Stilių normų atspindys metakalbiniuose komentaruose

LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987) KAZIMIERAS ŽUPERKA ODRAZ STYLOVÝCH NOREM V METAJAZYKOVÝCH KOMENTÁŘÍCH Metajazykovým komentářem se rozumí pojednání o jazyce a jeho jednotkách nebo o jazykovém vyjádření textu: hodnocení, zdůvodnění užití aj.1 Např.: Být rozumný často znamená být závislý, poslušný. (Nový a podivný význam slova, ale bohužel stále populárnější.) LM 1984.V.13; Naše milá učitelka, které vůbec nesluší chladné oslovení docentka (proto ji tak ani neoslovujeme!), se velmi podobá takovému jantaru N 1975 12 25; To slovo „důstojnost“ zní vznešeně, zejména — mluvíme-li o litevské venkovance LM 1981.V.16; Tanta, která vytvořila takové písně, si už jen za ně zaslouží nesmrtelnost. To jsou příliš vzletná slova MarcD 96. Obsah metajazykových komentářů je poměrně rozmanitý. Z této rozmanitosti byly vyčleněny komentáře poskytující stylistické informace, tj. metajazykové komentáře ke stylu. Byly shromážděny z uměleckých, publicistických a odborných textů2 i z projevů na setkáních a konferencích a z běžných rozhovorů. Tyto komentáře ukazují, že v jazykovém povědomí naší společnosti existuje mnoho způsobů užívání litevštiny: odborný, právnický, úřední, novinářský, publicistický, každodenní, lidový, vznešený, hrubý, venkovský, starobylý, současný, starší generace, mladé generace, obrazný, citový, satirický, stručný, šablonovitý, žargonový aj. Mnohé z uvedených způsobů užívání jazyka mají ve vědě o stylistice status stylu a jsou považovány za funkční či jiné styly (odborný, publicistický, každodenní, vznešený, obrazný, stručný). Jiné způsoby vyjadřování (starší generace, mladé generace, žargonový) se za styly obvykle nepovažují, úzce však souvisejí se stylistickým systémem jazyka a s normami stylů. Probírané metajazykové komentáře poskytují dvojí stylistickou informaci: jednak ukazují, že mluvčí rozlišuje určitý způsob užívání jazyka (resp. styl); jednak je určitý jazykový prostředek hodnocen jako obvyklý, příznačný pro daný styl, tj. jako norma tohoto stylu. Hodnotí se jednotlivá slova, výrazy, delší úseky textu i způsob vyjadřování obecně. Např.: Řečeno jazykem zákona, je recidivista, za různé krádeže byl několikrát odsouzen T 1980.XI.12; Pozvala ji, jak se sluší na práv- 1 Žr. Jiříčková J. Metařečový komentář. – Slovo a Slov esnost, 1979, N 2, s. 149—151; Hoffmannova-Jiříčková J. Metajazyk a metareč a jejich charakter v díle Karla Čapka. – Slovo a Slov esnost, 1979, N 4, s. 295—296. 2 Z hlediska metalingvistické funkce (viz Župerka K. Metalingvistinė kalbos akto funkcija įvairiuose stiliuose. – Kn.: Visuomenė ir asmenybės ugdymas/Mokslinės konferencijos tezės. Šiauliai, 1978, p. 117) se od ostatních věd vyčleňuje lingvistika: zde je metajazykové vše, nikoli jen jednotlivé komentáře. Z lingvistických prací byly shromažďovány pouze komentáře k jazykovému vyjádření vlastního textu. Lingvisté, stejně jako ostatní uživatelé jazyka, při mluvení či psaní hledají slova a toto hledání někdy komentují. 194 ninkai sako, įtraukė į nusikaltimą V. K., beje, taip pat nepilnametis T 1978. X.5; Atsiprašau, jei atsakymas nuskambės labai vadovėliškai. Struktūrinis branduolys miesto plane, gyvenamųjų ir visuomeninių pastatų kompleksas su aptarnavimo centru, pastatytas pagal architektų sumanytą funkcinę-kompozicinę idėją, – taip urbanistai nusako gyvenamąjį rajoną LM 1983.X.15 (iš architekto interviu). V lingvistické stylistice se styl obvykle definuje jako účelný výběr (selekce) a kombinace (kompozice) jazykových prostředků. Metajazykové komentáře uživatelů jazyka především odrážejí a hodnotí selekci, tj. stylisticky příznakový inventář stylů. Š. Bally v „Stylistice francouzského jazyka“ napsal: „Jevy, které mluvčího nezajímají, nemají zajímat ani stylistiku“³. Dnes s tímto tvrzením souhlasíme jen zčásti: platí pro stylistiku kódování; stylistiku dekódování zajímá také to, co zajímá adresáta. Ballyho tvrzení bychom mohli přeformulovat takto: stylistiku nemohou nezajímat jevy, které zajímají mluvčího. Užívání metajazykového komentáře svědčí o uvědomělém jazykovém vyjadřování a aktualizaci výpovědi. Tyto komentáře jsou svérázným výzkumem jazyka a zjevně potvrzují poznámku F. de Saussura, že jazykovou činnost do větší či menší míry zkoumá každý⁴. V posledních letech přitahují metajazykové komentáře ke stylu stále častěji pozornost badatelů v oblasti stylistiky a lingvistiky textu⁵. Důležitou otázkou je typologie komentářů ke stylu. Z komentářů shromážděné výše uvedené způsoby užívání jazyka netvoří jediný klasifikační systém: rozlišují se na různém základě a navzájem jsou spojeny vztahy podřazenosti a souřadnosti, vyloučení i překrývání. Analýza komentářů potvrzuje následující závěry badatelů, kteří se zabývají obecnými problémy stylistiky: 1) počet stylů není konečný⁶, 2) klasifikace založená na jediném principu neumožňuje složitý jev stylu probrat vyčerpávajícím způsobem, proto jsou zapotřebí různé klasifikace stylů⁷. Analýza komentářů nenavrhuje žádné nové rozdělení stylů ani nevyvrací stávající klasifikace. Pravda, nelze říci, že by je zjevně potvrzovala. Jednak se totiž prostředky jazykového vyjádření v komentářích přiřazují k některému stylu, avšak styl se zde neukazuje jako určitý systém. Za druhé se styl neuvádí jako člen nějakého většího systému, nýbrž pouze jako člen binární stylistické opozice: buď se pojmenují oba členy opozice, nebo se častěji uvede pouze jeden a druhý se předpokládá, např.: Oficiálně se nazývá Soubor nové hudby, ale lidově a stručněji 3 Балли Ш. Французская стилистика. — М., 1961, с. 79. 4 Жр. Соссюр Ф. де. Труды по языкознанию. — М., 1977, с. 45. 5 Žr. Vinokur T. G. O obsahu některých stylistických pojmů. — In: Stylistické studie. Moskva, 1972, s. 84; Wierzbicka A. Metatext v textu. — In: Novinky v zahraniční lingvistice. Moskva, 1978, sv. 8, s. 417; Čeremisin P. G. Ruská stylistika. — Moskva, 1979, část 2, s. 38–44; Švarckopf B. S. Strategie a taktika řečového procesu ve vztahu ke stylistické normě. — In: Jazyková norma a funkční styly. Program a pozvánka a teze referátů republikánského sympozia. Vilnius, 1984, s. 50–52. 6 Жр. Скребнев Ю. М. Очерк теории стилистики. — Горький, 1975, с. 48. 7 Ten pat, p. 42, 56, 166. 195 – Nako ansambliu LM 1984.III.31; Podepsal oficiálně: „Předem děkuje Brazulis“ (z rozhovoru v autobuse). Na základě názvů a pojmů označujících způsoby užívání jazyka, shromážděných z komentářů, lze říci, že se zde odrážejí rozmanité stylistické jevy: 1) takzvané funkční styly; 2) obecné kategorie stylistické kultury a 3) jiné stylistické a se stylem související protiklady: takzvané vertikální členění stylů (vysoký – nízký), věkové (starší generace – mladí), historické (mluvit staromódně – nově), územní (mluvit venkovsky – městsky), protiklad spisovného jazyka a ostatních jazykových variet (např.: jak říkají Dzūkijci, mluvit slangově). 1. V metajazykových komentářích se dobře odrážejí výrazové prostředky 4 funkčních stylů – vědeckého, administrativního, publicistického a hovorového. a) Na prostředky vědeckého stylu odkazují tyto komentáře: vědecky řečeno, vědecky vyjádřeno, bude to znít učebnicově, jak by řekli scholastikové. Sem lze zařadit také odkazy na jazyk různých oblastí duševní práce: řečeno jazykem šlechtitelů, použijeme-li termín filozofů (ekonomů...). b) Odkazy na administrativní (oficiální, právní, zákonodárný) styl: oficiálně řečeno, oficiálně se tomu říká, řečeno jazykem zákonů, vyjádřeno právním jazykem, právníci by to nazvali, řečeno soudním jazykem, jak říkají právníci. c) Odkazy na publicistický (novinářský) styl: publicisticky řečeno, nazváno plakátově, jak se říká v novinách, jak píší novináři, v tisku se tomu říká. d) Odkazy na hovorový (každodenní) styl: řečeno všedněji, převedeno do běžného jazyka, jednoduše řečeno, prosté slovo. Tento styl nejčastěji označují také komentáře jako říká lid, lidově řečeno, jak říkají lidé, jak se říká mezi lidmi, podle lidí, jak říká prostý lid. K odkazům na nízký (hrubý) styl lze přiřadit mnoho komentářů: jak říkají prosťáčci, přímo (hrubě; časté, avšak ne zcela vhodné, je „drsně“) řečeno, řečeno nevlídně, neslušné slovo. Signály tohoto stylu bývají také s prominutím, promiňte takový výraz. e) Umělecký styl nemá vlastní zvláštní jazykové prostředky, s výjimkou několika málo (v litevštině) poetismů; v metajazykových komentářích se však, jak bylo řečeno, upozorňuje na charakteristické prostředky některého stylu, takže v tomto případě neexistují typické metajazykové komentáře. Poměrně častý komentář obrazně řečeno signalizuje obraznost vyjadřování jako rys obecné stylistické kultury (tj. relativní obraznost ve srovnání s celkovým vyjádřením kontextu), nikoli jako charakteristický rys uměleckého stylu. Poetický charakter jazykového vyjadřování mohou naznačovat komentáře jak říká básník (básníci), slovy básníka, jak se zpívá v písni, a odpovídající individuální komentáře, např. jak slíbila píseň MarcSA 191. 2. Pojem stylistické kultury zahrnuje obecnější (přesnost, jasnost, stručnost) a specifičtější (obraznost, živost aj.) stylistické rysy. V metajazykových komentářích se zvlášť často odráží zpřesňování a zhušťování výpovědi: přesněji (lépe, pravdivěji) řečeno; stručně řečeno, krátce řečeno, stručně a jasně, (řečeno jedním) slovem. Při přípravě tohoto článku byly vybrány metajazykové komentáře z dvousvazkového díla J. Balčikonise „Vybrané spisy“ (komentáře autora k vlastnímu textu) a z jeho překladů 196 H. K. Andersenových „Pohádek“. Byly nalezeny 4 odkazy na upřesnění: lépe řečeno (3×), přesněji řečeno (1); 14 odkazů na stručnost: stručně řečeno (7), ještě stručněji řečeno (1), slovy řečeno (1), jedním slovem (1), slovy (4). 3. Ze zbývajících dosud neprobraných metajazykových stylistických komentářů je třeba zmínit alespoň tyto: a) Odrážející protiklad vysokého a nízkého stylu. Vysoký styl vyjadřují: zvučně řečeno, zvučné slovo, jasné slovo, zní slavnostně, mluvíme-li krásnými slovy, jak se říká ve státní hymně. Jeden komentář vyššího stylu (to jméno je pro nás příliš učené) byl nalezen v H. K. Andersenových „Pohádkách“: – Římané a Řekové jí říkali dryáda, – řekl stařeček. – Ale to jméno je pro nás příliš učené, a v Naujasodė jí začali říkat „babička rodiny“ BalčAP 112. Nízký styl označují komentáře, které již byly zmíněny v souvislosti s hovorovým stylem. b) Část odkazů na nízký styl vstupuje ještě do další opozice, emocionální – pozitivní a negativní konotace, srov. něžně nazývá, říká něžným (milým) jménem, hezky pojmenoval a řečeno nešetrně, řečeno hrubě. c) Výrazný historický (chronologický) protiklad starobylého a nového způsobu vyjadřování: mluví starobyle, řekl bys to starobylým způsobem, řečeno starobyle, starobylé rčení, jak se říkávalo tehdy, jak lidé říkávali dříve – jak se říká (má v oblibě, je módní říkat) dnes, jak se tomu říká dnes, řečeno dnešními termíny, dnešním způsobem, řečeno nově, řečeno moderně. d) Protiklad jazyka podle věku (generací): říkají staří lidé, starší lidé tomu říkají – jak teď říkají mladí, podle mladých, jak by řekla naše mládež. Sem patří i komentáře k dětské řeči: děti tomu říkají, říkají tomu děti ze školky (protiklad – dospělí říkají). Do jisté míry tento protiklad posiluje starobylý způsob vyjadřování a řeč starých lidí, např.: jak naši rodiče rádi říkávali. e) Územní protiklad venkovského a městského jazyka. Komentáře: venkovský styl, řečeno slovy venkovana – městská řeč. Komentáře k venkovskému způsobu vyjadřování se někdy prolínají s komentáři ke starobylému způsobu vyjadřování: jak se říkávalo u nás na venkově, jak se říkávalo na venkově. f) Proti spisovnému jazyku se obzvláště často staví žargon: říká se žargonem, řekl to chodbovým žargonem, mluvíme-li filmovým žargonem, řečeno vězeňským žargonem, nazývají to žargonem meliorátorů, znamenalo to ve vilniuském žargonu. Metajazykové stylistické komentáře nejen explicitně odrážejí skutečnou stylistickou normu; uživatelé jazyka, společnost si jimi také činí nárok na právo tuto normu kodifikovat. Zdá se, že mezi skutečným stylistickým územ a kodifikací stylistických norem je menší vzdálenost než mezi jinými jazykovými normami a jejich kodifikací. Řekněme, že knižní (nebo „hovorové“) je to, co celá litevsky mluvící společnost nebo alespoň její většina vnímá jako knižní (nebo „hovorové“), zatímco jazyková chyba zůstává jazykovou chybou, i když se jí dopouští většina společnosti. Stylistické normy jsou totiž vnitřními jazykovými normami; jejich porušování neničí jazykový systém, jejich proměny a určitá difuze stylů tento systém pouze diferencují jinak. Stylistika může nabídnout velmi cenný podrobnější výzkum metajazykových stylistických komentářů (tento článek vychází pouze ze 700 příkladů). Výpovědi s těmito komentáři mohou poskytnout zajímavé údaje pro porozumění konkurenci jazykových prostředků, protože řada komentářů (jinak řečeno, řečeno vědecky apod.) není ničím jiným než demonstrací konkurence. 197 ZKRATKY BalčAP – Andersenas H. K. Pasakos/Vertė J. Balčikonis. – V., 1966. LM – Literatura a umění. MarcD – Marcinkevičius Just. Deník bez dat. – V., 1981. MarcSA – Marcinkevičius Just. Sena abėcėlė. – V., 1969. N – Nemunas. T – Tiesa. ODRAZ STYLOVÝCH NOREM V METARČOVÝCH KOMENTÁŘÍCH Resumé V metarčových (a metajazykových) komentářích v uměleckých, publicistických a odborných textech a v řečových aktech litevského jazyka se odrážejí různé stylové a stylistické jevy: 1) normy funkčních stylů, 2) obecné kategorie kultury stylu řeči (přesnost, jasnost, stručnost, obraznost aj.), 3) další stylistické opozice nebo opozice související se stylem: takzvaná vertikální klasifikace stylů /vysoký – nízký/, věková (řeč starších lidí – módní řeč), historická (starobylá – módní řeč), územní (venkovská – městská řeč) a další opozice. Komentáře odrážejí nejen reálnou stylovou normu, ale i pokusy mluvčích tuto normu kodifikovat. Podrobný výzkum metarčových komentářů ke stylu může přispět k hlubšímu pochopení současných stylových norem, diferenciace stylistického systému jazyka, konkurence jazykových prostředků a dalších stylistických jevů.