Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas

GIEDRIUS TAMAŠEVIČIUS Institut litevského jazyka SOCIOLINGVISTICKÝ VÝZKUM SLOVNÍ ZÁSOBY CHARAKTERISTICKÉ PRO HOVOROVÝ JAZYK ÚVODNÍ POZNÁMKY Výzkum hovorového jazyka, a zejména slovní zásoby, která je pro něj charakteristická, je v Litvě dosud novou záležitostí. Výzkumníci angličtiny, němčiny, ruštiny, skandinávských jazyků a dalších jazyků se této oblasti věnují již několik desetiletí. Zřejmě proto se v litevské lingvistice dosud jasněji neustálilo, co by se mělo považovat za hovorový jazyk, slang a žargon (srov. Miliūnaitė 2005: 47). Slovní zásoba litevského jazyka se podle Evaldy Jakaitienė v Lietuvių kalbos leksikologijoje dělí na slovní zásobu spisovného jazyka a hovorového jazyka. Tu druhou tvoří nářeční slovní zásoba, žargonová slovní zásoba a slang. Slang, který stojí mimo spisovný jazyk, tvoří spolu se základním slovním fondem celonárodní slovní zásobu (Jakaitienė 1980: 67)1. Gintautas Akelaitis toto rozdělení upřesňuje tvrzením, že hovorový jazyk v širším smyslu zahrnuje veškerý mluvený jazyk. Může být: 1) veřejný, podléhající požadavkům spisovného jazyka, 2) soukromý (nářeční nebo polonářeční), 3) žargon (Akelaitis 2002: 55). Tento článek představuje výzkum, v němž se na základě rozdělení G. Akelaitise do slovní zásoby hovorového jazyka řadí slova spisovného jazyka se stylistickým příznakem hovorovosti (zařazená do Dabartinės lietuvių kalbos žodyną – dále DLKŽ), slova nářečního původu známá a široce užívaná většinou jazykového společenství, jakož i žargonová slovní zásoba. 1 Na definici žargonové slovní zásoby se shoduje většina autorů – „jsou to slova nebo slovní spojení užívaná v hovorovém jazyce jednotlivých sociálních nebo profesních skupin“ (srov. Jakaitienė 1980: 76). Jasnou hranici mezi žargonem a slangem lze jen obtížně vymezit – oba termíny se často užívají jako synonyma (Orlova 2004), avšak nejvýraznější rozdíl spočívá zřejmě v tom, že slangová slova zná většina jazykového společenství a jsou široce užívána, zatímco žargonová nikoli, ledaže by se dostala do slangové slovní zásoby (srov. Jakaitienė 1980: 66; Orlova 2004). 206 KALBOS KULTŪRA | 81 POVAHA VÝZKUMU Výzkumů hovorového jazyka bylo v litevské lingvistice provedeno málo. O sociolingvistickém aspektu výzkumu hovorového jazyka při zkoumání nářečí a jejich vzájemného působení psala Laima Grumadienė (1996: 190–198). Zkoumáno bylo užívání výplňkových slov (Akelaitis 2002), pádů (Savickienė 2000), zdrobnělin v hovorovém jazyce (Savickienė 2006) i charakteristiky dětského jazyka (Kamandulytė 2006). O charakteristice hovorového jazyka a emocionálně-expresivní slovní zásoby v DLKŽ psala Violeta Černė (Černiutė 2000: 160–179). Přestože potřeba zkoumat slovní zásobu hovorového jazyka byla vznesena již před více než deseti lety (Vaicekauskienė 2002), podrobnější výzkumy v této oblasti dosud chybějí. Z již uskutečněných prací lze zmínit výzkum slangu kaunaských dospívajících, provedený v roce 1999 (Lėgaudaitė 2003). Impulzem k různým výzkumům hovorového jazyka bývá vznik nových pokročilých technologií a vytváření korpusů hovorového jazyka (srov. Savickienė 2000). Nedostatek údajů o hovorovém jazyce se dnes označuje za nemalý problém jak pro překladatele (Kohrs 2007: 148), tak pro sestavovatele dvojjazyčných slovníků, v nichž je litevština výchozím jazykem, i pro cizince učící se litevsky (Melnikienė 2006: 112–113). Rozdíl mezi slovníky a tendencemi ve skutečném úzu často bije do očí také ve veřejném písemném projevu, když se slova spisovného jazyka začínají užívat v nových významech, příznačných pro hovorový jazyk, které však do DLKŽ nebyly zařazeny. Takové případy nejsou v tisku neobvyklé (např. „Reformátoři začínají grybauti“. Titulek článku Algimanta Šindeikise. Veidas, 2008 11 17), v titulcích překladů filmů vysílaných v televizi (např. „Takže jste ji ve Vatikánu „pakabinote“?“ Z filmu „Sexuální komedie noci svatojánské“, vysílaného litevskou televizí 2008 10 01). Módní vulgarismy a žargon se často objevují dokonce i ve veřejných projevech politiků (např. „Tak vězte, že vás vaši partneři „vy-durs“. Citace z projevu poslance J. Veselky na zasedání Seimasu. Kauno diena, 2008 11 18) (srov. Miliūnaitė 2005: 47–48). To zřejmě ukazuje, že pronikání žargonové slovní zásoby do spisovného jazyka není náhodné. Cílem výzkumu je zjistit, která slova příznačná pro hovorový jazyk se dnes užívají častěji, a určit, zda se skutečně slovní zásoba nespisovného jazyka prosazuje ve veřejném úzu. Výsledky výzkumu by mohly být využity při rozhodování o výběru údajů z hovorového jazyka do připravovaných slovníků. Pro tento výzkum byla zvolena metoda dotazníkového šetření. V dotazníku byli respondenti požádáni, aby odpověděli na jednu otázku: Užíváte tato slova v uvedených významech? G. TAMAŠEVIČIUS. Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas 207 Jsou uvedeny čtyři možné odpovědi: 1. Ano, užívám je v tomto významu, ale pouze při soukromém hovoru. 2. Ano, užívám je v tomto významu jak veřejně, tak soukromě. 3. Ne, ale slyšel/a jsem, že se v tomto významu užívají. 4. Ne, neslyšel/a jsem, že se v tomto významu užívají. Otázkou na veřejné a soukromé užívání (srov. Pupkis 2005: 18) se zjišťuje, která slova respondenti mají sklon užívat při veřejné komunikaci a která nikoli. Kromě hlavní otázky o užívání slovní zásoby hovorového jazyka se zjišťuje také vliv dvou sociálních proměnných – věku a pohlaví – na odpovědi. Do dotazníku bylo zařazeno 22 příkladů slovní zásoby příznačné pro hovorový jazyk (dále ve druhém řádku jako souvislý text s odsazením – správně, bez významových změn). Do dotazníku bylo zařazeno 22 příkladů slovní zásoby příznačné pro hovorový jazyk (da- Na rozdíl od slov z jiné skupiny tohoto výzkumu, která nejsou zařazena do DLKŽ, jsou však tato slova již delší dobu všeobecně rozšířená. Další skupina slov z dotazníku není zařazena do DLKŽ. Část z nich je regionálního původu: žiauriai „velmi, zvláště, mimořádně“, vėjai „nesmysly“, laužytis „soupeřit, stydět se“, įkirsti „pochopit, porozumět, proniknout do něčeho“, trenktas „hloupý; hlupák“, pasikėlęs „nafoukaný“, likti ant ledo „zůstat bez ničeho, být opuštěn“. Za příklady nářeční hovorové slovní zásoby je lze považovat proto, že téměř všechna tato slova se s těmito nebo podobnými významy vyskytují v LKŽ (pouze idiom ant ledo sėdėti „nic nemít“ je zařazen do Frazeologijos žodyną) a příklady jejich užití pocházejí z nářečí. Další část tvoří slangová slovní zásoba. Do třetí skupiny patří slova, která se začala užívat ve slangovém významu (nové sémy). V těchto významech se tato slova nevyskytují ani v DLKŽ, ani v LKŽ: apšalti „velmi se podivit“, lūžti „usnout“, pakalęs „který si z ničeho nic nedělá“, pakabinti „seznámit se, spřátelit se“, užknisti „otravovat, rozčilovat“, grybauti „nechápat podstatu, nevyznat se, mluvit nesmysly“, klišas „nepřesný“. Neoddělitelnou součástí této slovní zásoby jsou kalky z jiných jazyků. Tvoří čtvrtou skupinu zkoumaných slov: išdurti „podvést“ (srov. rus. slang. проколоться „zmýlit se, nechat se napálit“; Gračev 2006: 487), įsipaišyti „zapadnout; vejít se“ (srov. rus. hovor. вписаться „trefit se, vejít se“; Kurilova 2007: 72). Zařazen je také význam slova nerealu „úžasný, velmi dobrý“, převzatý z hovorové angličtiny (srov. angl. hovor. unreal „neuvěřitelný, úžasný“; Oxford Dictionary of English 2006: 1932)3. Během výzkumu bylo dotázáno 251 obyvatel Vilniusu (159 žen, 92 mužů). Věk respondentů se pohyboval od 17 do 80 let (viz obr. 1). Cílem výzkumu bylo oslovit lidi z co nejrozmanitějších sociálních vrstev a profesí. Ačkoli otázka týkající se zaměstnání nebyla položena, je známo, že mezi respondenty byli žáci, studenti, dělníci, úředníci, sportovci, umělci, architekti, zdravotníci, duchovní, manažeři aj. 3 Nejen slova z této skupiny, ale všechna slova vybraná do výzkumného dotazníku (s výjimkou klišas – „nepřesný“) lze najít v knize Egidijuse Zaikauskase Kalbos paribiai ir užribiai: lietuvių žargono žodynėlis. Sestavovatel slovníčku poněkud nemotivovaně rozšířil pojem slangu – za slangovou je zde považována téměř veškerá slovní zásoba charakteristická pro hovorovou řeč: od expresivních slov blízkých spisovnému jazyku až po vulgární slovní zásobu a slang v užším smyslu. Inga Mataitytė v recenzi knihy uvádí nejednu ukázku neopodstatněného zařazování slov hovorového spisovného jazyka ke slangu (Mataitytė 2007: 22–23). G. TAMAŠEVIČIUS. Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas 209 VÝSLEDKY VÝZKUMU Z přehledu výsledků výzkumu se vynořují očekávané tendence. Slova zařazená do dotazníku nejčastěji užívají nejmladší respondenti (17–25 let), zatímco nejstarší (61–80 let) častěji uváděli, že tato slova neužívají, ale slyšeli je v tomto významu používat. OBR. 1. Rozdělení respondentů podle věkových skupin Dále jsou představeny tendence v užívání čtyř skupin slovní zásoby zahrnutých do výzkumu. Susimauti a nuskilti jsou nejčastější slova ze skupiny DLKŽ (viz obr. 2). Na otázku, zda tato slova užívají, odpovědělo kladně celých 83% představitelů nejmladší věkové skupiny. Tato slova jsou oblíbená i mezi respondenty ve věku 36–45 a 46–60 let (téměř 80% kladných odpovědí). Nejméně kladných odpovědí získalo slovo užkalti. Neužívá je celých 60% všech respondentů; častěji je užívají pouze muži ve věku 17–25 a 46–60 let. OBR. 2. Tendence užívat slova zařazená do DLKŽ 210 KALBOS KULTŪRA | 81 OBR. 3 Užívání slovesa šakotis podle věkových skupin Sloveso šakotis je běžnější u starších uživatelů (viz obr. 3). Téměř polovina (40%) respondentů ve věku 17–35 let odpověděla, že toto slovo nepoužívá, zatímco mezi respondenty ve věku 36–80 let jich bylo jen o něco více než desetina (13%). Je to jediné ze slov z tohoto výzkumu, které starší respondenti užívají spíše než mladší. Tento sklon by mohl znamenat, že slovo šakotis může v budoucnu v tomto významu vymizet z řad rozšířenějších slov hovorového jazyka. Ve skupině slov nářečního původu vynikají slova žiauriai a trenk tas (viz obr. 4). Užívá je naprostá většina respondentů všech věkových skupin (více než OBR. 4 Sklon užívat slova nářečního původu G. TAMAŠEVIČIUS. Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas 211 OBR. 5 Sklon užívat nejnovější sémémy slangu 80%). Několik respondentů z nejmladší věkové skupiny připsalo ke slovu trenk­tas poznámku, že je užívají ve významu „skvělý“. Nejméně kladných odpovědí získalo slovo vėjai, které se často vyskytuje ve frazeologických spojeních. Poměrně málo oblíbené se ukázalo také sloveso įkirsti. Někteří respondenti v dotaznících uvedli, že mají spíše sklon užívat ve stejném významu jeho zvratnou podobu įsikirsti. Slova pasikėlęs, laužytis a frazeologismus likti ant ledo užívá mnoho lidí (více než 60% kladných odpovědí), avšak po slově pasikėlęs a frazeologismu likti ant ledo sahají výrazně méně často starší lidé (užívá je jen asi 50% respondentů ve věku 46–60 let a 44% ve věku 61–80 let). Ze všech slangových slov zařazených do dotazníku se nejméně užívá pakalęs (jen 28% kladných odpovědí). Slova pakabinti a klišas mají větší sklon užívat respondenti ve věku 17–25 a 26–35 let. Slova grybauti, lūžti, užknisti patří mezi slova z tohoto výzkumu, která získala nejvíce kladných odpovědí (viz obr. 5). Jsou zvyklí je užívat respondenti všech věkových skupin (s výjimkou skupiny 61–80 let). Pakabinti patří mezi slova běžná u mladších respondentů, pro starší lidi jsou méně aktuální (viz obr. 6). Kladně se k jeho užívání vyjádřilo 83% respondentů ve věku 17–25 let, 66% ve věku 26–35 let a pouze 39% respondentů ve věku 46–60 let. Įs įpaišyti není oblíbené v žádné věkové skupině (jen 39% kladných odpovědí) (viz obr. 7). Dokonce i mezi zástupci nejmladší věkové skupiny 212 KALBOS KULTŪRA | 81 6 OBR. Užívání slovesa pakabinti podle věkových skupin 7 OBR. Sklon užívat slova, která vznikla vlivem jiných jazyků užívá jej pouze polovina respondentů. Zkoumaná slova se nejčastěji vyskytují jako išdurti a nerealus. V tomto významu je užívají i starší respondenti. Dokonce 27% respondentů ve věku 46–60 let a 22% ve věku 61–80 let uvedlo, že slovo nerealus užívá veřejně i soukromě. Zde by samozřejmě bylo možné hovořit o mimořádné módnosti tohoto slova, avšak patrně se stalo, že část respondentů označila tuto odpověď, aniž se zamyslela nad jiným významem slova nerealus uvedeným v dotazníku, než je jeho obvyklý význam ve spisovném jazyce, tedy „úžasný, velmi dobrý“. Pokud jde o odpovědi respondentů na otázku týkající se veřejného a soukromého užívání, odlišovali se pouze muži ve věku 17–25 let. Ti mají sklon část slov zahrnutých do dotazníku G. TAMAŠEVIČIUS. Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas 213 užívat veřejně i soukromě (klišas, grybauti, nerealus, žiauriai, užknisti, nuskilti, trenktas). Dívky stejné věkové skupiny se rovněž nevyhýbají užívání takových slov veřejně i soukromě (užknisti, žiauriai, nerealus). Výsledky výzkumu ukazují, že lidem této věkové skupiny patrně od dospívání zůstává potřeba odlišovat se od jazykového společenství a vyjadřovat identitu své generace jiným jazykem. Mimochodem, lexikum charakteristické pro jazyk žáků a studentů se považuje za jednu z hlavních podob sociálního žargonu (Zaikauskas 2004). Do očí bije náhlá změna při přechodu k údajům o respondentech ve věku 26–35 let: kladné odpovědi ohledně veřejného a soukromého užívání prakticky mizí, většina uvádí, že slova charakteristická pro hovorový jazyk užívá pouze v soukromém styku. To lze vysvětlit sociálními okolnostmi spojenými s věkovým vývojem: lidé tohoto věku obvykle již dokončili studium a nastoupili do zaměstnání. Teorie sociolingvistiky uvádí, že lidé usilující o kariéru mají zvláštní sklon užívat formy charakteristické pro spisovný jazyk (Holmes 1994: 171). Ve snaze mluvit prestižním jazykem (vyhýbají se nejen žargonovým výrazům, ale i hovorové slovní zásobě) chtějí zdůraznit svou profesionalitu a společenské postavení. Ve věkové skupině 36–45 let nejsou otázky kariéry o nic méně aktuální, a tak přetrvávají i stejné sklony. Pouze starší respondenti mají sklon užívat více hovorového lexika i na veřejnosti. Snad jediným výraznějším rozdílem mezi jazykem mužů a žen v kontextu tohoto výzkumu je již zmíněná otázka veřejného a soukromého užívání. Na tuto otázku uvedly ženy ve věku 17–25 let podstatně méně kladných odpovědí než jejich vrstevníci muži. Teorie sociolingvistiky vysvětluje takové výsledky nutností vyplývající z tradiční role ženy ve společnosti – na veřejnosti užívat více spisovný jazyk –, zatímco muže může k užívání nespisovných forem podněcovat touha vyjádřit tímto způsobem svou mužnost (Holmes 1994: 171). Zřetelnější rozdíly mezi jazykem mužů a žen z hlediska lexika by patrně odhalily údaje o samotném komunikačním prostředí: pohlaví komunikačních partnerů, věkový rozdíl a jejich společenské postavení ve vztahu k sobě navzájem4. Lze předpokládat, že by se odpovědi mužů a žen lišily v otázce četnosti užívání hovorového lexika. Muži by měli takové lexikum užívat častěji při komunikaci- 4 Výzkum užívání nadávek provedený v Dánsku ukázal, že mladí lidé užívají více nadávek a také jiné nadávky než příslušníci starších generací. Nadávky a slangovou slovní zásobu částečně spojuje i to, že zprostředkovávají informace o jedinci a vyjadřují jeho identitu. Výzkum ukázal, že mladí lidé nadávali nejvíce, když mluvili se staršími, a také poté, co začali stoupat po kariérním žebříčku (Rathje 2005). 214 KALBOS KULTŪRA | 81 navzájem kvůli již zmíněné touze vyjádřit mužnost a solidarizovat se s partnerem v rozhovoru (Holmes 1994: 171). ZÁVĚREČNÁ SHRNUTÍ Ačkoli byla zkoumaná lexika vybrána náhodně, především na základě povrchního pozorování jejího užívání a intuice, že tato slova by měla být v mluveném jazyce poměrně rozšířená, více než 50% respondentů odpovědělo kladně na otázku, zda užívají šestnáct z 22 zkoumaných slov. Téměř 98% respondentů neuvedlo ani jedno slovo, u něhož by neslyšeli jeho užití ve významu charakteristickém pro mluvený jazyk. I slova, která získala nejméně kladných odpovědí, užívá více než třetina respondentů. Výzkum ukázal, že počet respondentů užívajících slova mluveného jazyka zahrnutá do DLKŽ i ta, která v něm uvedena nejsou, je podobný. Lze také tvrdit, že respondenti mají větší sklon užívat takovou lexiku při soukromé komunikaci. Výsledky této malé studie potvrzují tvrzení, že slovníky již nedokážou držet krok se změnami probíhajícími v jazyce (Mataitytė 2008: 13). Údaje z budoucího korpusu mluveného jazyka a nové, podrobnější výzkumy lexika mluveného jazyka a jeho užívání by měly doplnit nejen výsledky uvedené v tomto článku, ale také podnítit lexikografy k tomu, aby zvážili, nakolik by měla být lexika charakteristická pro mluvený jazyk zachycena v Bendrinės lietuvių kalbos žodyne a jak zaplnit mezeru v litevské lexikografii, pokud jde o slovníky skutečného úzu. LITERATŪRA A k e l a i t i s G. 2002: Pertarai ir šnekamosios kalbos normos. – Bendrinės kal-bos ribos [2001 m. J. Jablonskio konferencijos tezės], 55–56. Č e r n i u t ė V. 2000: Šnekamosios kalbos ir emocinės-ekspresinės leksikos apibūdinimo problemos. – Lietuvių kalbotyros klausimai 42, 160–179. DLKŽ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. DLKŽ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas. 2-as leid., Vilnius: Mintis. DLKŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. S. Keinys. 3-ias leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. DLKŽ 2006: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. S. Keinys. 3-ias elektroninis leid., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. G r a č e v M. A. 2006: М. А. Грачев. Толковый словарь русского жаргона: Русский язык от А до Я, Москва. G. TAMAŠEVIČIUS. Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas 215 Grუმadienė L. 1996: Sociolingvistinis dabartinės šnekamosios lietuvių kalbos tyrimo aspektas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 36, 190–198. Holmes J. 1994: An Introduction To Sociolinguistics, London–New York. Kamandulytė L. 2006: Vaikiškosios kalbos ypatybės. – Kalbos kultūra 79, 264–272. Kohrs J. 2007: Äquivalenz oder ethische Zensur? – Kalbotyra 57 (3), 140–148. Kurilova A. D. 2007: А. Д. Курилова. Толковый словарь разговорного русского языка, Москва. Jakaitienė E. 1980: Lietuvių kalbos leksikologija, Vilnius: Mokslas. Jakaitienė E. 2005: Leksikografija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Lėgaudaitė J. 2003: Slang in the Corpus of Kaunas Teenagers. – Baltu Filologija 12 (2), 21–49. LKŽ 2005: Lietuvių kalbos žodynas. 1-as elektroninis leid., www.lkz.lt Mataitytė I. 2007: Egidijus Zaikauskas. Kalbos paribiai ir užribiai: lietuvių žargono žodynėlis. [Recenzija.] – Gimtoji kalba 10, 22–28. Mataitytė I. 2008: Žodžių reikšmės žodynuose ir kalboje. – Gimtoji kalba 6, 8–13. Melnikienė D. 2006: Žodyno antraštynas ir nenorminė leksika. – Kalbotyra 56 (3), 108–113. Miliūnaitė R. 2005: Kalba kaip žmogaus įvaizdžio dalis. – Kalbos kultūra 78, 32–55. Orlova N. O. 2004: Н. О. Орлова. Сленг vs жаргон: проблема дефиниции. – Ярославский Педагогический Вестник 3 (40), http://www.yspu.yar.ru/vestnik/novye_Issledovaniy/24_6/ Oxford Dictionary of English, 2006: Oxford–New York. Pupkis A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius: Gimtasisis žodis. Rathje M., Andersen M. A. 2005: Bandeord og andre kraftudtryk i tre generationer. – Nyt fra Sprognævnet 2, www.dsn.dk/nfs/2005-2.htm Savickienė I. 2000: Linksniai šnekamojoje kalboje. – Darbai ir dienos 24, 89–98. Savickienė I. 2006: Komunikacinė pragmatika ir kalbėjimo situacijos tikslas: diminutyvų vartojimo atvejis. – Kalbos kultūra 79, 256–263. Vaicekauskienė L. 2002: Šnekamoji kalba tebelaukia savo eilės. – Bendrinės kalbos ribos [1997 m.]. Jablonskio konferencijos tezės], 62–64. Zaikauskas E. 2004: Bausti negalima pasigailėti, http://www.flf.vu.lt/lkk/Apie%20zargona.htm Zaikauskas E. 2007: Kalbos paribiai ir užribiai: lietuvių žargono žodynėlis, Vilnius: Alma littera. Gauta 2008 11 11 216 KALBOS KULTŪRA | 81 SOCIOLINGUISTIC INVESTIGATION INTO THE LEXIS CHARACTERISTIC OF SPOKEN LANGUAGE S u m m a r y A shortage of data of spoken language in the Dictionary of Contemporary Lithuanian (Dabartinės lietuvių kalbos žodynas) currently poses a serious problem for translators and compilers of bilingual dictionaries where Lithuanian is the main language of explanation; it equally poses a problem for Lithuanian language learners. The paper introduces an investigation into the lexis characteristic of spoken language aimed at identifying words which are most frequent in contemporary spoken Lithuanian and proving or disproving the hypothesis that non-standard language tends to penetrate into public use. The results of the above investigation could be used in selecting spoken language data for the inclusion into currently compiled dictionaries. The above investigation was based on the method of questionnaires. In addition to the main question about the use of the lexis of spoken Lithuanian, there were two other questions included. They focused on the impact of age and gender, two social variables, on the responses. The questionnaires also included words of standard Lithuanian marked as spoken and included into the Dictionary of Contemporary Lithuanian (Dabartinės lietuvių kalbos žodynas) as well as dialectal and jargon words known and widely used by the majority of the Lithuanian language community. The results of the above pilot investigation have shown that the majority of the researched words are used in private discourse by over half of the respondents. The same words in public are mainly used by men in the youngest age group. An absolute majority of the respondents (almost 98 per cent) failed to identify a single word which is not used in the meaning characteristic of spoken language. Similar research should prompt lexicographers that they should consider the amount of spoken lexis to be included in the future Dictionary of Standard Lithuanian (Bendrinės lietuvių kalbos žodynas) and how to fill in the gap of actual use in Lithuanian lexicography. GIEDRIUS TAMAŠEVIČIUS Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] G. TAMAŠEVIČIUS. Sociolingvistinis šnekamajai kalbai būdingos leksikos tyrimas 217