Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten

DARIUS IVOŠKA Institut litevského jazyka Vědecké výzkumné směry: onomastika, baltsko-německé jazykové kontakty. LITEVSKÁ OSOBNÍ JMÉNA V DOKUMENTECH ŘÁDU Litevská osobní jména v dokumentech Řádu německých rytířů ANOTACE Příspěvek se zabývá litevskými antroponymy zaznamenanými v rukopisných listinách Řádu německých rytířů, konkrétně v řádovém foliantu č. 105. Rukopisné listiny Řádu německých rytířů obsahují četná baltská místní a osobní jména, mimo jiné také poměrně mnoho litevských onym. V příspěvku jsou pojednána pouze litevská osobní jména, jimiž byli označováni Litevci zmínění v některých dokumentech Řádu německých rytířů. Většinou jde o dosud neznámá osobní jména, případně o starší varianty již známých osobních jmen. Těžiště příspěvku spočívá v návrzích původu uvedených osobních jmen, která jsou podrobně analyzována a porovnávána s dochovaným baltským souborem osobních jmen. KLÍČOVÁ SLOVA: antroponymie, osobní jméno, onomastika, onymum. ANOTACE Článek analyzuje antroponyma zaznamenaná v rukopisných dokumentech Řádu německých rytířů, konkrétně ve foliu č. 105 archivu Řádu německých rytířů. Rukopisy Řádu německých rytířů obsahují rozsáhlou škálu baltských toponym a antroponym; mezi nimi je také mnoho litevských onym. Článek pojednává o litevských antroponymech citovaných v dokumentech Řádu německých rytířů při zmínkách o privilegovaných Litevcích. Dosud jde většinou o antroponyma v podstatě neznámá nebo o varianty již známých jmen. Cílem článku je pokusit se vysvětlit původ nových 38 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten antroponym na základě důkladného rozboru skutečností týkajících se nových antroponym a jejich porovnání s existujícími baltskými antroponymy. KLÍČOVÁ SLOVA: antroponymie, osobní jméno, onomastika, onymum. ÚVOD Výzkum řádového foliantu č. 105 (dále jen OF 105) má pro baltskou onomastiku mimořádný význam. Přestože OF 105 zkoumali nejznámější onomasté a badatelé baltských jazyků první poloviny 20. století, Georg Gerullis a Reinhold Trautmann1, kteří se zabývali pouze staropruskými místními a osobními jmény, je tato sbírka listin stále předmětem důkladného a všestranného výzkumu. Uvedený řádový foliánt obsahuje privilegia Řádu německých rytířů (dále jen DO), převážně ze 14. století, mimo jiné také četná udělení pozemků Prusům a Litevcům. Zvláště důležitá je skutečnost, že v OF 105 byla zaznamenána také četná litevská osobní jména (dále jen PN), z nichž část je zpracována v tomto příspěvku. Výzkum materiálu zprostředkovaného OF 105 je velmi složitý, protože rukopisné doklady jsou různorodé, tj. listiny zapisovalo mnoho úředníků DO, a proto se zápis baltských jmen liší. Vyskytuje se také mnoho oprav, škrtů, odkazů a poznámek. Stav listin (zejména pergamenů) je v mnoha případech natolik špatný, že některé části textu včetně PN jsou sotva čitelné. Nejstarší baltská, respektive litevská onyma se vyskytují také v jiných pramenech, například v Litauischen Wegeberichten, které byly vydány ve slavné sbírce Scriptores rerum Prussicarum (SRP II 662–711). SRP přinášejí četná litevská a staropruská místní a osobní jména, pocházející převážně z listin 14. století. Je třeba zdůraznit 1 Díla Die altpreußischen Ortsnamen Georga Gerullise, vydané roku 1922, a Die altpreußischen Personennamen Reinholda Trautmanna, vydané roku 1925, představují základní díla v oblasti výzkumu baltských vlastních jmen. Straipsniai / Articles 39 DARIUS IVOŠKA že litevská osobní jména byla shromážděna z podstatně pozdějších listin, respektive z církevních knih.2 Cílem této studie je uvést a pojednat o materiálu litevské antroponymie shromážděném z uvedeného foliantu. Zkoumaný materiál zahrnuje 27 osobních jmen, jimiž byli označováni uprchlíci z Litvy usazení v Prusku3. Osobní jména jsou zpracována podle chronologického pořadí listin, aniž by byl text studie případně členěn do tematických celků. Tato koncepce byla záměrně zvolena, aby nebyl narušen vztah mezi pořadím pořizování listin a souvisejícími sekundárními informacemi. Při zkoumání každého jednotlivého litevského osobního jména se uvádí kontext z OF 105. Jako pomocné materiály jsou k upřesnění kontextu citovány texty z Preußischen Urkundenbüchern (dále jen PUB). Byla snaha zdroje kriticky prozkoumat a podle možností provést etymologickou analýzu uvedených osobních jmen. V OF 105 bylo nalezeno mnoho osobních jmen, jimiž byli označováni Litevci. Svědčí o tom zmínky v listinách OF 105: „den litowen und eren rechten erbin“. Existují také případy, kdy původ obdarovaných není výslovně uveden údajem o jejich etnické příslušnosti, nýbrž jsou popsány určité podmínky udělení pozemku, které jednoznačně naznačují, že uvedené osoby byly Litevci. 1. LISTINA Z 9. KVĚTNA 1311 Dne 9. května 1311 udělil velkokomt ur Jindřich von Plotzke v Tapiau Litevci Machuce a jeho bratrům na základě privilegia 4 lány půdy s tamními loukami, pastvinami, lesy a mokřinami do dědičného vlastnictví 2 Badatelky osobních jmen Vitalija Maciejauskienė a Alma Ragauskaitė shromáždily litevská osobní jména z historických rukopisných pramenů počínaje 16. stoletím. 3 K identifikaci Litevců a jejich usazování v Prusku viz s. 3 a 4, poznámka pod čarou č. 4. 40 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten uděleno, dokud se jim nepodaří znovu získat jejich dědictví v Litvě4: 1311 [...] contulimus Machuce litwano et suis fratribus adnos de litwonja fi-den X [Christi] recipiendam confugientibus et heredibus ipsorum iiii uncos in campo sowpin dicto cum agris pratis pascuis silvis et paludibus [...] (OF 105, 83r). Výňatek lze nalézt v PUB: 9. května 1311: Tapiau. Velký komtur Heinrich von Plotzke uděluje Litevci Machucemu a jeho bratrům dědičně 4 lány v Zohpenu (okr. Wehlau) podle pruského práva, dokud se jim nepodaří znovu získat jejich dědictví v Litvě (PUB II 19). Jméno Litevce uvedené v listině Machuce může být dvoukmenové litevské osobní jméno, jehož první kmen ma- je mezi litevskými osobními jmény velmi rozšířený, srov. litevská osobní jména Mã-gutas, Mã-numas, Mã-tautas (Zinkevičius 2008: 109), a vykazuje znaky vyváženého významu i střídání samohlásek, a proto jej lze považovat za dědičné slovo; srov. litevské historické doklady: Basilij Makutas 1689; Christophori Makutis 1691–1719; Makymenas Adam 1882 (IAK). V tomto případě je obtížné určit druhý kmen. Machuce je dativní tvar osobního jména v dokumentu sepsaném latinsky. Vycházíme-li z toho, musí se písmeno c obsažené v druhém kmeni v nominativu vyslovovat jako k, v dativu však jako z (litevské c). Proto by snad bylo možné považovat druhý kmen za *-kuk-5 a případně rekonstruovat jméno jako *Ma-kuk-, avšak v litevském souboru osobních jmen není snadné nalézt paralely. Neexistují žádná osobní jména, ani v litevštině, ani ve staré pruštině, která by obsahovala -kuk- jako druhý kmen. Možná by bylo možné uvažovat také o *-kut-, tj. litevském *Ma-kut-, tato hypotéza je však pochybná a vyžaduje další výzkum. 2. LISTINA Z 24. SRPNA 1340 V listině o udělení privilegií, kterou podepsal velmistr Dietrich von Altenburg dne 24. srpna 1340 v Marienburgu a kterou Litevec Noadab 4 Zde jde o udělení pozemku uprchlíkům z Litvy, kteří přišli o svůj majetek ve své vlasti. Těmto osobám a jejich dědicům byly obvykle na základě privilegií udělovány určité pozemky dědičně. Takové listiny obsahují konkrétní podmínky udělení, mezi nimiž bylo stanoveno i opětovné získání majetku v případě dobytí a pokřesťanštění Litvy. Srov. také listiny z 22. září 1350 (Triskullen, Schurdeiken, Nawten) a z 2. června 1353 (Schačūne, Ructa, Nuwicz, Dargis). 5 K četbě a interpretaci hlásek ch- a k při zapisování staropruských osobních jmen ve starých listinách viz Sinkevčiūtė, Stundžia 2001: 53–60. Straipsniai / Articles 41 DARIUS IVOŠKA 6 lánů půdy, které dříve patřily Prusovi Rusteyko6, bylo uděleno: 1340 [...] sex uncos in cameratu waldow in campo quem olym lithwinus noadab [...] possedit [...] (OF 105, 239v). Skutečnost, že v první polovině 14. století, roku 1340, žili v Sambii Litevci, je velmi důležitá a nesmí být opomenuta. Stručný popis a fragment listiny lze nalézt také v PUB: 24. srpna 1340. Marienburg. Velmistr Dietrich von Altenburg dědičně uděluje Rusteykovi 6 lánů v komorním úřadu Waldau, které předtím držel Litevec Noadab, osvobozených od desátků a poddanských povinností. (PUB III 224). V PUB není pojednávané osobní jméno v textu privilegia uvedeno, zmiňuje se pouze v popisu listiny. Není jasné, jaké cíle autoři sledovali. O baltském původu osobního jména Noadab není pochyb, srov. litevské osobní jméno Nó-dabas, jehož složky No- se spojují s pruským no „od, z“ (velmi produktivní složkou pruských osobních jmen) a dab- s litevským dabà „původ, rod“, dab-inti „zdobit“. (Zinkevičius 2008: 122, 81–82). V tomto případě jde o litevské osobní jméno *No-dab-. Pozoruhodné je také to, že pruské osobní jméno Nodabs je doloženo již od roku 1355. (Trautmann 1925: 63). Listinou, v níž je uvedené osobní jméno zmíněno, je privilegium z roku 1396, kterým byly Prusovi Nodabs uděleny 3 lány půdy v Podlauckenu (později Podlacken, okres Rastenburg): 1396 [...] vorlyen und geben unsern getruwen Nodaps synen rechten erben unde nachkomelingen iii hocken gelegen off dem velde czu Podlaucken (OF 105, 153v). Byly nalezeny také další varianty osobního jména: Nodab, Nadapp, 1355 Nodops (Trautmann 1925: 63). Uvedené varianty osobního jména svědčí o rozšíření jména mezi Litevci a Prusy a zároveň potvrzují předpoklad Zigmase Zinkevičiuse, že jde o zděděné slovo. 3. LISTINA Z ROKU 1350 Existuje ještě jedno privilegium, na jehož základě je bratrům Triskullen, Schurdeiken a Nawte udělen pozemek o rozloze 3 lánů, dokud se jim nepodaří získat zpět dědictví v Litvě. Listina pochází z roku 1350 a podepsal ji nejvyšší maršálek Siegfried von Dahrenfeld: 1350 [...] et conferimus fidelibus viris triskullen, schurdeiken et nawte [...] (OF 105, 84r). Ve výňatku a komentářích 6 Rusteyko 105, 238v, 239 (1339), 239v (1340) Sa.; Rusteyke 162, 51 (1407) KA. Pr. Eylau. (Trautmann 1925: 84). 42 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten v listině7 citované v PUB jsou zdůrazněny podmínky, které se opakovaně stanovovaly při udělování pozemků uprchlíkům: Tato povinnost byla ukládána i jiným litevským uprchlíkům usazeným na území řádu (PUB IV 553). Materiál obsažený v listině má pro dějiny osídlení velkou hodnotu. Uvádí se, že pozemek v osadě Augcken, okres Wehlau (litevsky Auka, Auk̇ai), obývané Prusy, je udělen Litevcům. To svědčí o usazování Litevců v Prusku. Je samozřejmé, že po dobytí Wehlau litevskými vojsky v boji proti Řádu německých rytířů v roce 13478 se v tomto kraji měli usadit také Litevci. Autoři PUB tvrdí, že všichni bratři zmínění v listině jsou Litevci, přičemž se opírají o tvrzení R. Trautmanna: Pravděpodobně všichni Litevci (PUB IV 552). Není jasné, co tím autoři PUB měli na mysli, neboť R. Trautmann označuje za litevské pouze osobní jméno Triskulle, zatímco pruské osobní jméno Triske pojednává samostatně (Trautmann 1925: 107). Ostatní jména obdarovaných R. Trautmann buď vůbec nezmiňuje, nebo je pouze srovnává s litevskými osobními jmény. V případě osobního jména Triskulle – *Trisk-ul- srov. litevská historická osobní jména z let 1611 W̄alus Trisskanis; 1667 Gregoris Tryszkaytis; 1811 Jozepho Tryszka (IAK). R. Trautmann považuje osobní jméno Triskulle za litevské osobní jméno a jako paralelu uvádí litevské místní jméno Tryškiai (Trautmann 1925: 107). Srov. také litevská osobní jména Triškà, Triškus, Tryškà, která mohou jednak pocházet z ruského osobního jména Тришка: Трифон nebo polského osobního jména Trzyszka, jednak mohou mít i litevský původ; srov. litevské triškis „prchlivec; člověk, který se rychle rozčílí, útočí, je neovladatelný a nezodpovědný“; triškúoti „pracovat rychle a nepořádně; opakovaně na někoho útočit, útočit prudce“ (LPŽe). Schurdeike je pravděpodobně dosud nezaznamenané litevské osobní jméno, neboť litevský kořen skurd- se vyskytuje v litevské antroponymii; srov. litevská historická osobní jména z let 1729–1771 Martini et Catharinae Skurdiernis, 1808–1820 Joannes Skurdianis (IAK). Srov. také současná litevská příjmení Skurdėlis, Skurdáuskis, Skurdėnis, vykládaná z litevských výrazů skurdùs „chudý, nuzný; uboze vypadající“, skùrdas „nedostatek prostředků k živobytí, chudoba, nouze“ (LPŽe). V tomto případě 7 Nejvyšší maršálek Siegfried von Dahenfeld uděluje bratrům Triskullenovi, Schurdeikenovi a Nawtenovi 3 lány v poli Auco [Augcken, okres Wehlau] jako služební léno s výkupným 16 marek […], ut, si volente domino terra Litwinorum fuerit processu temporis subiugata, dictus Triskulle et fratres sui et heredes eorumdem ea bona [que] progenitores eorum in dicta terra habuerunt, rehabere debeant ac libere possidenda, predictis tamen tribus uncis nobis resignatis contradictione aliqua non obstante (PUB IV 553). 8 http://prusija.lki.lt/Vietos/Veluva/V1.html Straipsniai / Articles 43 DARIUS IVOŠKA jde o litevské osobní jméno *Skurd-eik-, které bylo rozšířeno sufixem -eik-.9 R. Trautmann uvádí také pruské osobní jméno s kořenem skurd-: 1350 Scurdenne. Zmiňuje rovněž litevské osobní jméno z roku 1350 Schurdeyke z téhož privilegia, považuje je však za pruské a jako paralely uvádí litevská osobní jména Scurde a Skurdēlis (Trautmann 1925: 95). S ohledem na výše uvedené doklady původu a etnické příslušnosti obdarovaných nelze pochybovat o tom, že Schurdeike byl Litevec. Litevské osobní jméno Nawte – *Naut- je litevského původu, srov. litevská osobní jména Naũtas, Naũčius, Nautēlis, která se dávají do souvislosti s pruským nautin „nouze, chudoba“ (Zinkevičius 2008: 121, 292). V tomto případě lze hovořit také o dědičném slově, srov. pruská osobní jména Nawtarre, 1389 Naute, Nawtemer, Nawtil, Nautile, Nawtinge (Trautmann 1925: 68). Koncovka -e může mít buď substituční charakter, kdy nahrazuje pruské koncovky -as a -s, nebo charakter aditivní, kdy se buď připojuje k existující pruské koncovce, nebo se používá místo pruské koncovky10. Pozoruhodné je, že jak litevské osobní jméno Nawte, tak výše uvedená pruská osobní jména zaznamenaná R. Trautmannem jsou doložena v listinách Řádu německých rytířů ze 14. století. To potvrzuje, že osobní jména s naut- byla vlastní Litevcům i Prusům. 4. LISTINY Z 2. ČERVNA 1353 Existuje ještě jedno privilegium z roku 1353, podepsané 2. června velmistrem Winrichem von Kniprode v Marienburgu, na jehož základě byly dány další 2 lány půdy bratrům Ructa a Schacūne a jejich bratrancům Nuwicz a Dargis: 1353 [...] vorlien und geben Schacune und Ructa brudirn und Nuwicz und Dargis eren vettern und iren allen rechten erben ii haken uf dem velde Gauladin [...] (OF 105, 71v). Tato listina je v PUB zmíněna také ve zkrácené podobě: 1353 června 2. Marienburg. Tentýž [velmistr Winrich von Kniprode] uděluje bratrům Schacūnemu a Ructovi a jejich bratrancům Nuwiczovi a Dargisovi 2 lány v poli Gauladin [Gauleden, okr. Wehlau] [za stejných podmínek jako v č. 162. Datum a svědkové jako v č. 162, s variantami uvedenými tamtéž] (PUB V 92). 9 Wegen des Suffixes s. Skardžius 1996: 159–160. 10 K pruským koncovkám osobních jmen v historických listinách viz Sinkevčiūtė, Stundžia 2001: 53–60. 44 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten V obou textech nejsou obdarovaní bratři a jejich bratranec přímo označeni za Litevce. Je zde však odkaz na dřívější listinu č. 162 a poznámka, že bratrům Ructovi a Shacūnemu a jejich bratrancům Nuwiczovi a Dargisovi se uděluje pozemek o rozloze 2 lánů za stejných podmínek jako Swelgut te a Neydisovi11, uvedeným v privilegiu č. 162. Tito dva posledně jmenovaní jsou označeni za Litevce, a proto jsou uvedeny i podmínky běžné při udělování pozemků uprchlíkům z Litvy. Tyto skutečnosti lze považovat za přesvědčivý doklad toho, že zmínění bratři a bratranci byli Litevci. Osobní jméno Shacūne není jednoznačné. Na jedné straně by v něm bylo možné vidět litevské *Šakūn-, jehož původ je však nejistý. Jméno mohlo být utvořeno z *šak- a patronymického sufixu *-ūn-. Srov. litevská historická osobní jména z let 1619 Urban Szakaytis; 1695 Jakub Szakinis; 1729–1771 Petri Szakulis (IAK). Srov. také litevské osobní jméno Šakūnas, odvozené patronymickým sufixem -ūnas od někdejších jednoslabičných litevských osobních jmen Šakà, Šākas, Šakỹs, nebo od litevského šakū̃nas „rozvětvený, košatý strom“ (LPŽe; Zinkevičius 2008: 523). Na druhé straně by snad připadalo v úvahu také *Skakūn- (?), viz LPŽe. Není skutečně vyloučeno, že v roce 1353 byla zaznamenána snad nejstarší varianta dnešního litevského osobního jména Šakūnas. Litevský původ osobního jména Ructa lze snadno prokázat. Litevská osobní jména s kořenem rukt- se vyskytují jak mezi historickými, tak mezi současnými litevskými osobními jmény: srov. 1637 Krzysz toph Ruktis a Rukūtis (Zinkevičius 2008: 318). Není pochyb, že existovalo také litevské osobní jméno *Rukta. V tomto případě lze hovořit také o koncovce –a. Jméno bratrance Shacūne a Ructy – Nuwicz by také mohlo být litevského původu. Srov. litevské historické osobní jméno z roku 1802 Bartholomeaus Nuwizas a současná litevská osobní jména s příbuzným kořenem: Novas, Novỹs, Novìkas (LPŽe; Zinkevičius 2008: 315). Koncovku -icz není snadné vyložit. V úvahu by snad přicházel i jiný výklad osobního jména, totiž jeho původ ze dvou kmenů: *No-vyd- (?). Srov. litevská osobní jména Nó-gaudas, Nó-kuras, Nó-minas (Zinkevičius 2008: 122). Pokud jde o zápis u a o, je třeba poznamenat, že úředníci Řádu německých rytířů je při zapisování baltských osobních jmen rovněž správně nerozlišovali a zaměňovali. 11 [...] bratru Swelgut te a jejich bratranci Neydisovi, Litevcům, 2 lány v poli Ubelithen [Obelitten, okres Královec] jako dědičný majetek osvobozený od desátků a roboty, výměnou za obvyklou pruskou službu s koňmi a zbraněmi při vojenském tažení a stavbě hradů. Bude-li země Litva někdy dobyta, pak je na jejich žádost přesídlí zpět na pole czu Welun, přičemž 2 lány přenechají Řádu (PUB V 92). Straipsniai / Articles 45 DARIUS IVOŠKA mohly být12. Druhý kmen –vyd- se v litevské antroponymii vyskytuje také velmi často, srov. litevská PN Mańtuydas (LPŽe), Liáud-uydas, Rám-uydas, Sùr-uydas a litevské iš-úysti (iš-úydo) „spatřit, postřehnout“ (Zinkevičius 2008: 160). V pruské antroponymii se rovněž vyskytuje mnoho PN s wyd-: 1387 Arwide, 1401 Eytwyde, 1370 Nerwyde. (Trautmann 1925: 14, 27, 70). Dalším problémem je –cz. –cz lze považovat za adaptované psaní koncovek –ds, –ts, –tz, jako u pruských PN Mawcze z *Mauts, *Mauds, *Maudis, také Micze z *Mits, *Mitis13. Snad bychom mohli dojít k závěru, že v případě Nuwicz jde o nejstarší známou zmínku o litevském PN *Novyds / *Novydas. Jako důkaz litevského původu jména Dargis mohou posloužit historické litevské PN ze 17. století: 1658 Josephi Dargis; 1816 Józef Dargis; 1667 Petri Dargys (IAK). Srov. také litevský PN Dárgis a litevské dargùs „vlhko a chladno; odporný, nepříjemný, nehezký; rozmrzelý, podrážděný“ (LPŽe). Srov. také litevské PN Dargas: Dárgis, Dargỹs, Dãrgus; Dargỹs (LPŽe; Zinkevičius 2008: 280, 573). Je zřejmé, že litevský PN Dargis je znám od roku 1353. Další listina, podepsaná velmistrem Winrichem von Kniprodem dne 2. června 1353 v Marienburgu, uvádí další dva litevské PN. Bratrům Kirkle a Wydemyns se udělují 2 lány půdy na poli Gauleden (okr. Wehlau): 1353 [...] und gegeben kirkle und wydemyns brudirn und iren beyden rechte erbin ii koken uf deme velde gauladin an ackir wesen und weyden [...]r. (OF 105, 72). Privilegium stručně zmínili také autoři PUB, s odkazem na podmínky udělení uvedené v předchozích listinách, avšak bez uvedení výňatku z textu listiny: 1353 června 2. Marienburg. Derselbe [HM Winrich von Kniprode] verleiht den Brüdern Kirkle und Wydemyns 2 Haken im Felde Gauladin [Gauleden, Kr. Wehlau] [zu denselben Bedingungen wie in Nr. 162. Datum und Zeugen wie in Nr. 162 mit den dort angegebenen Varianten] (PUB V 165). Jde o další udělení pozemků Litevcům. 12 Tvrzení, že při zaznamenávání baltských osobních, respektive místních jmen úředníci řádu často zaměňovali hlásky o a u, lze doložit příklady. Například u místních jmen zaznamenaných G. Gerullisem k této záměně o a u dochází velmi často: 1328 Clupien, 1328 Clopien (66); 1319 Kodyen, 1330 Cudyn (67); 1351 Musing, 1445 Mossing; 1305 Wuxtenyken, 1382 Woxteniken (209); (Gerullis 1922: 66, 67, 103 a 209). Podobné případy záměny o a u se vyskytují také mezi osobními jmény zaznamenanými R. Trautmannem: 1348 Bundike, 1386 Bundiko a Bondiko; 1419 Busgede a Bosegede; 1299 Kortye, 1336 Curtio; 1399 Tustyr, Tostyr; Tuniko, Tonike (Trautmann 1925: 21, 49 a 110). 13 Ke koncovkám pruských PN v historických listinách viz Sinkev ičiūtė, Stundžia 2001: 53–60. 46 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten PN Kirkle je pravděpodobně litevský PN *Kirk-il-, srov. historické litevské PN 1679–1693 Stephang Kirka; 1729–1771 Anna Kirkalaycze; 14. stol. Миколаи Купкела; 1771 Martino Kirkia; 1816 Maciej Kirkillo (IAK). Srov. také současné litevské PN Kiṙkilas, Kiṙkilas, Kirkilà, Kirkylà, snad odvozené z litevského kirki-las „osoba, jejíž způsob řeči připomíná zpěv ptáků; hlasitě mluvící osoba“ (LPŽe; Zinkevičius 2008: 579). Jméno Wydemyns je nepochybně dvoukmenový litevský PN, který se skládá z prvního kmene wyd- a druhého – myn-/-min-, *Vid-min- nebo *Vid-min-as. Srov. litevské PN Výdmantas, Vīd mantas, Výdmontas (LPŽe; Zinkevičius 2008: 112, 118). Ke kmeni -myn- srov. litevské PN Per-mìnas, Tul-mìnas, Vis-mìnas odvozené od miñti „mít na mysli, pamatovat si, nezapomenout; hádat, myslet, říkat, věřit“; mintìs „myšlení; vědomí, vzpomínka“ (LPŽe). Srov. litevské PN Ar̃-minas, Gùd-minas, Výd-minas (LPŽe; Zinkevičius 2008: 116). Litevský PN Wydemyns zmíněný roku 1353 může být dosud nejstarší známou variantou současného litevského PN Výdminas. Další listinu z 2. června 1353 podepsal tentýž velmistr Řádu německých rytířů. Podmínky udělení pozemku jsou totožné s podmínkami uvedenými v předchozích listinách. Na základě privilegia se bratrům Werxna a Luxis a jejich bratranci Trampz uděluje kus půdy v Gauladinu [Gauleden, okr. Wehlau]: 1353 [...] unseren getruwen werxna und luxis brudern unde trampz irem vettern und ir aller rechten erbin und nachkomelingen uf deme velde gawladin mit wesen weyden und ackirn [...] (OF 105, 72v–73r). K Werxna srov. historické litevské PN: 1625 Jan Werkfnaytys; 1679 Elizabeth Werksnajicia; 1678–1691 Joannis Werksnelis; 1691 Adam Werksnis, také Werksnys, Werxnis aj.; 1757–1767 Werksnatis (IAK). Srov. také litevské PN Verksnỹs, Verksnis a litevské verksnỹs „osoba, která snadno propuká v pláč nebo neustále pláče“ (LPŽe; Zinkevičius 2008: 582). Je zřejmé, že se soubor litevských osobních jmen rozšiřuje o nový PN *Verksna. Litevci měli jistě také PN Luxis, respektive *Lukš-. To potvrzuje rozšíření kmene Lux-, respektive litevského *Luks- / *Lukš- mezi starolitevskými PN, srov. 1628 Marcin Lux; 1660 Martini Luxa; 1706 Andreas Lukszis; 1779–1781 Mateusz Luks; 1795 Piotr Luks zys (IAK). Srov. také Lukšà, Lùkšà, Lùkšas, Lukšė, Lùkšis, Lukšỹs, Lukšius. PN pravděpodobně pocházejí z přezdívky odvozené od litevského lùkšas, -à „někdo s velkýma odstávajícíma ušima; hloupý, pomalý“ (LPŽe). Jméno bratrance Werxna a Luxis – Trampz – není jednoznačné; přestože známe některé historické litevské PN, srov. 1551–1555 Jacubas Trąponis; 1697 Andreas Trąmpowski; 1808–1820 Wincentius Trąbecki (IAK), je obtížné prokázat jeho litevský původ. Srov. litevský PN Trámpas, Straipsniai / Articles 47 DARIUS IVOŠKA pravděpodobně germánského původu, srov. něm. PN Tramp, Trampp, Tramp(e) (LPŽe; FN 2005: 673). Z. Zinkevičius řadí lit. PN ТропнеЛь do kategorie „Ostatní osobní jména litevského, resp. baltského původu“, přičemž jej srovnává s lit. PN Traṃpas. Podle Z. Zinkevičiuse je ke kořeni [Tramp-] přidána v ruštině přejatá zdrobňovací přípona -elis/-ель. (Zinkevičius 2008: 619). Je zřejmé, že ve 14. století mohli mít Litevci osobní jména germánského původu. Dochovala se ještě jedna listina z 2. června 1353, kterou podepsal velmistr Winrich von Kniprode. V tomto případě je zcela jasně uvedeno, že zvýhodnění bratři Triczczan, Narunde ir Slaps/Elapz14, jimž byly znovu uděleny 2 lány půdy, jsou Litevci: 1353 [...] und geben unsern tricczcan narunden slaps/elapz brudern littowen iren rechten erbin ii hokin uf dem velde czu gau lyncayn gelegin [...] (OF 105, 80r). Stručný popis privilegia v PUB zní: 1353 Juni 2. Marienburg. Derselbe verleiht seinen getreuen Triczczan, Narunden, Elapz brudern Littouwen, 2 Hacken im Felde Lyncayn [Linekhnen, Kr. Wehlau] [zu denselben Bedingungen wie in Nr. 162. Datum und Zeugen wie in Nr. 162 mit den dort angegebenen Varianten] (PUB V 165) uvádí tutéž informaci. PN Triczczan, lit. *Trič-an- nebo lit. *Trič-on-, srov. lit. hist. PN 1729–1771 Casimiri et Annae Trycianove; 1729–1771 Martinus Trycionis; 1729–1771 Mathias Tryczunas (IAK), také současná lit. PN Tričius, Tričys, Tričas, Tryčius, lit. tričas ‚vášnivý člověk‘ (LPŽe; Zinkevičius 2008: 567). Není jasné, zda u tohoto PN jde o koncovku -an15, nebo -on. Výklad lit. PN Narunde je obtížný, protože jediný doklad neumožňuje bezpečně určit základní podobu. Snad lit. PN *Nar-und-is (?), odvozené vzácnou příponou -und- (k příponě viz Skardžius 1996: 102). 14 V nadpisu rukopisu listiny není první písmeno PN zapsáno zřetelně, jde tedy buď o Slapz, nebo o Elapz. V textu je však zcela jasně uvedeno elapz. (OF 105, 80r). Autoři PUB se pravděpodobně opírali o zápis PN v textu privilegia a považovali jej za Elapz (PUB V 165). Takové čtení však není zcela přesvědčivé. 15 PN Triczczan není zapsáno jednoznačně s výslovně uvedenou koncovkou an, nýbrž s křivou či vypouklou „čárkou“ nad písmenem a. Takové „čárky“ obvykle označují vynechané písmeno n, někdy m, ale někdy také jiná písmena. Srov. také zápis slov allen, brechen (alle s vypouklou „čárkou“ nad celým slovem; breche s klenutou „čárkou“ nad -che) v téže listině a slova kumpthur (kupthur mit dem krummen „Strich“ über -up- in „Erwin von Stockheim ku[m]ptur von brandeburg“) z předchozí listiny. (OF 105, 80r). 48 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten Dále lze předpokládat, že zde jde o kmen nar-, srov. lit. PN Nãras, Narẽlis, Narùtis (Zinkevičius 2008: 120). Hypoteticky je takové lit. PN možné, vyžaduje však ještě důkladnější analýzu. Určité obtíže přináší také výklad PN Slapz, respektive Elapz, a to kvůli jeho nejasnému zápisu. Neztrácíme-li ze zřetele skutečnost, že jde o tři bratry Litevce, z nichž dva nesli litevská jména, lze logicky předpokládat, že také jméno třetího bratra *Slaps- mohlo být litevského původu. Srov. lit. PN Slapšỹs, jehož původ není zcela jasný; srov. lit. slapstýti, slãpsto, slãpstė ‚skrývat; objímat, hýčkat‘, nebo slapùs ‚mající sklon se skrývat, člověk, který se bojí veřejnosti; uzavřený; člověk jednající skrytě a zákeřně‘ (LPŽe). Dochovala se ještě jedna listina z 2. června 1353. Na základě privilegia byly Litevcům Elsche a Meczcze za výše uvedených podmínek uděleny 2 lány půdy: 1353 [...] vorlien und geben unseren getruwen Elsche – Meczcze syne vetter den littowen eren rechten erben und nachkomelinge ii hoken uf deme felde lyncayn [...] (OF 105, 79r). Stejnou informaci o obdarovaných a udělení najdeme také v PUB: 1353 Juni 2. Marienburg. Derselbe verleiht den getreuen Elsche und dessen Vetter Meczcze, den Littouwen, 2 Hacken im Felde Lyncayn [Linkehnen, Kr. Wehlau] [zu denselben Bedingungen wie in Nr. 162. Datum und Zeugen wie in Nr. 162 mit den dort angegebenen Varianten] (PUB V 93). Jméno prvního obdarovaného Elsche by snad mohlo být litevského původu. Srov. lit. PN Alsỹs a lit. ãlsas ‚únava‘, alsà ‚vyčerpání, malátnost‘, alsùs ‚unavující‘, alsúoti ‚dýchat‘, álsėti ‚dýchat, funět‘ (LPŽe). Z. Zinkevičius považuje složku Als- za pruskou; jako děděné slovo se zachovala ve vícesložkových litevských PN Alsỹs, Alséika, Alsẽvičius (Zinkevičius 2008: 74). Je pravděpodobné, že posuzované jméno je třeba považovat za lit. *Als- nebo *Alš-. 5. LISTINA Z 3. ČERVNA 1353 O den později, 3. června 1353, podepsal velmistr DO Winrich von Kniprode v Marienburgu další listinu, a tím udělil bratrům, uprchlíkům z Litvy Dinguttis a Util 2 haky půdy za obvyklých podmínek: 1353 [...] gebin mit der gebitegen rate und willen Dinguttis und Util den brudirn und iren beyden rechten erbin ii hocken uf dem velde tzu lyncayn im wesen weyden und ackir [...] (OF 105, 80v). V PUB autoři uvádějí následující popis privilegia: červen 1353 Straipsniai / Articles 49 DARIUS IVOŠKA 3. Marienburg. HM. Winrich von Kniprode uděluje bratrům Dinguttis a Util 2 haky na poli u Lyncayn [Linkehnen, okr. Wehlau] [za stejných podmínek jako v č. 162] (PUB V 93–94). Jméno Dinguttis lit. *Ding-ut-is se v litevské antroponymii nevyskytuje. Kořen ding- je v litevských osobních jménech doložen; srov. litevské historické osobní jméno z roku 1665 Dinga (IAK) a současná litevská osobní jména Dìngas ir Dìnga (Zinkevičius 2008: 280). V tomto osobním jméně je doložena zdrobňovací přípona -ut- (LKŽe). Kořen ding- znala také pruská osobní jména; srov. pruská osobní jména Dynege, Dingele, Dingete, Dingone, Dingocz, Dyngun (Trautmann 1925: 24–25). Výklad osobního jména Util je složitý. Možná bychom je mohli považovat za litevské *Atil-; srov. litevská osobní jména Ãtas, Atùtis, Ãtikis, Ãt-noras (Zinkevičius 2008: 396). R. Trautmann považuje osobní jméno Vtil za pruské osobní jméno (Trautmann 1925: 111). Protože autor výklad jména neuvádí, zůstává nejasný. Lze pouze předpokládat, že osobní jméno Util znali Litevci i Prusové. 6. LISTINA Z 9. LEDNA 1355 Roku 1355, 9. ledna, podepsal maršál Sifrid von Dahenvelt v Tapiau privilegium, jímž udělil třem synům Alxen – Ykins, Girstaute, Wilant a jejich bratranci Mecze 1 hak půdy v Linkehnen (okr. Wehlau): 1355 [...] und gebin unsern getruwen Alxen kinderen ykins girtauten wilant und eren vettern mecze den littowen und eren rechten erbin und nachk[ommlin-gen] [...] (OF 105, 79v). Privilegium je mimochodem pojednáno také v PUB: 9. ledna 1355. Tapiau. Nejvyšší maršál Sifrid von Dahenvelt uděluje po poradě se svými bratry z DO svým věrným Litevcům Ykinsovi, Girstauteovi a Wilantovi, synům Alxena, a jejich bratranci Meczeovi, aby mohli lépe sloužit, jeden hak na poli Lyncayn [Linkehnen, okr. Wehlau], v přidělených hranicích a za stejných podmínek jako jejich tamní další majetek [srov. udělení z 2. června 1353] (PUB V 168). Všichni uvedení příbuzní jsou Litevci. K osobnímu jménu otce Alxe lit. *Alks- zmíněnému v privilegiu srov. litevská osobní jména Ãlksas, Alksẽvičius (Zinkevičius 2008: 277, 517). Z. Zinkevičius tvrdí, že Alks- by mohlo pocházet z Als-, které se zachovalo v litevských osobních jménech Alsỹs, Alséika (Zinkevičius 2008: 74). Osobní jméno Ykins je nejasné. Snad jde o litevská osobní jména *Aikinis / *Aikinas nebo *Eikinis / *Eikinas. Srov. litevské osobní jméno Eĩkinas, které pravděpodobně pochází z lotyšského osobního jména Eĩķins, to však zase pochází z německého osobního jména Eicken (LPŽe). O litevském původu jména Girstaute lit. *Girs-taut- nelze pochybovat. Srov. litevská historická osobní jména z let 1728–1776 Casimirus Girsa; 1830 Mariana 50 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten Girstatowiczowa. (IAK), auch den lit. PN Girštautas (LPŽe; Zinkevičius 2008: 94, 148). Der PN Girštaute ist ein zweistämmiger PN aus girs- und -taut-. Der erstere wird mit lit. iš-girs-ti ‘hören’, und der zweite mit lit. tauta ‘Volk’ verglichen. Den PN kennen auch die Altpreußen. Vgl. die apr. PN Girštaute, 1378 Girstot, 1388 Girstenne; 1309 Waystauthe, 1425 Rytałwte (Trautmann 1925: 33, 114, 83). Es ist möglich, dass der 1355 erwähnte PN Girštaute eine frühere Erwähnung des gegenwärtigen lit. PN Girštautas ist. Jméno Wilant obsahuje litevský kořen *vil-, srov. litevská historická osobní jména z let 1621–1646 Petrus pauli Wilanis; 1681 Valentis Wilaytis; 1685–1731 Joannis Witalis (IAK). K *vil- viz litev. vìl-tis, vìliasi ‚doufat‘ (Zinkevičius 2008: 304 a 161–162). Osobní jméno Wilant lze snad také považovat za dvoukmenové osobní jméno, složené z prvního kmene vil- (viz výše) a druhého ant-, který se spojuje s předložkou añt (nář. añ) (Zinkevičius 2008: 74). Vyložit není snadné ani jméno Mecze (viz také výše osobní jméno Meczcze v listině z roku 1353). Litevský historický jmenný fond obsahuje osobní jména z roku 1644 Nicolai Mecis; 1652–1672 Matthiae Meculis; 1708–1740 Symonis Mecul (IAK), která byla pro Litevce typická, zdá se však, že mají polský původ. Srov. litevská osobní jména Mečỹs, Mẽčius, která zřejmě pocházejí ze slovanského dvoukmenového osobního jména Mečislavь: mečь ‚meč‘ + slava ‚sláva‘. (Zinkevičius 2008: 473). 7. LISTINA ZE 16. LEDNA 1361 Další privilegium, na jehož základě byl Wiculle Wiculle a Morsis Morsis udělen pozemek o rozloze 2 lánů, podepsal v Královci 16. ledna 1361 maršálek Sifrid von Dahenvelt: 1361 [...] geben unsirn getruwen wirullen morsis eren rechten erbin und nachkomelingen ii hoken akirs uf deme velde lyncayn czu erem alden gute [...] (OF 105, 79ᵛ). Stručný popis privilegia se dochoval také v PUB, kde se poukazuje na stejné podmínky a okolnosti udělení pozemku jako v předchozím privilegiu z 9. ledna 1355: 1361 leden 16. Koenigsberg. Mit der vorausgehenden gleichlautende Verleihung von 2 Hackn auf dem Felde Lyncayn (Linkehnen, Kr. Wehlau) an die treuen Wiculle und Morsis (PUB V 549). Z toho lze usoudit, že Wiculle a Morsis byli Litevci. Osobní jméno jednoho z obdarovaných uvedené v privilegiu, Wikulle, litev. *Vik-ul-, vykazuje kořen vik-, rozšířený v litevských osobních jménech. Srov. litevská historická osobní jména z let 1635–1731 Paulus Wikus; 1691–1781 Marting Wikugaylis (IAK). Srov. také litevská osobní jména Vikūtis, Vikas a lotyšské osobní jméno Vikis (LPŽe). Z. Zinkevičius pokládá kmen vik- za zděděný, s významem ‚vyrovnaný‘, srov. litevská osobní jména Vikas, Vikáitis, Vikūnas Straipsniai / Articles 51 DARIUS IVOŠKA (Zinkevičius 2008: 161, 303). Osobní jméno Vikas je jednoprvkové, jsou však známy také jeho varianty se sufixy, např. výše uvedená Vikūtis, Vikātis, Vikūnas. K těmto litevským osobním jménům se sufixy se řadí také litevské osobní jméno *Vik-ul-. Jméno druhého obdarovaného, Litevce Morsis, litev. *Mors-is / *Mars-is (?) /*Murs-is (?) / *Murz-is (?), není jasné. Lze snad předpokládat, že i v tomto případě jde o záměnu hlásek o: a: u. Srov. také litevské historické osobní jméno z roku 1610 Kasper Morsanis (IAK). ZÁVĚRY 1. V tomto příspěvku bylo zpracováno 27 litevských osobních jmen z OF 105. V devatenácti případech je původ osobních jmen litevský, ve dvou případech litevsko-staropruský, v jednom případě není jasné, zda předpokládat německý, nebo litevský původ, a v jednom případě lze doložit slovanský původ. Čtyři případy jsou nejisté. Osobní jména pojednávaná v příspěvku jsou pravděpodobně nejstaršími doklady těchto litevských osobních jmen. 2. Při zkoumání OF 105 byly nalezeny doklady důležitých historických podrobností. Listiny z let 1340 a 1353 dosvědčují, že v první polovině 14. století žili v Sambii také Litevci. Většinou šlo o uprchlíky z Litvy, kterým Řád udělil pozemky do dědičného držení podle pruského práva. Tato skutečnost je důležitá pro dějiny osídlení. 3. Při analýze privilegia z roku 1350 byl odhalen chybný výklad osobního jména Schurdeike. Dosud bylo toto osobní jméno na základě zjištění R. Trautmanna považováno za staropruské, protože autor pokládal obdarovaného jménem Schurdeike, zmíněného v listině, za Staroprušana. Vedlejší informace, na něž údaje v listině poukazují, svědčí o litevském původu obdarovaného i jeho jména. 4. Výzkum osobních jmen dochovaných v rukopisech OF 105 ztěžuje v mnoha případech nejasný záznam litevských osobních jmen. 5. Jednoznačné vysvětlení, respektive přesný výklad některých pojednávaných osobních jmen není možný. Ve většině případů lze rekonstruovat pouze kmeny osobních jmen; koncovky nelze na základě dochovaných podob těchto jmen spolehlivě určit. 52 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Litauische Personennamen in den Ordensdokumenten PRAMENY A LITERATURA Gerullis Georg 1922: Die altpreußischen Ortsnamen. Berlin und Leipzig: Vereinigung wissenschaftlicher Verleger Walter de Gruyter & Co. http://prusija.lki.lt/ [2015-08-03] IAK – Kartotéka historických osobních jmen. Vilnius: Litevský jazykový institut. Kohlheim Rosa, Kohlheim Volker 2005: Duden. Familiennamen. Herkunft und Bedeutung. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag. LKŽe – Slovník litevského jazyka, elektronická verze, redakční kolegium: Gertrūda Naktinienė a kol. Vilnius: Litevský jazykový institut, 2013. Dostupné online: www.lkz.lt [2015-08-03]. LPŽe – Slovník litevských příjmení, elektronická verze. Vilnius: Litevský jazykový institut, 2012–2015. Ordensfoliant Nr. 105. Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz. Berlin. PUB I–VI – Seraphim August, Philippi Rudolph, Maschke Erich, Hein Max, Koeppen Hans, Conrad Klaus: Pruská listinná kniha 1–6. Královec (Pr)/Marburg: Gräfe und Unzer/Elwert/Scientia Aalen, 1932–2000. Skardžius Pranas 1996: Rinktiniai raštai 1. Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. SRP II – Hirsch Theodor, Töppen Max, Strehlke Ernst: Spisovatelé pruských dějin 2. Lipsko: Verlag von S. Hirzel, 1863. Stundžia Bonifacas, Sinkevičiūtė Daiva 2001: Prūsų onimų germanizavimo tyrimai K. O. Falko rankraščiuose. – Baltistica 36(1), 53–60. Trautmann Reinhold 1925: Die altpreußischen Personennamen. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Straipsniai / Articles 53 DARIUS IVOŠKA Litevská osobní jména v dokumentech německého řádu SOUHRN Výzkum foliantu č. 105 Německého řádu (v textu – OF 105) má pro baltskou onomastiku velký význam. Ačkoli tento foli ant na počátku 20. století zkoumali slavní onomastikové Jurgis Gerulis a Reinhold Trautmann, kteří se zajímali výhradně o stará pruská místní jména a osobní jména a shromažďovali je, stále obsahuje mnoho dosud neprozkoumaného materiálu důležitého pro onomastiku. Tento foli ant je sbírkou privilegií Německého řádu, převážně ze 14. století, jimiž byly přidělovány pozemky Prusům a Litevcům. Velmi významnou skutečností je, že OF 105 obsahuje mnoho litevských osobních jmen, z nichž část je pojednána v tomto článku. Zkoumání materiálu obsaženého v OF 105 je velmi obtížné kvůli proměnlivému rukopisu několika písařů dokumentů a zejména kvůli rozdílnému zápisu onym. Je zde mnoho oprav, škrtů a poznámek, dokumenty jsou ve špatném stavu, zvláště pergameny, takže některé fragmenty textů, a spolu s nimi i onyma, se obtížně čtou. Litevská osobní jména jsou zaznamenána i v dalších historických pramenech, například v „Popisech litevských cest“ (něm. Litauische Wegeberichte), které jsou součástí slavné sbírky Scriptores rerum Prussicarum a která obsahuje mnoho pruských a litevských onymů z dokumentů 14. století. Dosud zkoumaná litevská osobní jména byla shromážděna z mnohem pozdějších historických pramenů a církevních knih. Tento článek pojednává o 27 osobních jménech nalezených v OF 105, jimiž byli označováni Prusové a Litevci, kteří uprchli z Litvy a usadili se v Prusku. Antroponyma jsou uvedena v chronologickém pořadí sepsání dokumentů. Při rozboru každého litevského osobního jména je uveden kontext z dokumentů OF 105 a údaje jsou porovnávány s materiálem z Pruských knih listin (něm. Preußische Urkundenbücher). Článek se pokouší o kritickou analýzu pramenů a etymologie probíraných antroponym. Přijato 20. října 2015. DARIUS IVOŠKA Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 54 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII