Tradicija ir naujovės „Kalbos kultūroje“

RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Institut litevského jazyka TRADICE A NOVINKY JAZYKOVÁ KULTURA V jazykovědných a informačních publikacích je Jazyková kultura charakterizována jako průběžně vydávaná publikace Institutu litevského jazyka, která se zabývá teoretickými i praktickými otázkami jazykové kultury a užívání jazyka (LKE 2008: 253; Pupkis 2005: 364–365; VLE IX 172). Od roku 1961 vyšlo 80 sešitů Jazykové kultury. Článek věnovaný této příležitosti se pokouší ohlédnout za minulostí, shrnout vykonanou práci a zamyslet se nad úkoly pro budoucnost. V předmluvě k prvnímu sešitu bylo uvedeno poslání a úkol publikace – zdokonalovat a obohacovat mateřský jazyk, aby mohl co nejlépe uspokojovat potřeby společnosti. Jazyková kultura stanovila a upevnila směry poválečné standardizace litevského spisovného jazyka a podobu práce v oblasti jazykové kultury. Byla to první periodická publikace věnovaná jazykové praxi, která začala vycházet v poválečné Litvě. V posledních desetiletích se práce na standardizaci a kultivaci litevského jazyka ubírala směrem, který tato publikace nastolila a důsledně sledovala. Ze sešitu věnovaného jazykové praxi se Jazyková kultura postupně proměnila v respektovanou vědeckou publikaci, v níž jdou teorie a praxe ruku v ruce. Organizátorem publikace Jazyková kultura a tvůrcem jejího zaměření byl akademik Kazys Ulvydas. Třicet let byl odpovědným redaktorem této publikace (1961–1991) a do roku 1996 členem redakční rady. Kazys Ulvydas určil zaměření a úkoly publikace, vytvářel její teoretické principy, vymezil oblasti práce a sám v ní publikoval 45 příspěvků. Směru, který vytyčil, se držel i další redaktor publikace Pranas Kniūkšta. Na této publikaci pracoval od roku 1971 jako konzultant (člen redakční rady), později jako editor a v letech 1994–2003 byl odpovědným redaktorem. V současnosti je členem redakční rady publikace. Jednotlivé etapy vývoje publikace jsou popsány ve zvláštních článcích, které se jim věnují: nejprve Kazio Ulvydas ve svém článku zhodnotil prvních 10 se- R. VLADARSKIENĖ. Tradicija ir naujovės Kalbos kultūroje 9 sešitů (KK 10, 1966, 3–8)*, v 51. sešitu bylo podrobně pojednáno o 50 sešitech. K připomenutí 25. výročí vydávání časopisu (každoročně vycházely dva sešity) byla uspořádána porada; myšlenky jejích účastníků byly otištěny v 52. sešitu. Následujících 25 sešitů důkladně rozebral Pranas Kniūkšta v článku „Jazyková politika, teorie a praxe v časopise „Kalbos kultūra“ (KK 75, 2002, 9–30). Redakční rada časopisu Kalbos kultūra byla vždy a stále je mimořádně náročná. Předložené články se recenzují a pečlivě redigují, protože časopis stanovuje jazykové normy, a proto v něm nelze publikovat jakékoli články napsané jakkoli. Zpočátku nebyli spolupracovníci časopisu označováni ani jako redakční rada, nýbrž pouze jako konzultanti. Dlouholetými členy redakční rady byli Jonas Kruopas, Vytautas Ambrazas, Juozas Pikčilingis, Vitas Labutis, Vincentas Drotvinas, Pranas Kniūkšta a Kazimieras Gaivenis. Současnou redakční radu tvoří: Gintautas Akelaitis, Angelė Kaulakienė, Pranas Kniūkšta, Vitalija Maciejauskienė, Rita Miliūnaitė, Gertrūda Naktinienė, Rasuolė Vladarskienė (odpovědná redaktorka), Marija Zavjalova a Kazimieras Župerka. Sešity časopisu Kalbos kultūra od čísla 67 pečlivě připravuje do tisku a od 68. sešitu je také sestavuje Albina Bataitytė. Odpovědným redaktorům a sestavovatelům sešitů se podařilo soustředit početný okruh autorů; větší či menší články v tomto časopise publikovalo více než 300 autorů. Nejvíce do časopisu přispívali lingvisté z Institutu litevského jazyka a literatury (od roku 1991 z Institutu litevského jazyka); o otázkách terminologie psali také zástupci jiných vědních oborů: fyzici, astronomové, matematici a inženýři. Za téměř pět desetiletí existence časopisu se vystřídala celá generace lingvistů. Nejvíce, 90 příspěvků, publikoval v časopise Kalbos kultūra Pranas Kniūkšta; více než 50 Kazimieras Gaivenis, Jonas Klimavičius a Nijolė Sližienė; přes 30 článků Antanė Kučinskaitė, Stasys Keinys, Marija Razmukaitė, Kazys Ulvydas, Elena Valiulytė a Vytautas Vitkauskas. Nejvěrnějšími autory časopisu, kteří v něm psali od prvních sešitů a píší dodnes, jsou Vincentas Drotvinas, Vitas Labutis, Vitalija Maciejauskienė, Marija Razmukaitė, Algirdas Sabaliauskas, Nijolė Sližienė a Vytautas Vitkauskas. Články v časopise publikují také zástupci jiných institucí – nejvíce přispívají Gintautas Akelaitis (Univerzita Mykolase Romerise), Regina Koženiauskienė (Vilniuská univerzita), Irena Smetonienė (Vilniuská univerzita), Rūta * Při uvádění publikací časopisu Kalbos kultūra v závorkách se nejprve píše zkratka časopisu KK, po ní číslo sešitu, rok a stránky. 10 KALBOS KULTŪRA | 81 Marcinkevičienė (Univerzita Vytautase Velikého), Regina Kvašytė (Šiauliaiská univerzita), Kazimieras Župerka (Šiauliaiská univerzita) a několik desítek mladých autorů z Univerzity Vytautase Velikého, Vilniuské univerzity, Kaunaské technologické univerzity a Vilniuské pedagogické univerzity. Redakci se občas podařilo získat také jednoho či druhého autora, který nebyl lingvistou: filozofy Arvydase Juozaitise (KK 77, 2004, 138–141) a Gintautase Mažeikise (KK 77, 2004, 195–200), literárního vědce Pauliuse Subačiuse (KK 80, 2007, 135–142), odborníka na dokumentaristiku Bronislavase Vonsavičiuse (KK 77, 2004, 10–19) a socioložku Laimu Nevinskaitė (KK 81, 2008, 245–265). Redakce plánuje do budoucna hledat průsečíky jazykovědy a dalších příbuzných vědních oborů. Hlavní oblasti činnosti časopisu vymezil odpovědný redaktor Kazys Ulvydas: V časopise Kalbos kultūra se tisknou články o výslovnosti, přízvuku, pravopisu, interpunkci, morfologii, syntaxe, slovní zásobě, vlastních jménech, terminologii, stylistice, jazyce překladů i dalších otázkách současné spisovné litevštiny, její praxe a teorie (KK 6, 1964, 3). Během prvních několika desetiletí v časopise převažovaly krátké články zaměřené na konkrétní doporučení: rozebíraly se případy nesprávného tvoření slov, zkoumaly se významy slov a slovních spojení, pojednávalo se o rozdílech mezi slovy podobného významu, navrhovaly se litevské ekvivalenty ruských slov a slovních spojení, opravovaly se nesprávné kalky a normovala se litevská vlastní jména. Zvláštní pozornost byla věnována otázkám terminologie. Charakter článků určoval jeden z nejdůležitějších tehdejších úkolů časopisu Kalbos kultūra – poskytovat veřejnosti jazykové konzultace v co nejpopulárnější, přístupnější a srozumitelnější formě (K. Ulvydas, KK 11, 1966, 3–11). Nejvýraznější změny časopisu byly důsledkem vnějších okolností. V roce 1990 byl v Litvě obnoven časopis Gimtoji kalba, který vychází měsíčně. Zaměřuje se na praktické jazykové otázky, a proto se Kalbos kultūra, založená jako praktický časopis, vydala směrem k teorii jazykové kultury; věnuje větší pozornost obecným otázkám jazykové kultury a také zkoumání vztahů mezi jazykem a společností. Od roku 1994 vychází jeden ročník časopisu Kalbos kultūra, protože terminologové začali vydávat vlastní samostatný časopis Terminologija. Časopis tak přišel o jednu rozsáhlou oblast působnosti, neboť do té doby bylo otázkám terminologie v časopise Kalbos kultūra věnováno značné místo. Nejvíce příspěvků z oblasti terminologie publikovali Kazimieras Gaivenis, Stasys Keinys, Jonas Klimavičius a Angelė Kaulakienė. Je pravda, že i dnes se v časopise Kalbos kultūra tu a tam probírá nějaká terminologická otázka. R. VLADARSKIENĖ. Tradicija ir naujovės Kalbos kultūroje 11 Objevily se rozsáhlejší a rozmanitější publikace a usiluje se o soulad mezi jazykovědnou teorií a jazykovou praxí: vedle obsáhlejších teoretických článků se tisknou i příspěvky zabývající se konkrétními otázkami užívání jazyka. V souladu s požadavky na vědecké publikace se od 70. sešitu ke článkům připojují anglická shrnutí. Aby články časopisu oslovily nejen čtenáře v Litvě, ale i v zahraničí, Kalbos kultūra je indexována v mezinárodních databázích vědeckých informací MLA International Bibliography a CEEOL. Se změnou povahy publikace se měnil i okruh jejích čtenářů, jimž je jazyková kultura určena. Zpočátku, kdy byla většina pozornosti věnována rozboru konkrétních jazykových jevů a formulování doporučení, byla publikace určena široké veřejnosti, přesněji vzdělané vrstvě, které záleželo na pěstování a očišťování litevského jazyka. V současnosti je vědecká publikace jazyková kultura určena především vědcům a vysokoškolským pedagogům, kteří svou činnost spojují s jazykovědou. Teoretickou oporu pro svou praktickou práci zde najdou také politici, novináři, překladatelé, redaktoři, jazykoví poradci a učitelé; konkrétnější návrhy týkající se otázek jazykového úzu lze hledat v rubrice „Z aktuálních otázek jazykové praxe“. Při hodnocení sešitů 51–75 odpovědný redaktor Pranas Kniūkšta poznamenal, že Kalbos kultūra „byla založena proto, aby veřejnosti poskytovala jazyková doporučení. Nikdy se však nespokojovala s přímým poučováním a opravováním chyb; snažila se rozebírat a vysvětlovat i samotné jazykové jevy a zabývat se širšími otázkami jazykové kodifikace a kultivace. Čím dál méně bylo prostých oprav a ‚Kalbos kultūra‘ se stále více přikláněla k diskusím a zobecněním“ (KK 75, 2002, 16). Charakter publikací časopisu vystihl poměrně přesně Aldonas Pupkis, když uvedl, že Kalbos kultūra se věnuje výzkumnému a diskusnímu aspektu užívání jazyka (Pupkis 2005: 365). Otázkám jazykové teorie a kultivace se zpočátku věnoval především Kazys Ulvydas, později Vytautas Ambrazas a Pranas Kniūkšta. V posledních letech se této oblasti věnuje Rita Miliūnaitė. V cyklu článků autorka systematizuje práci na jazykové kodifikaci, kterou vykonávala po desetiletí, navrhuje novinky (například rozdělit varianty užívání jazykových jevů na normativní a nenormativní), zkoumá vztah kodifikace a úzu s cílem určit perspektivu kodifikace a zvažuje potřebu její revize (KK 72, 1999, 8–16; KK 73, 2000, 24–35; KK 74, 2001, 27–34; KK 75, 2002, 35–47; KK 76, 2003, 17–29; KK 79, 2006, 9–28; KK 80, 2007, 7–23). Úkoly jazykové kultivace patří k zásadním otázkám, které redakci časopisu neustále zaměstnávají, neboť právě ony určují směřování Kalbos kultūros. Jak 12 KALBOS KULTŪRA | 81 jazykovou kulturu rozvíjet, o tom Kazys Ulvydas uvažoval ve více než jednom článku (KK 1, 1961, 5–11; KK 14, 1968, 3–6; KK 15, 1968, 7–16; KK 32, 1977, 3–21). Postupem času se měnily životní podmínky společnosti, pohled na jazyk i samotný status jazyka. Danguolė Mikulėnienė poukázala na aktuální úkoly jazykového vzdělávání: litevština se po získání postavení státního jazyka měla prosadit ve všech oblastech života státu, zejména v informačních technologiích (KK 75, 2002, 31–34). Rita Miliūnaitė se domnívá, že v současnosti „se skutečné pojetí jazykové kultury – jako kultivovaného jazyka – v naší společnosti deformuje, když se učení spisovnému jazyku mění v učení se jazykovým chybám a bohužel rozpouští poslední zbytky jazykového citu a podkopává důvěru ve vlastní jazyk“ (KK 81, 2008, 152). Starší metody výuky a rozvíjení jazykové kultury už nejsou tak účinné a nové efektivní způsoby zatím nebyly navrženy. O tomto tématu je třeba diskutovat i nadále; obzvlášť se očekává, že se o své zkušenosti podělí vyučující jazykových předmětů. Některé otázky, které se v prvních desetiletích vydávání časopisu Kalbos kultūroje otevíraly a probíraly, byly jako nevhodné pro jazyk zavrženy, jiné byly přijaty a v úzu se ustálily jako normativní. Dnes už nikdo nebebuvo dětí (A. Kučinskaitė, KK 8, 1965, 34–35), nepoužívá rymiškų skaitmenų (D. Lukšys, KK 16, 1969, 67), už dávno jsme si zvykli na autobusové stotelių (P. Kniūkšta, KK 22, 1972, 17–18) a výraz siekis, jehož se zastával Antanas Lyberis (KK 38, 1980, 42–43), se stal běžným slovem, někdy snad až příliš často užívaným, zejména v odborném jazyce. Takových doporučení, o nichž se dnes už nediskutuje, bychom našli mnoho, existují však i otázky, které jsou palčivé dodnes, například rozdíly ve významech některých slov: stále se chybně užívají slova teisingas, taisyklingas a tinkamas; vienodas a vieningas; ypač a ypatingai (A. Kučinskaitė, KK 2, 1962, 42–44; KK 10, 1966, 16–17; J. Paulauskas, KK 3, 1962, 31–32). Povahu a dopad jazykových oprav časopisu Kalbos kultūros podrobně rozebral Pranas Kniūkšta v článku „O zásadách, metodice a dopadu návrhů časopisu „Kalbos kultūra““ (KK 51, 1986, 12–37). Část jazykových jevů probíraných v časopise zůstává aktuální i dnes. Už v roce 1966 Kazys Ulvydas napsal: „S mimořádným tempem rozvoje všech oblastí kultury, vědy, techniky i národního hospodářství nepochybně dochází k neustálému pohybu také v jazyce. Uživatelé litevského spisovného jazyka se neustále setkávají s různými otázkami a nejasnostmi týkajícími se slovní zásoby, gramatiky, výslovnosti, přízvuku, pravopisu, interpunkce a transkripce. Protože k pojmenování nových věcí, záležitostí, jevů a pojmů je neustále třeba nových slov a termínů, jsou otázky slovní zásoby a terminologie obzvlášť aktuální“ (KK 10, 1966, 3). Těmito myšlenkami se lze řídit i při hovoru o současných jazykových problémech. R. VLADARSKIENĖ. Tradicija ir naujovės Kalbos kultūroje 13 Pojmenovávání nových skutečností stále vzbuzuje obavy, změnil se pouze směr, odkud pronikají do litevštiny. Dříve Kalbos kultūra bránila šíření výpůjček z ruštiny – navrhovaly se litevské ekvivalenty ruských slov či slovních spojení a řada krátkých článků začínala podobně: Kaip išversti... Od 66. sešitu (1994) se začalo hovořit o šíření cizích slov ze západoevropských jazyků v litevštině: probírá se užívání a norma nových cizích slov, vztah mezi normativními a nenormativními cizími slovy, hledání a výběr ekvivalentů i gramatická adaptace (V. Rudaitienė, N. Liubinienė, KK 66, 1994, 59–73; J. Girčienė, KK 69, 1997, 64–68; KK 71, 1998, 54–58; KK 79, 2006, 74–90; KK 80, 2007, 110–122, 143–152; P. Kniūkšta, KK 31, 1976, 22–32; KK 67, 1995, 24–29; KK 80, 2007, 24–31; L. Vaicekauskienė, KK 81, 2008, 65–79). Aktuální obecné problémy lexikálního normování otevíral Jonas Paulauskas (KK 27, 1974, 40–49; KK 37, 1979, 77–80), později se jimi zabývala Gertrūda Naktinienė (KK 73, 2000, 12–24; KK 75, 2002, 47–56; KK 78, 2005, 191–204). Konkrétních doporučení k otázkám tvoření slov, významů a užívání slov je v časopise mnoho, zvláště v prvních 40 sešitech, kdy většinu příspěvků tvořily krátké články o slovech, slovních spojeních či tvarech. Později se jednotlivé jevy začaly rozebírat důkladněji; například Pranas Kniūkšta podrobně probírá význam slova tvarka (KK 77, 2004, 20–25) a uvádí rozdíly mezi významy sloves rašyti, nurodyti, išdėstyti (KK 80, 2007, 107–109). Slova zkoumá obzvlášť důkladně Jonas Klimavičius; jeho články z posledního desetiletí vynikají množstvím lexikografických údajů a dokladů z úzu i přesvědčivostí argumentů (KK 71, 1998, 16–26; KK 72, 1999, 35–47; KK 73, 2000, 47–61; KK 75, 2002, 105–120; KK 78, 2005, 90–110). Téměř v každém sešitu jsou články věnované otázkám normování vlastních jmen. V 51. sešitu podrobně zhodnotila články na toto téma Vitalija Maciejauskienė (KK 51, 1986, 43–47); sama publikovala o litevských vlastních jménech více než 20 článků. Nejvíce se psalo o místních jménech, jejich podoby se normovaly, přízvuk se upřesňoval a probíralo se gramatické začleňování transkribovaných vlastních jmen, vývoj osobních jmen i zvláštnosti jejich užívání. Věnuje se pozornost také doporučením pro současná litevská křestní jména (V. Maciejauskienė, KK 77, 2004, 84–95). V Kalbos kultūroje se soustavně probírají různé problémy morfologie a syntaxe. Zvláště aktuální je užívání pádů a předložek. Elena Valiulytė začala psát o užívání předložek a synonymii od 5. sešitu a na toto téma napsala pro Kalbos kultūrai více než 20 článků. Otázkami užívání pádů se zabývali Kazys Ulvydas (KK 26, 1974, 3–14), Nijolė Šližienė 14 KALBOS KULTŪRA | 81 (KK 14, 1968, 63–64; KK 45, 1983, 21–24; KK 54, 1988, 36–38; KK 71, 1998, 26–28; KK 77, 2004, 40–45), Jonas Šukys (KK 75, 2002, 78–84; KK 78, 2005, 133–143), Rita Miliūnaitė (KK 77, 2004, 26–39) a další. Za zmínku stojí články Gintautase Akelaitise o užívání slov a konstrukcí, které se šíří (jsou módní), ale ne vždy jsou správné (KK 78, 2005, 67–78; KK 79, 2006, 51–61; KK 80, 2007, 45–54). Ještě několik konkrétnějších témat, o nichž se diskutovalo již dříve a k nimž se znovu vracíme: užívání násobných číslovek (K. Vosylýtė, KK 11, 1966, 37–40; S. Keinys, KK 32, 1977, 27–35; R. Miliūnaitė, KK 64, 1993, 28–34); o užívání spojky bei se psalo v 5. i 77. sešitu (D. Lukšys, KK 5, 1963, 63; A. Bielinskienė, KK 77, 2004, 119–123); otázky tvoření názvů obyvatel států a zemí, vznesené ve 4. sešitu (K. Aleksynas, KK 4, 1963, 39–40), zůstávají aktuální i dnes (D. Liutkevičienė, KK 74, 2001, 60–65; KK 81, 2008, 80–102). Opakovaně se probíraly také otázky zvratnosti (A. Valeckienė, KK 21, 1971, 51–52; S. Krinickaitė, KK 45, 1983, 53–57; J. Klimavičius KK 80, 2007, 97–106). Neustále se zkoumá také problém slovosledu. Ačkoli je slovosled v litevštině do jisté míry volný, o případech, kdy je důležitý, se v Kalbos kultūroje psalo opakovaně, a to jak dříve, tak nyní (V. Grinaveckis, KK 1, 1961, 30–31; V. Ambrazas, KK 9, 1965, 24–27; V. Būda, KK 13, 1967, 37–47; L. Vaicekauskienė, KK 69, 1997, 61–63; R. Miliūnaitė, KK 79, 2006, 173–196). Otázkám přízvuku a výslovnosti věnovali jazykovědci větší pozornost v době, kdy ještě nevyšly základní normativní práce (aktivně o těchto otázkách psali Antanas Lyberis, Jonas Klimavičius, Valerija Vaitkevičiūtė, Vytautas Vitkauskas); v novějších sešitech časopisu počet článků na toto téma poklesl. Publikace se sice objevují méně často, ale zaujmou svým záběrem (D. Mikulėnienė, KK 63, 1992, 75–79; KK 65, 1993, 72–74; V. Kavaliauskas, KK 72, 1999, 88–92; KK 78, 2005, 111–127; A. Kazlauskienė, KK 75, 2002, 131–137; KK 76, 2003, 108–114; A. Malakauskas, KK 68, 1995, 81–86; KK 76, 2003, 102–108). O normování pravopisu litevštiny se zvláště zasazovali Nijolė Sližienė a Pranas Kniūkšta. Pravopisné otázky byly aktuálnější, dokud nevyšla normativní příručka Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba (1989; 2. fotografické vydání, 1992). Později se probíraly především otázky adaptace vlastních jmen z jiných jazyků a psaní názvů podniků, institucí a organizací. R. VLADARSKIENĖ. Tradicija ir naujovės Kalbos kultūroje 15 Kazys Ulvydas v roce 1963 zkoumal zásady interpunkce ve spisovném jazyce (významovou, gramatickou a intonační) a zdůraznil: „Protože interpunkce snad ze všeho nejvíce závisí na významu řeči, je třeba při výkladu i při praktickém psaní věnovat největší pozornost rychlému pochopení významu věty“ (KK 5, 1963, 15). Nejasnosti, které vyzdvihl v interpunkci samostatných větných členů, modálních a vsuvkových slov a přirovnávacích výrazů, se později pokoušeli objasnit; interpunkční pravidla byla opravována a částečně pozměněna. O otázkách interpunkce se psalo v několika sešitech; lze v nich historicky sledovat důvody změn pravidel interpunkce a později také výklad již změněných pravidel (V. Ambrazas, KK 38, 1980, 7–14; G. Akelaitis, KK 45, 1983, 62–69; B. Dobrovolskis, KK 53, 1987, 15–21). Nejnovější změny interpunkčních pravidel v Kalbos kultūroje probral Albinas Drukteinis (KK 79, 2006, 197–208). V 9. sešitu Kalbos kultūros (1965) byl publikován soubor oprav jazyka protokolů; příspěvek dostal název „Zlepšujme úřední jazyk“. Tato výzva upozornit na důležitou oblast užívání jazyka se setkala s výraznou odezvou. Otázky úředního (administrativního) jazyka se začaly zkoumat soustavně a důkladně; od oprav jednotlivých chyb se přešlo k probírání širších problémů. Dříve se pozornost věnovala vlivu ruštiny na jazyk dokumentů, nyní pak vlivu překladu dokumentů EU na litevský administrativní jazyk. Vzhledem ke svému vlivu na ostatní variety spisovného jazyka byl administrativní jazyk vždy důležitým předmětem jazykového normování. Zpočátku se jednotlivým aktuálním otázkám věnovala řada jazykovědců, například: Jonas Palionis (KK 2, 1962, 46), Antanė Kučinskaitė (KK 7, 1964, 66–67), Albertas Rosinas (KK 9, 1965, 37–39), Vitas Labutis (KK 11, 1966, 28–32), Elena Grinaveckienė (KK 14, 1968, 29–30), Nijolė Sližienė (KK 16, 1969, 14–18; KK 17, 1969, 17–20; KK 35, 1978, 3–6), Elena Valiulytė (KK 16, 1969, 67; KK 19, 1970, 78), Vytautas Ambrazas (KK 19, 1970, 42–43), Adelė Valeckienė (KK 23, 1972, 60; KK 36, 1979, 53–56). Později se tato jazyková varieta začala zkoumat systematicky. O úředním (administrativním) jazyce nyní píší především Pranas Kniūkšta a Rasuolė Vladarskienė. Kalbos kultūra se vždy starala nejen o správný, ale také o stylisticky vytříbený a obrazný jazyk. Otázkám stylistiky a rétoriky se v posledním desetiletí věnují Regina Koženiauskienė (KK 71, 1998, 68–74; KK 74, 2001, 74–81; KK 77, 2004, 103–108) a Kazimieras Župerka (KK 71, 1998, 59–65; KK 78, 2005, 56–66; KK 79, 2006, 62–73). O obraznosti frazeologismů psala Klementina Vosylytė (KK 75, 2002, 121–124); zvláštnosti a zajímavosti užívání zvukomalebných citoslovcí zkoumala Jolanta Zabarskaitė (KK 74, 2001, 65–69; KK 79, 2006, 249–255). 16 KALBOS KULTŪRA | 81 Po obnovení nezávislosti Litvy se publikace Kalbos kultūros věnovala upevňování postavení státního jazyka. Tomuto tématu byly věnovány publikace Vytautase Ambraze (KK 56, 1989, 3–7) a Pranase Kniūkšty (KK 58, 1990, 21–34; 34–54). Diskutované otázky jazykové politiky se postupem času mění – dříve bylo důležité upevnit litevštinu jako státní jazyk, dnes je důležité, jak zachovat svébytnost jazyka ve vícejazyčné Evropské unii, v níž bylo za úřední uznáno 21 jazyků a mimořádné množství textů musí být rychle přeloženo do litevštiny. Za těchto podmínek jsou užitečné zkušenosti jiných zemí, zejména menších, které se snaží odolávat pronikání angličtiny do všech oblastí užívání jazyka – o tyto zkušenosti se podělili v 79. sešitu (KK 79, 2006, 96–101, 102–111, 131–136). O vlivu překladů dokumentů EU na litevský administrativní jazyk píší Rasuolė Vladarskienė (KK 79, 2006, 41–50) a Lina Murinienė (KK 81, 2008, 170–184). V Kalbos kultūroje se zveřejňují různé jazykové informace. Zpočátku byly uváděny seznamy publikací důležitých pro jazykovou praxi, později se začaly tisknout recenze jazykových publikací. Velmi užitečné jsou příspěvky, které seznamují s připravovanými jazykovými publikacemi a pojednávají o zásadách jejich přípravy. Úzce se spolupracuje se Státní komisí pro litevský jazyk, zveřejňují se její usnesení a jejich komentáře a tisknou se výroční zprávy o činnosti této instituce. Několik posledních sešitů Kalbos kultūros (KK 77–80) se od předchozích liší nejen vzhledem (větším formátem a rozsahem článků), ale také obsahem. Jde o snahu redakční rady nahlížet na jazykovou kulturu v širším kontextu: zabývat se nejen porušováním jazykových norem, ale také zkoumat aktuální jevy v úzu, vztahy mezi jazykem a společností, seznamovat s nejnovějšími sociolingvistickými, psycholingvistickými a dalšími výzkumy a hledat nová témata a problémy. Při pojednávání o vztazích mezi jazykem a společností se přiklání k sociolingvistickému pohledu. Článek R. Miliūnaitė se zabývá tím, jak se prostřednictvím jazykových prostředků utváří obraz člověka na průsečíku jazykových a sociálních faktorů (KK 78, 2005, 32–55); zkoumá se vztah spisovného jazyka a nářečí (L. Grumadienė, KK 74, 2001, 81–86; A. Pupkis KK 80, 2007, 64–75; M. Ramonienė KK 79, 2006, 137–148). Jazyk reklamy zkoumá Dalia Blažinskaitė (KK 73, 2000, 96–101; KK 75, 2002, 125–131; KK 77, 2004, 56–66; KK 78, 2005, 144–152) a Irena Smetonienė (KK 74, 2001, 69–73; KK 76, 2003, 126–130). S psycholingvistickými výzkumy dětského jazyka seznamují Ineta Savickienė (KK 78, 2005, 231–240) a Laura Kamandulytė (KK 79, 2006, 264–272). R. VLADARSKIENĖ. Tradicija ir naujovės Kalbos kultūroje 17 Nové technologie přinášejí nové možnosti; nejeden lingvista zakládá své články na údajích získaných s využitím počítačových nástrojů. To jazykový výzkum výrazně urychluje a umožňuje zkoumat jazyk z různých hledisek. Pod vlivem nových technologií se mění i samotný jazyk, vznikají jeho nové podoby, které lingvisté začínají zkoumat, aby posoudili jejich úlohu ve společnosti a vytyčili možné směry výzkumu (R. Miliūnaitė, KK 81, 2008, 20–49). Toto téma by mělo mít velkou perspektivu, protože se neustále hovoří o negativním vlivu široce používaných komunikačních technologií na jazyk, zejména mladých lidí, ale seriózních výzkumů je málo. Dříve se články v Kalbos kultūroje tiskly pouze v litevštině. V 79. sešitu bylo publikováno několik příspěvků v angličtině a ruštině. Jde o články zpracované na základě referátů zahraničních hostů (z Estonska, Norska a Švédska), které přednesli na 13. mezinárodní konferenci Jonase Jablonskise „Spisovný jazyk a společnost“ (byly k nim připojeny podrobné souhrny v litevštině) (KK 79, 2006, 91–95, 96–101, 102–111, 112–117, 118–123, 124–130, 131–136). Seznamují s jazykovou politikou a praxí v zahraničí a ukazují, že i v jiných zemích vzniká řada problémů souvisejících s jazykem. Některé země je řeší podobně jako Litva, jiné poněkud jinak. Kontakty s lingvisty z jiných zemí a sdílení nabytých zkušeností by mohly být perspektivním směrem činnosti publikace. Publikace Kalbos kultūros, která se vydala směrem k rozboru teoretických problémů užívání současné litevštiny, se snaží spojovat otázky jazykové teorie a praxe. Na základě tradice umírněné jazykové kodifikace pěstované po desetiletí nabízí doporučení k hodnocení jazykových jevů a rozebírá nové tendence v současném úzu. S ohledem na dnešní potřeby se snaží hledat příčiny, které vedou k ne vždy plodnému dialogu mezi lingvisty a uživateli jazyka. Budoucnost publikace připravované a vydávané již páté desetiletí lze vyjádřit takto: pokračovat v tradici publikace – poskytovat podložená doporučení k hodnocení a kodifikaci jazykových jevů, zabývat se problematickými jazykovými otázkami a neustále věnovat pozornost novým jazykovým jevům. Rozšiřováním pojetí kalbos kultūros rehabilitovat ve společnosti tento kontroverzně vnímaný termín, který je nejčastěji chápán pouze jako opravování chyb. Cílem publikace je pěstovat všestranně kultivovaný jazyk a chápat jazykovou kulturu jako soulad jazykové správnosti, stylovosti, jazykové etiky a estetiky. 18 KALBOS KULTŪRA | 81 LITERATŪRA LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Red. Vytautas Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. KK 1961–2008: Kalbos kultūra / tęstinis leidinys, sąs. 1–81. P u p k i s A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius: Gimtasis žodis. VLE IX 2006: Visuotinė lietuvių enciklopedija 9, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Gauta 2008 09 25 TRADITION AND INNOVATIONS IN THE KALBOS KULTŪRA S u m m a r y The article gives an overview of 80 volumes of the Kalbos kultūra which was founded in 1961. The journal was the first periodical in post-war Lithuania which focused exclusively on problems of practical language use. The journal established and consolidated major norm setting priorities of standard language and the tactics of language culture. The changes in the publication’s priorities were determined by external factors. In 1990 the monthly journal Gimtoji Kalba was re-established; from the very start it focused on the practical language use, which is why the Kalbos kultūra adopted a more theoretical viewpoint and shifted to more general issues of language culture. Continuing the age-old moderate norm setting tradition, the Kalbos kultūra provides evaluation and recommendations on different language phenomena, deals with the contemporary language use and problems concerned with the impact of new technologies on language. The relationships between language and society are among today’s top priorities. Also linguists attempt to identify reasons why sometimes the dialogue between linguists and language users is not very successful. RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] R. VLADARSKIENĖ. Tradicija ir naujovės Kalbos kultūroje 19