Old Lithuanian “añskat”, “šiskat”, “tàskat” and Cognates

DANIEL PETIT École Normale Supérieure, Paris STARÁ LITEVŠTINA AÑSKAT, ŠÌSKAT, TÀSKAT A PŘÍBUZNÉ VÝRAZY Staré litevské añskat, šiškat, tàškat a slova s nimi související 0. ÚVOD Pojem „deixe“, který poprvé zavedli řečtí gramatikové (Chrysippos, Apollonios Dyskolos) a později rozpracoval německý psycholog Karl Bühler (1934: 80), byl v průběhu 20. století předmětem mnoha diskusí1. Ačkoli je intuitivně přitažlivý, jde o konstrukt, který zahrnuje různé typy gestické reference a širokou škálu jevů s odlišnými sémantickými rysy. Mezi nejvýraznějšími projevy deixe zaujímají zvláštní místo takzvané „thetické soudy“, neboť pouze oznamují existenci nějaké situace (např. angl. there is a cat sleeping in my room), zatímco „kategorické soudy“ současně tvrdí existenci objektu a popisují jeho činnost či stav (např. angl. a cat is sleeping in my room = there is a cat + it is sleeping in my room). Toto rozlišení je dobře známé2. Zdá se však, že jedna podtřída thetických soudů byla ve standardních učebnicích lingvistiky i ve většině specializovaných monografií a článků věnovaných deixi obecně přehlížena3. Mnohé jazyky mají zvláštní deiktické částice, které obracejí pozornost partnera v rozhovoru k nějaké události nebo stavu věcí (např. lat. ecce, rus. vot, fr. voici, voilà „zde je/jsou“). Podle svých nejvýraznějších syntaktických a sémantických rysů, zejména podle 1 Viz například nedávný přehled Charlese Fillmorea (1997) nebo Stephena Levinsona (2006). 2 Viz například Hans-Jürgen Sasse (1987). 3 An exception is Levinson (2006: 111), who uses the term ‘presentative particles’, otherwise very rare in English-language linguistics. Straipsniai / Articles 11 ALL_62_63_maketas.indd 11 2011.06.17 08:23:46 DANIEL PETIT Svým odkazem na komunikačního partnera se tyto částice liší od ostatních deiktických částic (např. lat. ibi, rus. zdes’, fr. ici, là „zde“). V odborné literatuře se někdy označují jako „prezentativní částice“; tento odborný termín vychází z popisu biblickohebrejské částice hinneh „hle, je/jsou zde“ a později byl použit také pro francouzské částice voici, voilà. Jak jsem se pokusil ukázat jinde4, pojem „prezentativních částic“ je podnětný a přitažlivý a mohl by objasnit užívání některých deiktických částic baltských jazyků, zejména litevských štai, lotyšských re, rau, lūk a še „ecce“. Cílem této studie je pojednat o původu podtřídy prezentativních částic, která je široce doložena ve staré litevštině a v některých litevských dialektech, avšak z etymologického hlediska zůstává nevysvětlena. 1. POPIS Ve starolitevské literatuře a v některých moderních litevských dialektech nacházíme soubor prezentativních částic, které zjevně sdílejí určité morfologické rysy, jejichž etymologie však dosud nebyla přesvědčivě vysvětlena. Z hlediska popisu jsou tyto částice složeny z demonstrativního kmene (anàs, šìs, resp. tàs) a zakončení –(s)ka(t) nebo –(s)ga(t). V tabulce 1 jsou uvedeny všechny relevantní formy a stručně popsány. Soudě podle hlavních způsobů užití těchto různých částic v litevštině je zřejmé, že patří do kategorie, kterou jsem stručně představil výše pod názvem „prezentativní částice“: jejich základní význam odpovídá významu latinské částice ecce. Některé z těchto částic mohou uvozovat jmenný výraz. Příklady s šìskat: [1] Wolfenbüttel Postilla (WP 118 2–3 [1573]): [chi]kat tar/naite we[3]paties. „Hle, služebnice Páně!“ [2] Jonas Bretkunas, Postilla (BP I 84 21 [1591]): Jei tawe gandin Smertis bei prapūlims / tadda [chi]kat tawa gelbetoias Kriſtus. „Jestliže tě děsí smrt a zatracení, pohleď tedy na svého Spasitele Krista!“ S šìsgatės: [3] Simonas Daukantas (LKŽ XIV 914): Šìsgatės piemuo! „Hle, pastýř!“ 4 Daniel Petit (2010). 12 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 12 2011.06.17 08:23:46 Starolitevské anškat, šiškat, tàskat a příbuzná slova TABULKA 1 kmen ans- kmen šis- kmen tas- s neznělou souhláskou -k- -ka šiška Daukantas -kat anskat Bretkūnas šiškat Wolfenbüttelská postila, Bretkūnas taskat Wolfenbüttelská postila, Bretkūnas, Klein, Sapūnas, Mielcke, Clavis Germanico-Lithvana, Lexicon Lithuanicum, Nesselmann, Kurschat -kate šiškate Wolfenbüttelská postila -kategi taskateghi Wolfenbüttelská postila se znělou souhláskou -g- -g tàsg dialekty Papilė, Tirkšliai -ga ansga Juška šiga Juška, dialekty Alsėdžiai, Skaudvilė šišga Kossarzevski, dialekt Raudėnai tàšga Pabrėža, Juška, dialekty Plungė, Raudėnai, Žemaičių Kalvarija -gat tàšgat dialekty Kvėdarna, Rietavas, Salantai -gatės aṅgatės dialekty Kuliai, Plateliai, Salantai anšgatės Alsėdžiai, Gargždai, Grūšlaukis, Stakliškės šišgatės Sereiskis, dialekty Salantai, Skuodas šišgatės Daukantas, Juška, Kossarzevski, dialekty Alsėdžiai, Gargždai, Plateliai, Salantai, Veiviržėnai, Žarėnai tàšgatės Juška, Lazdynų Pėlėda, Baronas, dialekty Grūšlaukis, Ylakiai, Kvėdarna, Luokė, Plungė, Rietavas, Salantai, Seda, Tirkšliai, Truskava, Tverai, Viekšniai, Žarėnai -gati tàšgati dialekt Žemaičių Kalvarija -gaties šišgaties nářečí Žarėnai -gatis šišgatis Niedermann, Senn, Brender a Salys tàšgatis Pabrėža, Valančius, Juška, nářečí Kretingy, Mosėdis, Plateliai, Raudėnai, Salantai, Žemaičių Kalvarija -gačiuos tàšgačiuos nářečí Šatės Straipsniai / Articles 13 ALL_62_63_maketas.indd 13 2011.06.17 08:23:46 DANIEL PETIT S tàškat: [4] Martynas Mažvydas, Gesmes Chríkſczonijkas (MŽ 447 4 [1570]): Motriſchk taſkat sunus tawa! „Matko! Hle, tvůj syn!“ [5] Jonas Bretkūnas, Biblia (BB Song 5, 2 [1590]): Takový je hlas mého přítelova sužovatele. „Hle, hlas mého přítele, který klepe.“ V této konstrukci po presentativních částicích pravidelně následuje nominativ. Tato nominální konstrukce je doložena převážně ve staré litevské náboženské literatuře; vliv biblické frazeologie je možný. Některé doklady se však nacházejí i v pozdějších pramenech. Příklad s tàšga: [6] Antanas Juška, Литовскій словарь ([1897–1922], srov. LKŽ XV 961): Tàšga triba jo dirvos! „Tady je okraj jeho pole!“ Vyskytuje se také konstrukce s nepřímou tázací větou, zdá se však být velmi vzácná. Soudě podle materiálu shromážděného z LKŽ a starolitevské literatury lze uvést jen velmi málo dokladů a většina z nich je nejistá. Například: [7] Spisy Jurgise Pabrėži (LKŽ XV 961): Taſga, koks vẽl reikalas! „Podívej tamhle! To je ale příběh!“ Zjevně zde nejde o nepřímou tázací větu, nýbrž o samostatnou částici tasga, po níž následuje zvolání koks vẽl reikalas! „to je ale příběh!“. Zatím nedokážeme určit, zda tato nemožnost užívat tyto částice s nepřímými tázacími větami vyplývá z nedostatku dokladového materiálu, nebo zda odráží významný rys. Tyto částice lze užívat také na začátku věty, kde uvádějí samostatné slovesné predikáty. Tato konstrukce je hojně doložena nejen ve starolitevské literatuře, kde by se dalo počítat s vlivem biblické frazeologie, ale také v moderních dialektech, kde je takový vliv vyloučen. Příklady s añškat: [8] Jonas Bretkūnas, Biblia (BB 22 Kings 4, 25 [1590]): Anſſkat ateia Sunamitiene. „Hle! Žena ze Sunamu přišla.“ 14 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63 maketas.indd 14 2011.06.17 08:23:46 Senosios lietuvių kalbos ańskat, ši̇skat, tàskat ir su jais susiję žodžiai S ši̇skat: [9] Wolfenbüttel Postilla (WP 158 30 [1573]: Ir ſchijkat Ritą metą ankſti iſch wiſſiu ſzaliu muras paſikiele. „A hle! Brzy ráno povstala ze všech krajů zeď.“ [10] Jonas Bretkūnas, Bible (BB Sd 15, 16 [1590]): Schijkat anis gul pulkais. „Hle! Leží shromážděni.“ [11] Jonas Bretkūnas, Bible (BB Lk 7, 27 [1590]): Schijkat ſiuncziu Angelą mana. „Hle! Posílám svého anděla.“ S ši̇skate: [12] Wolfenbüttel Postilla (WP 195 12–13 [1573]): A meſs ſchijkate, ka/iamis miname. „A my – hle! – šlapeme nohama.“ S tàskat: [13] Wolfenbüttel Postilla (WP 16v 28–29 [1573]): A taſkat artinąji jumis karaliſ/te Dangaus! „A hleďte! Slovo nebeského království k vám přichází!“ [14] Jonas Bretkūnas, Biblia (BB Gen 29, 6 [1590]: A hle, tehdy přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi. „A hleďte! Jeho dcera Ráchel přichází se svými ovcemi.“ [15] Jonas Bretkūnas, Postilla (BP I 303 7 [1591]): Todelei mielas Krikſchczonie tu taſkat eſſi krikſchtitas. „Proto, milý křesťane, hleď! Byl jsi pokřtěn.“ S tàskategi: [16] Wolfenbüttelská postila (WP 117r 10 [1573]): Taſkategi panas Die=||was tąwe paaukſtinaią. „Hleď! Pán Bůh tě pozvedl.“ S tàsgatės: [17] Nářečí z Tryškiai (LKŽ XV 961): Tàsgatės kare buvo, ne juokai! „Hleď! Bylo to ve válce, žádná legrace.“ Straipsniai / Articles 15 DANIEL PETIT 2. MORFOLOGIE Z morfologického hlediska je zřejmé, že zde máme co do činění se dvěma různými formacemi. Pokud mohu soudit, formy s neznělou souhláskou (-ka-) jsou výhradně starolitevské: vyskytují se ve Wolfenbüttelské postile (1573) a v dílech Jonase Bretkūnase (asi 1590), Daniela Kleina (1653, 1654) či Kristupase Sapūnase (1673). Zmiňují se ještě v některých slovnících 19. století, kam byly pravděpodobně převzaty ze starších pramenů: například Georg Nesselmann (1851: 95) a Friedrich Kurschat (1883: 450) uvádějí taskat, Adv. siehe da. Formy se znělou souhláskou (-ga-) se naproti tomu objevily teprve později. Pokud je mi známo, jejich nejstarší doklady pocházejí ze spisů Jurgise Pabrėži (1771–1849) a Motiejuse Valančiuse (1801–1875). Mezi oběma typy zakončení tedy existuje chronologický rozdíl: formy s -ka- jsou starší než formy s -ga-. Tento první dojem potvrzuje dialektologické rozložení. Ve staré litevštině jsou formy s -ka- nejlépe doloženy ve Wolfenbüttelské postile (WP 1573), výskyty se však nacházejí i v různých textech vycházejících z jiných nářečí, například u Martynase Mažvydase, Bretkūnase či Mikalojuse Daukši. Je tedy pravděpodobné, že zakončení -ka- představuje společné litevské dědictví. Obraz je zcela odlišný u mladších forem s -ga-, neboť jsou omezeny na malý počet nížinolitevských (žemaitských) nářečí: doloženy jsou převážně severně od linie vedené mezi Klaipėdou a Kuršėny (například v Kretingě, Skuodasu, Telšiai, Rietavasi, Luokė a Papilė). Ze starší literatury lze zmínit spisy Pabrėži a Valančiuse, kteří se oba narodili právě v této oblasti (ve Skuodasu, respektive v Kretingě). Je zřejmé, že znělé zakončení (-ga-) je místní inovací severních nížinolitevských nářečí. Sotva je však lze považovat za pravidelný vývoj staršího -ka-. 3. ETYMOLOGIE Od 19. století se o etymologii těchto částic vedly četné diskuse. Lotyšský mistr Jānis Endzelīns v krátké poznámce (DI II 499 [1913]) vysvětlil zakončení -skat ve výrazech aņskat, šīskat, tàskat jako příbuzné se základem lotyšského slovesa skatīt „vidět, dívat se“. Toto vysvětlení přijal také Eduard Hermann (1926: 387). Jiný názor navrhl Adalbert Bezzenberger (1877: 175–176), který v podobách aņskat, šīskat a tàskat spatřoval složené tvary ukazovacích zájmen aņs (anàs), šis, resp. tà(s) v kombinaci s různými 16 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII Senosios lietuvių kalbos ańskat, ši̇̀skat, tàskat ir su jais susiję žodžiai deiktickými částicemi. První částici –ka– odvozoval od indoevropské koordinovací částice *kʷe „a“ (srov. řec. τε, staroind. ca) a druhou částici –t (z –te) srovnával se zakončením litevského nèt „dokonce“. Ernst Fraenkel (1921: 3, 33, srov. LEW I 11 [1962]) poněkud odlišným způsobem odvodil ańskat, ši̇̀skat a tàskat od ukazovacích zájmen ańs (anàs), ši̇̀s, resp. tà s v kombinaci s deiktickou částicí –ka–. Zakončení –t však neodvozoval od jiné deiktické částice, nýbrž od zkrácené podoby osobního zájmena 2. osoby jednotného čísla v dativu (–ti „tobě“ > –t). Stejný názor zastával Peter Arumaa (1933: 35) a v novější době Wojciech Smoczyński (2007: 17, 640, 661). Zdá se, že žádný z těchto badatelů nepodložil žádné z uvedených vysvětlení přesnými historickými či typologickými doklady. Možná by nebylo nespravedlivé vztáhnout na všechny jejich návrhy skeptický soud, který Alvils Augstkalns (1934–1935: 67) pronesl o Fraenkelově hypotéze: Diese Vermutung läßt sich aber, soweit ich sehe, auch durch nichts erklären. Důkladné prozkoumání všech důsledků těchto etymologií dosud nebylo provedeno. Začněme Endzelīnsovým návrhem. Na podporu jeho tvrzení, že zakončení výrazů ańskat, ši̇̀skat a tàskat pochází z slovesného tvaru příbuzného lotyšskému skatīt „vidět, dívat se“, lze uvést novofrancouzské prezentativní částice voici, voilà. Tyto částice vznikly ve střední francouzštině z imperativu slovesa voir „vidět“ v kombinaci s místními částicemi ci „zde“, resp. là „tam“. Na rozdíl od francouzského voici, voilà, pocházejícího z vois ci, vois là (imperativ + místní částice), by litevské ańskat, ši̇̀skat, tàskat vykazovalo opačný slovosled (místní částice *anà, *ši̇̀, *tà + imperativ *skatitī = lotyšského skatīt). Z tohoto hlediska by pravidelné užívání těchto částic s nominativem (jako v fchijkat tarnaite weſ3paties „zde je služebnice Páně“ WP 118 2–3 [1573]) bylo druhotné. Podobným případem by byla řecká prezentativní částice ἰδοὺ „ecce“, která pochází z imperativního tvaru aoristu ἰδεῖν „vidět“: původně po ní následovaly jmenné fráze v akuzativu, v helénistické řečtině se však začala užívat se jmennými frázemi v nominativu (např. ἰδοὺ ὁ ἄνθρωπος „ecce homo“ Jan 19, 5). Jakkoli se Endzelīnsova etymologie může na první pohled jevit jako přesvědčivá, naráží na závažný problém: segmentace navržená Endzelīnsem (*anà, *ši̇̀, *tà + *sket-) nevysvětluje formy se znělou souhláskou (srov. tàsgat atd.), ani formy bez koncového dentálu (srov. ši̇̀ska, tà sga atd.). Je pravděpodobné, že zakončení –t není vlastní součástí struktury, nýbrž dodatečným prvkem připojeným k již utvořenému základu, což naznačuje, že spojení se slovesným kořenem lotyšského skatīt je třeba pokládat za mylné. Nyní přejdu k etymologiím Bezzenbergera a Fraenkela. Ať už dáme přednost kterémukoli řešení, oběma je společná představa, že –ka–, resp. –ga– původně Straipsniai / Articles 17 DANIEL PETIT deiktické částice připojené k demonstrativním kmenům añs (anàs), šìs, resp. tàs. Ačkoli je deiktická částice -ka- vzácná, v některých litevských dialektech se vyskytuje místo standardnělitevského -ki-. Částice -ga- zanechala v staré litevštině několik stop (např. nesanga ‚protože, kvůli‘, betaiga ‚ale‘, srov. staropr. anga ‚jestliže, zda‘) vedle častější částice -gi-. Před těmito deiktickými částicemi musí sykavka náležet k demonstrativním kmenům. Pravděpodobně je třeba ji vykládat jako koncovku mužského rodu v nominativu singuláru (añs = anàs, šìs, tàs), a v mnoha případech kontext skutečně naznačuje shodu s podstatným jménem mužského rodu v singuláru; viz například následující příklady: [18] Martynas Mažvydas, Gesmes Chrikſczonijkas (MŽ 447 4 [1570]): Motriſchk tafkat sunus tawa! ‚Matko! Hle, tvůj syn!‘ (shoda výrazu taskat ‚tenhle tam‘ s výrazem sunus ‚syn‘). [19] Simonas Daukantas (LKŽ XIV 914): Šišgatės piemuo! ‚Tady je pastýř!‘ (shoda výrazu šišgatės ‚tenhle zde‘ s výrazem piemuo ‚pastýř‘). Poměrně časté jsou však i protipříklady, a to buď s podstatnými jmény ženského rodu, jako v následujících příkladech: [20] Wolfenbüttel Postilla (WP 118 2–3 [1573]): ſchikat tar/naite weſzpatties! ‚Hle, služebnice Páně!‘ (neshoda výrazu šiškat ‚tenhle zde‘ s výrazem tarnaītē ‚služebnice‘). [21] Antanas Juška, Литовскій словарь ([1897–1922], srov. LKŽ XV 961): Tàsga triba jo dirvos! „Tady je okraj jeho pole!“ (nesoulad tasga „tamhle ten“ s triba „okraj“). nebo s podstatnými jmény v množném čísle: [22] Jonas Bretkūnas, Biblia (BB Judg 15, 16 [1590]): Schikat anis gul pulkais. „Hle, leží tam shromážděni.“ nebo dokonce zcela bez podstatného jména: [23] Nářečí z Tryškiai (LKŽ XV 961): To byla válka, žádná legrace! „Hle, bylo to ve válce, žádná legrace!“ 18 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 18 2011.06.17 08:23:46 Senosios lietuvių kalbos ańskat, ši̇skat, tàskat ir su jais susiję žodžiai To může být výsledkem sekundárního rozšíření, jakmile byly ańskat, ši̇skat, tàskat reinterpretovány jako neohebné částice. Jako paralelu lze uvést chetitské prezentační částice kaš̌a, kaš̌ma „hle, pohleď“ a ašma „hle, pohleď“, které podle běžně přijímané etymologie pocházejí z nominativu jednotného čísla společného rodu ukazovacích zájmen kāš „tento zde“ (< PIE *ḱós, srov. lit. ši̇s < *ḱi-), respektive *āš „tento“ (< PIE *h₁ós), ve spojení s deiktickou částicí *-(m)a (srov. chet. imma „skutečně, opravdu, vskutku“, namma „pak, znovu, dále“); mohou se však užívat i šířeji jako ustrnulé adverbiální útvary. Lze rovněž předpokládat, že první část výrazů ańskat, ši̇skat a tàskat je ustrnulá koncovka nominativu jednotného čísla mužského rodu. Tyto tvary byly reinterpretovány jako neohebná adverbia nebo částice. Je třeba poznamenat, že tvary bez sykavky jsou doloženy v některých litevských dialektech: ši̇ga, ši̇gatės (vedle ši̇sgatės), ańgatės (vedle ańsgatės); je třeba je chápat jako nově utvořené adverbiální formy. Koncovka -t zůstává hlavním problémem. Právě v tomto bodě se vysvětlení Bézzenbergera a Fraenkela rozcházejí. Nejprve pojednám o Fraenkelově etymologii, protože se dnes ukazuje, že převažuje ve standardních příručkách. Podle jeho tvrzení koncovka -t odráží dativ osobního zájmena druhé osoby jednotného čísla -t (z -ti „tobě, pro tebe“). Ačkoli se o tom Fraenkel ani žádný z badatelů, kteří jeho názor přijali, nezmiňuje, tuto etymologii by zřejmě mohl podpořit rozsáhlý typologický doklad, jenž ukazuje, že prezentační částice mají ve frazeologii sklon pojit se s osobními zájmeny druhé osoby v dativu, ať už jednotného, nebo množného čísla. Například v latině po prezentačních částicích ecce a em „hle, zde je/jsou“ často následuje dativ jednotného čísla tibi „tobě, pro tebe“. Doklady s lat. ecce tibi „hle, zde je/jsou“: [24] Cicero, Pro Sestio 89: Ecce tibi consul, praetor, tribunus plebis noua noui generis edicta proponunt! „Hle, nyní konzul, prétor a tribun lidu předkládají nové edikty nového druhu!“ [25] Cicero, Ad Atticum 7, 19: Ecce tibi ante diem tertium Nonas Februarias mane accepi tuas litteras! „Ale hle, třetího února ráno jsem od tebe dostal dopis!“ S lat. em tibi „hle, zde je/jsou“: [26] Plautus, Asinaria 880: Em tibi hominem! „Tady máš svého člověka!“ [27] Plautus, Amphitryon 778: Em tibi pateram, eccam! „Tady! Tvá číše, hle!“ Straipsniai / Articles 19 ALL_62_63_maketas.indd 19 2011.06.17 08:23:46 DANIEL PETIT [28] Plautus, Pseudolus 754: Em tibi omnem fabulam! „Tady máš celý příběh!“ Podobný jev je doložen také v románských jazycích, například v italštině, kde má prezentativní výraz ecco variantu eccoti (< ecco „zde je“ + ti „pro tebe“, sg.): [29] I Fioretti di San Francesco XXXVI [první vydání 1476]: Ed eccoti venire una grande moltitudine! „A hle! Přichází velký zástup!“ [30] Pietro Aretino (1492–1556), Ragionamenti 11 [první vydání 1533]: E venuto il tempo di levarsi. Eccoti mia madre che mi rimenò a casa. „Nastal čas vstát. Tady je má matka, která mě vede zpátky domů.“ [31] Carlo Goldoni (1707–1793), La sposa persiana III 8 [první vydání 1753]: Eccoti il mio consiglio. „Tady je má rada.“ a ve staré francouzštině es vos (< es „zde je“ + vos „pro vás“, pl.): [32] Chanson de Roland 1989 [konec 11. století]: As vus Rollant sur son cheval pasnet. „Viděl jsi Rollanta tam omdlelého na jeho sedadle.“ [33] Beroul, Roman de Tristan 3702 [12. století]: Hle, tu je král Artuš. „A hle, zde je král Artuš.“ [34] Wace, Vie de Sainte Marguerite 562 [asi 1130–1140]: Hle, tu je velmi silné hřmění. „Zde je velmi silný hrom.“ Podobná kolokace dativu zájmena druhé osoby s prezentativní částicí je známa také z biblické arménštiny. Přinejmenším dvě taková místa lze nalézt v Novém zákoně (aha „hle, zde je“ + cʿjěz „vám“, mn.): [35] Jn 19, 5: eu asœ Ãnosa: aha ayrd ÃjeÔ. Ew asē c‘nosa: aha ayrd c‘jěz. „A říká jim: Hle, člověk!“ [36] Jn 19, 14: eu asœ Ãhreaysn: aha »agawor jer ÃjeÔ. Ew asē c‘hreaysn: aha t‘agawor jer c‘jěz. „A říká Židům: Hle, váš král!“ 20 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 20 2011.06.17 08:23:46 Senosios lietuvių kalbos añskat, šiškat, taškat ir su jais susiję žodžiai Konečně každý mluvčí jakéhokoli slovanského či baltského jazyka ví, že prezentativní částice lze rozšířit dativem osobního zájmena druhé osoby jednotného čísla. Doklady lze nalézt například v ruštině vot tebe (< vot „zde je“ + tebe „tobě, pro tebe“, sg.): [37] Ruské přísloví: Vot tebe, babushka i yur’yev den’. „To máš, babičko, Jurjevův den (± To je ale nepříjemné překvapení!).“ v polštině oto ci, staropol. otóści (< oto „zde je“ + ci „tobě, pro tebe“, sg.): [38] Polština (doklad nalezený na webu <symia.blog.interia.pl>): Widzieliście więc sępa łaciatego? Oto ci on. „Viděli jste (mn. č.) supa skvrnitého? Tady je.“ v litevštině např. tè táu, và táu (< tè, và „zde je“ + táu „tobě, pro tebe“, sg.): [39] Nářečí Daukšiai (srov. LKŽ XV 1046): Te tau mano bėrą žirgą. „Tady máš mého hnědáka.“ [40] Nářečí Mžš (srov. LKŽ XVII 763): Và táu gražioji diena – koks debesys kyla! „To je ale krásný den – jaký mrak se zvedá!“ a v lotyštině např. še tev (< še „zde je“ + tev „tobě, pro tebe“, sg.): [41] Lerchis-Puškaitis, 1891. Latviešu tautas (teikas un) pasakas, V 318 (srov. ME IV 13): Še tev brīnumi! ‚To je ale překvapení! (± Podívej se na ten zázrak!)‘ V některých případech lze tento rys vysvětlit zvláštní pragmatickou hodnotou prezentační částice, která nejen upozorňuje na něco, ale také vybízí komunikačního partnera, aby si to přivlastnil, což implikuje, že dativ označuje příjemce nebo beneficienta děje. Obecný význam pak je ‚tady to máš, k dispozici, můžeš si to vzít‘. V jiných kontextech žádná taková implikace darování něčeho není, ale dativ zřejmě pouze poukazuje na přítomnost komunikačního partnera, který je vybízen, aby se cítil být dějem osobně zainteresován; funkce dativu je tedy funkcí takzvaného ‚etického dativu‘. I když etický dativ není v baltských jazycích nijak zvlášť častý, jeho existence by přinejmenším pro nejstarší období baltských jazyků neměla být sporná. Je zajímavé, že tentýž typologický rys je v různých indoevropských jazycích vyjadřován rozličnými jazykovými prostředky; to ukazuje, že zakódování komunikačního partnera je často považováno za konstitutivní rys prezentačních částic. Přesto všechny Straipsniai / Articles 21 DANIEL PETIT tyto typologické doklady přesvědčivě podporují Fraenkelovu etymologii koncového -t v aňskat, šiškat and tàskat. Typologie však sama o sobě není argumentem v etymologických otázkách; má pouze potvrzující hodnotu. Nejprve je třeba prozkoumat, zda je navržená rekonstrukce z čistě technického hlediska vůbec možná. Mějme tento bod na paměti a podívejme se nyní na Bezzenbergerovu etymologii. Podle Bezzenbergera je třeba strukturu jako tàskat chápat jako výsledek aglutinace dvou deiktických částic (–ka– + –t). Je pravda, že prezentační částice se často rozšiřují přidáním dalších deiktických nebo lokálních adverbií či částic: například v litevštině se vedle štai ‚ecce‘ vyskytují také doklady štai čia. Dlouhé podoby jako šiškate, tàskategi, šišgatės and tàsgatės zdánlivě svědčí ve prospěch podoby *–tē > *–te, kterou lze rozumně ztotožnit s lokální částicí tè ‚tam‘ (pokud pochází z *–tē < *teh1); existují také doklady klitické podoby, srov. starolitevské arte (SD3 413) a artès (SD1 127, SD3 4) ‚možná‘ vedle ar. Bereme-li tyto podoby doslova, zdá se, že oslabují Fraenkelovo vysvětlení koncového –t osobním zájmenem –ti v dativu. Přinejmenším by bylo nutné přijmout předpoklad, že koncovka –ti byla nahrazena koncovkou –te podle analogie se vzorcem *–t / *–te doloženým u některých adverbiálních útvarů; viz například litevské net ‚dokonce‘ a starolitevské nete PK 98 (srov. také netegi = netgi v SD3 32, netes v rukopisném slovníku Silvestrase Gimžauskase z let 1879–1881) nebo litevské anót ‚podle‘ a anòte or anotè ‚podle‘. Je však pravda, že taková analogie spočívá na vratkých základech a ze sémantického hlediska se zdá příliš vzdálená na to, aby mohla jakkoli sehrát roli při vzniku podob šiškate, tàskategi, šišgatės and tàsgatės. Na druhou stranu některé z dotyčných prezentačních částic mají dlouhé podoby se závěrečnou samohláskou –i, např. tàsgati (v nářečí Žemaičių Kalvarija), šišgatis (ve slovníku Maxe Niedermanna, Alfreda Senna, Franze Brendera a Antanase Salyse), tàsgatis (v dílech Pabrėži, Valančiuse a Jušky a v nářečích Kretingy, Mosėdisu, Plateliai, Raudėnų, Salantų a Žemaičių Kalvarije), což by mohlo svědčit ve prospěch Fraenkelovy etymologie. V každém případě je třeba předpokládat nějakou sekundární analogii. Je tedy obtížné určit, která podoba je stará a která nová. Dalším argumentem ve prospěch rekonstrukce deiktické částice *–tē > *–te v aňskat, šiškat and tàskat a proti dativu osobního zájmena je skutečnost, že táž částice *–tē > *–te > *–t se může, byť sporadicky, vyskytovat i s jinými lokálními částicemi, a to i tehdy, když nejde o částice prezentační. V některých litevských nářečích nalézáme například čionáitės ‚zde‘ (LKŽ II 115, nářečí Bartninkai) nebo tenáitės ‚tam‘ (LKŽ XVI 34, nářečí Vilkaviškisu, Daukšių a Bartninkai). Kdyby koncovka –t, *–te nebo *–tē-s byla reflexem staršího osobního zájmena *–ti, očekávali bychom, že se bude vyskytovat pouze v prezentačních částicích, protože, jak jsem již 22 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63 maketas.indd 22 2011.06.17 08:23:47 Senosios lietuvių kalbos añskat, šiškat, tàskat ir su jais susiję žodžiai upozornil, zakódování komunikačního partnera je u takových částic obzvlášť důležité, nikoli však u běžných lokálních částic, u nichž by přítomnost etického dativu byla sotva opodstatněná. Tento argument je nicméně poměrně slabý, protože bychom mohli předpokládat, že koncovka podob añskat, šiškat a tàskat se liší od koncovky podob čionáitės, tenáitės a že koncovka podob šišgatės, tàšgatės vznikla jednoduše analogicky. 4. ZÁVĚR Na základě těchto údajů nelze mezi oběma řešeními rozhodnout: Fraenkelova etymologie se z typologického hlediska jeví jako velmi přitažlivá, ponechává však některé otázky otevřené; Bezzenbergerovo vysvětlení je prostší a patrně méně zajímavé, přesto však zůstává jednou z možností. Bylo by samozřejmě pěkné, kdybychom mohli litevské údaje zasadit do obecnějšího typologického rámce. Vše však závisí na údajích a pouze na údajích. L I T E R A T U R A A r u m a a P e t e r 1933: Untersuchungen zur Geschichte der litauischen Personalpronomina. Tartu: Universitas Tartuensis. A u g s t k a l n s A l v i l s 1934–1935: Baltische Miszellen. – Studi Baltici 4, 63–71. BB – B r e t k ū n a s J o n a s 1590: Biblia tatai esti wissas Schwentas Raschtas Lietuwischkai pergulditas per Jana Bretkuna. Königsberg. B e z z e n b e r g e r A d a l b e r t 1877: Beiträge zur Geschichte der litauischen Sprache. Auf Grund litauischer Texte des XVI. und des XVII. Jahrhunderts. Göttingen: Peppmüller. BP – B r e t k ū n a s J o n a s 1591: Postilla Tatai esti Trumpas ir Prastas Ischguldimas Euangeliju / sakamuiu Basznyczoie Krikschczionischkoie / nuog Aduento ik Waeliku. Per Iana Bretkuna [...]. – Jono Bretkūno Postilė, ed. by Ona Aleknavičienė. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2005. B ü h l e r K a r l 1934: Sprachtheorie. Die Darstellungsfunktion der Sprache. Jena: Verlag von Gustav Fischer. DI I–IV – E n d z e l ī n s J ā n i s 1971–1982: Darbu izlase 1–4. Rīga: Zinātne. F i l l m o r e C h a r l e s 1997: Lectures on Deixis. Stanford: CSLI Publications. F r a e n k e l E r n s t 1921: Baltoslavica, Beiträge zur balto-slavischen Grammatik und Syntax. Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht. Straipsniai / Articles 23 DANIEL PETIT Grevisse Maurice 11936, 121986: Le bon usage, Grammaire française. Bruxelles: Duculot. Hermann Eduard 1926: Litauische Studien, Eine historische Untersuchung schwachbetonter Wörter im Litauischen. Göttingen: Abhandlungen der Gesellschaft der Wissenschaft zu Göttingen. Kurschat Friedrich 1883: Littauisch–Deutsches Wörterbuch. Halle. Levinson Stephen C. 2006: “Deixis”. – The Handbook of Pragmatics, ed. by Laurence R. Horn, Gregory L. Ward. Oxford: Blackwell Publishing, 97–120. LEW I–II – Fraenkel Ernst 1962–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht. LKŽ 2II, XIV, XV, XVI, XVII – Lietuvių kalbos žodynas 2, 2. vyd. Odp. red. Jonas Kruopas, Vilnius: Mintis, 1969; 14–15. Hl. red. Kazys Ulvydas, Vilnius: Mokslas, 1986–1991; 16. Hl. red. Kazys Ulvydas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995; 17. Hl. red. Vytautas Vitkauskas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996. ME I–IV – Mühlenbach Karl, Endzelīns Jānis 1923–1932. Latviešu valodas vārdnīca, Lettisch-deutsches Wörterbuch 1–4. Rīga: Izglītības ministrija. MŽ – Mažvydas Martynas 1547–1570: Gesmes Chrīkſczoniſkas. – Katekizmas ir kiti raštai, ed. by Giedrius Subačius. Vilnius: Baltos lankos, 1995. MŽ – Mažvydas Martynas 1547–1570: Gesmes Chrīkſczoniſkas. – Martyno Mažvydo raštai ir jų šaltiniai, ed. by Guido Michelini. Vilnius: Mokslas, 2000. Nesselmann Georg H. F. 1851: Wörterbuch der Littauischen Sprache. Königsberg: Verlag der Gebrüder Bornträger. Niedermann Max, Senn Alfred, Salys Antanas, Brender Franz 1932–1968: Wörterbuch der litauischen Schriftsprache 1–4. Heidelberg: Winter. Petit Daniel 2010: On presentative particles in the Baltic languages. – Particles and Connectives in Baltic, ed. by Nicole Nau, Norbert Ostrowski. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 151–170. PK – Petkevičius Merkelis 1598: Katechismas. – 1598 metų Merkelio Petkevičiaus Katekizmas, ed. by Juozas Balčikonis. Kaunas: Švietimo ministerijos knygų leidimo komisija, 1939. Sasse Hans-Jürgen 1987: The Thetic/Categorical Distinction Revisited. – Linguistics 25, 511–580. SD – Sirvydas Konstantinas 31642: Dictionarium trium linguarum. – Pirmasis lietuvių kalbos žodynas, vyd. Antanas Lyberis. Vilnius: Mokslas, 1979. 24 Acta Linguistica Lithuanica LXII–LXIII ALL_62_63_maketas.indd 24 2011.06.17 08:23:47 Senosios lietuvių kalbos ańskat, ši̇̀skat, tàskat ir su jais susiję žodžiai SD – S i r v y d a s K o n s t a n t i n a s K. 1kolem roku 1620: Dictionarium trium linguarum. – Senasis Konstantyno Sirvydo žodynas, vyd. Kazys Pakalka. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997. S m o c z y ń s k i W o j c i e c h 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Vilnius: Vilniaus universitetas. WP – Wolfenbüttler Postilla 1573: Die litauische Wolfenbütteler Postille von 1573, ed. by Jolanta Gel umbeckaitė. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag in Kommission, 2008. Starolitevská ańskat, ši̇̀skat, tàskat a slova s nimi související S H R N U T Í Cílem tohoto článku je pojednat o etymologii ańskat, ši̇̀skat, tàskat, patřících do podtřídy ukazovacích částic – prezentativních částic – hojně doložených ve starých litevských textech a v některých současných litevských nářečích. Podrobněji jsou rozebrány dvě hypotézy o původu těchto částic, které vyslovili Adalbert Bezzenberger (1) a Ernst Fraenkel (2): 1) ańskat, ši̇̀skat, tàskat jsou pokládány za složeniny utvořené z ukazovacích zájmen ańs (anàs), ši̇̀s, tà a různých ukazovacích částic; 2) ańskat, ši̇̀skat, tàskat jsou považovány za útvary z ukazovacích zájmen ańs (anàs), ši̇̀s, tà, ukazovací částice -ka- a zkráceného dativu jednotného čísla zájmena druhé osoby (-ti ‚tobě‘ > -t). Po podrobném rozboru těchto hypotéz a uvedení argumentů pro i proti se dospělo k závěru, že ověřit některou z těchto hypotéz by mohla pouze důkladná analýza litevských jazykových dat. Doručeno 12. února 2011. DANIEL PETIT École normale supérieure 45, rue d’Ulm, 75005 PARIS, France E-mail – [email protected] Straipsniai / Articles 25