Padėkos raiškos galimybės

GIEDRĖ ČEPAITTIENĖ Šiaulská univerzita MOŽNOSTI VYJADŘOVÁNÍ PODĚKOVÁNÍ KLÍČOVÁ SLOVA: poděkování, adresant, adresát, jazykové vyjádření. ÚVOD Poděkování je jednou ze situací jazykové etikety. Základem této situace je pocit vděčnosti, který adresant pociťuje, tedy skutečný, nebo předstíraný, a který souvisí s činností, kterou adresát vykonal nebo se zavázal vykonat. Skutečný pocit vděčnosti nastává tehdy, když je činnost adresáta pro adresanta užitečná nebo v něm vyvolává příjemné pocity. Předstíraná vděčnost souvisí s určitými situacemi veřejného života (například se děkuje po skončení veřejného projevu); nesouvisí s pocitovým rozpoložením samotného adresanta, nýbrž s normami jazykového chování přijímanými určitou komunitou. Cílem poděkování je projevit adresátovi pozornost a ukázat, že adresant zaznamenává jeho jednání a oceňuje je. Samotná slova poděkování plní referenční funkci řečového aktu. Ta se může rozšířit uvedením důvodu poděkování. Ve formulích vyjadřujících poděkování bývá adresát často pojmenován. Další témata deixis (čas, místo) nejsou pro vyjádření poděkování nezbytná a zmiňují se zřídka. Vyjádření poděkování se obvykle rozšiřuje různými modifikátory a hodnotícími slovy, které plní expresivní funkci. Cílem tohoto článku je pojednat o příčinách situace poděkování a možnostech jejího vyjadřování v litevštině. Jeho zdroji jsou Korpus současné litevštiny (dále jen Korpus) a materiál z živého jazyka i z dopisů různých spisovatelů a kulturních osobností, který autorka sama shromáždila. Článek vychází především z metody sémantické analýzy; významy slov jsou vysvětlovány na základě Slovníku litevského jazyka. PŘÍČINY PODĚKOVÁNÍ Potřeba poděkovat je častou situací v životě každého člověka. Důvodem poděkování mohou být fyzické, intelektuální či duchovní činy adresáta. Lze je rozdělit do následujících skupin: • fyzická pomoc adresantovi (děkuji, že jste mě zvedli, sám bych to nezvládl a podobně); • informace, kterou adresát adresantovi poskytl (děkuji, že jste mě informovali; upozornili a podobně); kladné hodnocení adresanta nebo podpora jeho postoje, vyjádřené ústně či písemně BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 2 (děkuji za milá slova; děkuji, že jste souhlasil/a); blahopřání, přání, která byla adresátovi vyslovena během řečového aktu nebo krátce před ním (děkuji za..., děkuji, že jste si vzpomněl/a, nezapomněl/a); dotaz na život, zdraví apod. adresáta či jeho blízkých (děkuji, všechno je v pořádku; děkuji, všichni jsou zdrávi); vyslovení komplimentu; příslib, že adresát vykoná fyzický či intelektuální úkon, který adresant potřebuje, například přijde na brigádu nebo napíše doporučení (děkuji, že jsi souhlasil / že jste souhlasil(a)...). • PŘÍMÉ VYJÁDŘENÍ PODĚKOVÁNÍ Ve Slovníku litevského jazyka je slovo poděkování definováno takto: „projev pocitu vděčnosti za prokázané dobro, poděkování“. Poděkování je tedy vyjádřením určitého pocitu. Při děkování se nejčastěji používá citoslovce ačiū. Korpus (T) ukazuje, že toto citoslovce četností mnohonásobně převyšuje ostatní způsoby vyjádření poděkování: příkladů s ačiū bylo nalezeno 10 208, s citoslovcem dėkui 1 042, podobných příkladů s performativním slovesem dėkoju bylo 1 476 a tvar padėkoti byl použit 452krát. Ačkoli tedy citoslovce dėkui dobře zapadá do paradigmatu slov vyjadřujících poděkování (dėkoju – padėka – dėkingumas – dėkingas), používá se téměř desetkrát méně než ačiū. Citoslovce je definováno jako „neohebný slovní druh tvořený slovy, která přímo a výrazně vyjadřují pocity, akty vůle a podněty, aniž je pojmenovávají“ (DLKG 1994: 462), citoslovce poděkování však vždy vykonávají akt poděkování a konkurují performativnímu slovesu dėkoju; mohou se navzájem zastoupit v jakékoli situaci, ať už v běžném stylu, nebo v oficiálním prostředí. Vedle těchto citoslovcí se k vyjádření poděkování používají také analytické konstrukce, jejichž přímým významem je pojmenovat současný (nebo do budoucna předpokládaný) stav adresanta. Tvoří je přídavné jméno dėkingas (-a) s tvary 1. osoby jednotného čísla přítomného či budoucího času slovesa būti: esu1 (būsiu) dėkingas (-a), méně často s 1. osobou kondicionálu (būčiau dėkingas), tedy se složeným přísudkem. Přímým významem těchto konstrukcí je popis stavu adresanta, při aktu poděkování se však nerealizuje tento význam výpovědi popisující stav adresanta. Zde se aktualizuje nepřímý význam, tj. výpověď esu (būsiu) dėkingas se používá místo performativní výpovědi dėkoju a je jí rovnocenná. Konstrukce esu (būsiu; būčiau) dėkingas (–a) může nahradit sloveso dėkoju ve všech pozicích. Přídavné jméno v konstrukci vyjadřující poděkování lze rozšířit intenzifikátory labai, didžiai, nepaprastai a podobně. Tuto možnou podobu vyjádření poděkování dokládají následující příklady: Jsem vděčná M. G. za přehnaně velkou idealizaci mé osoby, jen nechci, aby byli ostatní uváděni v omyl Bit451; Jsem vděčná všem starým přátelům [...] Bit471; Má drahá! Nedokážu ani vyjádřit, jak jsem vděčná Vám za péči o mě Bit290; [...] Také jsem velmi vděčný za prokázané, prokazované i slibované laskavosti AVien654; Velmi Vám vděčná za psací stroj SNer391; Milá maminko, jsme vděční za Vaši péči, něhu Vašich rukou, probdělé noci a pochopení GyvK; Jsem Vám nesmírně vděčná, že jste mě svezl GyvK; budu vděčný, pokud to otiskneš v časopise Ir, a prosím tě, neodkládej to T; Budu Ti vděčný Tvůj E. Mieželaitis T; Budu mu navždy vděčný, řekl jsem T; až do smrti ti budu vděčný T; Byl bych nesmírně vděčný, kdyby všichni vojáci jednotlivě na chvilku zašli T; Byl bych vděčný, kdybyste s tím souhlasili T; Pane premiére! Byl bych Vám nesmírně vděčný, kdybyste mi to vysvětlil T. Když se mlu- 1 Je-li adresantem skupina, používají se tvary množného čísla (jsme vděční). BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 3 mluví-li se jménem třetí osoby, používá se tvar 3. osoby kondicionálu, např.: Generalis Direktoratas byl by vděčný, kdyby to ministerstvo schválilo T. Vedle složeného přísudku se k vyjádření poděkování používají také tvary rozšířeného přísudku, které tvoří určitý tvar slovesa turi, infinitiv būti a skloňovaný tvar – přídavné jméno dėkingas, např.: Za to, že jsem objevil tento poklad, musím být vděčný svému bratru Mirkovi Larsenovi T; musím být vděčný za takovou shovívavost T; za svou záchranu musím být vděčný Johnsonovi T. Toto vyjádření má také nádech povinnosti, který mu dává sloveso turėti, jež označuje také závazek či povinnost a znamená „potřebovat, muset (něco udělat)“. Vedle tvarů slovesa būti se v takových vyjádřeních poděkování používají i jiná slovesa. Někdy zdůrazňují právě pocity adresanta; takovým slovesem je jausti „vnímat vnější a vnitřní počitky“. V poděkováních se používají tvary 1. osoby jednotného čísla přítomného času, např.: Nedokážu ani popsat, jak se cítím vděčný T; Cítím se velmi vděčný, že jsem měl to štěstí využít T; Cítím se vděčný jim všem T. Tím se stvrzuje to, co adresant cítí v průběhu řečového aktu. Poněkud odlišný odstín dávají užívané tvary slovesa likti. Sedmý význam tohoto slovesa je „zůstávat nadále stejný, ve stejném stavu“. Poděkování vyjádřené spojením slov lieku (likau) dėkingas tedy ukazuje nejen současný stav adresanta, ale také to, že si tento stav zachová i v budoucnu, např.: zůstávám všem hluboce vděčný T; Jsem už stařec, žiji v čase dvou seker... Zůstávám vděčný, ať vás Bůh ochraňuje T; Po intenzivním výzkumu zůstal jsem obzvlášť vděčný jedné osobě T. Oficiální vztahy mezi adresantem a adresátem vyjadřují taková poděkování, v nichž se k pojmenování úkonu používají analytické konstrukce s podstatným jménem padėka a některými slovesy, tedy: vyjádřit poděkování; vyslovit poděkování; pronést slova díků; zaslat poděkování. Takto se děkuje tehdy, když je situace řečového aktu nejen oficiální, ale i slavnostní. To jako by potvrzovalo tezi, že litevština má sklon k slovesnému vyjadřování: jmenné konstrukce se běžně nepoužívají, a proto jsou vnímány jako příklady jiného, každodennímu úzu cizího způsobu vyjadřování. Podstatné jméno padėka lze v těchto výpovědích rozvíjet přídavnými jmény velké, mimořádné, upřímné, srdečné. Takové užití dokládají následující příklady: Ještě jednou vyjadřuji své poděkování T; Vyjadřuji velkou úctu a poděkování T; Za gramatiku pronáším slova velkého díků Bit231; Tímto vyjadřuji velké poděkování T; Za to tomuto kolektivu vyjadřuji upřímné poděkování T; Zvláštní poděkování vyjadřuji [...] T; Vyslovuji své poděkování za požehnání osudu T; Vyslovuji Vám srdečné poděkování Bit284. Někdy se dvakrát opakují slova stejného kořene jako dėkui, např.: (jsem) vděčná a děkovat, vyjádřit vděčnost: Má drahá! Nedokážu ani vyjádřit, jak jsem vděčná Vám za péči o mě. Už jste ke mně byla až příliš hodná. Nevím ani, jak poděkovat Bit290; Jsem vděčná Vám za přečtení těch spisů, ale zdá se mi, že přesnější bude, když toto poděkování bude vyjádřeno, pokud byste si laskavě vyhradil/a nějaký podíl z honoráře [...] Bit315. SKRYTÉ VYJÁDŘENÍ PODĚKOVÁNÍ Kromě obvyklého, přímého vyjádření poděkování jsou možná i poněkud skrytá vyjádření2. Obvykle mají nějaký další sémantický odstín, vyjádřený určitým slovesným tvarem. Ve vyjádření poděkování lze rozpoznat až 6 sémantických odstínů: přání, možnost, žádost, výsadu- 2 Plačiau žr. Čepaitienė 2007: 179–200. BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 4 privilegium, završení řečového aktu, vyjádření nedostatku prostředků. Tyto sémantické odstíny jsou určeny zvolenými modálními slovesy; například odstín přání vyjadřují tvary sloves norėti nebo trokšti, potřebnost sloveso reikėti a povinnost slovesa vyjadřující nutnost. Vyjádření poděkování jako přání Poděkování bývá často formulováno jako přání, např.: chci (chceme) poděkovat, chtěl jsem poděkovat, chtěl bych poděkovat. Přání, jak známo, vždy směřují do budoucnosti a jako by ještě neodrážela skutečný děj; v situaci poděkování však tvary slovesa norėti chci (chceme; chce), chtěl jsem, chtěl bych vyjadřují pouze modalitu a dodávají žádoucímu ději odstín přání. Kromě tohoto způsobu vyjádření poděkování se někdy užívají také tvary chtěl jsem poděkovat, chce poděkovat. Tyto varianty vyjádření poděkování se od základního způsobu liší v několika ohledech. Především tím, že je možných několik variant tvarů modálního slovesa: 1) tvary přítomného času oznamovacího způsobu v 1. osobě noriu, norime a tvar ve 3. osobě nori; 2) tvar 1. osoby jednotného čísla minulého času jednorázového v oznamovacím způsobu norėjau; 3) tvary 1. nebo 3. osoby jednotného čísla v podmiňovacím způsobu norėčiau, norėtų. Základní významy těchto tvarů se liší. Tvar 1. osoby jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu noriu ukazuje, že mluvčí zamýšlí právě nyní vykonat akt žádosti: Chci poděkovat těm, kteří milují naše divadlo, zatímco tvar 3. osoby obvykle označuje kolektivního mluvčího, např.: Komise pro sčítání hlasů chce poděkovat za práci. Užívání tvarů minulého času jednorázového (chtěl jsem poděkovat) obvykle naznačuje, že akt poděkování trvá dlouho, že se již děkovalo někomu jinému a při jeho zakončení si mluvčí vzpomene na dalšího adresáta poděkování, např.: Chtěl jsem poděkovat paní ministryni T. Tvar 1. osoby jednotného čísla podmiňovacího způsobu norėčiau vyjadřuje nerozhodnost mluvčího, zda akt žádosti vykonat, či nikoli. Pokud se k vyjádření poděkování zvolí tvar 3. osoby jednotného čísla podmiňovacího způsobu norėtų, mluvčí se jakoby skrývá a na vlastní jednání pohlíží z odstupu, např.: Nakladatelství „Quarto“ by rádo poděkovalo těmto organizacím. V etiketních formulích se samozřejmě uplatňují nepřímé významy těchto tvarů. Konstrukce chci poděkovat i konstrukce chtěl bych poděkovat tedy znamenají děkuji a jsou synonymy tohoto performativu. Nejsou však zcela synonymní, neboť se liší stylisticky. To je dáno užíváním tvarů podmiňovacího způsobu: tento způsob nemá význam kategoričnosti, a proto bývá obvykle považován za mírnější a poněkud zdvořilejší. Se sémantikou přání souvisí konstrukce trokštu padėkoti. V tomto spojení se aktualizuje druhý, přenesený význam slova trokšti, totiž „velmi chtít, toužit“. Takové vyjádření poděkování je tedy expresivnější, neboť je zde vyjádření přání doplněno sémémem označujícím jeho intenzitu, „velmi“. Vyjádření poděkování jako žádosti Jiný odstín vyjadřují také konstrukce poděkování s tvarem 2. osoby množného čísla rozkazovacího způsobu slovesa leisti, leiskite padėkoti („dovolte poděkovat“), např.: Nejprve dovolte upřímně poděkovat za to, že se naskytla možnost vyslechnout T; Vážená rada! Nejprve dovolte poděkovat vašemu prezidiu T; Také dovol mi poděkovat jménem celé emigrace za zákon o občanství T. Přímým významem tohoto výpovědního aktu je žádost: mluvčí se imperativním slovesem obrací na adresáta, který může mluvčímu dovolit či nedovolit vykonat požadovaný úkon. V aktu poděkování (a obecně ve zdvořilostních formulích) je však tvar leiskite desemantizován. Pouze BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 5 označuje zdvořilé oslovení adresáta a obvykle znamená, že řečový akt probíhá při uplatnění distanční zdvořilostní strategie mezi účastníky s vysokým hierarchickým postavením, tedy ve vysokém stylu. Takový tvar se obvykle užívá tehdy, když komunikační akt neprobíhá mezi dvěma účastníky, nýbrž na veřejnosti: to, co se říká adresátovi, slyší nějaké veřejné publikum (účastníci slavnostních zasedání, sympozií apod.). Mluvčí bývá při takovém poděkování často také výslovně uveden. Dokládají to následující příklady z Korpusu, tisku a mluveného jazyka: Dovolte mi jménem všech mužů a žen milujících svobodu poděkovat těm z vás, kteří [...] T; Jménem všech zde shromážděných dovolte poděkovat sp.; Dovolte jménem rektora poděkovat Vám za upřímnou práci GyvK. Oficiálnost a výraznější vyjádření distanční zdvořilostní strategie se projevují v analytických konstrukcích s podstatným jménem padėka a slovesy prašau nebo priimkite: prašau išreikšti / perduoti / pareikšti padėką; priimkite padėką. V tomto vyjádření se jako by střetávaly dvě situace jazykové etikety: žádost (jak ukazuje sloveso prašau nebo tvar rozkazovacího způsobu) a poděkování (vyjádřené podstatným jménem). Mluvčí, který zvolí toto vyjádření, si tedy vůči adresátovi vymezuje zvláštní vztah: žádá ho, aby přijal jeho slova díků, např.: Děkuji vám za to, přijměte také upřímné poděkování všech mých krajanůpadėką T; Vážení! Přijměte upřímné padėką za to, že jste si na mě, stařenu, vzpomněli a poslali mi pozdravy [...] Bit452; Přijměte co nejsrdečnější padėką za péči; jsem stará a bojím se, že už vám nebudu moci nijak posloužit... Bit189; Vážený pane! Přijměte srdečná slova díkůpadėkos žodžius za krásný dar a zároveň za příslib, že opravíte jazyk Bit371. Někdy se takové poděkování adresátovi nesděluje přímo, nýbrž se předává prostřednictvím třetího účastníka řečového aktu – svědka, který je jakoby pověřen předat poděkování. Dokládají to následující příklady užití: Prosím, vyřiďte jí mé upřímné padėką T; Poprosím, abyste předali upřímné padėką T; Vyřiďte mé padėką a pozdravy T. V dopisech kulturních osobností z počátku 20. století se vyskytovala ještě jedna varianta tohoto vyjádření – přijměte vyjádření vděčnosti, např.: Přijměte [...] a zároveň (tj. spolu s tím G. Č.) vyjádření vděčnosti za dobré srdce, jehož jste tolik projevil ve svém posledním dopise Bit77. Poděkování jako vyjádření možnosti Existuje takový způsob vyjádření poděkování, kdy odesílatel volí vyjádření možnosti. Dokládají to různé tvary slovesa moci: mohu, mohl bych, lze, moha poděkovat. Jak ukazuje Lietuvių kalbos žodynas, druhý význam tohoto slovesa je definován jako „mít možnost“. Užívání tvarů přítomného času a podmiňovacího způsobu odpovídá nuancím vyjadřování přání: přítomný čas označuje současný stav, podmiňovací způsob vyjadřuje nepřímé jednání, např.: Jak je milé, že vám mohu ještě jednou poděkovat T; jak bych vám mohl poděkovat? T. Na druhou stranu má poděkování formulované jako otázka s tvarem podmiňovacího způsobu ještě další sémantický rys: odesílatel jako by říkal, že není možné poděkovat, že nemůže najít vhodný způsob vyjádření poděkování. Od jiného skrytého vyjádření poděkování se vyjádření možnosti liší tím, že se zde užívají neurčité slovesné tvary: neosobní tvar lze nebo přechodníkový tvar mohla. Poděkování vyjádřené neosobním tvarem jako by ukazovalo na postoj odesílatele, že si adresát poděkování zaslouží jen částečně, neboť výrok lze poděkovat zároveň předpokládá myšlenku, že to není nutné, např.: Lze jim poděkovat za krásu života T. Jinak je tomu, když je poděkování vyjádřeno přechodníkem. V těchto případech odesílatel hodnotí vzniklou možnost, např.: Jsem rád, že mohu veřejně poděkovat všem T. BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 6 Poděkování jako vyjádření nutnosti Někdy adresant vnímá situaci poděkování jako nutnost. Dokládají to různé tvary slovesa mít užívané k vyjádření poděkování: mám (máme), měl bych poděkovat. Ve Slovníku litevského jazyka je 33. význam tohoto slovesa „potřebovat, muset (něco udělat)“. Tento odstín poděkování dokládají následující příklady poděkování: mám vám za ně všechny poděkovat T; Musíme nyní poděkovat Bohu T; musíme poděkovat za objasnění využití médií na základě empirických zkušeností T; Za přínos a trpělivost musíme poděkovat mnoha lidem T; Měl bych poděkovat synovi za to T. Vyskytují se příklady, v nichž se užívá přídavné jméno nezbytný. Slovník litevského jazyka charakterizuje jeho první význam takto: „bez čeho se nelze obejít, velmi potřebný“. Proto mají i poděkování s tímto přídavným jménem odstín nutnosti, např.: Zpočátku je nezbytné poděkovat za prokázanou čest T. Někdy adresanti vnímají poděkování jako povinnost. Toto podstatné jméno je ve Slovníku litevského jazyka vysvětleno jako „to, co je nutné a povinné vykonat“. Také taková poděkování tedy mají odstín nutnosti, např.: Autor pociťuje příjemnou povinnost poděkovat šéfredaktorovi tohoto časopisu T. Těmto poděkováním jsou blízká poděkování s odstínem potřebnosti. Tento odstín obvykle označují různé tvary slovesa potřebovat. Ve Slovníku litevského jazyka je vymezeno jako „být zapotřebí, být nutné“. Ve Slovníku synonym je slovo potřebovat uvedeno pod heslem muset, kde je vedle něj uvedeno sloveso mít. Mezi nutností a potřebností však existuje, byť nepatrný, sémantický rozdíl. Odstín nutnosti ukazuje, že není dovoleno volit: jednání je nezbytné, povinné. Zdá se, že sloveso potřebovat sém „nutnost“ postrádá; bližší je mu sém „žádoucí“. V poděkováních s odstínem potřebnosti se užívají tvary 3. osoby přítomného času nebo podmiňovacího způsobu: je třeba, bylo by třeba poděkovat. Dokládají to následující příklady z korpusu: a za to je třeba zvlášť poděkovatbystrému mladíkovi T; Opravdu je třeba poděkovat, a ne říkat, že pracují špatně T; bylo by třeba poděkovattěmto lidem T; bylo by třeba poděkovatzde sídlícímu Centru kulturních výzkumů T. Jen velmi zřídka se potřebnost vyjadřuje 3. osobou přítomného času slovesa dostat se: A to je už dobré znamení a za ně vám musíme poděkovat T. Nedostatek výrazových prostředků Stává se, že odesílatel zaujímá jakoby pozici nevědomosti, cítí se a tvrdí, že je buď sám příliš neschopný poděkování vyjádřit, nebo že jeho slovní zásoba je příliš chudá. Ve skutečnosti je aktuálním významem těchto výpovědí poděkování. To se pak vyjadřuje nepřímo. Odesílatel obvykle volí tvary sloves v 1. osobě jednotného čísla přítomného času s předponou ne- (nevím, nenacházím, neumím, nemám), které jako by ukazovaly na rozpaky odesílatele a neschopnost formulovat poděkování, např.: Ani nevím, jak bych mohl vyjádřit poděkování GyvK; Jsem tak vděčná, že nenacházím slov GyvK; Dostal jsem od tebe očekávanou fotografii a celé prázdniny jsem se radoval. Teď už jen nevím, jak poděkovat VMač351; Nevím, jak vůbec poděkovat, strýčku. Nezůstaneme vám dlužni!]Balt166; Nemám dost dobrých slov na poděkování T; Já nenacházím slov, abych vám správně poděkoval T. Méně často se volí obecnější formy popisující situaci: trpné příčestí (nelze poděkovat) nebo tvar 3. osoby (nejsou slova). Odesílatel se tak jakoby vzdaluje od konkrétní situace a vyjadřuje nejen své vlastní pocity, ale také to, že by se v podobné situaci tak cítil kterýkoli mluvčí, např.: [...] nelze vyjádřit vděčnost za tak srdečnou otevřenost Žem10; Na světě nejsou slova, jimiž bych mohl vyjádřit poděkování T; Chybí slova, abych mohl vyjádřit poděkování GyvK. BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 7 Vyskytují se mimořádně individuální poděkování vyjadřovaná prostřednictvím záporu. Adresanti se pak záměrně stavějí do pozice člověka, který nedokáže poděkovat, a tím pouze zdůrazňují, že jsou ve skutečnosti velmi vděční. Dokládají to následující příklady: Drahá! Váš dopis je jako sen či pohádka... Nečekala jsem, že i dnes jsou ještě takoví lidé!.. Tolik dobroty je v tom dopise, že by sám dokázal uzdravit... Nedokážu poděkovat. Včera jsem ten dopis vzala do rukou a dnes, když jsem si na něj vzpomněla, mi ještě kanou slzy... Bit162; Člověku se chce jen plakat, že se vám nikdy, nikdy neodvděčím... Už jsem příliš stará... Bit434. Taková poděkování svědčí o blízkém vztahu mezi adresantem a adresátem, protože takovými netradičními poděkováními adresant jakoby odhaluje svou duši a hovoří o velmi intimních prožitcích. Ukončení řečového aktu Poděkováním se řečový akt ukončuje jen zřídka (v korpusu byly nalezeny pouze 2 příklady), přičemž adresant to výslovně zdůrazňuje. Tuto situaci dokládají tvary přítomného či minulého prostého času slovesa likti, např.: Nezbývá mi než poděkovat autorovi nařízení T; Nezbývalo mi než poděkovat T. Užívání předponových tvarů belieka, beliko při vyjadřování poděkování není opodstatněné: předpona be- odpovídá významům částic vos, vis, jau, tik, čia a obvykle vyjadřuje pokračování děje (LKG II: 295), nikoli jeho ukončení, jak by si adresanti poděkování přáli. Výpovědi lieka (tik) padėkoti; liko (tik) padėkoti nejsou v korpusu doloženy. ZÁVĚRY Situaci, v níž se děkuje, charakterizuje několik jednání adresáta: fyzická pomoc, různé slovní projevy podpory (souhlas, dotaz, kompliment) nebo příslib poskytnout pomoc v budoucnu. Přímé poděkování se nejčastěji vyjadřuje citoslovcem ačiū, méně často výrazem dėkui, performativním slovesem dėkoju a analytickými konstrukcemi esu (būsiu, būčiau) dėkingas. Oficiální vztah mezi adresantem a adresátem dokládají taková poděkování, v nichž se k pojmenování tohoto úkonu užívají analytické tvary se substantivem padėka a některými slovesy reikšti (išreikšti; pareikšti) padėką; tarti padėką; tarti padėkos žodžius; siųsti padėką. Ve vyjadřování nepřímého poděkování lze rozlišit 6 sémantických odstínů: přání, možnost, prosbu, povinnost, ukončení řečového aktu a vyjádření nedostatku výrazových prostředků. Tyto sémantické odstíny jsou nejčastěji dány výběrem modálních sloves; například odstín přání vyjadřují tvary sloves norėti nebo trokšti, potřebu vyjadřuje reikėti a povinnost slovesa vyjadřující nutnost. Sémantické odstíny vyznačují také zvolené gramatické tvary: rozkazovací způsob je především spojen s prosbou, podmiňovací způsob s neurčitostí děje. Souhlas adresanta (skutečný či pouze zdánlivý) dokládá užívání sloves s předponou ne- (nerandu; nėra žodžių). BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 8 LITERATURA A ZKRATKY AVien – Vienuolis A. Raštai 6, Vilnius: Vaga, 1988. Čepaitienė G. 2007: Lietuvių kalbos etiketas: semantika ir pragmatika, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. DLKG 1994 – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Vaga, 1988. Bit – Bitė-Petkevičaitė G. Raštai 6, Vilnius: Vaga, 1968. JBalt – Baltušis J. Sakmė apie Juzą, Vilnius: Vaga, 1989. GyvK – živý jazyk. LKG II – Gramatika litevského jazyka 2. Red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1971. LKŽ I–XX – Slovník litevského jazyka, 1–2, 2. vydání, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15, Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17, Vilnius: Nakladatelství vědecké a encyklopedické literatury, 1995–1996; 18–19, Vilnius: Ústav nakladatelství vědecké a encyklopedické literatury, 1997–1999; 20, Vilnius: Nakladatelství Litevského jazykovědného ústavu, 2002. SNėr – Nėris S. Raštai 3, Vilnius: Vaga, 1984. sp. – tisk. T – Korpus současné litevštiny. Dostupné na internetu: http://tekstynas.vdu.lt (navštíveno 20. 2. 2014). VMač – Mačernis V. Pod mlhavým nebem neznáma: poezie, dopisy, próza, Vilnius: Vaga, 1990. Žem – Žemaitė. Vybrané spisy 6, Vilnius: Státní nakladatelství krásné literatury, 1957. Obdrženo 14. 4. 2014 BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ. Padėkos raiškos galimybės | 9 MOŽNOSTI VYJADŘOVÁNÍ VDĚČNOSTI Shrnutí Vděčností člověk projevuje pozornost adresátovi a dává najevo, že si všímá jeho jednání a oceňuje je. Samotná slova vděčnosti plní referenční funkci řečového aktu. Výpověď lze rozšířit uvedením důvodu vděčnosti. Poměrně často se ve formulích vděčnosti zmiňuje adresát. Vyjádření vděčnosti se obvykle rozšiřuje různými modifikátory a hodnotícími slovy, která plní expresivní funkci. Článek pojednává o příčinách situace vyjadřování vděčnosti a o možnostech jejího vyjádření v litevštině. Použitými zdroji jsou údaje z Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas (Corpus of the Contemporary Lithuanian Language), jakož i z živé řeči a dopisů různých spisovatelů a kulturních pracovníků, které autorka sama shromáždila. Článek vychází především z metody sémantické analýzy. Situaci vyjadřování vděčnosti předchází několik typů jednání adresáta: fyzická pomoc, různé formy slovní podpory (souhlas, dotaz, kompliment) nebo příslib budoucí pomoci. Přímá vděčnost se obvykle vyjadřuje citoslovcem ačiū, méně často výrazem dėkui, performativním slovesem dėkoju a analytickými konstrukcemi esu (būsiu, būčiau) dėkingas(–a). Formální vztah mezi mluvčím a adresátem naznačují výrazy vděčnosti, v nichž se jednání označuje analytickými tvary s podstatným jménem padėka a některými slovesy. Při vyjadřování implicitní vděčnosti lze rozlišit až šest sémantických odstínů: přání, možnost, žádost, povinnost, dokončení řečového aktu a absenci vyjádření. Tyto sémantické odstíny obvykle určují zvolená modální slovesa; například přání vyjadřují slovesné tvary norėti nebo trokšti, potřebu reikėti a povinnost slovesa vyjadřující nutnost. Sémantické odstíny se projevují také ve zvolených gramatických tvarech: rozkazovací způsob je třeba spojovat především se žádostí, podmiňovací způsob s neurčitostí děje. Rozpaky adresáta (skutečné nebo pouze předstírané) signalizuje užití sloves se zápornou předponou ne- (nerandu; nėra žodžių). KLÍČOVÁ SLOVA: vděčnost, mluvčí, adresát, jazykové vyjádření. GIEDRĖ ČEPAITIENĖ Šiaulská univerzita ul. P. Višinskio 38, LT-76352 Šiauliai [email protected] BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204