Iš „Pastogės“ troliams į dantis

PAULIUS SAUDARGAS Směr vědeckého výzkumu: biofyzika. DOI: doi.org/10.35321/all84-15 Z PODKROVÍ TROLLŮM DO ZUBŮ Algirdas Patackas napsal: „V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se skupina mladých lidí, kteří už nemohli snášet zápach začínající hnítí systému, sdružila ve společenství. <...> Když jeden z nich, Mindaugas Tomonis, zemřel nebo byl zavražděn, splnili jeho odkaz – začali vydávat podzemní kulturní časopis Podkrov (Podkrov je určeno těm, kteří chtějí svobodně tvořit), a když byl umlčen, pokračovali v započaté práci vydáním sborníku Ethos.“¹ Zdá se, že v těchto dvou větách je soustředena retrospektiva tehdejšího boje A. Patacka a jeho podzemních spolupracovníků. Později režim zasáhl i samotného A. Patacka: roku 1986 ho KGB zatkla a, jeho vlastními slovy, „spustila do sortimentu“. Z podzemního Podkroví do sklepů KGB… Proč Podkrov? Podzemí by přece mělo být pod podlahou, ve sklepě nebo v bunkru, jako se skrývali partyzáni. V kontextu aluze na budovu jsou ve skutečnosti možné dvě volby. Jak sklepní prostor – pod podlahou, tak podkrovní prostor – nad stropem vybočují z prozaického světa domu. Lidé tam obvykle nebydlí, nýbrž se tam odehrávají paralelní věci skryté před každodenním životem domu. Ti samí partyzáni, přistižení enkávéďáky, se často skrývali nejen pod podlahou, ale i „na půdě“, kam, pokud nebyla provedena důkladná prohlídka, nezvaní hosté možná ani nezavítali. Z podkroví je dále vidět – ano, podle A. Patacka název motivoval sám Mindaugas Tomonis. Zaznívá tedy nárok nevklouznout do „tradičního“ podzemí, nýbrž působit nějak jinak. Co znamená „vidět dále“? Zpozorovat z větší dálky blížícího se nepřítele? Těžko říci, zda chtěli „obyvatelé podkroví“ do názvu zakódovat roveň sebeobrany; zřejmě se mluvilo o intelektuálním pohledu. Podle A. Patacka mělo Podkrov zaplnit chybějící kulturní a intelektuální výklenek podzemního tisku. LKB Kronika byla faktografickým periodikem, které svou nahou pravdou a nepolapitelností přivádělo KGB k zoufalství. Kronika po vykonání fundamentální práce v zásadě uspokojovala potřebu litevského podzemního tisku v tomto segmentu, avšak neaspir ####ovala ani na literární, ani na filozofické výšiny, neboť šlo o kroniku represí. ¹ Patackas Algirdas 2011: Podkrovní Litva, Aidai, 170. 328 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Z Podkroví trollům do zubů A. Patackas napsal: „[…] bylo třeba si vybrat: buď vstoupit do kultury lži, nebo do ní nevstoupit. A co tedy dělat? Když nevstoupíš, musíš lhát, když nevstoupíš, nemůžeš se projevit, všechno můžeš nosit jen v sobě, protože jsi velmi omezený. Zůstaneš bez lži, ale zůstaneš nezačleněný.“ Takže Pastogė se stává prostředím pro disidentskou mládež, která chce tvořit. Pro ty, kteří touží nejen vyjádřit svůj názor, ale také zanechat svou stopu v literatuře, poezii a filozofii. Být výše, být pod střechou. Ve sklepě ťukáš zprávy Morseovou abecedou, pod střechou mluvíš ve verších. Obsah je podobný, ale forma je jiná. Myšlenka je velmi silná – podzemní informace nejsou určeny pouze k předávání zpráv nebo k deklarování boje proti systému, ale také k vytváření světa intelektuální tvorby, alternativy k říši lži. Můžeš psát a publikovat v oficiálním tisku, avšak tehdy budou texty muset být sterilní od politiky a náboženství, můžeš psát do šuplíku, můžeš nepsat nic. Můžeš však také psát do samizdatového periodika, které nebude mít široký okruh čtenářů, ale jak nyní vidíme z většího časového odstupu, zůstane velmi důstojně vyryto v dějinách. Stát se vztyčenou hlavou, být výše, být pod střechou. Je zvláštní, že potřeba takového intelektuálního podkroví a odvážných „obyvatel podkroví“ nezmizela ani po třech desetiletích svobody... Myšlenky A. Patacka z období nezávislosti nově zaznívají i v naší době. „Dnes neexistuje přímé násilí, ale existuje jiné násilí, které má mnohem rafinovanější podobu.“ ² Mohou i dnes všichni intelektuálové skutečně svobodně psát a mluvit o tom, co si myslí? Strach z toho, že člověk skončí v sortimentu nebo na Sibiři, nahrazuje strach z výsměchu módních „influencerů“. Strach z fyzického násilí nahrazuje strach z veřejného odsouzení. Strach z toho, že zůstaneme bílou vránou, zombifikuje samotný intelekt a stáváme se poslušnými nejen mlčícími, ale i myslícími mankurty. To je cena osamělé svobody. Cena svobody, která dominuje na úkor ostatních hodnot. Nezralá a intelektuálně neodolná společnost, která svobodu vybojovala, ji může velmi rychle proměnit v chaos nebo jednoduše v další režim. A. Patackas napsal: „Mravnost a svoboda jsou neoddělitelné, bez první není druhá. Zaměnit tyto pojmy znamená dopustit se smrtelné, neodpustitelné chyby. To se zvláště týká Litevců jako lidí etické kultury.“ ³ Když shodíme tyrana ze šíje, nemusíme si všimnout, jak se tam pozvolna usadí celá garda falešných proroků a farizeů, kteří už neuctívají ideál dobyté svobody, nýbrž jen její modlu v království pokřiveného myšlení. A. Patackas napsal: „Ti, kteří mají vadu, přece chtějí, aby celý svět uznal jejich vadu za nevadu – pak se snáze žije. Místo aby s touto vadou bojovali v sobě, ať už zvítězí, nebo prohrají. Kdyby bojovali dobrý boj, jak říká svatý Pavel, možná by jim bylo odpuštěno, možná by nakonec zvítězili. Ale ne, naopak chtějí svět přetvořit tak, aby tato vada byla uznána za nevadu.“⁴ Sám A. Patackas, nejednou ² Tamtéž, 28. ³ Tamtéž, 42. ⁴ Tamtéž, 31. Řeč a osudy / Language and destiny 329 PAULIUS SAUDARGAS podněcovaný moderními „influencery“ a „trolly“, odpovídá jim prostřednictvím svého bratra, básníka Gintara Patacka, „v řeči Algirdase Patacka pronesené při jeho vlastním pohřbu ústy bratra Gintara“: Moji bratři nejsou brojleři, Nesedával jsem s nimi v kurníku, Sokolové jsou moji bratři Ve výšinách... Co vám mohu říci, trollové, Oběsit vás na trolejbusových drátech: – Byli jste hlupáci a hlupáky zůstanete, Jste jen potravou hyen!⁵ A. Patackas byl člověkem přímého slova a odvážného činu. Jedinečná kombinace, kdy svaly kulturisty ukrývají citlivou duši a hluboký intelekt. Samoucké, avšak velmi pronikavé výpravy do etnolingvistických vrstev jednou postaví A. Patacka po bok nejpronikavějších géniů lingvistiky, zatímco jeho nekompromisní souboj se sovětskými represivními strukturami již zapsal Algirdase do žuly panteonu litevských disidentů. K víře, k proudění, K proudu svěžího božství, Neboť jdeme, stejně jako jsme šli – Ne ke smrti, nýbrž k životu.⁶ Doručeno 25. května 2021. PAULIUS SAUDARGAS Seimas Litevské republiky Gedimino tř. 53, LT–01109 Vilnius, Litva [email protected] ⁵ Patackas Gintaras 2015: Algirdova Patackova řeč pronesená při jeho vlastním pohřbu ústy bratra Gintara, 2015–04–03–08. ⁶ Tamtéž. 330 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV