La terminologia lituana del ‘nutrire’

Acta Linguistica Lithuanica LXI (2009), 1 – 29 Litevská terminologie „živení“* MARIA TERESA ADEmOLLO GAGLIANO FRANCESCO PAOLO PARDINI Università di Firenze V tomto článku začínáme zkoumáním litevského výrazu šermenys „pohřební hostina“, odvozeného s největší pravděpodobností od šérti „krmit zvířata (zejména domácí)“, a analyzujeme — z diachronního i synchronního hlediska — hlavní výrazy, které v litevštině znamenají „živit“ nebo „výživa“ (konkrétně slovesné tvary šérti, penėti, maitinti a odpovídající podstatná jména pāšaras, pēnas, maistas). Šérti, doložené v prvních staletích pouze v lexikonech a pravděpodobně užívané ve vztahu k lidem již před vznikem našich písemných pramenů, jak naznačuje existence odvozeného výrazu šērmēnys, předchází baltské období a je s největší pravděpodobností nejstarším litevským výrazem ve významu „živit“; penėti, velmi dobře doložené v textech i lexikonech prvních staletí ve vztahu k lidem i zvířatům (také ve významu „vykrmovat“), pochází z baltského období; maitinti, ve starých pramenech doložené pouze v lexikonech, stejně jako šérti ve vztahu k lidem i zvířatům, je dnes nejběžnějším a nejobecnějším slovesem ve významu „živit (lidi i zvířata)“ a pravděpodobně nepochází z doby před litevským obdobím. Pokud jde o podstatná jména, pāšaras, doložené v prvních staletích v textech i lexikonech výhradně ve vztahu ke zvířatům, pravděpodobně pochází z baltského období; pēnas a maistas, obě doložená v prvních staletích ve vztahu k lidem i zvířatům — první v textech i lexikonech, druhé pouze v lexikonech —, se nezdají být starší než litevské období. Ostatní slovesné a jmenné tvary, které dnes spadají do této sémantické oblasti, jsou z větší části buď bez srovnatelných forem, a proto ne starší než litevské období, nebo, pokud srovnatelné formy mají, jsou snad výsledkem polygeneze. Situace této terminologie v ostatních baltských oblastech je celkově nepochybně novější než v litevské oblasti. *Materiál shromáždil Francesco Paolo Pardini, zatímco zpracování práce je společným dílem obou autorů. Oba děkují Alessandru Parentimu za diskuse a vždy nepostradatelné podněty. 1 MARIA TERESA ADE和MOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI Mezi litevskými podstatnými jmény tvořenými příponou *-men, jimž je věnován právě zpracovávaný samostatný výzkum, nacházíme několik případů zvláště zajímavých z etymologického hlediska. Jedním z nich je šėrmenys (LKŽXIV: 657–658; LEWII: 974), které lze srovnat s prus. sirmen (Trautmann 1923: 302-303; Endzelin 1943: 248; Mažiulis 1997: 114). Toto podstatné jméno se nevyskytuje v textech z prvních staletí písemných dokladů, je však doloženo v tehdejších slovnících, konkrétně ve třetím vydání Dictionarium trium linguarum Sirvydasova (1642) jako překlad polského stypa a latinského parentalia, epulum funebre; v Clavis Germanico-Lithuana (1673–1701) jako překlad výrazů Begräbnismahl a Leichbegängnis; v Lexicon Lithuanicum (17. století) jako překlad výrazů Begräbnis a Leichbegängnis. Výraz šėrmenys lze totiž přeložit jako „pohřební bdění s modlitbami, zpěvy a podáváním jídla a nápojů po zpěvech; pohřeb; hostina po pohřbu“ a užívá se také v souvislosti s pohanskými rituály, které se rovněž vyznačovaly pohřebními hostinami.1 Také u pruského srovnávacího výrazu se, byť nepřímo, rekonstruuje význam „pohřební hostina“.2 Jde tedy o formu z baltského období, která je podle nejrozšířenější hypotézy mezi badateli spojena s litevským slovesem šėrti, totožným s lotyšským sėrt. Zdaleka nejčastějším významem šėrti je „krmit zvíře“ (zejména domácí čtyřnohá zvířata), a to natolik, že Lyberis toto sloveso uvádí pod heslem maitinti — dnes nejobecnější sloveso pro „živit“ — mezi „nutolŭsios reikšmės žodžiai“ (doslova „slova vzdáleného významu“), přičemž upřesňuje, že se užívá pouze ve vztahu ke zvířatům, a DabLKŽ neuvádí žádný příklad vztahující se k lidem. K tomuto sémantickému problému, který by mohl zpochybnit souvislost mezi šėrti a šėrmenys, se vrátíme později. Také šėrti se stejně jako šėrmenys nevyskytuje ve starších textech, je však doloženo ve slovnících (Lexicon Lithuanicum, Clavis Germanico-Lithuana, překvapivě však nikoli v Dictionarium trium linguarum). Náboženský charakter litevských textů z prvních staletí může vysvětlit, proč se v nich nevyskytuje šėrmenys, vzhledem k vazbě tohoto slova na pohanský svět; překvapivá je však absence šėrti a jeho složenin. Kromě otázky vztahu mezi šėrti a šėrmenys si tedy musíme položit také otázku zvláštní situace 1 Per usanze di questo tipo si vedano Vyšniauskaitė (1964: 513–526, in particolare 517–520); Dundulienė (1991: 370–381, in particolare 372–373). 2 Nesselmann (1873: 161–162). 2 La terminologia lituana del ‘nutrire’ dokladů slovesa šérti. Proto se nejprve zaměříme na doklady tohoto slovesa a jeho etymologii. Za druhé budou zkoumány hlavní slovesné tvary, které v litevštině znamenají „krmit“, a to od počátku písemných dokladů, abychom získali úplný přehled o terminologii „krmení“, do níž šérti patří; jde tedy o penėti e maitinti3 I. šérti (LKŽxiv: 667–670; LEWII: 975) Nejstarší doklady slovesa šérti se, jak již bylo řečeno, nenacházejí v textech, nýbrž ve slovnících prvních století: objevuje se totiž, jak jsme uvedli výše, v Clavis, kde překládá něm. füttern a je doprovázeno synonymem išmaitinti, a v Lexicon, kde obdobně překládá füttern a je doprovázeno výrazem maitinti. Později se s ním setkáváme v díle Littauisch-Deutsches und Deutsch-Littauisches Lexicon Ruhiga (1747), v Neue Littauische Grammatik Ostermeyera (1791) a v Littauisch-deutsches und Deutsch-littauisches Wörter-Buch Mielckeho (1800). Od 18. století se toto sloveso začíná objevovat také v textech, počínaje Donelaitisem. Doklady citované v LKŽ jsou z velké většiny lokalizovány konkrétně. Na rozdíl od slovesa šérti se v 16. století, konkrétně v Bibbia Bretkūnase, objevuje odvozené sloveso širdyti, vztahující se k lidem, které však představuje hapax v litevských písemných dokladech.4 Velmi dobře dosvědčeno- 3 Etymologická analýza slovesa šérti i ostatních sloves, jimiž se budeme v této práci zabývat, vycházela především z údajů uvedených v díle Litauisches etymologisches Wörterbuch Fraenkela (LEW), případně také v Indogermanisches etymologisches Wörterbuch Pokorného (IEW). Při analýze dokladů jsme vycházeli především ze slovníku Lietuvių kalbos žodynas (LKŽ), se všemi omezeními, která z toho vyplývají, zejména pokud jde o úplnost dokumentace. Kromě dokladů citovaných v LKŽ jsme zohlednili také texty Mažvydase; Postilla a Catechismo Daukši; první a třetí vydání Dictionarium Sirvydase; Nuovo Testamento přeložený Chilinskisem a konečně pasáže z vydaných částí Bibbia přeložené Bretkūnasem a z dosud dostupných částí Antico Testamento přeloženého Chilinskisem, v nichž se vyskytuje některé ze slov, která nás zajímají. Při vyhledávání těchto pasáží jsme vycházeli z konkordancí Vulgata (viz příloha). U citací z biblických textů a při uvádění pravopisu všech starých textů jsme se řídili zásadami LKŽ. 4 1PvK 3, 2: Pienu jus širdžiau (na okraji však opraveno na girdžiau), což je překlad odpovídajících výrazů Milch habe ich euch zu trinken gegeben (Luther) a Lac vobis potum 3 MARIA TERESA ADEMOllO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI ... sledováno je však pašaras „krmivo“, přesněji „suchá potrava pro býložravá zvířata (seno, jetel, sláma atd.), píce“, které zjevně souvisí se slovesem šerti a je doloženo již v 16. století nejen ve slovnících (Lexicon jako překlad Futter; Clavis jako překlad Futter a Fütterung), ale také v textech: například Daugia yra šiaudu ir pašarų mūsų „u nás je dostatek sena a krmiva“ (Bretkūnas, Biblija, 1Moz 24, 25); Bandai duost savus pašarus „dává stádu jeho píci“ (Mažvydas, Giesmės krikščioniškos); Davė teipag asilamus jų pašero „dal jim rovněž krmivo pro jejich osly“ (Chilinskis, Biblija, 1Moz 43, 24). Pašaras je v současnosti nejrozšířenějším a nejpřesnějším výrazem s tímto významem, a proto jej Lyberis uvádí jako hlavní heslo. Šerti má, jak již bylo řečeno, základní význam ‚krmit zvíře‘ (zejména domácí čtyřnožce, nejčastěji koně a prasata, ale také, byť méně často, skot a velmi zřídka ptáky a další zvířata). Velmi často se vyskytuje nejen v každodenním jazyce, ale i v lidových písních, příslovích a ustálených rčeních, kde se nejčastěji vztahuje ke koním: například Nešėrus nevažiuosi ‚když jsi (koně) nenakrmil, neodjedeš‘ (Seda, okres Mažeikiai); Nešerti arkliai ir kieme suklups ‚nenakrmení koně klopýtnou i na dvoře‘ (Skudutiškis, okres Molėtai); Neatšersi arklį, reikiant važiuoti ‚koně příliš nenakrmíš, když musíš odjet‘; Šeimininko akis arklį šeria ‚oko hospodáře krmí koně‘. U jiných zvířat najdeme například: Motriškos darbas kiaules šerti ‚krmit prasata je ženská práce‘ (Palanga); Vieną karvaitę turi — ir tos nėr kuo šerti ‚má jen jednu kravičku — a nemá ji čím krmit‘ (Ažierkai, okres Gardinas, Bělorusko); Žiemą vis šeriam tuos visus lauko paukščius ‚v zimě vždy krmíme všechny tyto polní ptáky‘ (Pagėgiai, okres Šilutė). Pro lepší vymezení postavení slovesa šerti v rámci lexikálního pole „krmení“ je vhodné uvést dvě poznámky: 1) že se alespoň v současnosti jedná především o „krmení zvířat“, je zřejmé také z případů, kdy se šerti staví do protikladu k penėti, které, jak uvidíme, znamená obecně „krmit“ (zvířata i lidi), avšak ve spojení s protikladem k šerti označuje výhradně- dedi (Vulgata). Toto sloveso neuvádějí ani Niedermann-Senn-Brender-Salys, ani Kurschat. 4 La terminologia lit uana del ‘nutrire’ … ‘krmit lidi’: například Vaiką penėti, o gyvulį šerti „krmit dítě (penėti), ale krmit zvíře (šerti)“ (Juškevič, Литовский словарь, 1897–1922); Gyvulius šerdamas, žmones penėdamas, eina per laukus žvangėdamas „krmí (šerdamas) zvířata, krmí (penėdamas) lidi a se zvoněním prochází poli“ (hádanka o kose na seno, v Lietuvių tautosakos rankraštynas). 2) šerti se často objevuje (v jednoduché či složené podobě) ve vztahu ke zvířatům v páru s gir̃dyti „dávat napít“, a proto zřejmě označuje specificky krmení podáváním suché či obecně pevné potravy: například Bagoto gyvulius dievas šeria, o velnias girdo „bohatým zvířatům dává Bůh najíst, a čert jim dává napít“ (přísloví z Aukšdvarisu, kraj Trakai); Niekas nei šeria, nei girdo, o vis tunka „nikdo mu nedává najíst ani napít, a přesto stále tloustne“ (hádanka o ledu, ze Sudeikiai, kraj Utena); Tegu šeria berus žirgus, o pašėrę tegu girdai „ať nakrmí hnědé koně a po nakrmení je napojí“ (Juškevič, Lietuviškos dainos, 1880–1882); Reikia ir pašert, ir pagirdyt gyvuliai „zvířata je třeba nakrmit i napojit“ (Paberžė, kraj Vilnius); Kožnas gyvolis nora užveizamas, pašeramas, pagirdomas „každé zvíře chce, aby o ně bylo postaráno, aby bylo nakrmeno a napojeno“ (Skuodas). Nicméně šerti lze užít i ve vztahu k lidem. Tento význam, který je podle LEW lidovým užitím, se objevuje v několika příkladech, v každém případě však výrazně menšinových: Nes dosningas Dievs kiekvieną žino pasotyt / Ale su pilnoms saujoms mus vis šert nežadėjo „neboť štědrý Bůh ví, jak nasytit každého / avšak neslíbil, že nás bude vždy krmit plnými hrstmi“ (Donelaitis, Metai); Vieną vestuvių dieną svočia turėdavo šert „svatební kmotra měla dávat jídlo (hostům) pouze v den svatby“ (Pilviškiai, kraj Vilkaviškis); Peržiem šėriau jį be vieno rublio „celou zimu jsem ho živil, aniž by mě to stálo jediný rubl“ (Druskininkai); Ūkininkai šėrė vaikius, merges su plutoms „hospodáři dávali mladým dělníkům a dělnicím chlebové kůrky“ (Viekšniai, kraj Mažeikiai); Kas tą kauką gerai šera, taip anam gerai neša „kdo dobře krmí tohoto kaukase, tomu se dobře daří“ (Kvědarna).5 5 Kaukaskaukas je božská bytost baltského pohanství chtonického původu, která se zjevuje v antropomorfní podobě a má velikost hroudy hlíny. Má se za to, že nabídnout jí syrové jídlo (luštěniny a zeleninu) a oděv přináší štěstí. Podrobněji viz Haussig (1973: 416–417) a Greimas (1985: 29–53 a 2005: 51–85). 5 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI Proprio sulla base del passo di Donelaitis il Sabaliauskas (1994: 334–335) ipotizza che si possa ricostruire per šerti un valore originario di ‘nutrire’ riferito agli esseri umani, al quale, secondo l’ipotesi più diffusa, dovrebbe risalire šėrmenys. Ma anche prescindendo da attestazioni di questo tipo, che non sembrano molto significative perché probabilmente rispecchiano solo un uso metaforico, è senz’altro possibile ipotizzare che il valore originario di šerti possa essere stato quello di ‘nutrire gli esseri umani’. Si tratterebbe di un mutamento semantico non particolarmente problematico, tanto più che sarebbe analogo, come osserva giustamente il Sabaliauskas, a quello subito in lituano da ėsti. Quest’ultimo è il verbo indoeuropeo e baltico per ‘mangiare’, che conserva questo valore in prussiano, in lettone e nella documentazione lituana più antica, ma in lituano attualmente è riferito agli animali, anzi più specificamente ai quadrupedi domestici, come si vede chiaramente dal seguente esempio: Žmonės valgo, galvijai ėda, paukščiai lesa (Šlapelis, Lietuvių ir rusų kalbų žodynas, 1921), in cui il ‘mangiare’ degli uomini è espresso con válgyti, quello dei bovini con ėsti, quello degli uccelli con lėsti.6 Si tratta, dunque, di un’evoluzione semantica del tutto normale, anche se è comunque corretto far notare che, mentre per ėsti abbiamo la testimonianza del prussiano e del lettone e una chiara successione cronologica all’interno della documentazione lituana per i due valori in questione, il caso di šerti è innegabilmente ipotetico. K této původnímu významu „krmit lidi“, který nepochybně předchází nejen počátku litevských dokladů — v nichž se toto sloveso důsledně již od prvních staletí vztahuje ke zvířatům —, ale pravděpodobně vzhledem k přítomnosti staropruského sirmen i době formování jednotlivých baltských jazyků, by měl náležet typ šėrmenys. Ostatní odvozeniny naproti tomu, všechny vztahované ke zvířatům, jako například šėryba „krmení zvířat“ (již v Clavis šėrybė překládá německé Fütterung), šėrėjas, šėrikas „ten, kdo krmí zvířata“, šėrykla „místo, kde se krmí zvířata, krmítko“, by pocházely z období, kdy význam slovesa byl… 6 Podobná situace nastává u slovesa „pít“, u něhož pruština zachovává indoevropskou podobu pūton, zatímco litevština má pouze pozůstatek puotà „hostina, pitka, napití“ a pro „pít“ užívá typ gérti, čímž se v tomto případě shoduje s lotyštinou (dzert „pít“). 6 La terminologia lit(u)ana del ‘nutrire’ ... sloveso již mělo podobu doloženou v pramenech. 7 Přijetí této rekonstrukce je nezbytným předpokladem pro obhajobu hypotézy, že šėrmenys je odvozeno od šėrti.8 Pokud jde o etymologii, šėrti je baltského stáří, ba s největší pravděpodobností ještě starší, neboť se podle návrhu LEW srovnává nejen s lotyšským šert „krmit, pečovat o zvíře“, šėrs „zásoby sena a slámy na zimu“, pasars „zimní krmivo pro dobytek“, totožným s litevským pāšaras9, ale také mimo baltskou oblast s arménským sėr „potomstvo“, „rod“, serem „nechávám růst, produkuji“, s řeckou slovní rodinou κορέννυμι „sytím“, κόρος „nasycení“ a albánským thjerrë „čočka“.10 Naopak LEW vzhledem k přítomnosti veláry odmítá možnost spojitosti se slovanskými podobami typu církevněslovanského krūma „τροφή“, ruského корм „jídlo“,11 stejně jako 7 V této souvislosti je třeba upozornit, že cirkumflexní intonace ve šėrmenys neodpovídá akutové intonaci slovesa, s jehož vokalismem se naopak shodují ostatní odvozeniny. Tento rozdíl se obvykle připisuje měkké metatonii (Būga 1923: 142; Derksen 1996: 155), podle níž by původní byl typ s akutovou intonací; je skutečně pravděpodobné, že kořen, k němuž tyto tvary sahají, patří k typu set (viz srovnání uvedená níže). K intonaci lotyšských tvarů se nemůžeme vyjádřit. 8 Proposte etimologiche diverse da questa sono state avanzate dal Gliwa (2005: 10–16), che, con argomentazioni molto sottili, contesta che il valore originario del lit. šėrmenys e dell’a.pr. srrmen sia quello di ‘banchetto funebre’ (che verrebbe attribuito a queste parole solo grazie alla connessione pregiudiziale con šėrti), e comunque respinge l’ipotesi di questa connessione per motivi semantici. D’altra parte, le etimologie proposte (šėrmenys sarebbe da confrontare o con šėrmuonėlis ‘ermellino’, a causa del colore grigio della cenere, o col lat. cremāre, oppure infine col gr. Κήρ, dea della morte) non sembrano così convincenti da costituire un’alternativa veramente valida. Quindi, almeno per il momento, la connessione con šėrti, che viene ripresa senza discussione anche nel recentissimo dizionario dello Smoczyński (2007: 632), rimane a nostro avviso la più probabile. 9 Si veda anche Mühlenbach-Endzelin (1927–1929: 830 s.v. V šėrs, dato in forma dubitativa; 832 s.v. III šėrt e 94 s.v. pasars). 10 L’Orel (1998: 479) considera l’alb. thjerrë una forma che, pur senza raddoppiamento, corrisponde al lat. cicer ‘cece’ (si veda anche de Vaan 2008: 113). L’etimologia di questa parola però non è chiara (Ernout-Meillet 1959: 119 e Walde-Hofmann 1965, I: 212), e l’André (1978: 80), che la classifica fra i raddoppiamenti incerti, ipotizza che possa essere di origine non indeuropea. 11 Cfr. anche Vasmer (1953: 627–628). 7 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI té s lat. creō, crēscō, Cerēs. IEW (577) naproti tomu podporuje kromě srovnání s arménštinou, řečtinou a albánštinou také srovnání s latinskými formami a s umbrijským cerfe — jménem božstva, které je mužským pendantem Cerēs —, oskické kerrí ‚Cererin‘, caria ‚chléb‘; navrhuje také souvislost se staroislandským hirsi a starohornoněmeckým hirso ‚proso‘. Domníváme se, že je správné vyloučit slovanské formy, nikoli však latinské a italické, k nimž lze snad připojit oskické karanter ‚živí se‘,12 a u nichž nečiní potíže ani význam, ani fonetická podoba. Také srovnání s germánštinou se zdá být přijatelné jak po formální, tak po významové stránce, tím spíše, že proso muselo být jednou z potravin těchto národů.13 Podobně albánské thjerrë, jehož původním významem bylo zřejmě právě ‚potrava‘, později začalo označovat luštěninu, která musela být důležitou součástí stravy. II. penēti (LKŽix: 782–783; LEWi: 569 s.v. pēnas) Toto sloveso znamená ‚krmit‘ (zvířata i lidi), ‚krmit za účelem vykrmení‘ — význam, který se u šérti prakticky nikdy nedokládá —, a ve starých pramenech zaujímá spolu se svými odvozeninami nepochybně významné postavení, neboť je dobře doloženo jak v textech, tak v slovnících prvních století. V Lyberis je uvedeno jako první synonymum k maitinti, ale také jako samostatné heslo ve významu ‚krmit za účelem vykrmení‘; ostatně DabLKŽ uvádí právě tento význam jako první. V protikladu k šérti se, jak už bylo řečeno, vztahuje výhradně na lidi. Uveďme několik příkladů z prvních století. Začněme slovníky: v Lexicon penēti překládá nähren a výraz dužai penēti překládá dick machen; v Clavis penēti překládá speisen, papenēti překládá ernähren a dužnai penēti překládá dick machen; v Dictionarium trium linguarum nacházíme penù několikrát, například pod polským heslem chowam a latinským alo, nutrio; pod polským heslem karmić a latinským pasco, nutricor, alo, cibo; ve výrazu penisi 12 K latinštině viz Walde-Hofmann (I: 204–205, 288–289) a Ernout-Meillet (1959: 116–117, 149, 150), zatímco podle de Vaana (2008: 109–110) je se šérti s jistotou spojeno pouze Cerēs. K italickým jazykům viz Untermann (2000: 370, 386–390), který se zcela neshoduje se srovnáním s caria. 13 Srov. de Vries (1962: 229); Kluge (2002: 415 s.v. Hirse). 8 La terminologia lit uana del ‘nutrire’ žvėris, které překládá polské żeruje zwierz a latinské fera pabulatur, pabulatum exit. V textech najdeme například: Dievas penį varnų vaikus savesP šauk ančius ‚Bůh živí mláďata krkavců, která k němu volají‘ (Mažvydas, Giesmės krikščioniškos); Idant regėtų duoną kuria aš jus penėjau pust inėje ‚aby poznali pokrm, kterým jsem vás živil na poušti‘ (Bretkūnas, Bib blij a, 2Moz 16, 32); Veizdėkit paukšč ių…o jūsų Tėvas Danguj jes is juos…pena ‚hleďte na ptáky… a váš nebeský Otec je živí‘ (Bretkūnas, Bib blij a, Mt 6, 26); Tūkstantis personų jime galėjo penėtis ‚tisíc osob se tam mohlo živit‘ (Daukša, Postilė); Ir pamušė Adonio avis ir jaučius ir penimus galvijus ‚a pobil Adoniášovy ovce, voly a vykrmený dobytek‘ (Chilinskis, Bib blij a, 1Kar 1, 9). Toto sloveso se navíc může užívat i v souvislostech, v nichž se hovoří o duchovní výživě, například: Aveles jūsų tu mažų Dievo mokslu penėkiet ‚živte své ovečky tímto malým Božím učením‘ (Mažvydas, Katekizmas); Kolei darbymetė, dirbkime, nes savo metu pjausime, tai yra penėsimes karalystėj dangaus nu pelnais gerų darbų ‚dokud je čas pracovat, pracujme, protože ve svůj čas budeme sklízet, to jest budeme se v nebeském království živit plody dobrých skutků‘ (Sirvydas, Punktai sakymų). Od nejstarších dokladů jsou doloženy také četné jmenné odvozeniny, například penėtinis ‚dobře živený, vykrmený‘ (o zvířeti; srov. penìmis ‚vepř na výkrm‘, v prvních stoletích nedoložené), penėtojas ‚ten, kdo živí‘, penyba ‚výživa, potrava‘ a složeniny apipenėti, išpenėti, papenėti, pripenėti e užpenėti.14 Nejzajímavější odvozeninou je však pėnas ‚jídlo, krmivo‘, ale v novějších dokladech také ‚výkrm‘, ‚zvíře, vepř na výkrm‘15, které 14 Z nich jsou papenėti e užpenėti doloženy zvláště často v duchovním významu; například Idant dūšia mūsų būtų atgaivinta ir papenėta malone Dievo ‚aby byla naše duše obnovena a živena Boží milostí‘ (Daukša, Katekizmas); Sakramentu… užpenėti ir pastiprinti esme gyvatosp amžinosp ‚svátostí… jsme byli živeni a posíleni pro věčný život‘ (Daukša, Postilė). 15 DabLKŽ vykládá pėnas jako „maistas (ppr. gyvūnų, pašaras, lesalas)“, čímž implicitně přisuzuje převahu vztahu ke zvířatům. Je také třeba poznamenat, že toto podstatné jméno má podle Niedermanna-Senna-Brendera-Salyse a podle LEW v množném čísle penai význam ‚jed‘, stejně jako složeniny nūopenas e apýpenas (apýpenai), doložené již od prvních století. Podobný jev jazykového tabu se vyskytuje například ve slovanské oblasti, kde staroslověnský typ jadŭ ‚jed‘, rus. яд atd. pochází z ie. kořene *ed- ‚jíst‘ (srov. Vasmer 1958: 482). 9 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI Lyberis uvádí jako první synonymum maistas, které se vyskytuje jak v lexikonech prvních staletí, tak v textech. V lexikonech je nacházíme jako překlad Speise v Lexiconu; jako překlad Nahrung a Speise v Clavis; jako překlad cibus u Sirvydase (výraz sužįstą peną ėsti překládá pol. papać a lat. pappare, mansum cibum comedere). V textech je pēnas doloženo, alespoň pokud jsme mohli zjistit, ve vztahu k lidem v doslovném i přeneseném smyslu přinejmenším od Daukšova Katechismu:16 Nes tu patis penas ir gėrimas manas „neboť ty jsi můj pokrm a můj nápoj“; Čia rasi peną ir pastiprinimą gyvatos tavos „zde nalezneš pokrm a posilu svého života“ (Daukša, Postilė); Dvasiškas mūsų penas ir gėrimas „náš duchovní pokrm a nápoj“ (Daukša, Postilė); Kodėl notėjo sūnus Isai penop nei vakar, nei šiandien? „proč nepřišel Išajův syn ke stolu („k pokrmu“) ani včera, ani dnes?“ (Chilinskis, Biblija, 1Sam 20, 27).17 Odvozenina od pēnas, penūkšlas má stejný význam a je dobře doložena jak v lexikonech (v Clavis překládá Fütterung, Nahrung a Speise; v Lexiconu překládá Nahrung a Speise; u Sirvydase překládá například pol. pokarm a lat. cibus, esca, pastus, nutrimentum, pol. żywność a lat. alimonia, alimentum, cibaria atd.), tak i v textech: Tasai penukšlas ligonių esti „toto je pokrm nemocných“ (Mažvydas, Kate kizmas); Kožnam reikia penukšlo, tatai esti valgymo ir gėrimo „každý potřebuje výživu, totiž jídlo a pití“ (Bretkūnas, Postilė); Tasai penukšlas…buvo sutrovytas ir nieku paverstas gal ybė to padeivinto kūno „tento pokrm…byl stráven a mocí tohoto zbožštěného těla obrácen v nic“ (Daukša, Postilė). Co se týče srovnávacích dokladů k penėti v jiných jazycích, v rámci baltských jazyků nacházíme pouze lotyšské penēt „rozmazlovat“,18 a mimo ně LEW navrhuje souvislost s indoárijským panasa- „chlebovník“, dórským řec. πανία „sytost“ a lat. penus „zásoba potravin“. IEW (807) řecké srovnávací doklady neuvádí a 16 Ve skutečnosti se toto slovo objevuje ještě před Daukšou v pasáži z Mažvydova Katechismu, v níž je uveden hymnus o Narození Páně a čteme v něm Maria… penėjo karalyčia iš dangaus pena. Tuto podobu je však na základě pasáže z Mažvydových Giesmės krikščioniškos téhož autora třeba s velkou pravděpodobností opravit na piena (Urbas 1998: 283 s.v. pēnas). 17 È da notare che invece il Palionis (1967: 236) cita questa parola, insieme a penūkšlas e a pašaras, solo come denominazione del cibo per gli animali. 18 Viz také Mühlenbach-Endzelin (1927–29: 200). 10 La terminologia lituana del ‘nutrire’ s indoárijským,19 ale souhlasí s latinským, který je ostatně nejistý,20 k němuž hypoteticky připojuje gótské fenea (název pokrmu z ječmene).21 Vzhledem k této situaci se zdá velmi pravděpodobné, že penéti pochází z baltského období, avšak nejistota srovnávacích dokladů nám nedovoluje klást jeho původ do starší doby, leda jako čistou možnost. Pokud jde o pẽnas, nic nenasvědčuje tomu, že by toto slovo bylo starší než litevské období. III. maitìnti (LKŽVII: 761; LEWI: 459–460 s.v. mìsti) V současnosti je maitìnti, jak již bylo řečeno, nejobecnějším litevským slovesem pro pojem „živit“, protože se užívá nejen ve vztahu ke zvířatům i lidem, v doslovném i přeneseném smyslu, ale znamená také „dodávat živiny“ (například o hnojivu) a „napájet, dodávat energii pro provoz“ (například o přístroji) (viz také DabLKŽ). Toto sloveso tedy může mít technický význam, který se u penéti nikdy nevyskytuje; na druhé straně nikdy nemá význam „vykrmovat“, který je zřetelně přítomen jak u penéti, tak u jeho odvozenin. Lyberis je, jak již bylo uvedeno, uvádí jako hlavní heslo a jako synonyma zmiňuje především penéti a mìtinti (k druhému z nich viz níže). Uveďme několik příkladů: Maitino didžius būrius galvijų, ožkų ir avių „krmil velká stáda volů, koz a ovcí“ (Stanevičius [1799–1848]); Pats nevalgo, o kitus maitina „sám nejí, ale krmí ostatní“ (hádanka vztahující se ke chlebu, z Lygumai v oblasti Pakruojis); Žagrė ir akėčios pačios biednos, o visą svietą maitina „pluh a brány jsou samy o sobě chudé, ale živí celý svět“ (Šeduva, 19 Řecká slova πᾶνια „sytící pokrmy“ a πανία „sytost“ se vyskytují pouze u Athénaia jako podoby doložené u básníků ze západní dórské oblasti. Pokud jde o indoárijský jazyk, podle Mayrhofera (1963: 209 s.v. panasáh) je pro toto slovo pravděpodobnější drávidský původ, snad v konečném důsledku austroasijský, což podporuje srovnání s tvary typu tamilského palavu atd. 20 Il Walde-Hofmann (1965, II: 283) e il de Vaan (2008: 458–459) concordano, ma l’Ernout-Meillet (1959: 496–497), secondo il quale il valore originario di penus doveva essere ‘parte più interna della casa (dove venivano custodite le provviste)’, ritiene questa parola latina senza etimologia. 21 Cfr. anche Feist (1939: 147–148); Lehmann (1986: 112). 11 MARIA TERESA ADEMOLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI oblast Radviliškisu); Jei jaunas mokinsiesi, senas maitinsiesi „když se budeš učit za mlada, ve stáří se najíš“ (Daukšiai, oblast Marijampolė); Dažnai tekdavo nors svajonėmis savo dvasią maitinti „často bylo třeba živit svého ducha alespoň sny“ (Biliūnas [1879–1907]); Jo kūryba tarsi kokia podirvio srovė maitino ir stiprino mūsų literatūros augimą „jeho tvorba jako jakýsi podzemní proud živila a posilovala růst naší literární produkce“ (Mykolaitis-Putinas [1893–1967]). Toto sloveso se v prvních stoletích objevuje pouze v lexikonech: krmit v Lexicon, nasytit v Clavis překládají spolu s krmit (viz výše) německé füttern; v obou případech překládá jméno děje krmení výraz Fütterung22. Také v Clavis se jako překlad výrazu Nahrung, nikoli však v textech, objevuje jídlo ‚to, čím se živí živé bytosti‘ (o lidech, zvířatech i rostlinách); dnes je to nejobecnější a nejrozšířenější výraz pro potraviny a má k krmivu stejný vztah jako krmit k vykrmovat. V současném jazyce se vyskytuje krmič ‚ten, kdo krmí‘ a krmítko, odborný termín, který lze přeložit italským výrazem alimentatore. S odlišným vokalismem kořene je doloženo mītinti, které rovněž znamená „živit“ (zvířata i lidi) (LKŽVIII: 297; LEW: 459–460 s.v. misti); Lyberis je uvádí pod heslem maitinti, s příkladem vztahujícím se k člověku, a DabLKŽ je vykládá jako „šerti; penėti, maitinti“. Toto sloveso je doloženo, byť řídce, jak ve slovnících, tak v textech prvních století. V Dictionarium trium linguarum nacházíme mītinu vedle penù jako překlad polského chowam a latinského alo, nutrio. V textech nacházíme například: Tuo būdu ir ik šiolei mitina ir sotina mus „takto nás živí a sytí až dodnes“ (Daukša, Postilė); Kuris tuo(in)timpos be paliaubos visus mitina taip pitkūs kaip gerus „který neustále a bez přestání živí všechny, zlé stejně jako dobré“ (Daukša, Postilė). V Daukšově Postilla jsou doloženy také įmitinti a odvozenina įmitinimas23. Jako novější příklady pro mītinti uvádíme 22 Tvar išmaitinti doložený u Vilentase (Jn 12, 25: Kurs savo žyvata mylės, tas turės išmaitinti) a považovaný v LKŽ (VII: 761) za složeninu od maitinti „živit“, je však s největší pravděpodobností složeninou homofonního maitinti „namáhat“, jak lze vyvodit z téhož místa ve Vulgátě (Qui animam suam amat, eam perdet), u Luthera (Wer sein Leben liebhat, der wird’s verlieren) i také u Bretkūna (Kas myl savo žyvata, tas ją patroyts). 23 Tehdy vám opět dá… dostatečnou výživu a nezbytné odění „tehdy vám dá 12 La terminologia lituana del ‘nutrire’ Mažus paršelius reikia gerai mitinti, kitaip blogi bus „malá selátka je třeba dobře krmit, jinak budou vyzáblá“ (Kruopiai, oblast Akmenė); Žemė mitin i žmones, i gyvulius „země živí lidi i zvířata“ (Šiauliai). Pokud jde o etymologii, maitinti a mitinti jsou oba transparentní deriváty, s odlišnými vokalismy kořene, ale se stejným kauzativním sufixem *-ino-, od primární formy typu lit. misti „živit se“ (mitas, mitalas „jídlo“ atd.). K témuž kořeni se vracejí mėtėlis „vykastrovaný, na výkrm určený vepř“24 a maità „mršina“, obě doložené v nejstarších pramenech.25 V lotyštině nacházíme mist, totožné s litevským misti; mitinât „poskytnout pohostinství (útočiště a výživu), živit, udržovat“, srovnatelné s lit. mitinti; miteklis „ubytování, obydlí; výživa“, màita „mršina“. V pruštině je naproti tomu doložen pouze typ *mait-: maitā „živí“, po-maitat „živit“, maitāsnan „výživa“, nomaytis, odpovídající litevskému mėtėlis. Situace mimo baltskou oblast není jasná, neboť LEW podporuje srovnání se staroirským méith „tuk“ a se staroislandským meið „nejtučnější část velrybího masa“, zatímco odmítá srovnání s avestánským maēθana- „místo pobytu, obydlí“ a se slovanskými formami typu staroslověnského město „místo“, a to z formálních důvodů (rozdíl v intonaci) i sémantických důvodů (význam „obydlí, pobyt“ je podle jeho názoru v baltských jazycích sekundární).26 IEW (715) naproti tomu neuvádí keltská ani germánská srovnání,27 ani případná slovanská, a přiklání se dostatečnou výživu a vše potřebné k odívání“; Jisų mus inmit-ys ir vųsų privalymų priduos „bude nás živit a dá nám vše potřebné“. 24 Varianta maitėlis je doložena v Malé Litvě. 25 Zajímavá je také složenina maitedis, která se objevuje jako okrajová oprava v Bretkūnasově Bibbia (5. Mojž. 14, 12–13), pravděpodobně ve významu „sup“. 26 Mühlenbach-Endzelin (1925–27: 636 s.v. I mist) a Mažiulis (1993: 44 s.v. ismatitinton) se shodují na srovnání s avestštinou, zatímco Vasmer (1953: 124), Bańkowski (2000, II: 175) a další slavisté podporují také srovnání se slovanskými jazyky. Bartholomae (1905: 1106–1107) zastává pouze spojitost mezi avestštinou a slovanskými jazyky. Smoczyński (2007: 405–406) se omezuje na konstatování, že baltské tvary mají nejistou etymologii. 27 Irské méith se spojuje s kořenem latinského mitis (712 s.v. 7mēi-), zatímco germánský tvar se nebere v úvahu. 13 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI v souvislosti s avestštinou rekonstruuje kořen *meith- s původním významem „místo pobytu“. Pokud jde o baltskou oblast, můžeme každopádně říci, že maitinti se s největší pravděpodobností utvořilo na litevské půdě, přímo od misti, protože v pruštině nacházíme stejný vokalismus kořene, ale jiné tvoření, a nejsou tedy žádné doklady svědčící o starším původu. Mitinti by naopak mělo být starší než litevské období, neboť se srovnává s lotyšským mitinât, nelze však ani vyloučit, že vzniklo z misti na litevské půdě a následně se shodlo s lotyšskou podobou. Konečně se zdá, že maīstas (*mait-to-) není starší než litevské období. ZÁVĚRY Nejprve se zaměříme na litevskou situaci a poté na situaci v ostatních baltských oblastech; shrneme dosavadní poznatky a vyvodíme z nich závěry. Pokud jde o první století litevských písemných dokladů, stav doložení sloves a podstatných jmen, jimiž jsme se zabývali, lze schematicky znázornit takto:28 texty slovníky lidé zvířata šerti x pãsaras x x penėti x x x pēnas x x x maitinti x maistas x mitinti x x Jak jsme viděli výše, všechny tyto podoby se vyskytují alespoň v jednom z 28 U dokladů ve slovnících nelze vždy určit, zda se vztahují ke zvířatům, nebo k lidem, a schéma je proto nutně asymetrické. 14 La terminologia lituana del ‘nutrire’ slovníků z prvních století (Lexicon Lithuanicum, Clavis Germanico-Lithuana, Dictionarium trium linguarum); ba co víc, penēti a pēnas jsou podle očekávání doloženy ve všech třech. V textech z téže doby však nacházíme pouze pāšaras, penēti, pēnas a mitinti. Je tedy zřejmé, že jazyk textů z prvních století nevyužívá všechny skutečně existující možnosti, ale volí si z nich, a to z různých důvodů.29 O těchto důvodech můžeme v našem konkrétním případě pouze vyslovovat hypotézy. Paradoxně právě u podoby šērti, od níž jsme vyšli, lze snáze najít vysvětlení. V náboženských textech, které jsou jedinými litevskými texty z prvních století, se totiž často mluví o krmení domácích zvířat, obvykle však ve smyslu „nechat pást“, takže běžně užívaným slovesem je ganyti, které je skutečně velmi dobře doloženo v celém souboru písemných pramenů a ve většině případů odpovídá německému weiden, polskému paść a latinskému pasco (viz Dodatek). Šērti naproti tomu, jak jsme viděli výše, neznamená „nechat pást“, nýbrž spíše „krmit zvířata ve chlévě nebo na dvoře“; tím se samozřejmě snižuje pravděpodobnost jeho výskytu v textech tohoto typu. Kromě toho existuje v litevštině homonymní slovo šērti „líňat, pelichat“ (LKŽxiv: 676; LEWii: 973 s.v. šerỹs), které je rovněž doloženo nikoli v textech, nýbrž pouze ve slovnících z prvních století; i to by mohlo být dalším důvodem dané volby. Také slovo mitinti má homonymum ve významu „trápit, unavovat“ (LKŽvii: 762; LEWi: 397–398 s.v. maità), které je v konečném důsledku odvozeno od téhož kořene a je dobře doloženo nejen ve slovnících, ale také v nejstarších textech. Je možné, že právě existence této podoby je důvodem, proč se ve stejných textech nevyskytuje mitinti ve významu „krmit“. U slova maistas se však k takovému vysvětlení uchýlit nemůžeme. Nyní bychom měli přejít k rozboru současné terminologie vyjadřující „krmení“.30 Než však budeme pokračovat, je třeba alespoň zmínit problém, jímž jsme se dosud nezabývali a který se týká jak dokladů z prvních století, tak současné terminologie, tedy 29 Takovýto nesoulad, který se s největší pravděpodobností vyskytuje i v jiných případech, by si zasloužil podrobnější prozkoumání. 30 Pokud jde o současnou litevskou situaci, vycházíme především z Lyberisova slovníku, stejně jako v případě lotyštiny ze Latviešu valodas sinonīmu vārdnīca. 15 Maria Teresa Ademollo Gagliano & Francesco Paolo Pardini současná situace. Kromě toho, zda se slova, která jsme zkoumali, vyskytují či nevyskytují ve starých textech a slovnících, by bylo třeba zkoumat také další velmi důležitou otázku: z jaké oblasti pocházejí příslušné slovníky a texty a zda se tato oblast shoduje se současným rozšířením, jak je zachycují údaje LKŽ. Protože tyto údaje jsou nutně neúplné, omezíme se na několik konstatování a budeme mít na paměti, že jakýkoli závěr by mohl být nejistý. Ne všechny podoby, které jsme zvažovali, jsou doloženy v pramenech z celé litevské oblasti od prvních staletí až do současnosti. Pouze pāšaras, pēnas e penėti, které se v prvních staletích písemných dokladů vyskytují jak v Malé Litvě, tak ve Velké Litvě, mají dnes rozšíření shodné s rozšířením v prvních staletích. Ostatní podoby jsou na tom jinak. Nejprve: šērti je v prvních stoletích doloženo pouze v lexikonech Malé Litvy, zatímco dnes je panlitevské, takže bychom očekávali, že se bude vyskytovat i u Sirvydase. Ostatně se zde nevyskytuje ani pāšaras a výrazem penūklas se překládá jak pokarm, tak strawa, tak żywność.31. Jiný je případ maitinti, maištas, mitinti. mitinti se totiž v prvních stoletích vyskytuje pouze v oblasti Velké Litvy, zatímco maštas a maitinti se vyskytují pouze v oblasti Malé Litvy. Podíváme-li se na současné rozšíření těchto slov, jak je uvádí LKŽ, zjistíme, že zhruba odpovídá rozšíření starých dokladů. Zhruba totiž mitinti je dnes doloženo v severní a středovýchodní části litevského území, zatímco maitinti má středozápadní rozšíření a překrývá se s mitinti v bodě 267 (Ėriškiai) v Lietuvių kalbos atlasas; maštas je obdobně převážně západní (nejvýchodnější bod uvedený v LKŽ je bod 112 v Lietuvių kalbos atlasas, který odpovídá Pasvalys). Lze z toho vyvodit, že si původně maitinti a mitinti rozdělila litevské území a že později získalo významnější postavení první z nich, pocházející ze západní oblasti. Jak jsme však uvedli, k formulování hypotéz založených na konkrétních důkazech by bylo třeba provést ověření, která s prostředky, jež máme k dispozici, nemůžeme uskutečnit. 31 Je zajímavé, že v polských překladech Bibbia ze 16. a 17. století patří mezi výrazy užívané pro pojem „krmivo“ také obrok, které však v této době znamená především „strava jako odměna“ (Słownik staropolski, V: 372); v Dictionarium trium linguarum se skutečně překládá latinskými výrazy cibaria, annona salaria a litevským dalià. 16 La terminologia lituana del ‘nutrire’ ...cí, která nejsme schopni provést a která každopádně přesahují rámec této práce. Situaci v této lexikální oblasti v současné litevštině tedy bude třeba zkoumat nezávisle na tomto problému. V této oblasti jsou dnes, jak již bylo uvedeno, maitinti a maistas, která nesahají dále než do litevského období a ve starověku zřejmě nejsou příliš dobře doložena, nejobecnějšími a nejrozšířenějšími výrazy pro příslušné pojmy. Pokud jde o ostatní dnes doložené slovesné podoby, zjistíme, že pod heslem maitinti jsou u Lyberise nejprve uvedena, jak již víme, slova penėti a mitinti. O vztahu mezi penėti a maitinti jsme již hovořili; vzhledem ke srovnávacím údajům můžeme také říci, že první z nich pravděpodobně předchází litevskému období, na rozdíl od druhého. Mitinti, jak již bylo řečeno, by vzhledem ke srovnání s lotyšštinou mohlo být starší než maitinti, nelze však vyloučit, že jde o nezávislý a paralelní vývoj. Pokud jde o ostatní synonyma či částečná synonyma, která v dokladech z prvních staletí chybějí nebo se vyskytují jen sporadicky, teoreticky by některá z nich mohla být poměrně stará, pocházet z doby před litevským obdobím, ba i před baltským obdobím. Ve skutečnosti však většina těchto podob nepochybně pochází z litevského období. Do této doby například spadají valgydinti, odvozené od válgyti „jíst“ (o člověku); sótinti „nakrmit do sytosti“; rýdyti „nutit polykat“ atd.32 Pouze ėdinti (LKŽII: 1044), kauzativum od ėsti, užívané obvykle o zvířatech a o člověku pouze hanlivě, by mohlo být starší, vzhledem ke srovnání s lotyšským ėdinât33; stejně jako v případě mitinti-mitinât se však zdráháme vyloučit polygenezi. Není tedy jisté, zda je některá z těchto podob starší než maitinti, natož než penėti; v každém případě by nešlo o podoby starší než baltské období. Pod heslem maitinti se jako první z „nutolusiios reikšmės žodžiai“ (srov. výše) uvádí šėrti, po něm následuje liuobti (LKŽVII: 616) a lėšinti (LKŽVII: 377). Liuobti, užívané především o domácích čtyřnožcích, stejně jako šėrti, znamená také „vykonávat domácí práce, uklízet“ a srovnává se s lotyšským luôbt „loupat, odtrhávat; dělat drobné domácí práce“. Slovo lėšinti se vždy vztahuje na ptáky — u šėrti tomu tak bývá zřídka — a 32 Srov. LEW (II: 740 s.v. rýti a II: 857 s.v. sotùs). 33 Srov. Mühlenbach-Endzelin (1923–1925: 573). 17 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI je kauzativem lèsti ‚zobat‘ (srov. litev. lest ‚brát zobákem, počítat‘ a snad staroisland. lesa, gót. lisan ‚sbírat‘).34 Ani jedno z těchto sloves není starší než litevské období, přinejmenším v námi sledovaném významu; tento význam nemají ani litevská doložení z prvních staletí. Z těchto forem je tedy šérti nepochybně nejstarší. S ohledem na srovnání mimo baltskou oblast, která jsme uvedli výše, můžeme dokonce říci, že jde s největší pravděpodobností o vůbec nejstarší litevskou slovesnou formu ve významu ‚živit‘, neboť jako jediná z těch, které jsme vzali v úvahu, sahá do doby před baltským obdobím. Přejděme k jmenným formám a podívejme se nejprve na synonyma k maĩstas. V Lyberisovi se pod heslem maĩstas jako první uvádí pẽnas, které má, jak již bylo řečeno, k maĩstas stejný vztah jako odpovídající slovesné formy a pravděpodobně pochází ze stejného období. Uvádějí se také různá synonyma či částečná synonyma, zčásti doložená již od prvních staletí. I v tomto případě je možné, že některé z těchto synonym může být starší než litevské, případně dokonce baltské období. Ve skutečnosti však i tentokrát jde ve většině případů o formy bez vnějších srovnávacích dokladů, a tedy z litevského období, například val̃gis a val̃gymas. Vnější srovnávací doklady mají naproti tomu i mezi jmennými formami některé odvozeniny od ėsti. Například ėdesỹs (ėdesis) mohlo předcházet litevskému období; v prvních staletích znamenalo ‚jídlo pro lidi‘ a dnes ‚krmivo pro zvířata‘, hanlivě ‚jídlo pro lidi‘ (LKŽ I: 1042–1043), srovnáme-li je s litevským ėdesis ‚krmivo pro prasata z mouky, vody a nasekané zeleniny‘;35 nemůžeme však vyloučit, že jde o dvě nezávislá, paralelní tvoření. Podobnou hypotézu, ba vzhledem k rozšířenosti tohoto typu tvoření ještě pravděpodobnější, lze navrhnout pro ėdis (LKŽ I: 1045), které má stejné významy jako ėdesỹs a srovnává se se staropruským idis (něm. Essen) a církevněslovanským jadĭ ‚jídlo‘.36 34 Viz LEW (I: 381 a 359 s.v. lèsti); Mühlenbach-Endzelin (1925–1927: 521–522 a 454). 35 Srov. LEW (I: 125 s.v. ėsti); Mühlenbach-Endzelin (1923–1925: 573). Jde o staré sibilantní téma, doložené s různými přeformováními také v germánské a slovanské oblasti (středohornoněm. ās, něm. Aas ‚mršina‘, z *ēd-s-o-; rus. яса́ ‚jídlo, chod jídla‘: Kluge 2002: 2; Vasmer 1958: 495). Srov. níže ėscã. 36 Per idis si veda Mažiulis (1993: 17). In lituano esiste anche un derivato ėdmenys (LEW I: 125 s.v. ėsti; Mühlenbach-Endzelin 1923-1925: 573), non citato dal Lyberis, 18 La terminologia lituana del ‘nutrire’ Naopak skutečně starou jmennou formou může být ėskà, kterou však Lyberis uvádí pod heslem apetìtas. Toto slovo, jež v antických textech chybí a jen velmi řídce je doloženo i později, může znamenat ‚krmivo pro zvířata‘ nebo ‚chuť k jídlu‘ (LKŽi: 1154) a je totožné s lat. ēs ca ‚jídlo, návnada‘ (z *ēd-s-kā).37 Vzhledem k nízké produktivitě sufixu v celé indoevropské oblasti může typ ėskà-esca pocházet z doby před vznikem jednotlivých jazyků, a být tedy pozůstatkem zachovaným pouze v litevské a latinské oblasti.38 Nakonec, jak již bylo řečeno, je v Lyberisovi pāšaras hlavním heslem pro označení krmiva pro zvířata. Jako synonyma se uvádějí různé formy, z nichž některé jsou citovány také jako synonyma k maistas, například ėdešys. Žádná z nich však není starší než pāšaras, které je pravděpodobně z baltského období, jak dokládá totožná srovnávací forma v lotyštině. Z tohoto přehledu tedy vyplývá, že mezi slovesy s významem ‚živit‘ a podstatnými jmény ve významu ‚jídlo‘ jsou kromě forem, jimž jsme věnovali zvláštní pozornost, doloženy buď výrazy bez srovnávacích dokladů, a tedy nepochybně z litevského období, nebo výrazy s vnějšími srovnávacími doklady, u nichž však hypotéza, že jsou starší než litevské období, zůstává nejistá. Jak jsme navíc viděli výše, vůbec nejstarší formou je šėrti, neboť jako jediná sahá do doby před baltským obdobím. Nyní přejděme k situaci této terminologie v ostatních baltských oblastech. Pokud jde o pruská slovesa, nemůžeme nic dodat; mezi podstatnými jmény máme kromě těch, která jsme již probrali, především idai a istai, která jsou rovněž překladem něm. Essen39, které znamená ‚ústa, čelisti, tlama‘ (o člověku hanlivě), ale také ‚jídlo, pokrm‘. Toto podstatné jméno má protějšek v lotyšském ēdminis ‚návnada‘, ēd̄mana ‚jídlo, pokrm‘. Toto podstatné jméno má protějšek v lotyšském ēdminis ‚návnada‘, ēd̄mana ‚jídlo, pokrm‘. Toto podstatné jméno má protějšek v lotyšském ēdminis ‚návnada‘, ēd̄mana ‚jídlo, pokrm‘. 37 Srov. LEW (I: 125 s.v. ēsti); Walde-Hofmann (I: 420). 38 Si veda Ademollo Gagliano (1978: 13-15). Sull’antichità di questa parola, però, non tutti concordano: per esempio l’Ernout-Meillet (1959: 192 s.v. ēdō) ritiene che la formazione baltica sia di origine desiderativa e non abbia rapporti col latino. 39 Cfr. Mažiulis (1993: 16 e 51-52). Īdai, che differisce da īdis solo per la formazione, è identico al lit. ėda ‘valgymas, ėdimas’, al lett. ēda ‘esca’, al rus. edá, all’a.isl. áta ‘cibo’. Istai si confronta col bg. jasto ‘cibo’. 19 MARIA TERESA ADE MOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI jsou ve stejné situaci jako výše uvedené īdis, neboť mají totožné externí paralely, které však mohou být výsledkem polygeneze. V pruské dokumentaci se navíc objevují pērdin, překlad výrazu Futter, složeniny pruského období, a tedy velmi nedávné, a landan, překlad výrazu Speise, jehož etymologie je velmi diskutovaná a stále nejasná,40 ale s největší pravděpodobností ani tento výraz není starší než z pruského období. Přejdeme-li k lotyštině, již jsme uvedli, že penēt si nezachovalo původní význam, který se naopak udržel u sērt. Oba výrazy jsou však reziduální a nevyskytují se ani v Latviešu literārās valodas vārdnīca, ani v Latviešu valodas sinonīmu vārdnīca. Jako hlavní heslo zde nacházíme ēdināt, které funkčně odpovídá litevskému maitinti a je zjevně, jak bylo uvedeno výše, kauzativem totožným s litevským ēdinti41. V litevštině však tento výraz nemá obecný význam, nýbrž používá se v podstatě o zvířatech, takže v rámci daného lexikálního pole zaujímá jiné místo. Pod heslem ēdināt se nachází baruòt, které funkčně odpovídá jak sērti, tak penēti ve významu ‚krmit za účelem výkrmu‘,42 a o lidech se užívá pouze hovorově. Toto sloveso souvisí především v rámci lotyštiny s barība ‚jídlo, krmivo‘ (luōpbarība konkrétně ‚krmivo pro dobytek‘). Mezi vnějšími paralelami se jako poměrně přesvědčivá jeví možnost spojení se jmennými tvary, jako jsou staroslověnské brašьno ‚jídlo, potrava‘, rus. борошно ‚žitná mouka‘, staroislandské barr ‚obilí‘, lat. far, farīna atd., které však předpokládají sykavkový sufix, jenž v lotyštině chybí.43 Ať už je správné řešení jakékoli, zdá se nicméně, že baruòt, i když je odvozeno od kořene velmi pravděpodobně 40 Viz Mažulis (1996: 260–261 a 32–34). 41 Srov. Latviešu literārās valodas vārdnīca (2: 474). 42 Srov. Latviešu literārās valodas vārdnīca (2: 41 a 39). Je třeba poznamenat, že lotyšské baruōklis odpovídá litevskému penimis. 43 Mühlenbach-Endzelin (1923–25: 265, s bibliografií). Vasmer (1953: 110) s touto hypotézou souhlasí. Další možností je srovnání se staroindickým bhárvati ‚žvýká‘, s řeckým φήρον a s velšským bara ‚chléb‘, zatímco Karulis (I: 110) navrhuje spojitost s lotyšským bērt, litevským bērti ‚sypat, rozhazovat‘ (srov. lotyšské bārstīt, litevské barstýti, bārstalas ‚směs zrní nebo mouky pro domácí čtyřnohá zvířata‘). 20 La terminologia lituana del ‘nutrire’ ačkoli je starší než baltské období, jde přesto o slovesný tvar, který není starší než lotyšské období. Další tvary uvedené pod heslem ėdinât, jako ciênât a miẽluôt, užívané o lidech, mají jako primární význam ‚hostit‘ a jsou zjevně druhotné.44 Závěrem je tedy zřejmé, že lotyština se nyní nachází ve velmi odlišné a mnohem novější situaci než litevština, neboť v této oblasti jsou tvary z baltského období zcela v pozadí. A konečně, pokud jde o pojmenování jídla, Latviešu valodas sinonīmu vārdnīca uvádí jako hlavní heslo pārtika, což je nejobecnější výraz a funkčně odpovídá litevskému maistas. Toto slovo znamená ‚to, co je nutné k obživě, k životu‘ a je zjevně druhotné, neboť pochází ze slovesa pārtikt ‚mít z čeho žít, živit se‘, které je samo složeninou výrazu tikt ‚získat‘,45 a proto se zjevně nachází ve zcela jiné situaci než litevské tvary, jimiž jsme se zabývali. Totéž platí o dalších tvarech uváděných ve slovníku, které jsou z různých důvodů rovněž druhotné, například iztika nebo uzturs (uzturēt ‚živit, poskytovat obživu‘). Pokud jde o odvozeniny od est (ėdesis, ėdiẽns, ėd̄maņa atd.), u těch, které mají totožné paralely v litevštině, nelze, jak jsme viděli výše, vyloučit vznik polygenezí. Zajímavým tvarem, který sice sám o sobě není starší než z lotyšského období, ale který by přinejmenším na úrovni kořene mohl být starý ve významu ‚potrava‘, je výše uvedené barība, které však Latviešu valodas sinonīmu vārdnīca nezohledňuje. Lotyšská oblast se tedy jako celek jeví vůči litevské oblasti nepochybně inovativní, jak tomu ostatně bývá ve většině případů. Pokud jde o pruštinu, lze říci pouze to, že se v dokumentaci, jak jsme viděli, vyskytují jak tvary shodné s jinými oblastmi, počínaje oblastí litevskou, u nichž není nepravděpodobný vznik polygenezí, tak tvary vlastní této oblasti, všechny však velmi nedávné. 44 První je odvozeno od ciens ‚čest‘ (Mühlenbach-Endzelin 1923–25: 394–395); druhé od mīļš ‚milý‘ (Mühlenbach-Endzelin 1925–27: 645–646, 653). 45 Mühlenbach-Endzelin (1927–1929: 184–185, heslo II tikt). 21 MARIA TERESA ADE MOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI DODATEK Níže uvádíme výskyty výrazů penéti a ganýti v publikovaných částech Bible Bretkūnase46, přičemž bereme v úvahu také odpovídající slovesa v luterské Bibli a ve Vulgátě47. Jak uvidíme, přehlednější je situace u slovesa ganýti, které se objevuje v kontextech, kde se činnost krmení vztahuje k domácím čtyřnožcům, a to i v přeneseném smyslu; toto sloveso vždy odpovídá latinskému pascere, ve většině případů (celkem osmnáctkrát z šestadvaceti) německému weiden a ve zbývajících případech německému hüten. Existují také dva zvláštní případy, v nichž použití participia slovesa ganýti poměrně věrně reprodukuje syntaktickou strukturu odpovídajících latinských pasáží, zatímco v němčině se vyskytuje neslovesné spojení (auf der Weide). Pokud jde o penéti, toto sloveso se v analyzovaných textech používá převážně ve vztahu k lidem a dvakrát ve vztahu k ptákům (Mt 6, 26 a Luk 12, 24), nikdy ve vztahu ke čtyřnožcům. V těchto textech nacházíme v latině, v sestupném pořadí podle četnosti, pascere, cibare, alere, nutrire, a v němčině (er-)nähren, speisen a pouze jednou versorgen. ganýti 1Moz 29, 9: Ráchel… ganė ovce (něm. hüten, lat. pascere). 1Moz 30, 31: tehdy budu ganysiu a budu hlídat tvé ovce (něm. weiden, lat. pascere). 1Moz 30, 36: jinak pásl Jakob stádo Lábanových ovcí (něm. pást, lat. pascere). 1 Moj 36, 24: osly svého otce Zibeona pasouc (něm. hüten, lat. pascere). 46 V současnosti jsou k dispozici pouze Nový zákon (v rukopisné verzi) a z Starého zákona Pentateuch (rovněž v rukopisné verzi), Žalmy a výběr úryvků z různých knih (viz bibliografie). Pasáže z Nového zákona i, kde to bylo možné, ze Starého zákona byly ověřeny také v překladu Chlińskise, z něhož však nevyplynulo nic významného, neboť se v zásadě shoduje s textem Bretkūnase. 47 Protože samozřejmě nemáme k dispozici konkordance Bretkūnase, vycházeli jsme z konkordancí Vulgáty (Dutripon 1976). Pokud jde o Lutherův text, použili jsme vydání připravené Volzem a Blankem (1972), Große Konkordanz zur Lutherbibel (2001) a elektronické konkordance (www.bibel-online.net a www.intratext.com/bibel). 22 La terminologia lituana del ‘nutrire’ 1Moz 37, 12: jo broliai ganytų pekų savo tėvo ing Sichem (ted. weiden, lat. pascere). 1Moz 37, 13: ne gano tavo broliai pekų į Sicheme? (ted. hüten, lat. pascere). 1Moz 37, 16: sakyk, kur avis gano (ted. hüten, lat. pascere). 2Moz 3, 1: Mosešus ganė avis Jethro savo uošvio (ted. hüten, lat. pascere). 2Moz 34, 3: nei avies nei galvijo kokio negano prieš šį kalną (ted. weiden, lat. pascere). Ps 78 (77), 71: idant jis jo žmones Jakub ganytų savo tėviškčią Israel (ted. weiden, lat. pascere). Ps 78 (77), 72: ir jis ganė juos (ted. weiden, lat. pascere). GG 1, 7 (6): kur ganaisi, kur pietumis atsilsiti? (ted. weiden, lat. pascere). GG 1, 8 (7): ir ganyk tavo baronus pas piemenų namus (ted. weiden, lat. pascere). GG 2, 16 e 6, 2: mano prietelius yra mano, ir aš esmi jo, kursai po rožų ganosi (ted. weiden, lat. pascere). GG 4, 5: du jaunu stirnu dvyniai, kurie tarp rožų ganosi (ted. weiden, lat. pascere). GG 6, 1: idant pasiganytų daržuosu ir rožes nupeštų (ted. weiden, lat. pascere). Mc 5, 11: ir buvo tenai prie jų kalnų didis stodas kiaulių ganomųjų (ted. auf der Weide, lat. pascere). Luk 8, 32: ir buvo ta didis pulkas kiaulių ganomų (ted. auf der Weide, lat. pascere). Luk 15, 15: nusiuntė jį ant lauką savo ganytų kiaulius (ted. hüten, lat. pascere). Luk 17, 7: turėdamas tarną ariantį alba ganantį jaučius (ted. weiden, lat. pascere). Jn 21, 15: ganyk mano aveles (ted. weiden, lat. pascere). Jn 21, 16: ganyk avis mano (ted. weiden, lat. pascere). Jn 21, 17: ganyk mano avis (ted. weiden, lat. pascere). 1PvK 9, 7: kas gano guotą avių o ne valgo pieno guoto? (ted. weiden, lat. pascere). 1Ptr 5, 2: ganykite guotą Christaus, kuris jumus prisūdytas yra (ted. weiden, lat. pascere). 23 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI krmit 1. Mojžíšova 50, 21: uživím vás i vaše děti (něm. versorgen, lat. pascere). 2. Mojžíšova 16, 32: aby viděli chléb, kterým jsem vás živil na poušti (něm. speisen, lat. alere). 5. Mojžíšova 8, 16: a živil tě mannou na poušti (něm. speisen, lat. cibare). Ps 33 (32), 19: živit je v hladu (něm. ernähren, lat. alere). Žl 37 (36), 3: zůstaň v zemi a budeš živen v hojnosti (něm. nähren, lat. pascere). Ps 80 (79), 6: tu peni juos ašarų duona (ted. speisen, lat. cibare). Žl 81 (80), 17: nejlepší pšenicí bych je nakrmil (něm. speisen, lat. cibare). Př 25, 21: jestliže tvůj nepřítel bude hladovět, nakrm ho chlebem (něm. speisen, lat. cibare). Mt 6, 26: ptáci... a váš nebeský Otec je přesto živí (něm. nähren, lat. pascere). Mt 25, 37: kdy jsme tě viděli hladového a nakrmili tě (něm. speisen, lat. pascere). Luk 12, 24: havrani... nemají ani sýpky, ani stodoly, a přece je Bůh živí (něm. nähren, lat. pascere). ApD 7, 20: tři měsíce živen v domě svého otce (něm. ernähren, lat. nutrire). PvR 12, 20: jestliže má tehdy hlad tvůj bližní, nakrm ho (něm. speisen, lat. cibare). PvE 5, 29: ale živí a střeží jej, jako Pán církev (něm. živí, lat. nutrire). Apr 12, 6: aby ta papenėta byla po tisíc dvě stě šedesát dní (něm. ernähren, lat. pascere). Apr 12, 14: kde by papenėta jeden čas a dva časy (něm. ernähren, lat. alere). 24 La terminologia lituana del ‘nutrire’ BIBLIOGRAFIE A ZKRATKY Ademollo Gagliano, M. T. 1978: Le corrispondenze lessicali balto-latine. Archivio Glottologico Italiano 63, 1–34. André, J. 1978: Les mots à redoublement en latin. Paris: Klincksieck. Bańkowski, A. 2000: Etymologiczny słownik języka polskiego 2. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN. Bartholomae, Ch. 1905: Altiranisches Wörterbuch. Straßburg: Trübner. Būga, K. 1923: Die Metatonie im Lettischen und Litauischen. Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 51, 109–142. Chantraine, P. 1968, 1970, 1975: Dictionnaire étymologique de la langue grecque. Histoire des mots I–III. Paris: Klincksieck. DabLkŽ = Slovník současné litevštiny. 4. vydání. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2000. Derksen, R. 1996: Metatony in Baltic. Amsterdam – Atlanta: Rodopi. de Vaan, M. 2008: Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages. Leiden – Boston: Brill. de Vries, J. 1962: Altnordisches etymologisches Wörterbuch. 2. Aufl. Leiden: Brill. Dundulienė, P. 1991: Lietuvos etnologija. 2-asis papildytas leidymas. Vilnius: Mokslas. Endzelin, J. 1943: Senprūšu valoda. Ievads, gramatika un leksika. Rīgā: Universitātes apgāds. Ernout, A. & Meillet, A. 1959: Dictionnaire étymologique de la langue latine. Histoire des mots. 4e éd. Paris: Klincksieck. Feist, S. 1939: Vergleichendes Wörterbuch der gotischen Sprache. 3. Aufl. Leiden: Brill. Frisk, H. 1960, 1970: Griechisches etymologisches Wörterbuch I–II. Heidelberg: Winter. 25 MARIA TERESA ADEMOLLO GAGLIANO & FRANCESCO PAOLO PARDINI GLIWA, B. 2005: Baltische Bestattungsrituale im Spiegel ihrer Bezeichnungen: litauisch šermenys und šarvojimas, altpreußisch sirmen. Acta Linguistica Lithuanica 53, 9–21. GREIMAS, A. J. 1985: Des dieux et des hommes. Études de mythologie lituanienne. Paris: Presses Universitaires de France. GREIMAS, A. J. 2005: Lietuvių mitologijos studijos. Vilnius: Baltos lankos. HAUSSIG, H. W. 1973: Wörterbuch der Mythologie 2. Götter und Mythen um Alten Europa. Stuttgart: Klett. IEW = POKORNY, J. 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch I. Bern – München: Francke. KARULIS, K. 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca I–II. Rīga: Avots. KURSCHAT, A. 1968–1973: Litauisch-deutsches Wörterbuch (Thesaurus linguae Lithuanicae) I–IV. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. KLUGE, F. 2002: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. 24. Aufl. Berlin – New York: De Gruyter. Latviešu literārās valodas vārdnīca 1–6. Rīgā: Zinātne, 1972–1986. Latviešu valodas sinonīmu vārdnīca. Rīgā: Liesma, 1972. LEHMANN, W. P. 1986: A Gothic Etymological Dictionary. Based on the third edition of Vergleichendes Wörterbuch der gotischen Sprache by S. FEIST. Leiden: Brill. LEWI–II = Fraenkel, E. 1962, 1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch I–II. Heidelberg: Winter – Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. LYBERIS, A. 2002: Sinonimų žodynas. 2-asis leidimas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Lietuvių kalbos atlasas I. Leksika. Vilnius: Mokslas, 1977. LKŽVII–IX = Lietuvių kalbos žodynas VII, VIII, IX. Vilnius: Mintis, 1966, 1970, 1973. LKŽXIV = Lietuvių kalbos žodynas XIV. Vilnius: Mokslas, 1986. 26 La terminologia lituana del ‘nutrire’ MAYRHOFER, M. 1963: Kurzgefaßtes etymologisches Wörterbuch des Altindischen II. Heidelberg: Winter. MAŽIULIS, V. 1993, 1996, 1997: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 2–4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. MÜHLENBACH, K. & ENDZELIN, J. 1925–1927: Lettisch-deutsches Wörterbuch (Latviešu valodas vārdnīca). I. Riga: Lettisches Bildungsministerium. MÜHLENBACH, K. & ENDZELIN, J. 1925–1927: Lettisch-deutsches Wörterbuch (Latviešu valodas vārdnīca) II. Riga: Lettischer Kulturfonds. MÜHLENBACH, K. & ENDZELIN, J. 1927–1929: Lettisch-deutsches Wörterbuch (Latviešu valodas vārdnīca) III. Riga: Lettischer Kulturfonds. NESSELMANN, G. H. F. 1873: Der preussische Vocabelvorrath. Berlin: Dümmler, Harrwitz & Grossmann. NIEDERMANN, M., SENN, A., BRENDER, F. & SALYS, A. 1932–1968: Wörterbuch der litauischen Schriftsprache I–V. Heidelberg: Winter. OREL, V. 1998: Albanian Etymological Dictionary. Leiden – Boston – Köln: Brill. PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a. Vilnius: Mintis. SABALIAUSKAS, A. 1994: Iš kur jie? Pasakojimas apie žodžių kilmę. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. SADNIK, L. & AITZETMÜLLER, R. 1955: Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen Texten. ’s-Gravenhage – Heidelberg: Mouton & Co. – Winter. Słownik staropolski = Słownik staropolski V. Wrocław – Warszawa – Kraków: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, 1965–1969. SMOCZYŃSKI, W. 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Vilnius: Vilniaus Universitetas. TRAUTMANN, R. 1923: Baltisch-slavisches Wörterbuch. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. UNTERMANN, J. 2000: Wörterbuch des Oskisch-Umbrischen. Heidelberg: Winter. 27 Maria Teresa Ademollo Gagliano & Francesco Paolo Pardini Urbas, D. 1998: Martyno Mažvydo raštų žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vasmer, M. 1953, 1955, 1958: Russisches etymologisches Wörterbuch I–III. Heidelberg: Winter. Vyšniauskaitė, A. 1964: Šeima ir visuomeninis gyvenimas. In: Lietuvių etnografijos bruožai. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 437–562. Walde, A. & Hofmann, J. B. 1965: Lateinisches etymologisches Wörterbuch I–II. 4. Aufl. Heidelberg: Winter. Biblické texty Dutripon, F. P. 1976: Vulgatae editionis Bibliorum Sacrorum Concordantiae. Hildesheim – New York: Olms. D. Martin Luther. Die gantze Heilige Schrifft Deudsch. Wittenberg 1545. Hrsg. von H. Volz u. H. Blanke. 1972. München: Rogner & Bernhard. Große Konkordanz zur Lutherbibel. Stuttgart: Calwer, 2001. Bretkūnas, J. 1983: Rinktiniai raštai. Parengė J. Palionis ir J. Žukauskaitė. Vilnius: Mokslas. Biblia tatai eſti Wiſſas Schwentas Raſchtas, Lietuwiſchkai pergulditas per Jana Bretkuna Lietuwos plebona Karaliacziuie 1590. Faksimile der Handschrift. Band 1. Königsberg i. Pr. 1590. Hrsg. von F. Kluge, J. D. Range u. F. Scholz. Paderborn – München – Wien – Zürich: Schöningh, 1996. Navias Testamentas ing Lietuwiſchka Lieſʒuwi perraſchitas per Jana Bretkuna Labguwos plebona 1580. Faksimile der Handschrift. Band 7 und 8. Labiau i. Pr. 1580. Hrsg. von J. D. Range u. F. Scholz. Paderborn – München – Wien – Zürich: Schöningh, 1991. Psalteras ing lietuwiſchka liesʒuwi pergulditas Jano Bretkuno. Labguwos plebona Metuſą Chriſtaus 1580. Faksimile der Handschrift. Band 6. Labiau i. Pr. 1580. Hrsg. von J. D. Range u. F. Scholz. Paderborn – München – Wien – Zürich: Schöningh, 1991. 28 La terminologia lituana del ‘nutrire’ Kritické vydání překladu žaltáře do litevštiny od Johannese Bretkeho. Za spolupráce F. KLUGE. Úvodem opatřil a vydal F. SCHOLZ. Paderborn – München – Wien – Zürich: Schöningh, 2002. Litevská bible Chilińského. Nový zákon. Svazek 2: Text. Vydali C. KUDZINOWSKI a J. OTRĘBSKI. Poznań: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1958. Litevská bible Chilińského. Nový zákon. Svazek 3: Rejstřík. Vydal C. KUDZINOWSKI. Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1964. Starý zákon Samuela Boguslava Chilińského. Svazek I. Faksimile litevského překladu a nizozemského originálu. Připravila G. KAVALIŪNAITĖ. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. Maria Teresa Ademollo Gagliano Università di Firenze Dipartimento di Linguistica Piazza Brunelleschi 4, I 50121 Firenze [email protected] Francesco Paolo Pardini Università di Firenze Dipartimento di Linguistica Piazza Brunelleschi 4, I 50121 Firenze [email protected] 29