Žymiajai gramatikos tyrėjai Nijolei Sližienei – 90 metų

RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Institut litevského jazyka VÝZNAMNÉ BADATELCE LITEVSKÉ GRAMATIKY NIJOLE SLIŽIENĖ JE 90 LET Fotografie ASTY LESKAUSKAITĖ. V roce 2022 se významného životního jubilea dožila habil. dr. Nijolė Sližienė (Paliušytė), jedna z nejvýznamnějších badatelek litevské gramatiky. Nijolė Paliušytė se narodila 7. listopadu 1932 v Raseiniai a studovala na střední škole v Radviliškisu. V roce 1951 přijela studovat litevštinu na Vilniuskou univerzitu. Na Fakultě historie a filologie tehdy přednášel syntax Kazys Ulvydas; zároveň vyhledával nadanější studenty a nabízel jim práci v Institutu litevského jazyka a literatury. Jak sama jubilantka vyprávěla, když vzpomínala na Kazysa Ulvydase1, právě díky jeho péči se do této instituce dostala. Sám K. Ulvydas jí zavolal, když po dokončení univerzity pracovala v knihovně jednoho ministerstva, a pozval ji do Institutu, protože sestavoval autorský kolektiv pro akademickou gramatiku litevského jazyka. Tato nabídka předurčila další profesní dráhu jubilantky. Institut litevského jazyka a literatury 1Vzpomínky kolegů na Kazysa Ulvydase. Obecný jazyk 94, s. 8. Dostupné online: https://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/2070/2177. 242 BENDRINĖ KALBA | 95 V Institutu (od roku 1990 Institut litevského jazyka) pracovala 44 let – od roku 1956 do roku 2000 – a po celou tuto dobu se věnovala především gramatice2; nejprve působila v Gramatické skupině Slovníkového oddělení, později v Gramatickém oddělení, proto jsou nejzralejší částí její vědecké práce gramatická studia. V roce 1965 obhájila N. Sližienė kandidátskou disertaci z filologických věd o složených slovesných tvarech v litevštině3. Jejím školitelem byl K. Ulvydas, který ji však podle jejích vlastních slov vedl jen málo; při psaní disertace se raději více radila s Vytautasem Ambrazasem. Nijolė Sližienė byla jednou z hlavních autorek nejvýznamnějších gramatik litevského jazyka. V gramatice litevského jazyka napsala pro druhý svazek (Vilnius, 1971) kapitoly o slovesném rodu, složených slovesných tvarech, infinitivu, supinu a predikativu; ve třetím svazku (Vilnius, 1976) vyšly její kapitoly o jednoduchém a složeném predikátu, bezespojkových, smíšených a složených větách. Gramatika vznikala s velkou pečlivostí. Jak sama jubilantka vyprávěla, nejprve texty redigovali Vytautas Ambrazas a Adelė Valeckienė a poté celý svazek Kazys Ulvydas. „Zval si autory k sobě do kanceláře, vysvětloval, co je napsáno špatně; když se někomu podařilo prokázat, že je to správně, uznal to, a když se to nepodařilo, musel text opravit“4. Vědkyně však s potěšením vzpomíná, že jako jediné se jí dařilo diplomaticky přesvědčit K. Ulvydase, že její text není třeba opravovat: nejprve nechala vedoucího energicky vyslovit připomínky, pak v něm postupně vzbudila pochybnost, zda text přece jen není napsán dobře, a nakonec se dohodli, že není třeba nic měnit. Lingvistka se také hodně věnovala přípravě jednosvazkových gramatik litevského jazyka. V gramatice současné litevštiny (1994–2006) vyšly její kapitoly o čase sloves, osobních tvarech, jádru věty a jeho modelech, bezespojkových větách a smíšených souvětích. Její kapitoly vyšly také v gramatikách litevštiny v ruštině (Grammatika litovskogo jazyka, 1985) a angličtině (Lithuanian Grammar, 1997, 2006). Spolu s dalšími autory gramatik získala ocenění za práci na gramatice litevského jazyka: v roce 1977 jí byla udělena Státní cena Litevské SSR, 2Více o gramatických pracích N. Sližienė viz Semėnienė Loreta. Gratulujeme Nijolė Sližienė. Jazyková kultura 75, s. 166–169. 3Algirdas Sabaliauskas. Dějiny výzkumu litevského jazyka. 1980–2010 Vilnius: Institut litevského jazyka, 2012, s. 221. 4Vzpomínky kolegů na Kazysa Ulvydase. Obecný jazyk 94, s. 8. Dostupné online: https://journals.lki.lt/bendrinekalba/article/view/2070/2177. RASUOLĖ VLADARSKIENĖ. Žymiajai gramatikos tyrėjai Nijolei Sližienei – 90 metų 243 za práci na jednosvazkových gramatikách v litevštině, angličtině a ruštině získala v roce 1999 Cenu za vědu Litevské republiky. V roce 2002 byla vědkyně vyznamenána Křížem důstojníka Řádu litevského velkoknížete Gediminase. O svém gramatickém výzkumu psala Sližienė také v článcích v různých časopisech. Nejdůležitější vědeckou prací je však podle kolegů5 i jí samotné Slovník valence litevských sloves (I. sv. – 1994, II(1). sv. – 1998, II(2). sv. – 2004), protože na základě prací zahraničních badatelů svébytně interpretovala jejich teorii valence a aplikovala ji na litevštinu. Účel publikace je jasně vymezen v její předmluvě: „Slovník ukazuje, jak se slovesa v jazyce užívají, s jakými slovy, v jakých tvarech a konstrukcích se pojí, jaký je význam těchto slov a jaké sémantické funkce ve větě plní. Valence sloves je popsána na základě jejich valenčních vlastností. Ve slovníku jsou uvedena slovesa s rozmanitějším a složitějším užitím; přihlíží se také ke kolísání v úzu a k chybám.“ Za výzkum valence litevských sloves získala Nijolė Sližienė v roce 1994 titul doktorky věd. Vedle teoretického výzkumu gramatiky se lingvistka vždy zajímala také o otázky jazykové praxe. I v této oblasti vykonala mnoho práce. Jedním z nejvýznamnějších počinů byla příprava pravopisných pravidel litevštiny. Po dlouhou dobu byla nejuznávanější odbornicí na litevský pravopis; pravidla, která připravila, jsou i dnes základem aktualizovaných pravopisných pravidel. Spolu s Adele Valeckiene připravila normativní publikaci Litevský pravopis a interpunkce (1976, 1989, 1992) a napsala její část věnovanou pravopisu. Změny pravopisných pravidel podrobně popsala v článku Změnil se pravopis hodně (Jazyková kultura, dále KK 28, 1975). Na začátku článku se uvádí, že v části Pravopis „je shrnuta dosavadní pravopisná praxe, aniž by se zaváděla nějaká zásadní pravopisná reforma. Základní pravopisná pravidla zůstávají stejná jako ta, která se ustálila od dob Jonase Jablonskise. Pravopisné otázky jsou zde pouze podrobněji objasněny a bohatě ilustrovány příklady. Některé nejednotnosti byly sice sjednoceny, místy byl pravopis přizpůsoben výslovnosti a tu a tam se usilovalo o stabilizaci kolísajících pravopisných jevů – proto došlo i k několika změnám pravopisu“ (tamtéž, s. 4); dále jsou probírány tyto změny: psaní j po souhláskách b, p v kořenech bjaurus, pjauti, spjauti; psaní samohlásek y, ū a i, u ve třetí osobě budoucího času dvouslabičných sloves; objasněna byla pravidla pro psaní slov dohromady a zvlášť i pravidla pro psaní předložkových konstrukcí 5 Sabaliauskas Algirdas. Litevská jazykovědná historiografie. 1980–2010 Vilnius: Litevský jazykový institut, 2012; Semėnienė Loreta. Blahopřejeme Nijolė Sližienė. Jazyková kultura 75, 166–169. 244 BENDRINĖ KALBA | 95 pravidla; upraveno psaní spojovníku mezi vlastními jmény; jsou uvedena jednodušší pravidla pro dělení slov na konci řádku; mírně bylo upřesněno psaní velkých písmen ve vlastních názvech začínajících vlastními místními jmény; byla povolena původní podoba pravopisu cizích vlastních jmen, jejíž užívání bylo doporučeno ve vědeckých pracích, informační literatuře a oznámeních. V letech 1990–2002 byla N. Sližienė členkou Státní komise pro litevský jazyk. Je třeba zmínit také to, že N. Sližienė byla jednou z nejaktivnějších autorek časopisu Jazyková kultura, pro který napsala 51 článků a podílela se také na přípravě jeho sešitů. Už v prvním sešitu časopisu Jazyková kultura (1961) najdeme dva články této lingvistky; poté po celých 44 let psala pro tento časopis o aktuálních otázkách jazykové praxe. Témata článků jsou různá, nejvíce publikací se však věnuje problémům syntaxe a pravopisu. První publikace N. Sližienė v časopise Jazyková kultura odhalují jeden z hlavních předmětů jejího výzkumu – zákonitosti užívání slov ve větě. Lingvistka se po celý život zajímala nejen o jejich zkoumání a popis na základě tehdy moderních lingvistických teorií, ale také o důsledné a argumentačně podložené objasňování problematických případů užití, se zvláštním důrazem na lexikální význam slova, protože ten „určuje určité možnosti spojování“ (KK 78, 2005, s. 128). K tomuto tématu lze napočítat 10 jejích článků, tedy publikace o obecných významech pádů (nominativu (KK 45, 1983), genitivu (KK 1, 1961), dativu (KK 1, 1961), lokálu (KK 16, 1969)) nebo o užívání předložek iš, nuo (KK 66, 1994). V publikacích se probírají také konkrétní aktuální případy vyjadřování, což je zřetelně patrné z výmluvných názvů; některé z nich hned odhalují i probíraný problém: „Stát se, dít se, být komu a s kým“ (KK 54, 1988); „Péče a starost: o koho, nebo o co?“ (KK 67, 1995); „Radost, stížnost – ne čím, ale kvůli čemu“ (KK 68, 1995); „Odsoudit – koho, za co a jaký trest“ (KK 71, 1998); v dalších názvech je uvedeno pouze sloveso, jehož užití je předmětem rozboru: „Význam a užití slovesa tarpininkauti“ (KK 75, 2002); „Synonymní význam sloves stigti, stokoti, trūkti a zvláštnosti jejich užití“ (KK 78, 2005). Nejvíce lingvistčiných publikací (19) v časopise Jazyková kultura se však zabývá problematickými pravopisnými jevy. Jde o články napsané v době, kdy se projednávala pravopisná pravidla; dnes je proto zajímavé podívat se, jaké pravopisné otázky tehdy vyvstávaly. Pravopisné aktuality se ve skutečnosti změnily jen málo: už před 50 lety bylo důležité, jak správně psát dlouhé a krátké samohlásky v kořeni slova (KK 17, 1969; KK 20, 1971; KK 28, 1975), zejména v budoucím RASUOLĖ VLADARSKIENĖ. Žymiajai gramatikos tyrėjai Nijolei Sližienei – 90 metų 245 tvary 3. osoby (KK 47, 1984), vhodné souhlásky („Baugštus, bugštus, baikštus ir jų vedinių rašyba“, KK 21, 1971). Velmi podrobný jazykovědný článek o psaní složených názvů (KK 18, 1970) vysvětluje zvláštnosti jejich psaní, kritéria rozlišování obecných a vlastních názvů a pojednává o systému jejich pravopisu, jeho motivaci a výjimečných případech. Argumentuje také změny pravopisných pravidel, které podle autorky pomohou předejít pravopisnému kolísání a nejednotnosti. Protože se pravopis složených vlastních názvů v zásadě nezměnil, je tento článek aktuální dodnes, přestože se změnilo státní zřízení i státní instituce; základní pravidla pro psaní jejich názvů však zůstala stejná. O názvech s přímým významem (nazývá je reálnými) píše N. Sližienė takto: „Vlastní názvy států, státních úřadů, podniků, organizací, významných dat a historických událostí a další názvy se píší podle dvou pravidel. Podle obecného pravidla se píše s velkým počátečním písmenem pouze první slovo složeného názvu, stejně jako vlastní podstatná jména a další názvy psané s velkým počátečním písmenem, které jsou součástí názvu. <...> Podle tohoto pravidla se píší téměř všechny složené vlastní názvy. Jen u malé části se podle ustálené tradice uplatňuje výjimečné pravidlo: všechna jejich slova kromě pomocných slov a slova partija se začínají psát s velkým počátečním písmenem“ (KK 18, 1970, s. 58). Několik článků se věnuje pravopisu vlastních jmen a názvů: pojednávají o psaní názvů zeměpisných objektů (KK 32, 1977) a o uvádění osobního jména a jména po otci (KK 38, 1980). Přechodné případy, které lze různě interpretovat, vyvolávají mnoho pochybností. N. Sližienė velmi přesně vysvětluje, kdy lze osobní jména psát s malým počátečním písmenem: „<...> přeměna vlastních jmen na obecná je nejzřetelnější tehdy, když se užívají v množném čísle, protože je pak patrný odstup individuálního označení od jedné konkrétní osoby a jeho přenesení na více osob, aby byly tak či onak charakterizovány. Vlastní jméno se stává druhovým označením.“ Dále se uvádí, že je obtížnější rozhodnout, zda se vlastní jméno změnilo v obecné, „když je užito v jednotném čísle a vztahuje se pouze k jedné osobě, protože pak nenabývá výrazného obecného významu a ve větší či menší míře si zachovává svůj individuální význam“, takže se mohou vyskytovat i pravopisné varianty (KK 19, 1970, s. 53). Jedním z nejaktuálnějších a nejsložitějších pravopisných témat je psaní vlastních jmen a názvů z jiných jazyků; věnuje se mu několik článků, které zároveň seznamují s usneseními přijatými Jazykovou komisí (KK 36, 1979; KK 53, 1987). Sližienėiny myšlenky o psaní obecných a vlastních slov z jiných jazyků v litevských textech jsou aktuální i dnes: „<...> koncovka vlastních slov z jiných jazyků se počešťuje podle stejných základních pravidel jako u obecných slov. Tradice počešťování koncovek cizích slov je dost stará a ustálená, stačí ji jen zachovávat a řídit se jí“ (KK 24, 1973, s. 7). 246 BENDRINĖ KALBA | 95 “ (KK 24, 1973, s. 7). V publikacích Sližienė se pravopisná témata odrážejí také v proměnách kulturních reálií spojených s politickými změnami ve státě: s posílením národního obrození vyvstala otázka, jak psát názvy národních tanců (KK 56, 1989) a kdy psát slovo svatý (sv.) (KK 68, 1995); příliv západní kultury doprovázela také otázka pravopisu výrazů disko-, pop-, video- (KK 64, 1993). Psalo se také o zkracování slov a názvů institucí (KK 39, 1980; KK 53, 1987), o složených slovech se složkou polo- (KK 22, 1972) a o psaní j (KK 58, 1990). Jazykovědkyni nezajímaly pouze problémy jazykového užívání přímo související s jejím výzkumem; stejně jako většina jazykovědců její generace aktivně pečovala o mateřský jazyk, cítila povinnost vzdělávat širokou veřejnost a podporovat užívání spisovného jazyka. Proto se několik publikací věnovalo otázkám souvisejícím se zvláštnostmi různých oblastí jazykového užívání. Byly napsány čtyři publikace o kancelářském jazyce: o tom, jak adresovat dopisy a úřední dokumenty (KK 16, 1969), byly rozebrány nedostatky jazyka na schůzích (KK 17, 1969; KK 55, 1988) a uvedeno několik oprav kancelářského jazyka (KK 35, 1978). Psalo se také o jazyce lékařů (KK 23, 1972; KK 52, 1987) a o jazyce publikací o výtvarném umění (KK 33, 1977). Autorka tohoto článku měla příležitost pracovat s jubilantkou společně, pravda, nikoli na témže oddělení, ale jejich cesty se často křížily: nejprve na začátku profesní kariéry zakusila její laskavou pomoc a štědře udílené rady. Později je sblížil zájem o pravopisné problémy; před více než deseti lety společně navrhly k diskusi změny pravidel pro psaní vlastních názvů (pravda, nebyly schváleny). Po celou dobu autorku velmi obdivovala vřelou, milou komunikaci vážené kolegyně a její věcný přístup při hledání řešení problémů, neboť základem všech jejích prací bylo vytváření systému, jeho zdůvodňování a důsledné dodržování. U příležitosti tohoto významného jubilea se chceme znovu potěšit množstvím a významem práce, kterou jubilantka vykonala, a jí samotné popřát dlouhá léta naplněná světlem. RASUOLĖ VLADARSKIENĖ Institut litevského jazyka ulice Petra Vileišia 5, LT-10308 Vilnius [email protected] RASUOLĖ VLADARSKIENĖ. Žymiajai gramatikos tyrėjai Nijolei Šližienei – 90 metų 247