Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė

JOLITA URBANAVIČIENĖ Institut litevského jazyka Směry vědeckého výzkumu: experimentální fonetika, akustika řeči, fonologie, dialektologie, lexikografie, sociolingvistika. INESE INDRIČĀNE Ústav lotyšského jazyka LU Směry vědeckého výzkumu: experimentální fonetika, akustika řeči, fonologie, dialektologie. FRIKATIVY A AFRIKÁTY SOUČASNÝCH BALTICKÝCH JAZYKŮ: SROVNÁVACÍ ANALÝZA AKUSTICKÝCH RYSŮ Frikativy a afrikáty současných baltských jazyků: srovnávací analýza akustických/spektrálních vodítek ANOTACE Předmětem výzkumu tohoto článku jsou frikativy a afrikáty spisovné litevštiny a lotyštiny, které jsou porovnávány podle dvou akustických znaků: frekvencí spektrálních maxim a relativní intenzity. Aby bylo dosaženo objektivních výsledků, byly frikativy a afrikáty obou jazyků v Litvě a Lotyšsku analyzovány podle téže metodiky. Cílem výzkumu je porovnat spektrální vlastnosti frikativ a afrikát současných baltských jazyků a zjistit, jaký vliv mají na frekvence spektrálních maxim a relativní intenzitu zkoumaných souhlásek palatalizace, znělost, způsob a místo artikulace souhlásek a pohlaví informanta. Bylo zjištěno, že v běžné litevštině i lotyštině korelují akustické znaky souhlásek se stejnými kritérii: frekvence spektrálního maxima souvisí s artikulací souhlásek (zejména se sykavostí), palatalizací (typu i; pouze v litevštině) a pohlavím informantů; relativní intenzita souvisí se znělostí souhlásek a palatalizací (typu i; pouze v litevštině). 144 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Frikativy a afrikáty současných baltských jazyků: srovnávací analýza akustických znaků Získané údaje o různých akustických znacích umožňují tvrdit, že frikativy a afrikáty lotyštiny jsou podle hodnot spektrálních maxim bližší palatalizovaným souhláskám litevštiny, a lotyšské souhlásky jsou tedy „měkčí“ než nepalatalizované souhlásky litevštiny. Bylo také zjištěno, že frikativy a afrikáty lotyštiny se vyznačují vyšší relativní intenzitou než odpovídající (z hlediska znělosti, způsobu a místa artikulace) palatalizované a nepalatalizované souhlásky litevštiny. Tyto výsledky výzkumu mohly být způsobeny rozdílnou znělostí hlasu informantů (vrozenou nebo související s únavou) a také nestejnou úrovní zvukového signálu při nahrávání. KLÍČOVÁ SLOVA: spisovná litevština, spisovná lotyština, frikativy, afrikáty, frekvence spektrálních maxim, relativní intenzita. ANOTACE Tento článek se zabývá frikativami a afrikátami spisovné litevštiny a lotyštiny. V rámci tohoto výzkumu byly zkoumány dva akustické parametry těchto souhlásek – frekvence spektrálního maxima a relativní intenzita. Frikativy a afrikáty spisovné litevštiny i lotyštiny byly analyzovány jednotným postupem. Cílem této studie je porovnat frikativy a afrikáty současných baltských jazyků, určit jejich základní spektrální rozdíly a zjistit vliv palatalizace, znělosti, způsobu a místa artikulace i pohlaví mluvčího, který se projevuje ve frekvenci spektrálního maxima a relativní intenzitě. Výsledky ukazují, že zkoumané akustické parametry vykazují podobné vlivy jak ve spisovné litevštině, tak v lotyštině: frekvenci spektrálního maxima ovlivňuje palatalizace (ve spisovné litevštině), způsob a místo artikulace i pohlaví mluvčího, zatímco relativní intenzita odráží vliv palatalizace (ve spisovné litevštině) a znělosti. Údaje získané v této studii ukazují, že hodnoty frekvence spektrálního maxima vypočtené pro frikativy a afrikáty spisovné lotyštiny se více podobají hodnotám palatalizovaných než nepalatalizovaných souhlásek odpovídající znělosti, způsobu a místa artikulace ve spisovné litevštině; frikativy a afrikáty spisovné lotyštiny se tedy zdají být „měkčí“ než nepalatalizované frikativy a afrikáty spisovné litevštiny. Hodnoty relativní intenzity frikativ a afrikát spisovné lotyštiny jsou vyšší než hodnoty u palatalizovaných i nepalatalizovaných souhlásek stejné znělosti, způsobu a místa artikulace ve spisovné litevštině. To lze vysvětlit buď energičtější artikulací těchto zvuků řeči mluvčími spisovné lotyštiny, nebo rozdíly souvisejícími s úrovní nahrávání. KLÍČOVÁ SLOVA: spisovná litevština, spisovná lotyština, frikativy, afrikáty, frekvence spektrálního maxima, relativní intenzita. Straipsniai / Articles 145 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE 1. ÚVOD V posledních letech zesílil společný instrumentální výzkum zvukového systému litevštiny a lotyštiny, prováděný na území těchto zemí podle stejné metodiky1. Za zmínku stojí články Jurise Grigorjevse a Jurgity Jaroslavienė o vokalismu současných baltských jazyků: o spektrální struktuře a trvání monoftongů (Grigorjevs, Jaroslavienė 2015a: 68–92) a také o kvalitě monoftongů (Grigorjevs, Jaroslavienė 2015b: 57–89). Konsonantismus litevštiny a lotyštiny zkoumaly autorky tohoto článku Inese Indričānė a Jolita Urbanavičienė: analyzovaly spektra exploziv (Indričānė, Urbanavičienė 2015: 51–87) a také místa artikulace závěrových souhlásek pomocí metody rovnic lokusů (Urbanavičienė, Indričānė 2015: 261–293). Oba současné baltské jazyky mají mnoho společných rysů: fonologickou opozici krátkých a dlouhých samohlásek, velký počet dvojhlásek, systém přízvukových intonací atd. Během mnoha let se však v litevštině a lotyštině utvořily také podstatné rozdíly, které podmiňují odlišný inventář fonémů a fonologické klasifikace současných baltských jazyků, například: lotyština se vyznačuje pevným přízvukem a rozsáhlým podsystémem palatálních souhlásek, zatímco litevština má přízvuk volný, vyznačuje se sekundární (i typu) palatalizací a fonologickou opozicí palatalizovaných vs. nepalatalizovaných souhlásek a podobně. Takové synchronní srovnávací práce nejen pomáhají zdůraznit zvukovou specifičnost různých jazyků, nuance fonologických klasifikací a odlišnou funkční váhu týchž fonologických prvků, ale také zvláštnosti jednoho jazyka z hlediska jazykové typologie. Předmětem výzkumu tohoto článku jsou frikativní souhlásky a afrikáty litevštiny a lotyštiny. Frikativními se nazývají souhlásky, při jejichž artikulaci se dva řečové orgány přiblíží natolik, že proud vzduchu procházející mezi nimi vytváří třecí šum neboli frikci (Crystal 2008: 199). Právě tento relativně dlouhý interval neperiodické energie umožňuje zařadit frikativní souhlásky do samostatné třídy hlásek (Kent, Read 1992: 121). Afrikáty se skládají z exploziv a frikativ, které mají shodné místo artikulace (Reetz, Jongman 2009: 16). Afrikáty se interpretují jako přechodný zvuk mezi explozivou a frikativou vyslovovanou na stejném místě artikulace (Ladefoged, Maddieson 1998: 90). Afrikáty se stejně jako explozivy začínají vyslovovat uzávěrem; po jeho uvolnění vzduch dále proudí štěrbinou mezi přiblíženými řečovými orgány a vytváří frikci. Proto se nejen ve spektru frikativních souhlásek, ale i afrikát zaznamenává 1 Tento výzkum inspiroval projekt vědeckých skupin „Současné baltské jazyky: spektrální charakteristiky hlásek (instrumentální výzkum)“, který v letech 2013–2015 probíhal v Institutu litevského jazyka (č. MIP-081/2013, vedoucí dr. Jurgita Jaroslavienė). 146 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė interval frikce, pouze je kratší (v případě frikativních souhlásek frikce fakticky zabírá celé trvání frikativní souhlásky). Ačkoli jsou spektrální charakteristiky afrikát stejné jako u odpovídajících exploziv a frikativ z hlediska znělosti a místa artikulace (Kodzasov, Krivnova 2001: 177), „při rozlišování [...] afrikát lze využít všechny metody výzkumu frikativních souhlásek“ (Ambrazevičius, Leskauskaitė 2014: 131). Proto byly v tomto článku dvě blízké třídy souhlásek – frikativní souhlásky a afrikáty – vybrány ke zkoumání na základě stejných akustických rysů. V odborné literatuře se uvádí, že frikativní souhlásky lze popsat podle trvání frikce, vlastností jejich spektra a intenzity i podle vlastností spektrálních formantových přechodů (rovnic lokusů) (Reetz, Jongman 2009: 189). Cílem tohoto článku je prozkoumat spektrální vlastnosti frikativních souhlásek a afrikát současných baltských jazyků a vyzdvihnout jejich rozdíly v litevštině a lotyštině. Tento cíl lze rozdělit na následující úkoly: 1) určit hodnoty frekvencí spektrálních vrcholů frikativních souhlásek a afrikát v litevštině a lotyštině; 2) experimentálně analyzovat relativní intenzitu frikativních souhlásek a afrikát v obou jazycích; 3) porovnat, jaký vliv mají na spektrální vlastnosti frikativních souhlásek a afrikát palatalita souhlásek, znělost, způsob artikulace a místo artikulace souhlásek. Údaje o souhláskách vyslovených muži a ženami byly analyzovány samostatně, aby se zjistilo, jaký vliv má pohlaví na spektrální vlastnosti souhlásek. Výzkum je nový a aktuální, neboť dosud nebyly publikovány srovnávací studie akustických rysů litevských a lotyšských souhlásek provedené podle stejné metodiky. Metody zkoumání akustických rysů souhlásek popsané v tomto článku navíc dosud nebyly v litevských pracích z oblasti akustické fonetiky použity. 2. ARTIKULAČNÍ KLASIFIKACE FRICATIV A AFRIKÁTŮ V LITEVŠTINĚ A LOTYŠTINĚ Pro zápis zkoumaných souhlásek současných baltských jazyků se v článku používá celosvětově rozšířená Mezinárodní fonetická abeceda2 (TFA nebo IPA – International Phonetic Alphabet), kterou vytvořila Mezinárodní fonetická asociace 2 V této studii se používají znaky TFA upravené pro souhlásky litevštiny a lotyštiny v rámci projektu „Současné baltské jazyky: spektrální charakteristiky hlásek (instrumentální výzkum)“ (č. MIP-081/2013). Straipsniai / Articles 147 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE (podrobněji viz IPA 2015). Níže uvedená tabulka (viz tab. 1) uvádí ty frikativy a afrikáty, jejichž transkripce v TFA se liší od národních fonetických abeced. 1 TABULKA. Značení foném frikativ a afrikátů v litevštině a lotyštině podle národních fonetických abeced (LTFA a LVFA) a Mezinárodní fonetické abecedy (TFA) LT grafémLTFA fonémTFA fonémLV grafémLVFA fonémTFA fonémvvʋ1vvvjjjjjjchxxhxxh2hɣ–––ššʃššʃžžʒžžʒcctscctsččtɕččtɕdzʒdʑdzʒ3dʑdžʒdʒdžʒ4dʒ V tomto článku je analyzováno 34 souhláskových foném současných baltských jazyků, které se podle způsobu artikulace dělí na: 1) frikativy – 22 foném: a) litev. /f, fʲ, s, sʲ, z, zʲ, ʃ, ʃʲ, ʒ, ʒʲ, x, xʲ, ɣ, ɣʲ/ – 14 foném; b) lot. /f, v, s, z, ʃ, ʒ, ʝ, x/ – 8 foném; 3 O různých fonologických interpretacích sonant v a j v litevštině a lotyštině viz oddíl 3. 4 V soustavě lotyšských souhlásek se nevyskytuje znělá velární souhláska h, grafém h se však používá v těchto případech: 1) k označení základní varianty fonému /x/ – velární frikativy [x]; 2) k označení alofonu fonému /x/ – faryngální frikativy [ħ]; 3) k označení alofonu fonému /x/ – palatální frikativy [ç] (LVG 2013: 70). Alofony fonému /x/ – faryngální [ħ] a palatální [ç] – se nejčastěji vyslovují vlivem angličtiny a němčiny. 5 V národní transkripci lotyštiny (LVFA) lze afrikátu dz zapisovat jak dz [d͡z̥sma], tak ʒ [ʒi̯esma] (LVG 2013: 26). 6 V národní transkripci lotyštiny (LVFA) lze afrikátu dž zapisovat jak dž [d͡ʒems], tak ǯ [ǯems] (LVG 2013: 26). 7 Horní modifikační symbol „j“ zapisovaný u souhlásky označuje v Mezinárodní fonetické abecedě palatalizovanou souhlásku, například [tʲ], [dʲ]. 148 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė 2) afrikáty – 12 fonémů: a) lit. /t͡s, t͡sʲ, dz, dzʲ, t͡ʃ, t͡ʃʲ, d͡ʒ, d͡ʒʲ/ – 8 fonémů; b) lot. /t͡s, dz, t͡ʃ, d͡ʒ/ – 4 fonémy. Podle místa artikulace se zkoumané souhlásky baltských jazyků dělí do následujících tříd (viz Urbanavičienė, Indričānė 2015: 265–267; srov. DLKG 2005: 33–34; LVG 2013: 58): 1) retozubné: lit. /f, fʲ/ a lot. /f, v/; 2) zubné: lit. /s, sʲ, z, zʲ, t͡s, t͡sʲ, dz, dzʲ/ a lot. /s, z, t͡s, dz/; 3) alveolární: lit. /ʃ, ʃʲ, ʒ, ʒʲ, t͡ʃ, t͡ʃʲ, d͡ʒ, d͡ʒʲ/ a lot. /ʃ, ʒ, t͡ʃ, d͡ʒ/; 4) palatální: lot. /j/; 5) palatalizované velární (palatovelární): lit. /xʲ, ɣʲ/; 6) velární: lit. /x, ɣ/ a lot. /x/. Počet zkoumaných souhláskových fonémů v litevštině (22 fonémů) je téměř dvakrát vyšší než v lotyštině (12 fonémů), protože pro litevštinu jsou charakteristické souhláskové opozice podle znělosti (neznělá – znělá) a podle palatalizace (nepalatalizovaná – palatalizovaná), zatímco pro lotyštinu pouze opozice podle znělosti. 3. FONOLOGICKÝ STATUS SOUHLÁSEK v A j V LITEVŠTINĚ A LOTYŠTINĚ Podle způsobu artikulace patří litevské /ʋ, ʋʲ, j/ k aproximantům (proto jsou z této studie vyloučeny), zatímco lotyšské /v, j/ patří k frikativám. Instrumentální výzkum ukázal, že znělá labiální dentální /v/ a palatální /j/ mají v lotyštině několik výslovnostních variant (Čेirane 2011). Když je při výslovnosti těchto souhlásek štěrbina mezi mluvními orgány úzká, vyslovují se frikativy [v] nebo [j] – proud vzduchu procházející zúžením vytváří turbulenci a dodává souhlásce se zúžením složku frikativního šumu (viz LVG 2013: 66). Je-li při výslovnosti souhlásek /v/ a /j/ štěrbina mezi mluvními orgány širší, vyslovují se souhlásky bez frikace, tedy jako nefrikativy neboli aproximanty [ʋ] a [j]⁸ (viz LVG 2013: 66). V lotyštině lze místo frikativ [v, j] vyslovovat aproximanty [ʋ, j], když je řeč tlumená nebo méně energická (LVG 2013: 68; 71). V tautosylabické pozici po krátké nebo dlouhé samohlásce podléhají souhláskové fonémy lotyštiny [v, j] úplné nebo částečné vokalizaci, např.: [tɐus] tavs 8 Obě realizace fonémů /v/ a /j/ (frikativy [v], [j] a aproximanty [ʋ] a [j]) se v lotyšském jazykovědném výzkumu označují termínem „hlučná souhláska se zúžením“ (lot. spraudzīens troksnenis) (srov. Čेirane 2010; Čेirane 2011; Čेirane, Indričāne 2012; Markus, Grigorjevs 2002). Straipsniai / Articles 149 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE ‘tvůj’, [sɑus] sɑvs ‘svůj’, [dzeiniek͡s] dzeinieks ‘básník’, [zveiniek͡s] zveinieks ‘rybář’; [pɑːrdevɛːis] pārdevējs ‘prodavač’, [teːus] tēvs ‘otec’, [pɑːrmī̯nieks] pārmi̯nieks ‘výhybkář’; [tuːs] tuos ‘blízko’ (LVG 2013: 86). V tradiční litevské fonetice9 (Pakerys 2003) a v akademické gramatice (DLKG 2005: 33) se [j], [ʋ], [ʋʲ] řadí k aproximantům (sonantům). Tuto interpretaci [ʋ, ʋʲ, j] v litevštině neurčuje artikulace (povaha překážky je stejná jako u ostatních frikativ10), nýbrž funkční vlastnosti těchto souhlásek: na konci slova [ʋ, j] ztrácejí tření, dále se znělejí a mění se v neslabičné [u̯, i̯], přičemž s předcházejícími samohláskami tvoří dvojhlásky sekundárního původu, např.: [jūːro̯i] ‘v moři’, [kėːdėːi] ‘na židli’, [sudie̯u] ‘sbohem’. Ze dvou pozičních variant – frikativ [v, j] a aproximantů [ʋ, j] – jsou v lotyštině jako fonémy zobecněny frikativy /v, j/ (viz LVG 2013: 76–77), zatímco v litevštině aproximanty /ʋ, ʋʲ, j/. Rozdíl mezi aproximantami [ʋ ʋʲ] a frikativami [v, vʲ] lze jen obtížně zachytit, protože znělé frikativy se vzhledem ke své specifické artikulaci (při výslovnosti znělých frikativ se současně v hlasovém traktu vytváří frikativní šum a kmitají hlasivky, které zpomalují proudění vzduchu) mají sklon měnit se v aproximanty11. Problém identifikace souhlásek /ʋ, ʋʲ, j/ v litevštině není dosud zcela vyřešen a vyžaduje podrobné instrumentální zdůvodnění (založené na objektivním zkoumání artikulačních vlastností hlásek). Tento článek vychází z tradiční interpretace, a proto do výzkumu frikativ nezahrnuje litevské sonanty /ʋ, ʋʲ/ (litevské labiální dentální /f/ a /fʲ/ tak nemají znělý protějšek) ani /j/, zatímco do lotyšského jazykového materiálu jsou zahrnuty znělé frikativy /v, j/ (zde existuje opozice /f/ a /v/). 4. SPEKTRUM A INTENZITA FRICÍ Souhlásky, které jsou z hlediska znělosti stejné, se liší rozložením energie ve spektru a intenzitou (Kent, Read 1992: 122). Tyto akustické 9 V nejnovějších klasifikacích litevských souhlásek (viz Abrazevičius, Leskauskaitė 2014: 167; Pakerys 2014: 91) jsou souhlásky /v, vʲ/ považovány nikoli za sonanty, nýbrž za znělé frikativní retně-zubní souhlásky, které z hlediska znělosti kontrastují s příslušnými neznělými souhláskami /f, fʲ/. 10 E. Mikalauskaitė (1975: 41–46) lietuvių /ʋ/, /ʋʲ/ ir /j/ priskyrė pučiamiesiems, o akademinė Lietuvių kalbos gramatika (LKG 1965: 70) šiuos priebalsius, kaip turinčius didelį kiekį virpesių, neturinčius tono moduliacijos, nesukeliančius priebalsių skardėjimo, laiko tarpiniais tarp pučiamųjų priebalsių ir sonantų. 11 Znělé frikativní souhlásky jsou ve světových jazycích poměrně vzácným jevem (Johnson 2003: 122). 150 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Na základě těchto vlastností se v odborné literatuře rozlišují dvě skupiny frikativ: sibilanty (sibilant) (například anglické alveolární frikativy /s/, /z/ a postalveolární frikativy /ʃ/, /ʒ/) a nesibilanty (non-sibilant) (například anglické retně-zubní frikativy /f/, /v/, mezizubní frikativy /θ/, /ð/ a faryngální frikativa /h/). Sibilanty se od nesibilantů liší vyšší energií ve spektru a větší intenzitou (Kent, Read 1992: 122): sibilanty se také označují jako „výrazné“ souhlásky, zatímco nesibilanty jako „nevýrazné“ (Ambrazevičius 2011: 37). Ve starších pracích o litevské a lotyšské fonetice nebylo běžné dělit souhlásky podle sibilance, tj. podle směrování proudu vzduchu k zubům. V nejnovější studii akustiky litevských souhlásek (viz Ambrazevičius, Leskauskaitė 2014: 301) se mezi sibilanty řadí litevské souhlásky /s, sʲ, z, zʲ, ʃ, ʒ, ʒʲ/ a afrikáty /ts, tsʲ, dz, dzʲ, tʃ, tʃʲ, dʒ, dʒʲ/. Také v lotyštině se za sibilanty považují frikativní souhlásky /s, z, ʃ, ʒ/ a afrikáty (okluzivní souhlásky) /ts, dz, tʃ, dʒ/ (srov. výzkumy I. Indričāne o lotyšských sibilantech a nesibilantech ve skupinách neznělých závěrových souhlásek, viz Indričāne 2012; 2013; 2014). V tomto článku se podle potřeby budou používat také termíny „sibilant“ a „nesibilant“. Zkoumání intenzity vrcholu spektra u lotyšských prevokalických znělých frikativ v kontextech CVC ukázalo, že v této skupině mají vyšší průměrné statistické hodnoty intenzity zubná [z] a alveolární [ʒ], zatímco nižší hodnoty mají retně-zubní [v] a palatální [j]. Nejnižší průměrnou statistickou hodnotu intenzity má retně-zubní [v] a nejvyšší alveolární [ʒ], ačkoli se od hodnoty intenzity zubné [z] liší jen málo. Zohledníme-li hodnoty směrodatných odchylek, lze zubnou [z] a alveolární [ʒ] odlišit od retně-zubné [v], zatímco směrodatné odchylky palatální [j] jsou poměrně velké, takže rozsah jejích hodnot se překrývá jak s rozsahem retně-zubné [v], tak zubné [z] (Čeirane 2011: 117–119). Zkoumána byla také intenzita vrcholu spektra, průměrná intenzita a relativní intenzita lotyšských prevokalických neznělých frikativ v kontextech CVC. Při použití různých metod byly získány stejné výsledky: vyšší průměrné statistické hodnoty intenzity mají zubná [s] a alveolární [ʃ], zatímco nižší hodnoty mají retně-zubní [f] a velární [x]. Ve všech případech má nejnižší průměrnou statistickou hodnotu intenzity retně-zubní [f] a nejvyšší alveolární [ʃ] (byla-li počítána intenzita vrcholu spektra), nebo zubná [s] (byl-li počítán průměr intenzity a relativní intenzita). Ve skupině neznělých souhlásek jsou si hodnoty intenzity zubné [s] a alveolární [ʃ] rovněž velmi podobné. Nižší intenzitou se od ostatních neznělých frikativ vyznačuje retně-zubní [f], zatímco hodnota intenzity velární [x] se blíží hodnotám zubné [s] a alveolární [ʃ]. Při porovnání směrodatných odchylek intenzity neznělých frikativ Straipsniai / Articles 151 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE verčių sritys visais atvejais persidengia (žr. Indričāne 2014: 112, 114–115; 1, 4 ir 7 grafikai). Ve studiích lotyšských prevokalických znělých frikativ (viz Čeirane 2011; Indričāne 2014: 101–119) byly zjištěny podobné tendence: ve skupině znělých i neznělých frikativ má nejnižší intenzitu retně-zubní frikativa (nesibilant), zatímco nejvyšší intenzitu má zubná nebo alveolární frikativa (sibilant). Průměrné statistické hodnoty intenzity navíc ukazují, že intenzita retně-zubní a také palatální a velární frikativy (nesibilantů) je nižší než intenzita zubné a alveolární frikativy (sibilantů). Výsledky těchto studií tedy odpovídají poznatkům uváděným v odborné literatuře, například rozdílům v intenzitě sibilantů a nesibilantů v angličtině12. Výzkum intenzity litevských souhlásek byl dosud velmi omezený. Disertace Sigitos Dereškevičiūtės Disertace Sigitos Dereškevičiūtės Akustické vlastnosti litevských souhlásek (2013: 138) uvádí údaje o frekvencích vrcholů spektra a oblastech koncentrace energie u litevských frikativ: intenzivnější spektrální vrcholy jsou typické pro palatalizované souhlásky (zejména [xʲ], [ʋʲ]), vyšší charakteristické frekvence a intenzita pak pro neznělé souhlásky. Výzkum autorky rovněž ukazuje zesílení spektrální energie sibilantů (zejména [ʃ, ʃʲ, ʒ, ʒʲ, ʤ, ʤʲ]), které je spojováno s dvojí artikulací, a posun oblastí koncentrace energie u retných souhlásek k nižším frekvencím, související s retní artikulací. Intenzita frikativ v současných baltských jazycích se zkoumá stanovením hodnoty intenzity dominantního vrcholu spektra (peak intensity/ amplitude), průměrné intenzity frikativy (overall noise intensity/ amplitude) nebo hodnot relativní intenzity (relative intensity/ amplitude). Poslední ukazatel je ve studiích akustiky souhlásek považován za obzvlášť perspektivní, protože například umožňuje klasifikovat všechny anglické frikativy podle místa artikulace (viz Jongman et al. 2000: 1252, 1259–1262; Reetz, Jongman 2009: 192; Indričāne 2014: 103). V odborné literatuře se uvádí, že znělé frikativy mají nižší intenzitu než jejich neznělé protějšky, protože při artikulaci znělé frikativy více 12 Výzkumy anglických souhlásek ukazují, že například intenzita neznělých sibilantů /s/, /ʃ/ je o 10–15 dB vyšší než intenzita neznělých nesibilantů /f/, /θ/ (Reetz, Jongman 2009: 192). Intenzita znělé alveolární frikativy /z/ převyšuje intenzitu neznělé alveolární /s/ o 6 dB, zatímco intenzita znělé retně-zubní frikativy /v/ je o 13 dB vyšší než intenzita neznělé retně-zubní frikativy /f/. Je také patrné, že ve skupině frikativ shodných z hlediska znělosti je intenzita sibilantů vyšší než intenzita nesibilantů: intenzita znělého sibilantu /z/ (70 dB) je vyšší než intenzita znělých nesibilantů /v/, /ð/ (66 dB), zatímco intenzita neznělých sibilantů /s/, /ʃ/ (64–65 dB) je vyšší než intenzita neznělých nesibilantů /f/, /θ/ (53–54 dB) (Jongman 1989: 1724; Kent, Read 1992: 122). 152 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Energie se spotřebovává, když proud vzduchu prochází přes kmitající hlasivkové řasy (Kent, Read 1992: 122; Reetz, Jongman 2009: 192; Ambrazevičius 2011: 33). 5. VÝZKUMNÝ MATERIÁL A INFORMÁTOŘI Výzkumný materiál článku tvoří afrikáty a frikativy obou současných baltských jazyků, vyslovené v izolovaných spojeních CVC v prevokalické pozici (jak před krátkými, tak před dlouhými samohláskami), např.: – 1ie. sis [sˈis], sès [sˈɛs], sàs [sɐs], sòs [sɔs], sùs [sʊs], sýs [sˈiːs], sẽs [sˈeːs], sės [sˈæːs], sãs [sɐːs], sõs [sɔːs], sǖs [suːs], siòs [sˈɔs], siõs [sˈoːs], siùs [sˈʊs], siũs [sˈuːs]; – 1a. sis [sis], ses [ses], ses [sæs], sas [sas], sos [sɔs], sus [sus], sīs [siːs], sēs [seːs], sẽs [sæːs], sās [sɑːs], sōs [sɔːs], sūs [suːs]. Vliv přízvukových intonací byl z tohoto výzkumu vyloučen na základě předpokladu, že přízvukové intonace více ovlivňují konec vokalického segmentu a postvokalickou souhlásku než prevokalickou pozici. Materiál pro instrumentální výzkum byl nahrán v Litvě a Lotyšsku při dodržení jednotných kritérií výběru informátorů. K nahrávání bylo použito stejné zařízení a jeho technické parametry byly sjednoceny. Zkoumaná spojení přečetlo 12 litevských a 12 lotyšských informátorů: 6 mužů a 6 žen (ve věku 20–48 let). Všichni informátoři jsou rodilými mluvčími litevštiny nebo lotyštiny. Jejich výslovnost nevykazuje zjevné nedostatky a odpovídá normám litevského nebo lotyšského standardního jazyka. Zkoumaná spojení CVC informátoři vyslovili 3–5krát: s neutrální intonací a pokud možno jednotným tempem. Výzkumný materiál byl nahrán pomocí přenosného digitálního diktafonu s vysokým rozlišením Tascam DR-100MK II a vokálního mikrofonu AKG C 520. Vzorkovací frekvence zvukového signálu byla 44 100 Hz a kvantizační úroveň 16 bitů. Údaje o mužích a ženách byly analyzovány odděleně. Instrumentální výzkum frikativ a afrikát byl proveden pomocí počítačových programů PRAAT (verze 5.3.60, autoři programu Paul Boersma, David Weenink), MS EXCEL (verze 13, Microsoft Corporation) a SPSS (verze 19, IBM Corporation). Straipsniai / Articles 153 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESĖ INDRIČANĖ 6. METODIKA VÝZKUMU A VÝSLEDKY 6.1. Frekvence vrcholu spektra 6.1.1. Určení hodnoty frekvence vrcholu spektra Aby bylo možné určit hodnotu frekvence vrcholu spektra (Hz), nejprve se v programu pro analýzu zvuku PRAAT získají FFT spektra všech analyzovaných souhlásek13. Umístíme kurzor počítačové myši do středu úseku šumu frikativy / afrikáty, klikneme na Select, zvolíme možnost Move start of selection by, nastavíme vzdálenost 0,01 s, klikneme na možnosti Spectrum – View spectral slice – View – Zoom a nastavíme rozsah od 0,0 do 8000,0 Hz14. Aby byl počet prvků spektra přibližně stejný a FFT spektra bylo možné porovnat, byla spektra všech zkoumaných souhlásek získána ze stejně dlouhého intervalu – 0,01 s neboli 10 ms (viz obr. 1–4). Ve většině případů je segment, z něhož byl tento interval vybrán, delší než 10 ms, takže začátek samohlásky, který by mohl ovlivnit rozložení energie ve FFT spektru, do zkoumaného intervalu nespadá. Desetimilsekundový interval frikativ byl vyříznut přibližně v jejich střední části (obr. 1–2), u afrikát přibližně uprostřed explozivní fáze (obr. 3–4). intervaly o délce 0,01 s neboli 10 ms OBR. 1. Znělá frikativa [z] OBR. 2. Neznělá frikativa [s] 13Jedná se o takzvaná nevyhlazená spektrogramová zobrazení neboli rychlou Fourierovu transformaci, angl. Fast Fourier Transform, zkráceně FFT spektra. 14Srov.: H. Reetz a A. Jongman uvádějí, že energie charakterizující zvukovou vlnu je ve spektru rozložena pod 8000 Hz, zatímco energie vyšších frekvencí se považuje za šum pozadí (Reetz, Jongman 2009: 160). 154 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė OBR. 3 Znělé afrikáty [dz] OBR. 4 Neznělé afrikáty [ts] Hodnota frekvence byla měřena u dominantní, tj. nejvyšší špičky ve spektru (obr. 5–6). Stanovení hodnoty frekvence spektrální špičky (Hz) OBR. 5 Spektrum FFT znělé frikativní souhlásky [z] OBR. 6 Spektrum FFT neznělé frikativní souhlásky [s] Hodnoty frekvencí spektrálních špiček (Hz) stanovené programem PRAAT byly přeneseny do programu EXCEL a následně zpracovány statistickým analytickým programem SPSS, který vypočítal průměrné statistické hodnoty (VSV) frekvencí spektrálních špiček. 6.1.2. Frekvence spektrálních špiček frikativních souhlásek a afrikát v litevštině a lotyštině Průměrné statistické hodnoty frekvence spektrálních špiček frikativních souhlásek a afrikát v litevštině a lotyštině získané během výzkumu jsou uvedeny v tabulce 2. Straipsniai / Articles 155 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE TABULKA 2. Frikativní souhlásky a afrikáty v litevštině a lotyštině: frekvence vrcholu spektra VSV (Hz) C | Údaje mužů | Údaje žen | Lit. | Lot. | Lit. | Lot. | Frikativní souhlásky | [ʋ] | — | 2414 | — | 3056 | [f] | 1686 | 4466 | 3180 | 6770 | [fʲ] | 3043 | — | 3183 | — | [s] | 5924 | 5715 | 5601 | 6731 | [sʲ] | 5805 | — | 5654 | — | [z] | 5230 | 5298 | 5288 | 6740 | [zʲ] | 5714 | — | 5749 | — | [ʃ] | 2436 | 3055 | 4451 | 4326 | [ʃʲ] | 3031 | — | 4523 | — | [ʒ] | 2640 | 3189 | 3677 | 4443 | [ʒʲ] | 3166 | — | 4256 | — | [j] | — | 3935 | — | 4224 | [x] | 946 | 1797 | 1023 | 2105 | [xʲ] | 2896 | — | 3704 | — | [ɣ] | 1010 | — | 1053 | — | [ɣʲ] | 2480 | — | 3678 | — | Afrikáty | [t͡s] | 4402 | 5763 | 5326 | 6560 | [t͡sʲ] | 5911 | — | 6030 | — | [dz] | 5497 | 5768 | 5188 | 6775 | [dzʲ] | 6040 | — | 5718 | — | [t͡ʃ] | 3241 | 2925 | 4601 | 4379 | [t͡ʃʲ] | 3079 | — | 4331 | — | [dʒ] | 2991 | 3129 | 4540 | 5040 | [dʒʲ] | 3452 | — | 4747 | — 156 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Souhlásky litevštiny a lotyštiny jsou seřazeny podle rostoucí frekvence vrcholu spektra v tomto pořadí: 1) údaje mužů: 1ie. [x]<[ʋ]<[f]<[ʃ]<[ʋʲ]<[ʒ]<[xʲ]<[dʒ]<[ʃʲ]<[fʲ]<[tʃʲ]<[ʒʲ]<[tʃ]<[dʒʲ]<[ts]<[z]<[dz]<[zʲ]<[sj]<[tsj]<[s]<[dzj], 1a. [x]<[v]<[tʃ]<[ʃ]<[dʒ]<[ʒ]<[j]<[f]<[z]<[s]<[ts]<[dz]; 2) údaje žen: 1ie. [x]<[ʋ]<[f]<[fʲ]<[ʒ]<[ɣʲ]<[xʲ]<[ʒʲ]<[tʃʲ]<[ʃ]<[ʃʲ]<[dʒ]<[tʃ]<[dʒʲ]<[dz]<[z]<[ts]<[s]<[sj]<[dzj]<[zj]<[tsj], 1a. [x]<[v]<[j]<[ʃ]<[tʃ]<[ʒ]<[dʒ]<[ts]<[s]<[z]<[f]<[dz]. 6.1.3. Srovnání palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek litevštiny s údaji o souhláskách lotyštiny Frekvence vrcholu spektra VSV palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek litevštiny jsou na obr. 7–8 srovnány s údaji pro lotyštinu. OBR. 7. Srovnání průměrných statistických hodnot frekvence vrcholu spektra palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek litevštiny (Hz) s výsledky pro lotyštinu: údaje mužů Souhlásky lotyštiny | Souhlásky litevštiny | palatalizované | nepalatalizované | ● | ○ | ● Straipsniai / Articles 157 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČANĖ 8 OBR. Porovnání průměrných statistických hodnot frekvencí spektrálních vrcholů (Hz) palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek litevštiny s výsledky pro lotyštinu: údaje žen Souhlásky lotyštiny | souhlásky litevštiny | palatalizované | nepalatalizované | ▲ | △ | ▲ Výsledky výzkumu ukazují, že VSV frekvencí spektrálních vrcholů palatalizovaných souhlásek litevštiny jsou většinou vyšší než u odpovídajících nepalatalizovaných souhlásek litevštiny a lotyštiny (z hlediska znělosti, místa artikulace a způsobu artikulace). Tato pravidelnost je patrná u velárních (údaje mužů i žen), alveolárních a dentálních souhlásek a afrikát (pouze údaje mužů). Byla však zaznamenána i opačná tendence, tj. VSV frekvencí spektrálních vrcholů palatalizovaných souhlásek litevštiny jsou nižší než u odpovídajících souhlásek lotyštiny, srov.: podle údajů mužů – lit. [fʲ] < lot. [f], lit. [ʒʲ] < lot. [ʒ], lit. [ʃʲ] < lot. [ʃ]; podle údajů žen – lit. [fʲ] < lot. [f], lit. [zʲ] < lot. [z], lit. [sʲ] < lot. [s], lit. [džʲ] < lot. [dž], lit. [t͡sʲ] < lot. [t͡s], lit. [ʒʲ] < lot. [ʒ], lit. [dʒʲ] < lot. [dʒ], lit. [tʲ] < lot. [t]. Kromě toho se v mnoha případech frekvence spektrálních vrcholů palatalizovaných alveolárních souhlásek litevštiny liší od hodnot odpovídajících nepalatalizovaných souhlásek litevštiny a jsou bližší spektrálním vrcholům souhlásek lotyštiny. To lze vysvětlit tím, že výslovnost alveolárních frikativ a afrikát v lotyštině se vyznačuje dodatečnou artikulací – palatalizací, tj. zdvižením střední části jazyka směrem k tvrdému patru (srov. LVG 2013: 64; 158 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė 66), v lotyštině však tato dodatečná palatalizace souhlásek na rozdíl od litevštiny nemá fonologický význam. Ve skupině labiálních souhlásek jsou VSV frekvencí spektrálních vrcholů palatalizovaných souhlásek litevštiny (podle údajů mužů i žen) nižší než VSV odpovídajících nepalatalizovaných souhlásek, ale vyšší než frekvence spektrálních vrcholů labiálních souhlásek lotyštiny. Průměrné statistické hodnoty frekvencí spektrálních vrcholů neznělých labiodentálních souhlásek – lit. [f]/[fʲ] a lot. [f] – se od sebe liší více než hodnoty u ostatních souhlásek (viz obr. 7–8): palatalizované litevské [fʲ] se vyznačuje podstatně nižší průměrnou statistickou hodnotou frekvence spektrálního vrcholu než souhláska [f] v lotyštině; to znamená, že v lotyštině se spektrální vrchol této souhlásky nachází v oblasti vysokých frekvencí, zatímco v litevštině v oblasti nižších frekvencí. Větší rozdíly ve frekvencích spektrálních vrcholů byly zaznamenány také v podskupinách velárních a palatalizovaných velárních (palatovelárních) souhlásek. Protože při určování VSV frekvencí spektrálních vrcholů lotyšské souhlásky [x] byly společně započítány i palatovelární / palatální varianty15, zjištěná hodnota frekvence spektrálního vrcholu nepalatalizované velární souhlásky [x] v lotyštině je vyšší než u nepalatalizovaných velárních souhlásek lit. [x], [ɣ], avšak nižší než u palatalizovaných velárních souhlásek litevštiny a palatální souhlásky lotyštiny (viz obr. 7–8). Velární souhlásky litevštiny a lotyštiny, palatalizované velární souhlásky litevštiny a palatální souhláska lotyštiny se podle vzestupných hodnot VSV spektrálních vrcholů řadí takto: lit. velární [x], [ɣ] < lot. velární [x] < lit. palatalizované velární [xʲ], [ɣʲ] < lot. palatální [j] Ačkoli pravidelnosti změn VSV frekvencí spektrálních vrcholů nepalatalizovaných a palatalizovaných souhlásek litevštiny vykazují mnoho výjimek, ve většině případů se spektrální vrcholy palatalizovaných souhlásek nacházejí v oblasti vyšších frekvencí než u odpovídajících nepalatalizovaných souhlásek, zatímco spektrální vrcholy palatálních souhlásek lotyštiny se nacházejí ve vyšších frekvencích než u palatalizovaných souhlásek litevštiny. 6.1.4. Srovnání neznělých a znělých souhlásek Ani v litevštině, ani v lotyštině znělost souhlásek neovlivňuje hodnoty frekvencí spektrálních vrcholů – výsledky výzkumu ukazují, že VSV spektrálních vrcholů neznělých souhlásek a jejich znělých protějšků se mění nesystematicky a nelze v nich rozpoznat žádné zákonitosti. 15 V lotyštině před předními samohláskami [i], [iː], [e], [eː] a dvojhláskami začínajícími složkami [i] a [e] lze frikativní foném /x/ realizovat dvojím způsobem: jako palatovelární alofon [xʲ] a jako palatální alofon [ç] (LVG 2013: 69). Straipsniai / Articles 159 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE 6.1.5. Srovnání údajů mužů a žen Údaje z litevštiny i lotyštiny ukazují, že souhlásky vyslovené muži mají nižší hodnoty frekvencí spektrálních vrcholů než odpovídající souhlásky vyslovené ženami. Hodnota frekvence spektrálních vrcholů tedy souvisí s pohlavím informanta. Tomuto trendu neodpovídají palatalizované souhlásky [sʲ], [dʲ] a nepalatalizované souhlásky [s], [d]16 v litevštině – tyto souhlásky vyslovené muži se vyznačují vyššími hodnotami VSV spektrálních vrcholů než odpovídající souhlásky vyslovené ženami. 6.1.6. Vliv způsobu a místa artikulace souhlásek na jejich akustické vlastnosti Rozložení spektrální energie v určitých frekvenčních pásmech poskytuje údaje o artikulačních charakteristikách hlásek. Jestliže se energie souhlásky soustředí v oblasti 5000–6000 Hz, je slyšet vysoký frikativní zvuk typu s; jestliže se energie soustředí v rozsahu 3000–4000 Hz, je slyšet nízký sykavý zvuk typu š s intenzivním šumem (Kodzasov, Krivnova 2001: 565–566). Na základě těchto kritérií lze litevské a lotyšské souhlásky nejprve rozdělit na nesykavky (jejichž energie se soustřeďuje v oblasti ~1000–3000 Hz), tj. litevské [x], [xʲ], [ɣ], [ɣʲ] a lotyšské [v], [j], [x], a sykavky (jejichž frekvence spektrálních vrcholů se soustřeďují v rozsahu 3000–6000 Hz). Sykavky lze dále podrobněji rozdělit na alveolární souhlásky (jejichž spektrální vrcholy se nacházejí v oblasti 3000–4000 Hz), tj. litevské [ʃ], [ʃʲ], [ʒ], [ʒʲ], [tʃ], [tʃʲ], [dʒ], [dʒʲ] a lotyšské [ʃ], [ʒ], [tʃ], [dʒ], a dentální souhlásky (jejichž největší spektrální energie se soustřeďuje v rozsahu 5000–6000 Hz), tj. litevské [s], [sʲ], [z], [zʲ], [ts], [tsʲ], [dz], [dzʲ] a lotyšské [s], [z], [ts], [dz]. Mezi nesykavkami vynikají velární souhlásky litevské [x], [xʲ], [ɣ], [ɣʲ] a lotyšské [x] (k nim se řadí také lotyšská labiodentální [v]), jejichž spektrální vrcholy se soustřeďují v rozsahu ~1000–3000 Hz. Rozdělení souhlásek na sykavky a nesykavky však souvisí především nikoli se spektrální energií, nýbrž s intenzitou. Sykavky se vyznačují vyšší intenzitou, protože při jejich artikulaci musí proud vzduchu procházet překážkou – zuby. Přímá souvislost mezi sykavostí a spektrální energií neexistuje, srov.: nesykavek 16 Vzhledem ke specifickým vlastnostem souhlásek [s] a [dz] mohlo dojít také k chybě v datech. V rozsahu 0–8000 Hz je obvykle viditelný pouze jeden spektrální vrchol souhlásek [s] a [dz]. Při zkoumání širšího rozsahu (například 0–10 000 Hz) mohou být viditelné dva spektrální vrcholy těchto souhlásek (stejně jako u [ʃ]). Protože mužský hlas se vyznačuje nižšími frekvencemi, mohl se druhý (vyšší) spektrální vrchol objevit i v užším rozsahu 0–8000 Hz. Naproti tomu hlásky vyslovené ženami se vyznačují vyššími frekvencemi, proto byla zkoumaným souhláskám vždy přiřazena hodnota prvního vrcholu (protože druhý vrchol nebyl v rozsahu 0–8000 Hz viditelný). 160 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė U labiodentálních souhlásek litevské [f], [fʲ] se vrcholy spektra soustřeďují v oblasti 2000–3200 Hz, lotyšské [f] v oblasti 4500–7000 Hz a u palatální lotyšské [ɟ] v oblasti ~4000 Hz. Souhrnně lze říci, že oblasti soustředění vrcholů spektra umožňují rozlišit frikativy a afrikáty do následujících artikulačních skupin: alveolární sykavky (jejich spektrální energie se soustřeďuje v oblasti středních frekvencí), dentální sykavky (jejich energie se koncentruje v oblasti vysokých frekvencí) a velární nesykavky (vyznačují se nejnižšími frekvencemi vrcholů spektra, VSV). Ostatní souhlásky (nesykavky) nelze podle frekvencí vrcholů spektra rozlišit. 6.1.7. Shrnutí výzkumu frekvence vrcholu spektra V rámci výzkumu byly porovnány hodnoty frekvencí vrcholů spektra frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině z hlediska znělosti, palatalizace, způsobu a místa artikulace a pohlaví informantů. Bylo zjištěno, že znělost souhlásek neovlivňuje hodnoty frekvencí vrcholů spektra ani v litevštině, ani v lotyštině (srov.: výzkum S. Dereškevičiūtė (2013: 138) ukazuje, že energie znělých souhlásek v litevštině se ve srovnání s jejich neznělými koreláty soustřeďuje v oblasti nízkých frekvencí). V důsledku palatalizace se frekvence vrcholů spektra litevských souhlásek zvyšují, tj. jsou vyšší než frekvence nepalatalizovaných protikladných členů. Frikativy a afrikáty litevštiny jsou podle rostoucí frekvence vrcholů spektra seřazeny takto: velární < labiodentální < alveolární/palatalizované velární < palatalizované labiodentální / palatalizované alveolární < dentální < palatalizované dentální. Po provedení výzkumu a porovnání frekvencí vrcholů spektra nepalatalizovaných, palatalizovaných a palatálních frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině byly zaznamenány následující tendence: 1) Lotyšské [f] se vyznačuje vyššími frekvencemi vrcholu spektra než litevské [f], [fʲ] (jak podle údajů mužů, tak žen); 2) Podle údajů mužů jsou frekvence vrcholů spektra lotyšských dentálních souhlásek ve většině případů podobné frekvencím litevských nepalatalizovaných dentálních souhlásek (s výjimkou [z]); podle údajů žen se lotyšské dentální souhlásky vyznačují vyššími vrcholy spektra než litevské nepalatalizované a palatalizované dentální souhlásky; 3) Frekvence vrcholů spektra lotyšských alveolárních souhlásek (jak podle údajů mužů, tak žen) se blíží frekvencím litevských palatalizovaných alveolárních souhlásek (lotyšské alveolární souhlásky totiž rovněž vykazují palatalitu, ta však není fonologická, protože nemají nepalatalizované koreláty, viz LVG 2013, 64); Straipsniai / Articles 161 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČANĖ 4) Lotyšské [x] zaujímá podle hodnot frekvence vrcholu spektra mezilehlou pozici mezi litevským [x] a litevským [x̟], protože kvalita lotyšského [x] závisí na následující samohlásce: jeho artikulace se může měnit od velární až po palatalizovanou velární/palatalní; 5) Nejbližšími litevskými souhláskami k lotyšským [v] a [j] – litevskými sonantami [u], [u̯] a [j] – se studie nezabývala. Bylo však zjištěno, že hodnota frekvence vrcholu spektra lotyšského [v] je bližší hodnotám litevských [f] a [fʲ] než hodnotě lotyšského [f]. Naopak hodnota frekvence vrcholu spektra lotyšské palatální souhlásky [j] je blízká hodnotám lotyšských [ʃ], [ʒ], [tʃ], [dʒ] (tj. souhlásek, které mají v lotyštině nefonologický příznak palatalizace). Podle hodnot frekvencí spektrálních vrcholů lze rozlišit následující artikulační skupiny souhlásek litevštiny a lotyštiny: a) alveolární (sibilanty): litevské [ʃ], [ʃʲ], [ʒ], [ʒʲ], [tʃ], [tʃʲ], [dʒ], [dʒʲ] a lotyšské [ʃ], [ʒ], [tʃ], [dʒ]; b) dentální (sibilanty): litevské [s], [sʲ], [z], [zʲ], [ts], [tsʲ], [dz], [dzʲ] a lotyšské [s], [z], [ts], [dz]. c) velární (nesibilanty): litevské [x], [xʲ], [ɣ], [ɣʲ] a lotyšské [x] d) labiodentální / palatální (nesibilanty): litevské [f], [fʲ] a lotyšské [f], [v], [j]. pohlaví informantů ovlivňuje frekvence spektrálních vrcholů: souhlásky vyslovené muži se vyznačují nižšími spektrálními vrcholy než odpovídající souhlásky vyslovené ženami. Protože spektrální vlastnosti souhlásek souvisejí s velikostí přední dutiny ústní, kterou ovlivňuje velikost hlasového traktu (čím větší je přední dutina, tím více se akustická energie soustředí v oblasti nižších frekvencí), lze očekávat, že energie souhlásek vyslovených muži se bude koncentrovat v nižších pásmech než u souhlásek vyslovených ženami (srov.: hlasový trakt mužů je ~2,8 cm delší než u žen). 6.2. Relativní intenzita 6.2.1. Stanovení relativní intenzity Relativní intenzita vyjadřuje poměr mezi průměrnou intenzitou frikativní souhlásky nebo afrikáty a průměrnou intenzitou samohlásky tvořící fonetické okolí během intervalu stanovené délky. Měření byla provedena v programu pro analýzu zvuku PRAAT. Průměrné hodnoty intenzity frikativních souhlásek a afrikát (dB (μE)) byly získány z intervalu o délce 0,01 s, tedy 10 ms (viz obr. 9 a 11), zatímco hodnoty intenzity samohlásek byly získány z intervalu o délce 0,05 s, tedy 50 ms, umístěného přibližně uprostřed samohlásky (obr. 10 a 12). 162 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė stanovení průměrné intenzity (μE) OBR. 9. Neznělá prevokalická frikativa [s] ve slabice [sas]: interval o délce 0,01 s, tedy 10 ms OBR. 10. Samohláska [ɑ] ve fonetickém okolí neznělé prevokalické frikativy [s] (ve slabice [sas]): interval o délce 0,05 s, tedy 50 ms OBR. 11. Neznělá prevokalická afrikáta [t͡s] ve slabice [t͡sats]: interval o délce 0,01 s, tedy 10 ms OBR. 12. Samohláska [ɑ] ve fonetickém okolí neznělé prevokalické afrikáty [t͡s] (ve slabice [t͡sats]): interval o délce 0,05 s, tedy 50 ms Relativní intenzita byla vypočtena vydělením hodnoty průměrné intenzity frikativní souhlásky nebo afrikáty hodnotou průměrné intenzity samohlásky v jejím fonetickém okolí. Například je-li ve slabice sas [sas] průměrná intenzita prevokalické neznělé frikativní souhlásky [s] v intervalu 10 ms 55,06 dB (μE) (viz obr. 9) a průměrná intenzita samohlásky [ɑ] v intervalu 50 ms 73,41 dB (μE) (viz obr. 10), relativní intenzita se vypočítá takto: 55,06 dB (μE): 73,41 dB (μE) = 0,750 dB (μE). Získané hodnoty relativní intenzity byly zpracovány v programu pro statistickou analýzu dat SPSS: v tomto programu byly vypočteny průměrné statistické hodnoty relativní intenzity (dB), s nimiž se v tomto článku pracuje. Straipsniai / Articles 163 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE 6.2.2. Srovnání palatalizovaných a nepalatalizovaných frikativ a afrikát litevštiny s údaji lotyštiny Průměrné statistické hodnoty (VSV) relativní intenzity frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině jsou uvedeny v tabulce 3. TABULKA 3. Frikativy a afrikáty litevštiny a lotyštiny: VSV relativní intenzity (dB) C Údaje mužů Údaje žen Lit. Lot. Lit. Lot. Frikativy [v] 0,788 0,819 [f] 0,648 0,648 0,619 0,608 [fʲ] 0,653 0,630 [s] 0,661 0,779 0,759 0,782 [sʲ] 0,786 0,738 [z] 0,761 0,815 0,783 0,863 [zʲ] 0,766 0,793 [ʃ] 0,699 0,751 0,704 0,752 [ʃʲ] 0,734 0,747 [ʒ] 0,799 0,806 0,816 0,858 [ʒʲ] 0,788 0,810 [j] 0,818 0,852 [x] 0,686 0,712 0,679 0,696 [xʲ] 0,675 0,639 [ɣ] 0,770 0,744 [ɣʲ] 0,802 0,721 Afrikáty [ʦ] 0,701 0,796 0,728 0,818 [ʦʲ] 0,722 0,746 [ʣ] 0,751 0,788 0,765 0,833 [ʣʲ] 0,759 0,774 [ʧ] 0,723 0,785 1,003 0,795 [ʧʲ] 0,765 0,750 [ʤ] 0,766 0,801 0,807 0,837 [ʤʲ] 0,774 0,778 164 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Průměrné statistické hodnoty relativní intenzity frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině rostou v tomto pořadí: 1) údaje mužů: lit. [f]<[fʲ]<[s]<[xʲ]<[x]<[ʃ]<[t͡s]<[t͡sʲ]<[t͡ɕ]<[d͡z]<[d͡zʲ]<[z]<[t͡ɕʲ]<[zʲ]<[d͡ʒ]<[ɣ]<[d͡ʒʲ]<[sʲ]<[ʒʲ]<[ʒ]<[ɣʲ], lot. [f]<[x]<[ʃ]<[s]<[t͡ɕ]<[v]=[d͡z]<[t͡s]<[d͡ʒ]<[ʒ]<[z]<[j]; 1) údaje žen: lit. [f]<[fʲ]<[xʲ]<[x]<[ʃ]<[ɣʲ]<[t͡s]<[sʲ]<[ɣ]<[t͡sʲ]<[ʃ]<[t͡ɕ]<[s]<[d͡z]<[d͡zʲ]<[z]<[zʲ]<[d͡ʒ]<[ʒʲ]<[ʒ]<[t͡ɕʲ], lot. [f]<[x]<[ʃ]<[s]<[t͡ɕ]<[t͡s]<[v]<[d͡z]<[d͡ʒ]<[j]<[ʒ]<[z]. Srovnání VSV relativní intenzity palatalizovaných a nepalatalizovaných frikativ a afrikát litevštiny s údaji lotyštiny je znázorněno na obr. 13–14. OBR. 13. Srovnání VSV relativní intenzity palatalizovaných a nepalatalizovaných frikativ a afrikát litevštiny s výsledky lotyštiny: údaje mužů Lotyšské souhlásky Litevské souhlásky palatalizované nepalatalizované ● ○ ● Straipsniai / Articles 165 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE Pro sykavé souhlásky a afrikáty litevštiny jsou charakteristické mírně nižší hodnoty VSV relativní intenzity než u odpovídajících lotyšských souhlásek, a to z hlediska znělosti i artikulace (na základě údajů mužů i žen). Několik souhlásek tento trend nepotvrzuje: údaje mužů – lit. [fʲ] > lot. [f], avšak lit. [f] = lot. [f]; údaje žen – lit. [fʲ], [f] > lot. [f]; lit. [t͡ɕ] > lot. [t͡ɕ] > lit. [t͡ɕʲ] (alveolární afrikáta litevštiny [t͡ɕ] vyslovená ženou se vyznačuje mimořádně vysokými hodnotami VSV relativní intenzity, viz obr. 14). Srovnání palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek litevštiny ukazuje, že hodnoty relativní intenzity palatalizovaných souhlásek bývají častěji vyšší. Existují však výjimky, srov.: údaje mužů – [xʲ] < [x], [ʒʲ] < [ʒ]; údaje žen – [xʲ] < [x], [ɣʲ] < [ɣ], [sʲ] < [s], [t͡ɕʲ] < [t͡ɕ], [d͡ʑʲ] < [d͡ʑ], [ʒʲ] < [ʒ]. Lotyšský palatální [j] má rovněž jednu z nejvyšších hodnot intenzity (podle údajů žen), případně vůbec nejvyšší hodnotu (podle údajů mužů). Lze předpokládat, že při zkoumání většího množství dat nebo za použití jiných analytických programů by korelace mezi palatalizací a relativní intenzitou byla ještě zřetelnější. OBR. 14. Srovnání hodnot VSV relativní intenzity (dB) palatalizovaných a nepalatalizovaných sykavých souhlásek a afrikát litevštiny s výsledky lotyštiny: údaje žen Souhlásky lotyštiny | Palatalizované souhlásky litevštiny | nepalatalizované △ | △ | ▲ 166 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė 6.2.3. Srovnání znělých a neznělých sykavých souhlásek a afrikát Výsledky výzkumu ukazují (viz obr. 13–14, tab. 3), že hodnoty VSV relativní intenzity znělých sykavých souhlásek a afrikát litevštiny i lotyštiny jsou zpravidla vyšší než u jejich neznělých protějšků. Znělost souhlásek tedy ovlivňuje hodnotu relativní intenzity. V litevském výzkumném materiálu tento trend nepotvrzuje znělá palatalizovaná dentální souhláska [z̪] vyslovená mužem, jejíž průměrná statistická hodnota je nižší (0,766 dB)) než u neznělé dentální [s̪] (0,786 dB)). Ve skupině nepalatalizovaných souhlásek představuje výjimku znělá alveolární afrikáta [dʒ] vyslovená ženou, jejíž průměrná statistická hodnota relativní intenzity (0,807 dB)) je nižší než u neznělé afrikáty [tʃ] (1,003 dB)). Pro znělé souhlásky lotyštiny jsou rovněž charakteristické vyšší hodnoty relativní intenzity než pro jejich neznělé koreláty. Výjimku tvoří znělá dentální afrikáta [dʒ] vyslovená mužem, jejíž průměrná statistická hodnota (0,788 dB)) je nižší než u odpovídající neznělé afrikáty [tʃ] (0,796 dB)). 6.2.4. Srovnání údajů mužů a žen Odlišná fyziologie pohlaví, která u mužů podmiňuje delší hlasový trakt (srov. délka hlasového traktu u mužů ~16,9 cm, u žen – ~14,1 cm), vede k očekávání odlišných výsledků relativní intenzity. Výsledky výzkumu souhlásek lotyštiny potvrzují očekávané trendy: vyšší hodnoty relativní intenzity jsou častěji charakteristické pro souhlásky vyslovené ženami. Existují však i výjimky, srov.: souhlásky [f], [x] vyslovené muži mají vyšší hodnoty VSV relativní intenzity než odpovídající souhlásky vyslovené ženami. Srovnání údajů mužů a žen pro stejnou sykavou souhlásku nebo afrikátu litevštiny neodhalilo žádné systematické rozdíly. 6.2.5. Vliv způsobu a místa artikulace souhlásek na jejich akustické vlastnosti Ani v litevštině, ani v lotyštině údaje o relativní intenzitě neumožňují rozlišit frikativy a afrikáty podle způsobu a místa artikulace. Lze předpokládat, že na základě údajů o relativní intenzitě by bylo možné odlišit sibilanty, tj. „výraznější“ souhlásky (s vyšší intenzitou), od nesibilantů, tj. „nevýrazných“ souhlásek (s nižší intenzitou). Teorie akustiky řeči uvádí, že nejnižší intenzita je typická pro neznělé nesibilanty (například −15 dB), zatímco nejvyšší intenzita je typická pro znělé sibilanty Straipsniai / Articles 167 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE (0 dB); intenzita znělých nesibilantů a neznělých sibilantů je podobná – ~5 dB (viz Ambrazevičius 2011: 38). Získané výsledky ukazují, že v litevštině a lotyštině nelze ve skupinách znělých frikativ a afrikát vyslovených muži na základě průměrných statistických hodnot relativní intenzity rozlišit sibilanty od nesibilantů, tj. ve skupině nepalatalizovaných frikativ a afrikát litevštiny [z], [ʒ], [dʑ], [dʒ] se neodlišuje [ɣ]; ve skupině palatalizovaných souhlásek litevštiny [zʲ], [ʒʲ], [dʑʲ], [dʒʲ] se neodlišuje [ɣʲ]; ve skupině frikativ a afrikát lotyštiny [z], [ʒ], [dʑ], [dʒ] se neodlišují [v], [j]. Na základě údajů žen lze v podsystému znělých souhlásek litevštiny odlišit znělé nesibilanty [ɣʲ] a [ɣ] od znělých sibilantů [z], [zʲ], [ʒ], [ʒʲ], [dʑ], [dʑʲ], [dʒ], [dʒʲ] – nesibilanty [ɣʲ] a [ɣ] se vyznačují nižšími průměrnými hodnotami relativní intenzity než sibilanty. V podsystému znělých souhlásek lotyštiny se od sibilantů [z], [ʒ], [dʑ], [dʒ] odlišuje nesibilant [v] – vyznačuje se mírně nižšími průměrnými hodnotami relativní intenzity (rovněž pouze podle údajů žen). Jak ve skupině neznělých frikativ a afrikát litevštiny, tak lotyštiny pomáhají hodnoty relativní intenzity rozlišit sibilanty (s vyššími průměrnými hodnotami) od nesibilantů (s nižšími průměrnými hodnotami). Srov.: ve skupině nepalatalizovaných souhlásek litevštiny se sibilanty [s], [ʃ], [ts], [tʃ] liší od [f], [x] (pouze podle údajů žen; hodnoty souhlásek [s] a [x] vyslovených muži se překrývají); ve skupině palatalizovaných frikativ a afrikát litevštiny se sibilanty [sʲ], [ʃʲ], [tsʲ], [tʃʲ] odlišují od nesibilantů [fʲ], [xʲ] (podle údajů obou pohlaví); ve skupině frikativ a afrikát lotyštiny se sibilanty [s], [ʃ], [ts], [tʃ] podle hodnot relativní intenzity odlišují od nesibilantů [f], [x] (na základě údajů informantů obou pohlaví). 6.2.6. Shrnutí výzkumu relativní intenzity Frikativy a afrikáty litevštiny se vyznačují mírně nižšími průměrnými hodnotami relativní intenzity než souhlásky lotyštiny se stejnými vlastnostmi z hlediska sonority a artikulace. Tyto výsledky mohly být způsobeny zvukovými nahrávkami: ačkoli byly technické parametry nahrávek v Litvě a Lotyšsku sjednoceny, při pořizování nahrávek byla největší pozornost věnována jejich kvalitě (protože nahrávky byly využívány ke zkoumání různých akustických vlastností hlásek17), nikoli rovnoměrnosti zvukového signálu, která mohla kolísat v důsledku individuálních hlasových vlastností informantů nebo únavy vzniklé dlouhým mluvením do diktafonu. Tento zvuk 17 Nahrávky byly pořízeny v rámci projektu „Současné baltské jazyky: spektrální charakteristiky hlásek (instrumentální výzkum)“ (č. MIP-081/2013). 168 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Nerovnoměrnost signálu mohla ovlivnit výsledky měření intenzity. Lze tedy předběžně konstatovat, že výzkum umožnil zaznamenat větší sílu zvuku, neboli intenzitu, souhlásek v lotyštině než v litevštině; k úplnému vyloučení vlivu technických parametrů by však bylo třeba v budoucnu provést podrobnější výzkum. Výsledky relativní intenzity palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek v litevštině ukazují, že existuje určitá korelace mezi palatálností souhlásek a relativní intenzitou, tj. palatalizace zvyšuje intenzitu souhlásek. To potvrzují také údaje z lotyštiny: intenzita palatální souhlásky [j] je nejvyšší (podle údajů žen jedna z nejvyšších) ze všech zkoumaných souhlásek. Souvislost relativní intenzity a znělosti je nepochybná: v litevštině i lotyštině jsou hodnoty relativní intenzity znělých frikativ a afrikát vyšší než u jejich neznělých ekvivalentů. Výzkum nepotvrdil přímou souvislost mezi pohlavím informantů a relativní intenzitou: fyziologické rozdíly nemají na hodnoty relativní intenzity výraznější vliv. V litevštině ani lotyštině neumožňují údaje o relativní intenzitě rozlišovat frikativy a afrikáty podle způsobu a místa artikulace. 7. SHRNUTÍ V rámci výzkumu byly porovnány hodnoty frekvence vrcholu spektra a relativní intenzity frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině z hlediska znělosti, palatalizace, způsobu a místa artikulace a pohlaví informantů. 7.1. Frekvence vrcholu spektra. Korelace mezi frekvencemi vrcholu spektra a znělostí frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině nebyla zjištěna. V důsledku palatalizace se frekvence vrcholů spektra litevských souhlásek zvyšují, tj. jsou vyšší než frekvence vrcholů spektra jejich nepalatalizovaných ekvivalentů. Podle hodnot frekvencí vrcholů spektra lze rozlišit následující artikulační skupiny souhlásek litevštiny a lotyštiny: alveolární a dentální (sibilanty) a palatální a labiálně-dentální / palatální (nesibilanty). Pohlaví informantů ovlivňuje frekvence vrcholů spektra: frekvence vrcholů spektra frikativ a afrikát vyslovených muži jsou nižší než Straipsniai / Articles 169 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČANĖ odpovídající frekvence u souhlásek vyslovených ženami. Pokles frekvence vrcholu spektra souvisí s větší velikostí přední části ústní dutiny u mužů. 7.2. Relativní intenzita. Výzkum ukázal souvislost mezi relativní intenzitou a znělostí v současných baltských jazycích: relativní intenzita znělých frikativ a afrikát je vyšší než u odpovídajících neznělých korelátů. Byla zjištěna korelace mezi palatalizací souhlásek a relativní intenzitou: palatalizované frikativy a afrikáty v litevštině mají vyšší hodnotu relativní intenzity než jejich nepalatalizované ekvivalenty. Relativní intenzita palatální souhlásky [j] v lotyštině je rovněž vyšší než u ostatních lotyšských souhlásek. Údaje o relativní intenzitě neumožňují ani v litevštině, ani v lotyštině rozlišovat frikativy a afrikáty podle způsobu a místa artikulace. Pohlaví informanta nemá na hodnoty relativní intenzity výraznější vliv: zjištěné rozdíly nejsou pravidelné. TABULKA 4. Korelace akustických vlastností frikativ a afrikát v litevštině a lotyštině se znělostí, palatalizací, artikulací a pohlavím informantů Akustické vlastnosti → Frekvence vrcholu spektra (Hz) Lit. Lot. Znělost Korelace nezjištěna Korelace nezjištěna Palatalizace Cį je vyšší než C: palatální: 1470–2680 Hz; alveolární: 70–600 Hz; dentální: 50–150 Hz; labiodentální: 135 Hz. – Způsob/místo artikulace Sibilanty: alveolární: 2440–4600 Hz; dentální: 4400–6040 Hz. Nesibilanty: palatální: 950–3700 Hz; labiálně-dentální: 1960–3180 Hz. Sibilanty: alveolární: 2930–5040 Hz; dentální: 5190–6780 Hz. Nesibilanty: palatální: 1800–2100 Hz; labiálně-dentální: 2410–6770 Hz; palatální: 3940–4220 Hz. Pohlaví Muži: 950–6040 Hz; ženy: 1020–6030 Hz. Muži: 1800–5770 Hz; ženy: 2110–6780 Hz. 170 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Frikativní souhlásky a afrikáty současných baltských jazyků: srovnávací analýza akustických vlastností Akustické vlastnosti → Relativní intenzita (dB) Lit. Lot. Znělost Neznělé: 0,620–0,790 (dB). Znělé: 0,720–0,820 (dB). Neznělé: 0,610–0,820 (dB). Znělé: 0,790–0,860 (dB). Palatalizace Cᶦ je větší než C: palatálních: 0,032 (dB); labiálně-dentálních: 0,005–0,011 (dB); dentálních / alveolárních: 0,005–0,125 (dB). – Způsob/místo artikulace Korelace nebyla zjištěna Korelace nebyla zjištěna Pohlaví Korelace nebyla zjištěna Korelace nebyla zjištěna 7.3. Výsledky výzkumu akustických vlastností frikativních souhlásek a afrikát současných baltských jazyků jsou shrnuty v tabulce 4. Je patrné, že akustické vlastnosti zkoumaných souhlásek (frekvence vrcholu spektra a relativní intenzita) v obou jazycích korelují se stejnými kritérii: frekvence vrcholu spektra s artikulací souhlásek (zejména se sibilancí), palatalizací (pouze v litevštině) a pohlavím informantů; relativní intenzita se znělostí souhlásek a palatalizací (v litevštině). Rozdílné údaje o akustických vlastnostech zjištěné v litevštině a lotyštině (viz tabulka 4) však umožňují vyvodit závěry o distinktivních rozdílech v konsonantismu baltských jazyků. 7.4. Výzkum odhalil následující diferenční litevských a lotyšských jazyků souhláskové rozdíly: 7.4.1. Podle hodnot vrcholů spektra se palatalizované souhlásky litevštiny přibližují odpovídajícím nepalatalizovaným souhláskám lotyštiny, zatímco frekvence vrcholů spektra palatálních souhlásek lotyštiny patří k nejvyšším (vyšší jsou pouze vrcholy spektra dentálních souhlásek obou jazyků). Lze tvrdit, že lotyšské souhlásky jsou „měkčí“ než nepalatalizované litevské souhlásky a palatální souhlásky lotyštiny jsou „měkčí“ než palatalizované souhlásky litevštiny. 7.4.2. Pro frikativní souhlásky a afrikáty lotyštiny je ve srovnání se souhláskami litevštiny, které jsou z hlediska znělosti a artikulace stejné, charakteristická vyšší relativní intenzita. Takové výsledky mohly být na jedné straně způsobeny energičtější artikulací lotyšských informantů, na druhé straně pak kolísáním zvukového signálu během nahrávání. Aby bylo možné vyloučit vliv technických parametrů, bylo by v budoucnu vhodné provést podrobnější výzkum tohoto druhu. Straipsniai / Articles 171 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE LITERATŪRA Ambrazevičius Rytis 2011: Kalbos akustika glaustai. Kaunas: Technologija. Ambrazevičius Rytis, Asta Leskauskaitė 2014: Priebalsių akustinės ypatybės: palatalizacija ir balsingumas. Kaunas: Technologija. Crystal David 2008: Dictionary of Linguistics and Phonetics. 6th edition. Malden, Oxford, Victoria: Blackwell Publisher Ltd. Čეirane Solveiga 2010: Latviešu valodas balsīgo spraudzeņu troksneņu akustisks raksturojums. – Žmogus ir žodis 12(1), 14–19. Čეirane Solveiga 2011: Latviešu valodas balsīgo troksneņu akustisks raksturojums. Promocijas darbs filoloģijas doktora grāda iegūšanai. Rīga: Latvijas Universitāte. Čეirane Solveiga, Inese Indričāne 2012: Latviešu valodas troksneņu raksturojums pēc lokusa vienādojumiem. – Baltistica 47(1), 37–50. Dereškevičiūtė Sigita 2013: Lietuvių kalbos priebalsių akustinės ypatybės (daktaro disertacija). Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, Lietuvių kalbos institutas. DLKG – Ambrazas Vytautas (red.) 2005: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. 4 pat. leid. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Grigorjevs Juris, Jurgita Jaroslavienė 2015a: Spectral structure and duration of the monophthongs in both contemporary Baltic languages. – Linguistica Lettica 23, 68–92. Grigorjevs Juris, Jurgita Jaroslavienė 2015b: Comparative study of the qualitative features of the Lithuanian and Latvian monophthongs. – Baltistica 50(1), 57–89. Indričāne Inese 2012: Latviešu valodas nebalsīgo frikatīvo spraudzeņu raksturojums pēc FFT spektriem. – Linguistica Lettica 20, 111–120. Indričāne Inese 2013: Latviešu valodas nebalsīgo troksneņu akustisks un auditīvs raksturojums. Promocijas darbs filoloģijas doktora grāda iegūšanai. Rīga: Latvijas Universitāte. Indričāne Inese 2014: Latviešu valodas nebalsīgo frikatīvo spraudzeņu intensitātes raksturojums. – Baltistica 49(1), 101–119. Indričāne Inese, Jolita Urbanavičienė 2015: Lietuvių ir latviešu kalodas eksplozīvo slēdzeņu spektrālais raksturojums. – Baltu filoloģija 24(1), 51–87. IPA – International Phonetic Association. Prieiga per internetą: https://www.internationalphoneticassociation.org/content/full-ipa-chart [žiūrėta 2016 m. balandžio 18 d.]. Johnson Keith 2003: Acoustic & auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishers. 172 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Jongman Allard 1989: Duration of frication noise required for identification of English fricatives. – Journal of the Acoustical Society of America 85(4), 1718–1725. Jongman Allard, Ratree Wayland, Serena Wong 2000: Acoustic characteristics of English fricatives. – Journal of the Acoustical Society of America 108, 861–867. Kent Raymond D., Charles Read 1992: The acoustic analysis of speech. San Diego, California: Singular Publishing Group, Inc. Kodzasov, Krivnova – Кодзасов Сандро В., Ольга Ф. Кривнова 2001: Общая фонетика. Москва: Российский государственный гуманитарный университет. Ladefoged Peter, Ian Maddieson 1998: The Sounds of the World’s Languages. Oxford: Blackwell. LKG – Ulvydas Kazys (red.). Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis). Vilnius: Mintis, 1965. LVG – Auzina Ilze, Ieva Brenķe, Juris Grigorjevs, Inese Indričāne, Baiba Ivulāne, Andra Kalnača, Linda Lauze, Ilze Lokmane, Dace Markus, Daina Nītiņa, Gunta Smiltniece, Baiba Valkovska, Anna Vulāne. Latviešu valodas gramatika. Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2013. Markus Dace, Juris Grigorjevs 2002: Fonētikas pētīšanas metodes 1. Rīga: Rasa ABC. Mikalauskaitė Elzbieta 1975: Lietuvių kalbos fonetikos darbai. Vilnius: Mokslas. Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika. Vilnius: Enciklopedija. Pakerys Jurgis 2014: Kalbos konstruktorius / Įvadinės paskaitos. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Reetz Henning, Allard Jongman 2009: Phonetics. Transcription, Production, Acoustics and Perception. Malden, Oxford: Wiley-Blackwell. Urbanavičienė Jolita, Inese Indričāne 2015: Lietuvių ir latvių kalbų trankieji priebalsiai: lokuso lygių rezultatai. – Baltistica 50(2), 261–293. Straipsniai / Articles 173 JOLITA URBANAVIČIENĖ, INESE INDRIČĀNE Fricatives and Affricates of Contemporary Baltic Languages: Comparative Analysis of Acoustic/ Spectral Cues SUMMARY In the current paper two acoustic cues – spectral peak’s frequency and relative intensity – obtained for the fricatives and affricates of contemporary Baltic languages have been studied. The research is conducted according to one and the same approach both for standard Lithuanian and Latvian. The aim of this paper is to compare the fricatives and affricates of the two Baltic languages in order to determine the essential spectral differences and the effect of palatalization, voicing, manner and place of articulation, as well as the effect of speaker’s gender displayed by the acoustic cues examined in the paper. The research object is 34 consonant phonemes of contemporary Baltic languages: 1) 22 fricatives – /f, fʲ, s, sʲ, z, zʲ, ʃ, ʃʲ, ʒ, ʒʲ, x, xʲ, ɣ, ɣʲ/ of Standard Lithuanian and /f, v, s, z, ʃ, ʒ, x/ of Standard Latvian; 2) 12 affricates – /t͡s, t͡sʲ, d͡z, d͡zʲ, t͡ʃ, t͡ʃʲ, d͡ʒ, d͡ʒʲ/ of Standard Lithuanian and /t͡s, d͡z, t͡ʃ, d͡ʒ/ of Standard Latvian. The recording material consists of isolated CVC syllables pronounced by 12 Lithuanian and 12 Latvian native speakers (at the ages of 20 to 48): 6 males and 6 females within each group. Data processing was performed using the software PRAAT, MS EXCEL, and SPSS. The results indicate that spectral peak’s frequency displays the effect of palatalization (in Standard Lithuanian), manner and place of articulation, as well as the effect of speaker’s gender. The palatalization causes higher spectral peak’s frequencies for palatalized vs. non-palatalized fricatives and affricates in Standard Lithuanian. According to spectral peak’s frequency, it is possible to divide the set of fricatives and affricates into sibilants (dentals and alveolars) vs. non-sibilants (labiodentals, palatals, and velars) both in standard Lithuanian and Latvian. The spectral peak’s frequency also displays gender-related differences, since the frequency values obtained for male speakers are lower in comparison to those of female speakers. The spectral peak’s frequency values do not reveal the effect of voicing. The results obtained in this research show the correlation between relative intensity and voicing: the values obtained for the voiced fricatives and affricates are higher in comparison to their voiceless counterparts. The highest relative intensity values are characteristic of the palatalized fricatives and affricates of Standard Lithuanian, i.e., palatalization increases the strength of the consonant. On the basis of relative intensity, it is impossible to classify the fricatives or affricates of Standard Lithuanian or Standard Latvian according to their manner and place of articulation. The results obtained in this research do not provide the effect of speaker’s gender. 174 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė Similar correlations between the acoustic cues examined in this paper and the effect of voicing, manner and place of articulation, as well as the effect of speaker’s gender are observed both in standard Lithuanian and Latvian. However, some differences in the data of the two Baltic languages are also observed. The results show that the fricatives and affricates of Standard Latvian are more similar to the palatalized vs. non-palatalized fricatives and affricates of the same voicing, manner and place of articulation in Standard Lithuanian, i.e., the fricatives and affricates in Standard Latvian seem to be “softer” in comparison to the non-palatalized fricatives and affricates in Standard Lithuanian. It is also observed that the fricatives and affricates of Standard Latvian have a higher relative intensity in comparison to the corresponding fricatives and affricates of Standard Lithuanian. This can be explained either by more energetic articulation of these speech sounds for speakers of Standard Latvian or by some differences related to the recording level. Įteikta 2016 m. gegužės 19 d. JOLITA URBANAVIČIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5 LT-10308 Vilnius Lithuania [email protected] INESE INDRIČĀNE LU Latviešu valodas institūts Akadēmijas laukums 1 LV-1050 Rīga Latvia [email protected] Straipsniai / Articles 175