Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose

RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Institut litevského jazyka UŽÍVÁNÍ PÁDŮ VE SPOJENÍCH SE SLOVESNÝMI ABSTRAKTY Litevština je jazykem slovesným, avšak ze sloves se tvoří podstatná jména, jejichž spojení se užívají místo slovesného vyjádření. V doporučeních jazykovědců se slovesné abstrakty často uvádějí jako nevhodný způsob vyjadřování tam, kde lze myšlenku plynuleji vyjádřit slovesy. V administrativním jazyce působí nejvíce problémů užívání slovesných abstraktů s příponou -imas (-ymas), například se nedoporučuje užívat dativ abstraktních podstatných jmen k vyjádření účelu s odstínem určení (KP S1: 49, 50). Litevština se však bez slovesných abstraktů neobejde, tím méně administrativní či odborný jazyk, protože v těchto oblastech užívání jazyka se častěji hovoří o zobecněných dějích a abstraktních věcech. Článek pojednává o spojeních podstatných jmen označujících názvy dějů1 (slovesných abstraktů). Tento předmět článku byl zvolen ze dvou důvodů – názvy dějů jsou podstatná jména, která se nejčastěji tvoří ze sloves; dalším důvodem je, že v administrativním jazyce jsou taková podstatná jména vzhledem k jeho specifikům obzvlášť častá a vyvolávají některé praktické otázky týkající se jejich užívání. Cílem článku je pojednat o struktuře spojení se slovesnými abstrakty a prozkoumat případy užívání pádů v těchto spojeních, které jsou aktuální pro administrativní jazyk. Článek se zaměřuje především na deriváty nejproduktivnější přípony -imas (-ymas. STRUKTURA A VÝZNAM SPOJENÍ SE SLOVESNÝMI ABSTRAKTY Struktura a význam jmenných spojení v litevštině jsou popsány v dílech Gramatika litevského jazyka, Gramatika současné litevštiny a v pracích Jona Balkevičiuse, Vita Labutise a Jurgise Pakerise. Při rozboru slovesných abstraktů- 1 Nenagrinėjami būtinųjų predikatyvų raiškos atvejai; apie juos žr. Pakerys 2009:125–145. R. VLADARSKIENĖ. Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose 173 vých spojení se především zdůrazňuje, že většina z nich je odvozena od odpovídajících slovesných spojení, vyjadřují však odlišné vztahy2. Slovesná spojení vyjadřují objektové vztahy, zatímco odpovídající jmenná spojení vyjadřují vztahy atributivní (LKG 1976: 17), srov. kontrolovat dokumenty – kontrola dokumentů; zaměstnanci se účastní – účast zaměstnanců. Uznává se však, že spojení se slovesnými abstrakty mají vedle atributivního významu také další významové odstíny. Vitas Labutis charakterizuje význam takových spojení jako „[s]vérázný atributivní popisný význam s hlouběji pociťovaným subjektovým, objektovým či nějakým okolnostním odstínem“ (Labutis 2002: 91). V Gramatice současné litevštiny jsou spojení se slovesnými abstrakty rozebírána v kapitole „Podřazovací vztah“ při popisu vyjadřování objektu, subjektu a okolností (DLKG 2006: 512, 514–515, 517, 519, 526, 555). Když se slovesná spojení mění na jmenná, význam závislých členů zůstává podobný. V současné litevštině tvoří slovesné abstrakty nejčastěji spojení s genitivem. Je tomu tak proto, že většina litevských sloves je tranzitivní a podstatná jména od nich odvozená k sobě vážou genitiv, tj. akuzativ závislého členu slovesného spojení se mění na genitiv jmenného spojení, srov. schválit rozpočet – schválení rozpočtu; využívat zdroje – využívání zdrojů; omezit výzbroj – omezení výzbroje; rozdělit práci – rozdělení práce. Takto se označuje přímý objekt slovního spojení. Také nominativ ve slovesném spojení se mění na genitiv jmenného spojení, například: společnosti se štěpí – štěpení společností; zaměstnanci se účastní – účast zaměstnanců; kapitál se pohybuje – pohyb kapitálu; daň se snižuje – snižování daně; regiony spolupracují – spolupráce regionů. Genitiv zde má subjektový význam – označuje původce děje vyjádřeného spojením. Pokud sloveso řídí genitiv, po odvození podstatného jména od slovesa se pád nemění: hledání práce (hledat práci), nedostatek demokracie (postrádat demokracii), nedostatek obyvatel (chybět obyvatelům), nedostatek potravin (postrádat potraviny), vyhýbání se daním (vyhýbat se daním), pozbytí občanství (pozbýt občanství), odmítnutí návrhu (odmítnout návrh), nedodržování práva (nedodržovat právo). Genitiv se užívá také ve spojeních, jejichž 2 Straipsnyje nesigilinama į diskusiją dėl sintaksinių ryšių tipų (žr. Vaskelaitė 2003: 143–158; Pakerys 2006: 127–133). 174 KALBOS KULTŪRA | 83 základními členy jsou podstatná jména utvořená od záporných tranzitivních sloves, např.: neschválení zprávy (neschválit zprávu), nešíření zbraní (nešířit zbraně), neuplatnění cla (neuplatnit clo). Mohou nastat případy dvojznačnosti, kdy není jasné, jaký významový odstín má genitiv – objektový, nebo subjektový, např.: celní kontrola – celní úřad kontroluje, nebo kontroluje celní úřad; financování společenství – společenství financuje, nebo financuje společenství. Podstatná jména označující názvy dějů tvoří spojení s dativem, jestliže slovesa, od nichž jsou tato podstatná jména odvozena, řídí dativ: vrácení příjemci (vrátit příjemci), oznámení tisku (oznámit tisku), náležení území (náležet území), souhlas s obchodováním (souhlasit s obchodováním), vedení služby (velet službě). Dativem se označuje objekt. Tento pád lze užívat i v takových jmenných spojeních, jejichž hlavní člen je odvozen od slovesa, které dativ neřídí, např.: úcta k lidským právům (ctít lidská práva), nenávist k nepříteli (nenávidět nepřítele), podpora rodiny (podpořit rodinu), působení na životní prostředí (ovlivnit životní prostředí), škody na životním prostředí (poškozovat životní prostředí). S instrumentálem tvoří slovesná abstrakta spojení v případech, kdy příslušné sloveso řídí tento pád: zásobování bytovým prostorem (zásobovat bytovým prostorem), výměna měn (vyměnit si měny), otrava jídlem (otrávit se jídlem), výměna zaměstnanců (vyměňovat si zaměstnance), využívání práv (využívat práva), zklamání ze systému (zklamat se systémem), prodej poštou (prodávat poštou), spokojenost s prací (spokojit se s prací), důvěra ve stát (důvěřovat státu), opírání se o závěry (opírat se o závěry), sledování videokamerami (sledovat videokamerami). Instrumentál může označovat objekt (výměna měn) nebo prostředek (označování štítky). Lokál závislého členu zůstává rovněž nezměněn, když se slovesné spojení mění ve jmenné, např.: nehoda v práci (stát se v práci), účast na akci (účastnit se akce), skladování ve skladu (skladovat ve skladu), migrace ve městě (migrovat ve městě), výuka na pracovišti (učit na pracovišti), adaptace ve škole (adaptovat se ve škole), propagace v obchodě (propagovat v obchodě), kontroly na silnicích (kontrolovat na silnicích), hospodaření v kopcovitých oblastech (hospodařit v kopcovitých oblastech). Lokál má význam konkrétního místa, oblasti či sféry. Slovesná abstrakta mohou tvořit spojení s předložkami, které zůstávají stejné jako v odpovídajícím slovesném spojení, např.: ochrana před podvodem (chránit před podvodem), osvobození od trestu R. VLADARSKIENĖ. Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose 175 (osvobodit od trestu), práce u dopravníku (pracovat u dopravníku), spor o spravedlnost (hádat se o spravedlnost), odchod do důchodu (odejít do důchodu), rozvoj podle potřeb (rozvíjet podle potřeb), prodej v dražbě (prodat v dražbě), jmenování do funkce (jmenovat do funkce), rozdělení podle věku (rozdělit se podle věku), oznámení o investici (oznámit investici). Souhrnně lze říci: slovesné abstraktum se nejčastěji pojí s genitivem (ve který se mění akuzativ a nominativ slovesného spojení); takové spojení může mít subjektový, objektový a ve vzácných případech i adverbiální významový odstín. Dativ objektu slovesného spojení zůstává v jmenném spojení nezměněn, někdy se však akuzativ nebo jiné pády slovesného spojení mohou změnit v dativ jmenného spojení. Lokál zůstává nezměněn, instrumentál a předložkové konstrukce se obvykle nemění. ZÁKONITOSTI VALENCE SLOVESNÝCH ABSTRAKT Při užívání slovesných abstrakt často vyvstává otázka, s jakými pády se mají spojovat. V gramatice litevského jazyka se píše, že značná část jmenných spojení spojených vazbou je odvozena z odpovídajících slovesných spojení a že při změně tvaru řídícího členu se tvar závislého členu ve většině případů nemění, srov.: touží po vědění – touha po vědění; oddal se rodině – oddanost rodině; vzepřel se rozkazu – vzepření se rozkazu; hádal se s rodiči – hádka s rodiči. V některých případech se však tvar závislého členu slovesného spojení a odpovídajícího jmenného spojení neshoduje; například slovesná spojení se tvoří s akuzativem, zatímco jmenná s genitivem, srov.: řeže strom – kácení stromu (LKG 1976: 16). Z takové formulace není jasné, zda ony případy, kdy se tvar závislého členu slovesného a odpovídajícího jmenného spojení neshoduje, zahrnují pouze změnu akuzativu v genitiv, nebo zda mohou nastat i jiné případy. Další takové případy se ukazují při pojednání o spojeních slovesných podstatných jmen s genitivem; změna valence zde sice není zdůrazněna a nejsou popsány podmínky, za nichž by k ní mohlo dojít, z uvedených příkladů je to však zřejmé. V gramatice litevského jazyka se píše: „Genitiv může vyjadřovat také nepřímý objekt děje, např.: Birutina píseň (srov. zpívá- 176 KALBOS KULTŪRA | 83 o Birutě a píseň o Birutě), válečná píseň (srov. zpívá o válce), otcův pomocník (srov. pomáhá otci), zástupce národa (srov. zastupuje národ), ruční práce (srov. pracuje rukama)“ (LKG 1976: 205). Také objektový dativ se může pojit s některými podstatnými jmény odvozenými od přechodných, méně často i jiných sloves, např.: láska k rodičům, úcta k člověku, soucit s rodiči, pozornost k dítěti, nenávist k nepříteli (LKG 1976: 206). Genitiv s okolnostním významem se rovněž objevuje místo jiného způsobu vyjádření: vzdušné boje, hluk třídy, zvuky lesa, rány okolí. Z uvedených příkladů tedy vyplývá, že slovesná podstatná jména se mohou pojit s jinými pády než jejich základová slova pouze tehdy, jsou-li utvořena jinou příponou než -imas (-ymas) nebo koncovkovým způsobem. V knize Jona Jablonskise Pády a předložky lze sice nalézt příklady, kdy slovesným spojením s předložkou odpovídají jmenná genitivní spojení, např.: Tehdy přelezl plot, šel do města. To lezení přes plot a chození do města se mu ještě dlouho připomene (Jablonskis 1957: 572), v současném úzu jsou však taková vyjádření vzácná. V současné gramatice litevského jazyka je možnost slovesných substantiv spojovat se substantivy v určitých pádech popsána při výkladu vyjadřování objektu, subjektu a okolností. Lze to shrnout takto: při převedení slovesného spojení na jmenné zůstává genitiv nezměněn, do tohoto pádu se mění akuzativ slovesného spojení a může se do něj změnit také jiný tvar (příklady jsou uvedeny stejné jako v LKG) (DLKG 2006: 512). S dativem se spojují substantiva odvozená od sloves, která řídí dativ, a od některých sloves, která řídí jiné pády (DLKG 2006: 514–515). Objektový instrumentál se pojí se substantivy odvozenými od sloves spojovaných s instrumentálem (DLKG 2006: 517), zatímco slovesná abstrakta se pojí se stejnými tvary slov s příslovečným významem jako příslušná slovesa (DLKG 2006: 555). PROBLEMATICKÉ PŘÍPADY VALENCE SLOVESNÝCH ABSTRAKT Princip syntaktické transformace slovesného spojení na jmenné spojení velmi jasně formuloval Vitas Labutis: „Je-li abstraktní podstatné jméno (nejčastěji s příponou –imas, –ymas) utvořeno z akuzativního slovesa, dostává slovo označující činitele (objekt) genitiv [...] R. VLADARSKIENĖ. Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose 177 „Když abstraktní podstatné jméno tvoříme od slovesa, které vyžaduje objekt nebo okolnost vyjádřené jiným pádem, závislý pád u takového podstatného jména je stejný jako u základového slovesa.“ (1995: 13–14). V zásadě se tento princip uplatňuje při opravování užívání pádů ve jmenných spojeních. Není-li podstatné jméno utvořeno příponou -imas, může se zachovat jak rekce základového slovesa, tak užít genitiv; například v evropském slovníku se uvádějí tato spojení se slovem obchod: obchod s knihami, obchod s uměleckými díly, obchod se zbraněmi, a také obchod s výrobky, obchod se ženami, obchod s dětmi, obchod s lidmi, obchod s lidskými orgány. Z příkladů je patrné, že instrumentál se užívá častěji, je-li objektem osoba, protože nemusí být jasné, jaký významový odstín bude mít genitiv – subjektový, nebo objektový. Nejde však o pravidlo, které by se důsledně dodržovalo. V terminologické databázi se uvádějí termíny obchod s přípravky na ochranu rostlin, obchod s volně žijícími živočichy, ačkoli by bylo možné i obchod s přípravky na ochranu rostlin, obchod s volně žijícími živočichy. V příručkách jazykových doporučení je uvedeno mnoho nenormativních případů užívání pádů ve spojeních se slovesnými podstatnými jmény, např.: rozhořčení komu, důvěra komu, přizpůsobení komu, stížnost o čem, starost o co, vyúčtování kvůli čemu, vliv na co, vliv na co, tlak na co, víra v co (KP S1, S2). Tyto chyby však již v redigovaném administrativním jazyce nejsou příliš aktuální3. Pokud jde o normativnost spojení se slovesnými abstrakty, je třeba především zdůraznit, že problémy působí spojení podstatných jmen utvořených od těch sloves, jejichž správná rekce bývá porušována. Nejčastěji byla opravována rekce slovesa atitikti a od něj utvořeného podstatného jména atitikimas. Historie opravování tohoto slovesného spojení začíná pracemi Jona Jablonskise; později byla tato chyba v užití dativu zmíněna také v Krátkém slovníčku jazykových nesprávností a barbarismů (1928), který sestavil Viktoras Kamantauskas, a v Jazykovém rádci (1939). Správná rekce slovesa atitikti se neustále připomíná v publikacích kodifikujících jazykové normy i ve výukových publikacích; tato chyba v užití dativu byla zařazena na seznam hrubých jazykových chyb schválený Státní komisí pro litevský jazyk 3 Užívání uvedených spojení bylo prověřováno v databázi právních předpisů Seimasu Litevské republiky – v právních předpisech vypracovávaných v Litvě a v překladech dokumentů Evropské unie. Bylo nalezeno jen několik případů nesprávného užití těchto spojení. 178 KALBOS KULTŪRA | 83 komise. V současnosti se však častěji chybuje při užívání spojení se slovesným abstraktem než spojení se slovesem (podrobněji viz Vladarskienė 2004). Dokládá to i případ, kdy je v témže dokumentu užito sloveso s akuzativem, ale od něj utvořené podstatné jméno s dativem: Návrh zákona odpovídá požadavkům zákona o státním jazyce a dalších právních předpisů. [...] Odpovídání návrhu (= shoda) ustanovením Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dokumentům Evropské unie (Důvodová zpráva, 2010-10-07). Taková vyjádření, zvláště typická pro administrativní jazyk, se neustále opravují, ale jak je vidět, jsou stále aktuální. Při tvorbě jmenného spojení vznikají nejasnosti, protože je třeba označit jak původce děje, tak jeho objekt, přičemž oba se vyjadřují genitivem. Autoři dokumentů nepřijali návrh lingvistů, aby se genitiv subjektu psal před slovesným abstraktem a genitiv objektu za ním; takové vyjádření se neujalo kvůli své těžkopádnosti a stylistické neobratnosti, srov. odpovídání návrhu ustanovení. V úzu se však prosadila jiná navrhovaná varianta shoda s kým/čím, která se opírala o případy popsané v gramatikách litevštiny, kdy lze dativ objektu užít s některými podstatnými jmény utvořenými od sloves s akuzativní vazbou, která nemají příponu -imas: gerbti ką, gerbimas ko, bet pagarba kam. Dalším případem vyvolávajícím otázky ohledně užívání je spojení se slovesným abstraktem atstovavimas. I zde může jít o souvislost s nepřípustnou rekcí slovesa atstovauti, protože ti, kdo nesprávně užívají vazbu atstovauti ką, mohou použít nevhodné spojení ko atstovavimas. Podle Vito Labutise, říká-li se atstovauti valstybei, pak také atstovavimas valstybei. Vyjádření valstybės atstovavimas by bylo vhodné, pokud by šlo o to, že jeden stát zastupoval nějakou skupinu států, svaz nebo společenství (Labutis 1995: 14). Autor zde připomíná možný subjektový význam genitivu ve jmenném spojení, o němž pojednávají gramatiky. Vytautas Būda zastává jiný názor: uznává, že atstovavimas pravidelně vyžaduje dativ, ale neodsuzuje ani genitiv ve spojení zastupování požadavků litevských občanů (Būda 1996: 15). Je však třeba upozornit, že lze ospravedlnit takový genitiv, který lze chápat pouze jako mající objektový odstín, tj. možnost dvojznačnosti musí být vyloučena. V dokumentech se užívají spojení se slovesným abstraktem tohoto slovesa různé struktury. Někdy se dokonce v téže větě užívá s podstatným jménem genitiv, zatímco s tvarem slovesa (příčestím) – R. VLADARSKIENĖ. Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose 179 dativ: V bodě 25 Postupu zastupování státu v akciových společnostech a uzavřených akciových společnostech byl zaveden požadavek, aby subjekty zastupující stát ve společnosti na valné hromadě akcionářů nominovaly do dozorčí rady nebo představenstva tolik kandidátů, aby poměr jejich počtu k počtu členů dozorčí rady nebo představenstva nebyl nižší než podíl hlasů připadajících na akcie držené státem (Valstybės žinios, 2007–02–03, č. 14–524). Takové užití potvrzuje tendenci užívat s verbálním abstraktem genitiv bez ohledu na slovesnou vazbu, a zároveň vylučuje možnost, že by toto spojení bylo pravidelně vytvořeno z nesprávné struktury slovesného spojení. Ve spojeních se slovem zastupování jsou důležité významové odstíny, neboť genitiv může mít jak subjektový, tak objektový přívlastečný význam. V případech, kdy je ve slovním spojení důležité tyto významy přísně rozlišovat, měl by genitiv označovat subjekt (kdo zastupuje) a dativ objekt (koho zastupuje), např.: Pozornost je třeba věnovat také zastoupení žen na vedoucích pozicích ve sportovním odvětví (Bílá kniha Evropské komise, 2007–07–11); Analýza složení rad a senátů vědeckých a vzdělávacích institucí ukazuje, že zastoupení žen je zde výrazně nižší než zastoupení mužů (Valstybės žinios, 2008–06–12, č. 67–2537); ačkoli objekt není uveden, je implicitní, že ženy zastupují určité skupiny lidí; Zastoupení některých politických stran (= zastupování některých politických stran) v této instituci nezajišťuje rovnost všech politických stran a dalších účastníků politických procesů (Vysvětlivka, 2009–04–28); V současné době není v Radě LRT stanoveno zastoupení národnostních menšin (= zastupování národnostních menšin) (Vysvětlivka, 2007–09–26); při uvedení objektu, koho zastupování se týká, je genitiv nejednoznačný a nevhodný. Samostatně je třeba pojednat o spojení trestný čin komu. V Jazykových doporučeních je uvedeno jako nevhodné pro označení druhu trestného činu, jestliže objekt trestného činu nemůže být adresátem děje, např. výraz trestné činy financím se opravuje na finanční trestné činy. Zároveň se uvádí, že takové spojení lze užít, chápe-li se objekt trestného činu jako adresát (KP S1 40). Pranas Kniūkšta při pojednání o zvláštních potřebách administrativního jazyka poznamenává, že „povahu (obsah) trestného činu je v zákoníku vhodné všude vyjadřovat jednou obecnou formulí, a proto se rozšiřuje oblast užití spojení s dativem podle trestného činu vůči subjektu (trestný čin člověku) 180 KALBOS KULTŪRA | 83 takto se formuluje i obsah dalších trestných činů: trestný čin přírodě (přechodový stupeň) a trestný čin životu (objekt trestného činu)“ (Kniūkšta 2005: 33–34). Zřejmě proto Valstybės lietuvių kalbos komisijos Konsultacijų bankas připouští i dativní spojení trestné činy financím. Spojení s dativem se ustálila v právním jazyce, především v trestním zákoníku Litevské republiky, např.: trestné činy proti dítěti a rodině; trestné činy proti lidskému zdraví; trestné činy proti veřejné bezpečnosti; trestné činy proti veřejnému pořádku; trestné činy proti duševnímu vlastnictví; trestné činy proti finančnímu systému; trestné činy proti ekonomice a podnikatelskému pořádku. Z tohoto zákoníku se takové formulace rozšířily i do dalších právních předpisů; termíny s dativem se vyskytují také v Evropském slovníku, např.: trestný čin životnímu prostředí; trestný čin daňovému řádu; trestný čin majetku; trestný čin míru; trestný čin mezinárodnímu právu; trestný čin bezpečnosti státu; trestný čin lidskosti; pravda, druhy trestných činů se zde vyjadřují také přídavným jménem: ekonomický trestný čin, počítačový trestný čin. Dativ je v těchto jmenných spojeních odůvodněn vlastnostmi slovesné vazby. Je třeba uznat, že ve spojeních s verbálními abstrakty převažuje genitiv, a proto se tento pád někdy užívá místo jiného vyjádření: instrumentálu, např. železniční spojení (spojit se železnicemi, srov. spojení železnicemi), silniční provoz (jezdit po silnicích, srov. provoz po silnicích), v takovém spojení se zdůrazňuje příznakový význam a souvislost se základovým slovesem je méně důležitá; předložkové konstrukce – analogicky ke spojením životní pojištění, pojištění vlastnictví, pojištění úvěru, pojištění majetku vznikla také Pravidla pojištění úrazů (= Pravidla pojištění proti úrazům), a to navzdory tomu, že v tomto spojení je třeba označit nikoli to, co se pojišťuje, nýbrž proti čemu je třeba se pojistit. Pokud se slovní spojení nepovažuje za termín, měla by se zachovat vazba základového slovesa, např.: Za účelem výměny informací a zkušeností (=výměny informací a zkušeností) bude Generální ředitelství pro dopravu a energetiku pravidelně pořádat schůze evropských koordinátorů (rozhodnutí Evropské komise, 2009-07-22); Vlastník či vlastníci dřívější registrace a přihlašovatel [...] podniknou příslušné kroky, aby se dohodli na společném užívání informací (=užívání informací) (Zvláštní vydání, 2004-12-30, č. 1, směrnice Rady). R. VLADARSKIENĖ. Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose 181 Z jazykových korektur lingvistů je patrné, že se jasně rozlišuje rekce odvozenin s příponou -imas (-ymas) a jiných odvozenin. Když se podstatná jména tvoří pomocí přípony -imas (-ymas), má slovesná rekce obvykle velký význam pro strukturu jmenného spojení – akuzativ předmětu a nominativ podmětu se mění v genitiv, zatímco ostatní pády obvykle zůstávají nezměněny. Jiné možnosti se považují za chybu. Když se podstatné jméno odvozuje od slovesa pomocí jiných přípon nebo koncovkovým způsobem tvoření, zásady syntaktické transformace nejsou tak přísné. Zkoumané příklady ukazují, že uživatelé jazyka, i když umějí správně používat slovesná spojení, často tápou při jejich přeměně na jmenná spojení – projevuje se sklon používat genitiv. ZÁVĚRY 1. Nejčastějším pádem ve spojení se slovesným abstraktem je genitiv; nahrazuje nominativ a akuzativ slovesného spojení, ve vzácných případech také předložkové konstrukce. Takové spojení může vyjadřovat vztahy subjektové, objektové a někdy i okolnostní. 2. Dativ předmětu ve slovesném spojení zůstává v jmenném spojení nezměněn, ale ve vzácných případech se ve slovesném spojení mohou akuzativ nebo jiné pády změnit v dativ jmenného spojení. Instrumentál a lokál zůstávají nezměněny, obvykle se nemění ani předložkové konstrukce. 3. Pokud existují nejasnosti ohledně slovesné rekce, vyskytují se také ve spojení se slovesným abstraktem. Uživatelé jazyka, kteří příliš neznají zákonitosti přeměny slovesného spojení na jmenné, mají v nejasných případech sklon používat spojení s genitivem. 4. Slovesná rekce obvykle určuje strukturu spojení podstatných jmen odvozených od sloves pomocí přípony -imas (-ymas): akuzativ a nominativ se mění v genitiv, zatímco ostatní pády obvykle zůstávají nezměněny. Když se podstatná jména od sloves tvoří pomocí jiných přípon nebo koncovkovým způsobem tvoření, změny rekce nejsou tak pravidelné; v jednotlivých případech může být závislý člen spojení navzdory rekci základového slovesa v genitivu nebo dativu. 182 KALBOS KULTŪRA | 83 LITERATŪRA B a l k e v i č i u s J. 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. B ū d a V. 1996: Atstovauja kam ar ką. – Gimtoji kalba 10, 14–15. DLKG 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. Vytautas Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. J a b l o n s k i s J. 1957: Rinktiniai raštai. I tomas. Sudarė J. Palionis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. K n i ū k š t a P. 2005: Administracinė kalba ir jos vartosena, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. KP S1: Kalbos patarimai. Kn. 1. Sintaksė: 1. Linksnių vartojimas. Sud. Rita Miliūnaitė, teksto aut. Vitas Labutis, Aldonas Pupkis ir Jonas Šukys, vyr. red. Aldonas Pupkis. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003. KP S2: Kalbos patarimai. Kn. 2. Sintaksė: 2. Prielinksnių ir polinksnių vartojimas. Sud. Rita Miliūnaitė, teksto aut. Aldonas Pupkis ir Jonas Šukys, vyr. red. Aldonas Pupkis. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003. L a b u t i s V. 1995: Valstybės atstovavimas ar atstovavimas valstybei? – Gimtoji kalba 8–9, 13–14. L a b u t i s V. 2002: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LKG 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė. Vyr. red. Kazys Ulvydas, Vilnius: Mokslas. P a k e r y s J. 2006: Veiksmo pavadinimo konstrukcija lietuvių kalbos gramatikoje. – Daiktavardinio junginio tyrimai. Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas (red.), Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. P a k e r y s J. 2009: Būtinių predikatyvų žymėjimas lietuvių kalbos veiksmo pavadinimo konstrukcijose. – Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška. A. Holvoet, R. Mikulskas (red.), Vilniaus universitetas, asociacija „Academia Salensis“, 125–145. V a s k e l a i t ė R. 2003: Lietuvių kalbos daiktavardiniai junginiai sintaksinių ryšių požiūriu. – Acta Linguistica Lithuanica 48, 143–158. V l a d a r s k i e n ė R. 2004: Žodžių atitikti, atitikimas vartosena teisės aktų kalboje. – Specialybės kalba: sistema ir vartosena. Lietuvos teisės universitetas: Mokslinės konferencijos darbai, Vilnius, 2004 m. lapkričio 26 d., 118–122. Gauta 2010 12 03 R. VLADARSKIENĖ. Linksnių vartojimas veiksmažodžių abstraktų junginiuose 183 THE USE OF CASES IN ABSTRACT PHRASES OF VERBAL NOUNS S u m m a r y The aim of the article is to discuss phrases with verbal nouns denoting actions and describe the problematic uses of cases observable in the official administrative discourse. The focus of attention is on derivatives containing the most productive suffix, i. e. -imas (-ymas). The analysis of verb phrases and respective noun phrases has shown that the names of various actions most often occur in phrases with the genitive case. This case form replaces the nominative and accusative cases, sometimes even prepositional constructions, of the primary verb phrase that expresses relations between the verb and subject, object and sometimes adverbials. The dative case of the primary verb phrase is usually preserved though in certain cases the dative of the noun phrase originates from the accusative or other cases of the verb phrase. The instrumental and locative cases as well as prepositional constructions usually do not change. Language users are not familiar with the patterns of transformation of word phrases from nominal to verbal and, in dubious cases, they tend to prefer phrases with the genitive case. It is important to bear in mind though that when nouns are derived from verbs with the suffix -imas (-ymas) the combinability of the verb largely determines the structure of the noun phrase. Hence, the accusative and nominative of the object of the verb becomes the genitive of the noun phrase while the other cases usually do not change in such transformations. When a noun is derived from a verb by adding other suffixes and inflections, the patterns of syntactic transformation are not very strict. RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] 184 KALBOS KULTŪRA | 83