Juozas Aleksandravičius. „Kretingos tarmės žodynas“

ANTANAS BALAŠAITIS Směry vědeckého výzkumu: lexikografie, jazyková kultura, terminologie. Juozas Aleksandravičius SLOVNÍK KRETINGSKÉHO NÁŘEČÍ Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2011, 512 p. ISBN 978-609-411-072-6 Je třeba ocenit úsilí a práci litevských dialektologů. V roce 2011 vydal Litevský jazykový ústav dokonce dva slovníky nářečí: druhý svazek (608 s.) slovníku nářečí Dieveniškės, který připravili lingvisté tohoto ústavu Danguolė Mikulėnienė, Kazys Morkūnas a Aloyzas Vidugiris, a Slovník kretingského nářečí Juoza Aleksandravičiuse. Podnět ke vzniku takových slovníků dala pozornost, kterou učitelé Vilniuské univerzity v poválečných letech (od roku 1949) věnovali shromažďování údajů o litevských nářečích. Zdrojem těchto údajů byli studenti různých nářečí, kteří na univerzitě studovali litevštinu; byli vybízeni, aby popis svého rodného nářečí předložili jako diplomovou práci. Z jejich prac (bylo jich více než 60) tehdejší docent univerzity Zigmas Zinkevičius připravil obsáhlou monografii o nářečích litevského jazyka Litevská dialektologie (1966) se 75 mapami fonetických údajů. Prvním autorem diplomové práce o nářečí byl absolvent z roku 1949, Kretingan z vesnice Būbeliai Juozas Aleksandravičius (1920–2007). Během studia byl prvním předsedou studentského vědeckého lingvistického kroužku a pro další studium byl přijat do aspirantury Litevského jazykového institutu. Byl také jedním z účastníků první dialektologické expedice do okresu Prienai v roce 1950. Osud tomuto nadanému průkopníkovi bohužel nepřál. Z aspirantury byl vyloučen (poté, co se zjistila fakta z jeho životopisu, která nevyhovovala sovětské vládě; navíc jeho sestra uprchla na Západ). Disertaci napsal a obhájil v roce 1968, když pracoval v Institutu pro další vzdělávání učitelů. Aleksandravičius byl prvním litevským dialektologem, který se rozhodl připravit slovník svého rodného nářečí. Slova a věty si zapisoval už během studia. Když několik let učil, začal psát text slovníku. K disertaci o kretingském nářečí připojil přílohu s více než 3000 nářečními slovy (bez ilustračních vět). Vláda ho od dialektologie odklonila ke slovníku; k dialektologii se vrátil až ve stáří – v roce 2004.1 1 To se dozvídáme z úvodního článku slovníku „Litevská a pedagogická činnost Juoza Aleksandravičiuse“, který přináší vzpomínky jeho současníků a kolegů (Algirdas Sabaliauskas, Zigmas Zinkevičius, Bronius Dobrovols- 178 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Kretingos tarmės žodynas Rukopis slovníku, který byl Litevskému jazykovému ústavu znovu nabídnut v roce 2007, se proto k vydání rozhodly připravit vedoucí oddělení dějin jazyka a dialektologie prof. dr. Danguolė Mikulėnienė a doc. dr. Daiva Vaišnienė. O jejich úsilí pojednává redakční článek Vaišnienė „Slovník kretingského nářečí: hlavní zásady prezentace materiálu“. Uvádí se v něm, že autor, který se po dlouhé přestávce vrátil k psaní slovníku, „už nestihl přečíst tento slovník od začátku do konce, sjednotit a rozhodnout o prezentaci některých slov či tvarů, a proto musela odborná redakce zodpovědět mnoho důležitých otázek souvisejících nejen s technickými, ale i s odborně interpretačními záležitostmi“. Redaktorky slovníku předložený rukopis respektovaly: snažily se zachovat „soulad názorů autora a odborného redaktora“. V obsáhlém (16stránkovém) redakčním článku jsou probrány zásady úpravy slovníku, transkripce, transponování a upřesňování významů. Z toho je patrné, že redaktoři věnovali textu slovníku značnou práci – usilovali o to, aby slovník odpovídal současné úrovni nářeční lexikografie. Po tomto článku jsou jako úvod ke slovníku zařazeny ještě podrobnější (18stránkové) autorovy „Úvodní poznámky“, v nichž se pojednává o poměrně rozsáhlé nářeční oblasti (asi 600 kilometrů čtverečních), jejích obyvatelích (včetně Kursenieki), dějinách tohoto kraje, místních názvech, nejvýraznějších nářečních rysech, výběru slov atd. Autor uvádí, že slovník obsahuje charakteristická slova pouze ze samotné západní části severního žemaitského nářečí. Posuzovaný slovník je tedy poměrně rozsáhlým diferenčním slovníkem (nechybějí v něm však ani slova ze spisovného jazyka). Celkem obsahuje více než 14 tisíc slov. V souladu s dřívějším pojetím mu byl ponechán název Slovník kretingského nářečí, ačkoli se dnes přikláníme k označení slovníky nářečí. Řídí se vzorem prvního takto vydaného slovníku Vytautase Vitkauskase. Tyto slovníky se nazývají také jinak: Vito Labutisův Slovník kraje Daukšiai; Klementina Vosilytė dokončuje Slovník kupiškénského nářečí. Do tisku se připravuje Slovník okolí Mosedisu Birutė Rokaitė-Vanagienė (1934–2011) – bude to třetí slovník žemaitského nářečí. Při pojednání o slovníku je především třeba zmínit slova charakteristická pro tuto i širší žemaitskou oblast: on, ona „on, ona“, končit „skončit“, tlustý „silný“, žravý „žravý, hltavý“, střevo „střevo“, špičatý „špičatý“, plakat „plakat“, kámen „kámen“, hýbat se „pohybovat se, vrtět se“, kachna „kachna“, ozimá pšenice „ozimá pšenice“², asi (a 5 variant) „snad, pravděpodobně“, válenka „válenka“, hlíza „hlíza“, krát „krát“, bolest „bolest“, střepina „střepina“, trhavě „trhavě“, těžký „těžký“, prodrat se „vlézt, prodrat se“, krmení „krmení, pastva“, běhat „běhat, řádit“, dívat se „dívat se“, sněhová závěj „závěj“, dojmy kolegů a redaktorky Danguolė Mikulėnienė seznamují současnou generaci lingvistů s autorovou osobností a podmínkami doby, v níž žil – jde o „složitý osud litevského intelektuála za druhé světové války a v poválečných letech“ (Mikulėnienė). 2 Šio nėra LKŽ, bet jo paplitimas nurodytas Baltų kalbų atlaso žemėlapyje (2009: 159). Recenzijos / Reviews 179 ANTANAS BALAŠAITIS žvaizdė ‘hvězda’. Několik osobitých přídavných jmen s předponou ap-: apdurnỹs, apkūnỹs, aplamỹs, -ė ‘zanedbanec’, apsausỹs, apsenỹs, apžalỹs, apžiulikỹs, -ė ‘poněkud prohnaný’, odpovídajících odvozeninám spisovného jazyka s -okas. Ve slovníku je hojně zastoupena příslovce utvořená osobitým způsobem, zejména ze starých lokálů: áudrotie ‘za bouřky’, giẽdrotė³, giliẽ, kaitrotie, lýnantie, lýtotie, ser̃gantie, snìngantie, spéiguotie, šaltie, šãrpie ‘rychle’, šiltie, šiõkie, šlãpie, tam̃sie, tõlie, vėjuotie, vėtrotie. Pro místní nářečí je typické tvoření příslovcí s předponou pa- a zakončením -iuo, které odpovídá spisovnému -ui: padieniuõ, paeiluiõ, pagauriuõ, pakarčiũo, pakeliuõ, paplaukiuõ, paporiuõ, parindžiuõ, pasauliuõ, paskypuõ, pavandeniuõ, pavėjuo, paviršiuo. Zajímavá jsou příslovce času: užtáipernai ‘předloni předloni’, užtáivakar ‘předevčírem’. V nářečí jsou také pejorativní odvozeniny s předponou na- nebo příponou -alis, -ė: nãkabis ‘někdo, kdo za moc nestojí, darebák’, nãkažis ‘něco bezvýznamného, špatného’, navėkšlis, -ė ‘někdo neschopný, k ničemu’. Přípona -alė se zdá být užívána bez pejorativního významu pro označení neprovdaných žen, zatímco obecná slova mají význam pejorativní: butãlis ‘špatný dům’, kelãlis, kẽšalis ‘malý kopeček’, kūtãlis ‘špatný chlév’, lovãlė, mergãlė, mūrãlis ‘špatný sporák’, nosãlė, numãlis, pelkãlė, snopãlė ‘trouba’, šnekalãl, švãmalis ‘darebák, nemehlo’, trobãlė, žardãlis. Opačný, mazlivý význam mají označení členů rodiny: mamãlė, tėvãlis, vyrãlis a dievãlis. V kretingském nářečí je stále živé také osobité duální číslo: katrūdu, katridi ‘kteří dva’, pačiūdu, patidi ‘sami dva’, vėdu, vėdi ‘my dva, my dvě’, šiūdu, šidi ‘tito dva, tyto dvě’: vėdo sȯ anõu keik ė lga lãi kuovũos ‖ vėdėms abėdėms tuoks pȧt lekėms ‖ vėdo ėtãu nõmėj ‖ šėke tãu e_ jọdõm dõusọ po_saldãini ‖ Minulý opakovací čas se vyjadřuje pomocným slovesem liuob s infinitivem a dalšími tvary: kliẽtė ǐõubãm mėigũotė ‖ Ve slovníku lze pozorovat také užívání předponových částic iš, nu, pri, už, které nejsou typické pouze pro nářečí tohoto kraje: při kladné odpovědi na otázku zastupují celé sloveso: a_ jau ėšveriet pėitus? ‖ – ėš ‖ a_priválgė? ‖ – pri ‖ ar_ožėsi pri_mõnes? ‖ – ož ‖ Velkou hodnotou slovníku jsou ilustrační věty. Jsou různorodé, často krátké (někdy jsou vedle sebe i podobné), z rozhovorů jsou zaznamenány i delší; uvádějí se pořekadla, přísloví, úryvky písní (nevyhýbá se ani říkankám). Ve srovnání s Kupiškėnų žodynu je ilustrací podstatně méně: k mnoha slovům je připojena jen jedna krátká věta. Při čtení slovníku si člověk představuje každodenní život, starosti a nálady lidí v poválečném období. Rád bych jich několik citoval (z praktických důvodů jsou převedeny): Nejlepší lék je žít rozumně. Kdo má hodně práce, nemá čas ani umřít. Jaký život, taková i smrt. Hlad láme i železo. Času nepřidáš ani vlastnímu šašuolėči. Kolik je teď hodin? Kolik se toho stihlo, tolik je i času. Láska je jako slina: chvíli trvá a spadne. Jak vlaštovka létá- 3 Pochybný odlišný koncový tvar. 180 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Kretingos tarmės žodynas za pahorky, bude pršet. A když už, tak pořádně. Chceš-li, aby nohy vyrostly, musíš přiložit nehet. Černá bílá, ale vařená. Když nešiješ, zarosteš, a když zarosteš, budeš se škrábat jako oholený. Spojování do kolchozů nám nevyhovovalo: všechno zničili. Celý týden jsem byl jako nesvůj, když nám vzali půdu. Protali, protali, kdypak se vrátíš domů. Čím se člověk narodí, tím také zemře. Kéž by tě smrtka odnesla! Na závěr několik poznámek. Při srovnání LKŽ a nářečních slovníků jsou patrné změny ve stavbě slovníkového hesla. Podle vzoru LKŽ se pravidelně tvořená příslovce od přídavných jmen (s příponou –ai) a zdrobnělá podstatná jména uváděla v hesle přídavného jména nebo podstatného jména, zatímco v Kretingos tarmės žodyne jsou vyčleněna jako samostatná hesla. Takto postupovat doporučila Státní komise pro litevský jazyk usnesením ze zasedání dne 21. prosince 2006, protože se považují za samostatná slova. Jak je patrné z faksimile rukopisu, autor v posuzovaném slovníku tato příslovce samostatně nevyčlenil, zatímco zdrobnělá podstatná jména uvedl jako samostatné hnízdo. Redaktorka Vaišnienė zjistila, že se tak nečinilo důsledně, a proto bylo nutné vše upravit podle doporučení VLKK. Tím se počet slov ve slovnících zvyšuje. Na druhou stranu se nepravidelně tvořená příslovce uváděla jako samostatná hesla. Nyní se tedy obojí lexikograficky hodnotí stejně. Pokud jde o výklady významů: Zdá se, že několik výrazů z oblasti každodenního života bylo třeba vysvětlit přesněji. Langinė – místnost na druhém konci domu. Zde se hodilo doplnit – v horší části domu. Přišlo vhod nahlédnout do LKŽ, stejně jako při výkladu výrazu pārlaidinis – část vozu. Hodilo se doplnit – spojovací, srov. perlaidinys. Není jasné, proč je pyragiūkas vysvětleno množným číslem – buchty. Kamūnija není svátost biřmování. Gūnė není jen prostěradlo na nošení sena, srov. LKŽ. Vedle hojně uváděných výpůjček je otázkou, zda jsou tradičními nářečními slovy ekspirinas, pājamas, balatorija či finanční deformace pināusai, pāršuietamojī ‘rentgenová místnost’, didelis āčiuo. Autor v předmluvě napsal, že připravil diferenční slovník. Neměly mu tedy redaktorky navrhnout, aby vypustil slova spisovného jazyka, která nemají významy typické pro nářečí, např.: girdyti, grėbti, greitas, gulėti, raidė, rugsėjis a další? Sotva lze za hybridy považovat stalnė a sumnėnė – jsou to slavismy, stejně jako stainė. Lelijėlės už by se za hybrid považovat neměla. Jako slavismus je lelija označena pouze v Druskininkų tarmės žodyne, v LKŽ však uvedena není. Na závěr svého článku se raduji, že rozsáhlé Aleksandravičiusovo dílo bylo tak vstřícně přijato dialektology Institutu – jako památka žemaitského nářečí a dějin litevského jazyka. Bylo krásně vydáno s náležitým úvodem a zařadilo se mezi nářeční slovníky. Křivda způsobená cizí vládou nezdolala vytrvalého Žemaity. Poté, co byl vyloučen z vysněného institutu, potlačil svou křivdu a vrátil se s darem pro litevskou jazykovědu. Recenzijos / Reviews 181 ANTANAS BALAŠAITIS LITERATŪRA Baltų valodų atlants. Prospekts = Baltų kalbų atlasas. Prospektas = Atlas of the Baltic Languages. A Prospect, sudarytojos ir įvado autorės: Danguolė Mikulėnienė, Anna Stafecka; žemėlapių komentarų autorės: Ilga Jansone, Anna Stafecka, Rima Bacevičiūtė, Asta Leskauskaitė; žemėlapių kompiuterinį variantą parengė Edmundas Trumpa. Rīga: Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009. Dieveniškių šnektos žodynas. N–Ž. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2010. Kretingos tarmės žodynas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2011. Įteikta 2012 m. kovo 3 d. ANTANAS BALAŠAITIS Didlaukio 27-64, LT-08320 Vilnius, Lietuva 182 Acta Linguistica Lithuanica LXVI