Nauji naujųjų skolinių norminimo klausimai

LORETA VAICEKAUSKIENĖ Institut litevského jazyka NOVÉ OTÁZKY NORMOVÁNÍ NOVÝCH PŘEJÍMEK ÚVOD V posledních několika desetiletích jazykovědci i veřejnost neustále vyjadřují potřebu odborně posoudit nová cizí slova jakožto jev výrazně charakterizující současnou litevštinu. Na počátku obnovené nezávislosti se začala shromažďovat data o fungování takových slov v úzu, později však tato práce ustala a přestala být systematicky prováděna. V tomto období při přípravě prostředků pro normování přejímek neexistovala jasná metodika takové práce, cizí slova byla často hodnocena na základě preskriptivních zásad, nikoli výsledků výzkumu, a velmi chyběl výzkum užívání cizích slov. Nedostatek veřejně dostupných údajů o užívání cizích slov a doporučení k jejich normování se pokusily zaplnit konzultační databáze Institutu litevského jazyka a Státní komise pro litevský jazyk (VLKK), nových přejímek je v nich však málo a jsou charakterizovány převážně pouze z hlediska normování, přičemž je uvedeno doporučení „nedoporučuje se užívat“ a litevský ekvivalent. Tento článek analyzuje prostředky pro normování přejímek schválené VLKK, představuje nové zásady normování přejímek a obnovenou a metodicky posílenou práci na shromažďování údajů o užívání cizích slov. Cílem článku je ukázat, jak lze kombinací preskriptivních a deskriptivních metod zlepšit kvalitu normativní práce. PROSTŘEDKY PRO NORMOVÁNÍ CIZOJAZYČNÉ LEXIKY V LITVĚ OD ROKU 1998 Nejdůležitějšími oficiálními normativními prostředky pro cizí lexiku z období obnovené nezávislosti jsou usnesení VLKK č. 68 „O di- L. VAICEKAUSKIENĖ. Nauji naujųjų skolinių norminimo klausimai 65 „seznamu jazykových chyb“ a jeho oddíl „Chyby ve slovní zásobě“, který obsahuje seznamy „Nepřípustné nové cizí výrazy“ a „Nedoporučované cizí výrazy a jejich odvozeniny“ (VŽ 1998), a také brožura Kalbos patarimai 4. Leksika: skolinių vartojimas (KP (L1) 2005), kterou posoudila VLKK. Do seznamu nových cizích výrazů VLKK je zařazeno 61 hesel, většinou slov anglického původu; seznam nedoporučovaných cizích výrazů tvoří 144 hesel, většinou slov ruského původu, a brožura Kalbos patarimų obsahuje přes 3000 přejatých slov a cizích výrazů různého původu, které nejsou seskupeny do slovních hnízd. Seznamy cizích výrazů jsou nástrojem k zavádění negativní kodifikace, zatímco Kalbos patarimuose jsou vedle výrazů hodnocených přísně negativně, výrazů s mírnější negativní kodifikací a vedlejších normativních variant uvedena také přejatá slova rovnocenná litevským slovům. Při přípravě uvedených normativních prostředků se vycházelo z obecných zásad a kritérií normalizace litevštiny a cizí slovní zásoby, která publikovali litevští lingvisté (především Alekso Girdenio, Prano Kniūkštase, Jono Palionise a Aldona Pupkise) převážně v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, jakož i z pokynů pro přípravu 3. vydání Kalbos praktikos patarimų (viz Gairės 1998). Zdá se, že zvláštní systém normalizačních kritérií věnovaný novým přejatým slovům neexistoval, analýza jazykových doporučení (Miliūnaitė 2004) a protokolů VLKK a její subkomise z let 1993–1997 (Vaicekauskienė 2007: 129–144) však umožňuje tvrdit, že se pravděpodobně postupovalo v souladu s tradičním směrem. Bohužel obě studie konstatovaly, že normalizační kritéria nejsou uplatňována metodicky důsledně a systematicky a že chybí příslušný výzkum1. Systematičnost a jednotná koncepce chybí zejména z hlediska výběru i hodnocení v nejnovějším prostředku určeném nejširšímu okruhu uživatelů Kalbos patarimai, do něhož byla převzata celá slovníková část seznamu zásadních chyb a který v podstatě odráží tradici opravování slovní zásoby cizího původu v litevské normativní lingvistice. Vedle dobře známých cizích slov nářečního původu (např.: pečius, sarmatlyvas, sermega, smala, zupė aj.) a archaických výrazů ze starých písemných památek (žemčiūgai) lze najít také cepelinus, rūbus, koldūnus aj., které se ustálily v celonárodním spisovném jazyce, hovorové durnių, žargon či slang sovětské éry i současnosti (ciongas, ryžas, liuks, lūzeris), ozdobu všech podobných doporučení sosiska s různými pravopisnými a morfologickými 1 Je zajímavé, že v mezinárodních pracích o teorii jazykové normalizace bývá problém systematického uplatňování normalizačních kritérií často označován za neřešitelný (viz Cooper ²1996; Vikor ²1994). 66 KALBOS KULTŪRA | 81 variantami, přísně opravovaných nových anglických cizích výrazů (nonsensas, ofisas, serfingas, supermarketas) a běžných mezinárodních slov (např.: brokolis, celiuliozė, ceremonija, seksualinis apod.). Předmětem jazykové normalizace je tedy jakákoli jednotka přejaté slovní zásoby. Hodnocení uváděná v publikaci se na jedné straně opírají o poměrně složitý a – zdálo by se – pružný systém stupňů hodnocení, na druhé straně však o velmi nejasné pojetí cizího výrazu, který má být negativně kodifikován. Za nedoporučovaný cizí výraz se zde považuje „slovo převzaté z jiného jazyka, které odporuje normám spisovného jazyka a má správný litevský ekvivalent“ (Mikulėnienė 2005: 5). V čem odporuje? Kterým normám a jak jsou chápány? Co se považuje za „existující“ ekvivalent? Nejnegativnější stupeň hodnocení „ntk.“ (nedoporučovaný) získávají nové přejaté výrazy (z angličtiny) per se; v úvodu se o nich v souladu s pokyny Kalbos praktikos patarimų říká, že jsou hodnoceny mimořádně přísně. Mezinárodní slova jsou v nejlepším případě považována za rovnocenné varianty spisovné jazykové normy, nebo – často – za slova možná, ale méně vhodná k užívání. Za vedlejší varianty normy se zde například pokládají reliktas, regresas, zatímco přednost se dává výrazům liekanai, išlikai ir atžangai. Velkým problémem Kalbos patarimų je pojetí ekvivalentů, jejich přijatelnost a totožnost. Navrhované ekvivalenty často obsahují další konotační významové složky neboli odstíny; liší se meze užívání přejatého slova a navrhovaného ekvivalentu a jejich sémantika se neshoduje (např. přejaté slovo frankofonas je kodifikováno jako nedoporučované, protože se zřejmě předpokládá, že má totožný ekvivalent prancūzakalbis). V řadě případů se také nekriticky uplatňuje zásada nabízení ekvivalentů, podle níž je třeba se vyhýbat synonymii ekvivalentů, pokud již existuje ustálený ekvivalent. Za ustálené jsou, jak lze usuzovat, považovány výrazy grynis, pasauga, spirgintuvas, saldukas, traputis, vamzdučiai apod. Široké vymezení předmětu normalizace, nestejná hodnota přejatých slov a jejich vztah ke spisovnému jazyku, jeho užívání a uživatelům vyvolávají pochybnosti o autoritě této oficiální publikace. Tato i další zmíněné prostředky normalizace slovní zásoby se vyznačují přílišným preskriptivismem a nerespektováním úzu. ZÁSADY NORMOVÁNÍ NOVÝCH VÝPŮJČEK V posledních letech VLKK iniciovala diskusi o problémech normování přejaté slovní zásoby a byl vypracován a schválen projekt „Obecné L. VAICEKAUSKIENĖ. Nauji naujųjų skolinių norminimo klausimai 67 naujųjų skolinių norminimo principai“ (2007). Viliamasi, kad šis dokumentas turėtų tapti pagalbiniu įrankiu tolesnėms norminamoms priemonėms teikti. V uvedeném projektu jsou nejprve definována kritéria výběru výpůjček určených k normování: uvádí se, že údaje pro obecná normativní doporučení mají být shromažďovány z veřejného psaného úzu a slova ze specifického úzu (slangismy, profesionalismy, odborné termíny) by neměla být zařazována do normativních seznamů. Toto výběrové kritérium souvisí s příčinami přejímání a funkcemi výpůjček. Za nové výpůjčky určené k normování se považují slova, která přicházejí do litevštiny z potřeby pojmenovat (zčásti) neznámou, novou skutečnost či pojem a pro něž v litevštině v okamžiku přejímání neexistuje (zcela totožný) ekvivalent. Z hlediska normy se zásadně nehodnotí a do normativních doporučení se nezařazují výpůjčky užívané ze stylistických či sociopsychologických důvodů, jimiž se usiluje o stylistický účinek nebo které vyjadřují určitou sociální identitu uživatele. Taková cizí slova se liší také svými funkcemi v textu – obvykle plní expresivní, emocionální, sociální či metalingvistickou funkci. Vedle oblasti užívání se jako kritérium výběru výpůjček určených k normování uvádí četnost užívání: zásady doporučují vybírat pro normativní opatření výpůjčky užívané častěji, zatímco jednotlivé výpůjčky zařazovat pouze s výhradami. Nové zásady obsahují také hodnocení výpůjček z hlediska normy. Především se konečně upřesňuje definice mezinárodního slova a uvádí se, že nové výpůjčky užívané v několika hlavních jazycích (angličtině, němčině, francouzštině, ruštině), jejichž podoba není v rozporu s pravidly litevského pravopisu a morfologie nebo které mají zakončení obvyklá u nesklonných mezinárodních slov, jsou nová mezinárodní slova, a proto se považují za normativní stejně jako slova vytvořená z kořenů slov klasických jazyků. Neadaptovaná slova, tj. slova neodpovídající požadavkům litevského pravopisu či gramatiky, se řadí mezi nenormativní, s výjimkou případů, kdy je lze považovat za (mezinárodní) lexikální citáty; nejčastěji jde o dvouslovná ustálená spojení s přeneseným významem, například: new age „takový kulturní směr, hnutí“, carte blanche „naprostá svoboda jednat podle vlastního uvážení“ apod. Hodnocení výpůjček z hlediska normy má samozřejmě vycházet ze zásad kultivace spisovné litevštiny (Principai 1997): v tomto případě se drží tradice a tvrdí se, že vždy musí být upřednostňován 68 KALBOS KULTŪRA | 81 princip jazykové čistoty. Jakmile jsou k dispozici vhodné ekvivalenty, musí být vždy doporučovány v doporučeních pro užívání, a to i vedle nových mezinárodních slov. Další zásadou, kterou se doporučuje dodržovat, je systémovost litevské gramatiky a pravopisu. Jejím cílem je snížit počet cizích slov, která se v úzu píší nelitevsky a neskloňují se. Obecné zásady normování stanovují dva způsoby normování nových výpůjček: 1) normování adaptací cizího slova (tj. politevštěním jeho pravopisu a morfologie) a 2) normování nahrazením ekvivalentem. První způsob vychází z přirozené integrace výpůjčky do systému přejímajícího jazyka, která je dobře známá jak v litevských nářečích, tak ve spisovném jazyce. Ačkoli zřejmě nebyl nikde písemně zaznamenán, je tento způsob normování v litevské normativní praxi dobře znám. Druhý způsob se uplatňoval při přípravě normativních opatření zmíněných v článku; kritizovali jej jak uživatelé jazyka, tak vědci, protože navrhované ekvivalenty nejsou vždy vhodné nebo je výrazně omezen počet normovaných jednotek (viz Vaicekauskienė 2007: 145–152; Girčienė 2007). Na uvedených zásadách je cenné to, že se zde snaha předcházet doporučování nevhodných ekvivalentů opírá o vymezení kritérií pro jejich hodnocení; vedle známých slovotvorných požadavků se probírá totožnost významu ekvivalentu a výpůjčky i emocionální a stylistická neutralita ekvivalentu. O kritériu rozšířenosti ekvivalentu v úzu, které je pro kodifikaci relevantní a zvlášť dobře odhaluje konkurenci mezi výpůjčkou a náhradou, se v zásadách nehovoří; nezdůrazňuje se ani význam ekvivalentů vytvořených samotnými uživateli2. SHROMAŽĎOVÁNÍ ÚDAJŮ O NOVÝCH CIZÍCH SLOVECH VLKK patvirtinus skolinių norminimo principus (2007), imtasi atgaivinti duomenų apie skolinius kaupimo darbą. Komisija kreipėsi į Lietuvių kalbos instituto Kalbos kultūros skyrių siūlydama parengti šiai temai skirtą projektą ir tais pačiais metais buvo suformuluoti tokie būsimo projekto tikslai ir uždaviniai: 2 Analýza diskusního fóra o náhradách, které v roce 2000 zřídila norská jazyková komise, ukazuje, že rozšířenost náhrady v úzu je velmi důležitým faktorem; bylo také zjištěno, že úspěšnost náhrad přímo závisí na tom, nakolik se při jejich tvorbě dodržovala kritéria kvalitní náhrady stanovená vědeckým výzkumem (viz Torp 2007). L. VAICEKAUSKIENĖ. Nauji naujųjų skolinių norminimo klausimai 69 – provést výzkum písemného úzu cizích slov za jedno desetiletí (1998–2008), sestavit co nejreprezentativnější rozsáhlý korpus textů z různých tištěných i elektronických zdrojů a podle několika různých znaků popsat cizí slova z něj vybraná v datové bance; – na základě zásad normování cizích slov schválených VLKK připravovat a předkládat Komisi k projednání doporučující normativní seznamy cizích slov se základními údaji o jejich úzu. Na konci roku 2007 byla v rámci Programu pro normování, užívání, rozvoj a šíření státního jazyka na období 2006–2015 poskytnuta podpora skupině pěti vědců3 na provedení výzkumu úzu nových cizích slov v litevštině: 1998–2008. Další finanční prostředky na vytvoření počítačové datové banky a měření frekvence v nástroji pro vyhledávání Google poskytl Litevský jazykový institut. Předpokládá se, že v počítačové datové bance cizích slov, jejíž testování bylo dokončeno na konci roku 2008 a která je plně funkční, bude shromážděno téměř 800 jednotlivých cizích slov a slovotvorných hnízd se stejným kořenem a přibližně 3000 dokladů úzu z politického a společenského tisku, odborného a kulturního tisku, mládežnických periodik, internetu, neperiodického tisku, veřejných informačních zdrojů a dokumentů; údaje budou popsány podle zásad modelu popisu zkoumaných cizích slov schváleného pracovní skupinou. Během prvního roku realizace projektu byly připraveny metodické pokyny pro shromažďování cizích slov a vytvořeno potřebné technické zázemí – program počítačové datové banky a speciální nástroj pro tvorbu dotazů v systému Google k určování frekvence úzu cizích slov. Na základě principu reprezentativnosti stanoveného pro SDB se pomocí tohoto nástroje vytvářejí velmi přesné vyhledávací řetězce slovních tvarů, a to jak zahrnutím co největšího počtu tvarů deklinačního a konjugačního paradigmatu a různých pravopisných variant, tak zúžením vyhledávacího pole kvůli výsledkům v angličtině nebo víceznačnosti litevských tvarů. Frekvence se určuje podle mediánu odvozeného z prvních několika set slov, tj. čísla, které označuje střed variační řady četností; zvlášť pro jména a slovesa. Relativní frekvence se počítá pomocí kvartilů (rozdělují řadu na čtyři stejné části a druhý kvartil se shoduje s mediánem): za málo frekventovaná se považují jména, u nichž bylo nalezeno až 800 výskytů, a 3 Na shromažďování dat do banky se v různých etapách projektu podíleli pracovníci oddělení jazykové kultury LKI Skaistė Aleksandravičiūtė, Jurgita Girčienė, Agnė Kalinytė, Rita Miliūnaitė, Giedrius Tamaševičius, Rasuolė Vladarskienė; vedoucí projektu Loreta Vaicekauskienė. 70 KALBOS KULTŪRA | 81 slovesa s nejvýše 400 výskyty, středně častá jsou jména od 800 do 30 000 užití a slovesa od 400 do 5000 užití, zatímco častá jsou jména nalezená ve více než 30 000 výskytech a slovesa s více než 5000 výskyty (o možnostech vyhledávání Google podrobněji viz Aleksandravičiūtė 2008: 266–282). Jak vyplývá z vytčených cílů a teoretické i metodické přípravy, projekt je především zaměřen na vědecký výzkum cizích slov přejímaných do litevštiny na základě jejich úzu. Systematickým výběrem cizích slov a údajů o jejich úzu se sleduje změření počtu nových cizích slov užívaných v méně prozkoumané písemné litevštině v letech 1998–2008 a zodpovězení otázky týkající se povahy vlivu angličtiny: jaký dopad mají nová cizí slova z angličtiny (americké angličtiny) na litevštinu, kolik jich je přejímáno, v jakých textech se vyskytují nejčastěji (v elektronickém prostředí, v jazyce mládeže, nebo v běžném úzu), jaký je jejich vztah k litevské gramatice a pravopisu a zda se proces přejímání v daném období kvalitativně a kvantitativně liší od toho, co bylo pozorováno pouze po obnovení nezávislosti v letech 1991–1997 (srov. Vaicekauskienė 2007). Část výzkumu je věnována zaznamenávání lexikálních změn v administrativním jazyce a měla by přinést údaje o nových internacionalismech a jejich významech užívaných ve státních dokumentech, které byly dosud zkoumány jen málo. Datová banka nových cizích slov je na druhé straně sestavena tak, aby měla praktické využití a bylo z ní možné získávat reprezentativní materiál pro přípravu normativních nástrojů. CIZÍ SLOVA, KTERÁ JE TŘEBA NORMOVAT V SOUČASNÉ SDB Jak již bylo uvedeno, v obecných principech jsou formulována dvě základní kritéria pro výběr cizích slov – veřejné písemné užívání a četnost užívání. Při výběru z údajů shromážděných v SDB je třeba poněkud upřesnit pojem veřejného písemného užívání. Vedle celostátního periodického tisku je důležitým zdrojem údajů internet. Právě v internetovém prostředí lze nalézt mnoho doplňujících a někdy i primárních údajů o užívání cizích slov. Veřejné písemné užívání lze v podstatě chápat jako veškerou veřejně dostupnou textovou část internetu, ta je však z hlediska povahy komunikace velmi různorodá. Při přípravě modelu popisu cizích slov určeného k výzkumu bylo rozhodnuto internetové L. VAICEKAUSKIENĖ. Naujų naujųjų skolinių norminimo klausimai 71 zdroje v SDB podmíněně rozdělit na dvě části – informační a komunikační. Takové rozdělení umožňuje při vymezování hranic veřejného písemného užívání odhlédnout od komunikační části internetu, protože ta se spíše podobá (více či méně) soukromé mluvené řeči v písemné podobě. Protože je třeba omezit se na nejaktuálnější slova, která se nejvíce rozšířila v obecném užívání, lze obdobně, přinejmenším na začátku přípravných prací na seznamech, vymezit hranice určitými oblastmi veřejného písemného užívání a na později odložit administrativní jazyk, neperiodický tisk, případně i specializované oblasti periodického tisku (zde se má na mysli kulturní tisk, tisk věnovaný různým profesním oblastem a mládeži, jakož i tisk určený pouze mužům či pouze ženám apod.) a nejprve čerpat údaje ze společenskopolitického tisku. Takové omezení by umožnilo vyřadit výpůjčky, které mají zřetelné ekvivalenty, ale užívají se pro stylistický účinek nebo k vyjádření odlišné identity (velkou část z nich tvoří slangová a žargonová slova, která se ve veřejném, více standardizovaném písemném prostředí užívají méně často). Normovat by se tedy podle doporučení v principech vybíraly především takové výpůjčky, které se dostaly do litevštiny z potřeby pojmenovat (zčásti) nové skutečnosti či pojmy a které v okamžiku přejímání nemají zcela totožný ekvivalent. Od požadavku, který již byl zmíněn, aby cizí slova vybíraná k normování byla často užívána, lze podle principů upustit ve snaze zvýšit účinnost normotvorné práce, tedy patrně v případech, kdy je doporučení jednoznačné, lze je snadno předložit (možná když je k dispozici dobrá náhrada) a předpokládá se, že se výpůjčka může rozšířit. V první fázi kodifikace by se však patrně bylo třeba soustředit na slova s častým nebo alespoň středně častým výskytem. Výpůjčky vybrané na základě uvedených normotvorných principů se dále hodnotí z hlediska normy a mohou být uznány za normativní, pokud jim lze přiznat status nového mezinárodního slova, a také pokud vyplňují mezeru ve slovní zásobě litevštiny a zapadají do jejích pravopisných a morfologických norem nebo je lze snadno litevštině přizpůsobit. Za nenormativní se považují výpůjčky konkurující litevskému ekvivalentu blízkého významu nebo výpůjčky, pro něž byla vytvořena vhodná náhrada, jakož i slova, která neodpovídají pravopisným či gramatickým požadavkům litevštiny. Taková pravidla, která se na první pohled zdají jednoduchá, jsou ve skutečnosti pouze velmi obecnými vodítky pro kodifikační práci. Další posouzení každého z vybraných slov je poměrně složité a při rozhodování je nezbytné vycházet 72 KALBOS KULTŪRA | 81 na základě deskriptivních údajů: zohlednit rozšířenost výpůjčky a její ustálení v úzu, její začlenění do systému litevského jazyka, tedy mimo jiné zvážit i následující otázky: 1) rozšířenost v úzu: v kolika oblastech se výpůjčka používá? 2) ustálení v úzu: jak dlouhou tradici užívání výpůjčka má? 3) soulad s pravopisnými a morfologickými normami litevského jazyka: jaká je míra přizpůsobení výpůjčky, používá se vždy v adaptované podobě, nebo se užívání v tomto ohledu různí? Je výpůjčka graficky (uvozovkami, kurzivou) odlišena od litevského textu? 4) zakotvení v lexikálním systému litevského jazyka: do kolika litevských odvozenin se rozvětvuje vypůjčený kořen? 5) zakotvení v podsystému mezinárodních či cizích slov litevského lexikálního systému: kolik výpůjček se stejným kořenem a jejich slovotvorných hnízd bylo převzato? Dostatečně reprezentativní databanka cizích slov může poskytnout poměrně spolehlivé údaje k výše uvedeným otázkám a být dobrým pomocným nástrojem při hodnocení výpůjček pro VLKK. Z jejích údajů vyplývá, že i ty nejaktuálnější, frekventované či středně frekventované výpůjčky nalezené v celostátním politickém tisku se z hlediska kodifikace velmi liší. Některé z nich by bylo možné považovat za nová mezinárodní slova, např. driftingas „kontrolovaný boční smyk kol automobilu; automobilová sportovní disciplína, při níž automobil klouže po trati a musí plnit určité úkoly (udržovat určitou rychlost, projíždět zatáčky apod.)“ (angl. drifting); fankas „styl populární taneční hudby s prvky blues a soulu, vyznačující se velmi výrazným rytmem“ (angl. funk); kemperis „obytný (turistický) automobil pro cestování, v němž lze přenocovat“ (angl. camper) (tato slova byla přejata z ruštiny, němčiny a francouzštiny). Do slovníků mezinárodních slov bývají často zařazena slova se stejným kořenem jako takové nové výpůjčky, srov.: TŽŽ driftingas „loď lovící na plovoucí sítě“; TŽŽ kempingas „tábořiště pro autoturisty“. V normativních doporučeních by měly být vedle nich uváděny také dostupné opisné litevské ekvivalenty nových výpůjček, např.: driftingas – kontrolovaný boční smyk; soutěž v automobilovém smyku; kemperis – obytný vůz, turistický automobil. Je rovněž třeba hodnotit litevské i přejaté odvozeniny kodifikovaného kořene, např. driftingas: driftinti, driftas, drifteris. Jak stanoví obecné zásady normování výpůjček, pokud je pravopisná a morfologická adaptace výpůjčky- L. VAICEKAUSKIENĖ. Nauji naujųjų skolinių norminimo klausimai 73 …tace se v úzu různí, bylo by třeba kodifikovat formu, která nejlépe zapadá do morfologického systému litevštiny, srov. varianty fankei, fankas, funk (stojí za povšimnutí, že doklady užití tohoto slova jsou v SDB v současnosti k dispozici od roku 1998), např.: Všechno ostatní jsou rok či dva staré kompozice „drum“““bass“, jazzu a fanki. (Lietuvos rytas 1998) Podle kritiků je „Snooze“ nejslibnějším a nejoriginálnějším francouzským projektem taneční hudby. D. Dalcan má v žilách krev obyvatel Západní Indie a má rád „funk“. (Lietuvos rytas 1998) Patchanka je neuvěřitelná směs namíchaná z fanki, salsy, rapu, flamenca, ska a arabského rai, okořeněná jednoduchými texty ve španělštině, francouzštině, angličtině, arabštině a portugalštině [...]. (Lux 2005) Tai vakaras, kurį praskaidrins roko, dž iazo ir fanko gaidos. (TV diena 2008) Při dodržení zmíněného principu morfologického systému by se v tomto případě měla kodifikovat méně častá souběžná forma fankas. Rovněž by bylo třeba normovat adjektivní odvozeninu tohoto slova fankiškas „ve stylu funku“ (angl. funky), protože v souvislosti s hudbou se užívá pouze neadaptovaná podoba, srov.: V roce 1988 jsem studoval na hudební škole B. Dvarionase, hrál na housle a jeden učitel mi navrhl, abych zkusil své síly ve zpěvu jazzrocku a funky popmusic. (Respublika 1998) Uskuteční se řada akcí; jednou z nich bude na nádvoří Vilniuské obrazárny koncert kaunaského big bandu a nejznámějších litevských jazzmanů „Samba del grigo“ – spousta muziky ve stylu funky, latina a hip hopu! (Panelė 2006) V SDB je také více příkladů možných internacionalismů, jejichž pravopis či morfologii by bylo třeba normovat, např.: gorgონcola / gorgondzola / gorgan-zola / gorgonzolla; karpačas / carpaccio. Kromě internacionalismů se v SDB vyskytují také cizí výrazy, za něž by uživatelům bylo třeba doporučit litevské náhrady, např. go-go (go go) „označení tanečnic nebo jejich tance, které v klubech baví hosty a roztančí publikum“ (angl. go go). Toto slovo by snad mohly nahradit výrazy klubo šokėjos; klubo šokis. Cizí výraz go-go je v souladu s obecnými principy normování přejatých slov nepřijatelný také proto, že jeho podoba není ortograficky ani morfologicky adaptována. Jsou-li k dispozici zjevné doklady, bylo by možné v některých případech zahrnout do normativních doporučení i taková cizí slova, která normu 74 KALBOS KULTŪRA | 81 Z hlediska principu by neměly být hodnoceny, protože se užívají z stylistických nebo sociopsychologických důvodů. Zde máme na mysli mimořádně rychle se šířící obecný slang (kreizi, cool apod.). Podle údajů SDB se tato slova, která nejsou morfologicky a často ani pravopisně adaptována, užívají ve společenském a politickém tisku, v tisku pro mládež a kulturním tisku i v komunikační a informační části internetu, jako by jejich litevské ekvivalenty vůbec neexistovaly, např.: Svou tvorbu vystavuješ jednou v té, jindy v jiné galerii, jsi také pedagog a vychováváš mladou generaci. Nevštěpuješ i mladým do hlavy všelijaké takové „kreizi“ myšlenky? (Šiaurės Atėnai 2003) Poprvé – „CRAZY“ TÝDEN. Super ceny. [...] Testy nejnovějších modelů! (Lietuvos rytas 2005) Všechno můžeš ještě „okořenit“ barevnými podkolenkami nebo si přes rameno přehodit obrovskou tašę pomalovanou komiksy. Vznikne crazy japonský stylíček! (Panelė 2006) Ale čím se to liší od kreizi kreizi kreizi rodičů, kteří svým potomkům kupují luxusní hračky – hračkové počítače, kočičky živé jako opravdové, vypimax“us a podobně? (Internetas, komunikacinė dalis 2006) Protože byla alespoň na univerzitě docela divoká, kniha by měla být stejně „crazy“. (blog.delfi.lt, informacinė dalis 2007) [...] ranní cvičení mi nic neříká. Tanec je mnohem zábavnější alternativa! Je skvělé hned po ránu relaxovat a nemyslet na práci, která mě čeká. Možná trochu crazy, ale skvělý recept na štěstí. (Internetas, komunikacinė dalis 2008) Kurátor výstavy Kęstutis Kuizinas navrhl téma „Cool Places“. [...] „Cool“ se už dávno stalo mezinárodním slovem, ačkoli jazykovědci v neanglicky mluvících zemích ho nejspíš dosud neschválili. (Lietuvos rytas 1998) Koneckonců postava, kterou hraje – blondýnka, která dokonale ovládá meč – se opravdu povedla, je opravdu „cool“. (Lietuvos rytas 2003) Autorius šaiposi iš tų, kurie labai stengiasi atrodyti cool. (Šiaurės Atėnai 2004) Druskininkai se mi moc líbí, nevím proč, možná proto, že sama bydlím v Druskininkai. Druskininkai jsou cool!!! (Internetas, komunikacinė dalis 2004) V ní jsem objevila dobrou stránku elitų – tehdejší studenty Uměleckého institutu, nejrůznější podivíny – a přestože jsem se nestala součástí této cool kultury, bylo pro mě velmi důležité ji poznat. (Šiaurės Atėnai 2005) Užtat merginos palaiko. Joms tai cool! (Panelė 2007) Údaje SDB mohou také poskytnout další informace o výpůjčkách, které již byly zahrnuty do normativních doporučení. Například jsou k dispozici údaje o výpůjčce spamas „nevyžádané e-mailové zprávy,“ L. VAICEKAUSKIENĖ. Naujų naujųjų skolinių norminimo klausimai 75 reklamy, zejména takové, které jsou najednou rozesílány velkým skupinám uživatelů“ (angl. spam) ukazují, že doporučení je třeba opakovat nebo zmírnit: ačkoli KP považuje toto slovo za nepřípustný cizí výraz, je běžné a vžité (KP vůbec neuvádí jeho odvozeniny), srov.: (anti)spaminis, spaminti, spamintojas; spameris. Nové doporučení by bylo možné vedle již navrhovaných náhrad šlamštlaiškiai, nepageidaujami el. laiškai, pašto šiukšlės doplnit náhradou brukalas. Zvláště problematická je výpůjčka blogas „deník dostupný všem na internetu“ (angl. blog > web + log) – interneto dienoraštis, tinklaraštis, asmenraštis. Toto slovo se rozšířilo v celospolečenském, politickém, kulturním, odborném i mládežnickém tisku a v informačních a komunikačních částech internetu; slovotvorná rodina jeho kořene se značně rozvětvila o litevské odvozeniny a existuje také velká skupina dalších příbuzných výpůjček, srov.: blòginimas, blòginti, blògintojas; audioblogas, blogeris, blogerizmas, blogologas, blogorama, blogosfera, blogra-tis, fotoblogas, moblogas, superbblogas, veblogas, videoblogas. Systematicky je všechny nahradit navrhovanými ekvivalenty by nebylo snadné4. V zájmu lepšího rozšíření ekvivalentů nebo rychlejšího ustálení jedné z variant lze do průběžných doporučení zahrnout také ty všeobecně rozšířené výpůjčky, které jsou již obsaženy v terminologických slovnících, srov. počítačový termín hostingas – priegloba, jakož i již zmíněné gorgoncola, které je zahrnuto do připravovaného slovníčku názvů sýrů (srov. Girčienė, Liutkevičienė 2007: 115). Údaje SDB ukazují, že navzdory internetové jazykové poradně VLKK se ve veřejném úzu již nějakou dobu šíří cizí výraz butikas (butykas, boutique, boutiquė’as) „prodejna luxusního (autorského) oblečení a doplňků“ (franc. boutique). Grafické vyznačování tohoto cizího slova i jeho pravopisná a morfologická adaptace se značně liší, srov.: Parfumerie bude zisková, jen když bude mít široký sortiment: stovky druhů flakonků. Nic není horšího, než když máš svůj „boutique“ jen na 2–3 policích. (Moteris 1998) Vaše kariérní dráha je velmi klikatá; jak se stalo, že jste do 35 let obchodovala s nemovitostmi a před půl rokem jste ve Vilniusu náhle otevřela butik se světovými značkami a luxusním oblečením butiką „Vaizdžio namai“? (Ieva 2005) Sandály z loňské kolekce „Ferre“ boutique ve výloze nebo na nožce dámy by znamenaly jediné: boutique zkrachoval. (Laima 2005) Status módní čtvrti odrážejí také butiky nejslavnějších návrhářů butikai, rozeseté podél Rue du Roi-de-Sicile a Rue des Rosiers. (Ieva 2006) 4 Více o výpůjčce blògas a dalších odvozeninách od ní viz v tomto časopise Kalbos kultūroje (s. 50–64). – Red. 76 KALBOS KULTŪRA | 81 Po Notre Dame následuje procházka uličkami Latinské čtvrti [...], kde je spousta kaváren nejrůznějších stylů zastupujících kuchyně různých zemí, a také obchody, „butikų“ a všechno, na co si jen srdce vzpomene. (blogas.lt, komunikacinė dalis 2007) [...] butyko ona [módní návrhářka] nemá. (Pravda 2008) [...] Natalie PORTMAN (27) také přijela na pařížský týden módy, volný čas v tomto městě však netrávila prohlížením věšáků v luxusních boutique, ale procházkami s rodiči. (Žmonės 2008) Je možné, že v tomto případě nabízené náhrady krautuvėlė, parduotuvėlė nepřipadají uživatelům dostatečně adekvátní. Také se stále často používají výpůjčky segvėjus, baneris; vedle náhrady riedis navrhované VLKK by bylo možné v normativních doporučeních propagovat náhradu segvejaus zaznamenanou v SDB: transporteris (pokud by riedis někomu připadal nepřijatelný), a pro baneriui zařazený do KP navrhnout také náhradu dinaminis transparentas. Systematickým a průběžným shromažďováním údajů o užívání tak vznikají nové informace o náhradách kodifikovaných výpůjček, litevských odvozeninách a příbuzných výpůjčkách se společným kořenem, které by mohly být užitečné pro další normativní práci. ZÁVĚRY Potřeba systematicky a metodicky normovat nová cizí slova pronikající do litevštiny zůstala během posledních dvou desetiletí zcela neoslabená. Dosud schválená oficiální normativní opatření byla připravována ve snaze co nejrychleji zaplnit vzniklé mezery v normování, přičemž se vycházelo ze zásad normování spisovného jazyka a z nepsaného tušení, jak normovat lexikum cizího původu. Vyznačují se přílišnou preskriptivností a nerespektováním úzu. Obecné metodické zásady normování určené speciálně pro nová cizí slova byly připraveny a schváleny VLKK teprve v roce 2007. Je třeba doufat, že tyto zásady konečně poskytnou teoretický základ pro přípravu strategií a opatření k normování cizích slov v litevštině. V nových zásadách je patrný požadavek, aby se normativní práce nutně opírala o údaje z výzkumu úzu, jinými slovy, aby se preskriptivní přístup kombinoval s deskriptivním. V témže roce z iniciativy VLKK začal fi- L. VAICEKAUSKIENĖ. Nauji naujųjų skolinių norminimo klausimai 77 …ovat rozsáhlou přípravnou práci na shromažďování dat o písemném užívání nových cizích slov v letech 1998–2008, která kromě vědecké výzkumné hodnoty může mít také praktický přínos. Analýza již prvních shromážděných dat ukazuje, že systematické a metodické shromažďování a popis materiálu umožňují vyřešit problém reprezentativnosti údajů potřebných pro normování. Obecné principy normování nových výpůjček nestanovují volbu normovací strategie, avšak při sledování liberalizujících se stanovisek VLKK lze očekávat, že při jejich uplatňování budou přijatelnější doporučení než usnesení ukládající pokuty. Pokud by byl zvolen princip pružných doporučení, příprava normativního nástroje by nebyla příliš složitá. Tradičním nástrojem pro normování cizích slov v Litvě je seznam slov rozdělený na dvě části – cizí výrazy a jejich náhrady. Modernějším a perspektivnějším nástrojem šíření normativních doporučení by byla databáze dostupná na internetu, která by uživatelům poskytovala více informací o rozšíření a užívání cizích slov. Zvláště atraktivním by mohlo být interaktivní řešení s políčkem pro uživateli navrhované náhrady a políčkem pro komentáře jazykovědců. Metodicky připravená doporučení pro normování výpůjček, založená na reprezentativních údajích o užívání, by umožnila vyřešit problém rozporu mezi preskriptivismem a deskriptivismem, byla by pro uživatele přitažlivější a zajistila by lepší šíření kodifikovaných variant. LITERATŪRA Aleksandravičiūtė S. 2008: Paieškos sistemos Google naudojimo galimybės tiriant kalbos reiškinius. – Kalbos kultūra 81, 266–282. Bendrieji naujųjų skolinių norminimo principai, 2007, http://www.vlkk.lt/i/news/267.doc Cooper R. L. ²1996 (¹1989): Language planning and social change, Cambridge: Cambridge University Press. Gairės 1998: Kalbos praktikos patarimai: trečiasis leidimas. Darbų gairės [pokalbis]. – Gimtoji kalba 12, 1–10. Girčienė J. 2007: Naujųjų skolinių vartosena: kalbos kultūros ir stilistikos takoskyra. – Kalbos kultūra 80, 143–152. Girčienė J., Liutkevičienė D. 2007: Sūrių pavadinimų vartosena ir norma. – Kalbos kultūra 80, 110–121. KP (L1) 2005: Kalbos patarimai 4. Leksika: Skolinių vartojimas (svetimybės, tarptautiniai žodžiai). Autorė ir sudarytoja Danguolė Mikulėnienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. 78 KALBOS KULTŪRA | 81 Mikulėnienė D. 2005: Pratarmė. – Kalbos patarimai 4. Leksika: Skolinių vartojimas (svetimybės, tarptautiniai žodžiai). Autorė ir sudarytoja Danguolė Mikulėnienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 3–14. Miliūnaitė R. 2004: Skolinių vertės motyvacija. – Skoliniai ir bendrinė kalba, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 30–54. Principai 1997: Lietuvių bendrinės kalbos tvarkybos principai, kodifikacijos kriterijai ir jų taikymas. – Gimtoji kalba 4, 1–3. Torp A.-M. 2007: Forging in the Smithy. Principles for creating substitute words: A critical examination of Ordsmia. Nepublikuotas magistro darbas, Oslo universitetas. Vaicekauskienė L. 2007: Naujieji lietuvių kalbos svetimžodžiai. Kalbos politika ir vartosena, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Vikør L. S. 21994 (11988): Språkplanlegging: Prinsipp og praksis, Oslo: Novus forlag. VŽ 1998: Valstybinės lietuvių kalbos komisijos prie Lietuvos Respublikos Seimo nutarimas Nr. 68 „Dėl didžiųjų kalbos klaidų sąrašo“. – Valstybės žinios, 1998 02 20, Nr. 18–445. Gauta 2008 11 25 NEW ISSUES IN STANDARDISING NEW BORROWINGS Summary The paper sets out to examine measures which have been approved by the State Lithuanian Language Commission to standardise borrowings since 1998 (lists of unacceptable loanwords). The article also introduces principles of standardising new loanwords (adopted in 2007) and demonstrates the methodology of storing representative data of the usage of borrowings. The paper also gives illustrations from the new databank of loanwords used in written discourse in 1998–2008. It thus aims to demonstrate that the quality of standardisation could be improved by combining prescriptive and descriptive methods: to avoid being too prescriptive and promote access and dissemination of codified variants to the user. LORETA VAICEKAUSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] L. VAICEKAUSKIENĖ. Naujų naujųjų skolinių norminimo klausimai 79