Pranas Kniūkšta lietuvių kalbos kultūros baruose

RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Institut litevského jazyka PRANAS KNIŪKŠTA NA POLI LITEVSKÉ JAZYKOVÉ KULTURY Dlouholetý redaktor a editor časopisu Kalbos kultūros Pranas Kniūkšta oslavil na podzim roku 2008 své 75. narozeniny. Pranas Kniūkšta se narodil 24. září 1933 v obci Barzdžiai, v okrese Salantai, kraji Kretinga, v početné rolnické rodině. Školní docházku zahájil na základní škole v Kausgalvėch, od roku 1946 studoval na střední škole v Salantai, kterou dokončil v roce 1954. Vysokoškolská studia absolvoval Kniūkšta na Vilniuské univerzitě v letech 1954 až 1959, kde studoval litevský jazyk a literaturu. Tomuto houževnatému a pilnému Žemaitovi se ve studiu velmi dařilo; zajímal se o otázky jazykovědy, byl aktivním členem kroužku litevského jazyka a většina jeho složených zkoušek byla hodnocena výborně. Univerzitu absolvoval s vyznamenáním v roce 1959. Protože měl Kniūkšta předpoklady pro vědeckou práci, počítalo se s jeho zaměstnáním v Institutu litevského jazyka a literatury, dostal však posudek s poznámkou „ne zcela politicky vyzrálý“, a proto byl poslán na střední školu v Dieveniškėsu (okres Šalčininkai). Zde nejprve pracoval jako učitel a po roce se stal zástupcem ředitele pro výuku. Vynikl jako aktivní pedagog a dobrý metodik a organizátor výuky, proto byl jmenován vedoucím metodického kabinetu odboru školství v Eišiškėsu. R. VLADARSKIENĖ. Pranas Kniūkšta lietuvių kalbos kultūros baruose 331 Rychlá pedagogická kariéra neoslabila jeho touhu věnovat se vědecké práci. V roce 1967 začal Kniūkšta pracovat v oddělení současného litevského spisovného jazyka Institutu litevského jazyka a literatury. Téhož roku nastoupil na aspiranturu, kde studoval do roku 1970. V roce 1971 obhájil kandidátskou disertaci z filologie (dnes doktorskou disertaci) „Adjektiva s příponou –inis a jejich gramatická synonyma“ a v roce 1976 na jejím základě vydal monografii Adjektiva s příponou –inis. Tvoření, významy, gramatická synonyma. V institutu pracoval jako mladší, později jako starší vědecký pracovník. V obnoveném Institutu litevského jazyka vedl v letech 1991 až 2000 oddělení jazykové kultury. Od roku 2002 pracuje v institutu na základě smluv. Vědecká činnost tohoto jazykovědce je mnohostranná – nejvíce pozornosti věnuje současnému úzu litevštiny, teorii a praxi jazykové kultury, jazykové politice a v posledních dvou desetiletích také otázkám administrativního jazyka*. Pracuje cílevědomě, reaguje na nejdůležitější potřeby jazykové praxe a každou práci se snaží odvést bezchybně. Je náročný na sebe i na ostatní, zásadově upozorňuje na jazykové nedostatky a argumentačně dokládá jejich škodlivost. Pevné základy pro další vědeckou činnost získal při psaní nejvýznamnějších gramatik litevského jazyka: třetího dílu akademické Lietuvių kalbos gramatikos, Dabartinės lietuvių kalbos gramatikos a ruskojazyčné publikace Грамматика литовского языка. Kniūkšta napsal pro tyto publikace několik kapitol. Podílel se také na přípravě normativní příručky Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba. Nejdéle Kniūkšta pracuje na periodiku Kalbos kultūra – od roku 1971 až dodnes; věnoval mu nejvíce sil i srdce. Poprvé se s Kalbos kultūra setkal prostřednictvím článku ve 13. sešitu (1967), krátce po nástupu do Institutu litevského jazyka a literatury. Od roku 1971 začala jeho vážnější práce: nejprve Kniūkšta pomáhal připravovat sešity, později byl členem redakční rady, sestavovatelem a odpovědným redaktorem. Určoval zaměření publikace, shromažďoval autory, náročně redigoval jejich články a trpělivě učil mladší kolegy psát odborné články. Jako sestavovatel sešitu a později odpovědný redaktor rozvíjel zásady publikace a důsledně se jimi řídil i při psaní vlastních článků. Podle Kniūkšty mají být v časopisu Kalbos kultūros nastolovány, probírány a řešeny jazykové otázky důležité pro všechny; pozornost je třeba věnovat především novým jazykovým jevům, zkoumat je a hodnotit. * Institut litevského jazyka vydal bibliografii prací tohoto jazykovědce: Pranas Kniūkšta. Bibliografija, Vilnius, 2008, 48 s. 332 KALBOS KULTŪRA | 81 Kniūkštovy články Kalbos kultūroje lze rozdělit do několika skupin. Nejvýznamnější jsou ty, v nichž se probírají zásady jazykové kultivace a nastolují teoretické otázky jazykové kultury. Mnohé takové úvahy obsahují články věnované rozboru samotného časopisu. Když lingvista píše o díle lidí, kteří se zasloužili o jazyk a jeho kulturu (Kazimierase Būgy, Antanase Salise, Juoza Balčikonise, Kazise Ulvydase, Kazimierase Gaivenise aj.) a o jeho významu, odhaluje také svůj vlastní pohled na jazykovou normotvornou činnost. Největší skupinu tvoří články o kancelářském a administrativním jazyce; je jich 25. Okruh probíraných problémů je široký – slovotvorba a význam jednotlivých slov a jejich spojení, komentáře k jazyku různých dokumentů, vývoj litevského kancelářského jazyka. Hodně se psalo o názvech podniků, institucí a organizací; podrobně bylo prozkoumáno tvoření, zkracování a skloňování doslovných i symbolických názvů a byly vysvětleny složitější případy užití. Vedle článků o administrativním jazyce je třeba zmínit texty o obtížné cestě litevštiny k tomu, aby se stala státním jazykem, a později o problémech upevňování tohoto statusu, jakož i o činnosti Litevské jazykové komise. Kniūkšta se do spletitostí slovotvorby ponořil v nejednom sešitě časopisu Kalbos kultūros; jeho příspěvky na toto téma shrnuje článek „Zákonitosti, pravidla a jednotlivá jazyková fakta“ (1980, sešit 38, s. 23–37). Zvlášť je třeba zmínit cyklus článků o přídavných jménech s příponou -inis. Časopis Kalbos kultūros je jednou z nejvýznamnějších tribun lingvisty. Celkem pro něj napsal 90 kratších či delších článků – téměř třetinu všech svých článků publikovaných v tisku. Doufáme, že tento počet bude každoročně narůstat. Kniūkštu vždy přitahovala také literatura, přesněji řečeno jazykové výrazové prostředky. O jazyce spisovatelů a básníků psal články a přednášel na konferencích; v roce 1981 vydal knihu Rašytojas ir žodis. Při zkoumání jazyka spisovatelů se lingvista snaží spojovat literární a lingvistické pojetí jazyka. Sám je také mistrem slova; rád to ukazuje zejména na různých akcích, kde posluchače zaujme přesvědčivým a obrazným projevem a nezřídka promluví i žemaitsky. Při jazykové normotvorné činnosti je Kniūkšta vždy uprostřed těch nejaktuálnějších událostí. V letech 1987–1991 byl tajemníkem Litevské jazykové komise, v letech 1992–1999 členem Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky. Vynaložil značné úsilí, aby byl status litevštiny jako státního jazyka upevněn nejen právně, ale i v praxi. Připravil Pravidla tvoření názvů firem (1992) a jejich přílohu „Rod názvů R. VLADARSKIENĖ. Pranas Kniūkšta lietuvių kalbos kultūros baruose 333 žodžių vartojimas ir rašymas“ (1995), kuriuos Kalbos komisija patvirtino kaip oficialius dokumentus. 1990 m. lietuvių, lenkų ir rusų kalbomis išleido knygelę Vilniaus kraštas ir lietuvių kalba, ją rašant pravertė Dieveniškėse ir Eišiškėse įgyta patirtis. Lingvista se aktivně účastnil jednání Státní komise pro litevský jazyk o otázkách litevského pravopisu a interpunkce. Neustále dbá na správnost veřejného jazyka a je aktivním členem veřejné komise pro jazykové záležitosti při městské samosprávě ve Vilniusu. Při jazykové normalizaci Kniūkšta uznává přednost živého jazyka před umělými systematickými pravidly. Varuje kolegy lingvisty před nebezpečím přehnané normalizace: „Při jazykové kultivaci musíme ponechat prostor i jazykové svobodě. Je třeba uznávat varianty norem a jejich postupné proměny, rozlišovat závažnější (skutečné) a méně závažné (kodifikační) chyby, různé požadavky jednotlivých oblastí užívání jazyka a stylů, prestižní a běžný spisovný jazyk, ideální jazykové normy a úzus spisovného jazyka“ (Cílem jazykové kultivace je rozvíjet jazyk. Kalbos kultūra, sešit 68, 1996, s. 38–39). Kniūkšta již více než dvě desetiletí zkoumá a kultivuje litevský administrativní jazyk. Jako expert hodnotí jazyk návrhů dokumentů, pro soudy vypracovává jazykové posudky a na seminářích hovoří o otázkách kancelářského jazyka. Nejdůležitějšími pracemi z této oblasti jsou příručka Kanceliarinės kalbos patarimai, kterou připravil spolu se spolupracovníky (vyšlo pět knižních vydání a šesté online), a souhrnná monografie Administracinė kalba ir jos vartosena (2005). Kniūkšta při vědecké práci a jazykové normotvorné činnosti nezapomínal ani na potřeby školy: „Život od školy vyžaduje, aby položila základy jazyka a rozvíjela jazykový cit, který člověk kdysi získával v rodině a prostředí. Minula doba, kdy bylo pro učitele nejdůležitější naučit žáky číst, psát a znát gramatiku. Dnes je třeba učit i samotnému jazyku“ (Stav litevského jazyka a škola. Literatūra ir menas, 15. října 1988). Lingvista si plně uvědomoval obrovskou odpovědnost školy za rozvoj jazykové kultury společnosti a nemohl zůstat stranou. V roce 1983 připravil Mokomąjį lietuvių kalbos rašybos ir kirčiavimo žodyną (spolu s A. Lyberisem). Tato učební pomůcka byla po opravách a doplnění vydána znovu, celkem přibližně desetkrát. Dalším oblíbeným a opakovaně vydávaným publikací určenou žákům, které si ji oblíbili, je Lietuvių kalbos žinynas. Kniūkšta ji sestavil a napsal tři kapitoly. 334 KALBOS KULTŪRA | 81 Lingvista publikoval odborné články o jazykové kultuře, sociolingvistice, jazyce krásné literatury a otázkách administrativního jazyka ve vědeckých pracích Akademie věd, v publikacích Otázky litevské lingvistiky a dalších. Jeho nejvýznamnější články byly zařazeny do sborníku Užívání a kultivace jazyka. Kniūkšta se snaží co nejšířeji šířit jazykové normy a důkladně je vysvětlovat běžným uživatelům jazyka, a proto publikoval mnoho článků o aktuálních otázkách jazykové kultivace a jazykové politiky v různých novinách (Tiesa, Tarybinis mokytojas, Lietuvos aidas, Lietuvos žinios, Literatūra ir menas, Savivaldybių žinios a dalších), časopisech (Mūsų kalba, Gimtoji kalba, Gimtasis žodis a dalších) a vydal několik knih určených široké veřejnosti: Názvy institucí, podniků a organizací (2004), Veřejné nápisy: pohled na dokumenty a ulice Vilniusu (2006), Nová pravidla interpunkce. Co přinášejí a co je třeba pochopit (2007), Novinky v pravidlech pro vyhotovování dokumentů. Opravy a nové úpravy (2007). Kniūkšta neustále zdůrazňuje, že jazykovědná práce se musí opírat o praxi a že je třeba se nejprve zabývat těmi nejaktuálnějšími jevy. Trvalé úsilí o sladění jazykové teorie, praxe a potřeb uživatelů vedlo k tomu, že lingvistovy práce jsou cenné nejen pro jazykovědu, ale jsou také potřebné pro společnost, jak dokládají opakovaná vydání (a to ne pouze jednou) děl, která Kniūkšta připravil. U příležitosti krásného životního jubilea bychom chtěli tomuto houževnatému Žmudinovi, který vykonal mnoho významných činů, popřát nové tvůrčí impulzy, energii a pevné zdraví. R. VLADARSKIENĖ. Pranas Kniūkšta lietuvių kalbos kultūros baruose 335