Baltistikos įvadas vengrų kalba

ÚVOD DO BALTISTIKY V MAĎARŠTINĚ Na podzim roku 1968 na mezinárodním sjezdu slavistů v Praze seznámil Kostas Korsakas autora těchto řádků s mladým maďarským filologem, který, ačkoli Litvu nikdy neviděl, už mluvil litevsky. Léta plynula. O maďarském filologovi Endrém Bojtárovi (Böjtara) se naše veřejnost dozvídala stále více. Nejednou navštívil Litvu, našel si zde mnoho přátel a spřátelil se s Litevci ve Spojených státech amerických. V Maďarsku začaly jedna po druhé vycházet knihy litevských spisovatelů v jeho překladu. Zvláště nás potěšilo, když jsme v roce 1970 spatřili „Metai“ („Évszakok“. Európa Könyvkiadó, 1970), vydané slavným budapešťským nakladatelstvím; E. Bojtár je přeložil společně s básníkem Dezső (Dežiu) Tandorim. Překlad doprovázel také článek E. Bojtára, který maďarské čtenáře poprvé podrobněji seznámil s naším velkým básníkem. Mimo jiné E. Bojtár společně s D. Tandorim přeložil také trilogii dramat Justina Marcinkevičiuse. Maďarský filolog věnuje litevské literatuře mnoho pozornosti ve svých studiích o avantgardní literatuře východní Evropy a romantismu. Praxi samostatného studia litevštiny E. Bojtár zdařile shrnul ve výborně metodicky zpracované učebnici litevského jazyka („Kevés szóval litvánul“. Tankönyvkiadó, Budapest, 1985). Asi není třeba připomínat, že kniha tohoto druhu vyšla v Maďarsku také poprvé. Tato kniha byla, řekli bychom, už i určitým pohledem literáta na jazykovědu. E. Bojtár se dobře naučil také lotyšsky. Pilně studoval kulturní dějiny baltských národů, folklór a mytologii. Všechna tato studia korunovala nová kniha E. Bojtára, vydaná s obdivuhodnou krásou: „Baltistikos įvadas“ („Bevezetés a baltisztikába. A balti kultúra a régiségben“. Osiris Kiadó. Budapest, 1997). Jde o rozsáhlé dílo (316 s.), jehož záběr dostatečně dokládá seznam použité literatury – asi tisíc knih a článků napsaných v různých jazycích. Mezi badatele baltské minulosti, které má E. Bojtár obzvlášť v oblibě, patří: J. Balys, H. Biezajis (Biezais), A. Brückner, K. Būga, J. Endzelynas, M. Gimbutienė, A. J. Greimas, E. Gudavičius, V. Ivanov, Z. Ivinskis, J. Kabelka, G. Labuda, H. Lowmiański, P. Šmits, V. Toporov, M. Vasmer, Z. Zinkevičius. V jednotlivých kapitolách knihy autor podrobně pojednává o dějinách baltských národů a kmenů, popisuje jejich jazyky a dialekty a věnuje mnoho prostoru mytologii (v tomto ohledu se dílo E. Bojtára snad nejvíce liší od všech dříve vydaných knih tohoto druhu). Při listování stránkami knihy E. Bojtára člověka napadá, že ji napsal nejen pilný vědec, ale také upřímný přítel baltských národů: ne nadarmo začíná mapou Litvy z dob Vytautase Velikého a její obálku zdobí cválající starověký baltský jezdec (gobelín Ramutė Jasudytė). Je příjemné, že se oblast baltistiky rozšiřuje; kdy se dočkáme úvodu do finougristiky v litevštině? Algirdas Sabaliauskas 259