Salantų vardas dviejose XVII a. krikšto įrašų knygose

PRANAS KNIŪKŠTA Institut litevského jazyka NÁZEV SALANTŮ VE DVOU KŘESTNÍCH MATRIKÁCH ZE 17. STOLETÍ V literatuře se zmiňuje, že Salantai se dříve nazývaly Skilandžiai. Když se Motiejus Valančius zmiňuje o minulosti Salantů, nejednou to připomíná. V podání Antanase tretininkase „Válka u hradu Salantů“ se říká: „Z Kretingy do Salantů, tehdy nazývaných Skilandžiai, nevedla žádná zpevněná cesta“ (R I 384). Žemaičių vyskupystėje se píše, že „v roce 1630 nechal Mikalojus Pasanauskis postavit ve Skilandžiai, neboli Salantech, dřevěný kostel“ (R II 116). Ze současných publikací, které jsou známé širšímu okruhu čtenářů, připomínají starý název Salantů Skilandžiai encyklopedie. V bostonské Lietuvių enciklopedijoje začíná článek věnovaný Salantům takto: „Salantai, dříve Skilandžiai...“ (LE XXVI 326), a dále se opakuje: „Původně se místo nazývalo Skilandžiai“ (tamtéž, 327). Tarybų Lietuvos enciklopedijoje se rovněž píše, že „Salantai vznikly na místě vesnice Skilandžiai“ (TLE III 614). Uvádí se i rok změny názvu: „Městys se začal nazývat Salantais v roce 1638.“ Na čem se toto tvrzení zakládá, není řečeno. Dvojí název Salantů, proměnu Skilandžių v Salantais a ustálení názvu Salantų nejlépe dokládají křestní matriky kostela v Salantech ze 17. století (1631–1640 a 1641–1659). Potvrzují citovaná tvrzení o názvu Salantů, s výjimkou toho, že se městys začal nazývat Salantais až od roku 1638. SKILANDŽIAI A SALANTAI V ZÁPISECH Z LET 1631–1640 Starý název městečka a jeho změnu dokládá křestní matrika z let 1631–1640. Na její první straně je zapsán hlavní název (některá písmena jsou nyní setřelá): Metrica sive registrum baptizatorum ecclesiae Skitandensis a pod ním jsou menším písmem jako vysvětlení připojena slova: Salanty od r. 1631 do roku 1640 (podobný nápis Chrztu Salanty od r. 1631 do r. 1640 je nalepen na obálce knihy). Kniha je uložena v oddělení rukopisů Knihovny Martyna Mažvyda. P. KNIŪKŠTA. Salantų vardas dviejose XVII a. krikšto įrašų knygose 103 V zápisech v knize od roku 1631 až do roku 1639 je název městečka Skilandžiai, pouze se zapisuje podle pravopisných zásad polštiny a s polskou koncovkou -ie. Pravopis je však nejednotný a nedůsledný, zaznamenáno je mnoho rozličných variant. Nejvíce kolísá zápis souhlásky „ł“ a dvojhlásky „an“. Souhláska „ł“ se nejčastěji označuje písmenem s diakritickým znaménkem tvrdosti – ł, méně často (ale ne zcela vzácně) prostým písmenem l; vyskytují se zápisy se dvěma písmeny l, která jsou někdy rovněž prostá (ll), jindy se znaménkem tvrdosti (łł). Dvojhláska „an“ se nejčastěji zapisuje jako qn, ale často také jako an; objevují se zápisy s on a dokonce i s un. Odchylky se týkají i zápisu první slabiky – kromě obvyklého Ski- se vyskytuje Sky-, dokonce Skie-. Takto vypadá celá škála zápisů: Skiląndzie, Skiląndzie, Skilandzie, Skilandzie, Skilląndzie, Skilląndzie, Skillandzie, Skilondzie, Skielondzie. Tyto nominativní podoby se užívají po předložce de – de Skiląndzie, de Skilandzie apod., vyskytují se však i polské genitivní podoby přizpůsobené předložce: de Skiląndz, de Skilląndz, de Skylląndz, de Skillundz a také podoba s koncovkou -ow – de Skillandziow. Protože název Skilandžių nebyl příliš rozšířený a neměl tradici, lze takovou rozmanitost zápisů pochopit a do jisté míry omluvit. Objevovaly se však i skutečně podivné a nesrozumitelné zápisy. V jednom období (v roce 1635) se objevují zápisy, v nichž je místo původu rodičů a kmotrů vyjádřeno variantami jednotného čísla (psanými s prostým l) – Skiląndis, Skilandis, Skylląndis, Skiląndzis: Christophorus Aleknaytis Skiląndis, Christophorus Kripaytis Skylląndis, Stanislay Jocubaytis Skiląndzis. Když se Skilandis nebo jeho varianta připíše za příjmení, nelze je považovat za příjmení, a nezbývá než je chápat jako označení místa. A protože před nimi nestojí předložka de, je třeba je chápat jako přídomky podobné přídavnému jménu skilandiškis: Kristupą Aleknaitį Skilandį lze chápat jako Aleknaitį sklandiškį. V zápisech z tohoto období jsou podobné odvozeniny i od jiných místních názvů: Petrus Butkaytis Notenis – Petras Butkaitis noteniškis; Georgiy Wisgaudaytis Gruszlaukis – Jurgis Visgaudaitis grūšlaukiškis; dále také Orlianis, Klausgaylis, Tuzis, Imboris a další, srov. erleniškis, klausgalviškis, tuziškis, imbariškis. Připojují se dokonce i za ženská příjmení – Agnes Wallentinayte Kumpikis nebo se vztahují současně na muže i ženu – Petrus Jucaitis et Anna Žeymis. Zde nejsou s příjmeními gramaticky shodné, lze je však chápat jako Agnė Valentinaitė kumpikiškė, Petras ir Ona Jucaičiai žeimiškiai. V několika zápisech z roku 1640 před jednotným tvarem Skilandžio stojí písmeno e, které pravděpodobně představuje zkratku předložky ex. V jednom z nich (v dubnu) 104 KALBOS KULTŪRA | 81 rodiče dítěte jsou zapsáni: Nicolao Petrauskaytis et Catharina Gustaite e Skielundis. Zde lze singulární formu chápat jako místní jméno – z Skilandžio. Existuje jeden zápis z roku 1635, v němž je obtížné porozumět nejen morfologickému významu místního jména, ale i samotnému slovu. Jediný takový místní údaj v srpnu zní Shallton: je zapsáno, že dítě pokřtil Christophory Jankiewicz Commendary Shallton, kmotrem dítěte byl Georgius Zebitis Shallton a dítě je synem Christophori Cripa Shalltondis. Je třeba se domnívat, že dítě pokřtil salantský komendátor, takže Shallton by mělo znamenat Salantus. Možná je zde část Salantų či Salanto Salon? A Shalltondis vypadá jako hybrid slov Salantai (nebo Salantas) a Skilandis. Skilandžiai byli poprvé nazváni městem v zápisu z března 1636: rodiče dítěte Jakutaitis a Grigalaitė jsou zapsáni jako de Skiląndzie – ze Skilandžių; kmotr Aidukas (Ayduk) je zapsán jako de oppido – místní jméno uvedeno není, ale je třeba rozumět, že tímto „oppidem“, tedy městem, jsou Skilandžiai. O rok později, v zápisu z března 1637, se již společně uvádí město i jeho název – de oppido Skilandzie, de oppido Skiląndziow. Je třeba znovu říci, že v zápisech z let 1638 a 1639 se Salantų ještě nevyskytuje; stejně jako dříve jsou uváděny pouze Skilandžiai. Rozmanitost zápisů se však zmenšila – zmizely varianty se dvěma l, ale konkurují si podoby s prostým a tvrdým l (ł). Konkurují si také podoby s qn a an (varianty s on už nejsou k vidění). Nový název města Salantai se v knize objevuje v roce 1640 (první zápisy jsou z března). Podoby zápisu se liší, nejsou však tak rozmanité jako u názvu Skilandžių: je zde jedno l, prosté nebo s označením tvrdosti (ł), dvojhláska se značí qn nebo an. Novým jevem je znak podobný písmenu j psaný na konci slova; občas je zřetelně napsáno y. Nejčastější zápisy jsou: s prostým l a qn – Salantj, nebo s tvrdým (ł) a prostou dvojhláskou an – Salantj. Před místním jménem bývá obvykle pouze předložka de – de Salantj, někdy se však vyskytují i zápisy s de oppido – de oppido Saląntj, de oppido Salanty. V zápisech z roku 1640 se Salantai již nenazývají Skilandžiais, vyskytují se však osobní jména s tímto základem: Skilandaitis a Skilandienė. Skilandaitis je zaznamenán na několika místech a v zápisu z 18. března jsou rodiče dítěte uvedeni jako Joannes Skiląndaitis et Hedvigis de Salantj; třetí kmotrou je Hedvigis Skiląndziene (místo není uvedeno, lze předpokládat, že pochází odtamtud). Město Skilandžių se proměnilo v Salantais, jeho obyvatelé však zůstali stejní jako dříve – Skilandžiai. Souhrnně ukazují zápisy z let 1631–1640 rozmanitost užívání názvu Skilandžių a celkový obraz přechodu od Skilandžių k Salantų. Jak se název Salantai ustálil a jak se jeho podoby měnily, ukazují zápisy v knize z let 1641–1659. P. KNIŪKŠTA. Salantų vardas dviejose XVII a. krikšto įrašų knygose 105 SALANTŮ JMÉNO V MATRIČNÍ KNIZE Z LET 1641–1659 Tato kniha křestních zápisů je uložena v archivu salantského kostela a nese název Salantensis Bapt.: Ab Anno 1641 Ad 1659 – tento zápis je na jejím obalu. Z něj (a ze zápisů v knize) vyplývá, že se toto místo od roku 1641 oficiálně nazývá Salantų. Čitelný název Salantų v knize nacházíme v zápisech z května 1641 (předchozí zápisy jsou nečitelné). U kmotra zapsaného 19. května stojí de oppido Saląnty – z města Salantai; rodiče dítěte jsou 24. května uvedeni jako de oppido Saląnty a kmotři jako de Saląntj. Proč jsou zápisy dvojí a v čem se jejich význam liší, lze jen těžko říci. Nejasná je i další dvojí podoba – někde je název Salantų zapsán se zřetelnou polskou koncovkou -y, jinde je koncovka nejasná a připomíná písmeno j (může označovat zvuk „i“ nebo značku zkrácení slova). Dvojím způsobem se zapisuje také zvuk „l“ – někdy prostým písmenem l, jindy se značkou tvrdosti – ł. Tyto varianty se užívají zcela nahodile, bez jakéhokoli významového rozdílu, proto se zde jejich pravopisu nebude dbát a všude se bude psát prosté l. Dvojí, tentokrát však významově zřetelnou interpretaci umožňuje zápis tohoto názvu s neobvyklým spojením písmen ąn: slovo lze číst dvěma způsoby – nevšímat si značky nosovosti a podle norem psaného jazyka číst Salantai, nebo vynechat písmeno n a s ohledem na polský pravopis číst po žemaitsku – Salontā (Salontai). Název Salantų se v zápisech z roku 1642 zapisuje různě – někde jako de Saląnty, jinde jako de oppido Saląnty. Na několika místech je však u kmotrů uveden pouze obecný údaj de Oppido a název Salantų se vůbec nezmiňuje. Z takového zápisu lze usuzovat, že bylo i bez něj jasné, o jaké místo jde. Zápisy z konce roku 1642 (z listopadu a prosince), které pořídil jiný člověk, odlišným písmem a zřejmě promyšlenějším způsobem, se poněkud liší. Zde se název Salantų nevyskytuje samostatně, bez obecného údaje (de Saląnty); vždy se zapisuje se zkratkou tohoto údaje opp. nebo oppd.. Název Salantų je po ní pokaždé zkrácen a zkrácení je vždy označeno zkratkovým znaménkem (zde je budeme označovat značkou °) – de oppd. Saląnt°. Nabízí se otázka: která koncovka zde byla vypuštěna a proč? Porovnáme-li zápisy de oppido Saląnty a de oppd. Saląnt°, vidíme, že chybí koncovka -y, která odpovídá litevské koncovce Salantų – ai. Zápis oppd. Saląnt° lze tedy chápat stejně jako oppd. Saląnty – město Salantai, tedy město Salantų. Slovo Saląnt° zapsané s vypuštěnou koncovkou však umožňuje představit si, že byla vypuštěna singulární koncovka, a spojit název města s názvem řeky Salantas nebo jeho nářeční podobou Salonts. Zápis oppd. Saląnt° lze tedy chápat tak, že jde 106 KALBOS KULTŪRA | 81 město Salanto. Existují dokonce zápisy, které formálně ukazují na jedno i druhé chápání: je tu místo, kde je kmotra zapsána jako de opp. Salanton (17. listopadu), což podle podoby slova znamená – z města Salanto, a místo, kde je kmotra zapsána jako de oppd. Saląnten (21. prosince) – z města Salantų. Zkracovat množné číslo Salantų a měnit zápis oppd. Saląntų na oppd. Saląnto nemělo žádný smysl. Nic nového to nepřináší. Zápis s vypuštěnou koncovkou de oppd. Saląnto je snazší chápat jako zápis, v němž byla vypuštěna koncovka jednotného čísla hydronyma Salantas a název je chápán jako město Salanto. Když Salantai toto jméno ještě nemělo a bylo Skilandžiai, šlo prostě o město (nebo městečko) u Salanta. Protože předložková konstrukce může zastupovat genitiv (srov. hosté z Kaunasu – kaunští hosté, útok ze vzduchu – vzdušný útok), mohla mít vedle města u Salanta stejný význam i podoba město Salanto. Název Skilandžiai, město Salanto se začal užívat místo původního a proměnil se ve vlastní jméno, v němž je nezbytné obecné slovo označující sídlo, město (městečko). Název města může vyjadřovat jméno řeky pouze spolu s obecným slovem tohoto významu. Název města odvozený od hydronyma nabyl množného čísla – ze Salanta vzniklo Salantai. Je to běžný jev, takto vzniklých místních názvů je více; jedním z nich je Pestys – Peščiai. Poté, co Salantai ztratily přímou vazbu na Salantas a označovaly už pouze město, mohou se užívat i bez obecného slova – lze říci jak město Salantų, tak Salantai. Obě podoby zápisu jsou možné a rovnocenné: oppd. Saląnty i Saląnty. Čím více se Salantai vzdalují od hydronyma, tím více se vzdalují i od nářeční podoby slova. Hydronymum znali především místní obyvatelé a mělo žemaitskou podobu s dvojhláskou on – Salonts. Zpočátku musela být i žemaitská podoba místního názvu známější než oficiální varianta Salantai. Později se název města, vzdálený od hydronyma a rozšířený v širším úzu, přizpůsobuje ostatním vlastním jménům užívaným v písemných pramenech i obecným fonetickým normám – Salontus vytlačuje Salantai. Protiklad mezi žemaitskou podobou a podobou písemného jazyka oslabuje a přechod od první k druhé zmírňuje také diplomatický pravopis tohoto jména s an; takto zapsaná podoba Saląnty umožňuje přecházet od jedné podoby k druhé a volně přecházet od Salontų k Salantų. Rozmanité podoby jména Salantų, způsoby jejich zápisu a změny v užívání jasně dokládají zápisy z následujících let. Ve všech zápisech z roku 1643 se jméno Salantų píše stejně jako na konci roku 1642 – se zkratkou obecného označení a s vypuštěnou koncovkou: de opp. P. KNIŪKŠTA. Salantų vardas dviejose XVII a. krikšto įrašų knygose 107 Salant°, de oppd. Salant°. Z takového zápisu lze Salantus skutečně chápat jako město Salanto. Odlišný je pouze jediný zápis – Bakalaureus Salant°, v němž nelze nijak rozpoznat souvislost s hydronymem a který lze chápat pouze jediným způsobem – bakalář ze Salantų. Zápisy z roku 1644 jsou rozmanitější a rozporuplnější. Zpočátku se častěji píše jako v roce 1643 – de oppd. Saląnt°, jsou však i zápisy bez „opido“, ale s vypuštěnou koncovkou – de Saląnt°. Dokonce i v témže zápisu (3. ledna) jsou rodiče uvedeni jako de oppd. Saląnt°, zatímco kmotra jako de Saląnt°. Od poloviny roku převládá druhý způsob. Přestože se jméno Salantų zapisované s vypuštěnou koncovkou a bez obecného označení jevilo jako umělé a nelogické, je přirozené, že se od září objevují zápisy s koncovkou – de Saląnty. Morfologicky utvořený název města se stává skutečným místním názvem. Jasnější řád však nadále chybí: 19. října je zapsáno de Saląnty, 21. října – de oppd. Saląnt°, 21. listopadu opět – de Saląnty, 23. prosince – de Saląnt°. Je zřejmé, že užívání jména Salantų je stále nejasné a neustálené. Snaha o sjednocení je patrná v zápisech z roku 1645. Od začátku roku se vrací dvojí podoba logických zápisů. V témže (únorovém) měsíci je kmotr na jednom místě zapsán jako de Saląnty, jinde jako de oppd. Saląnt°. Plná podoba názvu města se píše samostatně, zatímco při vypuštěné koncovce se připojuje obecné označení oppd. Zápisy bez koncovky i bez obecného označení se nevyskytují. Sjednocuje se také pravopis kořene místního názvu. Od dubna se jméno Salantų píše bez neobvyklé skupiny písmen qn – n se vypouští a zůstává pouze písmeno q s nosovkou. Místo dosavadních zápisů de Saląnty se objevilo de Saląty. Pravopisná zvláštnost se zdánlivě odstranila, objevila se však jiná nevýhoda – nový pravopis nutí číst jméno Salantų pouze žemaitsky, s dvojhláskou on – Salontai (Salontā). Ztrácí se podoba Salantų potřebná pro širší užívání. V zápisech z roku 1646 se jméno Salantų píše podle stejné (roku 1645 zavedené) zásady: místní název má vždy koncovku a v kořeni písmeno q s nosovkou – Saląty, de Saląty. Jen někdy se před místní název doplňuje označení – de oppd. Saląty. Nejzajímavější a nečekané však je, že se toho roku vedle jména Salantų objevuje starší název města Skilandžiai, rovněž zapsaný s písmenem q s nosovkou – Skilądzie. V jednom zápisu z 19. ledna jsou rodiče a kmotři uvedeni jako pocházející ze Salantų – de Saląty, v jiném zápisu téhož dne je kmotr Kasperas Klovaitis uveden jako pocházející ze Skilandžių – de Skiladzie. Dne 29. září jsou v jednom zápisu rodiče dítěte uvedeni jako pocházející ze Skilandžių, v jiném zápisu téhož dne pak otec Kasperas Klovaitis ze Salantų. Lze se domnívat, že jména Salantų a Skilandžių označují různá místa, takový předpoklad však vyvrací dvojí zápis Kasperase Klovaitise, obyvatele… 108 KALBOS KULTŪRA | 81 bydliště. Děti, jejichž kmotr je zapsán jako Kasperas Klovaitis, jsou dětmi týchž rodičů – Nikolajause a Mariny Jokūbaitėových z Kumpiků –, lze se tedy domnívat, že také kmotr Kasperas Klovaitis je v obou případech tatáž osoba. Proto musí být stejné i jeho bydliště, pouze je zapsáno různě. Od začátku roku 1647 se znovu mění pravopis kmene Salantų – nosové písmeno ą se nahrazuje dvojhláskou, častěji se píše on – Salonty, méně často an – Salanty. Existují také různé další nejednotnosti a dvojí podoby. Nejednotně se zapisuje koncovka – někde jako dosud -y – Salonty, jinde (méně často) -i – Salonti. Nacházíme i zápisy bez koncovky, tentokrát však bez zkracovací značky – de Salont. Objevují se zápisy se dvěma l – de Sallont, de Sallant. Vedle místních jmen jsou zápisy s připojeným určením: de Salonty a de oppd. Salonty. Nelze rozpoznat ani žádný systém, ani snahu jej vytvořit. Různé zápisy se vyskytují dokonce v témže záznamu: jedna osoba je zapsána jako de Salonty, jiná hned vedle jako de Salonti, jedna jako de Salanti, druhá jako de oppido Salanty. Podobný zmatek panuje v záznamech z let 1648 a 1649, jen tam některé způsoby zápisu vystupují výrazněji. V roce 1648 jsou obzvláště časté zápisy se dvěma l – de Sallant, které počátkem roku 1649 mizí. V tomto roce přibývá zápisů bez koncovky, nejde však o vypuštěnou koncovku, nýbrž o nelitevskou formu genitivu množného čísla bez koncovky, kterou vyžaduje předložka de: Magdalena Kusayte de Salont – Magdalena Kusaitė ze Salantų. Koncem roku 1649 a počátkem roku 1650 se objevují také další takto zapsaná místní jména: de Skaudel – ze Skaudalių, de Klausgalw – z Klausgalvų. Nejvýrazněji a nejdéle trvá souběžné užívání žemaitské a literární podoby názvu Salantų. Ve zcela stejných případech se někdy píše Salonty, jindy Salanty. Způsob zápisu volí zapisovatelé záznamů podle vlastního uvážení. Například od začátku roku 1650 do října se píše Salonty, od října jsou záznamy psány jinou rukou a název města se zapisuje jako Salanty. Souběžné užívání nářeční a literární podoby pokračuje až do konce roku 1653; od roku 1654 se již všude píše Salanty a bez určení oppd. – pouze de Salanty. Dokončuje se utváření a prosazuje se dnešní oficiální podoba místního jména Salantai. ZÁVĚRY 1. V literatuře se zmiňuje, že starší název Salantů zněl Skilandžiai. Starý název a jeho změnu nejlépe dokládají knihy křestních zápisů kostela v Salantech ze 17. století (1631–1640 a 1641–1659). P. KNIŪKŠTA. Salantų vardas dviejose XVII a. krikšto įrašų knygose 109 2. V záznamech z let 1631 až 1639 včetně se vyskytuje název městečka Skilandžiai, zapisovaný však velmi různě, převážně podle zásad polského pravopisu: Skiląndzie, Skiląndzie, Skilandzie, Skilondzie a dalšími způsoby. Před názvem se píše předložka de – de Skiląndzie, de Skilandzie... 3. Nový název Salantai se objevuje až v záznamech z roku 1640 a zapisuje se rovněž různě: de Saląntį, de Satantį, de oppido Salanty a dalšími způsoby. 4. Od roku 1641 do roku 1659 se důsledně vyskytuje podoba Salantai, její varianty zápisu jsou však ještě četnější a rozmanitější a neustále se měnily. Kromě výše uvedených se objevují také: Saląnty, Salanty, Salonty, de Sallont, de oppd. Salonty aj. 5. Hlavní příčinou této rozmanitosti je skutečnost, že šlo o nové, neustálené místní jméno bez tradice užívání. Zapisovalo se podle zásad polského pravopisu a vztahy mezi litevským názvem a polským pravopisem nebylo snadné pochopit. Další obtíže způsobovalo souběžné užívání nářečních a literárních podob. 6. Mezi jinými variantami jsou zápisy, v nichž je na začátku určení de oppido a název Salantů je zapsán s vypuštěnou koncovkou, kterou nahrazuje zkracovací značka – de oppd. Saląnt°. Takový zápis lze chápat jako město Salanty nebo jako město Salanto. To umožňuje předpokládat, že původní podoba názvu Salanty mohla být město Salanto. ŠALTINIAI Chrztu Salantų od r. 1631 do r. 1640 / Metrica sive registrum baptizatorum ecclesiae Skiląndensis. – Lietuvos nacionalinės Martyno Mažvydo bibliotekos rankraščių skyrius (F 100–407). Salantensis Bapt.: Ab Anno 1641 Ad 1659. – Salantų bažnyčios archyvas. LITERATŪRA LE XXVI – Lietuvių enciklopedija 26, Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1961. TLE III – Tarybų Lietuvos enciklopedija 3, Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija, 1987. R I, II – M. Valančius. Raštai 1, 2, Vilnius: Vaga, 1972. Gauta 2008 06 12 110 KALBOS KULTŪRA | 81 THE NAME OF SALANTAI IN TWO CHURCH BOOKS OF BIRTH REGISTER OF THE 17TH CENTURY Summary Salantai previously had the name of Skilandžiai. A change in the name was best attested in the 17th century birth register books of the church of Salantai. Entries made between 1631 and 1639 contain the name Skilandžiai spelled in different ways: Skiląndzie, Skilandzie etc. The name Salantai is only found in the entries made in 1640 and later; the spelling of the word varies as well, e.g. Salanty, Saląnty, Salonty etc. There are entries giving the reference oppido before the name: (de) oppido Saląnty, (de) oppd. Salonty, some entries have the name with its ending missing: de Salont, de oppd. Saląnt°. The latter form with the mark signalling the absence of ending can be treated as the town of Salantas. The presently used official form Salantai has been firmly established in the birth registers since 1654 (spelt Salanty). PRANAS KNIŪKŠTA Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius P. KNIŪKŠTA. Salantų vardas dviejose XVII a. krikšto įrašų knygose 111