Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose

AURELIJA TAMULIONIENĖ Litevský jazykový institut ZVLÁŠTNOSTI INTERPUNKCE V PRACÍCH ZE STÁTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY Z LITEVŠTINY A LITERATURY KLÍČOVÁ SLOVA: slohová práce, interpunkce, interpunkční znaménko, státní maturitní zkouška. ÚVOD V poslední době se hojně diskutuje o maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury: počínaje gramotností, výběrem literárních děl a konče hodnocením a dalšími otázkami. Gramotnost se nejčastěji chápe jako schopnost správně psát a používat interpunkci1. O nejtypičtějších tendencích v pravopisných chybách žáků v pracích ze státní maturitní zkoušky se psalo již dříve (Tamulionienė 2015). Tento článek pokračuje v tématu gramotnosti žáků z jiného hlediska – zabývá se zvláštnostmi interpunkce v textech žáků. Předmětem tohoto článku je čtyřicet prací ze státní maturitní zkoušky z litevského jazyka a literatury z roku 2014 a šedesát z roku 2018, ohodnocených 80–100 body a pocházejících z různých litevských regionů2. Článek se zaměřuje na práce žáků s nejlepším hodnocením – cílem je zjistit, jaké interpunkční zvláštnosti mají žáci, kteří dosáhli nejlepších výsledků; pokud jsou nalezené případy interpunkce problematické i pro tyto žáky, lze předpokládat, že mohou být nejasné také žákům s horším hodnocením. Autorka článku ostatně analyzovala velkou část prací ze státní maturitní zkoušky z roku 2014; z nich vyplývá, že interpunkčních chyb je tolik, že je téměř nemožné podrobně je popsat v jediném článku. Proto se nejprve rozhodla prozkoumat interpunkční zvláštnosti jedné skupiny – žáků s nejlepším hodnocením. Cílem článku je na základě jazykové analýzy prací ze státní maturitní zkoušky z litevského jazyka a literatury určit nejtypičtější interpunkční chyby v textech žáků, pokusit se objasnit příčiny a zvláštnosti těchto chyb a odhalit rysy interpunkce charakteristické pro texty žáků. 1 V tomto článku se slovo gramotnost používá ve stejném významu. 2 Práce poskytlo Národní centrum pro zkoušky na základě smlouvy o spolupráci mezi Litevským jazykovým institutem a Národním centrem pro zkoušky. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 2 Za tímto účelem byly stanoveny následující hlavní úkoly: 1) prozkoumat teoretické aspekty interpunkce; 2) provést jazykovou analýzu čtyřiceti písemných prací z roku 2014 a šedesáti prací z roku 2018 z litevského jazyka a literatury v rámci státní maturitní zkoušky, ohodnocených 80–100 body; 3) na základě výsledků provedené analýzy určit nejtypičtější interpunkční chyby žáků; 4) na základě zjištěných typů nejtypičtějších interpunkčních chyb se pokusit objasnit jejich příčiny; 5) odhalit specifika interpunkce v písemných pracích žáků. Článek při zkoumání specifik interpunkce v pracích žáků využívá popisnou analytickou metodu; kvantitativní (počítací) metoda se používá k výpočtu a uvedení četnosti interpunkčních chyb v pracích žáků. První kapitola článku přináší přehled aktuálnosti výzkumu; druhá kapitola se zabývá typičtějšími problematickými případy interpunkce a uvádí srovnávací statistickou charakteristiku chyb. V článku jsou všechny rozebírané případy ilustrovány příklady z esejí. Jazyk ilustračních příkladů nebyl opravován a zůstal autentický. 1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝZKUMU Interpunkce se definuje jako „aplikovaná část syntaxe, jejímž předmětem je stanovení pravidel pro používání interpunkčních znamének <...> v psaném jazyce“ (Gaivenis, Keinys 1990: 186), „jde o historicky utvořený systém interpunkčních znamének psaného jazyka, užívaných k označení strukturálního (gramatického), významového a intonačního (melodického) členění textu a jeho jednotek (zejména věty), k upřesnění, zdůraznění a aktivizaci aktuální logické a emocionálně expresivní informace. Jde také o systém zásad a pravidel užívání interpunkčních znamének“ (Abaravičius 2002: 8). Za počátek normativní interpunkce litevského jazyka lze považovat Lietuvių kalbos sintaksę Jonase Jablonskise (1911). V knize se píše, že interpunkční znaménka pomáhají „snáze číst <...> a ukazují, kde je třeba při čtení udělat pauzu a kde hlas pozvednout nebo snížit“ (Jablonskis 1957: 542). V Lietuvių kalbos gramatikoje J. Jablonskise vydané roku 1922 je interpunkci věnována samostatná kapitola „Rozdělovací znaménka“; o interpunkci se v ní píše: „při čtení je někdy třeba udělat pauzu, hlas pozvednout nebo snížit, něco říci zvolacím nebo tázacím způsobem <...> Abychom ukázali, jak máme číst text, používáme zvláštní značky – oddělovače neboli rozdělovací znaménka“ (Jablonskis 1922: 270). Dějiny kodifikace interpunkce podrobně popisuje článek Vida Valskise „Iš lietuvių kalbos skyrybos norminimo istorijos“ (2014). Podle lingvisty lze za nejpodrobnější popis interpunkčních norem považovat publikaci Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba (dále jen LKRS; BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 3 trys leidimai: 1976, 1989, 1992). Šiame leidinyje „apibendrinta ir susisteminta visa skyryba: pateiktos išsamios taisyklės ir gausūs jų iliustruojamieji pavyzdžiai <...> glaustai suformuluoti pagrindiniai skyrybos norminimo principai: sintaksinis <...> ir intonacinis“ (Valskys 2014: 156). LKRS rašoma, kad sakinio dalies intonacinis ir prasminis savarankiškumas priklauso nuo įvairių aplinkybių, todėl rašančiojo gali būti skirtingai suvokiamas (1992: 128). V roce 2006 přijala Státní komise pro litevský jazyk usnesení „O pravidlech povinné a volitelné interpunkce“. Usnesení připravila skupina lingvistů vedená Albinasem Drukteinisem. Státní komise pro litevský jazyk schválila nová pravidla povinné a volitelné interpunkce usneseními č. N-2 (103) a č. N-3 (104) ze dne 28. září 2006. Ve veřejném prostoru vyšlo několik článků lingvisty, které seznamovaly s důvody reformy interpunkce, změněným výkladem některých případů apod. (Drukteinis 2006; 2007a; 2007b; Kniūkšta 2007). Lingvista A. Drukteinis píše: „[t]ato etapa úpravy interpunkce ukazuje, že se litevská interpunkce nyní nachází na určitém rozcestí. Slaďování pravidel s komunikačními cíli tvůrce textu při současném dodržování zásady strukturálního členění, k němuž se navíc přidávají formální znaky, činí tato pravidla do jisté míry nejednotnými. Je zřejmá tendence ponechávat píšícímu větší prostor pro vlastní rozhodnutí. To lze vysvětlit teoreticky i interpunkční praxí. Pokud by šlo o etapu dalších a rozsáhlejších změn, bylo by možné tuto rozmanitost znaků členění po určitou dobu tolerovat; v dlouhodobém výhledu by však bylo možné pravidla stále více orientovat na volnou, tj. na srozumitelnost a expresivitu textu zaměřenou interpunkci, alespoň tam, kde jsou strukturální vztahy zřejmé a k jejich pochopení není třeba podpory oddělovacích znamének“ (Drukteinis 2006: 205–206). A. Drukteinis uvedl důvody, proč bylo třeba pravidla interpunkce revidovat: skutečnou úroveň schopnosti autorů textů interpunkčně členit podle pravidel, možnou nejednoznačnost samotných pravidel, neschopnost uplatňovat je při členění konkrétních případů aj. (Drukteinis 2007b: 1–2). Lingvista napsal: „[p]ravidla povinného členění jsou založena na jasných, zpravidla formálních (gramatických, strukturálních) znacích. Jsou pouze ukazateli určitých významových vztahů, neumožňují však jejich subjektivní interpretaci. Pravidla volitelného členění se formulují s odkazem na záměr tvůrce textu – na přání něco zdůraznit nebo intonačně vyčlenit. Píšícímu se zde ponechává svoboda rozhodnout, jaké odstíny významu chce interpunkčními znaménky vyjádřit“ (Drukteinis 2007b: 1). Interpunkce litevského jazyka se opírá o tři principy: syntaktický, intonační a významový. Rozdělení pravidel na povinná a volitelná v roce 2006 mělo, jak se zdálo, žákům i ostatním autorům textů usnadnit jejich používání. Ale stalo se tak? Jakmile se začalo mluvit o změnách v interpunkci, objevily se ve veřejném prostoru diskuse o tom, že taková reforma by měla žákům ulehčit situaci (Augulytė 2005; Gliožerienė 2005; Norvilaitė 2005). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 4 V té době se o tom aktivně a široce diskutovalo. Později, když diskuse utichly, se začalo pochybovat o tom, jak reforma ovlivnila výuku. Na setkáních s učiteli se o tomto tématu často hovoří a stále hlasitěji zaznívá, že tato reforma žákům neprospěla – čím větší svoboda volby, tím větší zmatek. Při celkovém pohledu na písemné práce žáků někdy vzniká dojem, že smysl interpunkčních znamének bývá často obtížně pochopitelný. S proměnou intonačních tendencí v hovorovém jazyce mladých lidí (stále více se prosazuje tendence zvyšovat intonaci na konci věty apod.) mohou tyto intonační akcenty, pokud není plně pochopena větná struktura, někdy vést ke zmatku. Svoboda rozhodnout se, zda interpunkční znaménka psát, s sebou přináší také velkou odpovědnost, s níž se ne každému daří vyrovnat. Jiní učitelé se naopak z reformy radují a tvrdí, že podstata nespočívá v povinných či volitelných případech užití interpunkce; prý záleží na schopnosti tato pravidla předávat, jasně vyučovat větnou stavbu a vztahy mezi slovy. Téměř jednomyslně se však uznává, že chybí jasnější vysvětlení některých interpunkčních pravidel a příklady ze skutečného užívání, protože současná interpunkce se opírá především o intonační a významová hlediska. Nabízí se otázka, nakolik lze tato hlediska ve výuce uplatnit, neboť „spisovatel by se při spoléhání na intonaci jakožto prvek vyšší syntaktické roviny měl mít dostatečné znalosti o stavbě věty“ (Vasiliauskienė, Rimkutė 2007: 60). Od roku 2015 se v Ústavu litevského jazyka zkoumají práce z celostátní maturitní zkoušky z litevského jazyka a literatury i další písemné práce maturantů. Je patrné, že přibývá případů nemotivovaného užití interpunkce; zdá se, že význam interpunkce není zcela pochopen, a proto vznikají potíže s využíváním možností, které interpunkční pravidla nabízejí. To vše vedlo k tomu, že jsme se začali věnovat tomuto tématu – zkoumání interpunkce v textech žáků. Práce žáků s nejlepšími hodnoceními nebyly vybrány náhodně; cílem je zjistit, které případy interpunkce jsou nejsložitější a nejasné i pro žáky, kteří píší nejlépe. Je třeba upozornit na to, že současné problémy s interpunkcí jsou podobné těm dřívějším. Už v roce 1938 psal Pranas Skardžius, že „mnozí kladou interpunkční znaménka bez jakéhokoli řádu, jak jim přijdou pod ruku nebo jak se komu zdá nejlepší“ (Skardžius 1938: 38), a Petras Jonikas zvažoval, jakou interpunkcí – gramaticko-logickou, pauzovou, či intonační – by se měl litevský jazyk řídit (Jonikas 1939: 133). Je třeba také upozornit na to, že v současnosti je mimořádně oblíbená elektronická komunikace (sociální sítě, textové zprávy, e-maily). V elektronické komunikaci se používá méně interpunkčních znamének než v psaném textu. Jazykovědkyně Asta Rykylienė provedla výzkum, který ukázal, že autoři elektronických textů se nejen rozhodují, zda interpunkční znaménka používat, či nikoli, ale mají dokonce sklon užívat je méně nebo více, než je třeba (Rykylienė 2001: 78), BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 5 v krátkých zprávách „lze pozorovat odlišné tendence v užívání a nové způsoby členění textu“ (Nevinskaitė 2010: 290), „objevuje se tendence interpunkci omezovat; v některých e-mailech a internetových konverzacích se nepoužívá vůbec“ (Crystal 2006: 94). S rostoucím rozsahem elektronické komunikace je důležité posilovat dovednosti interpunkce v psaném textu. Interpunkční dovednosti žáků v pracích z celostátních maturitních zkoušek zkoumala Vilija Salienė (2005: 101–103), o interpunkčních dovednostech žáků psal Kęstutis Bredelis (2011: 20–26). Zita Alaunienė po analýze hodnoticích kritérií slohových prací z několika let ve svém článku „Stav litevského jazyka ve škole – co lze napravit už nyní?“ píše, že každý rok se povolený počet chyb zvyšuje, tedy že „požadavky na gramotnost se stále snižují“ (Alaunienė 2018: 6). Přinejmenším v oblasti hodnocení interpunkce nebyly za posledních pět let zaznamenány výraznější změny (viz tabulka 1). Národní centrum pro zkoušky každoročně analyzuje statistické údaje z celostátní maturitní zkoušky a zveřejňuje je (dostupné online: https://www.nec.lt/). Na základě údajů Národního centra pro zkoušky jsou v tabulce 1 uvedeny výsledky hodnocení interpunkce v celostátní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury za období 2014–2018. TABULKA 1. Výsledky hodnocení interpunkce v celostátní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury v letech 2014–2018, v% (sestavila autorka na základě údajů Národního centra pro zkoušky) 2014 Za interpunkci se uděluje 7 bodů z celkových 18 bodů udělovaných za jazykovou správnost. Body (počet chyb) 7 (0–2) 6 (3) 5 (4) 4 (5–6) 3 (7–8) 2 (9–10) 1 (11–14) 0 (15–...) Rozložení bodů (v%) 12,9 7,0 7,4 13,7 12,3 11,1 14,7 20,8 2015 Za interpunkci se uděluje 7 bodů z celkových 18 bodů udělovaných za jazykovou správnost. Body (počet chyb) 7 (0–2) 6 (3) 5 (4) 4 (5–6) 3 (7–8) 2 (9–10) 1 (11–14) 0 (15–...) Rozložení bodů (v%) 12,2 7,2 7,3 13,2 13,0 11,6 16,0 19,6 BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 6 2016 | Za interpunkci se uděluje 7 bodů z celkových 19 bodů za jazykovou správnost. Body (počet chyb) | 7 (0–2) | 6 (3) | 5 (4) | 4 (5–6) | 3 (7–8) | 2 (9–10) | 1 (11–14) | 0 (15–...) Rozdělení bodů (v%) | 12,2 | 6,8 | 7,1 | 13,0 | 12,4 | 11,7 | 15,7 | 21,0 2017 | Za interpunkci se uděluje 7 bodů z celkových 19 bodů za jazykovou správnost. Body (počet chyb) | 7 (0–2) | 6 (3) | 5 (4) | 4 (5–6) | 3 (7–8) | 2 (9–10) | 1 (11–14) | 0 (15–...) Rozdělení bodů (v%) | 11,1 | 6,4 | 6,9 | 12,9 | 13,0 | 11,3 | 16,6 | 21,7 2018 | Za interpunkci se uděluje 14 bodů z celkových 38 bodů za jazykovou správnost. Body (počet chyb) | 14 (0–1) | 13 (2) | 12 (3) | 11 (4) | 10 (5) | 9 (6) | 8 (7) | 7 (8) | 6 (9) | 5 (10) | 4 (11) | 3 (12) | 2 (13) | 1 (14) | 0 (15–...) Rozdělení bodů (v%) | 5,8 | 5,7 | 5,9 | 6,6 | 6,5 | 6,4 | 6,7 | 6,4 | 6,0 | 5,4 | 5,2 | 4,7 | 3,9 | 3,5 | 21,1 Na obrázcích 1 a 2 jsou dále uvedeny srovnávací informace. Údaje za rok 2018 jsou uvedeny samostatně, protože se změnil systém hodnocení. OBR. 1. Srovnávací analýza výsledků hodnocení interpunkce ve státní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury v letech 2014–2017, v% (zpracovala autorka na základě údajů Národního centra pro zkoušky) V závorce vedle bodů je uveden možný počet chyb. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 7 OBR. 2. Analýza výsledků hodnocení interpunkce ve státní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury v roce 2018, v%. (zpracovala autorka na základě údajů Národního centra pro zkoušky) V závorce vedle bodů je uveden možný počet chyb. Jak vyplývá z údajů uvedených v tabulce 1 a na obrázcích 1–2, ve všech srovnávaných letech (2014–2018) tvoří největší podíl práce žáků, které za interpunkci získaly 0 bodů. Ve všech letech se tento podíl pohybuje kolem 20–21%. To znamená, že při hodnocení interpunkce je nejvíce žáků, kteří v písemné práci udělají 15 a více chyb. Počet bodů udělených za interpunkci a podíl prací (v%) v pracích zkoumaných v tomto článku jsou uvedeny v tabulce 2. TABULKA 2. Souhrn výsledků hodnocení (v bodech) a prací (v%) u nejlépe hodnocených písemných prací ze státní maturitní zkoušky z litevského jazyka a literatury zkoumaných v článku (zpracovala autorka na základě údajů Národního centra pro zkoušky) 2014 | Práce (v%) | 2018 | Práce (v%) 7 bodů (0–2 chyby) | 45 | 14 bodů (0–1 chyba) | 43,3 6 bodů (3 chyby) | 32,5 | 13 bodů (2 chyby) | 18,5 5 bodů (4 chyby) | 17,5 | 12 bodů (3 chyby) | 11,6 3 body (7–8 chyb) | 5 | 11 bodů (4 chyby) | 8,3 10 bodů (5 chyb) | 13,3 7 bodů (8 chyb) | 5 BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 8 Jak je patrné, autoři největší části (téměř poloviny) prací analyzovaných v článku získali za interpunkci nejvyšší počet bodů, tj. napsali práce bez interpunkčních chyb nebo udělali nanejvýš jednu či dvě chyby. Statistika poskytovaná Národním zkušebním centrem (více informací na www.nec.lt) je velmi užitečná; vyplývá z ní, že počet interpunkčních chyb v písemných pracích u maturitní zkoušky se v posledních letech nemění. Tyto statistické analýzy neukazují konkrétní případy, uvádějí pouze souhrnné údaje a neanalyzují příklady, proto si tento článek klade za cíl zjistit konkrétní zvláštnosti interpunkce. Z krátkého přehledu výzkumů a obecné statistické analýzy vyplývá, že interpunkce je aktuálním tématem již mnoho let a zlepšování interpunkčních dovedností stále vyžaduje pozornost. Nejprve je třeba zjistit, jaké zvláštnosti interpunkce jsou typické v současnosti; poté bude možné předkládat doporučení, jak se učit a používat určitá interpunkční pravidla. 2. NEJTYPICKĚJŠÍ PROBLEMATICKÉ PŘÍPADY INTERPUNKCE Tato část článku se zabývá případy nesprávného členění vět, které byly zjištěny v písemných pracích z let 2014 a 2018 u státní maturitní zkoušky. Interpunkce ve větách analyzovaných v článku byla hodnocena pouze z hledisek zjištěných ve zkoumaných pracích; případy interpunkce jsou v článku uváděny podle pořadí stanoveného interpunkčními pravidly, s ohledem na větnou strukturu (věty jednoduché a souvětí). Pořadí uvádění problematických případů nesouvisí s jejich četností. 2.1. Problematické případy interpunkce několikanásobných větných členů Z rozboru interpunkce několikanásobných větných členů v písemných pracích u státní maturitní zkoušky vyplývá, že se v nich vyskytují různé případy chyb. Je možné, že žáci nemají pojem několikanásobného větného členu zcela jasný; zřejmě se nejčastěji řídí nikoli větnou strukturou, ale pouze intonací. V prvním případě (a) se chybuje tím, že se několikanásobné větné členy neoddělují od sebe, nýbrž se vyčleňují, protože několikanásobné větné členy vyjmenované bez spojek je třeba oddělit (nikoli vyčlenit) čárkami, např.: BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 9 (a) Dozorci mohli lehkou rukou připravit o život dítě, ženu, muže, 3 jen proto, aby shromáždili potřebný počet těl. Každý pocit, předmět, má dobré i špatné vlastnosti. I ty nejjednodušší mraky, zatažená obloha, mohou odrážet pomíjivost života. Ve školních pracích se nejčastěji nedodržuje pravidlo, že se mezi několikanásobnými větnými členy spojenými neopakovanými spojovacími spojkami čárka nepíše, například: (b) Člověk se může stát cizím nejen jinému člověku, ale i celé společnosti, či dokonce sám sobě. Mykoliukas přemýšlí a uvědomuje si, že se nemůže oženit jen proto, že si bratr založil rodinu. <...> ty, které tam dokázaly přežít alespoň o něco déle, začaly trápit nemoci způsobené mrazem a kurděje. <...> má všechny potřebné povahové rysy: odvahu, prozíravost, a cítí svou sílu, a nehodlá ustoupit ostatním. Vincas Kudirka chtěl svůj vlastenecký postoj ukázat společnosti i mládeži, aby tato následovala příkladu čestného občana. Ušlechtilý člověk – to znamená upřímný, věrný a milující. Například jak voní nějaké ovoce nebo kaše, kterou jsme jedli jako děti ve školce. Několikrát se chybovalo v tom, že nebyly odděleny několikanásobné větné členy spojené opakováním týchž spojek, například: (c) Mezitím Severiutin manžel umírá a ona zůstává v naprosté chudobě, nyní už nemá ani lásku, ani peníze. <...> táž vzpomínka nás může jak bolet, tak zarmoutit. <...> když si vybavíme přesnější události, vždy je možné všechno buď udělat, nebo si zapamatovat. 2.2. Problematické případy interpunkce vysvětlujících větných členů Pojem vysvětlujících větných členů je v nyní platných pravidlech interpunkce rozšířen o pojetí upřesnění. V analyzovaných žákovských textech byl nalezen jen jeden ojedinělý případ nesprávné interpunkce vysvětlení. Může to být i tím, že interpunkce několikanásobných větných členů se stala volitelnou a interpunkce několika vysvětlujících větných členů je zřejmě jasná žákům, kteří píší nejlépe. Byl nalezen pouze ojedinělý případ, kdy několik souřadných větných členů před zobecňujícím výrazem na konci věty nebylo odděleno (a), jednoslovné vysvětlení uprostřed věty mělo být vyčleněno 3 V příkladech uvedených v pododdílu 2.1 jsou podtrženy souřadné větné členy. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skirybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 10 stejnými interpunkčními znaménky z obou stran (b), po souřadných větných členech měl být před zobecňujícím výrazem napsán pomlčka (chyba spočívala v použití nesprávného interpunkčního znaménka) (c), např.: (a) Vždyť cit lásky vyzrává jedince, mění jeho chápání důležitých životních věcí, jako jsou závazek, péče, porozumění a úcta k druhému člověku — to vše 4 patří k tomu nejdůležitějšímu v životě. (b) Skirgaila, jako kníže má všechny potřebné povahové rysy. (c) <...> bílé rukavice, pod nimiž se skrývá prsten darovaný matkou, vztah k vlasti, to vše jsou okolnosti vyvolávající pocit odlidštění. 2.3. Problematické případy interpunkce přirovnávacích výrazů Při interpunkci přirovnávacích výrazů je třeba posoudit, jakou funkci ve větě plní. Pokud je lze považovat za vysvětlující větné členy, uplatňují se pravidla volitelné interpunkce. V těchto případech větší problémy s interpunkcí nejsou, několikrát se chybovalo při oddělování přirovnávacích výrazů pouze z jedné strany, např.: Jeho láska je suchá tráva na mýtině, ona, jako oheň5 „pohltí“ Tiliuse. Někdy život, jako nesnesitelné břemeno, žene člověka kupředu. 2.4. Problematické případy interpunkce přívlastků Poměrně početná skupina chyb v interpunkci přívlastků ukazuje, že žákům není vždy jasné, jak přívlastky oddělovat. Je možné, že k tomu v některých případech dochází proto, že rozvitý přívlastek lze zaměnit za rozvitý příslovečný určení, jehož interpunkce je volitelná. Rozvitý přívlastek následující po určovaném slově musí být oddělen čárkami; stává se, že žáci tento přívlastek v textu nerozpoznají a interpunkčními znaménky jej neoddělí (a), např.: (a) „Radviliada“ je dílo napsané podle tehdejších požadavků žánru panegyriku6. Dílo vytištěné v Královci je náboženská učebnice určená k výuce pruských rolníků o pravdách víry. Učitel přirovnává člověka ignorujícího své poslání k nezapálené lampě <...>. 4 V příkladech probíraných v pododdílu 2.2 jsou podtrženy vysvětlující větné členy. 5 V příkladech uvedených v pododdílu 2.3 jsou podtrženy srovnávací větné členy. 6 V příkladech uvedených v pododdílu 2.4 jsou podtrženy rozvité přívlastky. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skirybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 11 <...> dílo vyvolávající smích je ve skutečnosti krutou realitou, kterou museli prožít lidé věznění v letech 1943–1945 ve fašistickém koncentračním táboře Stutthof. <...> svět a lidé kteří v něm žijí se poměrně rychle mění <...>. Každý člověk žijící na zemi je jiný <...>. Člověk zamilovaný do nějaké osoby ji překvapuje překvapeními <...>. V ostatních případech je vyznačena pouze jedna část rozvitého přívlastku – konec (b) nebo začátek (c); žáci zřejmě ne vždy pochopí strukturu větných členů, např.: (b) <...> pro ně to bylo prostě tělo označené číslem a nejdůležitější bylo, aby všechno odpovídalo zprávě na papíře. <...> ozbrojení strážní stojící a dohlížející na pořádek jim brali veškerou naději <...>. (c) O této morální degradaci, která lidstvo ve své tvorbě přivedla k odcizení, hovoří surrealista Antanas Škėma. Garšva, zavátý historickými okolnostmi do vzdálené země, je nucen věnovat se činnosti, která zajišťuje jeho tělesné, nikoli však duševní blaho. Další epizodou, která to dokazuje, je pohřbívání mrtvých. Člověk, který se dívá na svět z jeho špatné stránky, se nikdy nestane ušlechtilým <...>. Hlavní postava, ponořená do svého vnitřního světa, žije <...>. Někdy se zapomíná, že rozvité přívlastky se musí oddělit, pokud stojí před zájmenem (d), např.: (d) Inspirován duchovním, pěvcem národa Maironisem, a ovlivněn rodičovským působením, které ho vedlo ke vstupu do kněžského semináře (na počátku 20. století to bylo považováno za prestižní) si zvolí kněžskou dráhu. Inspirován novinami „Aušra“, které redigoval J. Basanavičius (ne nadarmo J. Jablonskis říkal, že „Aušra“ je evangeliem mladé generace), pustil se do redigování novin „Varpas“ <...>. Byl nalezen pouze jeden případ, kdy je rozvitý přívlastek oddělen před rozvíjeným slovem (e), např.: (e) <...> vidíme nesvár a války, politické pomluvy a také propagandu ničící lidské mysli,. 2.5. Problematické případy interpunkce rozvitých příslovečných určení V bodě 4 Pravidel volitelné interpunkce schválených v roce 2006 se píše: „Rozvitý přechodníkový přívlastek, polopřechodníkové nebo přechodníkové příslovečné určení nebo dvě a více nerozvitých příslovečných určení lze oddělit čárkami, chceme-li zdůraznit jejich významovou a intonační samostatnost.“ Z toho vyplývá, že tato příslovečná určení BENDRINĖ KALBA 91 (2018)www.bendrinekalba.ltISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 12 se oddělují nepovinně, a zdálo by se, že při interpunkci textů by neměly vznikat větší potíže. Příklady písemných prací žáků však ukazují, že problémy se objevují, protože mají sklon oddělit rozvité příslovečné určení pouze z jedné strany. Nejčastěji chybují při oddělování rozvitých přechodníkových a polopřechodníkových příslovečných určení, která následují po spojce. Z hlediska větné intonace není po spojce přirozeně potřeba pauza; ta se dělá až po rozvitém příslovečném určení, a tak vzniká chyba, protože se zapomíná, že rozvité příslovečné určení je třeba oddělit z obou stran, např.: <...> ukazují řádky, v nichž se tvrdí, že když doběhne do bezpečí domova,7 se tři dny neodváží vyjít ven. Proto začne Vasaris tajně tvořit a když napíše svou první báseň o touze po svobodě, schová ji do sešitu s latinskými slovy. <...> často bývá důležitější dostávat než dávat, avšak navzdory materializujícímu se aspektu lidstva, by se nejspíš mnozí shodli, že v lásce obvykle neplatí žádná pravidla <...> Autor „Tautišké hymny“ byl polonizovaný, ale když si přečetl noviny „Aušra“, které redigoval národní hrdina J. Basanavičius, obrátil se k litevství. Přesto se ne nadarmo říká, že máme-li velkou moc, musíme být odpovědní. Mnohým se může zdát, že chceme-li uskutečnit změny ve společnosti, v zemi, na kontinentu nebo dokonce na celé planetě, potřebujeme většinu lidí <...>. Právě tak se německá vláda rozhodla pomstít Litevcům za to, že když byla v Litvě vyhlášena mobilizace, mladí lidé nevstoupili do jednotek SS. Tvorba pro něj byla jediným způsobem, jak dát smysl své existenci a když byl daleko od vlasti, pěstovat její kulturu. <...> Mykoliukas chodívá o svátcích do kostela, kde usazený v trávě, hraje na vlastnoručně vyrobené housličky. Další interpunkční chybou v pracích žáků je, že na začátku rozvitého příslovečného určení napíší čárku, ale zapomenou dodržet gramatický princip interpunkce, a neoddělí tak konec příslovečného určení, např.: Morálně silná, motivací naplněná osobnost, věřící ve své síly a šířící svou myšlenku může úspěšně změnit lidský postoj a hodnoty. Autoři tohoto literárního směru se prostřednictvím situací snaží fantastickými, nadpozemskými a často čtenáře děsivými obrazy vyjádřit absurditu, nestálost a nesmyslnost života. A tak i jediný člověk má-li potřebné povahové vlastnosti, může rozhodnout o osudu celého národa. Z uvedených příkladů je patrné, že žáci při oddělování rozvitých příslovečných určení nejčastěji chybují, protože se řídí intonačním principem interpunkce a zapomínají, že pokud intonačně čárka 7 V ilustrativních příkladech v pododdílu 2.5 jsou podtržena rozvitá příslovečná určení. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 13 je třeba na konci okolnostního určení pamatovat na další – gramatický – princip členění. 2.6. Problematické případy interpunkce u vsuvek Zkoumané příklady ukazují, že není tak snadné určit a ne vždy je jasné, které slovo je ve větě vsuvkou. Je možné, že k tomu došlo v důsledku volitelné interpunkce u modálních slov (neoddělovaná modální slova lze oddělit, pokud pisatel vidí podobnost s vsuvkami). A. Drukteinis upozorňuje, že pro žáka „by bylo nejvýhodnější oddělovat vše, co má významy charakteristické pro vsuvky a není větným členem. Chce-li neoddělovat slova, jejichž oddělení je volitelné, musí je rozpoznat a nezaměňovat je za skutečné vsuvky“ (Drukteinis 2007a: 10). Jak ukazují zkoumané příklady, žáci ne vždy ve větě vsuvky oddělují (a), např.: (a) Navzdory tomu8 každý jedinec ve svém životě tak či onak zakusí pocit lásky. Zdá se, že podobně žil i Mykoliukas. Podle židovského spisovatele Isaaka Mera je člověk světem a pod každým kamenem leží příběh. Podle něj je život divadlem a všichni lidé jsou jako loutky. Ale postupem času se tu a tam nějaký mladík odvážil vystoupat nahoru, jistě jako první, kdo začal stoupat. Každý chce být milován, stejně jako nejspíš každý cítí lásku k lidem, kteří jsou mu blízcí. Například když se dva lidé milují, stačí jim to. Podle mého názoru poskytuje láska nejsilnější zdroj vznešenosti. <...> zaslechli jsme náhodou, samozřejmě je tato informace nejméně spolehlivá. Který beabejo přetrvává a předává se dalším generacím. Jistě učí svou dcerušku hrát na klavír, ale nikomu jinému čas nevěnuje. Samostatně je třeba zmínit ještě jeden problém s oddělováním vsuvek. Část slov řazených mezi modální jsou částice. Dříve, když nebylo třeba modální slova oddělovat, v tom nebyl žádný zmatek: které částice fungují jako modální slova a které ne – neoddělovaly se všechny. Nyní nezbývá než zapamatovat si jednotlivé částice, které lze oddělovat, a nezaměňovat je s jinými, jež jako modální slova nefungují. Zkoumané příklady ukazují, že k takovým chybám dochází (b), např.: (b) Ale ne všechno končí tak šťastně. Avšak, jiní namítají, že vztahy bez vzájemné lásky jen působí bolest <...>. 8 V podkapitole 2.6 jsou v analyzovaných příkladech podtržena vsuvky (a) a částice (b), které jsou zaměňovány za vsuvky. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 14 Proto lidé z vesnické kultury – kultury blízkého komunitního soužití – se při stěhování do měst odcizovali a vzdalovali jeden druhému. Vždyť láska může být nejen mezi dvěma lidmi. Přesto Elena svého muže neopouští, a to je ušlechtilé. Avšak jednoho dne objevil lidi pracující v háji a od té doby se všechno změnilo. 2.7. Problematické případy interpunkce při vynechání Namísto vynechaného větného členu lze ve větě napsat pomlčku, chceme-li jej intonačně zdůraznit, nebo se nepíše nic. Použití čárky na takovém místě se považuje za chybu. Všechny chybné případy interpunkce při vynechání nalezené v analyzovaných žákovských pracích představují použití nesprávného znaménka na místě, kde může být pomlčka nebo nemusí být žádné interpunkční znaménko, např.: <...> úcta, čestnost. 9to je opora ušlechtilosti. Láska, silný cit, který vede lidi vpřed. Člověk, to je zdroj citů, vzpomínek a vřelosti. Rodina, lidé člověku nejbližší, pro které lze mnoho udělat. A člověk, to je jedinečná bytost, která dokáže tyto znalosti využívat. Hmatová, to je paměť, která je také docela přesná. 2.8. Problematické případy interpunkce vedlejších vět O spojování vedlejších vět v souvětích se mluví neustále. Zdálo by se, že interpunkce není zase tak složitá pro ty, kteří dobře rozumějí stavbě věty. Stačí si jen dobře zapamatovat spojovací výrazy, najít gramatické základy, položit otázku k vedlejší větě, ověřit si ji jednoduchým způsobem vypuštění a najít nejen začátek vedlejší věty, ale i její konec. Případy nesprávné interpunkce vedlejších vět tvoří v žákovských pracích nejpočetnější skupinu interpunkčních chyb. Žáci nejčastěji neurčují začátek vedlejší věty (a), méně často její konec (snad proto, že věta často končí vedlejší větou) (b); vyskytlo se několik případů, kdy vedlejší věta uprostřed souvětí nebyla oddělena ani z jedné strany (c); někdy v souvětích s několika vedlejšími větami žáci již neoddělují druhou vedlejší větu (d), např.: 9V příkladech rozebíraných v pododdílu 2.7 je podtrženo místo vypuštění. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 15 (a) Všechno se změní když se Petr rozhodne připojit k povstání a bojovat za lepší život10. Mnozí autoři se ve snaze zdůraznit důležitost těchto věcí snažili zobrazit jak se člověk cítí v odcizeném světě. <...>myšlenek, že náboženství je jako oděv který člověk s dospíváním mění, hledá lásku a klid u Onė Duonitė. Bohužel jeho naděje byly zmařeny když se po návratu komunisté začali dopouštět ještě intenzivnějších represí. Garšva přesto našel způsob, jak vzdorovat cizímu prostředí a vyjádřit své myšlenky. Kafka chtěl ve své knize proměnou člověka v brouka ukázat, jak snadno může člověk ve společnosti ztratit smysl života. Vládce už neví, co si vybrat, lze říci, že se začíná podobat hlavní postavě, Liudovi Vasarisovi, z intelektuálně-psychologického románu Vincase Mykolaitise-Putina „Ve stínu oltářů“. <...> ale horské přízraky se snaží vyděsit ty, kdo se odváží vystoupat vzhůru. <...> a téhož dne večer Dalba zapomene na vděčnost a dokončí to, co začal. <...> pokusím se odpovědět na otázku, zda přece jen láska dodává lidskému každodennímu životu vznešenost. <...> chce se jít tam, kam odešli i oni. <...> není žádná prázdnota, která člověka dohání k zoufalství nebo ho nutí truchlit. (b) Paměť, která v sobě uchovává naše vzpomínky, je tedy nesmírně důležitá. Může si užívat všeho, co roste v lese, a vdechovat jeho vůni. O lásce, která mění člověka a jeho každodenní život, se hovoří v literatuře. Pochody vězňů, krutá práce připomínající mučení, za kterou člověk dostane sotva kousek chleba, ukazují, jak bezvýznamný a nicotný je lidský život. Když Doveika pochopí, že ho Monika nemiluje a že láska není opravdová, cítí se zničený, starý a nikomu nepotřebný. To, že smrt kočičky postavu hluboce zasáhne, ukazují řádky novely. (c) Někdy však nastanou chvíle, kdy kolem sebe už nevidíme nic krásného, a pak je nám velmi smutno. Je těžké si představit, kde by dnes byla Litva, kdyby se neobjevili lidé. To znamená, že každý člověk musí pochopit, proč žije, a cítit odpovědnost za to, co v životě dělá. (d) Výrazná epizoda, v níž A. Garšva přemýšlí, proč ve výlohách nemohou stát voskové figuríny Napoleona. V. Mykolaitis-Putinas a B. Sruoga, který sám poznal, co znamená být vězněm v koncentračním táboře. <...> jsou popsána čtyři období jeho života, v nichž vidíme, jak hrdina dospíval, a sledujeme průběh livonské války i hrdinovu smrt. 10 V pododdíle 2.8 jsou v ilustračních příkladech podtrženy chybně oddělované vedlejší větné členy. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 16 Mladí lidé jsou vybízeni, aby si pospíšili, protože nejdůležitější úkoly musí být splněny dokud ještě mají dost sil a chuti, později se prioritou stává materiální blahobyt. Samostatně je třeba zmínit několik ojedinělých chybných případů oddělování vedlejších vět srovnávacích (e). Je možné, že tyto věty jsou zaměňovány se srovnávacími výrazy, jejichž interpunkce je fakultativní; rovněž byl nalezen jeden případ, kdy byly souřadné věty vedlejší připojeny neopakovanou spojkou ir (f) a odděleny čárkou, např.: (e) Často se může zdát, že taková přání nadšenců měnit svět jsou poněkud utopická, avšak vliv člověka na okolí může být velký jak si představuje většina. Odcizení se tedy v litevské literatuře projevuje jako bychom neměli žádné hodnoty, byli odlidštění a méněcenní. (f) Vládnoucí moc může rozhodnout, komu je souzeno žít a těšit se z krásy „vznešených okamžiků“ a kdo bude muset trpět a bojovat. 2.9. Problematické případy interpunkce citací Jak ukazují zkoumané příklady, žáci dobře pochopili, jak oddělovat citovaný text. Ve většině žákovských prací jsou uváděny úryvky z děl a jsou správně odděleny, až na dva ojedinělé případy, kdy žáci zapomněli napsat dvojtečku za uvozujícími slovy, např.: Opakuje se verš básně, autor píše „Vstaňte, vstaňte, vstaňte, vstaňte...“11. Ačkoli si David uvědomuje, že Goliáš je silnější (v díle se říká „Moje ruce jsou jen pastýřská hůl“), projevuje morální pevnost, když se pouští do nerovného boje. 2.10. Problematické případy interpunkce v souřadně spojených větách Při zkoumání interpunkce v souřadně spojených souvětích je patrné, že je pro žáky srozumitelnější – nejčastěji se větné členy souřadně spojených souvětí spojují spojkami o, bet, tačiau; žáci si tyto spojky dobře zapamatují, a proto snadno rozpoznají i větné členy, které se jimi spojují. Bylo nalezeno jen několik případů, kdy před méně obvyklými spojkami tik, tad, dėl to spojujícími větné členy souřadně spojené věty chyběla interpunkční znaménka, např.: 11V příkladech v podkapitole 2.9 jsou podtrženy citace. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 17 Není pochyb, že i v dnešní době se tento princip zachoval jen nyní je demokratičtější a každý občan může vyjádřit svůj názor12 <...>. Básní „Tautiška giesmė“ se stala hymnou a lyrický subjekt v ní staví výše než materialismus. Jejich vztah se nezměnil v nic víc než duchovní spřízněnost proto Mykoliukas věděl, že na ni už nikdy nezapomene. 2.11. Zbytečná interpunkční znaménka Analýza případů interpunkce v žákovských slohových pracích odhalila případy, u nichž je obtížné zdůvodnit motivaci k použití interpunkčních znamének: v jednom případě lze usuzovat, že dochází k záměně s interpunkcí u vsuvek, jinde lze rozpoznat případ vysvětlování; nejvíce případů neodůvodněného užití interpunkčních znamének nastává tehdy, když se čárka píše mezi podmětem a přísudkem, ostatní případy jsou zřejmě náhodné, např.: Není snad smutné, že se postava stala všem zbytečnou, jen proto,13 že zestárla? Někdy, když se život stává nesnesitelným břemenem, láska, jediná, člověka žene vpřed. Protože si nejlépe pamatujeme, dobré emoce a společně strávený čas <...>. <...> Tilius, bezmezně toužící po mladé, světlovlasé, větrné Agnė. Tento rys, evokuje počestného, čestného a ušlechtilého člověka. Člověk, má několik pamětí <...>. A cit lásky k rodině, nikdy nevyhasne. Pro Mykolase bylo nesmírně těžké, přesto na svatbě kvůli lásce, hrál ze všech sil. <...> protože nové předměty, které často chceme osahat, vzít do ruky <...>. 2.15. Shrnutí Při rozboru žákovských prací se zjistilo, že nejvíce problémů vzniká při vyznačování vedlejších vět souvětí podřadných (28% všech případů chyb nalezených v pracích). Ačkoli se interpunkce v souvětích podřadných v zásadě nezměnila (ve škole se neprobírají složitější ani méně časté případy interpunkce), pro žáky zůstává dosud nejobtížnější. To ukazuje, že žákům není zcela jasné, jak rozpoznat vedlejší věty; zřejmě mají potíže také s pochopením struktury věty. Ačkoli učebnice a další metodické materiály vyučující pravidla interpunkce obsahují mnoho doporučení, jak se vyhnout chybám při vyznačování vedlejších vět, nepomáhá to. 12 V ilustračních příkladech pododdílu 2.10 je podtržena větná část souřadného souvětí, před níž mělo být interpunkční znaménko. 13 V příkladech v pododdílu 2.11 jsou podtrženy nemotivované případy interpunkce. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 18 Je zřejmé, že je třeba posilovat žákovské dovednosti výukou struktury věty a vztahů mezi slovy; pak mohou být pravidla i další metodická doporučení účinnější. Pro žáky je obtížná také interpunkce přívlastků (18% všech případů chyb nalezených v pracích). Žáci nejčastěji chybují při vyznačování rozvitých přívlastků za rozvíjeným slovem, tj. nejčastěji si jich nevšimnou a nevyčlení je, případně je oddělí pouze z jedné strany. I v tomto případě to znovu dokazuje, že žáci nechápou strukturu věty a vztahy mezi větnými členy. V některých případech to lze vysvětlit tím, že si žáci mohou plést rozvité přívlastky s rozvitými příslovečnými určeními, jejichž interpunkce je volitelná. Žáci se dopouštějí také značného množství chyb v interpunkci vsuvek (17% všech případů chyb nalezených v pracích). Může se zdát snadné je vyznačovat: seznam vsuvek i modálních slov je téměř uzavřený, takže by stačilo si jej zapamatovat. Záměna může vznikat také v důsledku změn pravidel interpunkce – dříve se modální slova neoddělovala, nyní se oddělují. Částice se rovněž neoddělovaly, s výjimkou beje; v přepracovaných pravidlech se rozšířil seznam částic, které lze oddělovat, a proto se při vyznačování částic často chybuje, protože se předpokládá, že vyjadřují modalitu. Poměrně často se chybuje také při vyznačování několikanásobných větných členů (14% všech případů chyb nalezených v pracích). Žáci mají sklon několikanásobné větné členy vyčleňovat (místo aby jednotlivé členy oddělili od sebe); z příkladů je patrné, že nevědí, jak interpunkčně vyznačit několikanásobné větné členy se spojkami opakovanými či neopakovanými. Je možné, že se při jejich vyznačování řídí pouze intonačním principem. Volitelná interpunkce rozvitých příslovečných určení zůstává pro žáky nejasná (11% všech případů chyb nalezených v pracích). Bylo by možné tato určení vůbec neoddělovat, ale zřejmě někdy intonace vyvolává pocit, že je třeba je oddělit, a žáci zapomínají, že v takovém případě je nutné oddělit je z obou stran. Další problematické případy interpunkce jsou málo časté, vyskytly se jen po jednom či dvou. O něco početnější je skupina vět (9% všech případů chyb nalezených v pracích), u nichž lze při vysvětlování motivace interpunkce pouze spekulovat. Možnost zvolit, zda znaménko použít, či nikoli, ne vždy pomáhá při interpunkci případů elipsy (6% všech případů chyb nalezených v pracích) – jedinou možnou interpunkční značkou je pomlčka, případně se nepoužije žádné interpunkční znaménko; někdy se však na to zřejmě zapomíná a intonační pauza se označuje čárkou místo pomlčky. Jen několik chybných případů se vyskytlo při vyznačování vět souřadného souvětí (3% všech případů chyb nalezených v pracích), vysvětlovacích větných členů (3% všech případů chyb nalezených v pracích) a přirovnávacích výrazů (3% všech případů chyb nalezených v pracích). Obrázek 3 znázorňuje procentuální rozložení typických interpunkčních chyb v žákovských slohových pracích. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 19 3 OBR. Typické interpunkční chyby v žákovských slohových pracích (v%) Tento článek se zabýval pouze nejtypičtějšími interpunkčními chybami zjištěnými v nejlépe hodnocených žákovských slohových pracích. Výzkum pokračuje. Po analýze většího počtu prací (včetně těch, které byly hodnoceny hůře) a provedení dalších potřebných výzkumů, jakož i po konzultacích s učiteli, se očekává, že budou předloženy komplexní výsledky výzkumu. Do budoucna se očekává také analýza hodnocení interpunkčních chyb učiteli, tj. jaké problémy a nejasnosti učitelům vznikají při hodnocení žákovských prací, v jakých případech se jejich hodnocení neshodují apod. Tím by se ještě lépe objasnily příčiny interpunkčních chyb a bylo by možné vydat konkrétní doporučení, jak se těmto chybám vyhnout. ZÁVĚRY 1. Interpunkce v litevštině se řídí třemi principy – významovým, intonačním a gramatickým. V současnosti převládá významový princip, spojovaný s gramatickým. Více svobody znamená větší odpovědnost, zejména pokud jde o vyučovací proces. Pravidla lze uplatňovat a tak se vyhnout mnoha chybám pouze tehdy, pokud dobře rozumíme vnitřní struktuře věty, vztahům mezi slovy ve větě a máme silný a přesný cit pro intonaci. 2. Analýza interpunkčních chyb ve sto pracích z litevštiny a literatury ve státní maturitní zkoušce, hodnocených 80–100 body, ukázala, že nejčastěji se chybuje v interpunkci vedlejších větných členů. Při oddělování souvětí podřadných je nejčastěji třeba vycházet z gramatického BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 20 principu interpunkce (pomoci mohou samozřejmě i další metodická doporučení, například naučit se podřadicí výrazy apod.). Velký počet chyb ukazuje, že je třeba posílit výuku větné stavby a vztahů mezi slovy. 3. Další početnou skupinou interpunkčních chyb je nesprávná interpunkce rozvitých přívlastků za řídícím slovem. Rozvité přívlastky mohou svou strukturou připomínat rozvité příslovečné určení, jehož interpunkce je fakultativní. Pokud si žáci dobře neuvědomují rozdíl mezi nimi a strukturu věty, vznikají problémy s oddělováním přívlastků (v daném případě se neoddělují vůbec). Na druhou stranu je zřejmé, že ani možnost rozvitá příslovečná určení vůbec neoddělovat vždy nepomáhá. Větnou intonací se chce zdůraznit buď začátek, nebo konec těchto určení, a proto se chybuje, když se oddělí jen z jedné strany. 4. V přepracovaných pravidlech interpunkce se změnila pravidla pro interpunkci modálních slov a rozšířil se seznam částic, které lze oddělovat. Příklady z žákovských písemných prací ukazují, že to žáky poněkud mate – když si nezapamatují seznam vsuvek, modálních slov a částic, které lze oddělovat, zaměňují tyto částice za jiné a vyčleňují je jako modální slova. 5. Hranice mezi několikanásobnými větnými členy nelze vždy snadno určit (po úpravě pravidel již neexistuje ostrá hranice mezi vysvětlením a několikanásobností); analýza žákovských textů ukázala, že nejčastější chyby se týkají interpunkce jednoduchých a jasných případů výčtové několikanásobnosti. Rýsuje se tendence takové několikanásobné větné členy nikoli oddělovat čárkou, ale vyčleňovat je z obou stran. Je možné, že je to ovlivněno záměnou s interpunkcí vysvětlujících větných členů (ty lze ve větě vyčlenit z obou stran). 6. Ostatní případy zkoumaných interpunkčních chyb ukazují pouze jednotlivé zvláštnosti interpunkce: někdy se píší neodůvodněná interpunkční znaménka, dochází k záměnám v interpunkci při vynechání (nejčastěji se místo pomlčky nebo možnosti neoddělovat píše čárka), několikrát byl nepřesně vyznačen citovaný text, větné členy souřadně spojených vět zůstaly bez interpunkčních znamének, pokud byly spojeny méně často užívanými odporovacími či důvodovými spojkami (tik, tad, dėl to). 7. Celková statistická analýza prací ze státní maturitní zkoušky z litevštiny a literatury ukazuje, že četnost interpunkčních chyb žáků se za posledních pět let téměř nemění; největší podíl žáků (přibližně 21%) udělá ve slohové práci 15 nebo více interpunkčních chyb, a získá tak za interpunkci 0 bodů; nejvyšší počet bodů za interpunkci získává v průměru přibližně 11–12% žáků. Toto číslo se za pět let rovněž téměř nezměnilo. 8. Celková analýza statistických údajů a jednotlivých interpunkčních chyb ukazuje, že interpunkce působí mnoha žákům potíže. Tyto potíže zřejmě vznikají z různých důvodů: kvůli pravidlům BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 21 nedorozumění, kvůli výuce interpunkce, nejasnostem mezi volitelnými a povinnými případy interpunkce, kvůli nepochopení struktury věty a vztahů mezi jednotlivými slovy atd. 9. Aby bylo možné určit konkrétnější příčiny interpunkčních chyb a způsoby, jak jim lze předcházet, je důležité dále zkoumat práce dalších žáků a samostatně rozebrat nejobtížnější případy hodnocení interpunkce učiteli, které v samotných učitelích vyvolávají pochybnosti. LITERATŪRA Abaravičius J. 2002: Skyrybos stilistika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Alaunienė Z. 2006: Valstybinės kalbos būklė mokykloje – ką galima taisyti jau dabar? – Gimtoji kalba 5, 6–14. Augulytė M. 2005: Lietuvių kalba – reformos taikiklyje. – Lietuvos rytas. Bredelis K. 2011: 9–12 klasės mokinių lietuvių kalbos skyrybos įgūdžių analizė: įterptinių konstrukcijų sintaksė. – Žmogus ir žodis 1, 20–26. Crystal D. 2006: Language and the internet, Cambridge: Cambridge University Press. Drukteinis A. 2006: Skyryba: naujovės ir keblumai. – Kalbos kultūra 79, 197–208. Drukteinis A. 2007a: Pertvarkytų skyrybos taisyklių taikymas: metodinės rekomendacijos. Prieiga internete: https://www.smm.lt/uploads/documents/Archyvas/technologijos/Skyrybos_t_taikymas.pdf. Drukteinis A. 2007b: Skyrybos pertvarka ir probleminiai jos klausimai. – Lietuvių kalba 1. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/3/124. Gaivenis K., Keinys S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. Gliožerienė A. 2005: Kad kablelis nesugadintų mokinio gyvenimo. – Klaipėda. Jablonskis J. 1922: Lietuvių kalbos gramatika, Kaunas: Švyturys. Jablonskis J. 1957: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Valstybinė politinės mokslinės literatūros leidykla. Jonikas P. 1939: Dėl skyrybos pagrindų. – Gimtoji kalba 9, 131–134. Kniūkšta P. 2007: Naujosios skyrybos taisyklės: ką jos duoda ir ką patiems reikia suvokti, Kaunas: Šviesa. LKRS 1992 (1976, 1989) – Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba, Vilnius: Mokslas. Nevinskaitė L. 2010. Trumpųjų žinučių rašybos bruožai. – Kalbos kultūra 83, 275–296. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 22 Norvilaitė G. 2005. Skyrybos reforma palengvins mokinių dalią. – Vakarų ekspresas. Prieiga internete: http://www.ve.lt/naujienos/lietuva/lietuvos-naujienos/skyrybos-reforma-palengvins-moksleiviu-dalia-394560/. Ryklienė A. 2001: Elektroninis diskursas: kalbos ypatybės ir stilius. Daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas. Salienė V. 2005: Dvyliktos klasės mokinių lietuvių kalbos žinių ir gebėjimų analizė. – Pedagogika 76, 100–106. Skardžius P. 1938: Skyrybos reikalu. – Gimtoji kalba III sąs., 38–39. Tam ulionienė A. 2015: Būdingiausios rašybos klaidos mokinių rašiniuose ir tinklaraščiuose. – Bendrinė kalba 87, 1–24. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/88/Tamulioniene_BK_88_straipsnis.pdf. Valskys V. 2014: Iš lietuvių kalbos skyrybos norminimo istorijos. – Martynui Mažvydui atminti: raštijos raida ir XXI amžiaus iššūkiai. Mokslinių straipsnių rinkinys, Vilnius: Lietuvos edukologijos universiteto leidykla, 154–161. Vasiliauskienė V., Rimkutė E. 2007: Probleminiai lietuvių kalbos rašybos ir skyrybos aspektai, Kaunas: Pasaulio lietuvių kultūros, mokslo ir švietimo centras. VBE rezultatai – Lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino rezultatai. Statistinė analizė, Vilnius: Nacionalinis egzaminų centras. Prieiga internete: www.nec.lt. VLKK nutarimas Nr. N–2 – Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2006 m. rugsėjo 28 d. nutarimas Nr. N–2 (103) „Dėl Privalomosios skyrybos taisyklių“ (Žin., 2006, Nr. 107–4084). Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/nutarimai/nutarimas-del-privalomosios-skyrybos-taisykliu. VLKK nutarimas Nr. N–3 – Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2006 m. rugsėjo 28 d. nutarimas Nr. N–3 (104) „Dėl Pasirenkamosios skyrybos taisyklių“ (Žin., 2006, Nr. 107–4085). Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/nutarimai/nutarimas-del-pasirenkamosios-skyrybos-taisykliu. Įteikta 2018 12 10 Priimta 2018 12 30 BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 23 THE SPECIFICS OF PUNCTUATION IN THE LITHUANIAN LANGUAGE AND LITERATURE NATIONAL GRADUATION EXAM PAPERS Summary This article deals with the punctuation in the papers (essays) of the Lithuanian language and literature national graduation exam, covering a scope of forty essays from the 2014 Lithuanian language and literature national graduation exam and sixty, from the 2016 exam; all essays were graded between 80 and 100. The study aimed to find out which of the punctuation mistakes were the most typical in student papers, attempting to dissect their causes and specifics and disclose the typical punctuation qualities of student texts. Statistical analysis of punctuation mistakes covering a period of five years has shown that punctuation is a rather significant problem, with a substantial group (21 per cent) of students still receiving 0 grades for their punctuation (which means they make 15 mistakes and more). A more thorough investigation of the punctuation in the top-graded papers has revealed that most of the punctuation mistakes present in them relate to punctuation of secondary clauses. Another large group of mistakes is found in the punctuation of extended attributes. These attributes structurally resemble extended adverbial modifiers a lot, leading to confusion in punctuation. On the other hand, in terms of the punctuation of extended adverbial modifiers as such, it is evident that the possibility of using no punctuation at all does not always help either. As far as intonation is concerned, it is natural to want to stress either the beginning or the end of this modifier, and mistakes are only made in punctuating the adverbial modifiers on one side. Changes in the punctuation of modal words have expanded the list of particles that can be punctuated, and students do not always memorise this list and tend to mix these particles up with others, punctuating them. Mistakes are made in punctuating cases of listed uniformity as well. There is a clear inclination towards punctuating such uniform parts of the sentence on both sides instead of separating them. Other cases of punctuation mistakes covered only point to individual characteristics of punctuation, with students sometimes using unmotivated punctuation marks, showing confusion in terms of hiatus punctuation, repeatedly making mistakes in punctuating quotes, elements of coordinate clauses, and so on. The overall analysis of statistical data and separate punctuation mistakes shows that punctuation is difficult to a lot of school students. The difficulty is most likely caused by various reasons: the understanding of the rules, the teaching of punctuation, the confusion in choosing BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 AURELIJA TAMULIONIENĖ. Skyrybos ypatumai lietuvių kalbos ir literatūros valstybinio brandos egzamino darbuose | 24 optional and mandatory punctuation cases, the failure to understand the grammatical composition of the sentence and the connections between individual words, and so on. To be able to narrow down the specific causes for making punctuation mistakes and potential methods of avoiding them, it is critical that analysis of the papers by other students continues and the most complicated cases of grading punctuation by teachers, those that even the teachers themselves are dubious about, are investigated separately. KEYWORDS: essay, punctuation, punctuation mark, national graduation exam. AURELIJA TAMULIONIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204