Rygiškių Jono „Lietuvjų kalbos sintaksės“ pavyzdžiai

VITAS LABUTIS Vilniuská univerzita PŘÍKLADY ZE SYNTAXE LITEVSKÉHO JAZYKA RYGIŠKIŲ JONASELIETUVIŲ KALBOS SINTAKSĖS KLÍČOVÁ SLOVA: Jonas Jablonskis, syntax, příklady, prameny, způsoby prezentace. Není tomu tak dávno, co uplynulo 100 let od vydání díla Rygiškių Jonase (Jona Jablonského) Lietuvių kalbos sintaksė, I. díl (Sejny, 1911)1. Chceme-li pojednat o příkladech v této gramatice – o jejím mimořádně výrazném rysu –, měli bychom něco říci o okolnostech, za nichž vznikalo toto dílo, které má dodnes význam pro rozvoj vědeckého studia litevské syntaxe i školních učebnic2. Systematický popis syntaxe celého litevského jazyka nepodaly ani naše první gramatiky ze 17.–18. století, ani vědecké gramatiky vytvořené ve druhé polovině 19. století (Augusta Schleichera, 1856; Friedricha Kurschata, 1876; Antana Baranauskase Kalbamokslis lietuviškos kalbos, 1896; Kazimierase Jauniause Lietuvių kalbos gramatika, rozmnožená hektograficky v roce 1897), ani další méně významné gramatiky. J. Jablonskis od prvních kroků na poli litevské mluvnice chápal, jak tvrdou půdou, zarostlou plevelem, jsou lány syntaxe. Již roku 1890 při recenzi Lietuviška gramatika faráře Mykolase Miežinise zdůraznil, co je při takové práci třeba především: sám porozumět pravidlům na základě „našich písní, hádanek (rébusů), úsloví a přísloví“ (JR IV: 3). Několik jevů litevské syntaxe J. Jablonskis rozebral v článku „Medega sintaksiui“, který vyšel roku 1893 v Varpas. Upravená verze tohoto článku byla zařazena také do oddílu „Keli sintaksio įstatymai“ J. Jablonského Lietuviška gramatika z roku 1901 (JRR I: 158–177). 1 Budeme ji citovat z čtenářům dostupnějšího prvního svazku Sebraných spisů J. Jablonského (uspořádal Jonas Palionis), s. 436–548, a její název budeme zkracovat na J. Jablonského Syntaxe nebo prostě Syntaxe. 2 Okolnosti vzniku a vydání syntaxe popsal J. Palionis v úvodu k Sebraným spisům Jona Jablonského nazvaném „J. Jablonskis a jeho učebnice litevského jazyka“. Velmi podrobně je vše pojednáno ve studii A. Piročkinase J. Jablonskis – pěstitel spisovné litevštiny (1978); mnohé z toho bylo zdůrazněno v Dopisech Jona Jablonského (1985), které připravil Arnoldas Piročkinas, i v řadě jeho článků. Význam příkladů v J. Jablonského Syntaxi zmiňují také syntetizující práce o dějinách litevského jazyka (Petro Jonikas, Jonas Palionis, Algirdas Sabaliauskas, Zigmas Zinkevičius aj.). V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 19 POTŘEBA UČEBNIC LITEVŠTINY – PŘEDPOKLADY J. JABLONSKÉHO SYNTAXE Po obnovení litevského tisku si litevština začala razit cestu do škol, a tak vyvstala naléhavá potřeba sestavit osnovy litevského jazyka a psát učebnice. Do této práce se zapojil také J. Jablonskis: vytvořil osnovy litevského jazyka pro obecné školy3 a pro budoucí učitele tohoto předmětu nastupující do učitelského semináře v Panevėžys, konzultoval autory slabikářů (Povila Višinskise, Ksaverase Sakalauskase aj.) a účastnil se soutěží na hodnocení slabikářů. Ve slabikářích P. Višinskise a K. Sakalauskase se autoři pokusili uplatnit myšlenky J. Jablonskise, že učebnice mají vycházet především z živého jazyka a lidové slovesnosti. Zcela vhodná učebnice litevského jazyka však nebyla k dispozici ani pro obecné školy, tím méně pak pro vyšší ročníky. J. Jablonskis měl v úmyslu připravit nové vydání gramatiky z roku 1901, v němž měla být syntax oddělena od morfologie a mnoho dalšího přepracováno (viz Palionis 1957: 32–33). V roce 1909 se však J. Jablonskis rozhodl napsat samostatnou Syntax litevského jazyka. Tehdy mu připadala nejpotřebnější systematická učebnice syntaxe. Jazykové praxi také velmi chyběla soustavně uspořádaná syntaktická pravidla – bez nich bylo těžké očekávat, že se počet chyb v této oblasti sníží4. JAK J. JABLONSKIS PSAL A ZVEŘEJŇOVAL SVOU SYNTAX Od podzimu 1908 pracoval J. Jablonskis jako učitel latiny na gymnáziu v Brestu. Pro něj, zatíženého pedagogickou prací, redigujícího povídky Žemaitė a věnujícího se dalším činnostem, nebylo snadné najít čas na práci na syntaxi litevského jazyka. Ani tentokrát se J. Jablonskis nerozhodl obětovat tvorbě letní prázdniny poprvé. Stále ho však tížily obtíže kolísajícího pravopisu a nejistota při výběru litevských gramatických termínů. Zde se hodí 3 J. Jablonskiseovy osnovy litevského jazyka pro školy byly schváleny a zveřejněny v roce 1909 v příloze „Mokykla“ novin Lietuvos ūkininkas (Buivydienė 2012: 189). 4 J. Jablonskis v odpovědi na starosti komise pro učebnice konstatoval, že chybí mnoho dobrých školních učebnic, a své myšlenky shrnul takto: „Jak by se měla učebnice psát a co postrádají ty současné – to je velmi obtížná otázka. Vážně hovořit o tom, které učebnice jsou nyní nejpotřebnější, budeme moci, až rozhodneme, které učebnice jsou nejpotřebnější“ (JR V: 236). 20 KALBOS KULTŪRA | 85 Naši jazykovědci. Sedí: Šlapelis, J. Jablonskis, kněz J. Laukaitis. Stojí: student K. Būga, student J. Balčikonis. Letos v létě se naši znalci jazyka sešli v Sejně a po několik týdnů diskutovali o jazykových otázkách. Brzy se dočkáme nové gramatiky a syntaxe. Jazykovědci po zvážení zásadních otázek rozdělili práci takto: prof. J. Jablonskis píše syntaxi, dr. J. Šlapelis gramatiku a K. Būga vydá dílo o pravopisu. OBR. 1. Fotografie z ilustrovaného litevského křesťansko-demokratického týdeníku ze dne 5. října 1909 Šaltinis (č. 39) V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 21 bylo třeba najít poradce a pomocníky. Taková příležitost se naskytla nečekaně: někteří kněží mladší generace se konečně začali zajímat o očištění jazyka litevských modliteb a rozhodli se do této práce zapojit J. Jablonského. Kněží několikrát svolali porady – na jednu z nich, která se konala počátkem roku 1909 v Punsku, pozvali také J. Jablonského, a o několik měsíců později se další porady ve Vilniusu účastnil už nejen Jonas Jablonskis, ale i Kazimieras Būga, Juozas Balčikonis a Jurgis Šlapelis (viz Piročkinas 1978: 62–63)5. V létě 1909 několik kněží ze Seiny spolu s jazykovědci J. Jablonským, K. Būgou, J. Balčikonisem a J. Šlapelisem redigovalo jazyk modliteb. Jazykovědci se pustili také do práce na syntaxi litevštiny (viz obr. 1). J. Jablonskis zde s pomocníky projednal pravopis zamýšlené Sintaksės a základní terminologii6. Tehdy se mu v Seinai podařilo napsat značnou část vlastní Sintaksės. Poté na ní J. Jablonskis pracoval ještě celý rok. Pracoval ve spěchu a nešetřil své zdraví. V dopise Kazimierasi Jokantasi se přiznal, jak těžce pracoval a jak málo odpočíval (Piročkinas 1985: 160). Většina Sintaksės byla zřejmě napsána v létě 1910 v Puziniškisu na statku Petkevičů. S největší pravděpodobností ji upravoval ještě po návratu do Brestu. Text J. Jablonského Sintaksės byl nejprve otištěn na podzim roku 1910 ve dvou číslech měsíčníku Vadovas určeného kněžím, který redigoval J. Laukaitis (Piročkinas 1978: 69)7. Aby byla Sintaksė dostupná veřejnosti, měla vyjít také jako samostatná publikace. Počátkem roku 1911 vyšla první polovina této publikace a počátkem června téhož roku vydala v Seinai společnost Laukaitis, Dvaranauskas a Narjauskas již celé dílo Rygiškių Jona Lietuvių kalbos sintaksę (viz obr. 2)8. Oznámil to v novinách Viltis i sám její autor (JR IV: 64). J. Jablonskis považoval tuto práci za první část zamýšlené učebnice Sintaksės a slíbil, že brzy vydá druhou – nauku o pádech a předložkách. Ta však vyšla až po 17 letech. 5 Zachovalo se několik fotografií jazykovědné komise, která působila v Seinai. Jedna z nich byla zveřejněna v roce 1909 v č. 39 časopisu Šaltinio (viz obr. 1). Zajímavá je informace pod fotografií, že J. Jablonskis zde psal také Sintaksę a že si zúčastnění jazykovědci rozdělili práci. Jedním z organizátorů těchto prací byl kněz Juozas Laukaitis. Dříve působil jako hlavní asistent A. Baranauskase a později vyučoval litevštinu v kněžském semináři v Seinai. Kromě toho zakládal a řídil katolické publikace Vadovą a Šaltinį. J. Laukaitis věděl o jazykovědných pracích J. Jablonského a choval k němu přízeň. 6 Na konci předmluvy autor děkuje svým pomocníkům, zejména K. Būgovi: „nebýt K. Būgy, jeho pracovitosti a jeho oddanosti vědecké práci [...] – práce by byla ještě slabší“. 7 Životopis kněze J. Laukaitise je podrobněji popsán v nedávno vydané knize Lietuvybės kovų verpetuose (sest. Kairiūkštytė, Gudonytė 2009: 164–168). 8 O tři roky později J. Jablonskis nezapomněl, jak rychle Seinští Sintaksę vytiskli a ještě ji pochválili, a s hořkostí jim vyčítal: „Seinští spisovatelé se tu syntaxi učí nejméně; tak alespoň lze soudit podle jazyka současného časopisu Šaltinis a Vadovas“ (JR III: 54). 22 KALBOS KULTŪRA | 85 Otevře-li čtenář J. Jablonského Sintaksę, která má 110 stran, musí si přečíst poměrně informativní čtyřstránkovou „Předmluvu“. Autor zde své dílo velmi skromně označuje za „práci vzniklou ve spěchu a nouzi“: „ne všechny části tohoto oddílu jsou zpracovány stejně pečlivě, [...] ne všechny jsou napsány stejně srozumitelně“. Když pak připomíná další úkol této Sintaksės, obrazně říká, že bude pro psaný jazyk jen „kolíkem“, který mu mnoho užitku nepřinese9. ZDROJE PŘÍKLADŮ V SINTAKSĖS J. JABLONSKÉHO Přibližně tři čtvrtiny zmíněné „Předmluvy“ jsou věnovány rozboru příkladů v Sintaksės a jejich zdrojů. Autor je pokládal za mimořádně důležité. Píše: „Materiál (později upřesnil – ‚příklady‘ (viz obr. 3)) jsem sbíral téměř výhradně (‚všechny‘) z lidské řeči.“ (JRR I: 437). Souhrnné označení „lidská řeč“ zahrnuje nejen vybranou tradiční mluvu venkovského obyvatelstva, ale také folklór – nejen ten, který autor sám slyšel, nýbrž i materiál převzatý ze sbírek spolehlivých sběratelů. Skupiny zdrojů této lidové řeči se autoři pokoušejí lokalizovat podle tehdejších administrativních hranic litevsky mluvících oblastí. Autor se přitom potýkal se značnými obtížemi, když se snažil sladit gubernie a okresy z carské doby s nářečími. V Sintaksėje bylo využito poměrně mnoho zdrojů: očíslovaných je uvedeno 51, pod mnoha zkratkami se však skrývají dvě či několik lokalit, například: Kp. (22) zahrnuje nářečí z okolí Kupiškisu, Šimonys a Skapiškisu, k nimž jsou navíc přiřazeny i Kp.d., tj. Kupiškio dainos. Zdrojů příkladů lze tedy zřejmě napočítat dvojnásobek nebo i více. Zdroje se dělí do dvou hlavních skupin: první tvoří vybrané příklady z mluveného jazyka a folklóru, druhou jazyk písemných textů. Rozdělení není striktní, protože pro J. Jablonského byla důležitější kvalita a spolehlivost příkladů než jejich příslušnost k jedné či druhé skupině. Význam má také pořadí, v němž jsou zdroje popsány – podle něj jsou očíslovány. Čtenář se podle čísla musí ve dále uvedeném abecedním seznamu zdrojů dopátrat významu zkratky, protože v textu měly příklady pouze zkratku a číslo. Například v abecedním seznamu najdeme Nr. 19 – vesnici Nerekonys ležící mezi Švobiškisem a Joniškisem, která je uvedena v popisu míst v Kaunaské gubernii10. 9 Přesto J. Jablonskis opakovaně doporučoval lidem od pera, aby si tuto Sintaksę pozorně přečetli (viz níže). 10 J. Jablonskis někdy uvádí tytéž zkratky zdrojů u příkladů i v některém ze svých článků. 24 KALBOS KULTŪRA | 85 písně (Vlk. 2), zapsané Augustem Leskienem. Zde se uvádějí také spisy Kristijonase Donelaitise (Dn. 3). Suvalkijské jazykové příklady pocházejí ze čtyř zdrojů: z vesnice Rygiškiai v okrese Naumiestis Rygiškių, z okresů Marijampolė a Vilkaviškis (přesněji Sv.), písně z okolí Liudvinavas Liudvinavo (Ld.d.)13, a z Garliavy pohádky a písně (Garliavos Grl.d., Grl.p.), kdysi shromážděné prof. Karlem Brugmannem14. Mezi nimi je zařazen zdroj od dzuků ze SejnSeinų. Tak se mezi Suvalkijci v širším smyslu (podle Suvalské gubernie) ocitl také zdroj od Suvalkijců v užším smyslu (podle nářečí) a vsuvka od dzuků ze Sejn. Nejvíce příkladů pochází z bývalé Kaunaské gubernie, která zahrnovala většinu Žemaitska, střední a východní Litvy – okolí tehdejších okresů Kaunas, Raseiniai, Telšiai, Panevėžys, Šiauliai a Ukmergė a také koutu Zarasů. Zde je samostatnými odkazy uvedeno celkem 17 zdrojů. Z těchto míst pochází množství příkladů, které sám J. Jablonskis shromáždil; mnoho jich získal také od dalších jazykovědců či osob, s nimiž autor přišel do styku: Juozase Balčikonise, Kazimierase Būgy, Kazimierase Jauniuse, Jurgise Šlapelise, Petrose Avižonise, Jonase Šliūpase aj. Dvojím zdrojem (Sln., Sln.d.) jsou označeny příklady hovorového jazyka a publikovaných písní, které poskytl Matas Slančiauskas z Grūzdžių (dnes Gruzdžiai) a Žagarė. Z Vilniuské gubernie bylo příkladů „pomálu“ – pouze z okresů Švenčionys a Trakai, avšak tento druhý zdroj zahrnuje dokonce pět značně vzdálených míst: Žasliai, Onuškis, Punia, Jieznas a Valkininkai. Příklady jsou uvedeny také z Lazūnů (okres Ašmena) a Zytely (dnes Zietela) (okres Slonim), které tehdy patřily Litvě. J. Jablonskis někdy konkrétní místa neuvádí a používá obecné názvy zdrojů: Žemaičiai (Žm., Žm.d. 35), východní Litva (Rt. 36)15. O příklady z psaného jazyka se opíral velmi obezřetně. Rozlišuje zde prameny z 19. století a „starobylé“ spisy. Z prvních kromě již zmíněných spisů K. Donelaitise uvádí spisy Motiejuse Valančiuse, Simona Daukantase a Žemaitė, Anykščių Šilelis, Šiaulėniškis Senelis, Lietuvių pasakos, Visuomenės įnamiai, Antanase 13 Jsou to litevské lidové písně, které roku 1871 v okolí Liudvinavas (tehdy v okrese Kalvarija) zapsali Filip Fortunatov a Vsevolod Miler a které byly vytištěny cyrilicí v Moskvě (v letech 1872 a 1873). 14 Byly vydány ve sbírce, kterou publikoval spolu s A. Leskienem: Lietuvių liaudies dainos ir pasakos iš Prūsų ir Rusijos Lietuvos (v němčině, roku 1882). 15 V J. Jablonského Syntaxi byly příklady ve větší či menší míře čerpány z každého většího podnářečí; téměř žádné pocházely pouze od západních dzuků (z dnešních okolí Alytusu, Druskininků, Lazdijů aj.). 26 KALBOS KULTŪRA | 85 Juškův Zpěvník (písně) a Slovník atd. Někdy je pramen písemností označen prostě jako R. 45. Ze „starobylých“ písemností jsou uváděny práce Mikalojuse Daukši, Konstantinase Sirvydase a některých dalších spisovatelů. Používá se také zkratka pramene Rr. 51 (podle obsahu příkladů lze soudit, že jde jednoduše o náboženské písemnosti). Takový poměrně rozmanitý, ba pestrý, ne všude přísně rozlišený a vymezený seznam pramenů napovídá, že J. Jablonskis sbíral příklady už od studentských let a měl pro ně nějaký kartotéční systém. Pravda, v jednom dopise J. Jablonského K. Būgovi se skromně zmiňuje pouze o své „směsi“ příkladů (Piročkinas 1985: 89). Množství příkladů Množství příkladů v J. Jablonskisově Syntaxi čtenáře okamžitě udeří do očí. Jeden z prvních kritiků této práce, mladý básník Kleopas Jurgelionis žijící v Americe, už po půl roce rychle spočítal, že Syntaxe obsahuje asi 2300 příkladů. Spočítal je a rozhořčil se: prý je jich tu uvedeno tolik „jen proto, aby se spisovatelům mazal med kolem úst“, a ty příklady jsou prý většinou ze Suvalkije nebo z děl redigovaných samotným J. Jablonskisem. Toho vznětlivého kritika příliš nezajímalo, komu jsou tyto příklady určeny a jak jsou předloženy. Uvedená „Předmluva“ s četnými různými prameny zřejmě také nebyla pozorněji přečtena. Pod vlivem nijak zvlášť smysluplné aritmetiky příkladů jsme i my něco počítali. Zahrneme-li i věty, které vymyslel a komentoval J. Jablonskis, našli jsme přibližně 2900 příkladů. Konkrétní čísla jsou však možná méně zajímavá16 než určité druhy příkladů, jejich srovnání a poměry. Upravené typy příkladů v Syntaxi J. Jablonského rozdělujeme do tří hlavních skupin: 1) příklady z mluveného jazyka, 2) z folkloru, 3) z psaného jazyka (písemností). Příklady z mluveného jazyka (nářečí) tvoří asi třetinu všech zkoumaných syntaktických jevů. Do této skupiny řadíme nejen příklady s výslovným odkazem na takzvané Suvalkyjce (Kapsy a Zanavyky), ale také přibližně 100 příkladů, které J. Jablonskis sám zaznamenal v okolí Rygiškiů a uvedl bez jakéhokoli odkazu. V Syntaxi však nacházíme také mnoho faktů shromážděných v Žemaitsku (z míst jako Alsėdžiai, Kvėdarna aj.) i ve střední Litvě (z okolí Šiauliai, Panevėžys, Pasvalys a Žagarė). Když je všechny spojíme do jedné skupiny- 16 Tato konkrétní čísla uvádí také K. Jurgelionis; komentoval je a doplnil A. Piročkinas (viz Piročkinas 1978: 86). V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 27 inu všechny tyto příklady, viděli bychom, že jejich počet je téměř stejný jako u takzvaných Suvalkyjců. Příklady z východních oblastí (Kupiškis, Anykščiai, Dusetos aj.) a příklady označené prostě zkratkou Rt. tvoří rovněž téměř třetinu všech vět zařazených k mluvenému jazyku. Několik desítek příkladů pochází z nářečí pruské Litvy, která jsou, jak známo, velmi blízká nářečí „Suvalkyjců“. Ve 17Syntaxi lze napočítat také přibližně třetinu (více než 900) všech shromážděných příkladů z folkloru, jehož si J. Jablonskis velmi cenil. Jsou uvedeny spolu s názvem místa, kde byly zaznamenány (např. Grl.d. – písně z Garliavy), nebo se jménem sběratele, např. Dk.p. – Daukšovy pohádky, Sl.d. – Slavočinského písně). Tyto příklady jsme nerozdělovali podle místa ani podle zapisovatele, nýbrž podle folklorního žánru. To poněkud zkresluje obraz nářečních údajů, avšak pořekadla, přísloví, a dokonce i písně a pohádky se šíří z jednoho nářečí do druhého, někdy i bez ohledu na hranice nářečí18. Nejsnáze se pamatují a z jednoho nářečí do druhého putují pořekadla a přísloví – v Syntaxi jich najdeme asi 500. Jazyk litevských lidových písní, jejich melodičnost a rytmus okouzlily nejednoho jazykovědce (A. Leskyne, K. Brugmana, F. Fortunatova aj.). Po nářečích kolovalo také několik jejich variant. J. Jablonskis čerpal příklady nejen od sběratelů folkloru (S. Daukšy, S. Stanevičiuse, M. Slančiauskase, J. a A. Jušků), ale také z textů zaznamenaných jazykovědci. Jen takzvané písně z Liudvinava (Ld.d.), zaznamenané F. Fortunatovem a V. Milerem, jsou v Syntaxi citovány asi třicetkrát19. Celkem je zde uvedeno asi 300 příkladů z písní. Věty z pohádek jsou delší a hůře zapamatovatelné – v Syntaxi jich je asi 150. Hádanky je jich o něco více než 20. Celkem se nachází přes tisíc příkladů z folkloru. Více než 200 příkladů psaného jazyka (písemností) je uvedeno z povídek Žemaitė; ostatní příklady z písemností lze přibližně seřadit sestupně takto: z Nájemníků společnosti, od M. Valančiuse, z díla Juozapase Silvestrose Dovydaitise Stařešina ze Šiaulėnai, z Anykščių šilelis A. Baranauskase, od M. Daukši aj. Mnoho příkladů tohoto typu zůstalo uvedeno souhrnně jako R a Rr. Celkově příklady z písemností tvoří přibližně třetinu vět probíraných v Syntaxi. 17 Když J. Jablonskis v roce 1926 polemizoval s Vincasem Krėvė, naléhavě opakoval spisovatelům, že „jazyk folkloru nesmějí (spisovatelé) znevažovat...“ (JR V: 65). 18 Příklad J. Jablonského černý chléb – žádný hlad, převzatý od S. Daukši, slýchával autor tohoto článku v nářečí Daukšiai (na jihovýchodním okraji Kapsů), ještě předtím, než se naučil číst; tam však měl i pokračování: Černý chléb – žádný hlad, tlustá košile – žádná nahota. 19 Zdá se, že později tato píseň nebyla výslovně uvedena v žádné jiné učebnici litevského jazyka. 28 KALBOS KULTŪRA | 85 Příklady mezi Syntaxovými tématy Příklady J. Jablonskis řadil podle osnovy tradičních syntaktických učebnic, v níž lze rozpoznat čtyři hlavní části: 1) věta a její části, 2) složitější případy jednoduché věty, 3) typy vět, 4) souvětí a zvláštnosti jejich stavby. Pro potřeby písemného jazyka se obvykle přidává i něco málo z interpunkce – tak tomu bylo i v Syntaxích. Tam, kde autor v systematickém popisu syntaxe určeném pro učebnici podává jen stručný výklad a nepouští se do složitějších případů vyjadřování a rozboru, stačí v Syntaxích několik základních příkladů – není třeba ani uvádět jejich zdroj. Takto je stručně představena představa o větě i základní větné členy – podmět a přísudek, např.: Lidé v létě pilně pracují. Slepice je pták apod. Připomíná se, že existují jednoduché věty, v nichž některý větný člen není jasně vyjádřen: Běžíš. Zastav se. Kdo tu pláče? – Dítě. Už se stmívá. Je chladno. Bude pršet. Poslední tři věty se považují za bezpodmětné. Pro větné členy druhého řádu je třeba volit delší věty – s odkazy na prameny a mnohem větším počtem příkladů. Například doplňkům a přívlastkům byly věnovány dva odstavce s přibližně 70 příklady: Malý hrbolek převrhne velký vůz. (Pr.); On sám veze žito. (Als.); Koupený chléb – není sytý. (Dk.). Pro různé okolnosti, které jsou mezitím stručně popsány, se nachází přibližně 60 příkladů: Zítra pojedeme do lesa. Nyní s nasazením všichni pracují od rána do večera. (Žm.); Větve stromů se jablky prohýbaly. (Kp.); Včera celý den jsem zůstal doma. (Sv.). Oslovení neboli vokativ se nepovažuje za samostatný větný člen – má jít o dalšího „outsidera“: Ty, otče, buď a shnij... (Sln.); Mlč, žábo, poslouchej, co říká strýc. (Kp.). Příklady se začnou řinout proudem, když se začne mluvit o „skladbě a rozmanitosti věty“. Pro podmět se nyní uvádí už asi 20 příkladů. Mezi nimi jsou nejzajímavější ty, které jsou vyjádřeny infinitivem nebo spolu s nominativem: Komu bude příjemné se namáhat! (Žm.); Pít pivo je zdravé. (Sv.)20; Už nadejde čas i sklízet žito. (Kp.). Centrálnímu, nejproblematičtějšímu větnému členu – přísudku a jeho druhům – se v Syntaxích věnovalo více než 150 příkladů. Zde je alespoň po jednom příkladu z jednotlivých skupin: Potíž nohy napravuje. (Pr.); Ten kůň měl vzhůru obrácenou tlamu. (Sv.); Kalpokas doufá, že získá hodně peněz. (Žt.); Pán – není bratr. (Dk.); Už jsou domy vidět. (Žt.). Zde autor zároveň uvažuje o možném odlišném 20 Příklad Pít pivo je zdravé opakují pravidelní milovníci piva, i když o J. Jablonského Syntaxích nikdy neslyšeli. V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 29 interpretaci – co přiřadit podmětu a co přísudku. U nejedné složité věty J. Jablonskis říká: „Jaká otázka, taková odpověď“. Shodu jako jeden ze způsobů vyjadřování syntaktických vztahů J. Jablonskis samostatně nerozebíral, avšak v Sintaxi se hovoří o shodném přívlastku a shoda přísudku s podmětem se podrobně probírá ve dvou paragrafech – v každém se třemi či více oddíly. Zde je několik zajímavějších příkladů takové shody: Nikdo to neví. (Nr.); Vylezte aspoň jeden, bratříčkové. (Ps.); Medvědice s medvědem oba takoví. (Pr.); Hanba utíkat, když vyběhla zdravá. (Kv.); Bobule zdravé. (Sv.); Staré lesy milovány, mnohá píseň ložena… (An. Š.). Zvláštním případům vyjadřování doplňků a zvláštnímu souhrnnému doplňku je opět věnováno asi 100 příkladů. Podívejme se alespoň na několik vět se souhrnným doplňkem: Katrė, když spatřila muže rozhněvaného, mlčela. (Val.); Všichni věděli o Mikově schopnosti podvádět. (Val.); Neviděls někde dvanáct bratrů létajících jako havrani? (Ps.). Přehled uvádí pět druhů příslovečných určení: místa, času, způsobu, účelu a příčiny. Podrobněji se o jejich vyjadřování píše už od příslovečného určení účelu; vedle něj se objevují také příslovečná určení zamýšleného účelu, poté jsou uvedena příslovečná určení času, způsobu, příčiny, podmínky a přípustky21. U každého příslovečného určení se rozlišují dvě až pět variant, jejichž rozmanitost vyjadřování dokládá 10 či 20 příkladů. Z nich stojí za zmínku jen několik zvláštnějších případů. Účel: Dívka je krásná na pohled, milá na poslech. (D.); Nejsem kachnička, abych plavala přes moře, ani kukačka v lese, abych kukala. (Ld.d.). J. Jablonskis si uvědomoval, jak rozmanitý je účelový dativ s infinitivem, a proto v Sintaxi nešetřil příklady: Ne každá ústa na kaši dosáhnou. (Sv.); Matka dostala děťátko na pasení prasat. (Val.); Sušená jablka bývají velmi dobrá k jídlu nasucho i k vaření piva. (Rt.); Dnes je pěkný den pro včely, aby mohly létat. (Nr.). V Sintaxi se vyskytuje i více zvláštností spojených s různými příklady. Příklady souvětí podřadných J. Jablonskis v zásadě rozděluje podle toho, na jakou otázku kladenou od hlavní věty odpovídá věta vedlejší. Bezspojková souvětí jsou v tomto ohledu zařazena do stejných skupin jako souvětí se spojovacím výrazem. Zařazení té či oné věty k určitému druhu někdy vyvolává pochybnosti. Řekněme, že je obtížné rozpoznat vedlejší větu přísudkovou v tomto případě: Vaše jsou krásné, ale moje – je třeba plakat, když se člověk dívá na dobytek. (Žt.). 21 Vyjadřování příslovečného určení místa se zřejmě nerozebírá s ohledem na to, že jeho podrobnější popis náleží do nauky o pádech a předložkách, zatímco příslovce užívaná jako příslovečná určení spadají do morfologie. 30 KALBOS KULTŪRA | 85 Z vedlejších příslovečných vět zvlášť upoutají pozornost věty časové – je jich 95. V Sintaksė jsou rozděleny dokonce do 10 podskupin. Najdeme zde věty s nářečními spojovacími výrazy i bezespoječné věty: Kaip když babička opravovala kůly, byla jsem malá. (J. d.); Uzdravíš se, lig vdáš se. (Sl.); Jel jsem přes pole – země duněla. (D.). Další podivné, většinou nářeční příklady bychom našli také: Farář nepřijde, ale je nemocný. (Als.); Kaip Když se vdala, bylo jí to k ničemu. (Sln.) (Uvedeno mezi příčinovými větami.) J. Jablonskis považoval za vedlejší věty také svérázná přirovnání: Brání se, jako čejka svá mláďata. (Pr.); Vrtí se, it jako by ho bolel zub. (Val.) (Interpunkce je jablonskiovská.) V Sintaksė se nejednou připouští, že vedlejší větu lze přiřadit i k jiné skupině. Mnozí si v J. Jablonského Sintaksė všimli neobvyklých „zkrácených vedlejších vět“, utvořených z příčestí, polopříčestí nebo gerundia, s nimiž mohou být „sloučena“ další slova – jejich doprovodné členy: Čert, proměniv se v myš, vyhlodal v lodi díru. (Ps.); Jako denní pták, člověk v noci neklidně spí. (Vs.). Označení „zkrácené“ vedlejší věty píše autor všude v uvozovkách a dodává poznámku, že nejde o skutečné vedlejší věty, nýbrž pouze o zvláštní větné členy. Sám J. Jablonskis je obvykle odděluje čárkami, ale domnívá se, že „čárka zde ovšem nemůže mít rozhodující váhu“ (§58)22. Sintaksė se mezi příklady vsuvek objevují také případy, kdy jsou do přímé řeči vložena vypravěčova slova: „Ty, matko, zůstaň u nemocného“, řekl otec, „a já jedu přivézt doktora“. (Žt.). V příkladech vsuvkových slov se objevují také částice (mat, rasit, galbūt, tarsi apod.): Člověk byl, jako by přibitý k zemi. (R.). Domníváme se, že J. Jablonskis přesvědčivými příklady podpořil zásadu rozlišovat mezi případem, kdy mluvčí sděluje skutečnost, kterou bezpečně zná, a tím, co pouze slyšel a co říkají druzí, zatímco sám mluvčí jako by zůstával stranou a nevěděl, jak tomu ve skutečnosti bylo23; srov. Orel odpověděl: „Viděl jsem a vím: přes den létají jako havrani, v noci žijí jako lidé na jedné hoře.“ (Ps.) a Orel odpověděl – že viděl a ví: přes den létají jako havrani... (Ps.). J. Jablonskis užíval participiální řeč také k vyjádření nečekaných pozorování a zkušeností: Po třech dnech se rodiče podívají – celý houf hadů plazící se na jejich dvůr. (Ps.). Bohužel už ve svých spisech sám viděl, že se tohoto sklonu k participiálnímu vyjadřování často nedbá: Gavom 22 Interpunkce takových skupin slov participiálního typu (konstrukcí) je dnes ponechána volné úpravě. 23 Tyto případy se dnes považují za svébytnou kategorii evidenciality. V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 31 zprávu, že brzy vyjde nové noviny. Podle J. Jablonského by bylo „lidštější“ napsat: Dostali jsme zprávu, že brzy vyjde nové noviny. V učebnicích syntaxe se dodnes nejčastěji uplatňuje dělení souřadných souvětí na slučovací, odporovací, vylučovací a důsledková. Takto je pojmenoval J. Jablonskis v Sintaksėje. K předvedení těchto typů souřadných vět se uvádí přibližně po 60 příkladech. J. Jablonskému už tehdy nebylo jasné, zda se k vyjádření protikladu hodí částice gi, užívaná v písemných projevech: Vypít 10–15 šálků čaje může i mladá dívka (Mongolka), dospělí muži však vypijí dvakrát tolik. (R.). Mezi větami vyjadřujícími důsledek, východisko či doplňující vztah nacházíme i bezespoječné věty: Bílé hrášky mám nesmírně rád: rychle se uvaří a jsou velmi zdravé. Po souřadných větách jsou zařazeny takzvané „souběžné“. Jde většinou o věty s několikanásobnými větnými členy: Ryba i host třetí den páchnou. (Val.), ale najdeme tu i skutečná souvětí: Sušený skrblík sám nejí, ani druhému nedá (Spyna). (Kp.). Na závěr kapitoly o souvětích se v Sintaksėje zdůrazňuje, že někdy je rozdíl mezi podřadností a souřadností velmi malý: Naložil vůz tak, že ho ani koně neutáhnou (viz § 72). Na konci učebnice syntaxe se hodí promluvit také o interpunkci. Je zde vykládána podle jednotlivých interpunkčních znamének, jsou však formulována i obecná pravidla interpunkce. Většina příkladů souřadných souvětí a zvláštních případů interpunkce je převzata z písemných pramenů. Způsoby uvádění příkladů a jejich účel J. Jablonskis jako zkušený pedagog dobře chápal, že v Sintaksėje by bylo užitečné opřít se o několik metod. Tam, kde lze spoléhat na jisté dosavadní znalosti žáků o tom, jak určit druh syntaktického jevu, a kde se nepřipouští hlubší rozbor stavby, vyjadřovacích prostředků a obtížnějších případů, je užitečné použít takzvanou induktivní metodu. Podle této metody se nejprve uvádějí příklady, v nichž je určitý syntaktický jev zdůrazněn, a poté se objasní jeho podstata a podá zobecněná definice. Tento postup se uplatňuje v prvních deseti paragrafech Sintaksės a také při seznamování s větnými členy, vedlejšími příslovečnými větami a někdy i jinde. Vyjadřovací prostředky větných členů, jejich rozmanitost a složitější případy vět a větných členů se probírají deduktivní metodou: nejprve se vyloží určité zobecnění a druhy syntaktických jevů, potom se uvedou věty, které to vše ilustrují. 32 KALBOS KULTŪRA | 85 V Sintaksėje jsou často komentovány příklady vybrané z textů a uvádějí se různé možné způsoby jejich hodnocení a rozboru. Jde o jakousi úvahovou metodu. Někdy autor žertuje a vymýšlí vtipné příklady, které jako by byly pro učebnicový styl neobvyklé. Ani v takových případech však J. Jablonskis neporušuje vědecké zásady. Například v sedmém paragrafu se začíná hovořit o důležitosti základních větných členů a dále se píše: „Kdyby k nám přišel nějaký hlupáček a řekl najednou, nečekaně a bez vyzvání (zvýraznil jsem já – V. L.) „Na střeše sedí“, pak by jeho výpověď ještě nebyla gramatickou větou.“ Anebo znovu: když J. Jablonskis dokazuje, že v některých případech je reprodukovaná řeč příčestí přesnější než myšlenky vyjádřené slovesy, zasazuje do vymyšlené situace i svůj pseudonym – prý kdyby v novinách našel o sobě napsáno „Soused R-kių Jona ho předvolal (zažaloval) k soudu, že mu (sousedovi) ukradl koně ukradl“, mohl by zažalovat redaktora těch novin, že noviny věří sousedovým slovům. Noviny měly napsat: „Soused R. Jona předvolal k soudu, že mu ukradl koně ukradl... nebo podezírá ho, že koně ukradl“. J. JABLONSKÉHO SYNTAX A GRAMATICKÁ KULTIVACE Jak bylo uvedeno, J. Jablonskis v „Předmluvě“ skromně poznamenal, že tato učebnice nebude mít pro spisovný jazyk velký přínos. Přesto však tento přínos měla (a má). J. Jablonského Syntax je významnou oporou při užívání litevské gramatiky, ovšem pro ty, kdo zde chtějí oddělit zrno od plev. Sám J. Jablonskis při opravování chyb tohoto druhu, které souvisely se syntaxí a tehdy se v písemných textech stále ještě skutečně často vyskytovaly, od roku 1912 opakovaně připomínal, že se o tom již psalo v jeho Syntaxi. Bohužel i na základě takové zmínky lidé, kteří byli vůči dílu J. Jablonského předem zaujatí nebo se s ním důkladně neseznámili a nepochopili je, začali hledat všelijaké záminky a znevažovat jeho práci. Ponecháme-li stranou vykonstruované útoky Druskia (Adomase Jakštase (Dambrauskase)) a K. Jurgelionise proti Syntaxi a jejímu autorovi, zmíníme jen, jak jasně J. Jablonskis zdůvodňuje, že svou Syntax nepovažuje za žádný „korán“; nechlubil se jí, nýbrž chtěl pouze uvést příklady z jazyka lidí... (JR IV: 111)24. 24 Není jasné, jak bylo možné nazývat autora diktátorem, který vše tvrdě odsuzuje, když Syntax pro jednu konstrukci pirm neng, pirma negu... uvádí dokonce šest možných náhrad. V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 33 J. Jablonského Syntax byla oporou pro kultivaci gramatických norem a také pro první systematické popisy litevských syntaktických jevů, jejichž metodický směr lze charakterizovat jako „od funkcí k výrazovým prostředkům“. Autorovi bylo jasné, že jím stanovené zákonitosti se mohou po čase zapomenout, avšak příklady dobrého jazyka, které je ilustrují, se vryjí do paměti a jako jakési směrovky ukazují, jak naši předkové v určitých situacích dokázali vyjadřovat své myšlenky krásnou litevštinou. Systém J. Jablonského Syntaxe, byť upravovaný a doplňovaný, posiloval náš jazyk prostřednictvím mnoha dalších učebnic a různých gramatických popisů. Tak například vydal Juozas Masilionis v roce 1985 v emigraci pro Litevce v USA novou učebnici Lietuvių kalbos sintaksė. I zde se uznávají tradice J. Jablonského Syntaxe, které se šířily prostřednictvím učebnic Petra Klimase, Zigmo Kuzmickise, Leonarda Dambrūnase, Prana Gailiūnase s Juozem Žiugždou a dalších. Znovu se zdůrazňuje, že J. Jablonského Syntax byla vždy nevyčerpatelnou pokladnicí příkladů (Masilionis 1985: 5). Opravdu, přísloví „Černý chléb – to není hlad“, které J. Jablonskis uvádí snad čtyřikrát, bychom pravděpodobně našli v každém alespoň trochu podrobnějším popisu naší syntaxe. ZÁVĚRY 1. J. Jablonskis psal Syntax litevského jazyka především s ohledem na nedostatek učebnic tohoto předmětu pro vyšší ročníky škol, což částečně určilo i množství příkladů a jejich uspořádání. Příklady pro Syntax sbíral již od dob studií v Moskvě – přibližně 30 let. 2. Syntax začal psát jako učitel v Brestu; roku 1909 získal se spolupracovníky K. Būgou, J. Balčikonisem a J. Šlapelisem útočiště v Sejnech. V této práci pokračoval také v létě roku 1910 v Puziniškisu na statku Petkevičių. Samostatně vyšla Syntax litevského jazyka Rygiškių Jonase v červnu 1911. Většina pramenů příkladů je v ní uvedena s konkrétními odkazy. 3. Podle přibližných odhadů obsahuje asi 2 900 příkladů. Z hlediska zdrojů jsou příklady rozloženy přibližně takto: asi třetina pochází z hovorového jazyka, o něco více z folkloru a méně než třetina z písemných pramenů. 4. Příklady jsou uspořádány podle plánu tradiční syntaxe: věta a její části, typy vět, souvětí podřadná a souřadná, takzvané zkrácené vedlejší věty a věty ekvivalentní, na závěr užívání interpunkčních znamének. J. Jablonskis odůvodněně hájil reproduktivní 34 KALBOS KULTŪRA | 85 (participační) jazyk. Nejednou se Sintaksėje připomíná, že v obtížnějších případech lze tutéž větu interpretovat a rozebírat několika způsoby. K uvádění příkladů se používá několik metod: induktivní, deduktivní a úvahová. 5. Správné a krásné příklady z litevského jazyka, zejména z lidové slovesnosti, které shromáždil J. Jablonskis, byly často jakousi zásobárnou pro další naše gramatiky. J. Jablonského Sintakse jako modelu systematického popisu litevské syntaxe více či méně využil nejeden autor litevských jazykových učebnic 20. století, stejně jako badatelé v oblasti syntaxe. Pravidla a tendence v úzu, které stanovil, pomohly upevnit mnoho norem litevské gramatiky. LITERATŪRA Buivydienė V. 2012: Lietuvių kalbos mokymas XX a. pradžioje: pirmosios lietuvių kalbos programos ir to laikotarpio vadovėliai. – Naujausi kalbų ir kultūrų tyrimai. Sudarė V. Meiliūnaitė, N. Morozova. Vilnius: Petro ofsetas. Jonikas P. 1987: Lietuvių tauta ir kalba amžių būvyje, Chicago: Lituanistikos instituto leidykla. JR I–V: Jablonskio raštai 1–5. Sudarė J. Balčikonis. Kaunas: Švietimo ministerijos leidinys, 1932–1936. JRR I–II: J. Jablonskis. Rinktiniai raštai 1–2. Sudarė J. Palionis. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1957–1959. Kairiūkštytė N., Gudonytė A. (sud.) 2009: Lietuvybės kovų verpetuose. Vilniaus ir Seinų kraštai XIX a. pabaigoje–XX a. pradžioje, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų institutas. Masilionis J. 1985: Lietuvių kalbos sintaksė, Chicago: LB švietimo taryba. Palionis J. 1955: Įžymus lietuvių kalbininkas Jonas Jablonskis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Palionis J. 1957: J. Jablonskis ir jo lietuvių kalbos vadovėliai. – J. Jablonskis. Rinktiniai raštai 1. Sudarė J. Palionis. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Piročkinas A. 1978: J. Jablonskis – bendrinės lietuvių kalbos puoselėtojas, Vilnius: Mokslas. Piročkinas A. 1980: J. Jablonskis, Kaunas: Šviesa. Piročkinas A. 1985: Jono Jablonskio laiškai, Vilnius: Mokslas. Rygiškių Jonas. 1911: Lietuvių kalbos sintaksė, Seinai. Sabaliauskas A. 1979: Lietuvių kalbos tyrinėjimų istorija 1, Vilnius: Mokslas. Zinkevičius Z. 1992: Lietuvių kalbos istorija 5: Bendrinės kalbos iškilimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Gauta 2012 12 20 V. LABUTIS. Rygiškių Jono Lietuvių kalbos sintaksės pavyzdžiai 35 EXAMPLES IN LIETUVIŲ KALBOS SINTAKSĖ (SYNTAX OF THE LITHUANIAN LANGUAGE) BY RYGIŠKIŲ JONAS Summary The first comprehensive and systemic description of the syntax of the Lithuanian language Lietuvių kalbos sintaksė (Syntax of the Lithuanian Language) was presented by Jonas Jablonskis under the pseudonym of Rygiškių Jonas as a textbook of a vitally important part of the language at the time when after the lifting of the ban on the Lithuanian press the Lithuanian language was making its way into schools. Jablonskis wrote Lietuvių kalbos sintaksė in a year. Kazimieras Būga, Juozas Balčikonis and Jurgis Šlapelis helped him to resolve issues related to orthography and terminology. Jablonskis’ Lietuvių kalbos sintaksė was published in Seinai on the initiative of the priest Juozas Laukaitis in the monthly of religious direction Vadovas in the autumn of 1910. As a separate book it was published in 1911 also in Seinai. In the foreword of the publication Jablonskis pointed out how important for this work were the examples (2900 of them) and introduced their sources. One third of them are examples of the spoken language form various villages, examples from folklore comprise more than a third (over 900) and examples of best language taken from the writings of 19th century (works of Kristijonas Donelaitis, Žemaitė, Motiejus Valančius, Simonas Daukantas and other) make up less than a third. Examples in Lietuvių kalbos sintaksė are arranged according to the traditional plan of the textbooks of this subject – a sentence, parts of the sentence, types of the sentence, composite sentences and their kinds. For the first time in Lithuanian grammars punctuation marks with the rules of their usage and illustrative sentences were provided. The researched publication helped to bring out and to substantiate the norms of the grammar: first of all it can be seen in the rules set for various matters of syntax and based on convincing examples; in addition various mistakes ingrained in syntactic construction were indicated. The majority of 20th century textbooks of this subject continued the traditions of Jablonskis’ Lietuvių kalbos sintaksė. Some of the examples (especially from the folklore) were widely used by the authors of textbooks as well as scientific works. KEYWORDS: Jonas Jablonskis, syntax, examples, sources, presentation methods. VITAS LABUTIS Vilniaus universitetas Universiteto g. 5, LT-01513 Vilnius 36 KALBOS KULTŪRA | 85