Tarptautinės fonetinės abėcėlės (TFA) lietuviški terminai

Terminologija / Terminology 2025, Nr. 32, p. 1–26 Turinio nuoroda / Contents link ISSN 2669–2198 (elektroninis / online) LITEVSKÉ TERMÍNY MEZINÁRODNÍ FONETICKÉ ABECEDY (TFA) Litevské termíny Mezinárodní fonetické abecedy (IPA) RIMA BAKŠIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-6716-0776 Směry výzkumu: dialektologie, geolingvistika, experimentální fonetika, fonologie. AGNĖ ČEPAITIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-6018-0520 Směry výzkumu: dialektologie, geolingvistika, sociolingvistika, vlastnosti mluvené litevštiny. JOLITA URBANAVIČIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-5514-2263 Směry výzkumu: experimentální fonetika, fonologie, lexikografie, geolingvistika, sociolingvistika. https://doi.org/10.35321/term32-07 ANOTACE Článek představuje a analyzuje soubor fonetických termínů schválený Státní komisí pro litevský jazyk, který zahrnuje litevské názvy znaků Mezinárodní fonetické abecedy (TFA, angl. International Phonetic Alphabet [IPA]). Celkem je analyzováno 166 heslových termínů rozdělených do dvou částí: 1) Copyright © 2025 Rima Bakšienė, Agnė Čepaitienė, Jolita Urbanavičienė. Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je volně přístupný a šířený za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užívání, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu, jsou-li uvedeni původní autor a zdroj. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je volně přístupný a šířený podle podmínek licence Creative Commons Attribution, které umožňují neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah na jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje. Obdrženo: / Přijato: 2025-05-30. Přijato: / Přijato: 2025-08-01. 1 poslovenštěné mezinárodní termíny, např. glotalinis; 2) litevské termíny, např. gerklinis. Je pojednáno o synonymii mezinárodních a litevských termínů, kritériích pro výběr hlavní varianty, aspektech tvorby některých nových litevských termínů a nejcharakterističtějších rysech tvoření termínů v souboru. KLÍČOVÁ SLOVA: fonetika, mezinárodní fonetická abeceda, synonymie termínů, tvoření termínů, poslovenšťování termínů, tabulka IPA. ABSTRAKT Článek představuje a analyzuje soubor fonetických termínů schválených Státní komisí pro litevský jazyk. Tvoří jej litevská pojmenování znaků Mezinárodní fonetické abecedy (IPA). Analyzováno bylo celkem 166 termínů, rozdělených do dvou skupin: 1) poslovenštěné mezinárodní termíny; 2) litevské termíny. Je pojednáno o synonymii mezinárodních a litevských termínů, kritériích pro výběr hlavní varianty, aspektech tvorby některých nových litevských termínů a nejcharakterističtějších rysech tvoření termínů v souboru. KLÍČOVÁ SLOVA: fonetika, Mezinárodní fonetická abeceda, synonymie termínů, tvoření termínů, poslovenšťování termínů, tabulka IPA. ÚVOD V roce 1886 byla v Paříži založena hlavní fonetická organizace – Mezinárodní fonetická asociace (viz IPhA), jejímž cílem je podporovat fonetický výzkum a různorodé praktické uplatnění tohoto vědního oboru. Ve stejné době byla vytvořena a v roce 1888 poprvé publikována Mezinárodní fonetická abeceda (TFA, angl. International Phonetic Alphabet [IPA]) a byly vymezeny její základní principy. Jde o univerzální systém znaků určený k zápisu hlásek všech světových jazyků; jeho základem jsou latinská písmena pro samohlásky a souhlásky, doplněná diakritickými znaménky označujícími koartikulární a prozodické vlastnosti, a termíny pojmenovávající všechny tyto znaky (viz IPA 2020; podrobný popis viz HIPA 1999; viz také příloha 1). Během téměř půldruhého století existence asociace byla TFA opakovaně upravována a doplňována (srov. historická vydání hIPA 2018) a přizpůsobována a používána při výzkumu mnoha jazyků a jejich variant (viz PHWL). Základní zásady zápisu TFA jsou publikovány ve vědeckém časopise Mezinárodní fonetické asociace (angl. Journal of the International Phonetic Alphabet [JIPA]) a v jeho samostatné řadě článků Příklady transkripce TFA (angl. Illustrations of the IPA). V této rubrice byl v roce 2023 publikován také popis zvukových vlastností spisovné litevštiny a ilustrace transkripce pomocí znaků TFA (viz Bakšienė a kol. 2023). Jde o první publikaci věnovanou spisovné litevštině, která vyšla v prestižním mezinárodním fonetickém časopise a vychází z experimentálních výzkumů, jež do té doby provedli litevští autoři. Při předložení litevské ilustrace TFA byl zohledněn také tehdy v Litvě oficiálně schválený soubor znaků TFA pro spisovný jazyk (viz VLKK K-25). Při hledání ekvivalentů litevských hlásek v systému TFA i jejich 1 se vycházelo ze zásad transkripce hlásek spisovné litevštiny (a nářečí), které byly po celé století zdokonalovány 1 V posledním století se v Litvě používala takzvaná kodaňská transkripce, kterou v roce 1930 upravil Jurgis Gerulis (Georg Gerullis) (viz Gerullis 1930) a která vycházela z Mezinárodní fonetické abecedy přizpůsobené litevským hláskám. 2 termínů určených k pojmenování. Potřeba upřesnit a ustálit litevský soubor IPA vznikla po zveřejnění zmíněné ilustrace IPA – redakční kolegium časopisu JIPA navrhlo připravit tabulku IPA (angl. IPA chart) a její interaktivní verzi (viz TFA LT2 2025) v litevštině. Nejprve byly litevské ekvivalenty názvů znaků IPA projednány a schváleny v Podkomisi pro výslovnost a přízvuk Státní komise pro litevský jazyk (viz VLKK 2024), poté ve Výboru pro abecedu, znaky a písma Mezinárodní fonetické asociace (angl. The Alphabet, Charts and Fonts committee of the International Phonetic Association2) a zveřejněny vedle obdobných klasifikačních termínů ve více než dvaceti dalších jazycích (viz IPA charts). Cílem tohoto článku je představit litevské ekvivalenty anglických termínů IPA a přehledně pojednat o problematických aspektech, s nimiž jsme se setkali při přípravě souboru. K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) probrat hlavní kritéria výběru litevských ekvivalentů IPA; 2) objasnit hlavní rysy synonymie termínů v souboru IPA; 3) přehledně popsat nejcharakterističtější slovotvorné vlastnosti termínů souboru IPA. K naplnění stanovených úkolů byly použity metody popisná, srovnávací a kvantitativní. Předmětem výzkumu jsou litevské názvy znaků IPA. Celkem je analyzováno 166 heslových termínů, rozdělených do dvou skupin: 1) zdomácnělé mezinárodní termíny, např. glotalinis; 2) litevské termíny, např. gerklinis (viz příloha 2). V souboru jsou vyznačeny (tučně) hlavní varianty navržené autory; nejčastěji byly zvoleny termíny s tradicí v litevském úzu. Cílem tohoto souboru, schváleného litevskými odborníky na fonetiku, je omezit rozmanitost termínů ve vědeckých pracích, zpřesnit a ustálit terminologii IPA v souladu se zásadou jeden termín – jeden význam a podporovat její užívání v litevských pracích z fonetiky a fonologie. TERMINOLOGIE IPA V DŘÍVĚJŠÍCH LITEVSKÝCH FONETICKÝCH PRACÍCH Terminologie jednotlivých jazykovědných oborů úzce souvisí s jejich rozvojem. Na počátku 20. století se většina fonetických termínů nachází v pracích Jona Jablonskise (viz Keinys 1967: 25), Kazimierase Būgy (1958–1961) a Mykolase Durise (1929). Tehdy byly kladeny základy celé litevské fonetické terminologie, především se zaměřením na tvorbu chybějících termínů. Tento proces urychlilo zveřejnění IPA a potřeba přizpůsobit ji národnímu systému hlásek. Hlásky spisovné litevštiny byly poprvé zapsány znaky IPA v učebnici švédského lingvisty Richarda Ekbloma z roku 1922; systém transkripce hlásek litevštiny, který se postupně ustálil a je známý také jako kopenhaginė transkripcija, vytvořil Jurgis Gerulis (Gerullis 1930) (viz také poznámka 1). revizi IPA přijatou asociací v Kodani roku 1925. Podrobněji o transkripci litevských nářečí znaky IPA viz Bakšienė, Čepaitienė 2024 a tam citovaná literatura. 2 Tato komise od roku 2011 realizuje projekt, jehož cílem je shromažďovat a zveřejňovat tabulky IPA vytvořené v původním jazyce. Nejde pouze o doslovné překlady termínů z angličtiny do jiného jazyka – při navrhování ekvivalentů termínů je třeba vycházet z praxe a tradice fonetického výzkumu v dané zemi (podrobněji viz IPA charts). 3 V polovině 20. století působila v oblasti fonetiky J. Gerulisova žačka Elzbieta Mikalauskaitė, která získala vzdělání na univerzitách v Berlíně, Lipsku a Hamburku. Ve svých pracích vycházela z termínů IPA, používala znaky IPA a předložila klasifikace litevských samohlásek a souhlásek vytvořené na základě IPA (Mikalauskaitė 1975: 22, 37). Za představitelku ideologicky protikladné, takzvané leningradské lingvistické školy, lze považovat Valeriju Vaitkevičiūtė, která zpracovala kapitolu o fonetice (a další verzi klasifikace hlásek) pro první akademickou Lietuvių kalbos gramatikai (LKG 1965). Fonetická věda v sovětské Litvě tak úspěšně spojovala vědecké ideje přicházející z Východu i Západu. Termíny a znaky IPA se však v tomto období systematičtěji používaly pouze v jednotlivých, většinou srovnávacích vědeckých pracích, například při srovnávání samohlásek litevštiny a angličtiny (Svecevičius 1960: 29–48) apod. Terminologii čisté fonetiky, která se rozvíjela do té doby, doplnil v osmdesátých letech 20. století nový směr strukturalismu – fonologie, vycházející z Pražského lingvistického kroužku a myšlenek glosématiky. V tomto období vznikala národní terminologie fonetiky a fonologie, která se výrazně ustálila ve výzkumech Antanase Pakerise (1986) a v monografii zakladatele litevské fonologické školy Alekse Girdenise Fonologija (1981). K fonetické terminologii byla přiřazena také oblast prozodie jakožto součást fonologie a termíny, které se jí týkají (Pakerys 1982; Gaivenis, Keinys 1990). Na konci 20. století se znaky IPA začaly používat především v gramatikách litevštiny vydávaných v jiných jazycích, srov.: Lithuanian Grammar (LG 2006: 16–17), Грамматика литовского языка (GLJ 1985: 13–14). Se znaky IPA se čtenáři seznámili také v Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (DLKG 2005). Bylo zjištěno, že univerzálnost IPA se zvláště dobře hodí pro srovnávací práce o současných baltských jazycích, kdy je třeba stejným transkripčním systémem zapisovat hlásky různých jazyků; znaky IPA byly například použity v sérii Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje3 vydávané Litevským jazykovým institutem. To podnítilo tvorbu nové terminologie; například při popisu souhlásek se upustilo od metaforických termínů kietasis a minkštasis – místo nich se začaly používat mezinárodní termíny palatalinis (označující primární palatalizaci) a palatalizuotas (označující sekundární palatalizaci) (Urbanavičiėnė et al. 2019: 22). Systém IPA byl využit také k fonetické klasifikaci hlásek litevštiny. Takové klasifikace v kontextu IPA navrhli Jurgis Pakerys (2014: 88–92), Rytis Ambraz evičius a Asta Leskauskaitė (2014: 164–167), Asta Kazlauskienė (2018: 45). R. Ambraz evičius a A. Leskauskaitė se pokusili přizpůsobit znaky IPA (a odpovídající termíny) litevštině na základě srovnání hodnot lokusů F2 u souhlásek angličtiny a litevštiny. V posledních letech byla IPA zpřesněna a ustálena také v dalších pracích o fonetice spisovné litevštiny 3 Kniha I: Balsių ir garsų sąveikos instrumentinis tyrimas (Jaroslavienė et al. 2019), kniha II: Priebalsių instrumentinis tyrimas (Urbanavičienė et al. 2019); kniha III: Lietuvių ir latvių kalbų sonantų lyginamasis akustinis ir perceptyvinis tyrimas (Urbanavičienė, Tapertė 2023). 4 v pracích badatelů (viz: Švageris 2022; Kazlauskienė 2023; Kazlauskienė ir kt. 2023; Kazlauskaitė 2024: 13–18 a další). Vzhledem ke specifičnosti fonetiky museli litevské (a nejen litevské) termíny z této oblasti vytvářet především odborníci, neboť vedle fonetiky, fonologie, prozodie a morfonologie (přechodné disciplíny mezi fonologií a morfologií, viz DLKG 2005: 17) se rozvíjela akustika řeči, percepční, statistické a další výzkumy zvuků. Terminologové a odborníci na fonetiku tedy museli pracovat společně. V prvním litevském Kalbotyros terminų žodyne (Gaivenis, Keinys 1990) byly zahrnuty pouze termíny z obecné fonetiky, fonologie, prozodie a morfonologie (Kazlauskaitė 2000: 26). Samostatné slovníčky věnované fonetice (2008) a fonologii (2011) sestavila Rima Bakšienė (Bacevičiūtė). Terminologii akustické fonetiky stručně a názorně shrnul R. Ambrazevičius (2011), experimentální fonetiky pak A. Kazlauskienė (2018) a Evaldas Švageris (2022). STRUKTURA A PROBLEMATICKÉ ASPEKTY SOUBORU TERMÍNŮ IPA Synonymie počeštěných mezinárodních a litevských termínů IPA Zvolené téma článku – litevské názvy znaků IPA – je ve fonetické terminologii poměrně nové. Ačkoli litevská fonetika již značně pokročila, terminologie (nejen názvů znaků IPA) je nejednotná – pro některé jevy (zejména ty, které nejsou pro litevštinu charakteristické) chybějí názvy (srov. analýzu fonetických termínů Kazlauskaitė 2000: 25–31; viz také pododdíl tohoto článku „Počeštěné mezinárodní a litevské termíny IPA“). Ani při sestavování souboru litevských názvů znaků IPA se nebylo možné vyhnout synonymii termínů4. Ačkoli synonymie v terminologii může vést k nedostatku přesnosti a jasnosti, absence synonym přesto není jedním z požadavků při tvorbě nových termínů (srov.: Keinys 1980; Gaivenis 2002 a další; viz také Mitkevičienė 2015: 39–59; 2020: 1–18). Za opodstatněnou se však považuje pouze synonymie litevských a mezinárodních termínů (Klimavičius 1975; viz také Kazlauskaitė 2000: 25; Mitkevičienė 2020: 1–18 a další), kterou se vyznačuje i analyzovaný soubor termínů IPA5. V litevském souboru IPA převažují synonymní termíny (64%) (viz přílohu 2). Ve skupině synonymně uváděných počeštěných mezinárodních a litevských ekvivalentů dominují jednoslovné termíny (57% všech synonymních termínů). Jsou dvojího typu: a) litevský a 4 V článku se za synonyma termínů IPA považují různé názvy (počeštěný mezinárodní a litevský), které označují tentýž znak, nemají žádné významové odstíny a často se interpretují jako dublety (Gaivenis 2014: 200 a další). O rozdílném pojetí synonym obecně a synonym v terminologii viz: Klimavičius 1975: 91–122; Zemlevičiūtė 2001: 35–38; Mitkevičienė 2015: 39–59; 2020: 1–18 a další. 5 Jak ukazují dosud provedené výzkumy, synonymie termínů je charakteristická také pro terminologii mnoha dalších oborů: fyziky (Kaulakienė 2009); informatiky a výpočetní techniky (Kaulakienė 2000: 23–28; Celiešienė 2011: 23–30; Auksoriūtė ir kt. 2018); medicíny (Zemlevičiūtė 2001: 34–39); práva (Umbrasas 2004: 100–118); stavebnictví (Stunžinas 2005: 7–26); astrologie (Vaskelaitė 2021: 192–223); ekonomie (Vaskelaitė 2022); odívání (Rimkutė-Ganusauskienė 2023) a dalších. Viz také Mitkevičienė 2015: 39. 5 mezinárodní termín, např.: frikativa / konstriktiva (angl. fricative)6, aproximanta (angl. approximant); b) litevský termín a hybridní termín7, např.: uvulární (angl. uvular), palatalizovaný (angl. palatalized), bilabiální (angl. bilabial), dentální (angl. dental), glotální (angl. glottal). Většinu doporučovaných jednoslovných termínů tvoří s ohledem na širší tradici užívání v litevských fonetických pracích litevské termíny. Složené termíny se rovněž vyznačují synonymií a skládají se ze dvou až čtyř členů, např.: laterální frikativa / postranní konstriktiva (angl. lateral fricative), znělá labiopalatální aproximanta / znělá retně-palatální aproximanta (angl. voiced labial-palatal approximant). Některé takové termíny jsou utvořeny z litevských a mezinárodních slov, např.: nazální uvolnění (angl. nasal release), laterální uvolnění (angl. lateral release), znělý alveolární laterální jednorázový kmit / znělý alveolární postranní jednorázový kmit (angl. voiced alveolar lateral flap). Vyskytují se i případy synonymie, kdy litevské ekvivalenty názvů znaků IPA představují termíny různé struktury; srov. jednoslovné a dvojslovné termíny, např.: labiodentální / retně-zubní (angl. labiodental), palatální / středopatrový (angl. palatal), faryngalizovaný / více faryngální (angl. pharyngealized), laminální / přední část jazyka (angl. laminal); jednoslovné a trojslovné termíny, např.: apikální / přední část špičky jazyka (angl. apical); dvojslovné a trojslovné termíny, např.: alveolopalatální frikativa / alveolární palatální frikativa (angl. alveolo-palatal fricatives); trojslovné a čtyřslovné termíny, např.: znělá labiovelární aproximanta / znělá retně-patrová aproximanta (angl. voiced labial-velar approximant), neznělá labiovelární frikativa / neznělá retně-patrová frikativa (angl. voiceless labial-velar fricative). Konečná soustava litevských termínů IPA předložená mezinárodní fonetické komunitě se skládá z hlavních variant termínů IPA vyznačených v tabulce tučně (viz přílohu 2 a TFA LT 2025; TFA LT2 2025). V seznamu hlavních termínů převažují: a) litevské (65%) nad zdomácnělými mezinárodními termíny (35%); b) jednoslovné (59%) nad složenými termíny (41%). K tomu přispělo mimo jiné i jejich běžnější užívání v základních fonetických a fonologických pracích (srov.: Gerullis 1930; Mikalauskaitė 1975; Girdenis 2003; Pakerys 2003; Ambraz evičius, Leskauskaitė 2014; Pakerys 2014; Kazlauskienė 2018; Jaroslavienė ir kt. 2019; Urbanavičienė ir kt. 2019; Kazlauskienė ir kt. 2023), vedle dalších faktorů, jako jsou přesnost a srozumitelnost. 6 Při rozboru termínů jsou v příkladech uvedeny pouze jejich jednotlivé složky. Všechny termíny viz příloha 2. 7 Za hybridní se v článku považují všechny termíny, jejichž kmen obsahuje kořeny z jiných jazyků nebo slovotvorné afixy (viz: Kazlauskienė ir kt. 2011: 56; VLEₑ ir kt.). 6 Zdomácnělé mezinárodní a litevské termíny IPA Litevské termíny IPA Pouze litevské termíny bez jejich zdomácnělých ekvivalentů se nejčastěji vyskytují v části IPA věnované samohláskám a suprasegmentálním prvkům, např.: jednorázový kmit (angl. tap or flap), mlaskavky (angl. clicks); hlavní přízvuk (angl. primary stress), slabičná hranice (angl. syllable break), stoupavý (angl. rising) a další (viz přílohu 2). Většina z nich se již rozšířila a obecně ustálila v litevských fonetických odborných pracích, v některých případech však bylo při sestavování soustavy IPA třeba hledat přesný litevský ekvivalent, protože autoři fonetických prací užívali různé termíny pro označení téhož fonetického pojmu. V podsystému samohlásek IPA se vyskytují samohlásky středního stupně otevřenosti ve dvou variantách (angl. close-mid a open-mid). V dřívějších fonetických pracích, když se klasifikace hlásek IPA začala používat intenzivněji, se užívaly termíny polouzavřená, polootevřená samohláska (viz: Jaroslavienė 2015: 1–17; Bakšienė, Čepaitienė 2017: 105–135). Postupně se však ustálily litevské ekvivalenty střední zavřenější a střední otevřenější (viz: Kazlauskienė 2018; Jaroslavienė ir kt. 2019; Bakšienė, Čepaitienė 2024; VLKK K-25), které jsou uvedeny i v konečné soustavě IPA. Při sestavování litevské soustavy IPA vyvolal zvláště mnoho diskusí anglický termín clicks, který označuje určitou skupinu nepulmonických souhlásek (vyslovovaných nikoli výdechem, nýbrž vdechem), typickou pro jazykovou rodinu khoisanských jazyků a užívanou například v aglutinačním jazyce zulu8 a artikulovanou pomocí určitých mlaskavých zvuků (Degėsys 2012: 40). V litevské literatuře se takové souhlásky někdy nazývají mlaskavé (viz VLE). Termín mlaskavé souhlásky je však stylově příznakový, má metaforický nádech a navíc nepopisuje artikulaci těchto souhlásek zcela přesně. Zvažovalo se také nabídnout přímo zdomácnělou podobu anglického slova kliksas, ta by však neodpovídala principu účinnosti při tvorbě termínů, podle něhož má být navrhovaný termín jasný a srozumitelný alespoň odborníkům v dané oblasti (Gaivenis 2002: 96). Kliksas ani litevským fonetikům nevyvolává asociace se specifickou artikulací souhlásek (mlasknutím, klapnutím jazyka), proto se v Podkomisi pro výslovnost a přízvuk VLKK zvažovalo terminologické využití litevských slov mlaskání, klapání, pleskání. Hledaly se také ekvivalenty v latině – zvažovaly se termíny užívané v medicíně avulzní / avulzivní, ty však rovněž nejsou přesné, neboť spíše popisují oddělení části od celku (např. odštěpení, odtržení či oddělení části kosti od její hlavní části). Proto bylo v tomto případě zvoleno terminologické využití litevského slova mlaskání. Při přeměně slov obecného jazyka v termíny se dodržují zásady čistoty, účinnosti a úspornosti při tvorbě termínů (Gaivenis 2002: 58; Bielinskienė ir kt. 2014: 137–151; Rutkienė 2015: 56–58). Ve skupině diakritik IPA anglický termín creaky voiced označuje chraplavou, přerušovanou artikulaci samohlásky. Ačkoli litevština takové systémové hlásky nemá, ale 8 Výzkumníci uvádějí, že zulu má pět samohlásek a mnoho souhlásek, např. dentální [c], postalveolární [q], alveolární laterální [x] aj. Souhlásky mohou mít aspirované, znělé/neznělé aj. varianty, z nichž každá může být vyslovena s takzvanými mlaskavými nebo mlaskavými zvuky (Degėsys 2012: 40; VLEₑ). 7 Takové případy artikulace se mohou vyskytovat zejména v nářečích, například při vyslovování samohlásek se žemaitským přerývaným přízvukem. Pro toto označení byl zvolen litevský ekvivalent gergždžiantis skardusis, protože příčestní tvar se ve většině slovníků (viz E. kalba) uvádí právě k označení vlastností hlasu či zvuku; tento termín navíc již užili jiní autoři při popisu intonačních rysů litevštiny (viz Kazlauskienė a kol. 2023: 89)9. Obzvláště mnoho variant litevských fonetických termínů se vyskytuje v oblasti suprasegmentálních jednotek a prozodie. V litevských lingvistických pracích se terminologie těchto oblastí neustálila; prozodie, zejména intonace litevštiny, je zkoumána poněkud méně a teprve v posledních letech vznikly rozsáhlejší práce o prozodii (Kazlauskienė 2023; Kazlauskienė a kol. 2023). K termínům, které ve fonetických pracích vykazují největší kolísání, patří názvy označující hranice frázových pauz (vnitřní, na hranicích syntagmat a koncové), tedy [|] a [||]. V angličtině jsou tyto značky označeny víceslovnými složenými termíny – minor (foot) group a major (intonation) group. V litevských odborných pracích se pro označení první značky [|] nejčastěji užívaly termíny intonacinio vieneto pauzė / vidinės frazės (sintagmos) pabaiga / sintagmos ribų pauzė, zatímco pro druhou [||] intonacinio vieneto pabaiga a frazės pabaiga. Po diskusích bylo v konečné litevské sadě TFA rozhodnuto uvádět pro obě značky analogicky utvořené tříslovné litevské termíny: vidinės frazės pabaiga a intonacinės frazės pabaiga. Anglická dvojice termínů označující změny průběhu tónové kontury high rising / low rising byla do litevštiny přeložena jako ryškiai kylantis / silpnai kylantis, ačkoli se při projednávání sady TFA značně diskutovalo i o tom, které litevské příslovce nejpřesněji vystihuje menší míru změny tónu. Další anglická dvojice termínů ze skupiny tónových rysů, extra high / extra low, označuje nikoli změnu tónové kontury, nýbrž její stálou úroveň; do litevštiny byla přeložena bez mezinárodního slova, s využitím litevských příslovcí – labai žemas / labai aukštas. Náhlý pokles či zvýšení tónové úrovně se v anglické verzi TFA označuje termíny downstep / upstep, které se v litevštině navrhuje nazývat šuolis žemyn / šuolis aukštyn; slovo šuolis se již ustálilo jako termín označující nějakou náhlou změnu a užívá se v mnoha dalších vědních oborech, srov.: energijos šuolis (ve fyzice), kainų šuolis (v ekonomii) aj. (viz TB). Značky TFA [↗] a [↘], které označují stoupání či klesání intonační křivky fráze, jsou v anglické verzi popsány jako global rise / global fall; při jejich překladu se však upustilo od mezinárodního slova globalus a zvolilo se běžnější litevské označení – bendrasis kilimas / bendrasis kritimas. V prozodické části TFA se nachází anglický termín linking, uváděný s vysvětlením v závorkách (absence of a break), který označuje diakritické znaménko – oblouček [ˍ] – užívaný při transkripci nejčastěji k připojení klitik k přízvučným slovům. Při projednávání tohoto termínu 9 Litevská sada termínů TFA bude pravděpodobně ještě zpřesňována, a proto by se v budoucnu mohla zvážit i kratší adjektivní varianta tohoto termínu gergždus. Zatím se o ní neuvažovalo, protože toto slovo neuvádí žádný litevský slovník; srov. však girgždus „skřípající, vrzající“ (viz E. kalba). 8 pro litevskou sadu bylo navrženo několik litevských ekvivalentů: jungtis / glaudi sąsaja / samplaika apod., nakonec však byl zvolen v lingvistice běžnější termín šliėjimas (užívaný například v syntaxi) a vysvětlení v závorkách bylo přeloženo jako pertrūkio nebuvimas. Litevizované mezinárodní termíny TFA Některé termíny TFA se v litevských fonetických pracích užívají velmi zřídka, protože litevština nemá hlásky s takovou artikulací; například v ní nejsou nepulmoninių (angl. non-pulmonic), neboli neplautinių souhlásek, které se vyslovují nikoli výdechem, ale vdechováním vzduchu do plic; nejsou v ní ani specifické samohlásky vyslovované s odstínem [r], typické pro americkou variantu angličtiny (jejich výslovnost, nazývaná angl. rhoticity, se označuje zvláštním diakritickým znaménkem) apod. Jedním ze způsobů, jak v litevštině pojmenovat nově vzniklý fonetický pojem, je litevizovat mezinárodní termín10. Zvolíme-li tento postup, přichází v úvahu několik variant: 1) převzít celý mezinárodní termín (a připojit pouze litevskou koncovku); 2) převzít mezinárodní kořen a přizpůsobit slovotvorný model litevštině; 3) převzít slovotvorný model, ale kořen a afixy termínu vytvořit z litevských prostředků (viz Gaivenis 2014: 327; srov. též Drotvinas 2002: 20). Při litevizaci mezinárodních termínů TFA se nejčastěji uplatnil druhý, hybridní způsob tvoření termínů: k mezinárodnímu kořeni se připojuje litevská přípona11 (o slovotvorných rysech sady TFA podrobněji viz pododdíl „Charakterističtější rysy tvoření termínů TFA“). Podrobněji se podíváme na několik méně obvyklých litevizovaných mezinárodních termínů. Souhlásky všech jazyků se v TFA nejprve dělí do dvou hlavních skupin: na souhlásky vyslovované výdechem proudu vzduchu stlačeného v plicích (angl. pulmonic consonants) a na souhlásky artikulované vdechováním vzduchu do plic (angl. non-pulmonic consonants). Tyto souhlásky se v sadě TFA podle způsobu výslovnosti dělí do tří tříd: 1) souhlásky, při jejichž výslovnosti vzniká nadměrný tlak vzduchu nikoli v plicích, ale v hlasovém traktu, v hrtanu uzavřením hlasivkové štěrbiny (angl. ejectives); 2) souhlásky vytvářené u patra a vyslovované specifickým jazykovým mlasknutím či klapnutím (angl. clicks; podrobněji viz pododdíl „Litevské termíny TFA“); 3) souhlásky, u nichž se překážka překonává explozí, která směřuje proud vzduchu dovnitř, nikoli ven (angl. implosives). Všechny tyto hlásky, litevské lingvistice málo známé, bylo rozhodnuto označovat litevizovanými mezinárodními termíny. Jako základní termíny pro označení dvou největších tříd souhlásek byly zvoleny pulmoninis a nepulmoninis (z lat. pulmonis „plíce“), které jsou dobře známé například v medicíně12. Bylo rozhodnuto upustit od 10 Pojem sulietuvintas tarptautinis terminas označuje v článku jak hybridy (např. uvuliarinis), tak výpůjčky přizpůsobené gramatickému systému litevštiny (např. kliksas). Bylo zvoleno širší označení lietuviinimas, které zahrnuje fonetické i gramatické přizpůsobování mezinárodních termínů; srov.: angl. fricative / lit. frikatyvas; angl. pharyngeal / lit. faringalinis. Jiní badatelé tento jev označují také jako gramatinimą (Drotvinas 2002: 20) nebo adaptavimą (Kalėdienė 2008: 50–60). 11 Mezinárodní slova lze podle míry přizpůsobení litevskému jazykovému systému rozdělit do několika stupňů: 1) neadaptuoti (nesklonná); 2) minimaliai adaptuoti (připojují se pouze koncovky); 3) pakankamai adaptuoti (obsahují litevské slovotvorné afixy) (Kalėdienė 2008: 52). Při litevizaci fonetických termínů TFA byly termíny adaptovány dostatečně, tj. byly k nim připojeny litevské slovotvorné afixy. 12 Pulmonologija – mokslas, tiriantis plaučius ir jų ligas, žr. TŽŽ 2008: 617. 9 českých variantů plautinis a neplautinis, aby byla zachována systematičnost této skupiny termínů. K třídám neplícnicích souhlásek byly rovněž přiřazeny názvy s kořeny latinského původu: srov. ejektyviniai (z lat. jectio „vyvržení; vyplivnutí“) a imploziniai (z lat. implosio „úder dovnitř“) souhlásky13. Další termín TFA – rhoticity – rovněž označuje artikulaci, která není charakteristická pro hlásky litevštiny, v litevské lingvistice se však vyskytují podobné termíny téhož kořene, odvozené od názvu písmene ρ řecké abecedy, ro. Odborníci na logopedii používají termín rotacismus (rerování, greblování), který označuje jednu z forem dyslalie14 – nesprávnou výslovnost [r], [rʲ], kdy se tyto hlásky vynechávají, nahrazují jinými ([l], [ʋ], [ʒ], [j]) nebo jsou vyslovovány deformovaně (místo vícekmitového se vyslovuje jednokmitové, místo kmitavé souhlásky patrová souhláska apod.)15 (Garšvienė, Ivoškūvienė 1993; srov. také Böhme 2003)16. Termín TFA rhoticity označuje výslovnost samohlásek, které v předkonsonantní pozici (před souhláskou [r]) získávají zabarvení [r]. V souboru TFA se zapisují diakritickým znaménkem – háčkem [˞] za písmenem (např.: [ɑ˞], [ɜ˞], [ə˞]). Taková výslovnost je charakteristická pro mandarínštinu v Číně a také pro americkou variantu angličtiny, např.: far „daleko“ [fɑ˞], fur „kožešina“ [fɜ˞]17. Při artikulaci rhotických samohlásek dochází v hrdle ke zúžení, přední část ústní dutiny se rozšiřuje, zadní část jazyka se stahuje směrem k hrtanu a špička jazyka se zvedá vzhůru. Tato poloha jazyka se také nazývá retroflexní a z hlediska akustiky řeči se tyto samohlásky vyznačují nižším třetím formantem (Trask 2006: 310). Při posuzování souboru TFA se pro termín rhoticity navrhoval litevský ekvivalent virpėjimas. Zohledněno však bylo široké derivační paradigma tohoto termínu v angličtině – ve slovnících lingvistických termínů se vedle rhoticity používají také rhotacism, rhotacization, rhotacized, rhotic (Trask 2006: 310–311; Matthews 2007: 347–348; Crystal 2011: 417). To předpokládá větší rozšíření tohoto termínu i v litevském kontextu, a proto bylo při tvorbě ekvivalentu třeba počítat s širším derivačním potenciálem. Toho lze nejlépe dosáhnout volbou hybridního modelu tvoření termínů, kdy se ke kořeni řeckého původu rot- připojí litevská přípona –iškumas. Tento způsob umožňuje vytvořit celé paradigma příbuzných termínů (srov.: rotiškumas, rotinimas, rotizacija, rotinis aj.). 13 Tyto deriváty s příponou –inis se považují za hybridy, viz poznámku pod čarou 7. 14 Dyslalie je fonetická porucha řeči projevující se jako trvalá nesprávná výslovnost hlásek, nejčastěji souhlásek (viz TB). 15 Rotacismus se dále dělí na několik typů: 1) pararotacismus, kdy se místo [r] vyslovuje [l], [ʋ], [ʒ], [j]; 2) místo vícekmitového [r] se vyslovuje jednokmitové [ɾ]; 3) místo alveolárního [r] se vyslovuje labiální [ʀ]; 4) místo alveolárního [r] se vyslovuje velární [ʁ]; 5) místo kmitavého [r] se vyslovuje laterální [l] (Juškienė 2008: 40). 16 Rotacismem se rovněž nazývá historický fonetický jev charakteristický například pro ranou latinu, kdy se souhláska [s] mezi samohláskami rotacizuje, tj. mění se v souhlásku [r]; například genitiv latinského podstatného jména genus „rod“ je generis < genesis (TŽŽ 2008: 652; srov.: Trask 2006: 310; Matthews 2007: 347). 17 V dialektech jihozápadní Anglie existuje opačný jev – rotovánírotinimo – kdy se [r] zachovává tam, kde jej jiné dialekty nevyslovují, např.: tower „věž“, turn „otočit“ (Matthews 2007: 347–348). 10 Je třeba upozornit, že většina pojednávaných počeštěných mezinárodních termínů IPA je latinského původu (srov. Gaivenis 2002: 58) – to zajišťuje jejich přesnost, systémovost, objektivitu a stylistickou neutralitu. Jak již bylo zmíněno, počeštěné ekvivalenty IPA jsou většinou hybridního utváření a nejčastěji se volí pro označení souhlásek, např.: alveolinis (angl. alveolar), retrofleksinis (angl. retroflex), palatoalveolinis (angl. palatoalveolar), ejektyviniai (angl. ejectives). Litevské termíny IPA jsou naproti tomu častější v oblasti samohlásek a prozodických jednotek (podrobněji viz pododdíl „Litevské termíny IPA“). Takové rozložení lze vysvětlit tím, že artikulace souhlásek úzce souvisí s terminologií hlasového ústrojí, v níž převažují termíny latinského původu užívané i v dalších vědních oborech (medicíně, logopedii apod.). Typičtější rysy tvoření termínů IPA Litevský soubor IPA obsahuje 125 neopakujících se lexikálních jednotek, z nichž základní slova (alespoň z hlediska současného jazyka je lze takto považovat) spolu s odvozenými formami tvoří 21%. Nejčastěji jsou součástí víceslovných termínů, např.: střední část patra, skok dolů, slovní přízvuk apod. Mezi častějšími odvozenými formami stojí za zmínku zájmenná přídavná jména – nejčastěji jde o již ustálená pojmenování artikulačních vlastností samohlásek a souhlásek, např.: dlouhý, plynulý, neznělý. Výjimku tvoří prostá přídavná jména užívaná ve spojeních s příslovcem velmi, které samo o sobě označuje mimořádný stupeň vlastnosti vyjádřené přídavným jménem, např.: velmi krátký, velmi vysoký. Jako termíny se uvádí také několik příslovcí ve druhém stupni, např.: více zaokrouhlený / méně zaokrouhlený, více faryngální. Početnou skupinu tvoří participiální formy, které se jako složky termínů IPA vyskytují v různých rodech i časech, např.: činná participia přítomného času – stoupající, klesající, chraplavý; činná participia minulého času prostého – zněloslabělý, posunutý dopředu, zaokrouhlený (o předponách viz dále); trpná participia přítomného času (nejčastěji zájmenná) – explozivní, kmitavý, třený, neslyšitelný; trpná participia minulého času prostého – centrovaný, palatalizovaný, faryngalizovaný, velarizovaný (o příponě –uoti viz dále). Mezi počeštěnými mezinárodními termíny IPA jsou také slova bez zřetelných derivačních formantů, k nimž byla při počešťování připojena pouze litevská koncovka, např.: fráze, tón (viz také pododdíl „Počeštěné mezinárodní termíny IPA“). V souboru IPA dominují sufixální odvozeniny různých slovních druhů (podstatných jmen, přídavných jmen, sloves a příslovcí); spolu s termíny obsahujícími sufixy cizího původu tvoří 61% všech lexikálních jednotek. Zdaleka nejčastěji jde o přídavná jména vytvořená pomocí velmi produktivního sufixu s různými významy, obzvlášť typického pro termíny, -ní (podrobněji viz Kniūkšta 1976; DLKG 2005: 210–216); těch tvoří celých 68% sufixálních odvozenin. Odvozeniny s příponou -inis se nejčastěji vyskytují mezi konkurenčními synonymy, počeštěnými mezinárodními a litevskými termíny. Tato přípona je nejčastějším afixem připojovaným k počeštěným mezinárodním termínům. V souboru se připojuje jak k jednovýznamovým slovům cizího původu, např.: alveolinis 11 (lat. alveolus „jamka, důlek“), palatalinis (lat. palatum „patro“); rovněž mezi slovy s předponami cizího původu (nejspíše vzniklými z předložek), např.: postalveolinis (lat. post „po, za, později“ + alveolus), epiglotlalinis (ř. epí „na, nad, vedle“ + glóttis „hlasivková štěrbina“); a také mezi slovy se dvěma mezinárodními kořeny, např.: palatoalveolinis (lat. palatum + alveolus), labioveliarinis (lat. labium „ret“ + velum „měkké patro“) a další. Ačkoli tvoření posledního typu (složený kmen + –inis) není pro litevštinu příliš typické (o takových litevských termínech IPA viz níže), s ohledem na rozšířenost mezinárodních názvů v textech vědeckého stylu byly některé z nich přesto zvoleny jako jediné doporučené varianty, protože se široce používají v lingvistických vědeckých pracích a v některých případech dokonce nemají litevský ekvivalent, například retrofleksinis. Jiné názvy tohoto typu se v pracích litevských fonetiků vyskytují zřídka a označují zvukové vlastnosti, které nejsou pro litevštinu typické, např.: linguolabilinis, alveololateralinis. I v těchto případech bylo rozhodnuto upřednostnit mezinárodní termíny, protože jejich litevské ekvivalenty by často byly těžkopádnější a víceslovné a někdy by se v litevském termínu nešlo vyhnout opakování týchž mezinárodních slov, např.: labiopalatalinis (srov. lūpinis palatalinis), alveolopalatalinis (srov. alveolinis palatalinis) apod. Mezi litevskými termíny IPA je také velmi mnoho derivátů s příponou -inis. Nejčastěji jde o deriváty od základních podstatných jmen, již ustálené a jasné fonetické termíny, např.: lūpinis, dantinis, nosinis apod. V souboru se upustilo od uvádění předponových derivátů s příponou -inis jako hlavních variant, například užalveolinis, antgerklinis18. Odvozenin z jiných slovních druhů a s jinými příponami je v souboru termínů IPA jen několik. Tvoření termínů se vyznačuje množstvím odvozenin s abstraktním významem (podrobněji viz Keinys 1975: 9–14), a proto mezi termíny IPA tvoří poněkud početnější skupinu slovesné abstrakty s příponou -imas, jako jsou spragtelėjimas, šliejimas, nebuvimas, kilimas, kritimas, sprogimas; a jediný adjektivní abstrakt, derivát s příponou -umas, rotiškumas, jehož podobou se při sestavování souboru vedla diskuse (viz pododdíl „Zlitevštěné mezinárodní termíny IPA“). Slovotvorným základem posledního termínu je rovněž adjektivum s příponou rotiškas, které se v litevských lingvistických pracích dosud vyskytuje zřídka; odborných fonetických termínů vytvořených příponami -iškas > -iškumas je však mnoho, srov.: vienbalsiškas / monoftongiškas > vienbalsiškumas / monoftongiškumas, dvibalsiškas / diftongiškas > dvibalsiškumas / diftongiškumas apod. Termín tedy není v rozporu se slovotvorným systémem litevštiny, je založen na produktivních příponách a jeho základové adjektivum má jasně vyjádřený slovotvorný význam „podobný věci označené základovým slovem“ (DLKG 2005: 207). V souboru jsou příslovce vstupující do víceslovných termínů, utvořená příponami –(i)ai, např.: ryškiai kylantis / silpnai kylantis; a příponou –yn, která vyjadřuje směr (podrobněji viz DLKG 2005: 429–431), např.: skok žemyn / skok aukštyn. 18 Ačkoli se některé termíny z jiných oborů utvořené tímto způsobem v úzu ustálily, nejčastěji jde o termíny s předponami iki- ir prieš-, srov.: ikimokyklinis, priešlėktuvinis aj. (viz TB). 12 Ve skupině zlitevštěných mezinárodních termínů má mnoho podstatných jmen přípony cizího původu, např.: -antas: vibrantas, aproksimantas; –yuas: frikatyvas, ejektyvas; –entas: elementas; –ūras: kontūras. Samostatně je třeba zmínit zlitevštěné mezinárodní participiální tvary, jejichž výchozí slovesa jsou utvořena příponou –uoti, která vyjadřuje význam „dělat to nebo takový, jak říká základové slovo“ (podrobněji viz DLKG 2005: 387–388), např.: aspiruotas, centruotas, veliarizuotas. V této skupině byla ve dvou případech synonymních variant upřednostněna mezinárodní slova, např.: palatalizuotas (angl. palatalized), srov. odpovídající litevské slovo paminkštėjęs, a veliarizuotas (angl. velarized), srov. pakietėjęs. Litevské ekvivalenty těchto termínů jsou stejně jako slova minkštasis, kietasis označující základní vlastnosti zvuků metaforické a nepřímo popisují jejich artikulaci, zatímco mezinárodní termíny jsou přesnější, protože označují ten či onen druh palatální artikulace (viz také kapitolu „Terminologie IPA v dřívějších litevských fonetických pracích“). Deriváty s předponami tvoří v souboru termínů IPA 12% všech lexikálních jednotek. Převládají mezi nimi participiální formy (nejčastěji činná příčestí minulá jednorázová), jejichž výchozí slovesa jsou utvořena s předponou pa-, která má zde význam „vykonat menší či slabší děj, než jaký označuje základové slovo“ (DLKG 2005: 405). Všechny participiální tvary tohoto typu jsou termíny popisující diakritická znaménka, označují tedy pouze dodatečnou, částečnou zvukovou vlastnost získanou v důsledku koartikulace, prozodie a/nebo jiných faktorů, která se od přirozených zvukových vlastností, obvykle pojmenovávaných slovy bez předpon (nejčastěji přídavnými jmény s určitou či neurčitou podobou), liší nižším stupněm intenzity. Většina takových termínů v souboru představuje pouze litevské ekvivalenty anglických slov; mezinárodní termíny vůbec nejsou k dispozici, např.: paduslėjęs (angl. voiceless), srov. duslusis¹⁹; paskardėjęs (angl. voiced), srov. skardusis; papriešakėjęs (angl. advanced), srov. priešakinis; paužpakalėjęs (angl. retracted), srov. užpakalinis; paaukštėjęs (angl. raised), srov. aukštutinis; pažemėjęs (angl. lowered), srov. žemutinis. V souboru IPA jsou tři litevské termíny s předponou su-: suapvalėjęs, sulūpintas ir sunosintas. Předpona su- v nich označuje hranici a dokončení děje; u sloves tvořených tímto způsobem je nejčastější význam zesilování děje a jeho směřování k určitému výsledku, srov.: apvalėti: suapvalėti, lūpinti: sulūpinti, nosinti: sunosinti (podrobněji viz DLKG 2005: 402). U anglických termínů more rounded / less rounded bylo rozhodnuto doporučit litevské ekvivalenty daugiau suapvalėjęs / mažiau suapvalėjęs. O litevské participiální formě se však vedla značná diskuse a zvažovaly se i další možné varianty: suapvalintas / sulūpintas / labializuotas. V anglické terminologii existují dva termíny popisující činnost rtů při hlavní nebo vedlejší artikulaci zvuku (koartikulaci) – rounded a labialized. Jejich významy nejsou 19 V některých případech znějí anglické termíny označující hlavní i vedlejší zvukovou vlastnost stejně, např.: angl. voiced „znělý“, „znělostně asimilovaný“ (zcela asimilovaný, když dochází ke změně distinktivních rysů) a „částečně znělý“ (získal pouze mírný příznak znělosti, ale ke změně fonémů nedošlo); obdobně angl. voiceless „neznělý“, „částečně zneznělý“ a „mírně zneznělý“. 13 nejsou zcela totožné: první označuje vysunutí rtů dopředu a právě jejich zaokrouhlení (to je nejtypičtější pro samohlásky a sousední labializované souhlásky, např. [²'tupʼe] ~ tūpė), zatímco druhý lze užívat také ve stejném významu jako první, označuje však jakoukoli činnost rtů, ne nutně jejich zaokrouhlení. Například samohlásky vedle bilabiálních souhlásek [p], [b] jsou mírně labializované, ale rty se nezaokrouhlují: [²'pɑːdɛs] ~ pādas, [²'bɑːdɛs] ~ bādas. Bylo tedy rozhodnuto, že anglickému termínu rounded, označujícímu dodatečný zvukový rys21 zapisovaný diakritickým znaménkem, bude odpovídat výraz zaokrouhlený (tvar příčestí činného byl sladěn s ostatními litevskými ekvivalenty, srov. již zmíněné zvýšený, snížený, přední, zadní). Předpona su-, nikoli pa- jako u ostatních podobných termínů ze skupiny diakritických znamének, byla zvolena proto, že termín je složený, dvouslovný a vedle něj se užívají příslovce označující stupeň zaokrouhlení více a méně. V tomto případě by varianta více zaokrouhlený / méně zaokrouhlený neodpovídala významu, protože pa-, jak již bylo uvedeno, samo označuje slabší děj. Derivátů tvořených příponami je v seznamu IPA velmi málo (6% všech lexikálních jednotek); patří k nim jen několik termínů vytvořených, jak je pro slova tohoto typu běžné, ze sloves (podrobněji viz Keinys 1979: 155–183), která nejčastěji vstupují do víceslovných složených termínů, např.: konec vnitřní fráze, nepřítomnost přerušení aj. Mezi probíranými litevskými termíny najdeme také několik málo slov (3% všech lexikálních jednotek) vytvořených skládáním; u složenin se obvykle přidává další slovotvorný afix – koncovka. Lze sem zařadit relativně ustálené fonetické termíny abilūpis, viendūžis ir pusilgis. První z nich si zaslouží poněkud podrobnější komentář. Pro anglický termín bilabial označující labiální artikulaci souhlásek byl jako rozšířenější v užívání navrhován litevský ekvivalent, diskutovalo se však o jeho slovotvorné podobě – abilūpis nebo abilūpinis. Tvar s příponou – abilūpinis – uvádí A. Kazlauskienė ve své učebnici fonetiky (2018: 50)22, zatímco v učebnici fonetiky A. Pakerise (2003: 73) jsou tyto souhlásky charakterizovány jako abilūpiai (lūpiniai) a v monografii o fonologii A. Girdenise (2003: 89) pouze jako lūpiniai. Po zvážení slovotvorných doporučení pro deriváty s příponou -inis, podle nichž se v obecné litevštině netvoří příliš často ze dvoukmenových slov a u složenin se za dodatečný slovotvorný prostředek považuje koncovka, byl zvolen tvar bez přípony – abilūpis, srov.: kasdienis, daugiaplanis, naujametis aj. 20 K přepisu pomocí znaků IPA viz VLKK K-25. 21 Základní labiální artikulace zvuku (hlásky), označovaná nikoli diakritickým znaménkem, ale jiným znakem, se v anglické verzi IPA rovněž vyjadřuje výrazem rounded, srov. angl. Když jsou znaky uvedeny v párech, pravý z nich označuje zaokrouhlenou samohlásku. V litevské lingvistické tradici se v tomto případě všeobecně užívá termín lūpinis, lūpiniai balsiai (odpovídající výrazy jsou nelūpinis, nelūpiniai balsiai) (viz: Girdenis 2003: 200; Pakerys 2003: 24; Kazlauskienė 2018: 37 aj.). Uvedená věta tedy byla přeložena takto: Když jsou znaky uvedeny v párech, pravý z nich představuje labiální samohlásku. 22 Autorka učebnice se při projednávání souboru vyslovila pro příponovou formu. 14 ZÁVĚRY Projednávaný soubor termínů IPA sestává z politevštěných mezinárodních a litevských termínů, z nichž většina (64%) se užívá synonymně. Tyto synonymní výrazy nemají žádné významové odstíny a lze je chápat jako dublety. Taková synonymie není nežádoucí; je běžná i v jiných vědních oborech. Podle struktury převažují v celém souboru IPA jednoslovné termíny (57%), zatímco podle původu je litevských a mezinárodních termínů stejný počet. V předkládaném seznamu hlavních doporučených termínů převažují jednoslovné (58%) a litevské (65%) termíny. V části souboru IPA věnované samohláskám a suprasegmentálním prvkům převažují výhradně litevské termíny, bez jejich politevštěných mezinárodních ekvivalentů. Většina z nich se již rozšířila a všeobecně ustálila v litevských fonetických pracích. Soubor IPA uvádí také několik nových litevských ekvivalentů anglických termínů. Politevštěné mezinárodní termíny v souboru IPA nejčastěji označují pojmy vymezující fonetické rysy, které nejsou pro litevštinu typické nebo se v ní vyskytují velmi vzácně. Při politevšťování mezinárodních termínů IPA se nejčastěji používal hybridní slovotvorný model – k převzatému mezinárodnímu kořenu se připojuje litevská přípona. Hybridní tvoření v souboru IPA zajišťuje stylistickou neutralitu termínů a pomáhá vyhnout se metaforičnosti, která je někdy typická pro litevské termíny. Z hlediska tvoření termínů není probíraný soubor IPA složitý: tvoří jej menší podíl primárních slov (21% všech lexikálních jednotek), která nejčastěji vstupují do složených termínů, a podstatně více (79% všech lexikálních jednotek) odvozených slov, mezi nimiž převažují deriváty s nejuniverzálnější příponou –inis (68% všech příponových derivátů). Derivátů s jinými příponami a termínů vytvořených jinými slovotvornými způsoby je málo (z celkového počtu lexikálních jednotek tvoří 12% deriváty s předponami, 6% deriváty s koncovkami a 3% složeniny). Za zmínku stojí důležitější problematické aspekty přípravy souboru IPA: 1) výběr synonymních mezinárodních a litevských termínů pro hlavní doporučenou variantu (vycházelo se z kritéria ustálenosti v úzu a přednost dostal rozšířenější termín); 2) absence litevských ekvivalentů méně častých anglických termínů (terminologizovaná slova obecného jazyka; politevštěné mezinárodní termíny); 3) kolísání litevských fonetických termínů v lingvistických pracích (zohledněna byla jejich rozšířenost v úzu a zásady srozumitelnosti, přesnosti a úspornosti termínů); 4) variantnost slovotvorného vyjádření fonetických termínů (zvoleny byly slovotvorné modely, které nejlépe odpovídají slovotvornému systému litevštiny a posilují slovotvorný potenciál termínů, čímž umožňují vytvářet širokou terminologickou řadu). Shrneme-li analýzu, je třeba zdůraznit, že litevský soubor IPA obsahuje značné množství nových termínů označujících méně časté fonetické jevy, a lze proto očekávat, že bude v budoucnu dále upřesňován s ohledem na nejnovější výzkumy litevské i zahraniční fonetiky. 15 LITERATŪRA Albright Robert W. 1958: The International Phonetic Alphabet: Its Backgrounds and Development, Indiana University Research Center in Anthropology, Folklore, and Linguistics, publication 7, Bloomington: Indiana University Press. Ambrazevičius Rytis 2011: Kalbos akustika glaustai [Language Acoustics Concisely], Kaunas: Technologija. Ambrazevičius Rytis, Leskauskaitė Asta 2014: Priebalsių akustinės ypatybės: palatalizacija ir balsingumas [Acoustic Characteristics of Consonants: Palatalization and Voicing], Kaunas: Technologija. Auksoriūtė Albina, Gaivenytė-Butler Jolanta, Labanauskienė Solvita, Mitkevičienė Asta, Stunžinas Robertas, Umbrasas Alvydas, Zemlevičiūtė Palmira 2018: Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai [Research into Lithuanian Terminology of Informatics and Computing], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Bacevičiūtė Rima 2008: Fonet ikos terminai: Žodynėlis ir mokomosios užduotys [Phonetic Terms: Glossary and Educational Tasks], Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla. Bakšienė Rima 2011: Fonologijos terminai: žodynėlis ir mokomosios užduotys [Phonology Terms: Glossary and Educational Tasks], Vilnius: Edukologija. Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2017: Tarptautinės fonetinės abėcėlės taikymo lietuvių tarmių garsams galimybės [Opportunities for International Phonetic Alphabet Application to the Sounds of Lithuanian Dialects]. – Baltistica 52(1), 105–135. Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2024: Tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenys lietuvių tarmėtyroje [International Phonetic Alphabet Characters in Lithuanian Dialectology], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://doi.org/10.35321/e-pub.135.tfa-lietuviu-tarmetyroje. Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė, Jaroslavienė Jurgita, Urbanavičienė Jolita 2023: Standard Lithuanian. – Journal of the International Phonetic Association, 1–31. Available at: https://www.cambridge.org/core/journals/journal-of-the-international-phonetic-association/article/abs/standard-lithuanian/eC7F33eC51FCe-8F7142a63D99C38199D. Bielinskienė Agnė, Kazlauskienė Asta, Rimkutė Erika, Tamošiūnaitė Aurelija 2014: Lietuvių bendrinė kalba: normos ir vartosena [Standard Lithuanian Language: Language Norms and Usage], Kaunas: Versus aureus. Böhme Gerhard 2003: Sprach-, Sprech-, Stimm- und Schluckstörungen 1: Klinik [Language, Speech, Voice and Swallowing Disorders 1: Clinic], Stuttgart: Gustav Fischer Verlag. 16 Būga Kazimieras 1958–1961: Rinktiniai raštai 1–3 [Selected Works 1–3], sudarė Z. Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Celiėšienė Vilija 2011: Įvairiakilmė sinonimija – dėsningas lietuviškos kompiuterijos terminijos norminimo etapas [Heterogeneous Synonymy: A Regular Stage in the Process of Standardisation of Lithuanian Computer Science Terminology]. – Santalka: Filologija, Edukologija 19(1), 25–30. Crystal David 2011: A Dictionary of Linguistics and Phonetics, 6th edition, Malden: Blackwell Publishing. Degėsys Gediminas 2012: Zulų kalba – kaip Afrikos paukščių čiulbėjimas [The Zulu Language – Like the Chirping of African Birds]. – Spectrum 2(17), 38–41. DLKG 2005: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika [Grammar of Modern Lithuanian], red. V. Ambrazas, 4-asis papildytas leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Drotvinas Vincentas 2002: Ar lietuviški leksikologijos terminai? [Are the Lexicology Terms Lithuanian?]. – Žmogus ir žodis I, 18–21. Durys Mykolas 1929: Kalbos mokslo pagrindai [Fundamentals of Linguistics], Kaunas: Švyturys. E. kalba: Lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema „E. kalba“ [Lithuanian Language Resources Information System E-Language]. Prieiga internete: https://ekalba.lt/ [žiūrėta 2025-05-25]. Ekblom Richard 1922: Manuel phonétique de la langue Lithuanienne [Phonetic Guide to the Lithuanian Language]. – Archives d’études orientales 19, Stockholm: Norstedt. Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys [Lithuanian Terminology: Outline of Theory and Normalisation], Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis Kazimieras 2014: Rinktiniai raštai [Selected Works], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas [Dictionary of Terms of Linguistics], Kaunas: Šviesa. Garšvienė Aniceta, Ivoškuvienė Regina 1993: Logopedija [Logopedy], Kaunas: Šviesa. Gerullis Georg 1930: Litauische Dialektstudien [Lithuanian Dialect Studies], Leipzig: Markert & Petters Verlag. Girdenis Aleksas 1981: Fonologija [Phonology], Vilnius: Mokslas. Girdenis Aleksas 2003: Teoriniai lietuvių fonologijos pagrindai [Theoretical Foundations of Lithuanian Phonology], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. GLJ 1985: Grammatika litovskogo jazyka [Grammar of the Lithuanian Language], red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslas. 17 HIPA 1999: Handbook of the International Phonetic Association: A Guide to the Use of the International Phonetic Alphabet, ed. N. Esling, Cambridge: Cambridge University Press. hIPA 2018: Historical charts of the International Phonetic Alphabet. Available at: https://www.internationalphoneticassociation.org/IPAcharts/IPA_hist/IPA_hist_2018.html. IPA 2020: International Phonetic Alphabet (revised to 2020). Available at: https://www.internationalphoneticassociation.org/content/full-ipa-chart [žiūrėta 2025-05-15]. IPA charts: IPA charts in other languages. Available at: https://www.internationalphoneticassociation.org/IPAcharts/IPA_chart_trans/IPA_charts_T.html [žiūrėta 2025-05-15]. IPhA: International Phonetic Association. Available at: https://www.internationalphoneticassociation.org/ [žiūrėta 2025-05-15]. Jaroslavienė Jurgita 2015: Lietuvių kalbos trumpųjų ir ilgųjų balsių kiekybės ir kokybės etalonai [Quantity and Quality Targets of the Short and Long Vowels in Standard Lithuanian]. – Bendrinė kalba 88, 1–17. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Html/88/Jaroslaviene_bk_88_straipsnis.pdf. Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris, Urbanavičienė Jolita, Indričāne Inese 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje 1: Balsių ir garsų sąveikos instrumentinis tyrimas [Sounds of the Baltic Languages in the Early 21st Century: An Experimental Study of Vowels and Coarticulation], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://doi.org/10.35321/e-pub.1.baltu-garsynas. Juškienė Gina 2008: Priešmokyklinio amžiaus vaikų tarimo trūkumai ir fonologinės analizės gebėjimai [Pronunciation Defects and Phonological Analysis Abilities Preschool Children]: magistro darbas, Šiauliai: Šiaulių universitetas. Kalėdienė Laima 2008: Tarptautinių daiktavardžių adaptavimas: žodžio galas [Adaptation of International Substantives: the End of Words]. – Specialybės kalba: terminija ir studijos, Vilnius: Mykolo Romerio universiteto leidybos centras, 50–60. Kaulakienė Angelė 2000: Kompiuterijos terminijos sinonimija: yda ar būtinybė [Synonymy in the Terminology of Computer Science: Fault or Necessity]. – Terminologija 6, 23–28. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/721/812. Kaulakienė Angelė 2009: Lietuvių fizikos terminijos raida [The Development of Lithuanian Physical Terminology], Vilnius: Technika. Kazlauskaitė Gita 2000: Lietuviškų ir tarptautinių fonetikos terminų sinonimija [Synonymy of Lithuanian and International Phonetic Terms]. – Terminologija 7, 25–31. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/710/801. 18 Kazlauskaite Rūta 2024: Fonetika. – Praktinė bendrinės lietuvių kalbos gramatika [Practical Grammar of Standard Lithuanian], A. Balčiūnienė, A. Drukteinis, R. Kazlauskaitė, J. Vaskelienė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Kazlauskienė Asta 2018: Bendrinės lietuvių kalbos fonetikos ir fonologijos pagrindai [Foundations of Standard Lithuanian Phonetics and Phonology], Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: https://portalcris.vdu.lt/server/api/core/bitstreams/b558511b-6c9b-47f7-ba28-7e488e8d0a55/content. Kazlauskienė Asta 2023: Bendrinės lietuvių kalbos skiemuo [The Syllable in the Standard Lithuanian Language], Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Kazlauskienė Asta, Dereškevičiūtė Sigita, Sabonytė Regina 2023: Bendrinės lietuvių kalbos intonacija: frazės centras, ribos ir žymėjimas [Standard Lithuanian Intonation: Phrase Centre, Boundaries and Marking], Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: https://ebooks.vdu.lt/eb/3160/bendrines-lietuviu-kalbos-intonacija-frazes-centras-ribos-ir-zymejimas/. Kazlauskienė Asta, Rimkutė Erika, Bielinskienė Agnė 2011: Bendroji ir specialybės kalbos kultūra: vadovėlis aukštųjų mokyklų studentams [Common and Professional Language Usage: A Textbook for Higher Education Students], Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: https://talpykla.elaba.lt/elaba-fedora/objects/elaba:4622103/datastreams/MAIN/content. Keinys Stasys 1967: Lietuvių terminologijos kūrimo apžvalga (iki 1940 m.) [Overview of Lithuanian Terminology Development (Until 1940)]. – Kalbotyra 18. Keinys Stasys 1975: Priesaginė lietuviškų terminų daryba [Suffixation of Lithuanian Terms]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16, 7–56. Keinys Stasys, 1979: Galūninė terminų daryba [Flexional Derivation of Terms]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 19, 155–183. Keinys Stasys 1980: Terminologijos abėcėlė [Alphabet of Terminology], Vilnius: Mokslas. Klimavičius Jonas 1975: Tarptautinių ir lietuviškų terminų sinonimija terminografijoje [Synonymy of International and Lithuanian Terms in Terminography]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16, 91–123. Kniūkšta Pranas 1976: Priesagos -inis būdvardžiai. Daryba, reikšmės, gramatiniai sinonimai [Adjectives with the -inis Suffix. Formation, Meanings, Grammatical Synonyms], Vilnius: Mokslas. LG 2006: Lithuanian Grammar, ed. V. Ambrazas, Vilnius: Baltos lankos. LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis) [Lithuanian Grammar 1: Phonetics and Morphology (Noun, Adjective, Numeral, Pronoun)], red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis. 19 Matthews Peter H. 2007: The Concise Oxford Dictionary of Linguistics, second edition, Oxford: Oxford University Press. Mikalauskaitė Elzbieta 1975: Lietuvių kalbos fonetikos darbai [Studies in Lithuanian Phonetics], Vilnius: Mokslas. Mitkevičienė Asta 2015: Kai kurie terminų sinonimijos aspektai [Some Aspects of Synonymy of Terms]. – Terminologija 22, 39–59. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/518/608. Mitkevičienė Asta 2020: Ar terminų sinonimija yra trūkumas? [Is Synonymy of Terms an Imperfection?] – Bendrinė kalba 93, 1–18. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/899/1112. Pakerys Antanas 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija [The Prosody of Standard Lithuanian], Vilnius: Mokslas. Pakerys Antanas 1986: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika [The Phonetics of Standard Lithuanian Language], 1-asis leidimas, Vilnius: Mokslas. Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika [The Phonetics of Standard Lithuanian Language], 3-iasis leidimas, Vilnius: Enciklopedija. Pakerys Jurgis 2014: Kalbos konstruktorius. Įvadinės paskaitos [Language Constructor. Introductory Lectures], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. PHWL: The Phonology Of The World’s Languages, Oxford: Oxford University Press. Available at: https://global.oup.com/academic/content/series/p/the-phonology-of-the-worlds-languages-pwl/?cc=lt&lang=en&. Rimkutė-Ganusauskienė Aušra 2023: Aprangos pavadinimai: XXI amžiaus 2-ojo dešimtmečio šaltinių pagrindu [Clothing Names: on the Basis of Sources From the Second Decade of the 21st Century]: mokslo studija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://doi.org/10.35321/e-pub.70.aprangos-pavadinimai. Rutkienė Lina 2015: Technologijų specialistų profesinė kalba: sistema ir vartosena [The Professional Language of Technology Specialists: System and Usage], Vilnius: Technika. Stunžinas Robertas 2005: Statybos terminijos sinonimija [Synonymy of Building and Civil Engineering Terminology]. – Terminologija 12, 7–26. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/635/726. Svecevičius Bronius 1960: Lietuvių ir anglų kalbų balsių lyginimo klausimu [On the Comparison of Lithuanian and English Vowels]. – Mokslo darbai: Užsienio kalbos 9, Vilnius: Vilniaus valstybinis pedagoginis institutas, 29–48. Švageris Evaldas 2022: Eksperimentinė fonetika [Experimental Phonetics], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. 20 TB: Lietuvos Respublikos terminų bankas [Term Bank of the Republic of Lithuania]. Prieiga internete: https://terminai.vlkk.lt/ [žiūrėta 2025-05-23]. TFA LT 2025: Tarptautinė fonetinė abėcėlė [The International Phonetic Alphabet]. Prieiga internete: http://dev.internationalphoneticassociation.org/IPAcharts/common_files/pdfs/pdfs_IPA_charts_T/IPA_Kiel_lit.pdf [žiūrėta 2025-05-23]. TFA LT2 2025: Tarptautinė fonetinė abėcėlė (interaktyvi) [The International Phonetic Alphabet (interactive)]. Prieiga internete: http://dev.internationalphoneticassociation.org/IPAcharts/IPA_charts_TI/IPA_charts_TI.html#lit [žiūrėta 2025-05-23]. Trask Robert L. 2006: A Dictionary of Phonetics and Phonology, London, New York: Routledge. TŽŽ 2008: Tarptautinių žodžių žodynas [Dictionary of International Words], 2-asis leidimas, Vilnius: Alma littera. Umbrasas Alvydas 2004: Bendrašakniai dvižodžių teisės terminų sinonimai ir variantai 1918–1940 m. Lietuvos kodeksuose [Synonyms and Variants of Conjugate Two-Word Terms of Law in Lithuanian Legal Codes of 1918–1940]. – Terminologija 11, 100–118. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/656/747. Urbanavičienė Jolita, Indričāne Inese, Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje 2: Priebalsių instrumentinis tyrimas [Sounds of the Baltic Languages in the Early 21st Century: an Experimental Study of Consonants], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://doi.org/10.35321/e-pub.2.baltu-garsynas. Urbanavičienė Jolita, Taperte Jana 2023: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje 3: Lietuvių ir latvių kalbų sonantų lyginamasis akustinis ir perceptyvinis tyrimas [Sounds of the Baltic Languages in the Early 21st Century: A Comparative Acoustic and Auditory Study of Sonorants], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://lki.lt/wp-content/uploads/2023/09/Baltu_kalbu_garsynas_XXI_a_pr._3_knyga_2023.pdf. Vaskelaitė Ramunė 2021: Sinoniminės raiškos astrologijos terminijoje priežastys [Reasons of Synonymous Expression in the Terminology of Astrology]. – Terminologija 28, 192–224. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2096/2226. Vaskelaitė Ramunė 2022: Makroekonomikos terminija: sinonimijos priežastys [Macroeconomic Terminology: Reasons for Synonymy]: mokslo studija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://doi.org/10.35321/e-pub.46.makroekonomikos-terminija. 21 VLEe: Visuotinė lietuvių enciklopedija [Universal Lithuanian Encyclopedia]. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Prieiga internete: https://www.vle.lt [žiūrėta 2025-05-30]. VLKK 2024: Tarptautinės fonetinės abėcėlės (TFA) terminų lietuviškų atitikmenų sąrašas [List of Lithuanian Equivalents for International Phonetic Alphabet (IPA) Terms]. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/tartis-ir-kirciavimas/tfa-ipa-terminai?lang=lt [žiūrėta 2025-05-11]. VLKK K-25: Rekomendacija dėl tarptautinės fonetinės abėcėlės pritaikymo bendrinės lietuvių kalbos garsiniams vienetams žymėti [Recommendation on the Application of the International Phonetic Alphabet to the Phonetic Units of the Standard Lithuanian]. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/rekomendacija-del-tarptautines-fonetines-abecelės-pritaikymo-bendrinės-lietuviu-kalbos-garsiniams-vienetams-zymeti [žiūrėta 2025-05-11]. Zemlevičiūtė Palmira 2001: Sinoniminiai „Medicinos enciklopedijos“ terminai [Synonymic Terms of „Medicinos enciklopedija“]. – Terminologija 8, 34–39. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/terminologija/article/view/695/786. 22 1 priedas. Tarptautinė fonetinė abėcėlė (iš IPA 2020) 23 2 priedas. Tarptautinės fonetinės abėcėlės (TFA) terminų lietuviškų atitikmenų sąrašas Originalus TFA (IPA) terminas Sulietuvintas tarptautinis terminas Lietuviškas terminas CONSONANTS (PULMONIC) PRIEBALSAI (PULMONINIAI) PRIEBALSAI (PLAUTINIAI) bilabial bilabialinis abilūpis labiodental labiodentalinis lūpinis dantinis dental dentalinis dantinis alveolar alveolinis postalveolar postalveolinis užalveolinis retroflex retrofleksinis palatal palatalinis gomurio vidurinis velar veliarinis gomurio užpakalinis uvular uvuliarinis liežuvėlinis pharyngeal faringalinis ryklinis glottal glotalinis gerklinis plosive eksplozinis sprogstamasis nasal nazalinis nosinis trill vibrantas virpamasis tap or flap viendūžis fricative frikatyvas pučiamasis lateral fricative lateralinis frikatyvas šoninis pučiamasis approximant aproksimantas sklandusis lateral approximant lateralinis aproksimantas šoninis aproksimantas CONSONANTS (NON-PULMONIC) PRIEBALSAI (NEPULMONINIAI) PRIEBALSAI (NEPLAUTINIAI) clicks spragtelėjimai bilabial bilabialinis abilūpis dental dentalinis dantinis (post)alveolar (post)alveolinis (už)alveolinis palatoalveolar palatoalveolinis alveolar lateral alveolinis lateralinis alveolinis šoninis voiced implosives skardieji imploziniai bilabial bilabialinis abilūpis dental/alveolar dentalinis / alveolinis dantinis / alveolinis palatal palatalinis gomurio vidurinis velar veliarinis gomurio užpakalinis uvular uvuliarinis liežuvėlinis ejectives ejektyviniai bilabial bilabialinis abilūpis dental/alveolar dentalinis / alveolinis dantinis / alveolinis velar veliarinis gomurio užpakalinis alveolar fricative alveolinis frikatyvas alveolinis pučiamasis OTHER SYMBOLS KITI ŽENKLAI 24 voiceless labial-velar fricative duslusis labioveliarinis pučiamasis duslusis lūpinis gomurinis pučiamasis voiced labial-velar approximant skardusis labioveliarinis aproksimantas skardusis lūpinis gomurinis sklandusis voiced labial-palatal approximant skardusis labiopalatalinis aproksimantas skardusis lūpinis palatalinis sklandusis voiceless epiglottal fricative duslusis epiglot alinis pučiamasis duslusis antgerklinis pučiamasis voiced epiglottal fricative skardusis epiglot alinis pučiamasis skardusis antgerklinis pučiamasis epiglottal plosive epiglot alinis sprogstamasis antgerklinis sprogstamasis alveolo-palatal fricatives alveolopalatalinis pučiamasis alveolinis palatalinis pučiamasis voiced alveolar lateral flap skardusis alveololateralinis viendūžis skardusis alveolinis šoninis viendūžis simultaneous ʃ and x simultaninis VOWELS BALSAI close uždarasis close-mid vidutinis uždaresnysis open-mid vidutinis atviresnysis open atvirasis front priešakinis central centrinis vidurinis back užpakalinis SUPRASEGMENTALS SUPERSEGMENTINIAI ELEMENTAI primary stress pagrindinis kirtis secondary stress šalutinis kirtis long ilgasis half-long pusilgis extra-short labai trumpas minor (foot) group vidinės frazės pabaiga major (intonation) group intonacinės frazės pabaiga syllable break skiemens riba linking (absence of a break) šliejimas (pertrūkio nebuvimas) tones and word accents tonai ir žodžio kirčiai level lygis contour kontūras extra high labai aukštas high aukštas mid vidutinis low žemas extra low labai žemas downstep šuolis aukštyn upstep šuolis žemyn rising kylantis 25 falling krintantis high rising ryškiai kylantis low rising silpnai kylantis rising-falling kylantis-krintantis global rise bendrasis kilimas global fall bendrasis kritimas DIACRITICS DIAKRITIKAI voiceless paduslėjės voiced paskardėjės aspirated aspiruotas more rounded daugiau suapvalėjęs less rounded mažiau suapvalėjęs advanced papriešakėjęs retracted paužpakalėjęs centralized centruotas mid-centralized vidutinis centruotas syllabic silabinis skiemeninis non-syllabic nesilabinis neskiemeninis rhoticity rotiškumas breathy voiced kimus skardusis creaky voiced gergždžiantis skardusis linguolabial lingvolabialinis liežuvio lūpinis labialized labializuotas sulūpintas palatalized palatalizuotas paminkštėjęs velarized veliarizuotas pakietėjęs pharyngealized faringalizuotas labiau ryklinis dental dentalinis dantinis apical apikalinis liežuvio galo priešakinis laminal laminalinis liežuvio priešakinis nasalized nazalizuotas sunosintas nasal release nazalinis sprogimas nosinis sprogimas lateral release lateralinis sprogimas šoninis sprogimas no audible release negirdimas sprogimas velarized or pharyngealized veliarizuotas ar faringalizuotas labiau gomurinis ar labiau ryklinis raised paaukštėjęs lowered pažemėjęs advanced tongue root papriešakėjęsi liežuvio šaknis retracted tongue root paužpakalėjusi liežuvio šaknis 26