Old Icelandic “gná”

VÁCLAV BLAŽEK Masaryk University Oblasti výzkumu: indoevropská studia, zejména slovanské, baltské, keltské, anatolské, tocharské a indoíránské jazyky; ugrofinské jazyky; afroasijské jazyky; etymologie; genetická klasifikace; matematické modely v historické lingvistice. DOI STARÁ ISLANDŠTINA GNÁ Gná ve staré islandštině ANOTACE Článek analyzuje staroislandské theonymum Gná z hlediska sémantiky, slovotvorby, etymologie a sémantické typologie. S přihlédnutím k dílčím výsledkům byla formulována následující hypotéza: theonymum Gná může odrážet pragermánské *gno nebo *gnaihō, které se zdá být zaniklým germánským pokračováním indoevropského apelativa *dʰgʰmeh₂ „země“ nebo jeho derivátu *dʰgʰmeh₂ikeh₂ „náležející zemi“. Theonyma označující božstva země, utvořená ze základu *dʰgʰem-, se vyskytují v devíti indoevropských tradicích. Analyzované germánské theonymum může představovat tradici desátou. KLÍČOVÁ SLOVA: theonymum, slovotvorba, sémantika, etymologie. ANOTACE Tento článek analyzuje staroislandské teonymum Gná z hlediska sémantiky, slovotvorby, etymologie a sémantické typologie. Na základě dílčích výsledků byla vyslovena hypotéza, že teonymum Gná může odrážet pragermánské *gnō nebo *gnaihō, které je pravděpodobně v germánských jazycích pokračováním zaniklého indoevropského apelativa *dʰgʰmeh₂ „země“ nebo jeho odvozeniny *dʰgʰmeh₂ikeh₂ „náležející zemi“. Teonyma označující božstva země, utvořená z kmene *dʰgʰem, se nacházejí v devíti indoevropských tradicích. Teonymum analyzované v tomto článku může být odrazem tradice desáté. KLÍČOVÁ SLOVA: teonymum, slovotvorba, sémantika, etymologie. Straipsniai / Articles 9 VÁCLAV BLAŽEK 1. DOKLADY Staroislandské Gná označovalo „bohyni ze skupiny Ásynja“. Objevuje se v několika staroislandských textech: 1.1. Gylfaginning 35. O ásynjích. Poté pravil Gangleri: „Kdo jsou ásynje?“ Hárr odpovídá: „Frigg je nejvyšší. Má sídlo, které se nazývá Fensalir, a je velmi nádherné. Druhá je Sága. Bydlí v Sökkvabekku a to je velkolepé místo. Třetí je Eir. Je nejlepší léčitelkou. Čtvrtá je Gefjun. Je pannou a slouží jí ty, které zemřou jako panny. Pátá je Fulla. I ona je pannou a chodí s rozpuštěnými vlasy a se zlatou stuhou kolem hlavy. Nosí Frigginou schránku a opatruje její střevíce a sdílí s ní tajné plány. Freyja je po Frigg nejvznešenější. Provdala se za muže jménem Óðr. Jejich dcera se jmenuje Hnoss. Je tak krásná, že podle jejího jména se vzácné poklady nazývají hnossir, neboť jsou krásné a cenné. Óðr odešel na dlouhé cesty a Freyja po něm pláče; její slzy jsou červené zlato. Freyja má mnoho jmen a důvodem je, že si při cestách mezi neznámými národy, kde hledala Óða, dávala různá jména. Říká se jí Mardöll i Hörn, Gefn, Sýr. Freyja měla Brísingamen. Říká se jí také Vanadís. Sedmá je Sjöfn; velmi se snaží obracet lidská srdce k lásce, žen i mužů, a od jejího jména se milostná touha nazývá sjafni. Osmá je Lofn; je tak mírná a laskavá k těm, kdo ji o něco žádají, že od Všotce či Frigg získá svolení k milostnému spojení mužů a žen, i když je to dříve zakázáno nebo se to zdá nepřípustné. Odtud pochází její jméno lof, a také se tak nazývá to, že ji lidé velmi chválí. Devátá je Vár; naslouchá přísahám lidí a soukromým dohodám, které si mezi sebou dávají ženy a muži. Proto se tyto dohody nazývají várar. Také trestá ty, kdo je poruší. Desátá je Vör; je moudrá a zvídavá, takže jí nelze nic utajit. Říká se, že žena se stává vör, když se dozví něco, co ji uvede do vědomosti. Jedenáctá je Syn; střeží dveře síně a zavírá je před těmi, kdo nemají vejít, a je ustanovena jako obhájkyně na sněmech ve sporech, které chce prohlásit za nepravdivé. Proto se říká, že syn je předložen, když člověk něco popírá. Dvanáctá je Hlín; je ustanovena, aby chránila ty lidi, před nimiž chce Frigg odvrátit nějaké nebezpečí. Odtud pochází rčení, že ten, kdo unikne nebezpečí, hleinir. Třináctá je Snotra; je moudrá a půvabná. Podle jejího jména se nazývá snotr žena nebo muž, který je skromný. Čtrnáctá je Gná; Frigg ji posílá do různých světů se svými poselstvími. Má koně jménem Hófvarpnir, který běhá vzduchem i po vodě. Kdysi, když na něm jela, spatřili někteří Vanové její jízdu ve vzduchu. Tu jeden pravil: ‚Co to tam létá, / co to tam uhání / anebo vzduchem pluje?‘ Odpověděla: ‚Nelétám já, / ač jedu / a vzduchem pluji / na Hófvarpni, / jehož Hamskerpir / zplodil s Garðrofou.‘ 10 Acta Linguistica Lithuanica LXX Old Icelandic gnā Af Gnár nafni er svá kallat, at þat gnæfar, er hátt ferr. Sól ok Bil eru talðar með ásynjum, en sagt er fyrr frá eðli þeirra. „Tehdy Gangleri řekl: ‚Které jsou ásynje?‘ Hárr odpověděl: ‚Nejvýše stojí Frigg: má sídlo zvané Fensalir a je velmi slavné. Druhá je Sága: sídlí v Søkvabekkr a to je veliké obydlí. Třetí je Eir: je nejlepší lékařkou. Čtvrtá je Gefjun: je pannou a slouží jí ty, které umírají jako panny. Pátá je Fulla: také je pannou, chodí s rozpuštěnými vlasy a zlatou stuhou kolem hlavy; nosí Friggin popelník, opatruje její obuv a zná její tajné záměry. Freyja je spolu s Frigg nejvznešenější; je provdána za muže jménem Ódr. Jejich dcerou je Hnoss: je tak krásná, že věci krásné a vzácné se nazývají hnosir. Ódr odešel na dlouhé cesty a Freyja po něm pláče; její slzy jsou červeným zlatem. Freyja má mnoho jmen, a to proto, že si dávala různá jména, když putovala mezi neznámými národy a hledala Ódra. Říká se jí Mardöll, Hörn, Gefn a Sýr. Freyja měla náhrdelník Brísinga-men. Říká se jí také paní Vanů. Sedmá je Sjöfn: velmi se snaží obracet myšlenky lidí k lásce, žen i mužů; od jejího jména se milostná touha nazývá sjafni. Osmá je Lofn: je tak laskavá a vlídná k těm, kdo ji vzývají, že získává od Všeotce nebo Frigg svolení ke sňatku mezi lidmi, ženami i muži, i když byl dříve zakázán nebo se zdál zcela zamítnutý; od jejího jména se takové svolení nazývá „dovolení“, a lidé ji proto také velmi „milují“. Devátá je Vár: naslouchá přísahám a dohodám uzavíraným mezi muži a ženami; proto se takové smlouvy nazývají „sliby“. Také trestá ty, kdo křivě přísahají. Desátá je Vör: je moudrá a pronikavého ducha, takže před ní nikdo nic neutají; říká se, že žena „zví“ to, o čem se dozví. Jedenáctá je Syn: střeží dveře síně a zamyká je před těmi, kdo nemají vstoupit; při soudních jednáních také vystupuje jako obrana proti žalobám, které chce vyvrátit. Odtud pochází rčení, že syn se staví do cesty, když někdo něco popírá. Dvanáctá je Hlín: je ustanovena ochránkyní těch lidí, které chce Frigg uchránit před nějakým nebezpečím; odtud pochází rčení, že ten, kdo unikne, se „opře“. Třináctá je Snotra: je moudrá a jemného chování; podle jejího jména se žena nebo muž, který je uměřený, nazývá snotr. Čtrnáctá je Gná: Frigg ji posílá do různých zemí se svými úkoly; má koně, který běží po obloze i po moři a jmenuje se Hoof-Tosser. Jednou, když jela, spatřili někteří Vanové její jízdu ve vzduchu; tu jeden z nich promluvil: Co tam létá? | Co tam uhání, anebo se vzduchem vznáší?‘“ Strápsni / Articles 11 VÁCLAV BLAŽEK Odpověděla: Nelétám, | ačkoli cestuji a vzduchem se vznáší Kopytobijec, | kterého Hamskerpir zplodil s Gardrofou. Z jména Gná se odvozuje označení toho, co se vysoko vznáší, gnæfa {„vyčnívat“}. Sól a Bil se počítají mezi Ásynjur, jejich povaha však již byla vyložena dříve.“ <http://www.sacred-texts.com/neu/pre/pre04.htm> 1.2. Skáldskaparmál 433.6 V následující pasáži je shrnuto 28 jmen Ásynjur, včetně Gná: Nyní je třeba jmenovat všechny Ásynje: Frigg a Freyju, Fullu a Snotru, Gerðr a Gefjun, Gná Lofn, Skaði, Jǫrð a Iðunn, Ilmr, Bil, Njorun, Hlin a Nanna, Hnoss, Rindr a Sǫfn, Sól a Sága, Sign a Vǫr. Poté je třeba jmenovat Vár a Syn, následně pak Þrúðr a Rán. <http://www.vsnweb-publications.org.uk/Edda-2a.pdf> <http://www.sacred-texts.com/neu/pre/pre05.htm> 1.3. Þjóðólfr ór Hvini, Ynglingatal 7 // 12–13 Nezapírám, že jsem Dyggvovu ženu, Glitniho Gná, k radosti získal; neboť jsem se měla stát královým mužem, vyvolená jako jódísa Vlka a Narfiho, a svrchovaná vládkyně lidu Yngvů, Loka dcera, byla jsem oklamána. „Nepovažuji to za žádné tajemství, ale {Gná, <bohyně> koně <Glitni>}, má mrtvolu Dyggviho pro své potěšení, neboť {sestra Vlka a Narfiho} [= Hel] musela zvolit krále. A {Lokiho panna} [= Hel] přelstila vládce {lidu Yngviho} [= Svíar].“ = <http://heimskringla.no/wiki/Ynglingatal> Edith Marold (ed.), 2012. ‘Þjóðólfr ór Hvini, Ynglingatal 7, in: Diana Whaley (ed.), Poetry from the Kings’ Sagas 1: From Mythical Times to c. 1035. Skaldic Poetry of the Scandinavian Middle Ages 1. <http://skaldic.abdn.ac.uk/db.php?id=4402&if=default&table=verses&val=edition> <https://notendur.hi.is/eybjorn/ugm/skindex/yt.html> 12 Acta Linguistica Lithuanica LXX Old Icelandic gná 2. SÉMANTICKÁ ANALÝZA Z Gylfaginning 35 víme, že „Frigg ji posílá do různých světů“ (í ýmsa heima). V Ynglingatal 7 bylo perifrázní označení Glnis Gnà „Gná koně“ použito pro tutéž osobu jako þvit jódis / Ulfs ok Narfa „sestra Vlka a Narfiho“ a Loka mær „Lokiho panna“, tj. Hel, bohyně podsvětí (Goeres 2015, 40). A v Skáldskaparmál 33.6 je Gná uvedena v trojici Gná Lofn Skaði, kde poslední teonymum pravděpodobně souvisí s gótským skadus „stín“, staroanglickým sceadu, starosaským skado a starohornoněmeckým scato „tamtéž“, což ukazuje na příslušnost této bohyně k podsvětí (srov. de Vries 1962, 480). Gná není totožná se Skaði, ale zprostředkovává kontakt mezi světem (a oblohou) a podsvětím, které představuje Skaði. Primární sémantika jména Gná by mohla souviset s významem „svět“. 3. VNITŘNÍ REKONSTRUKCE Pokud jde o gen. sg. Gná, teonymum Gná je kmen na -ō (prodloužení koncové samohlásky v auslautu je pravidelné – viz Noreen 1884, 42, §104), odvoditelný z pragermánského *gnawō (srov. þrá „touha, dychtění“ < *þrawō), *gnaþō (srov. rá „lodní lůžko“ < *raþō), nebo *gnaiwō (srov. tá „prst na noze“ < *taiwō(n)), *gnaiþō (srov. rá-merki „hraniční čára“ < *raiþō), nebo *gnēwō (srov. þrá „víčko“ < *þrēwō-) – viz Noreen 1884, 117, §291; de Vries 1962, 618, 430, 578, 51; Kroon 2013, 45, 402, 505, 403, 76. 4. ETYMOLOGICKÁ ANALÝZA Pokud jde o hypotézu týkající se primární sémantiky jména Gná, která pravděpodobně souvisela s významem „svět“ (§2), je lákavé odvozovat je přímo z *gnō < *ĝʰnā- < *(d)ĝʰmeH₂- jako védské ksmā́- f. „země“ [RV 3.35.6] & imā́- f. [RV 6.52.15]. Zmiňme, že počáteční skupina *gm- je v pragermánštině vyloučena. Mezi rozšířenými podobami předpokládá varianta *gnaiþō, která je paralelní k řeckému γύναικειος, iónskému γυναικήιος, ve složeninách γύναικο-, „náležející ženě, ženský“, sémantickou strukturu ±„svět“ = *„náležející *gnō“, kde *gnō mohlo původně znamenat „země“. Sémantický vztah mezi „světem“ a „zemí“ je pochopitelný; srov. védské bhū́- „země, půda, hlína“ vedle významů „svět, prostor, vesmír“, původně „místo bytí“ (MW 760–61). Straipsniai / Articles 13 VÁCLAV BLAŽEK 5. INDoevropská TEONYM A ODVOZENÁ OD KOŘENE *dʰgʰem- „země“ Tradice Teonymum Projekce Poznámky Védská Dyā́vakṣā́m du. *di̯eu̯H₁-dʰgʰomH₁ „Nebe a Země“ Avestská Zā̊, akuz. Zǝm, gen. Zǝmō *dʰgʰm̥s/*dʰgʰom/*dʰgʰmós „Země“ Chetitská Tēkan; Taganzepa- *dʰégʰm̥; *dʰgʰom-sebʰo- „Země“; „Země sama“? Řecká Χθών; Χθονία (o Démétér) *dʰgʰóm < *dʰgʰóm-s; *dʰgʰóm-iH₂ „Země“; „náležející Zemi“ Umbrijská Hunte dat. *dʰgʰómto-ei Středovelšská Dōn gen. *dʰgʰóm-os *„{Matka} Země“ Staroislandská Gná *dʰgʰmeH₂- nebo *dʰgʰmeH₂ikeH₂-? *„Země“ nebo *„náležející Zemi“ Litevská *Žemina *dʰgʰemineH₂- „náležející Zemi“ Lotyšská Zemes māte *dʰgʰmei̯eH₂- „Matka Země“ Ruská Мать-сыра Земля *dʰgʰmei̯eH₂- „Matka – vlhká Země“ Tocharská B keṃ-nākte akuz. *dʰgʰóm-m̥ „bohyně Země“ 6. ZÁVĚR Staroislandské teonymum Gná označovalo bohyni, která spojovala nebe a svět s podsvětím. Jeho vnitřní rekonstrukce vede ke germánské protoformě *gnō nebo *gnaihō, kterou lze vykládat jako „svět“ ~ „náležející zemi“. V indoevropské perspektivě je lze rekonstruovat jako *dʰgʰmeH₂- „země“ nebo *dʰgʰmeH₂ikeH₂- „náležející zemi“. Toto řešení identifikuje skryté germánské pokračování indoevropského apelativa *dʰgʰem- „země“, známého pouze v podobě germánského derivátu *gum- „člověk“ < *dʰgʰm̥-hon- (Kroonen 2013, 195). V indoevropštině 14 Acta Linguistica Lithuanica LXX Old Icelandic gná z hlediska perspektivy tvoří deriváty *dʰǵʰem- nejčastěji theonyma spojená se „zemí“. L I T E R A T U R A EWAi – Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen I–II, von Manfred Mayrhofer. Heidelberg: Winter, 1986–2001. Goes Erin Michelle 2015: The Poetics of Commemoration. Shaldic Verse and Social Memory. Oxford: University Press, 89–107. Hofmann Karl & Forssman Bernhard 1996: Avestische Laut- und Flexionlehre. Innsbruck: Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft. Kloekhorst Alwin 2008: Etymological Dictionary of the Hittite Inherited Lexicon. Leiden–Boston: Brill. Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic. Leiden–Boston: Brill. Noreen Adolf 1844: Altordische Grammatik 1: Altisländische und altnorwegische Grammatik. Halle: Niemeyer. Poultney James Wilson 1959: The Bronze Tables of Iguvium XVII. Baltimore: American Philological Association. Toporov Vladimir N. 2000: K rekonstrukcii balto-slavianskogo mifologičeskogo obraza Zemli-Materi *Zem̑a & *Māte (*Māti). – Bato-slavianskie issledovanija XIV (1998–1999). Moskva: Indrik, 239–371. MW – Monier-Williams Sir Monier 1899 [1993]: A Sanskrit-English Dictionary. Delhi: Motilal Banarsidass. de Vaan Michiel 2008: Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages. Leiden–Boston: Brill. de Vries Jan 1962: Altnoordisches etymologisches Wörterbuch. Leiden: Brill. Wilkens Jens, Georges-Jean Pinault & Michèl Peyrot 2014: A Tocharian B parallel to the legend of Kalmāṣapāda and Sutasoma of the Old Uyghur Daśakarmapathādanamālā. – Acta Orientalia Hungarica 67, 1–18. Poděkování Příspěvek vznikl v rámci Výzkumného fondu Masarykovy univerzity, č. 2817. Straipsniai / Articles 15 VÁCLAV BLAŽEK Gnā ve staré islandštině SHRNUTÍ Článek analyzuje theonymum staré islandštiny Gnā z hlediska sémantiky, slovotvorby, etymologie a sémantické typologie. Bohyně Gnā patří do skupiny Ásynjur a samotné theonymum se vyskytuje v několika staroislandských textech. Předběžná sémantická analýza theonyma Gnā ukázala, že jméno souvisí s významem „svět“, neboť v mytologii bohyně udržovala spojení mezi říší podsvětí, zemí a nebem. Vnitřní rekonstrukce ukázala, že theonymum Gnā může být protogermánského původu a může se odvozovat od *gnawō, *gʰnā nebo *gnaiwō, *gnaiʰō nebo *gʰnēwō. Na základě předběžné sémantické analýzy theonymum pravděpodobně souvisí s významem slova „svět“. Etymologická analýza proto dospěla k závěru, že theonymum by mohlo být přímo odvozeno od *gnō < *gʰnā- < *(dʰ)gʰmeh₂-, jako védské kṣmā- f. „země“. Vnitřní rekonstrukce theonyma by vysvětlovala, že jde o protogermánskou podobu indoevropského apelativa *dʰgʰmeh₂- „země“, případně o odvozeninu tohoto apelativa *dʰgʰmeh₂ikeh₂- „náležející zemi“. Theonyma označující božstva země jsou běžná v mnoha indoevropských tradicích a analyzované jméno bohyně Gnā může představovat tuto tradici. Přijato 8. května 2019. VÁCLAV BLAŽEK Ústav jazykovědy a baltistiky Filozofická fakulta Masarykovy University A. Nováka 1, CZ-60200 Brno [email protected] 16 Acta Linguistica Lithuanica LXX