„XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai“. Sudarytojos Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė

MIROSŁAW JANKOWIAK Institut slavistiky Polské akademie věd Oblasti výzkumu: běloruský jazyk, polské nářečí „Kresy“, bělorusko-baltsko-polská jazyková hranice. LITEVSKÁ NÁŘEČÍ NA POČÁTKU XXI. STOLETÍ: GEOLINGVISTICKÝ A SOCIOLINGVISTICKÝ VÝZKUM: MAPY A JEJICH KOMENTÁŘE Sestavily Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė Vilnius: Briedis, 2014, 459 p. ISBN 978-9955-26-468-2 V roce 2014 vyšlo ve Vilniusu monumentální dílo s názvem The Modern Geolinguistic Research in Lithuania: The Optimisation of Network Points and the Interactive Dissemination of Information, které je výsledkem dlouhodobé práce proslulých jazykovědců zkoumajících litevská nářečí a polské, běloruské a ruské jazyky/nářečí v Litvě. Po druhé světové válce vytvořili Litevci síť sídelních bodů litevského jazyka, která zahrnovala více než 720 měst a obcí. Shromážděný materiál se stal základem pro vytvoření a vydání „Atlasu litevského jazyka“ (Lietuvių kalbos atlasas). Shromážděný materiál, jak lze očekávat, odráží situaci z předchozích desetiletí a nezahrnuje jiné jazyky, jimiž se mluvilo v Litevské SSR. Na druhou stranu obsahuje klasifikaci litevských nářečí (1966), kterou vytvořili Aleksas Girdenis a Zigmas Zinkevičius. Od shromáždění materiálu uplynulo 60 let, Litva znovu získala nezávislost a demografická i socioekonomická situace se změnila. Výše uvedené faktory ovlivnily jazykovou situaci v litevském státě. Litevští i lotyšští jazykovědci zahájili nový rozsáhlý výzkum, jehož cílem je zachytit současný stav litevských a lotyšských nářečí na území Litvy a Lotyšska. To je o to 392 Acta Linguistica Lithuanica LXXI XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai Sudarytojos Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė důležité, protože oběma jazyky mluví jen málo obyvatel (v daném státě i v exilu přibližně 4 miliony litevsky a přibližně 2 miliony lotyšsky) a jazyk je v těchto zemích stále považován za jeden z nejdůležitějších prvků národní identity. V roce 2009 The Atlas of the Baltic Languages. A prospect1 vydaly Lotyšský jazykový institut v Rize a Institut litevského jazyka ve Vilniusu; v roce 2014 vyšel první svazek Atlas, věnovaný názvům rostlin (Baltų kalbų atlasas. Leksika 1: Flora2. Další velmi důležitou studií je nyní recenzovaná kniha, která završuje víceletý projekt nazvaný The Modern Geolinguistic Research in Lithuania: The Optimisation of Network Points and the Interactive Dissemination of Information. Po dobu tří let (2010–2013) zkoumala a analyzovala prof. Danguolė Mikulėnienė společně s 33 kolegy a studenty litevská nářečí z geolingvistického a sociolingvistického hlediska. Členové projektu si stanovili několik hlavních cílů: shromáždit a zveřejnit nejnovější materiál zachycující centrální a periferní litevská nářečí, přesně určit hranice litevských nářečí a podnářečí na základě analýzy fonetických rysů, ukázat sociolingvistickou situaci na celém území litevského jazyka a provést předběžnou analýzu shromážděného materiálu. Výzkum zahrnul 735 sídel v Litvě a 15 v zahraničí (celkem přibližně 5 000 hodin digitálních nahrávek), aktualizoval síť nářečních bodů (některé vesnice již zanikly a přibyly také nové obce) a vytvořil současný archiv nářečí XXI. století. První část publikace se věnuje teoretickým aspektům (teoriím, metodologiím, terminologii) i úloze a postavení litevské dialektologie v rámci světové dialektologie. Autorky zdůrazňují, že samotný pojem geolinguistics se v litevské dialektologii objevil až na počátku XXI. století. Tradiční dialektologie zachycuje jazykovou realitu staticky, zatímco geolingvistika dynamicky. Litevská nářečí a podnářečí vyžadovala novější analýzu a interpretaci, které by odpovídaly poznatkům současné lingvistiky, zohledňovaly jazykové, sociální a geografické aspekty a uplatňovaly nejnovější terminologii. Autorky například používají termín topolect (podle čínského badatele Victora H. Maira), který se vztahuje ke kódu, který Baltu valodu atlants, Anna Stafecka, Danguolė Mikulėnienė, Riga / Vilnius, 2009. Baltu valodu atlants. Leksika 1: Flora. Baltų kalbų atlasas. Leksika 1: Flora. Atlas of the Baltic Languages. Lexis 1: Flora. 2. přepracované vydání. Redakce Danguolė Mikulėnienė a Anna Stafecka. Vilnius: Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts, Lietuvių kalbos institutas. Lotyšský jazykový institut Lotyšské univerzity a Institut litevského jazyka, 2013, 568 s. Recenzijos / Reviews 393 MIROSŁAW JANKOWIAK koexistují na stejném území s jinými, vzájemně nesrozumitelnými jazyky a topolecty nemají žádnou samostatnou jazykovou identitu. Autorky proto v případě Litvy označují jako topolects všechny místní varianty těchto jazyků: polštiny, běloruštiny, místní variantu ruštiny a lotyštiny. Správné použití metodologie (sběr materiálu a jeho zpracování) i terminologie bylo v této publikaci velmi důležité, ba zásadní. Proto kniha obsahuje podrobný rozbor a popis těchto otázek (zpracovaly: Daiva Aliūkaitė, Violeta Meiliūnaitė, Jurgita Jaroslavienė, Danguolė Mikulėnienė). Druhá zásadní kapitola, jejíž autorkami jsou Danguolė Mikulėnienė, Asta Leskauskaitė a Laura Geržotaitė, se věnuje geolingvistickému výzkumu v Litvě. Autorky představily vývoj výzkumu od předgeolingvistické fáze (konec XIX. století), přes intenzivní rozvoj jazykového zeměpisu (Kazimieras Būga) až po současnost – neogeolingvistickou fázi. Největším počinem litevských dialektologů bylo bezpochyby vydání The Atlas of the Lithuanian Language ve třech svazcích (s lexikálními, fonetickými a morfologickými jevy zachycenými na 376 mapách). Zahrnoval materiál shromážděný během 15 let ve více než 800 sídlech (za hranicemi Litvy na dalších 13 místech); archiv tvoří 30 000 metrů magnetických pásek a 15 000 stran ručně psaných záznamů, které připravilo 600 lidí. Další významnou událostí bylo rovněž vydání Atlas of the Baltic Languages, zachycujícího materiál z území Litvy a Lotyšska. Nejnovější období litevské dialektologie – neolingvistické období – začalo spolu s výše zmíněným projektem, jehož výsledkem je nyní recenzovaná publikace. Autorky dále pojednávají o tradiční klasifikaci litevských nářečí a podnářečí a zdůrazňují, že podle pravidel, která přijali různí badatelé (a konkrétněji podle volby příslušných fonetických rysů), existovaly nejméně tři způsoby jejich vymezení. V průběhu mnoha let byla opravena téměř pětina zkoumaných bodů, to však síť nářečních bodů podstatně nezměnilo. Tato nová klasifikace, podrobená úpravám – tedy přejmenování podnářečí – geolingvistickou situaci v Litvě nezměnila, ačkoli některé její prvky odrážejí dokonce předválečné administrativně-územní členění. Třetí kapitola knihy (Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė, Janina Švambarytė-Valužienė a další) popisuje geolingvistickou situaci litevských nářečí v XXI. století a optimalizaci terénních bodů. Výzkumníci doplnili dotazníky oproti tradiční dialektologii o sociodemografické parametry. Regionální variabilita byla analyzována nejen z hlediska jednoho jazyka / nářečí; vývojové charakteristiky a změny variability nebyly pojímány jako jev 394 Acta Linguistica Lithuanica LXXI XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai Sudarytojos Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė nikoli jako uzavřeného systému, nýbrž jako důsledek interakcí mezi systémy. Výzkumníci stanovili sedmistupňovou úroveň regionality řeči respondentů, a to mimo jiné na základě takových kritérií, jako jsou místo narození, místo bydliště v období do 18 let věku, původ rodičů a současné místo bydliště. Jednotlivé úrovně regionality se odrážejí v kvalitě jazyka / nářečí. Za účelem optimalizace výzkumných bodů bylo určeno několik faktorů, které předchozí badatelé zohledňovali: geografická kritéria pro stanovení bodů (vzdálenost mezi body činí 8–12 km), administrativně-územní členění (staré vesnice a osady, zřídka malá města), kritéria nářeční čistoty – výběr vesnice nikoli na základě administrativního umístění, ale její příslušnosti k určité nářeční skupině; název sídla (vesnicím s cizími, nelitevskými názvy se badatelé vyhýbali). Bod nemusí vždy představovat jedno město / vesnici, může jít o centrální i okrajová města. Autoři tohoto projektu a publikace také definovali pojem aktivního a zaniklého bodu. Aktivní bod je místo, kde žijí všechny tři generace a v každodenním životě hovoří jedním nářečím nebo podnářečím. Dojde-li ke změnám (např. vesnice zanikne nebo se sousední město/vesnice stane centrem), číslo bodu zůstává stejné, ale jeho název se změní. Zaniklý bod je místo, kde v daném městě/vesnici (centru) ani v jeho okolí nežije původní obyvatelstvo. Analýza shromážděného materiálu potvrdila tradiční rozdělení litevského území na dvě hlavní nářečí – žemaitské a aukštaitské, které odpovídá etnogenetickému členění. Materiály rovněž ukázaly probíhající změny – u západních žemaitských podnářečí byla míra aktivity vyhodnocena jako velmi nízká, na rozdíl od oblastí jižní, východní a severní Žemaitije, kde je zaniklých bodů málo. U aukštaitských podnářečí lze také pozorovat velmi dobře zachovanou nářeční strukturu v řeči respondentů. Výjimkou jsou body ležící za hranicemi země – například v Bělorusku, kde zanikají. Za pozitivní výjimku považují Autoři litevská podnářečí v okolí Puńsku v Polsku, kde jsou aktivní a mají velké vyhlídky na přežití v blízké budoucnosti. Národní homogenita ve většině oblastí Litvy podporuje jazykovou homogenitu a dobré zachování struktury litevských podnářečí. Tam, kde se používá více jazyků, dochází ke změnám ve struktuře litevských podnářečí rychleji, jak je tomu v oblasti Vilniusu. Zvláštní pozornost si zaslouží kapitola IV (Místní varianty jiných jazyků v Litvě). Ve většině zemí se při práci na nářečních atlasech určitého jazyka jiné jazyky, jimiž se v dané oblasti hovoří, obvykle vůbec nezmiňují. Autoři nejen zohlednili jiné jazyky a podnářečí, ale také je popsali na základě nejnovějších terénních výzkumů. Čtenář tak Recenzijos / Reviews 395 MIROSŁAW JANKOWIAK získává ucelený přehled o jazykové situaci v celé Litvě. Lotyšský jazyk popisuje v článku Gintarė Judžentytė (Lotyšský jazyk v Litvě). Polštinu v severních pohraničních oblastech popisuje Kristina Rutkovska, běloruská podnářečí Lilija Plygavka a ruský jazyk Nadežda Morozova. Polština se týká tří oblastí: Vilniuské oblasti, Kaunaské oblasti a oblasti Ignalina-Zarasai. Poláci v Litvě představují významnou část obyvatelstva – přibližně 200 tisíc; v okresní samosprávě Šalčininkai tvoří Poláci až 79,5%, ve Vilniuské oblasti 61,3%, v okresní samosprávě Trakai 33,2% a v okresní samosprávě Švenčionys 27,4%. Své tradice, včetně mateřského jazyka, si velmi dobře uchovávají. V Kaunaské oblasti a oblasti Ignalina-Zarasai je situace horší. Běloruská podnářečí poměrně běžně používá starší generace obyvatel žijících v jihovýchodní části země. Pokud jde o ruský jazyk, je třeba hovořit o nářečí starověrců (jejich vesnice litevští badatelé samostatně nezkoumali) a o řeči Rusů žijících v mnoha městech. Výzkum umožnil nejen archivovat současný stav litevských nářečí i dalších jazyků a podnářečí, jimiž se hovoří v Litvě a jejím okolí, ale také provádět dlouhodobý nářeční výzkum a analyzovat jazykovou situaci na tomto území, a dokonce předvídat změny v blízké budoucnosti. Výsledky práce lingvistů na tomto projektu představily jazykovou situaci v Litvě mnohovrstevnatě a komplexně a mají velký potenciál pro analýzu nejen jednotlivých nářečí a podnářečí, ale také obecného jazyka a dalších jazyků (polštiny, běloruštiny, ruštiny, lotyštiny), jimiž se hovoří v různých oblastech země. Autoři upozorňují na změny jazykové situace v okolí velkých měst (probíhající proces urbanizace), a to i ve vzdálenosti desítek kilometrů od center. O nářečí se na těchto místech mluví jen obtížně. Přítomnost dalších jazyků situaci zpestřuje – zejména ve Vilniusu a Klaipėdě (ruština). Naproti tomu řeč v Kaunaské oblasti si nářeční strukturu zachovala velmi dobře, což je mimo jiné důsledkem homogenního složení obyvatelstva. V této kapitole Autoři představili současnou klasifikaci nářečí s ohledem na jednotlivé skupiny podnářečí a jejich centra. Podnářečí se lépe zachovala v místech, kde si jejich mluvčí více uvědomovali jejich symbolickou hodnotu; tomu tak je například v oblasti Žemaitije, nikoli však v Aukštaitiji. Zejména ve východní Aukštaitiji je obtížné rozpoznat dobře zachovanou strukturu podnářečí – soužití různých jazyků (polštiny, běloruštiny) způsobilo konvergenci, tedy vzájemné ovlivňování jazyků a jejich asimilaci. 396 Acta Linguistica Lithuanica LXXI XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas: žemėlapiai ir jų komentarai Sudarytojos Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė Recenzovaná studie má zásadní význam, neboť představila systém zahrnující nejen jazykové a geografické faktory, ale také sociální a kulturní rysy. Zvolená metodologie umožnila analyzovat jazykové kontinuum v Litvě na vertikální i horizontální úrovni a osvobodit litevskou dialektologii od klasických výzkumných metod, které ukazují pouze zlomek jazykové reality. Litevská nářečí se zachovala na většině míst vyznačených již v The Atlas of the Lithuanian Language, v současnosti se však vyznačují proměnlivostí a dynamikou, nikoli stabilitou jako před desetiletími. Nejnižší vitalitu vykazují podnářečí západní Žemaitije a jižní a východní Aukštaitije, nejvyšší pak žemaitská nářečí. Výzkum provedený autory dokonale ukazuje zánik i užívání nářečí a vznik nových, takzvaných odvozených nářečí. Starší generace mluvčích nejlépe představuje statický nářeční model (horizontální proměnlivost), generace středního věku pak výraznou dynamiku (vertikální proměnlivost) – sbližování s jinými jazyky nebo podobnost se spisovným jazykem. Jazyk nejmladší generace mluvčích je nejvíce mnohotvárný a právě ten bude v blízké budoucnosti utvářet jazykovou situaci. Za několik desetiletí bude třeba tento jazyk znovu zkoumat, abychom mohli sledovat jeho změny. Představená kniha je mimořádně významnou publikací, která má pro litevskou dialektologii dokonce zásadní význam. Nejde jen o rozsáhlý materiál, který zkušení lingvisté pečlivě a odborně shromáždili, ale také o obsáhlou analýzu a interpretaci provedenou s využitím nejnovějších metodologií. Autoři odvedli během tříletého projektu titánskou práci. Shromáždili materiál z celého území Litvy, což umožnilo porovnat současnou jazykovou situaci s výsledky starších výzkumů a poskytne velmi dobré měřítko pro budoucí terénní studie. Kromě inovativního přístupu ke geolingvistickému výzkumu upoutává zvláštní pozornost skutečnost, že autoři vzali v úvahu i další jazyky, kterými se na území Litvy mluví – běloruštinu, lotyštinu, polštinu a ruštinu. Všechny výše uvedené skutečnosti umožnily představit skutečnou jazykovou situaci v Litvě včetně všech jazykových, sociálních a administrativních faktorů. Publikace má velký archivně-poznávací význam. Autoři vynaložili značné úsilí, aby každou kapitolu doplnili četnými barevnými mapami, diagramy a grafy, které spolu s několika přílohami nabízejí skvělou možnost porovnat současnou situaci na litevském venkově v XXI. století se situací před desetiletími. Publikace obsahuje 14 map (pro srovnání starou – z The Atlas of the Lithuanian Language – a současnou), které ukazují nejnovější tendence ve struktuře litevských nářečí a podnářečí, včetně jedné mapy zobrazující rozšíření běloruštiny, lotyštiny, polštiny a ruštiny Recenzijos / Reviews 397 MIROSŁAW JANKOWIAK bodů. Na konci publikace najdeme rozsáhlou přílohu (věnovanou metodologii výzkumu, dotazníkům a seznamu zkoumaných bodů – spolu s názvy a číslováním z The Atlas of the Lithuanian Language a novými názvy a čísly vytvořenými pro účely tohoto projektu). Představené dílo: XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas. Žemėlapiai ir jų komentarai představuje také skvělý a důkladný přehled poznatků pro badatele zabývající se litevskými nářečími a jazykem, pro odborníky na polštinu, běloruštinu a ruštinu užívanou na území Litvy, pro ty, kdo se věnují otázkám jazykových hranic, i pro studenty baltských studií. Část materiálů shromážděných a zpracovaných autory je dostupná na zvlášť vytvořených webových stránkách www.tarmes.lt, které čtenářům umožňují snadný přístup k výsledkům práce litevských dialektologů (zpracovaným v litevštině a angličtině). Odevzdáno 5. září 2014. MIROSŁAW JANKOWIAK Instytut Slawistyki PAN ul. Bartoszewicza 1B / 17, 00-337 Warszawa, Poland [email protected] 398 Acta Linguistica Lithuanica LXXI