Garbingas Antano Balašaičio jubiliejus

AURELIJA GRITĖNIENĖ Ústav litevského jazyka VÝZNAMNÉ JUBILEUM ANTANA BALAŠAITISE … starší bratr. Za války byla škola v Eržvilku přeměněna na vojenskou nemocnici. Okna byla rozbita, zdi poškozené, všeho byl nedostatek, a protože dětí, které se chtěly učit, bylo mnoho, museli si sami opravovat okna, starat se o dříví a stloukat lavice. Společně s bratrem si vyrobili vysokou lavici, postavili ji na konec třídy a oba na ní seděli až do ukončení gymnázia (1949). Jako žák druhé třídy gymnázia spatřil A. Balašaitis v roce 1942 poprvé právě vydaný první svazek velkého Lietuvių kalbos žodyno. Gymnazista tehdy ani netušil, že později bude na dalších svazcích tohoto Slovníku pracovat celých 25 let. Cesta ke Slovníku však byla ještě dlouhá. Po absolvování gymnázia musel rok pracovat na sedmileté škole v Tvėrech (okres Rietavas). V roce 1952 absolvoval učitelský institut v Klaipėdě a dva roky věnoval střední škole v Kartėně (okres Kretinga), kde vyučoval litevštinu a působil jako zástupce ředitele. V roce 1953 vyšla v tisku první autorova publikace o této škole. V roce 1956 dokončil studium na Vilniuském pedagogickém institutu. Téhož roku Tarybinis mokytojas otiskl jeho další článek – „Myšlenky při ukončení institutu“. V letech 1957–1960 byl aspirantem Institutu litevského jazyka a literatury. A pak už se mu pero nedalo odložit – v Literatūroje ir mene a dalších novinách začaly vycházet články A. Balašaitise o připravovaném atlasu litevského jazyka, vznikající nové vědecké mluvnici litevského jazyka, konferencích lingvistů a výjezdech do oblastí izolovaných litevských nářečí. V těchto letech začal publikovat také vědecké články o dialektologických, fonetických a dalších termínech z připravované disertace MA Darbuose, Lietuvių kalbotyros terminų istorija, kterou úspěšně obhájil v roce 1961. Strojopis disertace čítal více než 300 stran, dalších 80 stran zabíraly historický a abecední rejstřík termínů. Vedoucí disertace Jonas Kruopas viděl, jak pečlivého a pilného aspiranta se ujal, a proto se snažil zapojit ho do širší vědecké činnosti – už v roce 1959 mu navrhl, aby přednesl příspěvek na celosvazové terminologické konferenci v Moskvě, a o dva roky později vyšel na základě předneseného příspěvku článek A. Balašaitise v publikaci Вопросы терминологии. Poté se články a články kratšího rozsahu začaly jen hrnout. A nejen o termínech. Jak říká sám A. Balašaitis, když se člověk stane „strážcem jazyka a zvyků otců na celý život“, musí se o litevský jazyk a kulturu starat neustále (poslední publikace o redakci Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (1993) ve vydavatelství „Mokslas“ vyšla v roce 2011 v 11. čísle časopisu Gimtosios kalbos). A těch starostí o jazyk a kulturu bylo a je mnoho různých. Po absolvování aspirantury zůstal A. Balašaitis pracovat v Ústavu litevského jazyka a literatury v oddělení slovníků— A. GRITĖNIENĖ. Garbingas Antano Balašaičio jubiliejus 293 …kovém. Zpočátku sám psal texty (svazky VIII–XII), od roku 1976 se pak pustil do redigování slovníkových hesel napsaných kolegy (byl členem redakční rady svazků XI–XIV). Spolu s dalšími lexikografy připravil doplněné a opravené pokyny k Lietuvių kalbos žodyno (1963 a 1983). Jako jeden z prvních lexikografů začal organizovat expedice za sběrem slov. Od roku 1958 až do současnosti předal kartotéce více než 20 000 zapsaných slovníkových lístků a navštívil přes 30 lokalit nejen v Litvě, ale i za jejími hranicemi (nejedno slovo přivezl z nářečí v Žietele, Pelėsose, Ródūnii a Kamojích). Radoval se z každého nově vydaného svazku Slovníku (psal o nich v periodikách Bibliotekų darbas, Naujos knygos, Pergalė, Lietuvos pionierius, Kalba Vilnius, Mokslas ir gyvenimas, Gimtasis kraštas a dalších). V okresních novinách psal o jazykovědných expedicích v Baisogale, Eržvilku, Daugu a jinde. Vyzýval, aby se lidé nevzdalovali od lidového jazyka a zapisovali slova pro Slovník, pečlivě počítal dobrovolné spolupracovníky Slovníku (články otiskoval v Mūsų kalba, Kalbos kultūra, Tarybinis mokytojas, Kultūros barai a dalších; jeho obsáhlé pokyny ke sběru slov vyšly roku 1983 v Kalbos faktų rinkimo programoje (s. 129–139). Pracoval také na dalších slovnících. Spolu s Jonem Kruopasem a Kazimierasem Gaivenisem se účastnil zasedání komise Botanikos žodyno. Spolu s Kaziem Pakalkou zkoumal vodoznaky ve slovníku Konstantinase Sirvydase a v roce 1976 na toto téma oba publikovali článek v Baltisticoje. Když K. Pakalka v roce 1979 připravil k vydání K. Sirvydase Dictionarium trium linguarum, A. Balašaitis je okamžitě představil v několika publikacích (psal o něm v Pergalė, Tarybinis mokytojas, Czerwony Sztandar). Anotacemi či recenzemi představoval i další slovníky: Sinonimų žodyną Antanase Lyberise, Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodyną Vytautase Vitkauskase, Lazūnų tarmės žodyną, Dabartinės lietuvių kalbos žodyno Jona Petrauskase a Aloyze Vidugirise, 3. vydání, Rusų–lietuvių kalbų žodyną Chackelise Lemchenovi a Jonu Macevičiovi, Zietelos šnektos žodyną A. Vidugirise, Clavis Germanico-Lithuana, kterou připravil Vincentas Drotvinas, a další (psal o nich v Gimtajame krašte, Naujajame dienovid yje, Lietuvos aide a dalších). Poté, co začal pracovat ve vydavatelství „Mokslas“, sám redigoval nejednu slovníkovou publikaci: 3. vydání Dabartinės lietuvių kalbos žodyno, Martyno Mažvydo raštų žodyną Dominykase Urbase a Zietelos šnektos žodyną A. Vidugirise. V roce 1984 vydal populárněvědeckou knížku Žodžiai ir žodynai, v níž stručně, ale informativně popsal dějiny slovníků, jejich typy a druhy. Autor připravil také druhé, opravené a výrazně rozšířené vydání této studie. V něm jsou dějiny akademického slovníku popsány ještě podrobněji, a… 294 KALBOS KULTŪRA | 84 přibylo více údajů o překážkách při vydávání prvních svazků a o historii uchovávání kartotéky. Rozšířeny byly i další oddíly a doplněna nová fakta o nedávno vydaných slovnících určených pro praxi i vědu. Doufejme, že se tato knížka příští rok již dostane ke čtenářům. Při pojednání o všestranné činnosti A. Balašaitise je třeba zmínit také jeho práce věnované jazykové kultuře. Celých 18 let (1971–1989) byl A. Balašaitis členem redakční rady Mūsų kalbos. Od roku 1962 bylo v časopisech Mūsų kalboje, Kalbos kultūroje, Literatūroje ir mene, Žemės ūkyje, Buityje, v okresních novinách aj. otištěno více než 100 jeho článků, v nichž upozorňoval na různé jazykové nedostatky a navrhoval, jak je odstranit. Autorovi zvlášť záleželo na litevskosti termínů a na významech a lexikálních cizomluvých prvcích pronikajících z ruštiny do našeho jazyka. Konkrétní názvy článků ukazují, jak upřímně a obětavě pracoval ve prospěch jazyka: „O užívání sloves gauti, nuimti, įsisavinti“ (Žemės ūkis, 1966, č. 9), „Zasypáváme secí stroj?“ (Mūsų kalba, 1974, č. 5), „Jak překládáme termíny“ (Lietuvių kalbos sekcijos sąsiuvinis, 1969, č. 10), „Nazývejme věci správně“ (Buitis, 1970, č. 10), „Za jazykovou kulturu“ (Tarybinė mokykla, 1964, č. 8) a další. Napsal také řadu článků o jazyce školních učebnic (matematiky, biologie) a zajímal se dokonce o jazyk vzdělávacích programů mateřských škol. Vydal dvě brožury s jazykovými radami pro odborové pracovníky (1978 a 1982). Veřejnosti představil nově vydané publikace určené ke kodifikaci jazyka: Kalbos kultūros pagrindai Aldonase Pupkise (1980), Kalbos praktikos patarimai, které sestavil tentýž autor (1976 a 1985), slovníček Danguolė Mikulėnienė Kaip nereikia kalbėti (1991) a další. Jubilant nikdy nezapomněl ani na svůj rodný kraj. V létě 1966 se zúčastnil vlastivědné expedice v Eržvilku a o několik let později publikoval v monografii Eržvilko (1970) hned dva své články – „O původu názvu Eržvilkas“ (s. 196–197) a „Nářečí obyvatel Eržvilku“ (s. 180–187). Každých několik let pak uveřejňoval jazykové či publicistické články věnované Eržvilku: „Vlastivědná expedice v Eržvilku“ (Kraštotyra, 1967), „Kdo dal Eržvilku jméno?“ (Švyturys, 1970, č. 21), „Tobě, drahá rodná země“ (Šviesa (Jurbarkas), 1970), „Co pamatuje okolí Eržvilku“ (Tiesa, 1971), „Odpor proti okupantům na gymnáziu v Eržvilku“ (Lietuvos aidas, 2001), „Skaistutis Šveistys – absolvent gymnázia v Eržvilku“ (Profesorius Juozas Skaistutis Šveistys ir jo indėlis į gyvulininkystės mokslo sklaidą, 2009), „Jací jsme byli, jací se vracíme“ (o setkání absolventů IV. ročníku (1949) gymnázia v Eržvilku po 60 letech) (Šviesa (Jurbarkas), 2009). Jako opravdovému A. GRITĖNIENĖ. Garbingas Antano Balašaičio jubiliejus 295 vlastenci svého kraje mu nezáleželo pouze na rodném okolí. Spolu s kolegy připravil sborník článků Kraštotyros (1966), napsal anotaci k monografii Merkinės (1971) a s velkou láskou redigoval monografii Juoza Maceiky o jeho rodných Lazūnech (1998). Od roku 1985 můžeme A. Balašaitise označovat také za encyklopedistu. Když začal pracovat ve vydavatelství „Mokslas“, zastihl zde řadu vydávaných encyklopedií a stále spěchal představovat je čtenářům (psal anotace k encyklopediím Vaikų (1994), Kultūros paminklų (1996), Žemės ūkio (1998), Lietuvių kalbos (1999), Technikos (2001), Mažosios Lietuvos (2010)). Pro encyklopedie Mažosios Lietuvos ir Visuotinei lietuvių enciklopedijai napsal více než 20 článků a dvoudílnou biografickou příručku Jungtinių Amerikos Valstijų lietuviai (1998–2002) doplnilo několik set biogramů, které A. Balašaitis napsal. Této práci věnoval mnoho času i srdce: nejenže svědomitě psal biogramy, ale také odjel do Chicaga sbírat materiály v archivech, byl jedním z odborných redaktorů obou svazků a autorem „Předmluvy“ i „Doslovu“. Nebudu je počítat, jen řeknu, že celá řada zde dosud nezmíněných knih se dočkala recenzí a anotací A. Balašaitise. Kolik publikací bylo redigováno, kolik obhájených disertací, jubileí, konferencí, akcí a expedic bylo popsáno. Všechno se sešlo v Bibliografijos rodyklę. A práce ještě nekončí. Proto mu k významnému jubileu přejeme co nejlepší zdraví a sílu, aby jeho pilná ruka ani nadále neunavila a aby jazykovědcovo pero, kterého se chopil před 50 lety, ještě dlouho nevyschlo! Přijato 2011 12 12 296 KALBOS KULTŪRA | 84