Kaimo vardas „Stabaunyčius“

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVI (1996) LIETUVIŲ KALBA: TYRĖJAI IR TYRIMAI Aleksandras VANAGAS NÁZEV VESNICE STABAUNYČIUS V okrese Kaunas, ve farnosti Babtai, se nachází vesnice, která se oficiálně nazývá Stabaunyčius. Současná normativní podoba pravděpodobně není stará — taková byla doporučena v letech 1974 a 1976 (1:90; 2:287). Toto doporučení se zase opírá o skutečnost, že na konci třicátých let byla tato podoba zanesena do místopisného spisu obce Babtai v okrese Kaunas: Stabaunyčius. Není jasné, odkud byla tato podoba převzata, neboť v abecedním katalogu místních názvů shromážděných z živé řeči se nevyskytuje (3). Nenajdeme ji ani v předválečné knize protokolů o normování a úpravě místních názvů (4:107; 5:100). V dotazníku k místním názvům je v roce 1935 zaznamenáno Stabaunyčios kaimas, „Lietuvos apgyventos vietos“ uvádí genitivní podobu Stabaunyčios km. (6:61). První oficiální poválečný seznam sídel uvádí totéž — Stabaunyčios km. (7:935). B. Kviklys píše Stabaunyčios kaimas, Stabaunyčios kalno (7:352—353). Z živé řeči byla ještě v roce 1960 zaznamenána podoba Stabaunyčios kalnas (3). Údaje z historických dokumentů jsou poměrně pozdní: Stabownica z roku 1784 (9), Stabownica z roku 1854 (10:161), „Stabownica osada nad Niewiążą... o 2 w. powyżej Bobt, przystań na Niewiązy“ z roku 1890 (11:170), Стабовница z roku 1892 (12:33), Stabaunica (siehe Stabownica) z roku 1918 (9). Je tedy namístě domnívat se, že původní podoba byla nejspíše ženského rodu — Stabaunyčia nebo podobná. Původ místního názvu se pokusil vysvětlit B. Kviklys. Napsal: „2,5 km jižně od Babtai, na levém břehu Nevėžisu, se rozkládá vesnice Stabaunyčios. Její název nepochází od slova „stabas“ [modla], nýbrž od přístaviště; stabauti znamená zastavovat lodě. Dříve zde byl přístav, který využívaly i nákladní lodě z Nemunu“ (8:353). Je to jediná hypotéza o původu tohoto názvu, kterou znám. Není zcela nemožná, ale vyvolává řadu pochybností. Je proto třeba hledat jiné, přesvědčivější vysvětlení. Slovo stàbas, které uvádí B. Kviklys, se při bližším pohledu může jevit jako ne zcela náhodné. Sám B. Kviklys přináší velmi zajímavé informace: „Na polích někdejšího panství Babtynas (Babcinos) stály dva obrovské zděné sloupy, vzdálené od sebe asi 1 km; třetí stejný sloup stál na druhé straně Nevėžisu, na kopci Stabaunyčios u staré silnice Kaunas–Riga. Všechny sloupy byly stejné, [...] zhotovené z velkých cihel, nahoře omítnuté, s cihlovou špicí ve tvaru stříšky... Nezachovaly se žádné zprávy o tom, kdo a kdy tyto pamětní sloupy postavil. Pokusy zjistit to nebyly úspěšné. Někteří tvrdili, 71 že mohou být 300 let staré a že byly postaveny na památku švédského vpádu; jiní tvrdili, že jde o tajné památníky povstání z roku 1831.“ B. Kviklys dodává: „Existují dohady, že to mohly být ještě hraniční mezníky mezi Litevským velkoknížectvím a řádem. Bohužel nejsou ověřeny“ (8:352). Sloupy byly široce známé, a proto není nemožné, že mohly být vnímány, a snad i nazývány, modlami. Slovo stabas znamená nejen „socha nebo nějaký předmět považovaný za boha a uctívaný“, ale také prostě „socha; sloup“ (13:XIII 604). V jazyce místních Poláků nebo polonizovaných Litevců tak mohl být z litevského stabas vytvořen hybridní tvar *Stabownia. Jeho význam by byl „místo model, místo, kde jsou modly“ či podobný. Srov. litevské vazainė, vazaunìa „místnost pro vozy, saně....“ — polské wozównia, běloruské vazoužnja (14:II 12009), litevské ledaūnė, ledaunìa „místo pro skladování ledu“ — polské lodownia, běloruské ledovnia (13:VII 222; 14: I 350). Stabaunica by bylo odvozeninou s příponou -ica od *Stabownia, jako máme například vedle litevského ledaūnė, ledaunìa také ledaunyčia „místo k uchovávání věcí chlazených ledem“ — z polského lodownica (13: VII 222). Polské lodownia a lodownica tedy odpovídají litevským *Stabownia a Stabaunica. Podobné slovotvorby je znám ještě jeden místní název — jméno pole (orné půdy o rozloze 4 ha) ležícího na hranici vesnic Kleboniškis a Vaistariškės ve farnosti Pažaislis v okrese Kaunas: Stabaunica, Stabownica. Nemáme doklady o tom, že by zde bývalo přístaviště. Je pravda, že v těchto místech nejsou známy ani žádné sloupy či podobné objekty, které mohly být nazývány modlami. S ohledem na to, že pruský příbuzný litevského stabas, stabis, znamenal prostě „kámen“ (14: II 891), bylo by možné tvrdit, že i litevské stabas mohlo mít obecnější význam „kámen“ či podobný. Obecně se má za to, že litevská, pruská a lotyšská slova (vlastní i obecná) se základem stab- patří k výraznějším izoglosám spojujícím všechny tyto baltské jazyky (18:61). Kromě toho nelze ztrácet ze zřetele, že litevské stabas může znamenat prostě „sochu“ i „sloup“. Určitou obměnou podoby *Stabaunyčia či podobné je pravděpodobně také název kopce Stabonýčia u vesnice Jurkšai ve farnosti Alksnėnai (Pilviškiai) v okrese Vilkaviškis (zaznamenaný v současnosti, v roce 1972). Spojování podoby Stabonýčios se slovesem stabauti „zastavovat“ vzbuzuje pochybnosti také proto, že toto sloveso není známo odjinud — není ve velkém „Lietuvių kalbos žodynas“, neuvádí je ani K. Būga, který litevské stabas a jeho příbuzná slova zkoumal snad nejpodrobněji (15:II 599—602), ani E. Fraenkel (14), ani jiné slovníky či autoři. Je pravda, že „Lietuvių kalbos žodynas“ uvádí slova příbuzná a podobně utvořená: stabinti „zastavovat“ (13:XIII 609), stabýti, stābo, stābė „zastavovat“ (tamtéž, 610). Je však těžké si představit, že by z nich bylo možné vytvořit hybridní podstatné jméno *Stabaunia ir Stabaunica. Spojení názvu Stabaunyčios s litevským stabas by podporovala i skutečnost, že místní názvy se základem stab- jsou v baltských zemích obecně poměrně rozšířené: litevské Stab-galė, louka, Vandžiogala; Stabinė, pole, Saločiai; bažina, Skaudvilė; Stabinė, vesnice, Telšiai; Stabinės, kopec, Varniai; Stab-u-lankiai, vesnice, Leliūnai; pruské Stabayn, Stab-e-gode, Stab-e-lauken, Stab-ingen (16:171—172); lotyšské Staba-gals, Staba-plava, Stabu-plava, Stabu-rags (17:313). Zajímavé je, že některé litevské místní názvy jsou polonizované a mají hybridní slovotvornou stavbu, podobně jako Stabaunyčia: Stabaūcas, les, Rumšiškės; 72 močál Stabavicos, Daugai; kopec Stabavicos, Alytus. Svéráznou, poněkud problematickou slovotvorbou se vyznačuje název luk v okolí Varėny, název pole Stabaviškas (snad jotvingismus). Z toho, co zde bylo řečeno, lze snad usoudit, že původní varianta názvu, která vznikla v polštině nebo v jazyce místních Litevců polonizovaných, byla pravděpodobně Stabaunica, Stabownica či podobně. Z ní se v litevštině vyvinula podoba Stabaunyčia (srov. bělorus. Bistrica — litev. Bistryčia). Jménem Stabaunicos, Stabaunyčios byl zpočátku zřejmě označován kopec s výše zmíněným sloupem. Později převzala jméno kopce nedaleká osada. Tím lze snad vysvětlit vznik podoby mužského rodu Stabaunyčius – kopec i vesnice jsou rodu mužského. Pokud by se tato verze o původu názvu Stabaunyčiaus potvrdila, bylo by třeba souhlasit s tím, že uvedené tři sloupy byly postaveny nejpozději roku 1784, neboť v té době byl již název zaznamenán v dokumentech. LITERATŪRA 1. Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 1, Vilnius, 1974. 2. Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2, Vilnius, 1976. 3. Abėcėlinė vietovardžių, surinktų iš gyvosios kalbos, kartoteka saugoma Lietuvių kalbos institute. 4. Vidaus Reikalų Ministerijos Pavardžių ir Vietovardžių Komisijos protokolų knyga. 1934. I. 24—1936. III. 27. 5. Vidaus Reikalų Ministerijos Pavardžių ir Vietovardžių Atlit lietovinimo Komisijos Protokolų Knygos. 1936—1940 m. 6. Lietuvos apgyventos vietos. K., 1925. 7. Lietuvos TSR administracinis-teritorinis suskirstymas. Vilnius, 1959. 8. K v i k l y s B. Mūsų Lietuva 2, Vilnius, 1991. 9. Lietuvių kalbos instituto abėcėlinė istorinių vietovardžių kartoteka. 10. H o l o w i n s k i I. Telšių ir Žemaičių vyskupystės vietovardžių rankraštinis sąrašas, saugomas Lietuvių kalbos institute. 11. Słownik geograficzny królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich 11, Warszawa, 1890. 12. Список населенных мест Ковенской губернии. К., 1892. 13. Lietuvių kalbos žodynas 1—15, Vilnius, 1956—1991. 14. F r a e n k e l E. Litauisches etymologisches Wörterbuch 1—2, Heidelberg, 1962 t.t. 15. B ū g a K. Rinktiniai raštai 1—3, Vilnius, 1958—1961. 16. G e r u l l i s G. Die altpreußischen Ortsnamen. Berlin und Leipzig, 1922. 17. V a n a g a s A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius, 1981. 18. Д а м б е B. Соответствия в топонимии Латвийской ССР с древнепрусским языком. — Baltistica. 1 priedas, 55—62, 1972. DER DORFNAME STABAUNYČIUS Zusammenfassung Die erste Variante des Namens, entstandene aus dem Polnischen oder der polonisierten litauischen Sprache, war sicherlich Stabaunica oder Stabownica. Das ist das Wort der hybridischen Bildung: aus dem lit. stabas ”Pfosten, Säule, Götzenbild” und aus dem slawischen Suffix -ovnica (cf. polnisch lodownica). Die Formen Stabaunica, Stabownica wurden in der litauischen Sprache zu ”Stabaunyčia”. Aus ihr entwickelte sich später die Variante des männlichen Geschlechts Stabaunyčius. 73