Šešioliktoji Jono Jablonskio konferencija

ŠESTNÁCTÁ KONFERENCE JONA JABLONSKÉHO Dne 3. října 2008 se na Vilniuské univerzitě konala 16. konference Jona Jablonského „Sociolingvistický výzkum litevského jazyka“. Konferenci zorganizovali vědci z oddělení jazykové kultury Ústavu litevského jazyka a katedry litevského jazyka Vilniuské univerzity. Bylo předneseno sedm referátů, které pojednávaly o sociolingvistických výzkumech, jež se v současnosti provádějí v různých institucích, o jejich novosti, metodice, cílech a výsledcích. Meilutė Ramonienė (Vilniuská univerzita) představila ve svém referátu „Užívání jazyků a národní identita v litevských městech“ projekt „Města a jazyky“, který v letech 2007–2008 uskutečnila skupina vědců z Vilniuské univerzity, Univerzity Vytautase Velikého a Ústavu litevského jazyka společně s kolegy z Nizozemska a Velké Británie a který podpořil Státní fond pro vědu a studium. Hlavním cílem projektu bylo analyzovat vztah mezi jazyky a dalšími jazykovými varietami užívanými ve velkých litevských městech (Vilniusu, Kaunasu a Klaipėdě) a národní identitou, jakož i perspektivy zachování identity. Dále se mělo prozkoumat, jakými jazyky obyvatelé velkých měst mluví doma, určit převládající a další užívané jazyky či jazykové variety, volbu jejich užívání a jejich životaschopnost, tendence v užívání mluveného a psaného jazyka a znalost a užívání jazyků respondenty podle pracovních oblastí a etnických skupin ve veřejné i soukromé sféře. Podle připraveného dotazníku byly provedeny kvantitativní průzkumy mezi žáky (ve věku 8–10 let) a dospělými respondenty. Rita Miliūnaitė (Ústav litevského jazyka) seznámila posluchače s novým elektronickým jazykovým projevem – jazykem internetového deníku neboli blogu. Jazyk blogů, jak jej autorka charakterizovala v referátu „Místo jazyka blogů ve schématu současného úzu“, je zvláštní tím, že vzniká bez prostředníků a nikdo jej zvenčí zvlášť nereguluje, avšak texty, které se v něm píší Šešioliktoji Jono Jablonskio konferencija 319 jsou veřejné a přístupné všem. Litevské blogy se na internetu objevily kolem roku 2000, takže výzkum jejich jazykového projevu umožňuje usuzovat na skutečný úzus současného jazyka. Podle oblasti užívání lze jazyk blogů považovat za zvláštní formu elektronické komunikace, zatímco podle jazykových rysů (podoby vyjádření, veřejné otevřenosti a stylu užívání) za žánr elektronického veřejného neformálního úzu, v němž se neustále objevují nové jazykové tendence a změny. Regina Koženiauskienė (Vilniuská univerzita) hovořila o modifikacích frazeologie – užívání okazionální frazeologie v mluvených a psaných textech politiků, právníků, novinářů a tvůrců reklamy („Sporný frazeologický diskurz: manipulace a možnosti jazykových her“). Cílem takového užívání není předávat informace, nýbrž ztížit porozumění z různých důvodů: aby upoutalo pozornost čtenářů, obešlo zákon (například v reklamě na alkohol) nebo aby výrok při negativním hodnocení osobnosti nebyl považován za urážku. Nejvíce pozornosti přitahují urážlivá vulgární idiomatická spojení s povahou nestandardní narážky, která někdy vedou i k potřebě lingvistického znaleckého posudku. Daiva Aliūkaitė (Kaunská humanitní fakulta Vilniuské univerzity) ve svém referátu „Srozumitelnost nářečního projevu: výzkum postojů“ analyzovala údaje z výzkumu „Hodnocení nářečního projevu“, který se uskutečnil v letech 2004–2006. Dotazník byl připraven s využitím metodiky perceptivní dialektologie. Výzkum probíhal v několika etnografických regionech Litvy. Při vyplňování dotazníku si respondenti vybírali z nabízených hodnocení: nářeční projev je zcela nesrozumitelný; téměř nesrozumitelný; částečně srozumitelný; snadno srozumitelný. Nářeční projev považovala za zcela nesrozumitelný pouze 2–3 procenta respondentů. Většina respondentů (více než 60 procent) se domnívala, že nářeční projev je částečně srozumitelný. V komentářích zdůrazňovali, že nářeční projev je srozumitelný, když se podobá spisovnému jazyku nebo řeči, kterou slyší hodnotitel sám či ve svém okolí. Laura Simanavičienė (Univerzita Vytautase Velikého) položila otázku: „Ptají se muži a ženy odlišně?“ (tak se jmenoval i její referát připravený společně s I. Balčiūnienė). Dosud se výzkum rozdílů mezi jazykem mužů a žen většinou omezoval na analýzu psaného nebo veřejného mluveného jazyka (televizních pořadů a projevů). Na Univerzitě Vytautase Velikého 320 KALBOS KULTŪRA | 81 V letech 2006–2008 vznikl Korpus mluvené litevštiny, který umožnil analyzovat přirozené spontánní rozhovory. Cílem výzkumu bylo analyzovat tázací věty užívané ve spontánní řeči a zjistit, v čem se liší jejich struktura v řeči mužů a žen. Cílem bylo ověřit tři hypotézy: 1) muži a ženy se řídí odlišnými strategiemi rozvíjení rozhovoru, a proto by otázky měly být v řeči žen častější než v řeči mužů; 2) ženy během rozhovoru věnují větší pozornost projevování sounáležitosti s partnerem, a proto lze předpokládat, že v řeči žen se budou častěji užívat zjišťovací otázky, zatímco v řeči mužů budou častější věty se speciální otázkou; 3) ženy by měly častěji než muži užívat tázací věty s částicemi ane, taip na konci věty, které ukazují, že mluvčí bere v úvahu názor posluchače. Výsledky výzkumu uvedené hypotézy nevyvrátily, účastníci konference však vznesli otázky ohledně přesnosti metodologie a reprezentativnosti vybraných údajů. Mantrimas Danielius (Vilniuská univerzita, Vilniuská kolej) se zabýval litevským znakovým jazykem („Vliv litevštiny na litevský znakový jazyk“) – samostatným jazykem, který používá více než 6000 neslyšících v Litvě a má svébytné a zcela odlišné vyjadřovací prostředky. Jazyk neslyšících se liší od doslovné formy řeči užívané ohluchlými a slyšícími, nazývané kalkové mluvení: při mluvení litevsky se současně ukazují znaky. Přednášející shrnul, jakými způsoby litevština ovlivňuje vizuální znakový jazyk, který má zcela odlišné vyjadřovací prostředky. Podle přednášejícího patří k hlavním a nejzřetelnějším vlivům litevštiny na znakový jazyk artikulované pohyby rtů. Vlivem litevštiny se také pro znakový jazyk typický větný model S–O–V stále častěji mění na S–V–O, přívlastek a předložky se přesouvají před podstatné jméno atd. Dalším velmi rozšířeným způsobem interakce znakového jazyka s litevštinou je přejímání slov. Slova, obvykle osobní jména, toponyma a názvy nových předmětů, se v litevském znakovém jazyce vyjadřují prstovou abecedou jako cizí výrazy, velmi rychle jsou však nahrazena znaky. V příspěvku „Slovní zásoba typická pro hovorový jazyk: užívání a vztah ke slovníkům litevštiny“ analyzoval Giedrius Tamaševičius (Institut litevského jazyka) výsledky výzkumu slovní zásoby typické pro hovorový jazyk. Slova pro dotazníkový výzkum byla vybrána z Korpusu mluvené litevštiny. Cílem výzkumu bylo zjistit, nakolik jsou v různých věkových skupinách a mezi respondenty různého pohlaví rozšířena určitá slova řazená k hovorovému jazyku nebo žargonu- Šešioliktoji Jono Jablonskio konferencija 321 -u. Na závěr konference byly sdíleny názory a rady, jak provádět sociolingvistické výzkumy, a diskutovalo se o tom, jaké by mohlo být téma konference Jona Jablonského v příštím roce. Došlo 7. 12. 2008 VILMA ZUBAITIENĖ Vilniaus universitetas Universiteto g. 5, LT-01513 Vilnius [email protected] 322 KALBOS KULTŪRA | 81