Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose

KALBA IR VISUOMENĖ LAIMA NEVINSKAITĖ Litevský jazykový institut HODNOCENÍ JAZYKOVÉ POLITIKY V INTERNETOVÝCH KOMENTÁŘÍCH V posledních letech se poměrně živě diskutuje o jazykové politice a lingvistech. Toto téma se opakovaně objevuje na konferencích věnovaných jazykovým otázkám a zabývají se jím různé jazykovědné publikace. Otázky realizace jazykové politiky zkoumali například Laima Grumadienė (2003), Arnoldas Piročkinas (2004) a Loreta Vaicekauskienė (2007); internetovými komentáři o lingvistech a o vztahu mezi společností a lingvisty se zabývala Rita Miliūnaitė (2006). Zájem veřejnosti o téma jazykové politiky dokládá velký počet komentářů pod články věnovanými jazykovým otázkám na internetových portálech. Například většina článků o jazyce zveřejněných v letech 2007–2008 na portálu delfi.lt získala přibližně 200 komentářů, u některých článků dosáhl jejich počet dokonce 400–600 a článek Jona Vaiškūnase a Vytautase V. Landsbergise „Obhájíme litevský jazyk před Komisí pro litevský jazyk?“ získal dokonce jeden a půl tisíce komentářů. Aktuálnost tématu dokládá i to, že se během dvou let na portálu delfi.lt objevily dva články čtenářů věnované jazykovým otázkám v rubrice „Vox Populi“. Dokud není možné provádět reprezentativní průzkumy veřejného mínění, jsou internetové diskuse jedním z nejsnáze dostupných zdrojů pro výzkumníky, kteří chtějí nahlédnout do postojů veřejnosti k jazykové politice. Cílem článku je analyzovat hodnocení jazykové politiky v internetových komentářích. Postoj internetových komentátorů k otázkám jazykové politiky je zkoumán na základě schématu analýzy jazykové politiky, přičemž myšlenky a názory vyjádřené v komentářích jsou přiřazovány k hodnocení jednotlivých prvků jazykové politiky. Taková analýza je užitečná, protože může odhalit, které aspekty jsou hodno- L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 245 ceny pozitivně a které negativně, které z nich jsou problematické a vyvolávají nejvíce diskusí. Při interpretaci výsledků výzkumu se vychází z jednoho z teoretických aspektů analýzy diskurzu, který lze nazvat analýzou rámování otázek (angl. framing analysis). Internetové komentáře o lingvistech byly zkoumány v článku R. Miliūnaitė „Internetová společnost a lingvisté“ (2006). Článek poměrně podrobně odhaluje rozmanitost postojů komentujících. Tento článek na započaté téma navazuje, nově však systematizuje vyjádřené názory podle modelu jazykové politiky. METODIKA VÝZKUMU Cílem článku není obsáhnout veškerou rozmanitost hodnocení jazykové politiky, nýbrž ukázat princip analýzy komentářů a odhalit problematičnost hodnocení jazykové politiky. Kvalitativní analýza komentářů se provádí s cílem zjistit názory hodnotící různé prvky jazykové politiky. Dodržuje se princip kvalitativní prezentace dat – předkládají se formulovaná souhrnná tvrzení spolu s příklady z komentářů (podobně jako při analýze kvalitativních rozhovorů). Při výběru internetových komentářů jako zdroje analýzy je nutné mít na paměti otázku reprezentativnosti – i ta určuje volbu kvalitativní výzkumné metodiky. O analýzu komentářů se však lze alespoň částečně opřít, protože jejich autoři, byť v neproporcionálním zastoupení, jsou představiteli různých věkových skupin. Podle údajů reprezentativního průzkumu veřejného mínění, který byl na objednávku projektu „Elektronická demokracie“ proveden v březnu a dubnu 2008, byli mezi lidmi, kteří pravidelně píší komentáře o společenském životě a politice na zpravodajských portálech (jednou týdně nebo častěji): 67,4% ve věku 18–29 let, 10,9% ve věku 30–39 let a 15,2% ve věku 40–49 let. V těchto věkových skupinách činil podíl těch, kdo píší komentáře jednou měsíčně, 52,4%, 16,7% a 9,5%. Mezi příslušníky starších věkových skupin, kteří pravidelně píší komentáře, jich bylo po několika procentech. Podle údajů téhož průzkumu je zpravodajským portálem, na němž se komentáře píší nejčastěji, delfi.lt – píše na něm komentáře téměř třikrát více lidí než na kterémkoli jiném portálu (Vilmorus, 2008). Článek analyzuje komentáře k článkům na nejpopulárnějším portálu delfi.lt, které se věnují jazykové politice nebo obecným jazykovým otázkám. Tento portál 246 KALBOS KULTŪRA | 81 byl zvolen také proto, že jde o všeobecně zaměřený portál, vhodnější ke zkoumání postojů běžných uživatelů jazyka. Živé diskuse o různých jazykových otázkách probíhají také na diskusním webu Státní komise pro litevský jazyk, avšak lze se domnívat, že tam komentáře píší převážně překladatelé a redaktoři. S cílem prozkoumat různé názory byly vybrány články vyjadřující odlišné postoje k jazykové politice (viz seznam pramenů). Celkem byly analyzovány komentáře k 5 článkům – prohlédnuto bylo více než 1000 komentářů. Vybrány byly obsahově nejhodnotnější komentáře, v nichž se píše o podstatných věcech; vynechány byly ty, které odbočovaly k jiným tématům nebo nepřinášely nic nového. Aspekty jazykové politiky hodnocené v komentářích jsou rozlišovány na základě modelu analýzy jazykové politiky navrženého R. L. Cooperem, který je v literatuře o jazykovém plánování dobře známý a často používaný (také v litevštině, srov. Vaicekauskienė 2007). Podrobná verze tohoto modelu zní: „Kteří aktéři se snaží ovlivnit jaké chování, jakých lidí, za jakými účely, za jakých podmínek, jakými prostředky, jak přijímají rozhodnutí a jakých dosahují výsledků?“ (Cooper 1989: 98; překlad z: Vaicekauskienė 2007: 109). Podrobnější vysvětlení jednotlivých prvků modelu a způsobu, jak rozpoznat prvky jazykové politiky v komentářích, je uvedeno v následující tabulce. LENTELĖ. Kalbos politikos modelis (Cooper 1989: 87–98) Prvek jazykové politiky Popis Aktéři (kdo?) Např. formální elita, vlivné osoby ve společnosti, nepřátelské skupiny, další aktéři stojící mimo elitu. Objekty (jaké chování?) (A) Strukturální (lingvistické) rysy chování, které má být ovlivněno (např. homogenita, podobnost). (B) Cíle / funkce, k nimž má sloužit chování, které má být ovlivněno. (C) Zamýšlená míra osvojení chování (znalost, hodnocení, dovednost, užívání). Cílová skupina (jakých lidí?) (A) Povaha cílové skupiny (např. jednotlivci nebo organizace, přímé nebo zprostředkující). (B) Schopnost cílové skupiny osvojit si zamýšlené chování. (C) Motivace (stimuly) cílové skupiny osvojit si zamýšlené chování. (D) Motivace cílové skupiny odmítnout zamýšlené chování. L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 247 Pokračování tabulky Prvek jazykové politiky Popis Cíle (za jakým účelem?) (A) Otevřené (chování související s jazykem). (B) Skryté (chování nesouvisející s jazykem, cíle uspokojování zájmů). Podmínky (za jakých podmínek?) (A) Situace (události, krátkodobé podmínky). (B) Strukturální faktory: politické, ekonomické, sociální / demografické / ekologické. (C) Kulturní: společenské uspořádání (politická kultura), kulturní normy, zkušenosti aktérů jazykové politiky. (D) Faktory prostředí (vnější vliv). (E) Informační faktory (údaje potřebné ke správnému rozhodnutí). Nástroje (jakými nástroji?) Např. právními prostředky, donucením, pobídkami, přesvědčováním. Rozhodování (jak se přijímají rozhodnutí?) (A) Formulace problému / cíle. (B) Formulace nástrojů. Výsledky (jaký je výsledek?) Zda je dosaženo požadovaného výsledku. Ne všechny faktory prvků politiky vyjmenované R. L. Cooperem jsou při analýze jazykové politiky v Litvě relevantní; na druhou stranu při zkoumání internetových komentářů byly nalezeny další myšlenky související s těmito prvky jazykové politiky. Hodnocení jazykové politiky v internetových komentářích se interpretuje pomocí myšlenky rámců (angl. frames), která pomáhá vysvětlit význam takové analýzy. Jak uvádí sociolog E. Goffman, který pojem rámců představil, lidé vnímají informace prostřednictvím určitých interpretačních schémat. Tato schémata pomáhají zjednodušovat proces myšlení a vnímání a určují, kterým prvkům či aspektům reality je věnována pozornost (Zhou et al. 2007). Například kolemjdoucí může skupinu lidí stojících u silnice pochopit pomocí schématu „autobusové zastávky“. Toto konkrétní schéma strukturuje vnímání – pozornost se zaměřuje na větší počet lidí shromážděných na jednom místě, což je jedním z prvků schématu „lidí čekajících na něco“ 248 KALBOS KULTŪRA | 81 … znaků. Schéma také upozorňuje na další prvky situace, například na značku autobusové zastávky. Zároveň odvádí pozornost od jiných detailů, jako je oblečení domnělých cestujících v autobuse, jejich tělesná stavba nebo vzájemná komunikace (Koenig 2004). Podle výzkumníků komunikace se stejným způsobem prezentují a vnímají informace v médiích či jiné texty: zdůrazněním určitých aspektů zkoumaného problému se utváří postoj k danému problému a vymezuje se, v čem problém spočívá. Zahraniční vědci vysvětlují prezentaci informací prostřednictvím takových schémat pomocí metafory rámu obrazu, která dala vzniknout anglickému označení tohoto přístupu (frame analysis). Rám obrazu ukazuje určitý výsek obrazu (fotografie, malby), nikoli jiné části, a obrací na něj pozornost; na základě vybraného fragmentu si divák vytváří představu o celé zobrazované situaci (Tankard 2001: 99). R. M. Entmanas (1993) skiria keturias pagrindines pateikties schemų žiniasklaidoje funkcijas. Pasak jo, šios schemos apibrėžia problemą ir išryškina svarbiausius jos aspektus; apibrėžia priežastis ir nurodo problemą sukeliančias jėgas; pateikia moralinį vertinimą; siūlo tolesnio elgesio ir veiksmų rekomendacijas. Schéma prezentace je tedy významnou volbou toho, z jakého hlediska se určité téma zkoumá — prezentace řešené otázky podle jednoho schématu namísto jiného může ovlivnit, jaká opatření budou při řešení této otázky přijata. Vzhledem k tomu, že schémata prezentace umožňují vymezit problém a navrhnout způsoby jeho řešení, bývá tento pojem často využíván při analýze politiky a politického diskurzu (Tankard 2001). Autoři, kteří zkoumají uplatnění pojmu schémat prezentace ve výzkumu médií, rozlišují mediální (textová) schémata prezentace a individuální schémata (příjemce informací). Schémata, podle nichž jsou texty prezentovány, vyjadřují určitá klíčová slova, fráze, stereotypní obrazy, výběr informačních zdrojů a věty, které předávají soubor faktů a hodnocení. Příjemce informací uvažuje na základě individuálních schémat, která se mohou, ale nemusí shodovat se schématy prezentace v textu (Scheufele 1999; Entman 1993). Aspekty jazykové politiky zdůrazňované v komentářích lze tedy považovat za projev individuálních schémat prezentace, o která se autoři komentářů opírají. Čtenářské komentáře obvykle upozorňují na určité aspekty probírané otázky a právě ty jsou zdůrazňovány a považovány za důležitější, L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 249 zatímco jiné jsou opomíjeny. Zkoumaná otázka (v tomto případě jazyková politika) je tak vnímána a prezentována jako určitý problém, například nevhodná volba předmětu jazykové regulace, nedostatečná kompetence jazykovědců atd. VÝSLEDKY ANALÝZY KOMENTÁŘŮ Následuje přehled analýzy komentářů podle výše uvedených prvků modelu analýzy jazykové politiky. Je důležité zdůraznit, že jsou zde uvedeny názory vyjádřené v komentářích, aniž by se hodnotilo, zda odpovídají skutečnosti, například zda autoři komentářů správně chápou rozhodnutí v oblasti jazykové politiky nebo zda jsou jejich názory podložené (jazyk komentářů byl upraven jen minimálně). Aktéři jazykové politiky Ačkoli bylo jazykové plánování tradičně považováno za objektivní a ideologicky neutrální proces, autoři, kteří se v současnosti zabývají jazykovou politikou, upozorňují na to, že aktéři provádějící jazykové plánování jsou důležitým faktorem jazykové politiky. Mnozí autoři pochybují o tradiční roli jazykových plánovačů a tvrdí, že do provádění jazykové politiky by měla být zapojena také veřejnost, tj. lidé, na něž se vztahují rozhodnutí jazykové politiky (Kaplan 1997). Při analýze internetových komentářů byli do kategorie aktérů jazykové politiky zařazeni všichni aktéři, o jejichž rozhodnutích a činech se v komentářích píše. Zkoumalo se nejen to, kteří aktéři jsou zmiňováni, ale také jak jsou hodnoceni. Z komentářů vyplývá, že lidé vnímají osoby zabývající se jazykovou kultivací jako jednotnou skupinu – v komentářích se nejčastěji píše obecně o jazykovědcích (označovaných různými slovy – viz níže), méně často se uvádějí konkrétní instituce či příjmení. Z institucí je velmi často zmiňována Státní komise pro litevský jazyk, stejně jako její předsedkyně a další zaměstnanci; jen několikrát byl zmíněn Ústav litevského jazyka. Z mnoha zkoumaných internetových komentářů vyplývá poměrně kritický postoj vůči těm, kdo se zabývají jazykovou kultivací. Komentátorům vadí, že se terminologie pro odborné oblasti vytváří bez konzultace s odborníky z příslušných oborů (kritizuje se tedy, že do aktérů jazykové politiky nejsou zahrnuty potřebné skupiny) a že si jazykovědci obecně jazyk „přivlastňují“, když tvoří slova a rozhodují podle svého uvážení: 250 KALBOS KULTŪRA | 81 Bylo by opravdu nesmírně příjemné, kdyby se vážení tvůrci novotvarů alespoň trochu radili s odborníky z příslušných oborů. Při čtení například slovníku navrhovaného pro oblast IT se chce člověk jen smát. Jazyk je třeba chránit před některými jazykovědci, kteří se domnívají, že jim patří a že si s ním mohou dělat, co chtějí. Uživatelé jazyka, kteří píší komentáře, kritizují nejen instituce provádějící jazykovou politiku, ale také jejich vlastnosti a celkový obraz jazykovědců, který je v analyzovaných komentářích poměrně negativní. To je důležitým ukazatelem při úvahách o provádění jazykové politiky, protože obraz aktérů politiky může ovlivnit postoje a ochotu přijímat či odmítat jejich návrhy. V komentářích se například hodnotí odborná připravenost jazykovědců: Stejně jako u učitelů a lékařů slábnou i řady všech vědeckých teoretiků. Co chceme, dříve bylo ctí stát se jazykovědcem, musel jsi projít největší konkurencí, a dnes? Osobnosti už nejsou, vedení se ujímají řemeslníci – a takové jsou i výsledky. Jako všude je třeba tvůrčího a tolerantního přístupu, ne slepého uplatňování pravidel. Nevidím východisko. Negativní obraz jazykovědců ukazuje i tento stručný citát: Nejhorší je, když si hrají na vlastence (ty strážkyně jazyka s příjmením na -aitė, které neustále hrozí stařeckým prstíkem), ale ve skutečnosti se jim nechce pracovat a vytvářejí naprostý zmatek... Postoj k jazykovědcům shrnují výrazy používané k jejich označení: „kalbinykai“, „kalbišiai“, „kazitelé jazyka“. Podobná označení se objevují také v analýze komentářů, kterou provedla R. Miliūnaitė: „kalbainiai“, „kalbiai“, „strážci jazyka“ aj. (Miliūnaitė 2006: 52). Objekty jazykové politiky Kategorie objektů jazykové politiky ukazuje, jaké jazykové chování se má prostřednictvím nástrojů jazykového plánování změnit, za jakým účelem by se tak mělo stát a jaká úroveň osvojení (naučení) tohoto chování se požaduje. Do této kategorie jsou zahrnuty zobecňující výroky odpovídající takové definici objektů jazykového plánování, aniž bychom se zabývali konkrétními rozhodnutími jazykové politiky (např. hodnocením neologismů apod.). Podle hodnocení autorů komentářů nejsou snahy o jazykovou regulaci vždy zaměřeny na vhodné objekty. Stěžují si, že jazykovědci příliš L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 251 zasahují do oblastí, do nichž by podle názoru komentujících zasahovat neměli. Uvádějí se však i oblasti, v nichž práce jazykovědců chybí. Mnohým autorům komentářů vadí, že se podle jejich názoru jazykovědci snaží regulovat mluvený jazyk. V komentáři se například uvádí nejen rozdíl mezi mluveným a psaným jazykem, ale také, slovy autora, běžnému člověku nedosažitelná nejvyšší úroveň osvojení jazyka: Řekl bych, že vybroušený jazyk nestojí za nic, protože si ho každý člověk zdobí svými výplňkovými slovy, obraty a neologismy (v dětství jsem velkou bzučící mouchu nazýval KIRMĖLŠĖJA:). Navíc naši řeč ovlivňuje i nářeční aspekt... Můj názor je takový – musí existovat MLUVENÝ nebo SLANGOVÝ jazyk a PSANÝ nebo OFICIÁLNÍ jazyk. Protože v Litvě umí možná jen 5 lidí (Smalinskas, Pupkis, Malakauskas) mluvit dokonale. Všichni ostatní – jako většina... Komentující považují za hodnotu jazykovou volnost a odlišný způsob vyjadřování každého člověka, zatímco příliš spisovný jazyk podle nich zní nepřirozeně. Pravda, i mezi samotnými komentujícími se najdou tací, kteří s tímto názorem nesouhlasí: A nedej Bože poslouchat jazykovědce, který mluví přehnaně spisovně. Z té super-spisovnosti je člověku nepříjemně, protože jazyk ztrácí volnost a zvučnost a zní prostě afektovaně. Ano, když si ucho zvykne na Mikutavičiusovy „leibely“ [lejbls], na rozhovory blondýnek z pořadu Dviračio žinios a také na zvučnou řeč Surskise a Mauzerise, je pak prostě příšerně těžké poslouchat normální litevskou mluvu. [...] Také si myslím, že je v Litvě něco špatně, když už i lituanistkám zní spisovná mluva nepříjemně, afektovaně a sotva srozumitelně. Komentujícím připadají podivné a zbytečné pokusy překládat do litevštiny názvy věcí dobře známých po celém světě: Mimochodem, vzpomínám si na případ, kdy jsem pracoval v restauraci a jazyková komise kontrolovala jídelní lístek. Dostali jsme závěry – samozřejmě zmizely špagety a carpaccio, ale vrcholem bylo, že vodku „Finlandia“ bychom měli psát jako „Finská“ vodka. Řediteli ruply nervy a zavolal do jazykové komise: „Když už překládáte vlastní jméno, tak ho aspoň přeložte správně – vodka ‚Finsko‘:)“ Mimochodem, tehdy jsme také dostali pokutu, protože jsme v jídelním lístku neopravili všechny uvedené „chyby“:) Na druhou stranu autorům komentářů chybí přísnější regulace veřejných nápisů (v komentářích se nerozlišuje mezi veřejnými nápisy a názvy- 252 KALBOS KULTŪRA | 81 (názvů), kritizuje se, že se nepodařilo vyřešit problém psaní názvů v polštině (v okrese Vilnius). A jakými znalci litevské terminologie jsou všichni – od profesorů až po uklízeče, přestože byly z nějakého důvodu schváleny takové „litevské“ názvy jako „Crowne plaza“ a další, při jejichž vyslovování si opravdový Litevec může zlámat jazyk. Je velmi smutné, že státní jazyková komise dokáže jen konstatovat fakta. A kde jsou výsledky její práce? [...] Jen si „hrabe“ penízky daňových poplatníků do vlastních kapes – po její práci není absolutně ani stopy, nedokáže si ani vynutit litevské nápisy v okrese Vilnius. Cílová skupina jazykové politiky Podle R. L. Coopera mohou být cíle a prostředky jazykové politiky zaměřeny na určité užší skupiny společnosti. V analyzovaných komentářích bylo málo názorů, které by bylo možné zařadit do tohoto aspektu jazykové politiky. Jako přímá cílová skupina jazykové politiky, které by bylo možné věnovat více pozornosti, jsou zmíněny národnostní menšiny: Více tlačit na Rusáčky a Poláčky, kteří se ve svých školách učí litevsky, protože neshody v pádech jsou pro ně typické;) stejně jako „vaikynas“ nebo „mergyna“:) Jako skupina společnosti, jejíž jazyk je nejhorší, byla v komentářích často zmiňována mládež. Mladí lidé jsou v jednom z analyzovaných článků obviňováni z ničení litevštiny v názoru čtenářky zveřejněném v rubrice delfi.lt „Vox Populi“ („Litevština upadá“). Komentátoři s tímto názorem souhlasí i nesouhlasí: Podle mého názoru litevštinu nejvíce przní slavismy a žargon kriminálního podsvětí. Tento nešvar je mezi mládeží mimořádně rozšířený. Upřímně řečeno, dospělí mluví velmi často mnohem nesprávněji než mladí. Většina mladých lidí se ve škole učí jazykové kultuře, a přesto jim něco v hlavě zůstane. Mladí vzdělaní lidé mluví správněji než dospělí, například politici, kteří používají nesprávné konstrukce, výrazy a předpony převzaté z ruštiny. Dalšími skupinami, jejichž jazyk komentátoři komentují, jsou představitelé profesí viditelných a slyšitelných na veřejnosti – novináři a politici: Ale není třeba obviňovat jen mladé. Podívejme se, jak píší novináři a jak mluví politici. Všude plno anglicismů, barbarismů a všelijakých hybridních slov. L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 253 Mimochodem, díváš se na zprávy? Slyšel jsi, jak mluví naši vládní představitelé? Někdy, když mě omrzí poslouchat jen řeči o navrátivším se Uspaskichovi, začnu počítat jazykové chyby, kterých se naši politici dopustí, sotva otevřou pusu:) V takových komentářích se však nezmiňuje, že by měla být přijata nějaká konkrétní opatření zaměřená na tyto společenské skupiny; spíše se zde podává hodnocení jazykové situace nebo věčného problému generačních rozdílů, a proto je lze zařadit mezi hodnocení jiných prvků jazykové politiky (viz oddíly „Prostředí jazykové politiky“ a „Další aspekty hodnocení jazykových otázek“). Cíle jazykové politiky Mezi komentáři, v nichž byly přímo či nepřímo hodnoceny cíle jazykové politiky, se objevily i takové, které podporovaly péči o jazyk – o jazyk je třeba pečovat, aby se zachoval: A [jazykovědci] musí pracovat, jinak se náš jazyk utopí mezi „výtahy, printery, šachtami, ofisy, skenery atd.“ Situace není tak jednoduchá. Pokud věříte v takové svobody, neměli bychom tedy dát úplnou svobodu podnikání? (Tedy žádné antimonopolní zákony atd.) A všechno se vyřeší samo? Je třeba dívat se hlouběji... Mějte na paměti, že většina lidí jsou „průměrní“ a budoucnost jazyka je vůbec nezajímá. Kdyby takoví vedli přehlídku, čeština by se dnes změnila k nepoznání. 70% slovní zásoby by bylo slovanských/anglických. Stavba vět ruská. Takový jazyk si nezaslouží úctu. Poslechněte si ruštinu/polštinu. Někdy je směšné, jak se jejich jednoduchá slova nahrazují cizími výrazy. Respektujme tedy svůj jazyk a mějme ho rádi = pečujme o jeho čistotu. V komentářích hodnotících cíle politiky přesto převládaly negativní názory. Jak uvádí R. L. Cooper, jazyková politika může sledovat i skryté cíle (nesouvisející s jazykem) – takové cíle jsou spatřovány i v analyzovaných komentářích. Práce jazykovědců je v nich hodnocena jako nesmyslná, vykonávaná „z nedostatku jiné činnosti“, potřebná jen k tomu, aby mohli předstírat, že pracují: [...] Jak takové prznění vzniká? Obhájí si někdo disertaci? [...] ale ti tvůrci novotvarů (vaizduoklis, didžkukulis atd. a podobně) už vlastně nemají co dělat, ale zprávy o vykonané práci je nutné předkládat! Tak tedy pracují s otevřenou pusou. Možná u šálku kávy a kousku dortu... 254 KALBOS KULTŪRA | 81 Negativně jsou hodnoceny také cíle související s jazykem. Některým se nelíbí snaha chránit jazyk jako archaickou hodnotu a dodržovat neměnná pravidla. Místo toho se navrhuje věnovat větší pozornost komunikační funkci jazyka, kterou může plnit pouze živý jazyk srozumitelný všem: Jazyk je živý, přestaňte ho chránit jako nějakou archaickou hodnotu. Když se ve světě zrodí nové slovo, jako třeba blog, proč bychom ho nepřevzali do litevštiny? Svět se globalizuje, kultury se sbližují. Tím, že budeme více integrovaní, se rozhodně nestaneme méně Litevci. Technická litevština je ochuzena, jak jen to jde – synonyma k mnoha termínům nenajdete ani s lucernou, samotné termíny se každých pár let nahrazují „lepšími“, jen aby zněly „litevštěji“. Nezáleží na tom, že neplní svou hlavní funkci – být informativní a usnadňovat lidem komunikaci. „Smetonienė zdůraznila nutnost posilovat obraz litevštiny a její potřebnosti“... Myslím si, že potřebnost jazyka roste, když se pohodlně používá a když mu většina rozumí, nikoli kvůli jazykovědcům, kteří přelévají z prázdného do dutého a vytvářejí tak absurdní slova, že už je třeba je překládat „z litevštiny do litevštiny“. Proto také potřebnost litevštiny upadá, zejména v technickém jazyce. Podmínky jazykové politiky Ačkoli R. L. Cooper uvádí řadu možných podmínek jazykové politiky, ve zkoumaných komentářích se mluví především o faktorech prostředí (vnějšího vlivu) – o hrozbách, jimž čelí litevština. Aktivně se diskutuje o postavení litevštiny, vlivu ruštiny a angličtiny i o dalších faktorech jazykového prostředí: jazyce médií, informačních a komunikačních technologiích atd. Ačkoli většina těchto komentářů jazykovou politiku ani její opatření přímo nezmiňuje, taková tvrzení umožňují usuzovat, že komentující podporují jazykovou kultivaci. Mimořádně často se diskutuje o vlivu ruštiny a angličtiny na litevštinu (velký počet komentářů zapříčinila především dvojice článků na toto téma, které byly vybrány k analýze; diskutuje se o tom však i v komentářích k dalším článkům). Shrnutím lze říci, že mezi komentáři zaznívaly různé názory, přičemž zvláště často se vyjadřovaly obavy z velké hrozby ze strany ruštiny a angličtiny. Ilustrují je například tato vyjádření: Nejhorší je, že se ruský slang uchycuje mezi mladými lidmi, kteří rusky neumějí, a proto ani nechápou, že jde o ruštinu. Lievas, krūtas, tusovkė, atka-tas, nemluvě o takovém množství nadávek, se uchytily právě nezávisle- L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 255 v letech nezávislosti. Před 20 lety, když jsem byla studentka, málokterý z přátel si zaklel rusky, dnes málokdo mluví ve větách složených pouze z nadávek. Po staletí jsme byli rusifikováni a jazyk jsme si uchovali. Angličtíme teprve dvě desetiletí, ale výsledky se valí přes okraj – poslechněte si pořady pro mladé v televizi, podívejte se na nápisy ve městech. Ruština nám byla vnucována násilím, zatímco angličtinu sami ochotně přejímáme. Co tedy představuje větší hrozbu?! Ať se podívá, jak mluví malé děti, je tam spousta všelijakých anglických slov, teď jsou strašně módní, takže až vyrostou, bude náš jazyk pořádná směsice ruštiny, angličtiny a litevštiny. Na druhou stranu je vliv těchto jazyků hodnocen různě, především kvůli jejich odlišnému postavení, protože angličtina je považována za potřebnější či téměř povinnou (neboť je světovým jazykem vědy a obchodu): Vliv angličtiny je prostě nový, proto ho lze zaznamenat a bije do očí, zatímco kalky z ruštiny (vedle nepřekládaných nadávek) se v litevštině pohybují organismem už desetiletí, a dokonce ještě déle, bez jakéhokoli odporu. Je třeba co nejvíce nápisů a oznámení v angličtině, posílit výuku angličtiny ve státních[ích] a soukromých[ých] společnostech, v televizi vysílat filmy v originálním znění s litevskými[ými] titulky – pak budeme Evropané, ne Asiaté. V tomto kontextu část komentujících negativně hodnotí přehnaný strach jazykovědců z jiných jazyků. Zvláště jim vyčítají strach z ruštiny, který je dokonce vede k odmítání některých slov jen proto, že se podobná používají i v ruštině: Každý národ rád vkládá cizí slova. Vyjadřuje se tím pikantněji, a to je celé. Plně souhlasím s [dříve vyjádřeným názorem] ohledně nahrazení výrazu s e k a n t i s (next, sledujuscij, folgende) výrazem k i t a s. Jiná věc nemusí být nutně následující. Jestliže se v ruštině říká sledujuscij, pak my řekneme jinak, i když nesprávně. V komentářích se uvádí řada dalších hrozeb pro čistotu litevského jazyka – jde o média (v nich vystupující „hvězdy“ litevského a zejména nelitevského původu, politici, úředníci a další činitelé, dokonce i novináři); v nejednom komentáři bylo kritizováno rozhodnutí opatřovat titulky pouze filmy vysílané v ruštině, stejně jako moderní informační a komunikační technologie a horší jazyk národnostních menšin. Ve většině těchto komentářů nejsou hrozby pro jazyk spojovány s jazykovou politikou, avšak v některých se rétoricky obracejí na instituce pečující o jazyk a postrádají, aby ty převzaly odpovědnost: 256 KALBOS KULTŪRA | 81 Jazyku nejvíce škodí média – bulvární žumpa, televizní hvězdy z hnojiště, neelitní elita a politici vynořivší se z křoví, pologramotní úředníci, dokonce i ministři, kteří nedokážou správně zformulovat ani jednoduchou větu, natož přízvukovat slovo nebo název, který slyšeli tisíckrát. Čemu se divit, když v našich televizích pracují jako moderátoři různí Maratové, Arméni, kteří nemluví litevsky, a černošky Bernyn... Prostřednictvím televize, DVD a dalších prostředků probíhá totální rusifikace, copak to Smetonienė nevidí. A co šíření polštiny a psaní polských příjmení, a pak také uzákonění druhého úředního jazyka – polštiny? Když se člověk zeptá na překlady filmů, v nichž se chronicky a záměrně vynechávají osobní zájmena, vždyť prý je tak jako tak jasné, kdo co dělá, začne mu být špatně. Věty jsou usekané, jazyk jako náruč klestí. Za chvíli budeme všichni mluvit jako v SMS zprávách. Jsou i takové komentáře, v nichž se uznává, že se jazyk skutečně zhoršuje, a proto se ospravedlňuje práce na jazykové kultivaci: Mnozí odpůrci litevštinářů a jazykovědců zakládají své argumenty na jakémsi „citu pro vlastní jazyk“, jenže ten cit už se vytratil. Nástroje jazykové politiky Tento prvek jazykové politiky ukazuje, jakými způsoby se usiluje o dosažení cílů jazykové politiky, například právními prostředky, nátlakem, podporou či přesvědčováním. V analyzovaných komentářích je tento aspekt hodnocen převážně negativně – kritizuje se především sklon jazykovědců zacházet příliš daleko, když požadují správný jazyk a regulují samotný jazyk: Výuka jazyka je svatá věc, ale v MEZÍCH ZDRAVÉHO ROZUMU! Vždyť všichni dobře vědí – VŠEHO MOC ŠKODÍ! A tahle psychóza kolem péče o litevštinu, jejího očišťování nebo jak tomu ještě říkat, už opravdu připomíná patologii. To už je přehnané, když se ukáže, že 80% populace „neumí“ svůj mateřský jazyk; to už něco není v pořádku. Nejsou pravidla příliš přísná? Nejsou požadavky příliš vysoké? Vždyť obyvatelé spolu nějakým způsobem tím jazykem mluví, píší si, rozumějí si a přečtou si noviny. A to všechno dělají, aniž by „uměli“ jazyk? Kritiku sklidila také taková, podle komentujících ne příliš účinná opatření, jako je jazykový diktát, a vůbec neatraktivní prostředky výuky jazyka: L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 257 Brzy už nebudeme umět ani psát, ani mluvit. Dnes umějí hezky mluvit jen jazykovědci. Nevkládáme příliš mnoho pozornosti do všelijakých diktátů a podobně? Obyčejní lidé žijí svůj život a mluví svou řečí. Děti od litevštiny především odrazuje velmi zastaralý výukový program litevštiny a literatury. Už od první třídy se dětem vnucují všelijaké archaismy, které pro ně nic neznamenají. Prý se dítě musí umět vyjadřovat z úcty k rodnému jazyku. Jenže dítěti to připadá jako nesmyslné vyčerpávání mysli a ztrácí motivaci učit se. [...] Pak je přirozené, že když vezme do ruky barevné a moderní učebnice angličtiny, přikloní se k tomuto jazyku a literatuře. Přijímání rozhodnutí v jazykové politice V uvedené fázi jazykové politiky se analyzuje, jak se přijímají rozhodnutí v jazykové politice, například zda se při jejich přijímání zohledňuje názor těch, na které budou přijatá rozhodnutí mít dopad (Kaplan 1997), zda se rozhodnutí přijímají na základě všech potřebných informací, zda se zvažují všechny možné alternativy apod. (Cooper 1989). Podobné aspekty se zmiňují také v komentářích k práci litevských jazykovědců – nejčastěji se kritizuje, že jazyková pravidla a slova se navrhují bez ohledu na skutečné užívání: Souhlasím, jazykoví odborníci vytvářejí jazyk pro sebe, a ne pro všechny. Lituanisté vytvářejí jazyk, který se v běžném životě nepoužívá. Ani lexikální, ani gramatické prvky se obvykle nenařizují shora. Do jazykových norem se přijímají tehdy, když se v jazyce objeví a začnou se používat. V Litvě je to bohužel jinak. Autoři komentářů si také stěžují, že jazykovědci příliš často mění svá rozhodnutí a že požadavky jednotlivých odborníků se rozcházejí: Aby mluvilo méně lidí nesprávně – rozhodněte se už JEDNOU provždy, jaká mají být pravidla, a neměňte je 50 let. Uvidíte – bude to mít výsledky. A daňovým poplatníkům se uleví, vždyť ubude pracovních míst. Jazykovědci už se zbláznili se svými novotvary... A vůbec – snaží se nás naučit jakýsi umělý jazyk. Takové absurdity, že se člověku chce plivat... Někdy musím něco napsat opravdu narychlo, a přitom musím zdržovat, dokud nějaká [lituanistka] nevymyslí, jestli to bude správně tak, nebo onak. A za pár dní se zase jiná [lituanistka] začne rozčilovat, že przním jazyk, protože takhle to nejde... Jazykovědci by si možná měli nejdřív najít společnou řeč mezi sebou a teprve potom poučovat ostatní... Člověka to štve k prasknutí. 258 KALBOS KULTŪRA | 81 Výsledky jazykové politiky Při analýze výsledků jazykové politiky se klade hlavní otázka: dosahuje uplatňovaná jazyková politika požadovaných výsledků? Toto téma se v komentářích objevuje často a setkáváme se s mnoha pozitivními i negativními hodnoceními. V komentářích, které hodnotí výsledky práce jazykovědců pozitivně, jejich autoři uznávají, že užívání jazyka se po obnovení nezávislosti zlepšilo. Oceňují, že jazykovědci navrhli dobrá nová slova, která se ujala: Ať už je to jakkoli, [...], přesto je třeba uznat, že se za posledních osmnáct let užívání litevštiny zlepšilo. Zlepšilo se všude – na ulici, na veřejných nápisech, v tisku i z televizní obrazovky. Podle mého názoru existují dobré příklady nových slov. Například „degalinė“ (čerpací stanice) se opravdu rychle a bezbolestně ujalo. V kritických komentářích se tvrdí, že jazykovědci svým úsilím jazyk nezlepšili, nýbrž ochudili, nebo dokonce vytvořili jazyk odtržený od reality, kterým nelze mluvit. Patří sem také četné připomínky k nepříliš zdařilým novým slovům vytvořeným jazykovědci, která se neujala: Je třeba pochopit, že život je mnohem složitější než pravidla „kodifikace“ vymyšlená pro disertace a že přirozená litevština je mnohem bohatší než námi vnucovaná polovičatá řeč. Nová slova bohužel vypadají jen jako primitivní výmysly, kvůli nimž se běžný člověk už nedokáže správně naučit litevsky. Častý je názor, že kvůli nadměrnému množství pravidel a jejich složitosti mají lidé pocit, že už svůj mateřský jazyk neumějí, a při veřejném projevu se cítí nesví: [Jazykovědci] svou pilnou „prací“ v lidech vyvolávají strach a nedůvěru, že každou chvíli špatně umístí přízvuk, pak ještě napíšou nějakou pokutu moderátorovi pořadu, a teprve potom všichni opravdu vzplanou láskou k mateřskému jazyku a jazykové inspekci. No, možná to myslí dobře, ale výsledek je opačný. Asi jsme jediný národ na světě, který má takový jazyk, že v něm správně neumějí mluvit ani jeho vlastní příslušníci. Kdo za to tedy může – jazykovědci, kteří stále zdokonalují pravidla našeho jazyka, nebo všichni ti nevzdělaní krajané, kteří tato zlepšení nestíhají? „Jazyk je svou složitostí ještě obtížnější vědou než matematika.“ – No, tak to je opravdu špatné! Proč z mluvení dělat vědu!? Copak se lidé bez toho nedomluví? Je hrozné, když je jazyk, který dítě získá s mateřským mlékem, složitější než Riemannovy integrály a Fourierovy transformace. L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 259 Upravovatelé litevského jazyka připravili taková pravopisná pravidla, že jen několik LITEVCŮ dokáže napsat celostátní diktát bez chyb, zatímco programátoři nedokážou vytvořit algoritmus pravidel a konečně sestavit program na kontrolu interpunkce. Často se tvrdí, že snaha jazykovědců vyvolává negativní postoj k jazykovým opravám a těm, kdo je provádějí, nebo dokonce podněcuje k přechodu k nějakému jinému, jednoduššímu jazyku. Litevština je velmi zajímavá a krásná – využijme toho a necpime ji tam, kde nikdy nebyla. [...] a co se vnucuje násilím, vždy vyvolá opačnou reakci. Ze školních let si nevzpomínám na nic horšího než na hodiny litevštiny... „Pěstování“ litevštiny ve mně vyvolalo takovou nenávist ke všemu tomu, že dodnes nemohu zapomenout na ty hysterické učitelky jazyka, které obvykle neměly nic společného s rozumem a logikou. Zato se vyznaly v tom, jak se chytat každé čárky nebo nějakého přízvuku, který se mění častěji než móda ve Francii. Totéž platí pro všechny tyhle „strážce“ jazyka. Po jejich „práci“ člověk necítí k mateřštině lásku, ale nenávist. Anebo je to právě jejich cíl? Mateřský jazyk je třeba milovat, ale jestli od něj „jazykovědci“ odrazují – kdo za to může? Mně je, upřímně řečeno, ještě pohodlnější, když litevština zůstane jen mluveným jazykem; je mnohem pohodlnější nepřekládat specifické termíny do litevštiny, ale přejímat je z angličtiny [...] Ať si ti jazykovědci přečtou litevskou učebnici makroekonomie a pak mluví o tom, v jakém jazyce je pohodlnější se učit... Na druhou stranu je mezi komentáři poměrně dost neutrálních, které se snaží omluvit obě protichůdné strany a shrnout situaci: Lidé se prostě velmi zlobí, když jim někdo zasahuje do života, to je naprosto přirozené. Mimochodem, když Jablonskis vymyslel slovo degtukas (a ještě mnoho dalších), nejspíš také tehdy zněla zvláštně. A dnes? Běžné slovo. Stejně to bude i s dalšími slovy, která byla vymyšlena dnes. No, myslím, že ano. Obtíž spočívá v tomto – systémovost jazyka VS přirozený vývoj jazyka. Uživatelé musí podporovat přirozenost, teoretici zase systémovost. Je zajímavé, že se všichni podivují nad jazykovými chybami, ale zapomínají, že jazyk i psaní jsme se všichni naučili ve škole. Tam nám dávali známky. Někdo dostával lepší, někdo horší, ale po skončení školy se už od všech vyžaduje, aby nedělali chyby. TO NENÍ MOŽNÉ!!! Jestliže něčí znalost litevštiny byla ve škole kvůli chybám hodnocena sotva dostatečnou známkou, je naivní očekávat, že ten člověk při psaní mimo školní sešit najednou zázračně přestane dělat chyby. 260 KALBOS KULTŪRA | 81 Další aspekty hodnocení V analyzovaných internetových komentářích se objevovaly názory, které nelze přiřadit k žádnému z prvků jazykové politiky, protože v nich jazyk není hodnocen jako objekt jazykové politiky. Lze z nich usuzovat, že kvalita jazyka závisí na jiných faktorech, které nejsou regulovány prostředky jazykové politiky. V návaznosti na výše uvedený pojem interpretačních schémat lze říci, že jazyk není chápán jako objekt politiky vůbec. Například v takových komentářích je kvalita jazyka považována za ukazatel osobní kultury člověka a dokonce za odraz stavu celé společnosti: Správný jazyk je především ukazatelem intelektuálního potenciálu. Z pochopitelných důvodů je to pro většinu buranů jednoduše nad jejich síly. V naší firmě to vedení pochopilo už dávno. Proto novému zaměstnanci při přijímání nejprve dají nadiktovat půl stránky z diktátové sbírky ze sovětské éry pro 7. třídu. Hned se pak ukáže, s kým má smysl dál mluvit. Zatím jsme se nespletli. Situace je taková, že velká část Litevců už umí jen pít, krást, rvát se a dělat těžkou práci (když není co ukrást a člověk má chuť se napít). Litevština už tu nepomůže a je to beznadějné. Smetonienė jen vyhazuje peníze za vítr. Kvalita jazyka je hodnocena také jako znak generačního rozdílu: Ještě novináři staré generace, jako pan Vaitiekūnas, vedou zajímavé pořady ve správné litevštině. Samozřejmě píše i vyjadřuje své myšlenky skvěle a bez chyb!!! Ale poslouchat mladé je hrozné; nedbají ani na přízvuk, ani na pravopis. Z přílišného psaní jsme sešli z cesty. Bouře ve sklenici vody. Když jsem byl sám teenager, intenzivně jsem používal anglicismy, protože mi připadaly stylové a cool a ukazovaly tvou „úroveň“ (do jisté míry tomu tak i bylo – v těch dobách umělo anglicky nesrovnatelně méně lidí). Uplynulo ještě pár let, překročil jsem třicítku – a můj pohled se změnil. A všechno se srovnalo. Stejně tak i u přátel. Dokonce i v počítačové sféře, v níž pracujeme, jsme začali používat háčky a čárky. Myslím, že se to stane i ostatním, kteří mají aspoň trochu víc rozumu. Zkrátka, všechno bude dobré, kvůli reklamě není třeba dělat vlny. Konečně je jazyk chápán jako výraz identity a předmět národní hrdosti, a proto je úcta k němu vyzdvihována jako hodnota sama o sobě, na níž, a nikoli na jiných faktorech, závisí kvalita jazyka nejvíce: Problémem není angličtina ani ruština, největším problémem je však nerespektovat vlastní jazyk a ztratit se v džungli cizích slov. Musíme všemi možnými způsoby vážit si litevštiny, chránit ji a bránit ji a nepřeskakovat z jednoho extrému do druhého. L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 261 Přečetl(a) jsem si komentáře a zjistil(a), že jsou všechny psané bez diakritiky a komolí některá litevská slova. Raději už nekomentujte. A nastavte si své počítačové programy tak, aby psaly litevsky. Pokud to nedokážete, nemluvte o litevštině, kterou vůbec nerespektujete. Člověk, který si váží jazyka, jej písemným vynecháváním diakritiky neničí. ZÁVĚRY Analýza internetových komentářů odhalila rozmanitost názorů na otázky jazykové politiky v Litvě podle jednotlivých prvků jazykové politiky: aktérů, objektu, prostředků atd. Jak vyplývá z analýzy, každý z aspektů jazykové politiky lze hodnotit kladně, záporně i neutrálně, převažují však hodnocení jednoho směru, totiž záporná. V komentářích je ovšem patrná i určitá diskuse a existují různé názory, takže záporná hodnocení nelze vysvětlovat pouze obecně negativním charakterem internetových komentářů. Nejvíce kladných hodnocení se týkalo stavu jazykové politiky. K tomuto aspektu patří tvrzení o hrozbách, kterým litevština čelí a které vedou ke zhoršování jejího stavu, a zároveň o potřebnosti práce jazykovědců. V komentářích jsou označovány cílové skupiny, jejichž jazyková úroveň je nejhorší – mladí lidé, novináři a politici. Kladné aspekty souvisejí i s některými dalšími prvky jazykové politiky – s cíli (souhlas s potřebou jazykové očisty) a výsledky (po obnovení nezávislosti se jazyk zlepšil). Ostatní prvky jazykové politiky jsou hodnoceny převážně záporně: aktéři (jazykovědci si přivlastňují jazyk a neradí se s odborníky), objekty (reguluje se mluvený jazyk, ale cizí názvy se na veřejnosti nelitevští a nezdomácňují se ani zápisy cizích vlastních jmen), cíle (opravy se předkládají proto, že je třeba ospravedlnit vlastní práci; pravidla se vytvářejí pro pravidla samotná, nikoli pro jednodušší komunikaci), prostředky (zastaralé), způsoby rozhodování (nebere se ohled na úzus, pravidla se mění příliš často a nedochází ke vzájemné dohodě), výsledky (vzniká pocit, že člověk neovládá svůj mateřský jazyk, lidé se bojí mluvit na veřejnosti a ztrácejí chuť svůj jazyk opravovat). Byla nalezena i tvrzení, která nezapadají do schématu prezentace jazykové politiky – jazyk v nich není chápán jako objekt politiky, nýbrž jako projev individuální kultury člověka, otázka generačních rozdílů nebo předmět národní hrdosti. Schémata prezentace názorů na jazykovou politiku mohou mít stejný význam jako v jiných oblastech politiky. Pokud se v diskusi zdůrazňují některé aspekty a jiné se odmítají, dává se tím přednost určitým politickým 262 KALBOS KULTŪRA | 81 rozhodnutím a zmenšuje se prostor pro dialog. Pokud se například někdo domnívá, že jazykovědci pracují neprofesionálně, bude pro něj obtížné přijmout jejich navrhovaná řešení. Zdůrazňují-li se hrozby pro jazyk, bude tendence chránit jej všemi možnými prostředky. Kdo zastává názor, že jazyk je projevem kulturnosti, nevidí smysl v diskusi o prostředcích jazykové politiky, natož o přitažlivějších opatřeních určených k motivaci uživatelů jazyka. Je-li otázka vymezena jako problém generační, pozornost se rovněž odklání od prostředků jazykové politiky atd. Důležité je, že záporná hodnocení jazykové politiky nelze jednoduše odmítnout s tvrzením, že lidé jazykové politice nerozumějí. Navrhuje se vycházet z toho, že neporozumění poukazuje také na určité nedostatky v komunikaci, které lze považovat za další oblast práce jazykovědců. Právě to ukazuje jasnější cestu k dialogu mezi veřejností a jazykovědci. Podobná tvrzení se objevují i v článcích dalších badatelů zabývajících se jazykem: jazykovědcům chybí znalost psychologie uživatelů jazyka (Piročkinas 2004: 6); „od veřejnosti se požaduje více, než kolik vědomostí se jí poskytuje“ (Grumadienė 2002: 9); „veřejnost nemá ráda neustálá naléhavá poučování, a proto výsledek ne vždy odpovídá očekávání“ (Grumadienė 2003: 11). Provedená analýza komentářů ukazuje, že jednou z příčin nedorozumění může být i to, že se mluví o různých věcech – například když jedni chtějí diskutovat o prostředcích jazykové politiky a způsobech rozhodování, zatímco druzí to odmítají s tvrzením, že ti první o jazyce jednoduše nic nevědí. Zvolené analytické principy z tohoto článku lze uplatnit při širší analýze diskurzu (nejen komentářů) a zahrnout do ní také diskusi probíhající přímo v médiích. Výzkumná data by mohla být užitečná také při sestavování dotazníku pro výzkum veřejného mínění o jazykové politice, protože vybraná tvrzení odpovídající jednotlivým prvkům jazykové politiky mohou pomoci při vymezování výzkumných úkolů a formulaci možností odpovědí. ŠALTINIAI Jackevičius M. 2008 05 07: I. Smetonienė: rusifikaciją keičia anglų kalba. Interneto prieiga: http://www.delfi.lt/archive/article.php?id=16933192 Jackevičius M. 2008 06 30: G. Subačius: rusų kalbos įtaka lietuvių kalbai didesnė nei anglų. Interneto prieiga: http://www.delfi.lt/archive/article.php?id=17570907 Jankauskaitė D. 2008 05 07: Kalbos klaidos pakerta kojas (perspausdinta iš laikraščio Klaipėda). Interneto prieiga: http://www.delfi.lt/archive/article.php?id=16927453 L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 263 Lituanistės teorinės pamąstymai, arba requiem kalbos darkytojams (Vox Populi). 2008 04 02. Interneto prieiga: http://www.delfi.lt/archive/article.php?id=16539144 Rotautaitė I. 2007 10 09: Lietuvių kalba žlunga (Vox Populi). Interneto prieiga: http://www.delfi.lt/archive/article.php?id=14653851 LITERATŪRA Cooper R. L. 1989: Language planning and social change, New York: Cambridge University Press. Entman R. M. 1993: Framing: towards a clarification of a fractured paradigm. – Journal of Communication 43, 51–58. Grumadienė L. 2002: Kalbos normos ir vertybių sistema: kartų skirtumai. – Gimtasis žodis 6, 8–12. Grumadienė L. 2003: Kaip įgyvendinsime kalbos politiką. – Kalbos kultūra 76, 6–17. Kaplan R. B., Baldauf R. B. Jr. 1997: Language planning: from practice to theory, Clevedon–Philadelphia et. al: Multilingual Matters Ltd. Koenig T. 2004: Routinizing Frame Analysis through the Use of CAQDAS. Paper presented at the Biannual RC-33 Meeting, Amsterdam, August 17–20, 2004. Interneto prieiga: http://www.lboro.ac.uk/research/mmethods/research/methods/routinizing_frame_analysis_RC33.pdf Miliūnaitė R. 2006: Internetinė visuomenė ir kalbininkai: pokalbis įmanomas? – R. Miliūnaitė. Apie kalbą ir mus, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 36–59. Piročkinas A. 2004: Didelės ir mažos kalbininkų nuodėmės. – Gimtasis žodis 9, 2–7. Scheufele D. 1999: Framing as a theory of media effects. – Journal of Communication 49, 103–120. Tankard J. W. Jr. 2001: The empirical approach to the study of media framing. – S. D. Reese, O. H. Gandy, A. E. Grant (eds.). Framing public life: perspectives on media and our understanding of the social world, Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Vaicekauskienė L. 2007: Naujieji lietuvių kalbos svetimžodžiai. Kalbos politika ir vartosena, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Vilmorus 2008: Informacijos šaltiniai. Reprezentatyvi Lietuvos gyventojų apklausa 2008 m. kovo 27 – balandžio 3 d. Tyrimas atliktas Vilniaus universiteto užsakymu. Zhou Y., Moy P. 2007: Parsing framing processes: the interplay between online public opinion and media coverage. – Journal of Communication 57, 79–98. Gauta 2008 10 06 264 KALBOS KULTŪRA | 81 EVALUATION OF LANGUAGE POLICY IN INTERNET COMMENTS Summary The paper aims at analysing the evaluation of the Lithuanian language policy in internet comments. The investigation is based on the methodology developed by R. L. Cooper and the elements of language policy identified in his analytical scheme. This investigation focuses on comments written for articles on language policy and related language issues in the news portal www.delfi.lt. The interpretation is based on the concept of frame and the principles of framing analysis. The research has shown that most positive comments were addressed to the situation in language policy. Utterances attributed to the frame focused on the threats for the Lithuanian language which leads to treating the linguist’s work as extremely important. Some other items of positive evaluation refer to the aims of language policy (a need to purify the language is approved) and its results (after the restoration of independence the quality of language has improved). Other language policy elements are given more negative evaluation: actors (e.g. linguists who claim they own the language and never discuss problematic issues with specialists in a professional field); objects (e.g. an attempt is made to regulate even spoken language; however, public foreign notices have no Lithuanian equivalents); goals (e.g. rules are written for the sake of writing rather than for the sake of simpler communication) etc. There are some claims which offer no direct evaluation of language policy. They are attributed to additional frames, e.g. the quality of language as a feature of individual human culture, the quality of language as a distinctive feature of a generation gap etc. The foregrounding, or framing, some aspects in the comments is an important factor of an ongoing discussion and dialogue about language culture; if the discussion foregrounds one or another factor or evaluation, the others are rejected. Thus some political decisions are prioritised but the probability of a dialogue decreases. The analysis could be useful for further research in the discourse of language policy and quantitative research into public opinion on language policy. LAIMA NEVINSKAITĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, Vilnius LT-10308 [email protected] L. NEVINSKAITĖ. Kalbos politikos vertinimas interneto komentaruose 265