Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai

AGNĖ BLAŽIENĖ Univerzita Vytautase Velkého TĚŽKOSTI S OSVOJOVÁNÍM GRAMATICKÝCH RYSŮ LITEVŠTINY V ANGLICKOJAZYČNÉM PROSTŘEDÍ KLÍČOVÁ SLOVA: osvojování jazyka, bilingvismus, souvislé vyprávění, dětská řeč. ÚVOD V posledním desetiletí, kdy se pozornost začala věnovat Litevcům žijícím v jiných zemích, se začaly objevovat práce, jejichž cílem je zjišťovat kontakty Litevců žijících v emigraci s dalšími krajany a jejich zkušenosti s usazováním v novém prostředí (Liubinienė 2009), vnímání identity a vazby na Litvu (Čiubrinskas, Kuznecovienė 2008). Vedle sociálních témat se diskutuje o zachování a užívání litevštiny v rodinách a komunitách, neboť je také považována za jeden z rysů litevské identity. Častěji se zkoumá výuka litevštiny a výzvy spojené s litevským vzděláváním (Dautartas 2005; Celešiūtė 2008; Aleksandravičius, Kuzmickaitė 2008; Tamošiūnaitė 2012), postoje rodičů k výuce litevštiny (Šutinienė 2009), faktory, které ovlivňují udržování zděděného jazyka u emigrantů první, druhé a třetí generace (Tamošiūnaitė 2008), způsoby jazykového managementu v rodinách při zachovávání mateřského jazyka (Jakaite-Bulbukiene 2014, 2015a, 2015b) a další témata. Za zmínku stojí několik rozsáhlejších výzkumů, jejichž cílem bylo zjistit vztah mezi jazyky užívanými ve velkých litevských městech a národní identitou (projekt Miestai ir kalbos1, Ramonienė 2010), prozkoumat jazykové chování, jazykový repertoár a jazykové postoje litevských emigrantů (projekt Emigrantų kalba2) a analyzovat specifika litevštiny v diaspoře, úroveň její znalosti, příčiny jejího ústupu a další aspekty (projekt Lietuvių kalba diasporoje: mokėjimas, vartojimas, nykimas3). Výzkum se stále častěji zaměřuje na jazykové aspekty interakce mezi dvěma jazyky a vlivu dominantního jazyka na zděděný či domácí jazyk. Například Lionginas Pažūsis (2009) zkoumal specifika přepínání kódů u Litevců v Severní Americe a vliv angličtiny na litevštinu a částečně popsal některé příznaky ústupu litevštiny. Ve snaze zjistit litevštiny 1 Projekt probíhal v letech 2007–2009 na Vilniuské univerzitě, vedoucí prof. dr. Meilutė Ramonienė, financoval jej Litevský státní fond pro vědu a studium (viz internetové stránky projektu: http://projektai.vu.lt/miestaiirkalbos/). 2 Projekt probíhal v letech 2011–2013 na Vilniuské univerzitě, vedoucí prof. dr. Meilutė Ramonienė. 3 Projekt probíhá v letech 2015–2017 na Vilniuské univerzitě, vedoucí prof. dr. Meilutė Ramonienė (viz internetové stránky projektu: http://wp.eln.lt/apie-projekta/). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai rysy osvojování v prostředí jiného jazyka, faktory podporující a brzdící vývoj jazyka, přičemž pozornost byla věnována dětské řeči. Pomocí různých metod dlouhodobého pozorování a experimentálních metod byly zkoumány lexikální a gramatické rysy osvojování mateřské litevštiny bilingvními dětmi v německojazyčném prostředí (Balčiūnienė, Kalninyte, Krivickaitė 2011) a v anglickojazyčném prostředí (Blažienė 2015). Srovnávala se také řeč bilingvních (litevština–angličtina, ruština–litevština) a monolingvních dětí (Kalninyte 2013; Balčiūnienė, Kalninyte 2013; Krivickaitė 2014;), zkoumaly se gramatické rysy litevštiny jako mateřského a druhého (cizího) jazyka a rysy střídání kódů (Dabašinskienė, Čubajevaitė 2009; Dabašinskienė, Balčiūnienė, Kalninyte 2014), ztráta mateřské litevštiny v dětství při rychlém osvojování jiného jazyka v případech mezinárodního osvojení (Ramonaite 2013). Ačkoli přibývá prací, které zkoumají jazykové rysy Litevců žijících v emigraci, chybějí podrobnější a rozsáhlejší výzkumy, které by pomohly tvůrcům metodických materiálů připravujícím materiály pro výuku a učení litevštiny zaměřit se na jazykové rysy litevštiny osvojené v prostředí jiného jazyka. Takové výzkumy jsou důležité také pro učitele litevských škol a logopedy, kteří pracují jak s dětmi, jež mají potíže s učením mateřské litevštiny v prostředí jiného jazyka, tak s dětmi, které se vrátily žít do Litvy a jejichž znalosti a dovednosti v litevštině neodpovídají jazykovým schopnostem jejich vrstevníků v Litvě. S ohledem na těchto několik zmíněných i řadu dalších aspektů byl proveden rozsáhlý výzkum, jehož cílem bylo určit lexikální a gramatické rysy litevštiny osvojované v anglickojazyčném prostředí4. Cílem článku je pojednat o několika gramatických rysech mateřské litevštiny osvojované v anglickojazyčném prostředí (volba deklinačních paradigmat, shoda a řízení, užívání genitivu po záporných výrazech), které dětem způsobují obtíže. 1. VÝZKUMNÝ MATERIÁL A METODOLOGIE Výzkum probíhal od dubna do června 2013. Data byla shromážděna ve čtyřech litevských školách v Londýně, které působí od jednoho do deseti let v různých londýnských čtvrtích. Pomocí úkolu vytvořit souvislé vyprávění na základě obrázků bylo shromážděno 156 vyprávění dětí a mezi rodiči (opatrovníky) účastníků byl rovněž proveden sociolingvistický dotazník, aby bylo 4 Na základě výzkumu se připravuje disertační práce, jejíž jedna část podrobně pojednává o lexikálních a gramatických rysech litevštiny u bilingvních dětí. Tento článek se omezuje na gramatické rysy, zejména na ty, které činí potíže i monolingvním dětem při osvojování litevštiny. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai bylo zjištěno prostředí, v němž dítě žije, jazyky užívané v rodinách, četnost užívání jednotlivých jazyků atd. Z údajů z dotazníkového šetření vyplynulo, že účastníci výzkumu jsou velmi různorodí, proto byly do výzkumu vybrány děti, jejichž oba rodiče mají jako mateřský jazyk litevštinu a které se narodily v anglickojazyčném prostředí (95% všech účastníků výzkumu), nebo se narodily v Litvě, ale do anglickojazyčného prostředí přijely před dovršením jednoho roku věku (5% všech účastníků výzkumu). Celkem tedy bylo vybráno 100 dětí, které splňovaly uvedená kritéria, a byla analyzována jejich souvislá vyprávění. Podle věku byli účastníci rozděleni do šesti jednoletých věkových skupin (viz tabulka). TABULKA. Údaje o účastnících výzkumu Věková skupina Průměrný věk skupiny Počet dětí Pohlaví Země narození Dívky Chlapci Spojené království Litva (LT) 4–4;11 let 4;7 15 9 6 15 – 5–5;11 let 5;4 27 13 14 27 – 6–6;11 let 6;4 15 10 5 14 1 dítě (v Litvě žilo 6 měsíců) 7–7;11 let 7;5 17 15 2 13 4 děti (v Litvě žily: 3 měsíce; 6 měsíců; 7 měsíců; 10 měsíců) 8–8;11 let 8;3 16 10 6 16 – 9–9;11 let 9;3 10 3 7 10 – Celkem: 100 60 40 95 5 Během výzkumu bylo cílem oslovit co nejvíce dětí, proto nebyl jejich počet v jednotlivých věkových skupinách omezen a je různý. Nejméně respondentů (10) je ve věkové skupině 9–10 let, protože počet dětí tohoto (a staršího) věku v litevských školách velmi klesá, jelikož si děti volí navštěvovat jiné kroužky, které se nejčastěji konají v anglických školách nebo v jiných vzdělávacích zařízeních v angličtině. Bylo zmíněno, že děti slýchaly rodnou litevštinu od obou rodičů, v rodinách převládala litevština a děti byly povzbuzovány, aby tímto jazykem mluvily jak s rodiči, tak se sourozenci. Údaje z dotazníkového šetření ukázaly, že všechny děti uměly komunikovat anglicky a že tento jazyk používala většina zkoumaných dětí ve věkových skupinách 4–8 let polovinu dne, zatímco děti ve věku 9–9;11 let 75% dne. Většina dětí ve všech věkových skupinách navštěvovala litevskou školu přibližně dva roky, do Litvy jezdila jednou ročně a pobývala tam asi dva týdny. Během pobytu v Litvě děti komunikovaly litevsky s prarodiči, dalšími členy rodiny a vrstevníky. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Data výzkumu byla shromážděna metodou tvorby souvislého vyprávění. Děti byly požádány, aby si hrály – převyprávěly pohádku podle pořadí šesti dějových obrázků uvedených níže, které byly před dítětem rozloženy vodorovně zleva doprava (viz obrázek). Doba přípravy vyprávění ani jeho délka nebyly omezeny; během vyprávění výzkumník dítě nepřerušoval, nekladl otázky, které by mohly napovědět děj, neopravoval odlišné pojmenování postav dítětem, ale povzbuzoval je souhlasnými slovy (ano, mhm, dobře). Jakékoli vyprávění vytvořené dítětem bylo hodnoceno kladně a dítě bylo pochváleno. Před výzkumem i během něj s dítětem výzkumník komunikoval litevsky. OBR. Pořadí dějových obrázků pro souvislé vyprávění (Hickmann 2003; Gagarina a kol. 2012) Metoda vyprávění podle posloupnosti obrázků byla zvolena proto, že jde o činnost, kterou děti dobře znají a dokážou rozpoznat, používá se jak v předškolním, tak ve školním vzdělávání a dětem nezpůsobuje napětí. Tvorba souvislého vyprávění je navíc jazyková činnost, při níž je třeba zvolit slova, morfologické tvary, gramatická pravidla, prostředky propojení textu a další strategie tvorby vyprávění, aby posluchač příběhu vypravěče porozuměl. Jazyk souvislých vyprávění a jeho analýza poskytují údaje o lexikálních, gramatických a dalších jazykových rysech rodné litevštiny osvojené a užívané v prostředí angličtiny (viz příběhy převyprávěné několika účastníky výzkumu5): INF14: jednou tam byli nějací čtyři ptáčci / a byla tam maminka ptáček a tři další ptáčci chtěli jíst potom / maminka ptáček odletěla pro žížalu a vzala žížalu / a potom kočka uviděla a chtěla ty ptáčky sníst / a potom uviděla / a 5 Zde a dále je na začátku příkladů uvedena zkratka INF (informant) a číslo označuje, že informanti byli ve výzkumném materiálu seřazeni od nejmladších po nejstarší; každému účastníkovi výzkumu byl poté kvůli zachování anonymity přidělen kód. Lomítka oddělují výpovědi, tedy úseky řeči před pauzou nebo nadechnutím, které dítě udělalo, a/nebo po nich, zatímco značka +... označuje nedokončenou výpověď. V těchto i dalších příkladech je interpunkce doplněna podle pravidel schválených Státní komisí pro litevský jazyk a gramatické chyby jsou ponechány tak, jak je dítě vyslovilo. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai potom štěňátko taky uvidělo a potom jsem ho vzal za ocas [= vzalo] / a potom kočka běžela / a potom štěňátko běží za kočkou (4;116). INF81: jednoho dne žili tři holubi, jedna maminka holubice / a pak maminka holubice odletěla najíst se, vzít si / a pak kocour uviděl: jsou tam malá holoubátka / a pak ten kocour vylezl na strom / štěňátko pak přichází dál / pak se kocour podíval nahoru, do stromů, na ta holoubátka a pak začal lézt na strom / pak přišlo štěňátko a dívá se, že +... / a pak se dívá, myslí si, že ta ptáčata vezme / a pak potom to štěňátko kouslo kočku do ocasu [= kouslo kočku do ocasu?] / maminka holubice přiletěla a dala žížaly k jídlu / a pak štěňátko běželo za tou kočkou, aby už neviděla / a pak s těmi holoubátky dala maminka jídlo [= a pak dala maminka těm holoubátkům jídlo] (8;5). Souvislá vyprávění byla nahrávána na diktafon, který děti neviděly. Shromážděné nahrávky byly přepsány podle mezinárodních standardů pro přepis dětské řeči CHAT (angl. Codes for the Human Analysis of Transcripts), morfologicky označkovány7, tj. u každého slova použitého ve vyprávění byly určeny gramatické kategorie (slovní druh, číslo, rod, čas apod.). Tato práce byla provedena poloautomaticky, avšak vzhledem k morfologické víceznačnosti jazyka musel výzkumník víceznačná slova zkontrolovat a zvolit správnou variantu morfologického označení. Každé gramaticky nesprávné slovo nebo slovní spojení nalezené ve vyprávění bylo označeno zvláštní značkou, která určovala úroveň gramatické chyby (morfologie, syntax) a její typ (chyba ve shodě v čísle, chyba ve vazbě pádu atd.), aby program při analýze chyb automaticky rozpoznal chyby daného typu. Cílem této studie bylo pojednat o některých rysech osvojování gramatiky, které byly zjištěny analýzou gramatických chyb nalezených v souvislých vyprávěních; tyto chyby ve výzkumu dětské řeči nejčastěji poukazují na určitou fázi jazykového vývoje a její charakteristické rysy. 2. OBTÍŽE S OSVOJOVÁNÍM LITEVSKÉ GRAMATIKY Litevština je jazyk s bohatou a složitou morfologií, avšak jak ukazují výzkumy osvojování jazyka (Savickienė 1999, 2003; Wójcik 2000; Balčiūnienė 2009; Kamandulytė 6 Zápis 4;11 znamená, že dítěti jsou 4 roky a 11 měsíců. 7 Při kódování výzkumných dat byla použita metodologie pro tvorbu Korpusu mluvené litevštiny, kterou vytvořily Ineta Dabašinskienė a Laura Kamandulytė (Kamandulytė, Savickienė 2007, Dabašinskienė, Kamandulytė 2009). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai 2009), ačkoli děti v určitých obdobích čelí obtížím, nakonec si mateřský jazyk úspěšně osvojí. Při analýze jazyka souvislých vyprávění, která v litevštině vytvořilo sto bilingvních dětí ve věku 4–9 let, byly na různých úrovních (lexikální, morfologické, syntaktické a slovotvorné) zjištěny jak rysy charakteristické pro osvojování mateřského jazyka u monolingvních dětí, tak rysy vzniklé výhradně v důsledku interakce dvou jazyků. Jak již bylo uvedeno, osvojování mateřského jazyka v anglickojazyčném prostředí se dále v této práci probírá z hlediska tří aspektů, které působí obtíže – volby deklinačních paradigmat, shody a rekce a užívání genitivu záporového. 2.1. Volba nesprávného deklinačního paradigmatu Dabartinėje lietuvių kalboje (DLKG 2006: 69) skiriamos penkios daiktavardžių linksniuotės, kuriose pagal atskirų linksnių formų ypatybes esama 12 paradigmų8. Lietuvių kalbos daiktavardžio įsisavinimo tyrimai rodo (Savickienė 1999, 2001), kad pati produktyviausia vyriškosios giminės paradigma yra pirmoji, šiek tiek mažiau produktyvios trečioji ir penktoji9, o pati produktyviausia moteriškosios giminės – aštuntoji paradigma, šiek tiek mažiau produktyvios šeštoji, septintoji. Kitos paradigmos (devintoji, vienuoliktoji, ketvirtoji, antroji ir dešimtoji) laikytinos neproduktyviomis. Minėtų paradigmų produktyvumą lemia tai, kad jų galūnės dažniausiai vartojamos integruojant skolinius, sudarant naujus žodžius, taip pat jose vyksta galūnių kaita (Dressler ir kt. 1995–1996; Dressler, Thorton 1996; Savickienė 2001, 2003; Savickienė, Kazlauskienė, Kamandulytė 2004). Pastarojo reiškinio – galūnių kaitos – atvejų rasta dvikalbių vaikų rišliuose pasakojimuose. Jedním z nejčastějších jevů zjištěných ve vyprávěních všech věkových skupin bylo skloňování podstatného jména pes podle třetího, nikoli jedenáctého paradigmatu, například: (1) INF22: a kočka utíkala před psem (5;9). (2) INF16: a maminka říká: copak jste nemluvili s kocourem a se psem? (5;5). (3) INF62: a ten pes vzal kočce ocas a pokusil se ho odtáhnout (7;7). (4) INF82: a pes ukousl ocas (8;0). (5) INF99: když kočka vylezla na větev stromu, pes kočku kousl do ocasu (9;6). 8 (i)a ke vzoru se řadí paradigmata 1–3, (i)u ke vzoru 4–5; (i)o ke vzoru 6–7; ē ke vzoru 8; i ke vzoru 9–12. 9 Paradigmata skloňování mužského a ženského rodu jsou uvedena od nejproduktivnějšího. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Z uvedených příkladů je patrné, že část dětí zvolila skloňování podstatného jména šuo podle častějšího a produktivnějšího skloňovacího paradigmatu. Vyjadřování různých pádů podstatného jména (nom. šunis; gen. šunio; instr. šuniu) ukazuje, že si děti dobře osvojily pádové koncovky třetího paradigmatu. Na druhou stranu by tyto případy (a případy probírané dále v této podkapitole), kdy bylo zvoleno nevhodné paradigma, mohly souviset s nářečím rodičů10. Když dítě slyšelo, jak rodiče některá slova skloňují nářečně, mohlo si osvojit takový skloňovací vzorec daného slova. V některých vyprávěních se místo podstatného jména katinas (katė) v různých pádech používalo slovo katis, např.: (6) INF12: katis chce sníst (4;4). (7) INF30: a katis přišel (5;8). (8) INF24: později přišlo štěňátko, dívalo se na kocoura, co dělá (5;7). Poslední případy lze vysvětlit několika způsoby. Je možné, že děti nejprve zkrátily slovo katinas vypuštěním přípony (kat-in-as), a poté zvolily skloňování nikoli podle prvního (srov. katas), nýbrž podle třetího skloňovacího paradigmatu (katis, srov. dantis). Zkracování slov lze spojovat s principem úspornosti typickým pro hovorovou řeč, kdy se pro rychlejší a plynulejší vyjadřování vynechávají souhlásky, zkracuje se konec slova a dochází k redukcím samohlásek, asimilacím apod. (více viz Dabašinskienė 2008); volba tohoto skloňovacího paradigmatu však mohla být způsobena analogií: slovo se skloňuje podle třetího paradigmatu stejně jako již probírané slovo šuo (srov. šunis ir katis). Na druhou stranu mohlo slovo katis v litevštině litevsko-anglických bilingvních dětí vzniknout nikoli zkrácením slova katinas, ale přizpůsobením anglického slova cat litevštině přidáním koncovky třetího paradigmatu -is (cat+is). Je třeba zmínit, že případy skloňování podstatného jména šuo podle třetího paradigmatu (šunis) se vyskytují ve všech věkových skupinách od 4 do 9 let. Naproti tomu nejvíce případů skloňování podstatného jména katinas podle třetího paradigmatu (katis) bylo nalezeno ve věkových skupinách 4–5 let (14 případů)11 a pouze dva případy ve vyprávění jednoho dítěte ve věku 9–9;11 let. S ohledem na to lze tvrdit, že mladší i starší děti mají tendenci zjednodušovat skloňovací systém a volit častější a 10 Do dotazníku sociolingvistického šetření nebyla zařazena otázka týkající se dialektu (nářečí) rodičů, takže přesné údaje o nářečí rodičů každého zkoumaného dítěte nejsou k dispozici. Je však třeba zmínit, že při shromažďování výzkumných dat se každý den navštěvovaly školy litevského jazyka a komunikovalo se s dětmi i rodiči, takže bylo možné zaznamenat, že řeč některých dětí vykazuje podobné nářeční rysy, střídání kódů či jiné jazykové rysy jako řeč jejich rodičů. 11 V těchto věkových skupinách bylo nalezeno 14 případů: 12 případů tvaru sg. nom. katis a 2 případy tvaru sg. ak. katį. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai produktivnější deklinační paradigmata. Změna produktivních paradigmat (v tomto případě první za třetí) však v řeči starších dětí mizí, jakmile si osvojí deklinační systém. Ve vyprávěních dětí všech věkových skupin se vyskytlo 11 případů, kdy byla podstatná jména mužského rodu skloňována podle paradigmat ženského rodu, např.: (9) INF13: a šuniuka běžel velmi rychle (4;2). (10) INF15: potom katina takto odběhla od štěňátka (4;4). (11) INF64: a pak přiletěli k jejímu lizdos (7;6). (12) INF73: a pejsek přichází a našel kočičku (7;6). (13) INF9: a tam katinei táhnou (4;10). (14) INF81: on vylezl na medžios12 (8;2). (15) INF50: jednou v jedné medžioje žijí tři ptáčci, mláďátka, a maminka (6;2). V uvedených příkladech byla podstatná jména mužského rodu z nejproduktivnějších paradigmat – první (šuniukas, katinas, lizdas) a třetí (medis) – skloňována podle nejproduktivnějších paradigmat ženského rodu: šestého (šuniuka, katina), osmého (katinei) a sedmého (sg. gen. medžios; sg. lok. medžioje). Byly nalezeny 3 případy, kdy byla podstatná jména ženského rodu skloňována jako slova mužského rodu, např.: (16) INF30: māmas13 už miluje (5;8). (17) INF53: a māmas přichází k němu (6;1). (18) INF64: a tak křičeli a říkali už mamyčiams: chci jíst (7;6). V příkladech 16 a 17 bylo podstatné jméno ženského rodu ze šestého deklinačního paradigmatu (mama) skloňováno podle prvního deklinačního paradigmatu mužského rodu (māmas, srov. namas). Vzhledem k tomu, že anglická jména nemají specifické morfémy rozlišující mužský a ženský rod, mohou popsané případy naznačovat zánik gramatického rodu v litevštině: mužský rod je volen jako rod neoznačený. Další tvořivý případ (příklad 18) ukazuje, že podstatné jméno ženského rodu (mama) se užívá s mužskou podobou zdrobňovací přípony -ytis, -ytė (mamytis), a odpovídajícím způsobem 12 V obou příkladech (14–15) děti zdůraznily první slabiku slova: medžios, medžioje. 13 V obou případech (16–17) děti zdůraznily první slabiku slova: māmas. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai skloňuje se podle třetí deklinační třídy – mn. č. dat. mamyčiams (srov. brolytis, brolyčiams). Poslední příklad je třeba považovat za individuální případ, ukazuje však, že při skloňování zdrobnělých podstatných jmen lze zvolit i gramaticky nesprávnou deklinační třídu. Je třeba zdůraznit, že ačkoli se v příkladech 9–15 a 16–18 přechází k produktivnějším třídám nebo k třídám jiného rodu, při skloňování podstatných jmen se používají pádové koncovky těchto tříd. Skloňování podstatných jmen podle produktivnějších deklinačních tříd je v počáteční fázi osvojování podstatných jmen častým jevem, protože dětem umožňuje zjednodušit složitý systém skloňování. Jak však vyplynulo z analýzy průběhu tohoto procesu, přibližně ve věku 3;5 let dítě systém skloňování úspěšně ovládá (více viz Savickienė 2003). Případy užití deklinačních tříd rozebrané v této studii ukazují, že bilingvní děti ve věku 4–9 let chápou systémy skloňování jednotlivých tříd, zejména těch produktivních, ale i pro starší děti je obtížné zvolit správnou deklinační třídu podstatného jména. To může naznačovat, že systém skloňování není náležitě osvojen, a proto se méně frekventovaná slova nebo slova, jejichž deklinační třída není dítěti jasná, skloňují podle nejproduktivnějších a nejčastějších tříd. 2.2. Nesprávné případy kongruence a rekce Jednou ze syntaktických vlastností litevštiny je kongruence, při níž se morfologické tvary závislého slova (slov) (pád, číslo, rod) volí podle řídícího slova (DLKG 2006). Pro některé účastníky této studie bylo obtížné, aby se závislá slova shodovala s řídícími slovy v rodě a/nebo čísle. Existují například případy, kdy se neshoduje rod podstatného jména a přídavného jména (19) INF96: katė buvo alkanas a chtěla toho hodně sníst (9;7), a také případy, kdy se neshoduje pád a/nebo rod a/nebo číslo, například: (20) INF14: jednou tam byli nějací čtyři ptáčci (4;11). (21) INF53: takoví tři malí chtějí jíst (4;11). (22) INF16: a maminka říká kuřátku: vy, malá kuřátka, nikam nechoďte (5;5). (23) INF76: a tatínek se radoval, že děti byly v bezpečí (8;2). (24) INF83: jednoho dne žila maminka se třemi ptáčaty (8;2). (25) INF86: a pes přišel a uviděl kočku (8;5). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Je patrné, že některé adjektivní slovní druhy nejsou s podstatnými jmény shodné v pádě (jednoho dne maminka žila se třemi [= trimis] ptáčátky), a také v rodě a čísle (děti byly bezpečná [= bezpečné]; jakási [= jacísi] čtyři ptáček [= ptáčci]). Je třeba upozornit na příklad 23, který by také mohl být považován za záměnu typu skloňování přídavných jmen. Zkoumané děti mohly zvolit množné číslo přídavného jména bezpečný, tedy tvar bezpečná, analogicky podle množného čísla často užívaného přídavného jména dobrý, tedy dobří (srov. děti jsou hodné a děti jsou bezpečná). Adjektivní slovní druhy užité v uvedených příkladech (přídavná jména, zájmena, číslovky a příčestí) (viz příklad 25) ukazují, že si děti osvojily koncovky těchto slovních druhů vyjadřující rod a číslo, a dokážou tedy vytvářet tvary příslušného slovního druhu v mužském a ženském rodě, jednotném i množném čísle. Pokud jde o užívání pádů, je patrné, že u všech uvedených slovních druhů se volí nominativ, a to i v případech, kdy je zapotřebí vokativ (viz příklad 22) nebo instrumentál (viz příklad 24). Lze usuzovat, že v případech, kdy není známo, jak adjektivní slovní druhy shodovat s podstatnými jmény v rodě, pádě a čísle, zvolí se některý (ne nutně tentýž) rodový a/nebo číselný tvar a místo jiných pádů se obecně používá nominativ. Za zmínku stojí ještě jeden případ, který jako by ukazoval rod přídavného jména neshodný s podstatným jménem, například: (26) INF35: potom odletěla velký holubice (5;2). (27) INF35: a velký pták otevřel zobák (5;2). Nominativní koncovka podstatných jmen ženského rodu deváté deklinační třídy je –is (srov. akis, naktis); pokud tedy uvažujeme, že děti mohly podstatné jméno balandis v uvedených příkladech zařadit do deváté deklinační třídy, pak je užití přídavného jména ženského rodu didelė spolu s ním oprávněné (srov. didelė akis). Tyto příklady by proto nebylo třeba chápat jako případ neshody v rodě, nýbrž jako záměnu deklinačních tříd. Výzkumy ukazují (Savickienė 2000; 2005), že nejčastěji užívaným pádem v litevštině je nominativ; podle četnosti následují genitiv, akuzativ, dativ, instrumentál a lokál. Chyby ve vazbách nalezené ve vyprávěních bilingvních dětí se týkaly především nejčastěji užívaných pádů – nominativu, genitivu a akuzativu. Analýza jazyka souvislých vyprávění umožňuje tvrdit, že si děti nominativ náležitě osvojily a užívají jej k označení podmětu věty, například: maminka odletěla hledat ptáčátkům BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai jíst (4;11); poté maminka se vrátila s jídlem (7;3); ale pes uviděl a potom kočce kousl do ocasu (9;0). Byly však nalezeny případy, kdy byl nominativ použit nesprávně – místo akuzativu k označení objektu u tranzitivních sloves, např.: (28) INF13: a štěňátko honilo kočka [= kočku] (4;2). (29) INF27: a chtěl vzít pták [= ptáka] (5;11). (30) INF35: a velký [= velký] pták otevřel [= pootevřel] ústa (5;2). (31) INF50: potom kočička přišla a našla tři ptáčátka [= tři ptáčátka] (6;2). (32) INF55: ale přišlo štěňátko a vylekalo kočka (6;4). (33) INF58: a kocour chtěl malý pták [= malého ptáka] sníst (6;0). (34) INF91: jednou žil ptáček, který měl ještě tři malí ptáčci (9;5). Je vidět, že nominativ se zobecněně používá místo akuzativu k vyjádření přímého objektu u tranzitivních sloves. Vyskytlo se několik případů, kdy byl s tranzitivními slovesy použit genitiv, například INF63: a tehdy se maminka objala [= objala] je [= je] (7;4), a také dativ, například INF63: a on ji kousl za ocas a potom ji odstrčil [= podle kontextu věty ji] dolů (7;4). Chyby v užívání akuzativu vyžadovaného tranzitivními slovesy se nacházejí také v dalších výzkumech bilingvních dětí. Ramutė Skripkienė (2001: 82), která zkoumala státní znalost litevštiny u rusko-litevských žáků, zjistila, že se vyskytují případy, kdy žáci druhé třídy užívají s tranzitivními slovesy nominativ a lokál, např.: mám pes; otevřel v lednici. Při osvojování pádového systému mají tendenci užívat nominativ místo akuzativu také studenti, kteří se učí litevštinu jako cizí jazyk, např.: tady potkáš kamarád (Dabašinskienė, Čubajevaitė 2009: 51–52). Jak je vidět, užívání nominativu, lokálu či jiných pádů namísto akuzativu je při osvojování vyjádření přímého objektu označovaného tranzitivními slovesy běžné. Jak ukázala data tohoto výzkumu, nejmladší účastníci výzkumu (4–6 let) se dosud nenaučili dobře užívat tranzitivní slovesa – vedle správných způsobů užití se v mnoha souvislých vyprávěních objevují nesprávné. Několik nesprávných případů valence tranzitivních sloves nalezených ve vyprávěních starších dětí (7 a 9 let) může naznačovat, že toto pravidlo charakteristické pro mateřský jazyk se osvojuje poměrně pozdě. Mateřský jazyk starších dětí ovlivňuje také skutečnost, že BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai každodenně stále častěji používají dominantní angličtinu, pro niž není charakteristický systém skloňování ani vyjadřování pádů různými koncovkami. Pozornost si zasloužívá užívání předložkových konstrukcí v převyprávěných příbězích dětí, které vyrůstají ve dvojjazyčném prostředí a mluví litevsky. Byly zjištěny případy, kdy děti některé předložky nesprávně spojovaly s nevhodnými pády, např.: (35) INF15: a pak táhl z [= za] ocas (4;4). (36) INF24: později pták přišel s červem (5;7). (37) INF35: potom kočka lezla na strom (5;2). (38) INF54: a potom přišel s s něčím (6;3). (39) INF73: tady je pták s jeho malý pták (7;6). (40) INF87: a maminka mohla s s miminky pobýt (8;3). (41) INF96: kočka seskočila a začala běžet od psa (9;7). (42) INF100: a pak se ptáček vrátil k svým ptáčkům říct, že už je to dobré (9;2). Z uvedených příkladů je patrné, že děti dobře znají významy předložek, ale i pro nejstarší účastníky výzkumu je obtížné správně zvolit pád. Nesprávné tvoření předložkových konstrukcí u nejmladších účastníků výzkumu (4–6 let) lze vysvětlit tím, že předložky si osvojují mnohem později než slovní koncovky (viz Savickienė 2003). S ohledem na to lze tvrdit, že v prostředí dominantního jazyka trvá déle, než si děti osvojí předložkové konstrukce mateřského jazyka, a že je začínají užívat správně později. Pokud jde o nesprávný výběr pádů po některých předložkách v řeči starších dětí (7–9 let), lze uvažovat o tom, že toto pravidlo si ještě neosvojily (nenaučily se je) ani starší děti, anebo že takové chyby způsobuje angličtina, kterou starší děti používají stále častěji a v níž se s předložkami pojí slovní druhy, které se neskloňují. Výpovědi dětí ukazují i další tendence. Vyskytují se případy, kdy použité předložky narušují syntaktickou valenci slovesa, např.: (43) INF63: on za ocas kousl a odstrčil [= odtáhl?] ji [= ji] dolů (7;4). (44) INF76: ale psy [= pes] mu na ocas kousl (8;2). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Z uvedených příkladů je patrné, že pro děti není obtížné zapamatovat si vzorce předložkových konstrukcí (už + gen., ant + gen.), používají je však nesprávně, protože nezohledňují slovesnou valenci. V příkladech 43–44 je k slovesu įkąsti, které vyžaduje akuzativ a pojí se s předložkou į, připojeno podstatné jméno uodega pomocí předložky už nebo ant a vyjádřeno genitivem. Je třeba zmínit ještě jednu zvláštnost užívání předložek – jejich vynechávání, tj. v konstrukcích může být vynechána předložka į, např.: (45) INF78: katinas vos paėmė ančiukus, kol tas šunis [= šuo] Øi14 uodegą įkando jai (8;11). (46) INF83: a jak Øi kousl ho do ocasu (8;1). (47) INF46: a kočka lezla Øi na strom (6;11). (48) INF54: kočka šla [= lezla?] Øi nahoru (6;3). (49) INF63: a potom začala lézt Øi na strom (7;4). (50) INF64: a pták letěl Øi nahoru (7;6). (51) INF77: potom kočka vylezla Øi na strom (8;8). (52) INF82: a štěně přišlo a vidělo tu kočku, jak leze Øi na ten strom (8;0). (53) INF83: leze Øi na strom (8;1). Bylo zjištěno, že při osvojování předložkových konstrukcí děti předložky nejprve vynechávají, později je nahrazují premorfémy15, například a nebo o, až se nakonec (přibližně ve věku 2;5 roku) naučí používat většinu předložek a předložkových konstrukcí (Savickienė 1999: 20). Dvojjazyčné děti si při osvojování mateřského litevského jazyka mohou předložky rovněž vynechávat; činí tak nejen mladší, ale i starší děti (6–8 let). Lze předpokládat, že příčinou tohoto jevu není pouze prodloužené osvojování předložek, ale také gramatika angličtiny. Tuto domněnku podporuje skutečnost, že v souvislých vyprávěních elicitačně získaných v litevštině nebyla předložka į použita ve spojeních (větách), v nichž se její ekvivalenty (angl. to, into, at, towards aj.) v angličtině neužívají, např.: cat climbed up (kočka šla [= 14 Značka Ø označuje, že předložka, která by měla stát vedle ní, nebyla použita. 15 Premorféma je prozodicky vyjádřená, avšak bez sémantického významu, část slova, užívaná v nejranější fázi osvojování morfologie (premorfologické fázi), která nahrazuje část slova (koncovku, předponu, příponu) nebo celé slovo (např. předložku) (Savickienė 1999: 15). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai lezl nahoru?] nahoru; příklad 48); pták vyletěl nahoru (pták letěl nahoru; příklad 50); vylézt na strom (leze strom; příklad 53). Za zmínku stojí ještě jeden případ nalezený ve vyprávěních dvou účastníků výzkumu: místo předložky se v něm vyslovuje hláska o, kterou lze vzhledem k její funkci označit za premorfém – označuje morfologický prvek, který dítě ještě neumí správně používat, např.: (54a) INF58: a psa kočku chytil o ocasu [= za ocas] BET (54b) INF58: pes uviděl kočku na stromě (6;0). (55a) INF69: a pes uviděl, že ta kočka leze o stromu [= na stromě] BET (55b) INF69: a pes kousl do ocasu kočky a pak ji zahnal (7;9). V uvedených příkladech (54a a 55a) genitiv použitý s takzvanou premorfémou o ukazuje, že děti znají pravidlo, podle něhož musejí být slova užívaná v předložkových konstrukcích spolu s předložkami vyjádřena určitými pády. Z dalších případů užití předložek nalezených ve vyprávěních týchž dětí (54b a 55b) je patrné, že když děti umějí určitou předložku dobře používat a jsou si jisté, že předložková konstrukce bude správná, použijí tuto předložku, nikoli premorfému. Tyto případy odrážejí tvořivé řešení, při němž dítě použije gramaticky správnou konstrukci (sestávající ze dvou složek) a využije pomocné jazykové prvky, které doplňují chybějící vhodný morfologický prvek, tedy použije premorfému. Je zřejmé, že někteří bilingvní děti, dokonce i ty nejstarší, si dosud dobře neosvojily předložkové konstrukce. Zdá se, že užívání předložkových konstrukcí v litevštině je v některých případech ovlivněno gramatickými pravidly dominantní angličtiny, která si starší děti již osvojily. 2.3. Užkulnio kilmininko (ne)vartojimas Při osvojování jazyka se setkáváme se složitým jevem – označeným a neoznačeným přímým objektem. V litevštině lze objekt vyjádřit akuzativem (perku obuolius), zatímco neurčité množství genitivem (perku obuolių). Přímý objekt tranzitivních sloves se vyjadřuje akuzativem (statysiu namą), avšak v záporných větách těchto BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai veiksmažodžių objektas reiškiamas kilmininku (nestatysiu namo) (DLKG 2006). Nors lietuvių kalboje žymėto ir nežymėto objekto raiška yra sudėtinga dėl sąsajos su morfologija, sintakse, semantika, tyrimai rodo (Dabašinskienė 2015: 380), kad paprastai vaikai tai nesunkiai įsisavina ir nuo 2,5 metų vaikų kalboje vis daugiau randasi atvejų, kai, nurodant objekto dalį, ar su neigiamaisiais tranzityviniais veiksmažodžiais vartojamas kilmininkas. Tačiau iš atliktos analizės matyti, kad 5, 7, 8 metų dvikalbiams vaikams kalbant lietuviškai vis dar sunku taisyklingai vartoti neiginio kilmininką, pvz.: (56) INF16: a maminka hlídala kuřátka, aby pes neodnesl malá kuřátka (5;5). (57) INF27: pak maminka jim říkala, že už nebude [=nenechá] svoje beibius (5;11). (58) INF68: pes přišel zachránit ta ptáčátka, aby kočka neodnesla je (7;2). (59) INF85: a on nechtěl něco dělat (8;3). V uvedených příkladech se spolu se zápornými tranzitivními slovesy používá nikoli genitiv, nýbrž akuzativ, např.: nepaimtų mažus viščiukus, nebepaliks beibius, nenorėjo kažką, nepaimtų juos. Z těchto případů lze usuzovat, že děti znají pravidlo, podle něhož se v kladných větách s tranzitivními slovesy vyjadřuje objekt akuzativem, avšak pravidlo, že se objekt u tranzitivních sloves se záporkou ne- vyjadřuje genitivem, si ještě zcela neosvojily (nebo neosvojily vůbec). Tyto chyby mohly vzniknout také vlivem angličtiny, v níž se vyjádření objektu v kladných i záporných větách nemění, např.: want to buy a house; I do not want to buy a house. Abychom přesně určili příčinu tohoto užití, je třeba shromáždit více příkladů. Je třeba zmínit, že správné užívání genitivu záporu činí potíže také bilingvním (rusko-litevským) dětem, které litevštinu používají jako druhý nebo státní jazyk. Při zkoumání jazykových dovedností žáků druhé třídy v litevštině bylo zjištěno, že v daném případě děti místo genitivu dávaly přednost instrumentálu či akuzativu, např.: nemėgstu košė; nemėgstu kiaušinius; nemėgstu bulvės (pl. nom.) (Skripkienė 2001: 82). Chyby tohoto typu se vyskytují také při studiu litevštiny jako cizího jazyka. Bylo zjištěno, že studenti učící se litevsky používají místo genitivu u záporných tranzitivních sloves akuzativ, např.: aš nežiūriu televizorių; karvė neduoda pieną (Dabašinskienė, Čubajevaitė 2009: 55). Tyto výzkumy ukazují, že vyjadřování objektu si snadno neosvojují (nenaučí) nejen monolingvní, ale ani bilingvní (či vícejazyčné) osoby, které litevštinu používají jako mateřský, státní nebo cizí jazyk. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai ZÁVĚRY Analýza souvislých vyprávění odhalila, s jakými obtížemi se děti potýkají při osvojování pádových paradigmat v anglickém jazykovém prostředí, při shodě gramatických tvarů (pádu, čísla a rodu), při řízení pádů a při užívání genitivu záporu. Údaje ukázaly, že při vzájemném působení dvou jazyků lze systém skloňování v rodné litevštině řádně osvojit, přestože tento proces u některých bilingvních dětí trvá déle než u monolingvních dětí – až do pěti či šesti let. Je třeba zdůraznit, že malé i starší děti mají sklon systém skloňování zjednodušovat, a proto skloňují podstatná jména s neproduktivními paradigmaty nebo méně častá podstatná jména podle produktivních paradigmat. Někdy si zvolí paradigma skloňování podle analogie s jinými slovy, to je však typičtější pro nejmladší účastníky výzkumu. Analýza shody gramatických tvarů ukázala, že děti dokážou správně volit koncovky vyjadřující číslo, mužský či ženský rod a pád, avšak i děti staršího věku (7–8 let) mají stále potíže vybrat morfologický tvar závislého slova (‑ų) (‑ių) podle slova řídícího. Analýza řízení ukázala, že akuzativ užívaný s tranzitivními slovesy k vyjádření předmětu bývá často nahrazován nominativem, genitivem či jiným pádem. Takovou tendenci lze pozorovat u monolingvních dětí při osvojování tranzitivních sloves, dokud se nenaučí s těmito slovesy užívat akuzativ. Údaje z provedeného výzkumu však ukazují, že užívání tranzitivních sloves s akuzativem stále působí potíže starším (sedmiletým a devítiletým) bilingvním dětem. Kromě toho mají malé i starší (7–8leté) děti potíže se správným užíváním genitivu záporu. Předmět u záporných tranzitivních sloves děti vyjadřovaly nikoli genitivem, ale akuzativem. Užívání předložek a předložkových konstrukcí se vyznačuje několika rysy. Zaprvé, podstatná jména následující po předložce nelze vždy vyjádřit pády, s nimiž se tyto předložky pojí. Zadruhé lze vytvořit gramaticky správné spojení předložky a podstatného jména (např. z + gen.), avšak výsledná předložková konstrukce může být nesprávná, pokud se toto spojení užije bez ohledu na syntaktickou valenci slovesa. To ukazuje, že pro bilingvní děti je obtížnější naučit se správně užívat předložkové konstrukce než je správně utvořit. Zatřetí, na konstrukce s předložkou į má vliv BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai anglická gramatika: tato předložka se v litevštině vynechává ve slovních spojeních, v nichž se nepoužívá ani v angličtině. Několik gramatických jevů pojednaných v tomto článku umožňuje konstatovat, že při osvojování litevštiny v prostředí, kde dominuje angličtina, procházejí děti stejnými (nebo podobnými) etapami jako monolingvní děti v Litvě. Některá pravidla si však bilingvní děti v prostředí jiného jazyka osvojují obtížně a jejich osvojení trvá déle než u monolingvních dětí. Může to být ovlivněno tím, že vedle litevštiny se každodenně stále intenzivněji a častěji užívá angličtina, která začíná zaujímat dominantní postavení, zejména poté, co děti od čtyř let nastoupí do školy. LITERATŪRA A l e k s a n d r a v i č i u s D., K u z m i c k a i t ė D. 2008: Emigracija ir šeima: Vaikų ugdymo problemos ir iššūkiai, Vilnius: Versus Aureus. B a l č i ū n i e n ė I. 2009: Pokalbio struktūros analizė kalbos įsisavinimo požiūriu. Dak taro disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. B a l č i ū n i e n ė I., K a l n i n y t ė A. 2013: Narrative production in Lithuanian TD Mono- and Bilingual 5–6-year Olds, pranešimas skaitytas tarptautinėje mokslinėje konferencijoje Child Language Seminar–2013. Mančesterio universitetas. B a l č i ū n i e n ė I., K a l n i n y t ė A., K r i v i c k a i t ė E. 2011: Lietuvių kilmės vaikų, gyvenančių Vokietijoje, kalba: nuostatos, tendencijos, rekomendacijos. Vokietijos šeštadieninių lituanistinių mokyklų vadovų ir mokytojų seminaras. Hiutenfeldas, Vokietija. B l a ž i e n ė A., 2015: Dvikalbių vaikų rišliojo pasakojimo produktyvumas ir leksinė įvairovė. – Taikomoji kalbotyra 7. Prieiga internete: http://mif.vu.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/54/50 (žiūrėta 2016 06 25). C e l e š i ū t ė I. 2008: Lituanistinio vaikų ugdymo užsienio šalyse ypatumai. – Oikos 2 (6), 52–72. Č i u b r i n s k a s V., K u z n e c o v i e n ė J. (sud.). 2008: Lietuvių identiteto trajektorijos, Kaunas: VDU leidykla. D a b a š i n s k i e n ė I. 2015: Growing knowledge in differential object marking: the view from L1 Lithuanian. – Revue roumaine de linguistique LX (369–382). D a b a š i n s k i e n ė I., B a l č i ū n i e n ė I., K a l n i n y t ė A. 2014: Links between lexicon and grammar in narrative production: Lithuanian as L1 and L2 in bilingual children, 13th International Congress for the Study of Child Language, Amsterd amas. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Dabašinskienė I., Čubajevaite L. 2009: Acquisition of case in Lithuanian as L2: Error analysis. – Eesti Rakenduslingvistika Ühingu aastaraamat = Estonian Papers in Applied Linguistics 5, 47–65. Dabašinskienė I., Kamandulytė L. 2009: Corpora of spoken Lithuanian. – Eesti Rakenduslingvistika Ühingu aastaraamat = Estonian Papers in Applied Linguistics 5, 67–77. Dabašinskienė I. 2008: Trumpinimas ir dažnumo poveikis šnekamojoje kalboje. – Darbai ir dienos 50, 109–117. Dautartas J. 2005: Lituanistinio ugdymo JAV raidos aspektai. – Pedagogika 79, 189–193. Dressler W. U., Tornton A. M. 1996: Italian nominal inflection. Wiener Linguistische Gazette 55–57, 1–26. Dressler W. U., Drąžyk R. D., Dziubalska-Kołaczyk K., Jagła E. 1995–1996: On the earliest stages of acquisition of polish declension. – Wiener Linguistische Gazette 53–54, 1–21. DLKG 2006 – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Gagarina N., Klop D., Kunnari S., Тантеле K., Välimaa T., Balčiūnienė I., Bohnacker U., Walters J. 2012: Multilingual assessment instrument for narrative analysis (MAIN), Berlin: ZAS. Hickmann M. 2003: Children’s discourse: Person, space and time across languages, Cambridge: Cambridge University Press. Jakaitė-Bulbukienė K. 2014: Lietuvių kalbos išsaugojimas emigrantų šeimoje: JAV atvejis. – Taikomoji kalbotyra 5. Prieiga internete: http://mif.vu.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/40/34 (žiūrėta 2016 07 02). Jakaitė-Bulbukienė K. 2015a: Lietuvių emigrantų šeima: kalba ir tapatybė. Daktaro disertacija. Vilnius: Vilniaus universitetas. Jakaitė-Bulbukienė K. 2015b: Lietuvių kalbos išlaikymą emigrantų šeimoje lemiantys veiksniai: JAV atvejis. – Taikomoji kalbotyra 7. Prieiga internete: http://mif.vu.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/69/62 (žiūrėta 2016 07 02). Kamandulytė L. 2009: Lietuvių kalbos būdvardžio įsisavinimas: leksinės ir morfosintaksinės ypatybės. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Kamandulytė L., Savickienė I. 2007: The corpus of spoken Lithuanian. – Human Language Technologies. The Third Baltic Conference Proceedings, 127–133. Kalninytė A. 2013: Lietuvių vaikų, gyvenančių anglakalbėje aplinkoje, rišliojo pasakojimo ypatybės, pranešimas skaitytas tarptautinėje taikomosios kalbotyros konferencijoje Kalbos ir žmonės: dialogas ir kontaktai. Vilnius: Vilniaus universitetas. Krivickaitė E. 2014: Netikrų žodžių kartojimo testas: lietuvių vienakalbių ir dvikalbių vaikų kalbos tyrimas. – Taikomoji kalbotyra 4. Prieiga internete: http://mif.vu.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/33/28 (žiūrėta 2016 07 02). Liubinienė N. 2009: Migrantai iš Lietuvos Šiaurės Airijoje: „savos erdvės“ konstravimas. Daktaro disertacija. Kaunas. Pažūsis L. 2009: Šiaurės Amerikos lietuvių kalba (dvikalbystės sąlygojamų reiškinių tyrinėjimai). Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Ramonaitė J. T. 2013: Italų kaip antrosios kalbos įsisavinimas: įvaikinimo iš Lietuvos situacija. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Ramonienė M. (red.) 2015: Emigrantai: kalba ir tapatybė: kolektyvinė monografija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Ramonienė M. (red.) 2010: Miestai ir kalbos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Savickienė I. 1999: Lietuvio vaiko daiktavardžio morfologija. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Savickienė I. 2000: Linksniai šnekamojoje kalboje. – Darbai ir dienos 24, 89–99. Savickienė I. 2001: Linksniavimo paradigmų formavimasis vaiko kalboje. – Lituanistica 3 (47), 58–68. Savickienė I. 2003: The Acquisition of Lithuanian Noun Morphology, Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Savickienė I. 2005: Linksnių vartojimo dažnumas ir daiktavardžių reikšmė. – Acta Linguistica Lithuanica 52, 59–65. Savickienė I., Kazlauskienė A., Kamandulytė L. 2004: Naujas požiūris į lietuvių kalbos daiktavardžio linksniavimo tipus pagal natūraliosios morfologijos teoriją. – Acta Linguistica Lithuanica 50, 79–98. Skripkienė R. 2001: Lietuvių kalbos gebėjimų lygmenys: nelietuvių mokyklų pradinukų kalbinės raiškos valstybine kalba tyrimai. – Pedagogika 55, 78–86. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AGNĖ BLAŽIENĖ. Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai Šutinienė I. 2009: Lietuvių kalbos gramatinių ypatybių įsisavinimo anglų kalbos aplinkoje sunkumai. – Filosofija. Sociologija 20 (4), 310–317. Tamošiūnaitė A. 2012: Lituanistinės mokyklos iššūkiai: mokinių nuostatos ir kalbos vartojimo polinkiai. Pranešimo skaidrės. Čikagos lituanistinė mokykla. Prieiga internete: http://www.svietimotaryba.org/index.htm (žiūrėta 2016 07 04). Tamošiūnaitė A. 2008: The Lithuanian Language in the United States: Shift or Maintenance? – Lituanus 54(3), 60–78. Wójcik P. 2000: The Acquisition of Lithuanian Verb Morphology: a Case Study, Krakow: Quartis. Įteikta 2016 07 26 Priimta 2016 09 07 AGNĖ BLAŽIENĖ Vytauto Didžiojo universitetas Humanitarinių mokslų fakulteto Lietuvių kalbos katedra Kristijono Donelaičio g. 52–205, LT–44244 Kaunas [email protected] BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204