Mažosios Lietuvos vardyno šaltiniai Vokietijos archyvuose

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVIII (1997) Vincentas DROTVINAS PRAMENY JMÉNÍ MALÉ LITVY V NĚMECKÝCH ARCHIVECH1 Mé první přímé setkání s prameny osobních a místních jmen Malé Litvy v německých archivech bylo neplánované. Když jsem začal zkoumat slovníky Malé Litvy ze XVII.–XVIII. století2, snažil jsem se najít novější archivní materiály o tehdejších pracovnících litevské písemné kultury, lexikografech a autorech gramatik. Na jaře 1988 jsem absolvoval stáž na semináři indoevropských studií Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu, kde mě vlídně přivítala a poskytla mi podporu významná německá baltská filoložka doc. dr. Gertruda Benseová. V Halle jsem se zajímal o seminář litevského jazyka, který při tamní univerzitě působil v letech 1727–1740 a připravoval pietisticky orientované faráře pro Malou Litvu. V archivu knihovny Franckesche Stiftungen jsem pátral po stopách života a činnosti Jonase Richtera a Wilhelma Haka (Haack), kteří vyučovali litevský jazyk, a seznámil jsem se s rukopisem německo-litevského slovníku (1728), který je tam uchováván a připisován Richterovi, stejně jako s opraveným výtiskem Hakova díla „Vocavblarivm Litthvanico-Germanicvm et Germanico-Litthvanicvm…“ (Halle, 1730) a dalšími materiály. Protože bylo z tehdejší Litvy obtížné dostat se do Tajného státního archivu Pruského kulturního dědictví (Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz, zkr. GStA) v Západním Berlíně (Dahlem), pracoval jsem nějakou dobu v Německém centrálním státním archivu v Merseburgu (Deutsches Zentral Staatsarchiv, Dienststelle Merseburg), nedaleko Halle. Po sjednocení obou Němecek patří merseburské fondy od roku 1994 do uvedeného archivu GStA v Berlíně. Fondy merseburského archivu— 1 Autor přednesl na toto téma referát „K otázce jmenného fondu Malé Litvy“. – Litevština: badatelé a výzkum. Teze referátů z konference k připomenutí P. Skardžiuse, Vilnius: Institut litevského jazyka, 1994, 12. Viz také autorovu informaci „Lituanistické prameny v německých archivech“. – Mokslo Lietuva, prosinec 1993, č. 14(73). 2 Autor připravil následující edice slovníků Malé Litvy: LEXICON LITHUANICUM. Rukopisný německo-litevský slovník ze XVII. století. Úvod, transliteraci textu slovníku a rejstřík slov připravil V. Drotvinas. V.: Mokslas, 1987. – 586 s.; CLAVIS GERMANICO - LITHVANA. Rukopisný německo-litevský slovník ze XVII. století. I. část A-E. Úvodní studie „Poznámky ke slovníku Frydrycha Pretoria „Clavis germanico - lithvana“ (s. X–XXVII). V.: Vydavatelství vědy a encyklopedií. Bibliotheca Baltica. Lithvania. 1995. – 629 s.; II. část F-L. V.: Vydavatelství vědy a encyklopedií, 1997. – 701 s.; III. a IV. část se tisknou (poznámka redakční rady). 81 dech jsem našel různé dokumenty Malé Litvy ze XVII.–XVIII. století, které obsahují litevská příjmení a místní jména. Později (v letech 1991, 1993 a 1994) jsem měl příležitost seznámit se s prameny jmenného fondu Malé Litvy v německých archivech poněkud podrobněji. V uvedeném berlínském archivu, který v roce 1978 převzal z Göttingenu (Staatliches Archivlager) fondy bývalého Královeckého státního archivu (Staatliches Archiv Königsberg), se nachází velké množství dokumentů ze XVI.–XIX. století odrážejících dějiny, politické uspořádání, hospodářství a kulturu pruského státu (vévodství, později království)3. Fondy tohoto archivu jsou důležité jako prameny k dějinám Litevců v Prusku, litevské kultury a konkrétněji k dějinám filologie. Archivy sice v zásadě nepřinesly žádné senzační objevy, je v nich však hojnost autentických primárních biografických materiálů, které dokreslují život a činnost pracovníků litevské písemné kultury od XVI. století až po K. Donelaitise. (To je samostatné téma a zvláštní úkol kulturních historiků)4. Fondy jsou známy pod názvem východopruské foliány (Ostpreußische Folianten)5; jsou v nich shromážděny dokumenty státních úřadů od samého počátku Pruského vévodství, tedy od roku 1525. Je v nich mnoho hospodářských dokumentů (Amtsrechnungen) z XVI.–XVIII. století z okresů Malé Litvy, mimo jiné soupisy majetku a daní (něm. Steuerlange, Nachtgeldregister, Hufenschußprotokoll) apod. Stojí za to zastavit se u jednoho z foliánů. Je jím daňová kniha ragainského okresu z roku 1540, která má 602 stran.6 Na stránce jsou nejčastěji uvedena 2–3 příjmení sedláků (rolníků), méně často jedno, a jen výjimečně čtyři (s. 448) či pět (s. 524). Daně jsou zapisovány podle vesnic (villa). Soupis počtu hospodářských zvířat obvykle zabírá 6–9 řádků, zřídka méně; na konci stránky se shrnuje majetek vlastníka v počtu kusů (summa lateris) a v peněžní hodnotě (facit an gelde). Folián obsahuje téměř 2 000 jednosložkových a dvousložkových pojmenování osob (převážně mužů) a také značné množství místních jmen. Z pojmenování osob lze usuzovat, že v první polovině XVI. století byl v Ragnitu, stejně jako v celé Malé Litvě, dvousložkový systém pojmenovávání (křestním jménem a příjmením) již značně rozšířen.7 Je třeba poznamenat, že na s. 52 (nečíslované) – 53 3 Podrobněji viz Kurt Forstreuter. Das Preußische Staatsarchiv in Königsberg. Ein geschichtlicher Rückblick mit einer Übersicht über seine Bestände (Veröffentlichungen der niedersächsischen Archivverwaltung 3), Göttingen, 1955; Bernhard Jähnig. Amtsrechnungen und andere Akten der Kriegs- und Domänenkammern des Historischen Staatsarchivs Königsberg in Kaliningrader Gebietsarchiv. – Preußenland. Jahrgang 32/1994. Nr. 1. S. 18–19. 4 Přehled lituanistických fondů Královeckého archivu viz Z. Il[vinskis] – Lietuvių enciklopedija. T. 10. Čikaga, 1957. S. 497–500. 5 Viz katalog „Verzeichnis der Ostpreußischen Folianten (ausschließlich Ermland). Nachgeprüft in Juli 1950. Findbuch Nr. 160.“. 6 Nadpis: „Nochfolgende verzeichnis der anlage des Amptes Rangnt Armorū des XXXX t bis Jres 5 C t“. –OF Nr. 911a, Bd. 27. V dolním rohu na vnitřní straně přední obálky je razítko: „Restauriert und neu eingebunden, den 25. 2. 1954. Staatliches Archivlager“. 7 Výskyt jednosložkových pojmenování lze vysvětlit tím, že daňová kniha není zcela úředním dokumentem: v ní amtman Pakamorė zapsal rolníky, které znal a kteří mohli být označováni také osobněji, „soukroměji“. Vztah mezi jednosložkovým a dvousložkovým pojmenováním je však samostatnou otázkou. 82 nalezeny čtyři zápisy příjmení Mažvydaitis: Glande villa8. Laurin maswideit[is] Jacob MASVIDEITIS Mickna MASVIDEIT[IS] Jhan MASVIDEITIS9 Máme zde seznam Litevců z farnosti Ragnit, v níž v letech 1548–1563 působil jako kněz Martynas Mažvydas. S mnohými z těchto rolníků nebo členy jejich rodin Mažvydas přicházel do styku: vyučoval, křtil a pohřbíval. Tento foliový svazek si zaslouží zvláštní onomastické studie. Jako doklad hmotných poměrů Litevců z poloviny XVI. století by navíc mohl zaujmout také hospodářské historiky. Panašios 1540, 1543 ir 1563–1565 m. mokesčių knygos yra Įsruties (Nr. 11), Klaipėdos (Nr. 19), Labguvos ir Laukiškos (Nr. 14), Tepliavos su Vėluva (Nr. 34), Tilžės (Nr. 35). Savo turiniu ir pavardžių bei vietovardžių gausumu išsiskiria Labguvos perkėlos šlūžo muitinės pajamų sąrašas (Zoll-Einnahmen, 1674) ir Labguvos muitinės sąskaitos (Schleusenzoll-Rechnungen, 1676)10, kurių pirmajame randame 580, o antrajame – per 850 pavardžių asmenų, iš Lietuvos Didžiosios Kunigaikštystės ar iš Tilžės plaukusių į Karaliaučių, Vėluvą su stintomis arba grįžusių, vežusių odas, kailius ir kt., plukdžiusių sielius, pvz., Brosche Kurschait aus der Gilge nach Königsberg, Butkus Paulaitis von Königsberg nach Rogaiten. Atskirai minėtinas 1561 m. Jurbarko ir Virbalio činšo registras (Zinsregister von Litauisch Jurburg u. Nowowola). Další materiály z Malé Litvy ze XVII.–XIX. století se v archivu uchovávají ve fondech takzvaného Etat-Ministerium (zkratka EM), které jsou rozděleny podle administrativních jednotek – měst (Stadt) a okresů (Amt) – a podle obsahu na oddělení (Abteilung). Materiály jsou katalogizovány (pravda, ne všechny, zejména materiály z někdejších merseburských fondů). Například katalog (Findbuch) 154 zahrnuje dokumenty z lokalit Malé Litvy (vládní nařízení, žádosti jednotlivců, stížnosti, úřední písemnosti, různé seznamy apod.), které jsou dále označeny čísly oddělení, například pro Įsrutis – Abt. 118, pro Tilsit – Abt. 138 atd. Dokumenty jsou dále podrobněji členěny podle obsahu: záležitosti církve (Generalia, Personalia, tj. jmenování a přeložení duchovních, péče o ně a o vdovy, katechizace, příprava a vydávání náboženské literatury, akty různých vizitací atd.), záležitosti škol (zakládání škol, 8 Vesnice zatím nebyla lokalizována. 9 Podrobněji viz Vincentas Drotvinas. Martyno Mažvydo bendrapavardžiai. –Kazimiero Būgos konferencija: Etimologija ir onomastika. Konferencijos programa ir tezės. Vilnius, 1996 m. lapkričio 6 d. P. 8–9. Podrobněji viz Baltistica 32(1), 1997 (v tisku). 10 Labiawsche Schleußen Zoll Rechnung Anno 1674. Schleußengeld von Wittinnen, Strußen und Holtz Trifften, so auß vom Großfürstenthumb Lüttawen und von Tilsitt her undt zurück gegangen. – EM – XX. HA Nr. 13025, 13026. 83 stavba, opravy, pořizování inventáře, palivové dříví, obdělávaná půda, obilí, péče o chudé); trestné činy, soudní případy; záležitosti lesů a lovu, požáry atd. (to vše se dále označuje písmeny a, b, c, d atd.). Ve všech těchto dokumentech se litevská osobní a místní jména vyskytují jak v seznamech, tak jednotlivě. Inventarizace dokumentů (popis, výběr apod.) pro potřeby onomastiky by byla samostatnou prací. V tomto archivu se uchovávají také církevní matriky pruského starého a nového (po roce 1806) vojska ze XVII.–XIX. století (Militärkirchenbücher), případně jejich fotokopie. Nacházejí se v nich příjmení Litevců sloužících v armádě, jakož i těch, kteří padli ve válce s Napoleonem nebo v německo-francouzské válce v letech 1870–1871.11 Část osobních jmen (a místních jmen) z tohoto archivu byla publikována, ovšem nikoli v litevských studiích, nýbrž v pracích německých historiků a odborníků na genealogii. Za zmínku stojí tyto publikace: Horst Kenkel. Eine Rolle der jungen Mannschaft der Stadt Tilsit von Jahre 1703. – Altpreußische Geschlechterkunde. Blätter des Vereins für Familienforschung in Ost- und Westpreußen. Neue Folge. 11. Jahrgang. 1961. Hamburg. S. 106–116; Horst Kenkel. Bauernlisten des Amts Tilsit aus der Zeit vor und nach der großen Pest von 1709/10. Hamburg, 1968; Horst Kenkel. Familiennamen im nördlichen Ostpreußen. Herkunft, Wandel und Wechsel.- Altpreußische Geschlechterkunde. Neue Folge. Blätter des Vereins für Familienforschung in Ost- und Westpreußen. Hamburg. 19. Jahrgang. Heft 4/6. 1971. S. 317–32; Hans Heinz Diehlmann. Erbhuldigungsakten des Herzogtums Preußen. I. Teil. 1525 bis 1642. Hamburg, 1980; II Teil. 1648 bis 1678. Hamburg, 1983; III. Teil 1678 bis 1737. Hamburg, 1992; Bruno Janczik, Fritz Naunheim. Dragoner, Wibranzen und Enrollirteeen zur Zeit der großen Pest. Berichte und Tabellen der Amter 1711. – Altpreußische Geschlechterkunde. Bd. 16. 1986. Hamburg, S.181–221; Bd. 20, 1990, Hamburg, S. 143–254; Reinhard Wenskus. Namengebung und Namenwechsel im nordöstlichen Ostpreußen in der frühen Neuzeit.-Altpreußische Geschlechterkunde. Neue Folge. Blätter des Vereins für Familienforschung in Ost-und Westpreußen. Hamburg. 38 Jahrgang. Band. 20. 1990, S. 27–124. Historikové v Litvě, například Algirdas Matulevičius. Tilžės apskrities lietuviai ir jų pavardės prieš 3 amžius. – Lietuvininkų kraštas. Monografija. Kaunas, „Literae universitatis“, 1995. P. 213–222, vycházejí z materiálu těchto publikací, ze seznamů litevských příjmení, statistik apod. Pro lingvistický výzkum nejsou tyto seznamy vždy spolehlivé: bylo by třeba ověřit, zda přepis příjmení a místních jmen odpovídá originálu. Nejdůležitějším a nejbohatším pramenem východopruské litevské onomastiky jsou však patrně matriční knihy litevských farností Malé Litvy – záznamy o křtech, komunikantech, ohláškách, sňatcích, konfirmacích a úmrtích, vedené od XVII. století do roku 1944 nejprve v litevštině (někdy střídavě s 11 Katalog matrik vojenských kostelů se připravuje k vydání. 84 v němčině), latině a později němčině. Jsou uloženy ve dvou archivech – v Centrálním evangelickém archivu (Evangeliches Zentralarchiv, EZA) v Berlíně a v Německém ústředí genealogie (Deutsche Zentralstelle der Genealogie) v Lipsku. Historie fondů těchto archivů a jejich obsah jsou v Litvě téměř neznámé, proto by bylo vhodné o nich povědět trochu podrobněji. V roce 1935 vstoupily v hitlerovském Německu v platnost takzvané norimberské zákony (Nürnberger Gesetze), podle nichž museli všichni obyvatelé doklady prokázat svůj „árijský původ“ ve dvou generacích. Za tímto účelem byly zřizovány státní matriční úřady, které vystavovaly dokumenty na základě zápisů v církevních knihách. Zvláštní ústav pro genealogický výzkum (Reichsstelle für Sippenforschung) se společně se synodem evangelické církve staral o filmování knih.12 Protože během druhé světové války byly originály některých církevních knih zničeny nebo vážně poškozeny, staly se fotografie pořízené z filmů po válce jediným zdrojem registračních zápisů v církevních knihách pro mnoho farností. Církevní matriky farností Východního Pruska, které po válce připadly pod správu sovětské okupační zóny, byly filmovány až po válce.13 Tyto knihy byly v roce 1991 předány Centrálnímu evangelickému archivu. Fondy církevních matrik východoněmeckých církví v Centrálním evangelickém archivu (EZA) tak nyní představují nejvýznamnější soubor církevních matrik východopruských církví staré evangelické církve (něm. Altpreußische Union) (jsou zde uloženy také obdobné knihy z dalších církevních provincií). Cílem archivu je poskytnout náhradní dokumenty osobám, které během války přišly o své matriční zápisy (například v dědických řízeních), a rovněž zpřístupňovat materiály pro genealogický výzkum. V současnosti se v Centrálním evangelickém archivu nachází přibližně 3 700 církevních knih východopruských farností z let 1579–1945.14 Nejstarší zápisy v církevních knihách litevských farností v tomto archivu pocházejí z poloviny 17. století: Peterswalde (?), 1629–1899; Tilžė, 1673–1799; Žiliai, 1687–1819; Būdviečiai, 1695–1944; Stalupėnai, 1729–1803; Bilderviečiai, 1730–1913; Priekulė, 1732–1877; Kraupiškas, 1736–1904; Vėluva, 1751–1852; Ragainė, 1757–1822; Geldupė, 1780–1809; Įsrutis, 1781–1845; Gavaičiai, 1809–1830; Didlaukis, 1880–1901 atd. Filmované církevní knihy Východního Pruska z fondu zmíněného Říšského ústavu pro genealogický výzkum jsou uloženy také v Německém ústředí genealogie v Lipsk 12 Podrobněji viz Christa Stache. Das Evangelische Zentralarchiv und seine Bestände. Berlin, Alektor–Verlag. 1992. S. 221–223. 13 To prováděli členové mormonské církve „Kirche Jesu Christi der Heiligen der letzten Tage“ (USA), viz Christa Stache. Cit. dílo, s. 221. 14 Verzeichnis der Kirchenbücher im Evangelischen Zentralarchiv in Berlin. Teil I. Die Kirche der altpreußischen union. 3., erweiterteund verbesserte Auflage bearbeitet von Christa Stache. (Veröffentlichungen des Evangelischen Zentralarchiv in Berlin. Herausgegeben von Hartmut Sander. Band 30. –Berlin, Evangelisches Zentralarchiv. 1992. 15 Bestandverzeichnis der Deutschen Zentralstelle der Genealogie. Teil I. Die Kirchenbuchunterlagen der östlichen provinzen Posen, Ost- und Westpreußen, Pommern und Schlesien. Bearbeitet von Martina Wermes, Renate Jude u.a. Verlag Degener and Co, Neustadt/Aisch. Leipzig, 1991. 85 ge15. Z nejstarších knih v Lipsku lze uvést knihy z Įsrutisu z roku 1619, z Tilžės z roku 1647, ze Žuvininků z roku 1648, z Laukstyčių z roku 1663, z Kaukėnů z roku 1668, ze Žilių z roku 1685 a z Būdviečių a Nybudžių z roku 1695. Po prohlédnutí knih ve zmíněných archivech de visu lze obecně říci, že v Centrálním evangelickém archivu v Berlíně jsou shromážděny především mikrofiše církevních knih, jsou zde však také originály knih. V lipském archivu jsou z mikrofilmů pořízeny filmy (Rollfilm), nacházejí se zde však i unikátní knihy, tj. knihy z míst nebo z let, které Centrální evangelický archiv nemá. Z nich stojí za zmínku knihy z Katyčių z let 1669–1682 a 1683–1687, z Nemirsk iemio z let 1680–1710 aj. Knihy (nebo jejich filmy) se liší jak obsahem, tak současným stavem. Především se knihy liší množstvím litevských příjmení. Z kvantitativního poměru litevských a německých příjmení lze usuzovat, že ne ve všech tehdejších litevských farnostech žili výhradně Litevci: čím odlehlejší farnost, tím více litevských příjmení. Ve městech a městečkách není litevských příjmení mnoho. Například v knihách litevské farnosti sv. Alžběty v Královci z roku 1683 jsou litevská příjmení velmi vzácná, stejně jako v knihách klajpedského kostela. Litevská příjmení téměř chybějí také v kostelních knihách z Vėluvy ze 17. století a z městeček Gumbinė, Įsrutis, Stalupėnai aj. z 18. století. To samozřejmě neznamená, že v okolí těchto městeček nežili Litevci: vychází se totiž ze zachovaných knih. Důležité je také upozornit na kvalitu rukopisů (a filmů a mikrofiší, které z nich byly pořízeny). Ne všechny knihy jsou stejně snadno čitelné. Z různých důvodů – neuspořádaného, kvapného písma, ne vždy řádných zápisů (papírem se přece šetřilo), kvality papíru, vybledlého nebo rozpitého inkoustu, který někdy prosákl i na druhou stranu apod. – zůstává možná desetina textu na stránkách knih nečitelná (k přečtení by bylo třeba text restaurovat). Kopie text navíc často ještě zhoršují a činí jej téměř nečitelným. Dosud se výzkum litevské onomastiky opíral především o údaje z pramenů Litevského velkoknížectví. Je pravda, že určitá část matričních knih kostelů litevských farností v Malé Litvě, stejně jako další historické dokumenty, se nachází v knihovnách Litevské akademie věd, Litevské národní knihovny Martyna Mažvyda a Vilniuské univerzity. Ne všechny tyto knihy jsou inventarizovány a jazykovědný význam jejich obsahu dosud nebyl popsán. Osobní jména ve vilniuských archivních pramenech byla zkoumána jen málo. Je třeba poznamenat, že Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka letos začíná shromažďovat osobní jména a místní názvy z Malé Litvy16. První seznámení s dokumenty zmíněných německých archivů (jejich přesný seznam lze sestavit až po důkladnějším prostudování pramenů) umožňuje domnívat se, že veškerý materiál o jmenném fondu Litevců z Malé Litvy v německých archivech představuje nový pramen litevské historické onomastiky. Proto je aktuální shromáždit několik desítek tisíc osobních jmen- 16 Genovaitė Kiškienė. O litevských příjmeních s příponou -ait- v bývalém Východním Prusku. – Baltistica, XIX (2), 1983, s. 179–183. 86 a místních názvů, která by reprezentovala jmenný fond Litevců z 16.–20. století. O doplnění fondů Oddělení onomastiky Ústavu litevského jazyka tímto způsobem měl velký zájem nejvýznamnější badatel litevské onomastiky prof. habil. dr. A. Vanagas; neméně se o to zajímají akademik Z. Zinkevičius a habil. dr. V. Maciejaukienė. Kartotéka by byla dolem jazykového bohatství a měla by se dočkat i „horníků“. Byla by to dosud nevyužitá pramenná základna pro dějiny antroponymie a toponymie Malé Litvy. Výzkum vzniku litevských příjmení a původu, tvoření, germanizace osobních jmen i místních názvů a dalších problémů by svými výsledky doplnil a rozšířil závěry dosavadních studií litevského jmenného fondu a zajistil pokrok litevské historické onomastiky17. Sestavení plánované kartotéky samozřejmě není práce na jeden den; vyžaduje zvláštní projekt a jeho financování. Především jsou zapotřebí lidé schopní kartotéku vytvořit. V Berlíně se jednalo s „nejbohatším majitelem příjmení“ – ředitelem Centrálního evangelického archivu (EZA), doktorem Hartmutem Sanderem. Pan Sander chápe vědeckou povahu tohoto projektu a pomohl tomu, aby se část kopií archivního materiálu dostala do Vilniusu rychleji. (Za to mu upřímně děkujeme.) První kopírovací práce finančně podpořil předseda Fondu Malé Litvy Vilius Petraitis. Je nezbytné najít potřebné prostředky na kopírování dokumentů a sběr materiálu v Berlíně a Lipsku. Za možnost pracovat v německých archivech děkuji předsedům Historické komise v Berlíně, prof. dr. h. c. Klausovi Zernackovi a prof. dr. Volframu Fischerovi, jakož i předsedovi nadace Fritz Thyssen Stiftung dr. Rudolfu Kerscherovi. PRAMENY LITEVSKÉ ONOMASTIKY MALÉ LITVY V ARCHIVECH NĚMECKA Shrnutí Článek pojednává o pramenech litevských osobních a místních jmen z 16.–20. století, které jsou obsaženy v církevních matrikách litevských obcí a v dalších dokumentech Východního Pruska v Tajemném státním archivu pruského kulturního dědictví v Berlíně, v Evangelickém ústředním archivu v Berlíně a v Ústředním pracovišti pro německou genealogii v Lipsku. Tyto archivní materiály jsou v Litvě dosud téměř neznámé a představují aktuální předmět výzkumu dějin litevské onomastiky. 17Prameny berlínského Ústředního evangelického archivu se začínají zkoumat, viz Aušra Šeškutė, Vincentas Drotvinas. O příjmeních a jménech litevských obyvatel okresu Ragnit. – Litevský jazyk: badatelé a výzkumy: K připomenutí 450. výročí prvního litevského tisku – katechismu Martynase Mažvydase. Litevský jazykový institut. Teze konferenčních příspěvků. 23.–24. října 1996. s. 32–33. 87