Iliatyvo resp. prieveiksmio „laukan“ reikšmės ir galimi sinonimai lietuvių kalbos tarmėse

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLII (2000) Evija LIPARTĖ Lietuvių kalbos institutas, Vilnius VÝZNAMY ILIATIVU, RESP. PŘÍSLOVCE laukan A MOŽNÁ SYNONYMA V LITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH Slovo laukas (podst.) má v litevštině mnoho významů. V různých slovnících jsou jeho významy uvedeny různě: 1 DŽ 2 DŽ 3 DŽ LKŽ VII 410 359 358 177–178 1. místo bez stromů, obvykle rovné (na rozdíl od lesa a obydlených míst) + + + + 2. obdělávaná půda + + + 3. přen. to, co roste na polích, obilí, jařiny + 4. pozemek určité velikosti + 5. půda, plocha země + 6. místo pod širým nebem + + + + 7. vnějšek + 8. místo, kde se něco dělá + + + + 9. vesnice, venkov (na rozdíl od města) + 10. fyz. prostor, v němž působí určité síly + + + + 11. podmínky válečných operací, tažení, expedice + 12. to, co je zřízeno venku + 13. okraj stránky + 14. při hře karetní hry tisíc tři karty odložené zvlášť + V různých slovnících litevských nářečí jsou zaznamenány nejen již zmíněné, ale i další významy: Drusk. 185 Laz. 140 Ziet. 343 1. jako ve spisovném jazyce + + 2. obdělávaná půda + + 3. pozemek + 4. místo pod širým nebem + 5. samota + 6. lysé místo, místo bez vlasů, pleš + 144 Dále se článek zaměří pouze na jednotlivé pádové tvary slova laukas, především na ilativ laukan. Tento tvar v litevštině ztratil jmennou platnost a ve čtyřech základních litevských slovnících i ve slovnících jednotlivých litevských nářečí je vyčleněn jako samostatné heslo: laukan adv.; ¹DŽ 410 ²DŽ 359 ³DŽ 358 LKŽ VII 176 Drusk. 185 Laz. 140 lauk adv. 1. na pole, ven + + + + + 2. pryč + + 3. venku + laukan část. ¹DŽ 410 ²DŽ 359 ³DŽ 358 LKŽ VII 176 1. pryč + Na základě údajů ze čtyř výše zmíněných litevských slovníků a publikovaného i nepublikovaného nářečního materiálu, který má autorka k dispozici1, bylo pro tvar, resp. slovo laukan stanoveno 5 základních významů. To bylo provedeno podle kritérií, resp. příznaků uvedených ve schématu, které se liší od těch zmíněných v litevských slovnících. 1 Autorka velmi děkuje vedoucímu oddělení dějin jazyka a dialektologie K. Morkūnasovi a vedoucímu oddělení slovníků V. Vitkauskasovi za svolení využít nepublikovaný nářeční materiál a materiál doplňující LKŽ uložené v Ústavu litevského jazyka. 145 Především jsou zde příklady s ven rozděleny do 2 velkých skupin podle toho, zda ven v daném příkladu označuje místo popisovaného děje, nebo jeho výsledek. Při analýze významů slova, respektive tvaru ven je toto kritérium nejdůležitější. 1. Místo děje (pod širým nebem). 1.1. Neurčité, nekonkrétní místo pod širým nebem je jakékoli místo za zdmi budovy (např. domu) a pohyb na toto místo lze vyjádřit instrumentálem ven, např.: Když se v chalupě nahromadí kouř, není třeba ho vypouštět ven Šd., Bez hůlky nemohu vyjít ani ven Dv. LKŽ VII 178, a také konstrukcí į lauką2 (nebo į laukus), např.: Běž se ven proběhnout, potom můžeš zase číst Gs. LKŽ I 721, Trochu jsme se poprali, vyhnali jsme je na pole [z místnosti, kde se tančilo] Pžrl., zdrobnělinou laukutis, např.: Maminko, pusť mě ven (na dvůr), chci si zaběhat Ig. a příslovcem laukanas – laūkanas eik, nerūkuk viduj Šts. V litevských dialektech se v tomto významu užívají také tvary slova oras „vzduch“ oran, např.: Jděte, děti, ven si hrát Ut. LKŽ VIII 1011, Vyšel ven z kostela Lnk. LKŽ I 678, Jdi ven, od rána je krásně a zdravě Ob. LKŽ VIII 1011, a také předložkové konstrukce į orą, ant oro, např. Půjdu ven K. LKŽ VIII 1012, [dívky] se umyly a vyšly ven Paparčiai, Zavři dveře, protože už nemůžeme ven Pb. LKŽ VIII 1012. I zde je možná zdrobnělina oriukas – Pusť mě na chviličku ven Mžš. t.p. 1.2. Konkrétní místo pod širým nebem může být dvojí. 1.2. 1. Konkrétní místo pod širým nebem s neurčeným účelem. V tomto případě je hlavní funkcí slova pole i jeho pádových tvarů rozlišování: pole stojí v protikladu k lesu a sídlu, např.: Polní pták hledí ven J.Jabl. LKŽ VII 177,... vaikūkūs / išt.v’ed’e. laukōi ir pamišk’ėj lāuž’a sausūs m’ed’el’us Vyžuonos, kravičku je třeba vyvést na pole [na pastvu] Kybartai, nuvarom laukan pagan’it kārv’es Ziet. 195, anebo pole (častěji v množném čísle pole) stojí v protikladu k městu, např.: už jsem chtěl jít na pole Zietela, případně i k vesnici, např.: Dříve jsme bydleli na vesnici, teprve potom jsme odešli na pole (na samoty) Vl. LKŽ VII 178. Mimochodem, právě instrumentální tvar laukan s tímto významem samoty, který je v protikladu k městu a vesnici, se autorce dosud nepodařilo najít. Za zmínku stojí také užití instrumentálu laukan ve významu inessivu „venku“: Byl jsem malý, a tak jsem pásl venku [krávy] Zt. Zde se projevuje jev příznačný pouze pro nářečí jižní části jižních Aukštaitů – zaměňování dvou lokálů (směrového vnitřního lokálu (illativu) a vnitřního statického lokálu (inessivu)), jinými slovy, oba lokály se slé- 2 Vzhledem k tomu, že „předložka plní v jazyce podobnou úlohu jako pádová koncovka: pomáhá vyjadřovat vzájemné vztahy mezi slovy“ (DLKGɾ 437) a že se v gramatickém systému litevštiny spojení „sloveso + podstatné jméno“ a „sloveso + předložka + podstatné jméno“ považují za synonyma (srov. Valiulytė 1998:10), byly zde tvar laukan a předložková konstrukce į lauką analyzovány jako synonyma. 146 …kami do jednoho.3 Srov. také: Dnes nepůjdeš na pole (do pole) Lzd. LKŽ VII 178 a mapy LKA III č. 48 a 44. 1.2.2. Konkrétní místo – pole s uvedeným, vymezeným účelem. Účel pole může označovat přívlastek stojící před slovem pole. Ukazuje, co se na tomto poli nachází, např.: žitné pole, bramborové pole, nebo co se na něm děje, např. bojiště. Není-li takový přívlastek přítomen, má slovo pole význam obdělávané půdy, zeminy. Illativ laukan nebo předložková konstrukce į lauką zde ukazují, že pohyb končí na tomto místě, a zároveň předpokládají, že tam začíná (nebo pokračuje) nějaká další činnost, např.: Tehdy jsme pozdě vyšli na pole (s vysvětlením: začali jsme obdělávat půdu) Alk. LKŽ VII 177, Aisim arce in laukó Laz. 140, Lenoch jde na pole poslední, z pole – první PPr 103 LKŽ VII 177, Rozmrzel se, že jsem mu v létě dal jen málo slaniny na pole V. Krėv. LKŽ VII 177. 2. Slovo laukan || lauk zdůrazňuje výsledek děje. 2.1. Za neoznačený člen této dvojice je patrně považováno vyproštění – něco se vyjímá, vytahuje apod. z uzavřeného prostoru, místnosti, nepohodlné situace atd. V tomto případě je uvedeno místo, kde děj probíhá, ale jeho výsledek není lokalizován, např.: p’l’ėšau ės po tós t’el’yc’os laukan noha Tarvydai. V tomto významu se užívají i další fonetické varianty tohoto příslovce lauka, lauk, lau-ku, např.: v’yrs nūd’en g’ė duōb’e i saka pāčei / ka l’ystu laukā Šakyna, brambory už úplně zuhelnatěly, vydloubni je z pece Skr. LKŽ I 139. 2.2. Příslovcem laukan, stejně jako jeho variantami lauka, lauku, lauk lze vyjádřit také ztrátu něčeho, tj. že něco samo od sebe odchází, mizí nebo se něčeho zbavujeme. Význam příslovcí laukan, lauk v těchto případech nejen odpovídá významu předpony iš-, ale blíží se také významům příslovcí zcela, úplně, definitivně a označuje nevratnost děje. Např.: Vyorej ta pole, tady je slabá tráva, půda bude lepší Šts. LKŽ VII 176, Smrky uschly, zčervenaly Šts. LKŽ VII 177, v září [ptáci] odlétají pryč (s komentářem „odlétli úplně“) Mosėdis, darīs aperāce.le, rēk jimte to blūžni lauk Trk.4, anu pājeme minàs rinkte lauk po_ kāra Akm., l’ietuv’ei suk’il’a išvār’e lauk tuos francūzus Sokaičiai a jinde. S tímto významem se v litevských nářečích mohou užívat také tvary slova oras, např.: tyhle ohavnosti vylij ven Ds. LKŽ I 800, drob’in’ėtus tanč’un 3 Podle autorky patří do této skupiny i příklad Ani hospodyně do komůrky, ani dělnice na pole Skr., který je v LKŽ IV 5 zařazen jako ilustrace předložkových konstrukcí s į, vyjadřujících cíl či účel děje, vedle spojení do boje, do práce, na maso a dalších. 4 U tohoto příkladu profesor A. Girdenis, který jej zaznamenal, uvedl, že lauk je „postverb zdůrazňující slovesa ‚brát‘, ‚tahat‘ apod.“. U dalších podobných příkladů zaznamenaných prof. A. Girdenisem ze severozápadní Litvy (Tirkšliai, Akmenė, Žemalė) jsou poznámky, že lauk bylo užíváno ve významu postpozice; že jde o „postverb související s předponou vyjadřující událost iš-“; „postverb odpovídající iš-“. 147 v’ąs’im, o pākul’in’ius vörin išm’ės’im (d.) Ziet. 157, a krak’enos… přinesu – strašně oranžově zbarvené – žluté / LTT I 12. Je třeba dodat, že hranice mezi podskupinami 2.1 a 2.2 není příliš zřetelná.5 Ze všech těchto příkladů je poměrně jasně patrné, že laukan, které označuje výsledek děje (osvobození nebo dokonce ztrátu), se již značně vzdálilo od významů podstatného jména laukas a, jak uvedl prof. A. Girdenis, lauk // laukan zde tíhne spíše k tomu, aby se přimykalo ke slovesu. Kromě toho existují pouze ve druhé skupině vedle laukan také zkrácené formy (varianty) lauka, lauku, lauk. To ukazuje, že zde došlo ke gramatikalizaci substantivního ilativu laukan – samostatné, syntakticky nezávislé slovo (podstatné jméno) se mění v syntakticky závislou pomocnou gramatickou jednotku (vyjadřující slovesný vid), přičemž nejen mění svůj význam, ale také ztrácí část své substance.6 V jednotlivých výpovědích druhé skupiny si laukan může vedle gramatikalizovaného (vidového) významu zachovat také svůj původní, lokální význam. V takových výpovědích je však nejčastěji lokalizován pouze začátek děje (pohybu), zatímco jeho koncový bod není určen, např.: ons, jau, ānū tu, vel’n(’) / varīs lāuk // iš t’os trōb’os Tirkšl. 117, stūmket ānū / pār dūrs lāuk7 tamtéž 247, ale tās… kr’ites i sāva rātus ir’ is’le’kes is kiema lāuka Žagarė LKT 150, prūo, dorės lāukūon Dūnin. 169, Āik laukan! Ziet. 140, Eik lāuka, šuneli K lov. LKŽ VII 176, tāmsta, iš’eik lauk (po hádce) Možūriškiai. lauk // laukan a oran lze v těchto příkladech srovnat s takzvanými slovesnými částicemi v jiných jazycích, např. něm. aus-, heraus-, hinaus-, angl. out, fin. ulos, est. välja aj. Srovnejme: něm. ich gehe aus dem Zimmer hinaus angl. I’m going out of the room fin. minä menen huonesta ulos liv. ma läb tubast ulzō lit. aš einu lauk // laukan // oran iš kambario jdu z pokoje ven // ven // venku 5Hranice mezi skupinami 2.1 a 2.2 nejsou příliš zřetelné. Často lze tutéž výpověď interpretovat různě, např.: dōn t(i)s prā-ded ge’l’it(e), kē.t(a) ēsėję.m(a) nabō.v(a) – trā-uk t(ę) lā-ukūon Plungė LKT 82. Z pohledu člověka jde o zbavení se něčeho (2.2), z pohledu zubu o osvobození (2.1). Krátké příklady z litevských nářečí často neumožňují přesně určit význam slova laukan. V takových případech je zapotřebí širší kontext nebo popis situace. Ani to však vždy nepomůže. Existuje mnoho příkladů, které lze jednoduše interpretovat různě. Například v příkladu ūož’i’s b’ieg’es tuos dārž’un’ies ta’ukūon Klykoliai LKT 45 jsou možné dokonce tři interpretace významu slova laukan. Podle uvedeného schématu by zde mohl jít o význam 1.1, 1.2.1 nebo 2.1. Podobně je tomu u předložkové konstrukce į lauką, např. Pranelis paskui tėvelį išbėniojo į lauką Skr. LKŽ I 870. 6Ke gramatikalizaci (něm. Grammatikalisierung) viz 2Bußmann 289–291. 7Z technických důvodů je diakritika v příkladech z textového souboru „Taip šneka tirkšliškiai“ zde zjednodušena. 148 lot. es eju ārā // laukā no istabas es eju no istabas ārā // laukā To znamená, že také v baltských jazycích lze lauk // laukan a oran považovat za součásti partikulových sloves a jako takové je zkoumat. Partikulová slovesa v baltských jazycích se však nerovnají partikulovým slovesům v germánských nebo ugrofinských jazycích: jejich formy, gramatické významy i funkce se částečně liší. Jedním z rysů partikulových sloves v baltských jazycích je to, že v jazyce existují vedle odpovídajících předponových sloves a tvoří s nimi korelační dvojice. Taková korelace partikulových a předponových sloves je velmi rozšířená v lotyštině, kde tento jev tvoří celý systém související se slovesnými vidy. Partikulové sloveso, např. iet ārā ar iet laukā (lit. eiti oran ar eiti laukan), vyjadřuje průběhový vid, zatímco předponové sloveso, např. iziet (lit. išeiti), se užívá k vyjádření dokonavého vidu.⁸ Některé příklady z litevských nářečí ukazují, že podobný systém nebo alespoň jeho pozůstatky či zárodky by mohly existovat také v litevštině, případně alespoň v některých jejích nářečích. Srovnejme: vyhodit ven – vyhodit kat [čáp] numàn(a), kad blùoks mēc, mèt lāukā maž(a) gandrīt(i) Plikiai LKT 133 – když čáp vyhodí jedno nebo dvě svá mláďata z hnízda, bude špatný rok Kp. LKŽ VIII 61. vytáhnout ven – vytáhnout (ve významu „vytáhnout zastrčenou košili zpoza pasu“) Nepěšk mą marškinių lauką (=z kalhot)! Jrb. – Košile jsou vytažené nahoru Er. LKŽ IX 876. vytrhnout ven – vytrhnout (ve významu „vytáhnout, vyškubat i s kořeny“) pavāsar da jāusēm / to_saldēnē [jabloň – E. L.] lāuk Tirkšl. 183 – Byla bouře, vyvrátila stromy i s kořeny Vvr. LKŽ XI 328. Systém tří vidů utvořený pomocí partikulových sloves v severolitevských nářečích již byl popsán, viz Girdenis, Kači uškienė 1986: 21 nn. V uvedeném článku se vid vyjádřený partikulovými slovesy nazývá perfektivem – „probíhajícím“ (rus. совершающиеся) videm. Podle autorů článku tento jev vznikl v severolitevských nářečích (zejména žemaitských) vlivem sousedního lotyšského jazyka, v němž rovněž existuje takový systém tří vidů. K ověření správnosti těchto tvrzení je zapotřebí více příkladů partikulových sloves z celého území Litvy, zejména z její východní a jižní části. Právě kvůli nehomogennosti dostupného materiálu zatím nebylo stanoveno ⁸ O partikulových slovesech a jejich korelaci s předponovými a partikulově-předponovými slovesy v lotyšských nářečích viz Liparte 1996: 30 nn. Uvádí se tam také literatura. 149 areály rozšíření partikulárních sloves v litevských dialektech. Přesto již lze konstatovat, že tento jev není typický pouze pro aukštaitské a žemaitské dialekty při hranicích s Lotyšskem (odkud pochází většina zkoumaných příkladů), což by umožňovalo považovat jej za důsledek vlivu lotyštiny. Jednotlivé příklady byly zaznamenány také v západních i středních aukštaitských dialektech a na litevských jazykových ostrovech za hranicemi Litvy (v Bělorusku): v Zietele, Lazūnai a Ramaškonys. Při pojednání o lauk // laukan je stejně jako v případě dalších příslovcí odvozených od substantivních lokálů třeba brát v úvahu také užívání různých litevských lokálových pádů – ilativu a inesivu – v litevských dialektech. To je jedna z možností, jak určit hranici mezi laukan jakožto ilativním tvarem substantiva a laukan jakožto příslovcem, tedy stupeň adverbializace tohoto ilativního tvaru v různých dialektech. Podle tohoto kritéria jsou v akademickém Lietuvių kalbos žodyne uvedeny v samostatných heslových hnízdech výrazy laukan jako příslovce a laukan jako intenzifikační částice (partikule). Dalším rysem užívání slovesných partikulí (včetně laukan, oran), který je typický pouze pro baltské jazyky a jimi ovlivněný livonštinu, je možnost připojit partikuli k předponovému slovesu vyjadřujícímu dokonavý vid děje, čímž vzniká takzvané partikulární předponové sloveso. V takových případech partikule pouze zdůrazňuje výsledek děje nebo upřesňuje lokalizaci jeho koncového bodu (pokud je místní význam slovesné předpony polysémní či „vybledlý⁹“), např.: Manę n’išmuši iš šiltos istubos lauku Mit 67. LKŽ VII 188, ale tās.. kr’ites i sāva rātus ir is’lēkes is kiema lāuka Žagarė LKT 150, ta mūotręšk(a) ę’m ę išęruops’tę’n lā’uk(o) Lapiai LKT 84, Co je navíc, vyhoď ven Marijampolė, To jídlo se ještě vyhazuje ven (přijde nazmar) Prn., a krāk’ēnos … paũn’ēšau – baisū ir ōran išp’īl’e – geltōnas Ramaškonys LTT I 12, dcera šla ven / tamtéž 34. V litevštině je poměrně rozšířeno frazeologické spojení – eufemismus se slovem, resp. tvarem laukan: eiti laukan ‚vykonat potřebu‘, např. sustoję ma šlapūms i lāuka ējims Jrb., Člověk se zablokoval, tj. často běhá ven, měl zácpu J. LKŽ I 931, ka_tęn gōli (ligoninėje)/ nūę tęn lauk gāli išęte | rēk vãistus dōute ka_išvaritu Plateliai. Zde se užívá také slovo, resp. tvar oran, např. Dítě mělo zácpu – už třetí den nejde na velkou Vb. LKŽ VIII 1011, Bolí ho břicho, běhá na velkou (má průjem) Ob. tamtéž. Frazeologické spojení eiti laukan, resp. eiti oran, získalo specifický význam, který není transparentní (tj. není součtem významů obou složek spojení), jak by bylo možné popsat významy většiny výše uvedených příkladů. Synonymy spojení eiti laukan proto mohou být nejen slovesa— 9 K opakování příslovcí (partikulí) na konci věty ve větách s předponami sloves označujícími směr pohybu s „vybledlým významem“ v jiných jazycích viz Recha 1893: 74. 150 sloveso išeiti (jak jsme viděli výše), ale také další slovesa – odvozeniny od téhož kořene lauk- laukinėtis, išsilaukinėti, nusilaukinėti, laukuotis, nusilaukioti, např.: Člověk tam chodí vykonat potřebu KlvrŽ. LKŽ VII 181, Dítě vyběhlo ven vykonat potřebu Vks. tamtéž, Vykonej potřebu tady, a bude to dobré Lp. LKŽ VII 189, a podobné frazeologismy s jinými substantivy, např. jít na dvůr ‚vykonat velkou potřebu‘: ānas an k’íemo č’āsta ait’i Ziet. 290. Z jiných jazyků stojí za zmínku němčina, v níž se význam ‚vykonat potřebu‘ vyjadřuje také slovesem odvozeným od předpony (přesněji partikule) aus-, totiž austreten. V lotyštině, litevštině nejbližším jazyce, se vedle spisovného předponového slovesa iziet, např.: Je třeba se zeptat /pacienta/..., kolikrát za den a noc má stolici.. LLVV VIII 345, užívá s tímto významem jiné idiomatické spojení – s příslovcem, resp. partikulem cauri – vēders iet cauri hovor. LLVV VIII 346, [vēders iet cauri] hovor. LFraz II 535.10 Lotyšská partikulární slovesa s cauri stejně jako partikulární slovesa s lauka, resp. ārā, korelují se slovesy s předponou iz-, např.: projet dvorem cauri – projet přes dvůr; jít ze dvora ārā ar lauka – vyjít ze dvora. Možnosti korelace jednotlivých partikulí a idiomy s nimi v uvedených jazycích je ještě třeba prozkoumat. ZKRATKY b.g. – bez roku – bez let sar. – stylistické zabarvení hovorového jazyka – stylistický odstín hovorového jazyka t.p. – tamtéž vienk. – stylistické zabarvení obecného jazyka – stylistický odstín prostého jazyka vs. – versus – oproti Zkratky odkazů na zdroje litevských jazykových příkladů a místní názvy jsou převzaty z LKŽ. LITERATURA A PRAMENY 2Bußmann – B u ß m a n n H. Lexikon der Sprachwissenschaft, zweite, völlig neu bearbeitete Aufl.Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, 1990. DLKGг – Gramatika současné litevštiny, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1994. 1DŽ – Slovník současné litevštiny, red. J. K r u o p a s, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1954. 2DŽ – Slovník současné litevštiny, red. J. K r u o p a s, Vilnius: Mintis, 1972. 10Možná je tento idiom v lotyštině spojován s přídavným jménem caurs ‚děravý‘, srov. Caurs vēders hovor. – průjem. LVV 845. 151 3DŽ – Slovník současné litevštiny, red. S. K e i n y s, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993. Drusk. – N a k t i n i e n ė G., P a u l a u s k i e n ė A., V i t k a u s k a s V. Slovník druskininské nářeční mluvy, Vilnius: Mokslas, 1988. Dūnin. – V i t k a u s k a s V. Slovník severovýchodních dūnininských nářečních mluv, Vilnius: Mokslas, 1976. G i r d e n i s A., K a č i u š k i e n ė G. 1986: Paralelní jevy v lotyšském a severolitevském systému sloves. – Kalbotyra 37(1), Vilnius, 21–27. Laz. – P e t r a u s k a s J., V i d u g i r i s A. Slovník lazūnského nářečí, Vilnius: Mokslas, 1985. LFraz – L a u a A., E z e r i ņ a A., V e i n b e r g a S. Latviešu frazeoloģijas vārdnīca 1–2, Rīga: Avots, b.g. L i p a r t e E. 1996: Par dažiem partikulyverbiem un to lietojumu Engures un Mērsaga izloksnē. – Baltu Filoloģija 6, Rīga, 30–36. LKA III – Atlas litevského jazyka 3. Morfologie, Vilnius: Mokslas, 1991. LKT – Lietuvių kalbos tarmės (Chrestomatija), Vilnius: Mintis, 1970. LKŽ I – Slovník litevského jazyka 1, druhé vydání, red. J. K r u o p a s, Vilnius: Mintis, 1968. LKŽ IV – Slovník litevského jazyka 4, red. K. U l v y d a s, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1957. LKŽ VII–IX – Slovník litevského jazyka 7–9, red. J. K r u o p a s, Vilnius: Mintis, 1966, 1970, 1973. LKŽ XI – Slovník litevského jazyka 11, red. K. U l v y d a s, Vilnius: Mokslas, 1978. LLVV VIII – Slovník spisovného lotyšského jazyka 8, Rīga: Zinātne, 1996. LTT I – Texty litevských nářečí 1, Balatna (Varanavas), sest. E. G r i n a v e c k i e n ė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994. LVV – Latviešu valodas vārdnīca, red. D. G u ļ e v s k a, Rīga: Avots, 1987. R e c h a C. 1893: Zur Frage ueber den Ursprung der perfectivierenden Function der Verbalpraefixe. Dorpat: Schnakenburg’s Buchdruckerei. Tirkšl. – G i r d e n i s A. Tak mluví Tirkšliané, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996. V a l i u l y t ė E. 1998: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksiniai sinonimai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Ziet. – V i d u g i r i s A. Slovník zietelské nářeční mluvy, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998. VÝZNAMY A MOŽNÁ SYNONYMA ILLATIVU, RESP. ADVERBIA laukan V LITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH Shrnutí V tomto článku jsou zkoumány pouze některé pádové tvary (především illativ laukan) polysémního litevského substantiva laukas ‘pole, orná půda, země, volné prostranství’. Illativ laukan se již stal příslovcem. Významy illativu, respektive příslovce laukan jsou zde rozděleny do 2 velkých skupin a několika podskupin podle toho, zda zdůrazňuje místo, nebo výsledek děje. V prvním případě má laukan stále úzký vztah k substantivu laukas, ve druhém případě tento vztah již ztratilo a je třeba je považovat za součást částicového slovesa. Evija LIPARTE Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6 LT-2055 Vilnius, Lietuva El. paštas [email protected] Přijato 1999 08 27 152