Lietuviškų terminų vaizdingumo klausimu

LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIX (1991) KAZIMIERAS GAIVENIS O otázce obraznosti litevských termínů 1. Úvodní poznámky 1. 1. Nejcharakterističtějšími rysy vědeckého jazyka jsou abstraktnost, logičnost, objektivita, přesnost aj. Výrazovost a obraznost nepatří k nejdůležitějším obecným vlastnostem vědeckého jazyka. Proto se soudilo, že emocionálně-expresivní konotace není vědeckému jazyku a terminologii vůbec vlastní. Již dávno se však začala prosazovat myšlenka, že vědecký jazyk není zcela stylisticky neutrální a že má svébytné rysy emocionálně-expresivní konotace (Кожина, 1971, 32; Калмыкова, 1974, 83—88; Сенкевич, 1976, 46—109). Ve vědeckém jazyce téměř nenajdeme výrazná slova, která jsou v obecných slovnících označována zvláštními stylistickými značkami, např.: fam. (důvěrné), iron. (ironické), žert. (žertovné), lask. (lichotivé), hanl. (hanlivé), pohrdl. (pohrdavé), vulg. (vulgarismus) apod. Vědeckému jazyku tedy nejsou vlastní ani výrazná meliorativa, ani pejorativa. Užívá se v něm také velmi málo frazeologismů a přenesené významy slov jsou poměrně málo rozmanité. Slova se silnou konotací, která se v jiných funkčních stylech užívají, mají ve vědeckém jazyce často zcela odlišnou funkci. Například citoslovce se v textech vědeckého jazyka buď vůbec neužívají, nebo v některých žánrech a subsystémech plní pouze zvláštní pojmenovací (nominativní) funkci (např. popis ptačích hlasů v odborné ornitologické literatuře). Emocinė-ekspresinė konotacija laikyta ir mokslo kalbos yda (Панфилов, 1968, 26; Лаптева, 1968, 136—139 ir kt.). Antra vertus, buvo ir tebėra kalbininkų, kurie mokslo kalbos emocinę-ekspresinę konotaciją energingai gina, tvirtindami, kad ji reikalinga mokslo kalbos paveikumui, kad mokslininkas negali būti vien tik faktų konstatuotojas, bet turi būti ir jų vertintojas (Сенкевич, 1976, 29 ir kt.). Šis reikalavimas ypač pabrėžiamas kalbant apie visuomenės mokslų kalbos specifiką. Nepritardami kraštutinėms nuomonėms šiuo klausimu, manytume, kad teisus M. Senkevičius, teigęs, kad emocingumo ir ekspresyvumo elementai nėra vidinė ir būtina mokslo kalbos ypatybė (Сенкевич, 1976, 32). Šis dalykas tik leistinas ir toleruotinas tam tikrose ribose. Emocionálně-expresivní konotace ve vědeckém jazyce závisí také na individualitě autora (vědce): vědci stejné specializace a stejné kvalifikace píší zdaleka ne stejně — jeden obrazněji a rozvláčněji, druhý sušeji a úsporněji. Lze tedy tvrdit, že výrazovost vědeckého jazyka určují jak objektivní, tak subjektivní faktory. Při pojednání o úloze emocionálně-expresivní konotace ve vědeckém jazyce je třeba ještě zdůraznit, že souvisí s modalitou vědeckého jazyka a v nejobecnějším smyslu s antropocentrismem. 26 1.2. Obsah lexikálního významu slova se skládá ze dvou částí – intenzionálu (jádra lexikálního významu) a implikacionálu (periferie sémantických rysů) (Никитин, 1983, 24). Kromě toho je v lingvistické sémantice dnes běžné vykládat lexikální významy jako sémy – nejmenší významové jednotky. Souhrn sém není jednoduchou, nýbrž uspořádanou strukturou. Někteří badatelé tvrdí, že existuje hierarchie sém: v její horní části se nacházejí nejabstraktnější a nejobecnější (kategoriální) sémy, zatímco dole jsou sémy nejkonkrétnější (Гудавичюс, 1985, 19 aj.). Někteří badatelé spojují emocionálně-expresivní konotaci s implikacionálem lexikálního významu, případně ji k lexikálnímu významu vůbec neřadí a považují ji za určitou nadstavbu lexikálního významu; jiní emocionalitu nejen odlišují od expresivity, ale tu dále člení na druhy (inherentní a adherentní expresivitu). Aniž bychom zabíhali do jemností struktury lexikálního významu a rozdílů v názorech na tuto otázku, budeme se v tomto článku zabývat pouze otázkami souvisejícími s terminologií a budeme vycházet z názoru, že terminologický význam vstupuje do lexikálního významu slova jako soubor zvláštních sém. V tomto článku tedy pojednáme především o jediné věci – o lexikálním (terminologickém) vyjádření emocionálně-expresivní konotace a jejích nejdůležitějších rysech v litevském vědeckém jazyce. 2. Vyjádření emocionálně-expresivní konotace v terminologii 2.1. Rozšířený názor je, že lexiku vědeckého jazyka tvoří tři vrstvy: lexika spisovného jazyka, obecná vědecká lexika a terminologie. Ani terminologie není homogenní. Lze rozlišit obecnou vědeckou, mezioborovou a specifickou vědeckou terminologii. Terminologii navíc doplňuje nomenklatura a profesionalismy. Ve vědeckém jazyce obecně převažují substantiva a substantivní konstrukce. M. Senkevič se domnívá, že se ve vědeckém jazyce ze stylistických prostředků neužívají personifikace, hyperboly ani alegorie, ale poměrně často se užívají přirovnání a synekdochy (Сенкевич, 1976, 56). E. Kalmykovová uvedla, že metafory se ve vědeckém jazyce užívají velmi svébytným způsobem. Dvojí funkce sémantické metafory (pojmenovat předmět a charakterizovat jej) prý vědeckému stylu není vlastní. Uplatňují se zde pouze komunikativní, informativní a nominativní funkce metafory (Калмыкова, 1974, 83). Myšlenka E. Kalmykovové je správná jen částečně: v některých subsystémech vědeckého jazyka zastíní distinktivní funkce termínů funkci nominativní. Metafora tak získává výrazné rysy expresivity (o tom bude řeč později při pojednání o systematických termínech). Metafora vyjádřená lexikou běžně užívanou všemi a obecnou vědeckou lexikou proniká do vědeckého jazyka velmi zřídka. Mnohem častěji se emocionálně-expresivní konotace ve vědeckém jazyce pojí s různými přirovnáními, protože analogie je jedním z nejdůležitějších způsobů vědeckého myšlení. S. Nikitina dělí metafory vědeckého jazyka do několika skupin: 1) metafory založené na přenesení tradičních významů podle vnějších rysů nebo funkcí (ne všichni lingvisté považují takové přenesení významu za metaforu); 2) nominativní a predikativní metafory; 3) epifory a diafory (Никитина, 1987, 37). Podle jejího názoru se ve vědeckém jazyce nejčastěji užívají nominativní metafory. Tyto metafory jsou první- 27 vědecké objekty nemají jiné názvy. V tom se vědecké metafory liší od metafor poezie. Výzkumníci (M. Senkevičius a kol.), kteří tvrdí, že expresivita slova nebo slovního spojení bledne, když se terminologizuje nebo se dlouhodobě užívá v terminologii, se pravděpodobně mýlí. Ve skutečnosti si termíny jako například: beraní čela (geomorfologie), sedlo (geomorfologie, matematika), kočičí oko (mineralogie), čepice (meteorologie), žížala (technika), čarodějnické koště (botanika), zaječí slzičky (systematika rostlin), hlemýžď (anatomie zvířat a člověka) a podobně svou expresivitu zachovávají (mají), protože některé z nich (např. sedlo, čepice, žížala, hlemýžď) získávají emocionálně-expresivní konotaci současně s terminologizací, zatímco jiné (např. čarodějnické koště, zaječí slzičky) ji v důsledku terminologizace neztrácejí, protože se mění pouze jejich lexikální význam, který získává terminologické sémy. Je pravda, že motivace dlouhodobě užívaných termínů a vůbec jejich vnitřní forma bledne, avšak podle našeho názoru expresivita v mnoha případech přetrvává. Literární jazyk a obecná odborná slovní zásoba se často stávají obraznými tehdy, když se slova užívají v neobvyklých významech nebo když se slova z jednoho stylu přenášejí do jiného. Autoři často vnímají stylistický makaronismus takových slov a snaží se je odlišit uvozovkami, například: „roubované“ polymery, „resuscitace“ starých měst, kravská „tvář“ a podobně. Takové oživování odborného jazyka ve skutečnosti nesouvisí se snahou o obraznost, nýbrž s jazykovou nekompetentností autorů a s tím, že nenacházejí potřebné neutrálnější a přesnější slovo. Pro odborníky je někdy v odborném jazyce obtížné vzdát se i žargonismů a profesionalismů, které jsou rovněž často svým způsobem obrazné a výrazné. 2.2. Prof. J. Pikčilingis si všiml, že pracovní synonyma se liší emocionalitou a expresivitou. Například přípona -ybė vyjadřuje vlastnost předmětu, kterou označuje příslušné přídavné jméno, silněji než přípona -umas, zatímco příslušné odvozeniny tvořené koncovkami jsou prý poetičtější než oba výše uvedené typy odvozenin (Pikčilingis, 1975, 31). Přídavná jména s příponou -inis jsou podle P. Kniūkšty sušší a racionálnější než genitivy podstatných jmen (Kniūkšta, 1971, 14). S. Keinys si všiml, že věci pojmenované v terminologii deminutivními odvozeninami bývají obvykle menší než věci téhož druhu označované základovými podstatnými jmény (Keinys, 1975, 46). Například terminologizovaná slova gaubtas a gaubtelis, graižas a graiželis, juosta a juostelė, lakštas a lakštelis, plokštė a plokštelė a tak dále. Je zřejmé, že deminutiva v těchto dvojicích jsou emocionálně zabarvená a expresivní. Nelze tedy tvrdit, že by se v terminologii k pracovním konotacím vůbec nepřihlíželo. Pro terminologii je navíc důležité také to, aby odvozenina či přejaté slovo nebyly směšné, vulgární nebo zavádějícím způsobem asociativní. V dějinách odborného jazyka a terminologie lze najít mnoho příkladů, kdy se neologismy neujaly především proto, že měly výraznou emocionálně-expresivní konotaci. Lingvistické termíny asmenavimas, riestinis (značka přízvuku) kdysi snadno vytlačily novotvary lankstymas, stoglytis, patrně proto, že posledně jmenované byly příliš obrazné. Ze stejného důvodu byly složené termíny z morfologie rostlin, které vytvořil J. Pabrėža, jako rėpliojanti šaknis, apuokuotas lapas, kryžinė karūna a podobně nahrazeny neutrálnějšími termíny palaipinė šaknis, pūkuotasis lapas, kryžminis vainikėlis a podobně. Obecně platí, že náš odborný jazyk a 28 na počátku utváření terminologie (19.–počátek 20. století) se užívalo výrazně více obrazných názvů. Obraznosti se dnes v terminologii nejčastěji nevyhýbáme tam, kde je rozlišovací (distinktivní) funkce termínů důležitější než jejich pojmenovávací (nominativní) funkce. Například expresivní termíny se často tvoří v systematické terminologii, neboť při rozlišování jednoho druhu rostliny či živočicha od druhého se často sahá k obraznému přirovnání, např.: pirštuotoji viksva (Carex digitata), pasagnosiai šikšnosparniai (Rhinolophidae), skiauterinis papartis (Dryopteris cristata), ausytasis gluosnis (Salix aurita), šalmuotoji gegužraibė (Orchis militaris) a podobně. Tyto termíny většinou (přibližně ve 3/4 případů) nejsou původní, nýbrž jsou přeloženy z latiny nebo ruštiny. Obrazným termínům v systematice se nelze vyhnout ani tehdy, když se za rozlišovací znak považuje dojem, který pojmenovávaná rostlina či živočich na badatele činí, nebo když se subjektivně hodnotí některé vlastnosti rostliny či živočicha, např.: puošnusis gvazdikas (Dianthus superbus L.), grakščioji liepa (Tilia x euchlora), liūdnoji vakarutė (Hesperis tristis L.), lieknasis švylis (Sriophorum gracile), nelaboji svidrė (Lolium temulentum), aviža netikšė (Avena strigosa) a podobně. Takové termíny jsou zjevně obrazné a jejich obraznost se v odborném jazyce vytváří záměrně. V jiných případech se obraznost do odborného jazyka přenáší z lidového jazyka (terminologizací expresivních lidových názvů), např.: perkūnropė (Sempervivum L.), varnakoję (Coronopus), briedžiukas (Morchella), bobausis (Helvella), žiognagė (Gerum), kiškio ašarėlės (Briza media) a podobně. V terminologii techniky, astronomie, chemie, medicíny a dalších oborů jsou obrazné termíny většinou mezinárodními kalky, např.: kregždės uodega (srov. rus. ласточкин хвост, angl. swallow tale), kiškio lūpa (srov. rus. заячья губа, lat. labium leporinum), rasos taškas (srov. rus. точка росы, angl. dew point, něm. Taupunkt) a další. 2.3. Jazyk společenských věd má specifické rysy emocionálně-expresivní konotace. Nenajdeme v něm obrazné termíny typu bahuvrihi vytvořené na základě synekdochy, které jsou, jak jsme viděli, velmi typické pro systematickou terminologii. Vzácné jsou v něm také mezinárodní frazeologické kalky. Termíny z filozofie, politiky a literární vědy se však často vyznačují specifickými ideologickými sémy spojenými nikoli s formou pojmu, ale s emocionálně-expresivní konotací jeho obsahu. Obraznost odborného textu může být také příležitostná. 2.4. Obraznost odborného jazyka může být dvojí: fragmentární a syntetická. Dosud jsme hovořili především o fragmentární obraznosti (jednoho slova nebo slovního spojení). Syntetická obraznost vzniká tehdy, když badatel při velmi podrobném popisu zkoumaného objektu jakoby konstruuje jeho zobecněný obraz. Takový popis je zvláště typický pro příručky k určování živočichů nebo rostlin. Například takto se vytváří obraz plaukuotavaisės tuopos (Populus trichocarpa) v knize P. Snarskise a V. Galinise „Vadove Lietuvos dekoratyviniams medžiams ir krūmams pažinti“ (V., 1974): „Stromy mají samčí květy; samičí se vyskytují jen velmi vzácně. Tyčinek 40–60. Semeník, tobolka a okvětí jsou hustě chlupaté. Tobolka se otevírá třemi chlopněmi. Letorosty jsou tmavě nebo zelenavě hnědé, hranaté. Listy jsou vejčité, kosočtvercovité-“ 29 vejčité, podlouhle nebo obecně kosočtverečné, široce kopinaté nebo podlouhle trojúhelníkovité, 7–14 cm dlouhé a 4–9 cm široké, se zaoblenou, přímo uťatou, mírně srdčitou nebo klínovitou bází, postupně se zužující ke špičce, jemně zubaté, alespoň jako mladé s brvitými okraji, tuhé, kožovité, s tmavě zelenou nebo zelenou, lesklou svrchní stranou a bílou nebo šedavě bílou, někdy nahnědlou spodní stranou, mladé chlupaté, starší lysé, často s načervenalou žilnatinou. Řapíky 2–6 cm dlouhé, alespoň jako mladé chlupaté, často červené. Pupeny až 1,2 cm dlouhé, lepkavé, vonné. Vonné jsou i mladé listy, zvláště jejich hlavní žilka. Kůra mladého kmene se odlupuje v tenkých plátcích. Koruna široká atd.“ (s. 53–54). Tento popis je vytvářen podle určitého schématu při dodržování pravidel popisu morfologie rostlin. Případy syntetické obraznosti se vyskytují také v dílech literární vědy a uměnovědy. 3. Závěry 3.1. Emocionálně-expresivní konotace je ve vědeckém jazyce nevýrazná a vzácná. Souvisí s modalitou vědeckého jazyka a v nejobecnějším smyslu s antropocentrismem. Obraznost není nezbytným rysem vědeckého jazyka, je pouze přípustná a tolerovatelná v určitých mezích. Její role se liší nejen v jazyce jednotlivých vědních oborů, ale i v různých jeho žánrech. Obraznost vědeckého jazyka může být dvojí: fragmentární a syntetická. 3.2. Emocionálně-expresivní konotace souvisí s povahou lexikálního významu slova. Obraznostní sém získávají slova nebo jejich spojení v lidovém jazyce nebo v terminologii. Terminologizace emocionálně-expresivní konotaci neodstraňuje, avšak přílišná nebo zavádějící obraznost slova může být překážkou jeho terminologizace. 3.3. Rysy emocionálně-expresivní konotace mohou mít všechny tři vrstvy vědecké slovní zásoby — literární lexika, obecná vědecká lexika a terminologie — a všechny tři skupiny terminologie — obecná vědecká, mezioborová a oborová vědecká terminologie. Stylistické vyjádření emocionálně-expresivní konotace se ve vědeckém jazyce pojí především s různými přirovnáními. Termíny získávají emocionální a expresivní rysy zejména tehdy, když se aktualizuje jejich rozlišovací (distinktivní) funkce. LITERATŪRA Keinys S. Priesaginė lietuviškų terminų daryba // Lietuvių terminologija. V., 1975. Kniūkšta P. Ar poetiška priesaga -inis. // Mūsų kalba, 1971. Nr. 2. P. 14. Pikčilingis J. Lietuvių kalbos stilistika. V., 1975. T. 2. Гудавичюс А. Сопоставительная семасиология литовского и русского языков. Вильнюс, 1985. Калмыкова Е. И. О динамике метафоры в научном стиле // Филологические науки. 1974. № 2. Кожина М. К. К проблеме экспрессивности в научной речи // Исследования по стилистике. Пермь, 1971. Вып. 3. 30 Лаптева О. А. Внутристилевая эволюция современной русской научной прозы // Развитие функциональных стилей современного русского языка. М., 1968. Никитин М. В. Лексическое значение слова. М., 1983. Никитина С. Е. Семантический анализ языка науки. М., 1987. Сенкевич М. П. Стилистика научной речи и литературное редактирование научных произведений. М., 1976. К. ГАЙВЯНИС К ВОПРОСУ ОБ ОБРАЗНОСТИ ЛИТОВСКИХ ТЕРМИНОВ Резюме Эмоционально-экспрессивная коннотация — малозаметная особенность языка науки. Она связана с его модальностью, а в общем смысле — с антропоцентризмом. Экспрессивность, образность и вообще стилистическая окрашенность — не внутренняя, существенная, а только внешняя, допустимая особенность языка науки. Ее роль не одинакова не только в отдельных отраслях, но и в отдельных научных жанрах. Образность языка науки бывает двух видов: фрагментарная (отдельного слова или словосочетания) и синтетическая (более крупных текстовых единиц, напр., абзаца и т. д.). Эмоционально-экспрессивная коннотация связана с лексическим значением слова. Сему образности слова или словосочетания получают в народном языке или в терминологии. Терминологизация не нейтрализует и не стирает эмоционально-экспрессивную коннотацию. Однако слишком большая или ложно ориентирующая образность слова может быть помехой в его терминологизации. Все основные группы терминолексики — общенаучная, межнаучная и конкретно-научная терминология — обладают специфическими чертами эмоционально-экспрессивной коннотации. Термины образными становятся особенно тогда, когда актуализируется их дистинктивная функция, напр., в систематике растений и животных (ср. paukščiažolė viksva — Carex ornithopoda — осока лапчатая, šalmuotoji gegužraibė — Orchis militaris — ятрышник шлемоносный и др.) 36