Jono Jaknavičiaus „Evangelijos“ XVIII a. pabaigoje

ZIGMAS ZINKEVIČIUS JONA JAKNAVIČIUSE EVANGELIA NA KONCI 18. STOLETÍ Po prostudování aktů vizitací děkanátů Breslauja, Pabaiskas a Ukmergė z let 1782–1784, které na pokyn vilniuského biskupa Ignoto Jakuba Masalského nedávno vydala Litevská katolická akademie věd, se vyjevuje mnoho zajímavých údajů o používání Jaknavičiusových evangelií v tehdejších kostelech. Jak bývalo tehdy zvykem, název evangelií se ve vizitačních aktech zapisoval zkráceně a nepřesně, což vyvolává určitou nejasnost a pochybnosti. Poměrně úplný, byť nepřesný, název Ewange(i)eliczka polska i litewska je zapsán ve vizitačních aktech těchto míst: Alanta, Apytalaukis, Balninkai, Daugėliškis, Šešuoliai, Tauragnai, Žeimiai a Žemaitkiemis. Existuje také varianta Ewangeliczka polska z litewską: Kuktiškės, Vidžiai, Zarasai (filiálka Suvieko). Proč se užívá zdrobnělá forma ewangeliczka, lze jen hádat. Nejčastěji však nacházíme jednoslovný zápis Ewang(i)eliczka nebo v množném čísle Ewang(i)eliczki: Adutiškis, Anykščiai, Apsas (3 exempláře), Breslauja (dokonce 5 exemplářů), Čiobiškis, Deltuva, Drūkšiai (2 exempláře), Dubingiai, Gelvonai (2 exempláře), Giedraičiai, Ikaznė, Inturkė, Joniškis (děkanát Pabaiskas), Kavarskas (2 exempláře), Kuktiškės, Kurkliai (2 exempláře), Labanoras, Lyduokiai, Miorai, Musninkai, Molėtai, Naujamiestis, Palūšė, Pasaminė (děkanát Breslauja), Pumpėnai, Račkiškė (děkanát Breslauja), Raguva, Ramygala (2 exempláře), Salakas (2 exempláře), Senasis Panevėžys (děkanát Ukmergė), Skiemonys, Šėta, Smalvos, Strūnaitis (2 exempláře), Širvintos, Taurapilis (děkanát Breslauja), Tverečius, Ukmergė (2 exempláře), Upininkai, Vadokliai, Vidiškiai (děkanát Ukmergė) a Zarasai. U některých zápisů je poznamenáno, že jde o novou knihu (např. Skiemonys), nebo že kniha je stará (Čiobiškis, Giedraičiai, Salakas aj.). Těžko říci, zda se tím míní míra opotřebení knihy, nebo stáří vydání. Z uvedeného seznamu míst vyplývá, že Jaknavičiusova evangelia se používala i tam, kde později převládl polský jazyk (např. Dubingiai, Giedraičiai, Inturkė), a dokonce i za hranicemi Litevské republiky (Apsas, Breslauja – po několika exemplářích, Drūkšiai, Ikaznė, Miorai...). Všude tam se bez nich kněží zřejmě neobešli. Tradice zkracovat název Jaknavičiusových evangelií slovem Ewangeliczka (Ewangeliczki) mohla být zděděna z dávnějších dob. Před sto lety žemaitským biskupem Pastabos / Notes 167 ZIGMAS ZINKEVIČIUS Ve vizitačních aktech Kazimierze Paca také často najdeme zapsáno Evangeliczki (např. Alsėdžiai, Betygala, Kelmė – 2 exempláře), jednou Ewangelijki małe (Radviliškis) vedle delších názvů Ewangeliczka polska i litewska (Žeimiai), Ewangeliczki polskie y litewskie (Tryškiai), Ewangeliczki polskie z litewskim (Baisogala) a Ewangelijki polskie y litewskie (Žagarė), a také latinsky Liber evangeliorum, idiomate polonico et samogitico (Lygumai). U posledního záznamu je ještě další: Rosarium idiomate samogitico – patrně překladatelné jako Růžová zahrada v žemaitštině. O jakou knihu jde? Slovem samogitica se zřejmě označovala tehdejší varianta litevského spisovného jazyka užívaná pro potřeby Žemaitije, jejímž základem bylo nářečí nynějších nížin střední Litvy. Těžko říci, zda zkratka Ewangeliczka (Ewangeliczki) ve všech uvedených případech skutečně označuje Jaknavičiusovy Ewangelijas. U raných vizitačních aktů žemaitské diecéze je to pochybné, neboť se tam objevuje také Ewangeliczki polskie – chybí i litewskie: jde snad o polskou knihu evangelií? (V Užventisu). Místo Ewangeliczki se vyskytuje Ewan(g) elijki (v Pakruojisu, Pušale). Jinak se latinská nebo polská kniha evangelií označuje jako Liber evangeliorum (např. ve Smilgiu a Vilkiji). Ať už je to jakkoli, není pochyb o tom, že Jaknavičiusovy Ewangelijos byly na konci 18. století stále velmi potřebnou a hojně používanou knihou. Kněží se bez ní neobešli, zvláště ti, kteří litevsky uměli jen velmi špatně nebo vůbec. Je to patrné z prozkoumaných vizitačních aktů. Obraz by se ještě více vyjasnil po prozkoumání rukopisných vizitačních aktů, kterých se dochovalo mnoho. Autorovi tohoto článku však kvůli podlomenému zdraví nebyly dostupné. To budou muset udělat budoucí badatelé. Je potěšující, že LKMA pokračuje ve vydávání dokumentů k vizitační akci, kterou zorganizoval biskup Ignoto Masalskis. Právě se tiskne soubor dokumentů kaunského děkanátu. Plánuje se vydat i další dokumenty, nejen ty biskupa Masalského. ŠALTINIAI Breslaujos dekanato vizitacija 1782–1783 m., atlikta Vilniaus vyskupo Ignoto Jokūbo Masalskio parėdymu (Lietuvos istorijos šaltiniai 7), par. Romualdas Firkovičius. Vilnius: Katalikų akademija, 2008. Pabaisko dekanato vizitacija 1782–1784 m., atlikta Vilniaus vyskupo Ignoto Jokūbo Masalskio parėdymu (Lietuvos istorijos šaltiniai 9), par. Algirdas Antanas Baliulis. Vilnius: Katalikų akademija, 2010. Ukmergės dekanato vizitacija 1784 m., atlikta Vilniaus vyskupo Ignoto Jokūbo Masalskio parėdymu (Lietuvos istorijos šaltiniai 8), par. Sigitas Jegelevičius. Vilnius: Katalikų akademija, 2009. Žemaičių vyskupo Kazimiero Paco 1675–1677 m. sudaryti vizitacijų aktai (Lietuvos istorijos šaltiniai 10), par. Mindaugas Paknys. Vilnius: Katalikų akademija, 2011. 168 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV