Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai

DIANA DAMBRAUSKIENĖ Ústav litevského jazyka ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-0346-8421 Směry vědeckého výzkumu: geolingvistika, sociolingvistika. DOI: doi.org/10.35321/all83-11 NOMINACE A HODNOCENÍ NÁŘEČÍ JIŽNÍCH ŽEMAITSKÝCH RASEIŇANŮ Nominace a hodnocení nářečí v oblasti jižního žemaitského raseiňanského nářečí ANOTACE Článek na základě metodologií percepční dialektologie zkoumá nominace nářečí a jejich hodnocení respondenty z oblasti jižního žemaitského raseiňanského podnářečí (zón Kelmė, Raseiniai a Tauragė). V povědomí respondentů ze všech tří zón se upevnila výrazná opozice mezi žemaitskými a aukštaitskými nářečími. Druhé z nich je ztotožňováno se spisovnou litevštinou. Podle respondentů je žemaitské nářečí – nesrozumitelné a snadno rozpoznatelné. Užívá se v jiných městech (místech), jejichž obyvatelé ve své mluvené řeči realizují reprezentativní rysy žemaitského nářečí uváděné zkoumanými osobami. Aukštaitské nářečí, vyznačující se estetičností, srozumitelností a správností a odpovídající pojetí spisovného jazyka, se užívá v nejbližších městech etnografického regionu Aukštaitija, ve velkých litevských městech (místech) a ve střední Litvě. Aukštaitská nářečí, která jsou od jazykové varianty užívané v jazykové domovině a od spisovného jazyka vzdálenější, si raseiňané spojují s názvy měst a označují je jako nářečí. Hodnocení žemaitských a aukštaitských nářečí umožňují předpokládat rychlý aukštaitský posun v celé oblasti jižních žemaitských raseiňanů (zejména v zóně Kelmė, kde je žemaitské nářečí nejčastěji hodnoceno jako nejnesrozumitelnější). KLÍČOVÁ SLOVA: percepční dialektologie, jazyková domovina, jižní žemaitské raseiňanské podnářečí, nářečí, spisovný jazyk. Straipsniai / Articles 227 DIANA DAMBRAUSKIENĖ ANOTACE Článek na základě metodologií percepční dialektologie pojednává o nominacích a hodnoceních nářečí respondentů z oblasti jižního žemaitského raseiňanského podnářečí (oblasti Kelmė, Raseiniai a Tauragė). V povědomí respondentů ze všech tří oblastí existuje jasná opozice mezi žemaitskými a aukštaitskými nářečími. Druhé z nich je spojováno se spisovnou litevštinou. Podle respondentů je žemaitské nářečí nesrozumitelné a snadno rozpoznatelné. Užívá se v jiných městech (místech), jejichž obyvatelé ve své mluvené řeči realizují reprezentativní rysy žemaitského nářečí uvedené respondenty. Aukštaitské nářečí, které vykazuje estetičnost, srozumitelnost, správnost a odpovídá pojetí spisovného jazyka, se užívá v nejbližších městech etnografického regionu Aukštaitija, ve velkých litevských městech (místech) a ve střední Litvě. Mluvčí raseiňanského podnářečí spojují aukštaitská lokální nářečí (lit. šnektos), která vykazují větší rozdíly oproti jazykové variantě užívané v jejich jazykové domovině a oproti spisovnému jazyku, s názvy měst a označují je jako nářečí (lit. tarmės). Hodnocení žemaitských a aukštaitských nářečí vedou k předpokladu rychlého přechodu celé oblasti jižních žemaitských raseiňanů k aukštaitštině (zejména v oblasti Kelmė, kde je žemaitské nářečí nejčastěji hodnoceno jako nejnesrozumitelnější). KLÍČOVÁ SLOVA: percepční dialektologie, jazyková domovina, jižní žemaitské raseiňanské podnářečí, nářečí, spisovný jazyk. 1. ÚVOD Sociokulturní a socioekonomické příčiny podporující migraci do větších a strukturálně vhodnějších míst mění jazykové chování uživatelů jazyka. Kontakty s uživateli jiných jazykových variant a obraz „prestižnější“ varianty korigují hodnocení jazykových variet a zároveň iniciují přehodnocení postoje k nářečím. V posledním desetiletí bylo v Litvě provedeno poměrně mnoho výzkumů geolingvistické kompetence založených na principech percepční dialektologie¹, avšak areál jižního žemaitského raseiňanského podnářečí byl z tohoto hlediska analyzován pouze fragmentárně, protože nezahrnoval všechny body areálu podnářečí uvedené v Atlase litevského jazyka (LKA 1977, 1982, 1991; dále jen LKA). Průzkumné výzkumy odhalily vliv extralingvistických ¹ O výzkumech geolingvistických kompetencí běžných členů jazykového společenství podrobněji viz: Aliūkaitė, Miku­lėnienė 2016: 89–120; 2016a: 17–33; Aliūkaitė, Miku­lėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017; Geržotaitė 2016: 121–142; 2016a: 321–339; 2018: 76–101 aj. 228 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai faktorů na horizontální a vertikální variabilitu raseiňanské variety (Aliūkaitė, Bakšienė, Jaroslavienė et al. 2014: 146; Vaitmonienė 2014; 2017: 343–365). V důsledku konvergenčních jevů byly v oblasti podnářečí zjištěny tři formující se geolekty: přechodné Kelmė a Raseiniai a poněkud stabilnější Tauragė (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014a: 260; NLTA 2014: mapa XIII a komentář, samostatná příloha). Pro zhodnocení jazykové situace v čase pozorování² a stanovení prognostického scénáře změny podnářečí a jeho příčinnosti jsou však nezbytné podrobné komplexní geolingvistické výzkumy všech bodů LKA nacházejících se v oblasti podnářečí; jednou z nejdůležitějších složek výzkumu je geolingvistická kompetence jazykových společenství. Cílem tohoto článku je tedy analyzovat geolingvistickou kompetenci členů jazykového společenství jižních žemaitských raseiniškiai (schopnost rozpoznávat nářečí) s ohledem na geografickou polohu bodů LKA raseiniškiai (podle příslušnosti k formujícím se geoletům). Předmětem jsou nominace nářečí členů jazykového společenství jižních žemaitských raseiniškiai, jejich představy a hodnocení. Článek vychází z empirického materiálu, který autorka tohoto článku shromáždila a nahrála na diktafon v oblasti jižního žemaitského raseiňanského podnářečí od listopadu 2014 do října 2017 a od června do září 2019 z dosud existujících 34 bodů LKA³. Analýza geolingvistické kompetence je v článku předložena podle geografické polohy bodů LKA, tj.: 1) Zónu Kelmė (severní) zastupují respondenti ze 14 bodů LKA – Gūdmoniškės (LKA 162), Šaukėnai (LKA 194), Kūr­tuvėnai (LKA 195), Vaiguva (LKA 224), Kušleikiai (LKA 225), Păduby­sis (LKA 226), Kiaunoriai (LKA 227), Kražiai (LKA 257), Kelmė (LKA 258), Kubiliai (LKA 259), Tytuvėnai (LKA 260), Adomaičiai (LKA 292), Păkražantis (LKA 293) a Stulgiai (LKA 326); 2) Do raseiňanské (jihovýchodní) zóny patří sedm bodů – Lyduvėnai (LKA 294), Nemakščiai (LKA 327), Alejūnai (LKA 329), Viduklė (LKA 363), Gervinė (LKA 398a), Păupys (LKA 396) a Raseiniai (LKA 364); 3) Do tauragėské (západní) zóny se řadí 13 bodů – Vainutas (LKA 356), Žvingiai (LKA 357), Păgramantis (LKA 358), Lomiai (LKA 359), Batakiai (LKA 360), Skaudvilė (LKA 361), Petkaičiai (LKA 362), Žygaičiai (LKA 390), ² Metodu sledovaného času (angl. apparent time) je vhodné používat při zkoumání jazyka zástupců několika současně žijících generací; podrobněji k termínu viz: Labov 1972: 24; Sankoff 2006: 1–16; viz také: Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014b: 36; Kalėdienė 2015: 213–214 aj. ³ V oblasti raseiňanů bylo vyčleněno 37 bodů LKA, avšak jeden bod – Giniotičiai (LKA 328) – zcela zanikl, nežije v něm již žádný obyvatel a body Jocia (LKA 391) a Rūgaliai (LKA 463) je již třeba považovat za předměstí Tauragė (stěhují se sem lidé z nedaleké Tauragė). Straipsniai / Articles 229 DIANA DAMBRAUSKIENĖ Stragūtė (LKA 392), Joniškė (LKA 393), Pašaltuonis (LKA 394), Eržvilkas (LKA 395) a Eičiai (LKA 464) (viz obr. 1). OBR. 1. Hranice jižního žemaitského raseiňanského podnářečí a body LKA (výřez mapy z Geržotaitė, Mikulėnienė 2014: mapa 1, autorka mapy L. Geržotaitė) Zkoumaný materiál tvoří metalingvistické komentáře 99 informantů o nářečích. Nejdůležitější údaje o informantech jsou uvedeny v tabulce. TABULKA. Věková charakteristika respondentů z nářeční oblasti jižních žemaitských raseiňanů Vysokoškolské vzděl. | Vyšší odborné vzděl. | Odborné vzděl. | Středoškolské vzděl. | Základní vzděl. | Primární vzděl. | Celkem Do 35 let | 6 | – | 5 | 3 | 4 | 4 | 22 36–60 let | 6 | 12 | 10 | 3 | 3 | 1 | 35 Více než 61 let | 4 | 12 | 3 | 8 | 4 | 11 | 42 Komentáře byly kódovány podle místa bydliště, věku a pohlaví (prvními číslicemi a čtyřmi velkými písmeny se označuje číslo bodu (podle LKA) a první písmena názvu bodu, věk je uveden číslicemi „1“ (do 35 let), „2“ (36–60 let) a „3“ (starší než 61 let), komentáře žen se označují „M“, mužů „V“, např. kód komentáře informantky ze střední generace z bodu Žygaičiai (LKA 390) je 390ŽYGA2M). Dále jsou v článku komentáře zkoumaných osob označovány kódy respondentů. 230 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Nominace a hodnocení nářečí jižních žemaitských raseiňanů V článku se geolingvistická kompetence hodnotí podle schopnosti rozpoznávat nářečí a spojovat je se sociálními a geografickými oblastmi; upřesňuje se zkoumáním heterostereotypních⁴ popisů, vychází z vnímání nářečnosti zkoumanými osobami a zdůrazňuje nejtypičtější zobecnění spojená s geografickými, sociodemografickými a sociokulturními údaji. Věk respondentů předpokládá jejich jazykovou zkušenost a volbu jazykového chování; kulturní proměnné ukazují souhrn norem utvářených vzdělávacím systémem a postojů, hodnot a přesvědčení zakořeněných ve společnosti. Metody a metodologické přístupy. Materiál byl shromážděn kombinací metod polostandardizovaného dotazníkového šetření a hloubkového interview (rozhovoru)⁵. Otázky formulované autorkou tohoto článku byly zkoumaným osobám kladeny tak, aby bylo získáno co nejvíce informací potřebných k výzkumu geolingvistické kompetence. Geolingvistická kompetence je ve vědeckém diskurzu definována jako souhrn znalostí běžného uživatele jazyka o jazykových varietách a schopnosti spojovat je s geografickými, sociálními a kulturními oblastmi (Diercks 2002: 52–53; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016: 92; Geržotaitė 2019: 1). Subjektivní postoje běžných uživatelů jazyka mohou odhalit objektivní obraz jazykové variability a umožnit předvídat prognostický model změny a vývoje variability (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 17–33). Výzkumy jazykových postojů jsou důležité pro objasnění souvislostí mezi představovanými jazykovými varietami členů jazykového společenství a kulturní, sociální identitou jejich uživatelů a prokázání, že rozhodující vliv na jazykovou variabilitu a změnu mají jak ideologicky konstruované představy o dialektu⁶, tak stereotypní charakteristiky jazykové varianty vytvořené v podvědomí (srov. Chambers, Trudgill 2004: 28; viz také: Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 17–30; Mikulėnienė 2019 aj.). ⁴ Heterostereotypními popisy se v článku označují hodnocení jazykových variant etnografických regionů. K termínu podrobněji viz Papaurėlytė, Župerka 2010: 185–202 aj. ⁵ Kombinací metodologií kvantitativního a kvalitativního výzkumu se odhaluje hlubší obraz zkoumaného vzorku a zjišťují se tendence a příčinné souvislosti jazykového chování a postojů jazykového společenství (Macaulay 2009; Coffin, Lillis, O’Halloran 2010; Heigham, Croker 2009). Při zkoumání postojů k jazykovým varietám různými metodami vystupuje do popředí sociální status uživatele jazyka, jeho kompetence a hodnoty jazykových variant (např. přitažlivost, která často souvisí s jazykovou solidaritou, důvěryhodností mluvčích apod.), převaha, prestiž aj. (srov.: Edwards 2006: 324–331; Garret 2010: 66 aj.). ⁶ Japonský lingvista Fumio Inoue definuje pojem představy o dialektu (angl. dialect image) jako psychologické sociální představy regionálního nebo sociálního dialektu, které si uživatel jazyka představuje (vytváří). Více o teorii představy o dialektu a významu tohoto termínu viz: Inoue 1999a: 147; 1999b: 161, 174. Straipsniai / Articles 231 DIANA DAMBRAUSKIENĖ 2. LITEVSKÁ NÁŘEČÍ Z POHLEDU JIŽNÍCH ŽEMAITSKÝCH RASEIŇANŮ Ve vědeckém paradigmatu se v Litvě ustálila tradice rozlišovat aukštaitská a žemaitská nářečí. Údaje aplikovaného lingvistického výzkumu však ukazují, že v taxonomii běžných uživatelů jazyka je nejběžnější čtyřčlenná klasifikace nářečí, při níž jsou nářečí nominována názvy čtyř litevských etnografických regionů (Aukštaitija – aukštaitské nářečí, Žemaitija – žemaitské nářečí, Dzūkija – dzūkijské nářečí a Suvalkija – suvalkijské (suvalkské) nářečí); méně často jsou nářečí označována názvy měst nebo nářečních zón reprezentujících prototypickou nářečnost (srov.: Aliūkaitė 2013: 13, 14–15; Bakšienė 2015: 2; Geržotaitė 2016: 121–142 aj.). Odpovědi respondentů zastupujících jižní žemaitské raseiňanské podnářečí na otázku, která litevská nářečí znají, lze rozdělit do 5 skupin: 1) hyperonymická klasifikace (aukštaitská, žemaitská, dzūkijská, suvalkijská (suvalkská), malo­litevská)⁷, 2) binární neboli vědecká klasifikace (aukštaitská a žemaitská), 3) polynomická neboli vícenásobná klasifikace (např.: dzūkijská, žemaitská, plunžská, kupiškėnská (194ŠAUK3M); jurbarkská, rokiškiská, od Upyny, Dzūkijci, Žemaitci (398aGERV3M)), 4) podle měst reprezentujících nářečnost (např.: marijampolské, jurbarkské (396PAUP1M)) a 5) skupina distancující se od nářečnosti (neuvádějící nářečí). Údaje o klasifikaci nářečí se podle zón poněkud liší (viz obr. 2). OBR. 2. Klasifikace nominací nářečí jižních žemaitských raseiňanů⁸ Například v zóně Kelmė nebylo zaznamenáno ani jedno označení vědecké klasifikace; v zóně Raseiniai bylo nejvíce nářečí pojmenovaných podle měst nebo konkrétních míst. V zóně Tauragė zná vědeckou klasifikaci téměř desetina respondentů. Téměř všichni informanti, kteří se této klasifikace drží, jsou (nebo byli) 232 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai spojeni se studiem litevského jazyka na vysokých školách; jiní uvedli, že si rozdělení litevských nářečí trochu pamatují z hodin litevského jazyka ve škole. V povědomí raseiňanů však nominace nářečí nejčastěji nelze oddělit od názvů litevských etnografických regionů: většina zkoumaných osob se drží čtyřčlenné klasifikace nářečí – aukštaitského, žemaitského, dzūkijského a suvalkijského –; ostatní respondenti uvádějí jedno, dvě nebo tři nářečí odpovídající názvům etnografických regionů. Respondenti nejlépe rozpoznávají žemaitské nářečí; uvedlo je více než devět desetin zkoumaných osob v zónách Kelmė a Tauragė a více než dvě třetiny v zóně Raseiniai⁹ (viz obr. 3). Zastoupení dalších deskriptorů označovaných jako nářečí se podle zón liší: pro zkoumané osoby v zóně Kelmė je kromě žemaitského dobře známé suvalkijské (suvalkské), v Raseiniai aukštaitské a dzūkijské a v Tauragė aukštaitské nářečí; v zónách Raseiniai a Tauragė bylo nejméně často uvedeno suvalkijské (suvalkské⟧) nářečí, v Kelmė aukštaitské (viz obr. 3). OBR. 3. Vysvětlení hyperonymických názvů nářečí podle zón ⁹ Je třeba říci, že se nepočítalo ze všech zkoumaných osob, nýbrž z těch, které uvedly názvy nářečí. Osoby, které o nářečích nic nevěděly a neuvedly žádné nominace, nebyly do výpočtu zahrnuty. Straipsniai / Articles 233 DIANA DAMBRAUSKIENĖ Lze tedy tvrdit, že raseiňané tím, že ztotožňují nářečí s etnografickými regiony, zákonitě potvrzují závěry předchozích výzkumů v Litvě¹⁰. Ani skutečnost, že raseiňané nejčastěji označují žemaitské nářečí, není v litevském nářečním výzkumu nová¹¹. Při hodnocení komentářů zkoumaných osob lze tvrdit, že raseiňanská nářečnost (nářečí) je obecně totožná s žemaitským nářečím, tj. žemaitskost je spojována s výraznými nebo alespoň poněkud odlišnými nářečními rysy (zejména přízvukovými a fonetickými, s výjimkou mnohým známého „džūkavání“) nebo s odlišnou lexikou. Je třeba dodat, že při popisu nářečí používali zkoumaní nejvíce epitet při uvádění výjimečnosti žemaitského nářečí: nejkrásnější (358PAGR2M, 360BATA2M, 364RASE1M, 394PAŠA2M-A, 398AGERV1M), nejstarší (364RASE1M), nejlépe rozpoznatelné (226PADU2M, 258KELM1M, 259KUBI2M, 294LYDU2V, 329ALĖJ2M, 356VAIN3M-1, 364RASE3M), nejzajímavější (225KUŠL3M, 394PAŠA2M), směšné (360BATA1M) apod. Při analýze podle zón se neprojevily rozdíly v hodnocení heteronymních nářečí, pouze pozice hodnocení byly rozloženy nerovnoměrně. Například respondenti zóny Kelmė nejvíce zdůrazňovali nesrozumitelnost žemaitského nářečí (těžko se rozumí (162GUDM2M), nerozumíš všemu (225KUŠL3M), nesrozumitelné (ŠAUK3M, 257KRAŽ1M, 257KRAŽ3M)), v Raseiniai a Tauragė jeho rozpoznatelnost (nejsnáze rozpoznatelné (327ŽVIN2M, 329ALĖJ2M), nejlépe rozpoznatelné (294LYDU2V, 356VAIN3M-1, 364RASE3M, 395ERŽV3M), rozpoznatelné (390ŽYGA1M)). Tato hodnocení ukazují, že jižní žemaitští raseiňané nejlépe vyčleňují jazykové varianty s výraznými rysy severní žemaitštiny; skutečnost, že žemaitské nářečí je považováno za nesrozumitelné (pro obyvatele okolí Raseiniai a Tauragė je nesrozumitelnost na druhém místě po rozpoznatelnosti), znamená nejen přechodnost všech tří zón (blízkost aukštaitštině), ale i rychlý aukštaitský posun celé oblasti podnářečí (zejména v okolí Kelmė). Při hodnocení údajů respondentů různého věku bylo zjištěno, že zkoumané osoby z nejmladší věkové skupiny v Kelmė a Raseiniai projevují znalosti a ideologické postoje utvořené vzdělávacími institucemi. Například mladí respondenti ze zóny Kelmė, kteří hodnotili žemaitské nářečí jako nesrozumitelné, si dále všímají fonetiky ¹⁰ Srov.: Aliūkaitė 2013; Baranauskienė, Krupickaitė 2012; Ramonienė, Krupickaitė 2013 aj. Z pohledu běžného hodnotitele jazyka identifikaci nářečí podmiňují některé důležité aspekty: 1) jiný způsob mluvy, 2) jazykové charakteristiky nářečnosti, 3) alespoň přibližné vizuální rozdělení litevské nářeční mapy (srov. Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 158–160). ¹¹ Srov.: Aliūkaitė 2013: 12; Župerka 2012: 297 aj. Je třeba říci, že průzkumný výzkum geolingvistické kompetence raseiňanského jazykového společenství z roku 2014 odhalil podobné výsledky: nejvíce dotázaných (92%) tvrdilo, že zná žemaitské nářečí, 87% – aukštaitské. Tentokrát více raseiňanů uvedlo suvalkijské, suvalkské, suvalkijské nářečí (65%), dzūkijské nářečí bylo zmíněno nejméněkrát (57% respondentů, kteří uvedli nominace nářečí). Podrobněji o výzkumu viz Vaitmonienė 2014; 2017. 234 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai (usekává koncovky (259KUBI1M)), rozdíly v akcentologii (přízvuk je jiný (258KELM1M)); Raseiniai zdůrazňují estetičnost (nejkrásnější, ale nesrozumitelné (298aGERV1M)) a také rozdíly v akcentologii (přízvuk je jiný (364RASE1M)). Podle mladého respondenta z Tauragė s vysokoškolským vzděláním je však toto nářečí kvůli své specifické lexice směšné (směšné žemaitské nářečí se svými slovy (360BATA1M)). Takové hodnocení implikuje nejen subjektivní názor jednotlivce, ale obecně i menší hodnotu nářečí (nářečnosti) (abychom nevypadali směšně, musíme mluvit tak, aby nám všichni rozuměli). Je třeba zdůraznit, že popisy žemaitského nářečí u respondentů s vyšším vzděláním ze zóny Tauragė jsou poměrně kategorické: od těch, které zdůrazňují historičnost a estetičnost (stará slova, velmi krásné (360BATA2M), nejkrásnější (358PAGR3M, 394SPAŠA2M-1, 392STRA2V), příjemná slovíčka (392STRA3M)) až po subjektivně negativní (hrubijanišky (362PETK3M), mluví nesprávně a nehezky (395ERŽV3M)). Respondenti ze zóny Kelmė s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním hodnotí žemaitské nářečí poměrně umírněně, častěji však zdůrazňují estetičnost (slova jsou jiná, ale krásná (GUDM2M); odlišná slova (194ŠAUK3M); krásné, ale nezvyklé (258KELM1M)); podle obyvatel bodů LKA v okolí Raseiniai jde o nejlitevštější, nejstarší (364RASE1M) a nejkrásnější (327NE-MA2V) nářečí. Zkoumané osoby s nižším vzděláním ve všech třech zónách zastávaly podobné hodnocení a často vnímaly osobitost či odlišnost žemaitského nářečí (zajímavější (225KUŠL3M), zajímavé (257KRAŽ1M), nejzajímavější (394PAŠA2M), mluví jinak (329ALEJ2M-1, 363VIDU2M), jinak vyslovuje hlásky (398aGERV2M), jiné (363VIDU1V)). Lze tedy říci, že žemaitské nářečí je pro mnoho respondentů známé, avšak jeho obraz je totožný se severožemaitskými dialekty, které se značně liší od samotných jazykových variant jižních žemaitských raseiňanů12. Komentáře respondentů ze všech tří zón o aukštaitském nářečí jsou „opatrnější“ než popisy žemaitského nářečí a téměř polovina respondentů je vůbec nehodnotila, pouze uvedla, že název tohoto nářečí teoreticky slyšela. Z toho vyplývá, že tyto postoje nejsou dány schopností rozpoznat aukštaitské nářečí, nýbrž vědomostmi získanými prostřednictvím médií, slyšenými na veřejnosti nebo utvořenými vzdělávacími institucemi (případně v vědomí zakořeněnou opozicí žemaitiai: aukštaičiai). Potvrzují to komentáře respondentů střední a nejstarší generace, že by nářečí nepojmenovali, kdyby nesledovali televizní pořad „Duokim garo“ (224VAIG2M, 257KRAŽ3M, 259KUBI3M, 393JONI3M), zatímco jedna představitelka nejmladší věkové skupiny uvedla, že nářečí ¹² Je třeba upozornit, že analýza korelace mezi hodnocením autostereotypních jazykových variant (užívaných samotnými respondenty) a etnickou identitou není předmětem tohoto článku, a proto není podrobně zkoumána. Straipsniai / Articles 235 DIANA DAMBRAUSKIENĖ názvy jsou známé, protože se účastní činnosti folklorního souboru (o nářečích něco vím, když koncertujeme s folklorním souborem „Inkstiliuks“ (361SKAU1M)). Postoje k aukštaitskému nářečí se v jednotlivých zónách liší: pro mladší a nejstarší respondenty žijící v okolí Kelmė je aukštaitský dialekt správný a totožný se spisovným (literárním) jazykem (257KRAŽ1M, 257KRAŽ3M, 258KELM1M), pro představitele střední generace nevýrazný (aukštaitany bych nerozeznala (258KELM2M)), pro mladé obyvatele zóny Raseiniai nejkrásnější a nejsrozumitelnější (327NEMA1M) (starší ho nehodnotili), pro zkoumané osoby nejstarší věkové skupiny v zóně Tauragė známý, srozumitelný, nejkrásnější (356VAIN3M-1, 358PAGR2M, 392STRA3M). Podle názoru jednoho nejstaršího respondenta ze zóny Kelmė kdo je nóbl, mluví aukštaitsky, aukštaitané mají nos nahoru (224VAIG3M-1). Je však třeba upozornit, že takové komentáře nejčastěji vyslovili respondenti s nižším vzděláním, kteří nepřicházeli do styku s představiteli aukštaitského nářečí; tato hodnocení proto pravděpodobně souvisejí s obrazem dialektu stavěného do protikladu k žemaitskému nářečí: pokud se slyšené žemaitské nářečí svými výraznými rysy nebo odlišnou lexikou liší od spisovného jazyka, pak aukštaitské nářečí je blízké spisovnému jazyku nebo (a) jazykové variantě užívané samotnými respondenty. Postoj respondenta, který se domnívá, že aukštaitané mají nos nahoru, pak pravděpodobně implikuje subjektivní názor na představitele veřejného sektoru (úřadů) nebo na osoby viděné (slyšené) v televizi (rozhlase). Jinak aukštaitské nářečí popisují zkoumané osoby ze zón Raseiniai a Tauragė s vyšším vzděláním, které komunikovaly s představiteli aukštaitských podnářečí: zaznamenávají se přízvukové rysy (přízvuk je jiný (364RASE1M)), fonetické rysy (rozlišuji podle koncovek, prodlužování hlásek (ALĖJ2M-1)) identifikované v jazykových variantách obyvatel konkrétních měst nebo míst (aukštaitané – kolem Šiauliai, Radviliškis – studovala jsem v Šeduva, vím (364RASE1M); aukštaitané – v Uteně, tam jsem se narodil (260YTU2V); šiauliajské – aukštaitské – bych rozpoznal, mám příbuzné (395ERŽV2M)). Obecně respondenti při pojmenovávání a komentování aukštaičių a žemaičių nářečí prokazují geolingvistickou erudici a schopnost spojovat je s městy či sídly. Je však třeba poznamenat, že žemaičių nářečí je „hledáno“ v prototypických městech vyznačujících se výraznými nářečními rysy (Telšiai, Plungė, Skuodas), zatímco aukštaičių nářečí, častěji ztotožňované s nenářeční jazykovou variantou, je slyšet v nejbližších městech etnografického regionu Aukštaitija, jako jsou např. Ariogala, Jurbarkas a Šiauliai. Aukštaitské nářečí, které je od jazykové vlasti¹³ a spisovného jazyka více vzdáleno ¹³ Nářeční vyjádření jazykové vlasti (angl. linguistic homeland) je v percepci spojováno s jazykovými rozdíly v okolí uživatele jazyka a s geografickými (prostorovými) vzdálenostmi. K termínu viz Diercks 2002: 51. 236 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai Kupiškio (kupiškėnų), Pasvalio (225KUŠ1M), Zarasų (226PADU3M), Šeduvos (259KUBI2M, 364RASE2V) mluvy jsou spojovány s názvy měst a označovány jako nářečí. Taková hodnocení tedy ukazují, že raseiniškiai věří, že jejich jazyková varianta je blízká představě spisovného jazyka ztotožňovaného s aukštaičių nářečím. Jak vyplývá z metalingvistických komentářů, suvalkiečių (suvalkų) nářečí je nejlépe známé starším respondentům z oblasti Kelmė. Zkoumaní ze střední generace s vyšším vzděláním postřehli fonetické rysy suvalkiečių nářečí (zdůrazňují „ė“, prodlužují hlásky (293PAKR2M); Suvalkijce bych poznal podle vyslovovaného „jo jo“, dlouze vyslovují „o“ (395ERŽV2M)), nebo na základě teoretických znalostí o dějinách utváření spisovného jazyka zdůraznili estetickou hodnotu (suvalkiečių – prestižní (294GUDM2M); nejhezčí, nejlitevštější (260TYTU2M); hezká, těžko se zamění s jinou (292ADOM2M))¹⁴. Hodnocení respondentů nejstaršího věku s nižším vzděláním jsou více založena na osobních zkušenostech a jsou emocionální (výrazný jazyk, žargonový jazyk (257KRAŽ3M)), případně je nářečí spojováno s rozšířeným společenským stereotypem o lakotě Suvalkijců (Suvalkijci, říká se, že jsou skoupí (226PADU3M)). Mladým účastníkům výzkumu z oblasti Kelmė i účastníkům všech věkových skupin z oblastí Raseiniai a Tauragė je suvalkijská jazyková varianta málo známá: označil ji vždy pouze jeden mladý respondent a jen jedna informátorka s vyšším vzděláním z města Raseiniai uvedla: Suvalkijci – přípony jsou jiné, například -uk- (364RASE1M). Ostatní zkoumaní suvalkiečių nářečí nehodnotili ani nekomentovali, případně je označili jako nepodložené (327NEMA1V) nebo jednoduše jako jiné (294LYDU3M, 358PAGR2M, 364RASE2V, 390ŽYGA1M). Je třeba dodat, že suvalkiečių nářečí nemá pro žádného zkoumaného konkrétní protějšek v podobě města (areálu). Například jazykové varianty Marijampolė, Šakiai či Vilkaviškis, označované jako nářečí nebo jazyky, nejsou spojovány se suvalkijským dialektem (Šakiai jsou jiné než Marijampolė. Nářečí Marijampolė bych poznal (224VAIG2M); máme obyvatele z Marijampolė, oni to nářečí mění (260TYTU2M); Marijampolė – nevím, jaké (363VIDU1V); ve Vilkaviškisu – mluví jinak (464EIČI2M)). Jižní Žemaité raseiniškiai také geograficky nespojují dzūkijské nářečí s konkrétními městy či areály. Podle názoru většiny zkoumaných, kteří toto nářečí uvedli, je obtížně srozumitelné, téměř nepodložené (těžko se rozumí – málo slyšené (162GUDM2M); nejméně slyšené a těžko bych mu rozuměl (194ŠAUK3M–2); dzūkijsky bych nerozuměl (356VAIN3M–1)), neznámé (nepoznal bych je, protože nemám známé (395ERŽV3M); nevím, zda bych je poznal, v televizi je ukazují (395ERŽV2M)) nebo je označováno výrazným rysem připisovaným etnografickému regionu Dzūkija ¹⁴ Srov. Aliūkaitė 2013: 13. K prestižnosti suvalkijského nářečí viz Baranauskienė, Krupickaitė 2012 a další. Straipsniai / Articles 237 DIANA DAMBRAUSKIENĖ rysem dzūkijského nářečí (jinak vyslovované hlásky (226 PADU2M); podle hlásek, jejich řeči (257KRAŽ3M-2); jinak vyslovují hlásky (357ŽVIN2M); mluví jinak (361SKAU2M); Dzūkijce bych poznal podle „dz-“ (398aGERV3M)). Ti, kteří častěji komunikovali s představiteli jazykové varianty ztotožňované s etnografickým regionem Dzūkija, však tuto variantu hodnotí častěji na základě různých osobních zkušeností (Dzūkijci „cik cik“ – jako kuřátka. Mám příbuzné, poznal bych je. Vyslovují hlásky měkce. Dzūkijské je nejhezčí, nejjemnější (257KRAŽ3M); dzūkijské – jiné, nehezké, ale zdrobnělá slova jsou hezká (360BATA1M); rozlišil bych je, učil jsem se s Dzūkijci (464IEČI3M)). Analýza (ne)znalosti a hodnocení nářečí suvalkiečių (suvalkų) a dzūkų podle jednotlivých zón neodhalila významné rozdíly. Je třeba poznamenat, že zkoumaní respondenti obecně méně známé (slyšené) jazykové variety označované jako nářečí suvalkiečių a dzūkų mají sklon považovat za neatraktivní, což umožňuje předpokládat, že faktor jazykové vlasti je jedním z nejdůležitějších při hodnocení od obvyklého více vzdálených jiných jazykových variant. Raseiniškiai tedy při označování jazykových variant jako nářečí vycházejí z teoretických znalostí o etnografickém členění Litvy, zatímco výraznější nářeční rysy, které v geolingvistickém paradigmatu nemají rozlišovací sílu, připisují jinému nářečí. Polynomního členění nářečí se drží téměř desetina respondentů z oblasti Kelmė, méně než třetina zkoumaných z oblasti Raseiniai a pětina z oblasti Tauragė (viz obr. 2). Respondenti tedy vedle názvů nářečí odpovídajících názvům etnografických regionů uvádějí také názvy měst (sídlišť) (např.: Biržų (364RASE1M), Kelmės (294LYDU3M), Panevėžio, skuodiška (326STUL3M)), „nářečí“ nominovaná systémovými jazyky (ruština (394PAŠA3V), kurština (361SKAU2M), skutečná litevská gramatika (363VIDU2M)) nebo jazykové varianty, které se historicky dlouhodobě ustálily ve společnosti a označují se jako nářečí (zanavykų, kapsų, dzūnininkų, dounininkų, šiioniškių (358PAGR2M))¹⁵. V polynomní klasifikaci převažují označení nářečí odpovídající názvům měst (sídlišť). V pojmenovávání a hodnocení těchto jazykových variant se mezi oblastmi neprojevily zásadní rozdíly; důvody jejich rozpoznání, které nezávisí ani na vzdělání, ani na věku, lze rozdělit do dvou skupin: osobní jazyková zkušenost a představy jiného jazyka (nářečí) utvářené veřejnými a (nebo) sociálními médii. 15 Jelikož se jednotky nářečí označené systémovými jazyky a jinými variantami zmiňují pouze jednou, není účelné je podrobněji analyzovat; proto je v článku věnována větší pozornost nominacím odpovídajícím názvům měst (sídlišť) a jejich hodnocení. Zároveň jsou projednávány i označení a postoje k nářečním jednotkám respondentů, kteří se drželi výhradně klasifikace podle měst (sídlišť). 238 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai Většina raseiniškiai nářečním jednotkám nejčastěji přiděluje buď názvy měst Marijampolė (464EIČI1M, 224VAIG2M, 364RASE1M, 396PAUP2M), Plungė (194ŠAUK3M, 224VAIG2M, 396PAUP2M, 392STRA3M), Telšiai (195KURT1V, 224VAIG2M, 257KRAŽ1M, 258KELM2M, 364RASE2V, 392STRA3M), považovaných za nářeční16, nebo názvy velkých měst Kaunas (162GUDM2M, 327NEMA3V, 258KELM1M, 363VIDU1V, 364RASE2V, 390ŽYGA2V), Klaipėda (225KUŠL1M, 258KELM1M, 327NEMA3V, 394PAŠA2M-1), Vilnius (162GUDM2M, 258KELM1M, 258KELM3M, 327NEMA3V, 359LOMI1V, 363VIDU1V, 363VIDU3M, 364RASE2V, 390ŽYGA2V), spojovaných se spisovným jazykem (viz obr. 4). OBR. 4. Pojmenování nářečí odpovídajících názvům měst (sídlišť) podle oblastí 16 O prototypických nářečních zónách viz Aliūkaitė, Mikulėnienė, Čepaitienė, Geržotaitė 2017: 126–146 a další. Straipsniai / Articles 239 DIANA DAMBRAUSKIENĖ Hodnocení nářečí obou těchto skupin se však liší: jazykové varianty nominované názvy velkých měst jsou podle raseiniškiů nejspisovnější (spisovné) (162GUDM2M, 225KUŠL1M, 327NEMA3V), nejhezčí (359LOM1V, 390ŽYGA2V) a nejčastěji jsou považovány za spisovný (literární) jazyk (258KELM1M, 258KELM3M, 327NEMA1M, 363VIDU1V, 363VIDU3M, 364RASE2V, 394PAŠA2M-1). Nářečí označovaná názvy měst prototypických nářečí jsou většinou charakterizována stereotypně, např.: za žemaitská jsou považována nářečí Plungė a Telšiai (194ŠAUK3M, 258KELM2M, 364RASE2V, 392STRA3M a další), Marijampolė – jiná (227KIAU3M), odlišná (194ŠAUK3M)¹⁷. Názory jak na spisovný, nejhezčí standardní jazyk užívaný ve velkých litevských městech, tak na jazykové varianty z Marijampolė, Plungė a Telšiai, které respondenti označují jako nářečí, lze patrně vysvětlit stereotypizovanými postoji zakořeněnými ve společnosti: sociální blahobyt vytvořený v urbanizovaných lokalitách implikuje užívání prestižní jazykové varianty, ve městech obecně považovaných za žemaitská se mluví žemaitským nářečím a výjimečnost jazykové varianty Marijampolė je nejznámější prostřednictvím médií. Jen jednou či několikrát jsou zmiňovány jazykové varianty označené názvy míst, s jejichž představiteli měli respondenti přímý jazykový kontakt¹⁸ (tchán s tchyní mluví platelsky (194ŠAUK2M-1); znám nářečí Naujoji Akmenė – příbuzní jsou odtamtud (225KUŠL1M); Zarasai – mluví jinak, to nářečí je jiné, byl jsem tam (226PADU3M); v Šiauliai žije příbuzenstvo, to nářečí hodnotím dobře (361SKAU3M) a další)¹⁹. Podrobnější charakteristiky takových jazykových variant označovaných jako nářečí často závisí na věku a vzdělání: o něco více než desetina mladých a (nebo) respondentů s vyšším vzděláním si všímá akcentologických (Šiauliai, Radviliškis – přízvuk je jiný (364RASE1M); Rietavas, Telšiai – přízvuk je jiný ¹⁷ Je třeba zdůraznit, že podle názoru pouze jednoho respondenta se v Marijampolė mluví nejspisovnějším nářečím (162GUDM2M). Tento názor patrně vyjadřuje totožnost jazykové varianty se spisovným jazykem (tentýž respondent považuje za nejspisovnější také nářečí Kaunasu a Vilniusu); takové hodnocení lze považovat za odraz dějin utváření jazyka. ¹⁸ Za výjimky lze považovat Šiauliai, které respondenti z oblasti Kelmė uvádějí častěji, a Jurbarkas, nářečí uváděné respondenty z oblasti Raseiniai. Je to pochopitelné, protože zkoumaní z těchto oblastí často udržují sociální kontakty s obyvateli nejbližších měst. ¹⁹ Je třeba dodat, že i v lokalitách ležících v areálu téhož subdialektu je vnímán odlišný způsob mluvy a názvy sídel se často stávají názvy nářečí. Například podle názoru respondentky z bodu Gervinė (LKA398a), který leží 10 km od Raseiniai, jsou raseiniškiai [nářečí] – jiné (398aGERV1M); obyvatelka Tytuvėnai (LKA260) (asi 18 km od Kelmė) je přesvědčena, že Kelmė – žemaitské, ale ne tak žemaitské (260TYTU2M); podle názoru zkoumaného z Nemakščiai (LKA327) (asi 26 km od Raseiniai) je řeč Raseiniai – spisovná, literární (327NEMA3V). 240 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai (357ŽVIN2M)), fonetických (Šiaulijci usekávají koncovky (194ŠAUK2M-1); Utena, Marijampolė – koncovky vyslovují jinak (363VIDU1V)) a lexikálních (Šeduva říká „va“, zatímco my „ve“ (364RASE1M); Tauragėané říkají „ve“ (464EIČI3M)) rozdílů, zatímco pro starší a (nebo) méně vzdělané zkoumané (15%) je důležitější estetika (Panevėžys – ošklivé, hrubé (194ŠAUK2M-1); šiaulijské – buranské (226PADU2M); Rietavas mluví hrubě (392STRA2V)). Na postřehy lexikálních rysů (asi 3% respondentů) ani na hodnocení nářečí nominovaných názvy měst (sídlišť) vyznačujících se výraznějšími rysy žemaitského nářečí nemá věk ani vzdělání vliv; jejich hodnocení žemaitskosti (u téměř třetiny zkoumaných) to potvrzuje (skuodské významy slov jsou jiné (326STUL3M); slova z Kelmė jsou podivná (359LOMI2V); Kelmė – nevím, možná patří k Žemaitiji, ale Šaukėnai už jsou žemaitské (225KUŠL3V); skuodské – skutečně žemaitské (257KRAŽ1M); Palanga, Kretinga – hezky žemaitské (259KUBI3M); Možná je šilalské nářečí opravdu žemaitské (327NEMA3V); Šilalė – spisovné žemaitské (329ALĖJ2M-1); Kvedarna – velmi žemaitská (398AGERV2M)). Přesto si nejvíce informantů (42%) myslí, že se v jiných lokalitách mluví jednoduše jinak, podivně, specificky (Kelmė je prostě jiná, podivná (294LYDU3M); Zarasai mluví jinak (226PADU3M); šiaulijské je specifické (258KELM2M); Spolužák byl ze Šilalė, podivný jazyk (359LOMI1V)) (viz obr. 5). OBR. 5. Hodnocení nářečí odpovídajících názvům měst (sídlišť) Spojování nářečí s konkrétními lokalitami tedy implikuje rozpoznání slyšené jiné varianty a aktualizuje pro raseiniškiai reprezentativní distinktivní rysy – buď se v jiných sídlech mluví jinak, nebo žemaitsky. Straipsniai / Articles 241 DIANA DAMBRAUSKIENĖ 3. ZÁVĚRY Na geolingvistickou kompetenci jižních Žemaitů raseiniškiai nemá geografická poloha bodů LKA ani jejich zonálnost významný vliv. Schopnosti rozpoznávat nářečí, hodnotit je a spojovat je s nářečními areály jsou ve všech zkoumaných oblastech podobné; z tohoto hlediska je proto celý areál subdialektu raseiniškiai třeba považovat za přechodový. Nářeční jednotky raseiniškiai nejčastěji nominují na základě teoretických znalostí a konkrétních jazykových zkušeností. Chrestomatické znalosti (formované vzdělávacím systémem) prokazují uváděním hyperonymických termínů-deskriptorů; názvy menších jazykových variant přidělují na základě jazykového povědomí založeného jak na osobních zkušenostech, tak na stereotypizaci jazykových variant slyšených ve veřejném prostoru. Charakteristiky nářečí nejvíce korelují se vzděláním raseiniškiai: zkoumaní s vyšším vzděláním zdůrazňují kompetence rozlišování jazykových variant získané prostřednictvím vzdělávacího systému (uvádějí gramatické rysy), zatímco méně vzdělaní častěji aktualizují hodnocení založená na emocionalitě. Analýza hodnocení nářečí však celkově ukázala, že respondenti ve všech třech oblastech mají tendenci vyhýbat se charakteristikám nářečí (s výjimkou žemaičių nářečí). Schopnost spojovat žemaičių nářečí s konkrétními městy (lokalitami) a jeho hodnocení jako žemaičių tarmės nesrozumitelného a rozpoznatelného (aukštaičių nářečí je „nalézáno“ v nejbližších městech etnografického regionu Aukštaitija a charakterizováno jako nejhezčí, srozumitelné a spisovné) umožňuje tvrdit nejen, že všechny tři oblasti jsou přechodové, ale také že celý areál subdialektu poměrně rychle aukštaitizuje (zejména v okolí Kelmė). Analýza výzkumu ukazuje poměrně dobré teoretické znalosti jižních Žemaitů raseiniškiai o litevských nářečích a nářeční orientaci, avšak při shrnutí uváděných nominací a hodnocení nářečí nelze směle tvrdit, že se u dotazovaných představitelů tohoto subdialektu projevuje dobrá dialektová kompetence a že nářečí dobře rozlišují. LITERATURA A PRAMENY Aliūkaitė Daiva 2013: Horizontální a vertikální členění jazykového kontinua: jazykové varianty 21. století z pohledu běžného hodnotitele jazyka. – Taikomoji kalbotyra 2. Dostupné online: www.taikomojikalbotyra.lt. Aliūkaitė Daiva, Bakšienė Rima, Jaroslavienė Jurgita, Judžentytė Gintarė, Leskauskaitė Asta, Lubienė Juratė, Meiliūnaitė Violeta, Pakalniškienė Dalia, Ragaišienė Vilija, Rinkauskienė Regina, Švambarytė-Valužienė Janina, Urbanavičienė Jolita, Vaišnienė Daiva 2014: Punktų tinklo 242 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių rašeiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai bodů z hlediska geolingvistického rozlišení aukštaičiai: žemaičiai. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulenienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 129–196. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014a: Zvláštnosti utváření geolectů a regionálních dialektů v Litvě. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–262. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014b: Geolingvistika: ideologie, teorie a metody. Základní pojmy. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 29–47. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016: Nástroje percepční dialektologie a směry výzkumu: areály variantů v mentálních mapách (případ Biržai). – Acta Linguistica Lithuanica LXXIV, 89–120. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016a: Postoj litevských gymnazistů: vzdělání v představách litevských gymnazistů. – Verbum 7, 17–33. Dostupné online: http://www.zurnalai.vu.lt/verbum/article/view/10283. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Jazyková variabilita a její hodnocení z hlediska percepční dialektologie: představy variant a míst: kolektivní studie, ed. D. Aliūkaitė, D. Mikulėnienė, Vilnius: Vilniuská univerzita. Bakšienė Rima 2015: Sebehodnocení nářeční mluvy a její životaschopnost: mluvy Šakiai a Jurbarkas na počátku 21. století. – Lietuvių kalba 9. Dostupné online: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/172. Baranauskienė Viktorija, Krupickaitė Dovilė 2012: Zvláštnosti nářečního regionálního vědomí obyvatel litevských měst (podle údajů sociolingvistického výzkumu). – Taikomoji kalbotyra 1. Dostupné online: www.taikomojikalbotyra.lt. Chambers Jack K., Trudgill Peter 2004: Dialectology, 2. vydání, Cambridge: Cambridge University. Coffin Caroline, Lillis Theresa M., O’Halloran Kieran 2010: Applied Linguistics Methods, Londýn a New York: Routledge. Diercks Willy 2002: Mentální mapy. Lingvisticko-geografické koncepty. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, eds. D. Long, D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–70. Straipsniai / Articles 243 DIANA DAMBRAUSKIENĖ Edwards John 2006: Jazykové postoje. – Encyclopedia of Language and Linguistics 6, 2. vydání, ed. K. Brown, Oxford: Elsevier, 324–331. Garret Peter 2010: Attitudes to Language, Cambridge: Cambridge University. Geržotaitė Laura 2016: Nářeční sebeuvědomění mladých obyvatel Šiauliai a Panevėžys: hranice v mentálních mapách. – Acta Linguistica Lithuanica LXXIV, 121–142. Geržotaitė Laura 2016a: Faktor uživatele: subjektivní obraz mluv jižních litevských komunit v Polsku v mentálních mapách. – Lietuvių tarmių kaita XXI a. pradžioje: Lenkijos lietuvių šnektos, ed. D. Mikulėnienė, A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, L. Geržotaitė, N. Birgėlienė, Vilnius: Litevský jazykový institut, 321–339. Geržotaitė Laura 2018: Jazyková vlast mladých obyvatel Šiauliai v mentálních mapách. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 5, ed. R. Bakšienė, N. Morozova, Vilnius: Litevský jazykový institut, 76–101. Geržotaitė Laura 2019: Výzkum představ standardní litevštiny v oblasti jazykového standardu: případ jednoho gymnázia v okrese Kaunas. – Lietuvių kalba 13. Dostupné online: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/278. Geržotaitė Laura, Mikulėnienė Danguolė 2014: Současná klasifikace litevských nářečí a Lietuvių kalbos atlaso body: mapa a komentáře. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, K mapě a komentáři (tištěná příloha). Obyvatelé – https://osp.stat.gov.lt/2011m.-visuotinis-gyventojų-ir-būstų-surašymas. Heigham Juanita, Croker Robert A. 2009: Qualitative Research in Applied Linguistics, Londýn: Palgrave. Inoue Fumio 1999a: Klasifikace nářečí podle obrazu: angličtina a japonština. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, eds. D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 147–160. Inoue Fumio 1999b: Handbook of Perceptual Dialectology 1, eds. D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 161–176. Kalėdienė Laima 2015: Řeč města Vilnius: hypotéza sledovaného času. – Tarmės – Europos tautų kultūros paveldas / Dialects – Cultural Heritage of European Nations, Vilnius: MRU, 211–244. Labov William 1972: Sociolinguistic Patterns, Philadelphia: University of Pennsylvania Press. LKA – Lietuvių kalbos atlasas I. Leksika, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977. 244 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pietų žemaičių raseiniškių tarmių nominacijos ir įverčiai LKA – Lietuvių kalbos atlasas II. Fonetika, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982. LKA – Lietuvių kalbos atlasas III. Morfologija, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1991. Macaulay Ronald 2009: Quantitative Methods in Sociolinguistics, Londýn: Palgrave. Mikulėnienė Danguolė 2019: Nomenklatura nářečních rysů: od nářečních znaků k ukazatelům nářečnosti. – Respectus philologicus 35(40). Dostupné online: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12716/11395. NLTA – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 2014. Papaurelytė Silvija, Župerka Kazimieras 2010: Charakterové rysy obyvatel etnických oblastí Litvy v jazykovém obrazu světa. – Kalbos kultūra 83, 185–202. Ramonienė Meilutė, Krupickaitė Dovilė 2013: Regionální zvláštnosti užívání jazyků v litevských městech. – Miestai ir kalbos II. Sociolingvistinis Lietuvos žemėlapis: kolektivní monografie, ed. M. Ramonienė, Vilnius: Vilniuská univerzita, 23–53. Sankoff Gillian 2006: Věk: zdánlivý čas a skutečný čas. – Elsevier Encyclopedia of Language and Linguistics, 2. vydání. Dostupné online: https://www.ling.upenn.edu/~gillian/PAPERS/Sankoff.Age,AT,RT.pdf. Vaitmonienė Diana 2014: Geolingvistická kompetence jazykového společenství Raseiniai: diplomová práce, Vilnius: Vilniuská univerzita. Vaitmonienė Diana 2017: Obrazy litevských nářečí v mentální mapě jižních Žemaitů raseiniškiai. – Perspectives of Baltic Philology III. The Apocalypses of the Baltic Worlds, Poznań: Wydawnictwo Rys, 343–365. Župerka Kazimieras 2012: Metalingvistika. Nekalbininkų kalbotyra, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla. Straipsniai / Articles 245 DIANA DAMBRAUSKIENĖ Pojmenování a hodnocení nářečí v areálu jižních Žemaitů raseiniškiai SHRNUTÍ Sociokulturní a socioekonomické důvody podporující migraci do větších a strukturálně vhodnějších lokalit mění jazykové chování uživatelů jazyka. Kontakty s uživateli jiných jazykových variant a obraz „prestižnější“ varianty korigují hodnocení jazykových variet a rovněž iniciují přehodnocení postoje k nářečím. Výzkum geolingvistické kompetence v areálu jižního žemaitského subdialektu raseiniškiai založený na principech percepční dialektologie byl dosud značně fragmentární; odhalil vliv extralingvistických faktorů na horizontální a vertikální variaci jazyka subdialektu raseiniškiai; mezitím byly v důsledku konvergenčních jevů identifikovány tři geolecty rozvíjející se v areálu subdialektu – Kelmė, Raseiniai a Tauragė. Za účelem zhodnocení současné jazykové situace a předvídání scénáře dalšího vývoje jižního žemaitského subdialektu raseiniškiai a jeho kauzality byl uskutečněn první výzkum geolingvistické kompetence jazykových společenství ze všech bodů zahrnutých v Atlasu litevského jazyka, které se nacházejí v areálu tohoto subdialektu. Výzkum je založen na porovnání komentářů respondentů z oblastí Kelmė, Raseiniai a Tauragė týkajících se nářečí a schopnosti spojovat je se sociálními a geografickými oblastmi. Geolingvistická kompetence byla dále revidována analýzou heterostereotypních hodnocení (jiných jazykových variant) a chápání nářeční řeči (nářečních rysů) respondenty s ohledem na sociodemografické a sociokulturní proměnné. Bylo zjištěno, že nářečí Samogitian, které je obecně ztotožňováno s nářeční řečí, respondenti nejlépe znají (rozpoznávají), tj. nářečí Samogitian spojují s jazykovou variantou vykazující výrazné nářeční rysy (s výjimkou dzūkského nářečí, které zná mnoho lidí) nebo odlišnou slovní zásobu. Respondenti nejmladší věkové skupiny a s vyšším vzděláním, kteří prokazují znalosti a ideologické postoje utvářené vzdělávacími institucemi, často považují za rozlišující rysy nářečí fonetické, akcentuační a lexikální rozdíly, zatímco starší respondenti s nižším vzděláním mají tendenci zdůrazňovat originalitu či zvláštnost. Při pojmenovávání a komentování nářečí Aukštaitian a Samogitian respondenti prokazují své geolingvistické znalosti a často je dokážou spojovat s městy či sídly. Je však třeba poznamenat, že respondenti obvykle „hledají“ samogitské nářečí v prototypických městech vykazujících výrazné nářeční rysy (Telšiai, Plungė, Skuodas); naproti tomu Aukštaitian, které je častěji spojováno s nenářeční jazykovou variantou, je „nalézáno“ ve městech z etnografického regionu 246 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII Pojmenování a hodnocení nářečí jižních samogitských Raseiniškiai Aukštaitije, která jsou mluvčím raseiniškajského podnářečí nejbližší (Ariogala, Jurbarkas, Šiauliai). Místní nářečí Aukštaitian (lit. šnektos), která jsou vzdálenější od jazykové domoviny a spisovného jazyka, jsou spojována s názvy měst a označována jako nářečí (lit. dialects). Taková hodnocení zjevně ukazují přesvědčení mluvčích raseiniškajského podnářečí, že jejich jazyková varianta se blíží obrazu spisovného jazyka, který je paralelizován s nářečím Aukštaitian. Mluvčí raseiniškajského podnářečí spojují jazykovou variantu, která se od spisovného jazyka v jakékoli míře liší, s nářečím a chápou ji jako samostatnou nářeční jednotku. Spojování „nářečí“ s konkrétními lokalitami ukazuje, že běžní uživatelé jazyka mezi nářečími dobře rozlišují, zatímco dělitelnost jazyka závisí na aspektech jejich specifické jazykové zkušenosti. Při pojmenovávání nářečních jednotek se mluvčí raseiniškajského podnářečí řídí svými teoretickými znalostmi a specifickou jazykovou zkušeností. Chrestomatické znalosti se projevují uváděním hyperonymických nářečních označení, zatímco názvy menších jazykových variet jsou obvykle připisovány na základě jazykového porozumění vyplývajícího z osobní zkušenosti a stereotypizace jazykových variant slyšených v médiích. Výzkumná data objasňují, že nářeční orientace mluvčích jižního samogitského raseiniškajského podnářečí a jejich teoretické znalosti litevských nářečí jsou poměrně dobré, avšak při shrnutí nominací a hodnocení nářečí vyjádřených respondenty nemůžeme s jistotou tvrdit, že představitele tohoto podnářečí dotazované ve studii lze charakterizovat dobrou nářeční kompetencí a schopností rozlišovat mezi nářečími. Přijato 16. října 2020. DIANA DAMBRAUSKIENĖ Litevský jazykový institut Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Litva [email protected] Straipsniai / Articles 247