Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space

PAVEL SKORUPA Institut litevského jazyka ID ORCID: orcid.org/0000–0003–3903–7006 Oblasti výzkumu: toponomastika, kognitivní onomastika, kognitivní sémantika. DOI: doi.org/10.35321/all84–12 MOTIVACE A SÉMANTIKA SOUČASNÝCH TOPONYMICKÝCH OPOZIC VILNIUSKÉHO KRAJE: KONCEPT POLOHY OBJEKTU V PROSTORU Motivace a sémantika toponymických opozic současného Vilniuského kraje: koncept polohy objektu v prostoru ANOTACE Článek přináší synchronní i diachronní analýzu motivace a sémantiky současných lexikálních toponymických opozic Vilniuského kraje založených na konceptu polohy v prostoru, zejména jejich vztahu k jiným objektům. Relativní poloha objektů v prostoru je charakteristická prakticky pro každou třídu toponym: oikonyma, potamonyma, limnonyma aj. Na lexikální úrovni je v úplných i neúplných lexikálních toponymických opozicích „horní“ nebo „dolní“ poloha objektů vyjádřena antonymickou korelací zájmenných adjektiv lit. aukštãsis „vysoký; vyšší“ – žemãsis „nízký; nižší“, prostých adjektiv lit. áukštas „vysoký“ – žẽmas „nízký“ a lit. kalnìnis „horský/kopcovitý“ – klõninis „údolní“. KLÍČOVÁ SLOVA: toponyma, synchronní a diachronní analýza, etymologie, sémantika, motivace, lexikální toponymické opozice. 254 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space ANOTACE Článek představuje analýzu motivace a sémantiky současných toponym Vilniuského kraje, která tvoří lexikální antonymické opozice, a to synchronně i diachronně, na základě hlediska polohy pojmenovávaných objektů v prostoru, tj. jejich vztahu k jiným objektům. Relativní poloha objektů v prostoru je vlastní každé třídě místních jmen: oikonymům, potamonymům, limnonymům aj. Na lexikální úrovni je jak v úplných, tak v neúplných toponymických opozicích relativní poloha objektů vyjádřena antonymickou korelací zájmenných tvarů adjektiva aukštasis – žemasis a prostých tvarů adjektiva aukštas – žemas a také kalninis – kloninis. KLÍČOVÁ SLOVA: toponyma, synchronní a diachronní analýza, etymologie, sémantika, motivace, lexikální toponymické opozice. 0. ÚVOD Od vzniku toponym bylo jejich hlavní přirozenou funkcí označení místa (adresy), tj. poskytování informací o samotném objektu a jeho vztahu k jiným objektům. Proto představitelé mnoha onomastických škol věnovali pozornost množství toponym založených na korelacích, jako jsou horní – dolní, bližší – vzdálenější (blízko – daleko), starý – nový, velký – malý, mokrý – suchý aj., i množství „barevných“ nebo „černobílých“ místních jmen v různých toponymických třídách. Problematikou antonymie a opozice v toponymii se zabývala řada onomastiků (srov. Superanskaja 1970; Korepanova 1973; Kondrashina 1980; Štěpán 2009; Ahundova 2011; Tkachenko 2003, 2013, 2014; Hontsa 2014; Bukharova et al. 2016; Ilchenko, Isachuk 2016; Gataullin, Fatykhova 2018; Stachowski 2018), kteří tvrdí, že antonymické vztahy mezi místními jmény různých tříd jsou typické pro většinu území. V Litvě však toponymickým opozicím dosud není věnována náležitá pozornost. První pokusy zabývat se problémem opozice a antonymie v regionální toponymii učinil Pavel Skorupa (2019). To potvrzuje relevanci tohoto výzkumu, neboť motivační a sémantické studie litevské regionální toponymie, zejména toponymie současného Vilniuského kraje, jsou stále neúplné. Výše uvedení badatelé se domnívají, že takové nominační vzorce mají nejen velký význam při označování geografických objektů, ale hrají také klíčovou roli při utváření národního onomastikonu, protože takové formální a sémantické řady toponym vznikají s ohledem na jazykové i mimojazykové podmínky zkoumané oblasti. Proto Straipsniai / Articles 255 PAVEL SKORUPA analýza strukturně-sémantických opozic v toponymii může alespoň do určité míry pomoci identifikovat a vysvětlit mnohé motivační faktory, které vedly ke vzniku toponym, a může napomoci stanovit principy nominace toponymických jednotek v litevských zemích. Předtím, než se ponoříme do ohromné rozmanitosti jednoduchých, odvozených, složených a kompozitních místních jmen Vilniuského kraje, však vyvstává řada logických otázek, např.: Mohou toponyma obecně vyjadřovat antonymické vztahy? Které prvky v názvech geografických objektů vytvářejí opačný sémantický význam? Jaké kategorie taková toponyma tvoří? Které jazykové nebo mimojazykové faktory určily vznik takových názvů? Atd. Předmětem tohoto výzkumu jsou současné toponymické opozice Vilniuského kraje (názvy sídel i nesídelních objektů) založené na konceptu relativní polohy pojmenovávaného objektu v prostoru. Cílem této práce je prozkoumat motivaci a sémantiku konstituentů toponym s homogenními jmennými lexémy a antonymickými diferenciujícími markery. Výzkumný materiál a prameny. Základ výzkumu tvoří toponymické opozice založené na konceptu relativní polohy pojmenovávaného objektu v prostoru, vybrané z korpusu 5126 současných toponym Vilniuského kraje1, která autor shromáždil v období 2018–2020. Výzkum vychází z toponym a aktuálních údajů získaných z různých moderních elektronických, tištěných a rukopisných (archivních) pramenů (viz Prameny a literatura k toponymům). Tyto materiály se vzájemně doplňují, pomáhají odvozovat a podkládat spolehlivé etymologické verze (včetně motivace toponym) a tvoří základ výzkumu. Toponyma jsou zkoumána synchronně i diachronně. 1. TEORETICKÝ A METODOLOGICKÝ RÁMEC 1.1. Koncept opozice v toponymii Antonymické vztahy existují prakticky v každé třídě toponym – oikonymech, hydronymech, mikrotoponymech (názvech roklí, niv, hřbetů, tratí, mysů, 1 3900 názvů sídel (měst, městeček, vesnic, železničních stanic se sídlem), 718 názvů jezer, 362 názvů řek a potoků a 146 názvů rybníků. 256 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space ostrovů aj.) – a jsou vyjádřeny prostřednictvím binárních opozic², tj. dvojic příbuzných místních jmen, která jsou významově protikladná. Podle Natalii Podolské (1978: 40) je binární opozice v toponymii opozicí či kontrastem dvou příbuzných objektů, jejichž rozlišení je zajištěno názvy se stejnými základními lexémy a antonymickými diferenciujícími markery (prvky). Jak uvádí Vera Kondrashina (1980: 29), někdy může být opozice tvořena více než dvěma členy, z nichž jeden nebo několik nemusí mít diferenciující marker, tj. mohou mít čistý základ. Identifikace antonym nebo (binárních) opozic v toponymii proto znamená identifikaci závislých užití toponym, která tvoří nejjednodušší mikrosystém (Tkachenko 2014: 68). To znamená, že antonymická toponyma (toponymická antonyma) se obvykle zkoumají v toponymickém kontextu a vysvětlují korelací objektů, které jsou omezeny jazykově i geograficky, tj. prostorově. Nejčastěji se toponyma tvořící opoziční (antonymický) vztah nacházejí v hranicích určitého území, tj. v těsné vzájemné blízkosti, odrážejí relativitu polohy označovaných objektů a vytvářejí tak určitý (mikro)systém (srov. Štĕpán 2009; Tkachenko 2003, 2013, 2014; Ilchenko, Isachuk 2016). Proto jsou antonymické dvojice v regionální toponymii (hydronymii, oikonymii aj.) čistě kontextové a jsou omezeny hydronymickým, oikonymickým či jiným (mikro)systémem, který vytvářejí ve vlastní třídě³: limnonymum × limnonymum, potamonymum × potamonymum, oikonymum × oikonymum, oronymum × oronymum, drimonymum × drimonymum aj. Jak uvádí onomastická literatura (Kondrashina 1980: 29–35; Štĕpán 2009: 915–919; Tkachenko 2003: 58–60; 2013: 399–404; 2014: 67–69; Ilchenko, Isachuk 2016: 100–101 a další), antonymické vztahy v toponymii vytvářejí jak kompozitní (komplexní), tak složená jména⁴, ² Koncept binárních opozic v jazyce byl poprvé navržen v teorii strukturalismu Ferdinanda de Saussura, v jejímž rámci je binární opozice dvojicí příbuzných termínů či konceptů, které jsou významově protikladné. Podle de Saussura (1959: 53n.) je (binární) opozice prostředkem, jímž jazykové jednotky získávají hodnotu či význam, tj. každá jazyková jednotka je definována ve vztahu k jiné jednotce. V žádném případě nejde o kontradiktorní vztah (tj. vztah negací), nýbrž o vztah strukturální a komplementární. Význam jazykové jednotky proto není absolutní, ale relativní (kontextový) a může být odvozen jak ze syntagmatických (kontextových), tak z paradigmatických (skupinových) vztahů jednotky. ³ Dále bude korelace onym tvořících opozici označována symbolem „ד. ⁴ V litevské toponomastice byly studie kompozitních i složených toponym provedeny v pracích Renaty Endzelytė (2005), Nerije Bartkutė (2008), Dalii Kačinaitė (2008), Marije Razmukaitė (1998, 2002, 2003, 2009), Dalii Sviderskienė (2006, 2006a, 2007), Aleksandrase Vanagase (1970) a dalších. Tyto studie se zaměřují především na modely derivace toponym různých tříd z hlediska tvorby a původu toponym. Některé Straipsniai / Articles 257 PAVEL SKORUPA založených na korelaci lexikálních a/nebo gramatických diferenciujících atributů neboli diferenciujících markerů⁵, které se používají jako premodifikátory nebo postmodifikátory k rozlišení dvou totožných jmenných lexémů. U kompozitních toponym vzniká opačný vztah tehdy, když je společná složka členů opozice (totožná část názvů) modifikována autonomním DM, obvykle kvalifikačními adjektivy označujícími velikost, stáří, horizontální či vertikální polohu v prostoru, barvu aj. s antonymickými vztahy, jako jsou velký – malý (také velký – malý), starý – nový, horní – dolní (někdy – střední), vzdálenější – bližší, černý – bílý aj. U složených toponym je opačný vztah vytvářen názvy, které sdílejí společný lexém a lexém (obvykle první prvek složeného názvu), jehož úloha je podobná DM, který vytváří opačný (antonymický) vztah mezi členy opozice. DM v kompozitních i složených toponymech podle Pavla Štěpána (2009: 915–917) vytvářejí antonymické sémantické vztahy, které spadají do kategorií založených na konceptech rozsahu, polohy, stáří, vlastníka, barvy aj. označovaného objektu. Ve většině případů jsou opozice v toponymii motivovány různými mimojazykovými faktory, určenými potřebami společnosti v určité fázi jejího vývoje, totiž potřebou vyjádřit vztah nových názvů k již existujícím pomocí jazykových prostředků (Ilchenko, Isachuk 2016: 101). Kromě toho odrážejí různé oblasti lidské činnosti, mimo jiné územní a přírodně-geografické rysy lidského života i poznávání (Ilchenko, Isachuk 2016; Gataullin, Fatykhova 2018). Lze tedy tvrdit, že takové konstrukce jsou v nejširším smyslu produktem historického a kulturního vývoje národa. Yevgenij Tkachenko (2014: 68) uvádí, že ne všichni onomastikové uznávají existenci antonym na úrovni vlastních jmen, protože jména s etymologicky antonymickými lexémy tvoří jedinou onomastickou řadu a objektivní korelace jmen je důležitější než jejich konceptuální stránka, zatímco u apelativních antonym je tento jev čistě konceptuální, neboť korelace apelativ se obnovuje pouze prostřednictvím korelace konceptů. Přesto lze rozlišit dvě kategorie toponymických antonym, resp. opozic, které jsou strukturálně podobné apelativním antonymům, aspekty antonymie ve třídě hydronym byly pozorovány u Vanagase (1981a). Rozmanitost litevských místních jmen s pronominálními formami adjektiv lit. áukštas, aukšta „vysoký“ byla diskutována v Razmukaitė (2003a). ⁵ Termíny „diferenciující atribut“ a „diferenciující marker“ jsou uvedenými badateli opozic v toponymii používány synonymně. Z důvodu jazykové ekonomie a v zájmu vyhnutí se používání více synonymních termínů proto dále používáme termín „diferenciující marker“ (dále jen DM). 258 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space označeny, tj. lexikální a gramatická toponymická antonyma. Lexikální toponymická antonyma jsou tvořena homogenními jmennými lexémy (kořeny; dále HNL) ve složených i kompozitních jménech6. Gramatická toponymická antonyma jsou tvořena HNL označenými různými afixy, které jsou významově protikladné. Lexikální i gramatické toponymické opozice mohou být podle svého typu úplné nebo neúplné, jak uvádí onomastická literatura (srov. Korepanova 1973: 31; Kondrashina 1980: 30–32; Tkachenko 2013: 400–404; 2014: 68–69; Ilchenko, Isachuk 2016: 100–102 a další). Úplná opozice představuje úplné antonymické vyjádření konstituentů ve všech názvech tvořících opozici, tj. totožné jmenné lexémy jsou označeny určitým DM (sufixem, prefixem nebo jiným kompozitním prvkem). Neúplná opozice představuje neúplné antonymické vyjádření konstituentů v jednom z názvů opozice, tj. jeden z názvů je čistý/neoznačený DM (sufixem, prefixem, autonomním slovem aj.). 1.2. Výzkumné metody a omezení Výzkumné metody. S odkazem na teorie kognitivní lingvistiky a kognitivní onomastiky i na tradiční onomastické výzkumné modely je lingvistický výzkum a sémantická klasifikace motivujících konceptů toponymických opozic Vilniuského kraje založena na etymologické, derivační a sémantické analýze DM i HNL toponym. Etymologická analýza vychází z prací Kazimierase Būgy (1958, 1959, 1961), Jonase Jurkštase (1985), Marije Razmukaitė (1998, 2002, 2003, 2009 aj.), Aleksandrase Vanagase (1970, 1981, 1981a, 1996) a dalších, jakož i z různých lexikografických pramenů (litevských, ruských, polských aj. slovníků). Kompoziční analýza toponymických opozic vychází ze strukturně-gramatické klasifikace vodních názvů navržené Vanagasem (1970: 21–27). K určení motivace vybraných toponym se používá sémantická klasifikace hydronym navržená Vanagasem (1981b: 19–120). Má se za to, že obě Vanagasovy klasifikace lze snadno přizpůsobit studiu různých tříd toponym (nejen hydronym). 6 To lze pozorovat také v litevské toponymii jak u složených názvů, srov.: oikonyma Senādvaris × Naujàdvaris, tak u kompozitních názvů, srov.: limnonyma Ílma Didžióji × Ílma Mažóji nebo oikonyma Seniẽji Miežionys × Naujíeji Miežionys aj. U složených oikonym je antonymický vztah utvářen sémantikou lexémů (kořenů názvů) v prepozici, lit. sėnas „starý“ a naujas „nový“, zatímco v případě kompozitních názvů je antonymie vyjádřena DM (autonomními slovy) v prepozici nebo postpozici vůči homogenním jmenným lexémům. Straipsniai / Articles 259 PAVEL SKORUPA Podle známých teorií kognitivní onomastiky (Coates 2006, 2012, 2015, 2016; Van Langend... Kromě lingvistické analýzy byla pro pochopení sémantiky a motivace DM v lexikálních toponymických opozicích zohledněna mimojazyková (geografická, historická, sociokulturní) data, zejména vztah pojmenovávaného objektu k sousednímu objektu (kopcům, údolím, řekám, sídlům aj.) a jeho poloha v terénu (včetně polohy nad hladinou moře – MSL7). Omezení výzkumu. Tento výzkum je omezen na analýzu 21 toponym tvořících 10 toponymických opozic (viz příloha) založených na korelaci autonomních slov jako DM toponym s HNL, přičemž se zohledňuje motivace a sémantika konstituentů toponym a pozornost se soustředí na relativní „horní“ – „dolní“ polohu pojmenovávaného objektu v prostoru. Výběr takových toponymických opozic byl omezen faktorem vzdálenosti. Badatelé opozic v regionální toponymii (srov. Korepanova, 1973; Štěpán, 2009; Ahundova, 2011; Tkachenko, 2003, 2013, 2014; Stachowski, 2018 a další) uvádějí, že toponymické opozice, v nichž je korelace dodatečných rysů sémanticky antonymická, či nikoli, jsou možné pouze v 7 MSL – metry nad hladinou moře. V tomto výzkumu byly tyto údaje získány pomocí nástrojů pro měření nadmořské výšky objektů na webových stránkách GP a UETK. Je samozřejmě nepravděpodobné, že by v době pojmenování byla známa informace o poloze objektu nad hladinou moře. Lidé nejspíše jednoduše zvažovali polohu objektu ve vztahu k jiným sousedním objektům v konkrétní lokalitě s ohledem na reliéf dané oblasti. 260 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space v určitém (mikro)systému, tj. na určitém území, protože takové názvy spolu skutečně korelují. Proto se domníváme, že vzdálenost do 20 ± 5 km je maximální vzdáleností, při níž lze dvě nebo více korelujících toponym považovat za opozici⁸. V tomto výzkumu byla vzdálenost mezi objekty (oikonymem, potamonymem, limnonymem aj.) měřena pomocí nástrojů pro měření vzdálenosti (přímá čára) na webových stránkách GP a UETK (viz Prameny k toponymům). Všechna toponyma tvořící opozice leží v hranicích Vilniuského kraje. 2. MOTIVACE A SÉMANTIKA LEXIKÁLNÍCH TOPONYMICKÝCH OPOZIC Ve studiu toponymie se uvádí, že diferenciující adjektiva označující „horní“ – „dolní“ polohu toponyma v prostoru, zejména v oikonymii, obvykle označují buď 1) polohu pojmenovávaného objektu ve vztahu k toku řeky ve významu buď „nacházející se v dolní části řeky“, tj. po proudu – blízko ústí řeky, nebo „nacházející se v horní části řeky“, tj. proti proudu – blízko pramene řeky, anebo 2) polohu objektu na kopci/hoře či u paty kopce/hory (srov. Kondrashina 1980, Tkachenko 2013, Ilchenko, Isachuk 2016). V litevské toponymii se poloha objektů v prostoru nejčastěji vyjadřuje: 1) korelací prostých adjektiv lit. m s aukštas, f s aukšta „vysoký“ – m s žemas, f s žemà „nízký“; lit. m pl kalniniai „horský/kopcovitý“ – klóniniai „údolní“⁹; 2) korelací zájmenných adjektiv¹⁰ lit. m s aukštàsis, f s aukštóji „vysoký; vyšší“ – žemàsis, žemóji „nízký; nižší“; lit. m ⁸ To odpovídá pozorování Kamila Stachowského (2018: 201) o vzdálenosti, kterou lze pravidelně urazit, zejména pěšky, z jednoho místa na druhé a zpět během jednoho dne. ⁹ Prostá adjektiva lit. klõninis a kalnìnis jsou odvozena od nomenklaturních termínů lit. klõnis / klõnis „údolí, sníženina, nížina, rokle“ a kálnas „vysoké přirozené vyvýšení terénu; kopec, hora“ (LKŽe). ¹⁰ V moderní litevštině vyjadřují zájmenné formy adjektiv kategorii určitosti, a proto je někdy lze považovat za ekvivalent anglického určitého členu. Tato adjektiva mají různé funkce, z nichž jednou je rozlišování známých objektů z hlediska prostorových, časových, fyzických a jiných vlastností prostřednictvím: a) porovnání vyššího stupně známé vlastnosti, b) vlastnosti jednoho objektu protikladné k jinému (typicky, nikoli však vždy, když jsou v opozici nejvýše dva objekty) a c) určitého zvláštního, individuálního rysu, který není vlastní jiným objektům téhož druhu. Stejné funkce zájmenných adjektiv se používají k rozlišování objektů v rámci třídy vlastních jmen (DLKG 174–177). Je třeba poznamenat, že téměř ve všech případech lze k modifikaci objektu použít prosté adjektivum, význam však bude zcela odlišný. Straipsniai / Articles 261 PAVEL SKORUPA pl aukštieji – žemieji, f pl aukštosios – žemosios. Takové opozice jsou typické pro horské oblasti sousedící s nížinami a poskytují určitou informaci o reliéfu dané oblasti. V následujících oddílech jsou toponyma uvedena v abecedním pořadí; nejprve jsou uvedeny dostupné jazykové i mimojazykové údaje (třída toponyma, lokalizace, historické podoby názvu), které byly k dispozici v době psaní, a poté následuje analýza (etymologie a motivace) a rozbor opozice. Současné podoby analyzovaných toponym jsou psány kurzivou a pokud možno s vyznačeným přízvukem. 2.1. Bezdónystn × Bezdōnysv × Aukštieji Bezdónysv Bezdónys – Bezdōnys eld, V D; nachází se v nadmořské výšce 138 m, na úpatí kopce v údolí na pravém břehu Bezdone (přítok Neris), 6 km jihovýchodně od Nemenčinė; GSD1974 728 Bezdonystn, GI1905 58 Rus. ст.[анция] Безданы, д.[еревня] Безданы, REM1872 Rus. Безданы. Bezdónys – Bezdōnys eld, V D; 137 m n. m., na úpatí kopce v údolí na levém břehu Bezdonė, 1 km od města; GSD1974 728 Bezdonysv, GI1905 58 Rus. с.[еление] Безданы, им.[ение] Безданы, REM1872 Rus. Госп. [одский] д.[вор] Безданы. Aukštieji Bezdónys – Bezdōnys eld, V D; 143 m n. m., v kopcích v lese Rõkantiškės, 6 km východně od Bezdónys; GSD1974 728 Aukštieji Bezdonysv, GI1905 58 Rus. з.[астенок] Безданолтьсве, Безданольтьс, REM1872 Rus. з.[астенок] Безданайцы. Oikonymum Bezdónys je derivát od potoka -onys v litevštině s příponou Bezdonė¹¹. Tento derivační model výše uvedených oikonym od hydronyma ¹¹ Potamonymum Bezdonė (LKIVK Bezdonė, Bezdanka; přítok Vilnie) je s největší pravděpodobností slovanského původu a může souviset s rus. бездонный, - ая „bezedný; (přeneseně) nesmírně hluboký (← rus. бездна)“ (Slovar.cc, SRYAe), nebo pol. bezdenny „hluboký, bezedný“, bezdeń „vír: rychle rotující masa vody v řece, do níž mohou být vtaženy předměty“ (PSPR 34), bělorus. безадань, бяздонне „propast, hluboké místo“ (Skarnik.by). Podle Jurkštase (1985: 19) není název řeky Bezdonė autentický. Badatel se domnívá, že autentickou podobou Bezdónys mohlo být *Bedugniai, odvozené od podobného hydronyma: v prameni z roku 1516 je potamonymum zapsáno jako Besdenayta, Besdanayta, Besdonayta, jehož sufix odpovídá litevskému –ait(i)e, takže název mohl znít *Bedugnaitė, odvozený od hydronyma (jezera nebo bažiny) *Bedugnis, -ė a související s litevským bedugnė „velká hloubka“ (LKŽe) (srov. také LVŽ I 466). Podle Vykintase Vaitkevičiuse se vodní tok dříve nazýval Juodupis: „z Bezdan – Jodupis, 1784 m., TVD 382“ (Vaitkevičius 2012: 111). Vodní tok, který pramení na podmáčených loukách mezi lesy Paskynai a Rõkantiškės, vtéká do bažinatého rybníka Bezdónys a protéká lesy Bezdónys, přičemž si zachovává původní údolí plné bahnisek, příkopů, sutin, padlých stromů a přírodních hrází. Zda je autentická 262 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space je věrohodná, neboť podle Marije Razmukaitė (1998: 28) je možné spojení názvu sídla s hydronymem, pokud se sídlo nachází v blízkosti řeky nebo jezera tohoto názvu. Všechna oikonyma uvedená v této části, stejně jako dnes neexistující názvy (GI1905 58 д.[деревня] Безданейцы, з.[астенок] Безданцы, з. Безданцы, з. Безданы Новые, з. Безданы), byla motivována svou polohou v blízkosti zmíněného vodního toku, a proto vyjadřují koncept příslušnosti (lokace): Bezdó̄nys ← sídlo na/u Bezdonė. Podle Jonase Jurkštase (1985: 19) není podoba Bezdó̄nys autentická a v minulosti musela znít *Bedugniai, odvozená od podobného hydronyma (srov. LVŽ I 466). DM Aukštieji (← litev. aukštieji „horní“) v názvu Aukštieji Bezdó̄nys¹² je motivováno polohou vesnice v kopcích v blízkosti Bezdó̄nys a Bezdonė, a lze je proto považovat za metonymický přenos konceptu místa: Aukštieji + Bezdó̄nys ← sídlo v kopcích poblíž Bezdó̄nys/Bezdonė. 2.2. Jagelōnysᵥ × Klōniniai Jagelōnysᵥ Jagelōnys – okrsek Kietāviškės, O D; u jezera Švenčius, 135 MSL, v kopcích nad údolím Spengłà, 5 km jihozápadně od Kietāviškės; GSD1974 202 Kalniniai Jagelōnysᵥ, GI1905 339 rus. з.[астенок] Ягеляны-Горные, REM1872 rus. Ягеляны Гурные. nebo v překladu lze tvrdit, že potamonymum je spíše metaforické a vodní tok mohl být spojován s konceptem propasti: litev. bedugnė, rus. бездна, pol. bezdeń, bělorus. бездань, бяздонне → propast, velká hloubka → Bezdonė. 12 Jak lze pozorovat z historických podob, současný úřední název Aukštieji Bezdó̄nys je poměrně nedávný (je znám přibližně od poloviny 20. století) a je výsledkem přejmenování sídla. Nejstarší podoba REM1872 rus. з.[астенок] Безданайцы byla s největší pravděpodobností transliterací litev. *Bezdonaiciai (litev. zdrobňovací sufix –aitis, plurálový derivát (srov. DLKG 91)), který označoval sídlo menší velikosti než Bezdó̄nys, od jehož názvu byl odvozen, nejspíše lidmi, kteří se oddělili od hlavního sídla (Bezdó̄nys). Zmenšená podoba byla motivována také typem sídla – rus. застенок „samota“ (litev. vienšėdis (užusienis) ← pol. zaścianek, rus. застенок, starorus. застѣнокъ – malé venkovské sídlo. V historických mapách a pramenech (viz Toponymické prameny) označováno jako pol. zaścianek, rus. застенок. Je pozoruhodné, že ve Velkoknížectví litevském, v Polsko-litevské unii (později v některých částech Polska) a později v Ruském impériu označoval rus. застенок (← z pol. ← sciana, rus. стена „zeď, překážka, hranice“ → pol. zaścianek, bělorus. засценак, litev. užusienis) malé venkovské sídlo, které se obvykle skládalo z jedné domácnosti (usedlosti, samoty), ležící odděleně s hospodářskými budovami a k ní náležející půdou (srov. SSP2 243; LKŽe). Později byl název Безданайцы změněn a s největší pravděpodobností odrážel nejvýraznější rys sídla, totiž jeho polohu v lese GI1905 58 rus. з. Безданольце, Безданолѣсь (rus. лѣсъ: лес „les“). Straipsniai / Articles 263 PAVEL SKORUPA Klōniniai Jagelōnys – okrsek Kietāviškės, O1 D; 121 MSL, u paty kopce v údolí Spenglā, 0,6 km severozápadně od Jagelōnys; GSD1974 202 Klonininiai Jagelōnysᵥ, GI1905 339 rus. д.[еревня] Ягеляны–Дальние, REM1872 rus. Ягеляны. Homogenní lexémy obou oikonym v plurálu tantum jsou s největší pravděpodobností antrop||||onymního původu, odvozené pomocí litevského sufixu -onys od litev. Jagela (→ litev. Jōgelas (Jāgelas, Jagēlas), Jagelōnis) (srov. Zinkevičius 2008: 208, 347; PDB). Oikonymum tedy může být motivováno konceptem posesivity: (Klōniniai) Jagelōnys ← sídlo patřící / založené Jagelōnisem / Jagelōny ← litev. Jagela / Jagelōny. Plurálová koncovka -ys může označovat členy rodiny jako celek. DM Klōniniai ← litev. klōninis „údolní“ ← litev. klōnis „údolí, proláklina, nížina, rokle“ (LKŽe) v názvu Klōniniai Jagelōnys je motivováno polohou vesnice v údolí. Nulový DM v Jagelōnys mohl vyjadřovat význam, že šlo o hlavní sídlo. 2.3. Aukštieji Karklėnaiᵥ × Žemieji Karklėnaiᵥ Aukštieji Karklėnai – okrsek Šatrininkai, V D; 163 MSL, v kopcích na pravém břehu proti proudu od Šeterninkų upėlis, přibližně 0,8 km od místa, kde se vodní tok vlévá do Vilnie (přítok Nėris); GSD1974 737 Aukštieji Karklėnaiᵥ, GI1905 53 rus. д.[еревня] Лознишки, REM1872 rus. Гаравыя Лозники. Žemieji Karklėnai – okrsek Šatrininkai, V D; 148 MSL, 0,7 km na východ na protějším břehu údolí po proudu od Šeterninkų upėlis; GSD1974 737 Žemieji Karklėnaiᵥ, GI1905 53 rus. з.[астенок] Лознишки, REM1872 rus. Лозовня. HNL Karklėnai je v obou oikonymech litevský sufix -ėnai, plurale tantum derivát, často užívaný k odvozování oikonym od apelativ a hydronym (srov. Razmukaitė 1998: 12nn., 27nn.). Oikonymum s největší pravděpodobností souviselo s fyt lexémem litev. kar̃klas „strom či keř z čeledi vrbovitých (Salix cinerea, S. aurita, S. nigricans nebo S. pantandra)“ (LKŽe) a bylo motivováno polohou sídla na místě porostlém stromy či keři uvedených druhů, a může tedy být odvozeno od litev. karklynė „místo porostlé vrbami, vrbové houští“ (LKŽe)¹³. Sufix -ėnai (← -ėnas, -ė) je poměrně častý a vyjadřuje význam obecného názvu místa pobytu nebo může ¹³ Význam takového místa se odráží také ve starších, přeložených (?) podobách oikonym GI1905, REM1872 rus. Лознишки, Лозники, Лозовня (← rus. лозняк „vrbové houští; houština tohoto keře“ (SRY 291; SRYAe)), všechny související s rus. лоз– (← лоза) „název různých druhů vrb“ (SRY 291; SRYAe). 264 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space označovat lidi žijící na takovém místě (srov. DLKG 140). Oikonymum může být metonymickým přenosem konceptu místa (nomenklaturní termín) do názvu sídla: 1) litev. karklynė + –ėnai → místo porostlé vrbami, keři → Karklėnai; nebo metaforickým přenosem konceptu označujícího lidi žijící na takovém místě (druh přezdívky) do oikonyma: karklynė + –ėnai → karklėnai (lidé žijící v karklynė) → Karklėnai. DMs Aukštieji (← litev. aukštieji „horní“) a Žemieji (← litev. žemieji „dolní“) obou oikonym jsou motivovány nejen vertikální polohou sídel v prostoru, ale také jejich polohou ve vztahu k toku řeky. 2.4. Kalniniai Mijáugonysᵥ × Klóniniai Mijáugonysᵥ Kalniniai Mijáugonys – okrsek Gilùčiai, E1 D; 92 MSL, v údolí po proudu od Prakusy, nedaleko jezera Ilgis, 4 km severozápadně od Elektrėnai; GSD1974 210 Kalniniai Mijaugonysᵥ, GI1905 324 rus. д.[еревня] Милейганы–Горные, REM1872 rus. Милейганы гурные. Klóniniai Mijáugonys – okrsek Kietàviškės, E1 D; 121 MSL, proti proudu Prakusy, 2 km severovýchodně ve zvýšené poloze od Klóniniai Mijáugonys; GSD1974 202 Kloniniai Mijaugonysᵥ, GI1905 324 rus. д.[деревня] Милейганы–Дольние, REM1872 rus. Дальн.[ие] Милейганы. Homogenní lexémy obou oikonym v plurálu tantum jsou s největší pravděpodobností antrop||||onymního původu, odvozené pomocí litevského sufixu –onys spojením dvou antroponym: litev. Migónis (které souvisí s duchovními vlastnostmi a bylo odvozeno od litev. miẽgas (spánek) „fyziologický stav klidu, při němž je mnoho fyziologických procesů oslabeno a vědomí není plně nebo částečně zasaženo“ (LKŽe; srov. také Zinkevičius 2008: 584)), nebo litev. Mìgis, Migỹs (pravděpodobně z litevské přezdívky, odvozené od litev. mìgis, mìgius „ospalec“ (PDB)), a litev. Jáuga (Jaugà), Jaugas (srov. Zinkevičius 2008: 310) → *Mijáugonis, *Mijáugas. Oikonyma tedy mohou být motivována konceptem posesivity: (Kalniniai, Klóniniai) Mijáugonys ← sídlo patřící / založené *Mijáugonisem / *Mijáugony, *Mijáugasem / *Mijáugai. Plurálová koncovka –ys může označovat členy rodiny jako celek. Historická podoba rus. Милейганы může spojovat oikonymum se starým litevským dvoukmenovým antroponymem Milagáinis/Mìl-a-gainas (srov. Zinkevičius 2008: 88, 115, 221). Poloha vesnic v prostoru (terénu) motivuje a vysvětluje sémantiku DM (Klóniniai a Kalniniai)¹⁴. ¹⁴ Příslušná poloha sídel v kopcích nebo v údolí se odráží také v historických podobách názvů prostřednictvím DM rus. – Горные, гурные (← rus. горный, pol. górny „umístěný Straipsniai / Articles 265 PAVEL SKORUPA 2.5. Nevardas Aukštasₗ × Nevardas Žemasₗ Nevardas Aukštas – okrsek Paberžė, V D; 164 MSL, na přírodní vyvýšenině (plató), 10,5 km severovýchodně od Paberžė; vysoké, suché břehy většinou porostlé stromy a loukami; REM1872–. Nevardas Žemas – okrsek Paberžė, V D; 157 MSL, v bažině Vilkiškių, u paty kopce 0,08 km jižně od Nevardas Aukštas; nízké a bažinaté břehy; REM1872–. Název Nevardas je záporný litevský derivát s prefixem ne, nejspíše od základu vard-, který podle Vanagase (1981: 362) souvisí s hydronymy se základy verd a vird-. Vanagas (tamtéž) se domnívá, že všechna zahrnují tři varianty etymologicky jediného kořene – vard-, verd a vird-. Taková hydronyma mohou být odvozena od litev. verdėnė, verdėnis „pramen, zdroj“ (LKŽe), virduklis „pramen, vír“ (LKŽe) ← litev. virti (vėrda, vire) nebo veřstis „vyskakovat nebo vyvěrat z hlubin (o prameni)“ (LKŽe). Lingvisticko-kognitivní motivaci názvů Nevardas Aukštas a Nevardas Žemas lze tedy interpretovat jako metaforický přenos konceptu pramene/zdroje: litev. ne + vardas (verdėnis, verduklis) → vodní těleso, které není pramenem ani zdrojem → Nevardas (Aukštas a Žemas). Jde o jediná hydronyma ve Vilniuském kraji, jejichž DM (litev. aukštas „vysoký“ – žemas „nízký“) označují jejich skutečnou vertikální polohu v prostoru. Nevardas Aukštas se nachází poněkud výše v prostoru. 2.6. Pamerkysᵥ × Aukštasis Pamerkysᵥ Pamerkys – okrsek Turgėliai, Šlčn D; GSD1974 527 Pamerkysᵥ, GI1905 43 rus. 3.[астенок] Подмеречье, им.[ение] Меречь-Юльяново nebo Бѣлый-Дворъ, REM1872 rus. Подмереч (186 MSL, na levém břehu po proudu od Merkỹsu) Aukštasis Pamerkys – okrsek Turgėliai, Šlčn D; GSD1974 525 Aukštasis Pamerkysᵥ, GI1905 43 rus. ф.[ольварк] Подмеречье, им.[ение] Меречь-Михновский, REM1872– (194 MSL, na pravém břehu proti proudu od Merkỹsu) Pamerkys a Aukštasis Pamerkys leží 2 km od sebe a jsou motivovány svou polohou v blízkosti Merkỹsu (přítok Němenu), což je vyjádřeno litevským prefixem pa-. Homogenní lexém Pamerkỹs proto vyjadřuje význam sídla poblíž Merkỹsu, který vyjadřuje the v horách; horní“ (SRYAe; PSPR 145)) a –Дольние (← rus. дольный, pol. dolny, bělorus. дольны „dolní“ (SRYAe; PSPR 95; Skarnik.by)). 266 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space koncept příslušnosti (lokace): (Aukštąsis) Pamerkÿs ← pa- + Merkÿs ← sídlo na/u nebo poblíž Merkÿsu ← Merkÿs. Zájmeno-adjektivum litev. aukštasis v názvu Aukštasis Pamerkÿs může také označovat polohu sídla ve vztahu k Pamerkÿsu. Aukštāsis Pamerkÿs leží proti proudu od Pamerkÿsu. Korelace aukštāsis „vysoký“ – žemāsis „nízký“ tedy může odkazovat také na polohu obou sídel ve vztahu k toku řeky, na níž leží (proti proudu a po proudu). 2.7. Aukštieji Rusŏkaistead × Žemieji Rusŏkaistead Aukštieji Rusŏkai – okrsek Avižieniai, V D; ve výšce 163 MSL, na pravém břehu proti proudu od Riešė (přítok Neris), 8 km od Avižieniai; GSD1974 725 Aukštieji Rusŏkaistead, GI1905 72 rus. д.[еревня] Русаки Горные, REM1872 rus. Гурне-русаки (163 MSL, na pravém břehu proti proudu od Riešė). Žemieji Rusŏkai – okrsek Avižieniai, V D; 152 MSL, na levém břehu po proudu od Riešė, 2 km východně od Aukštieji Rusŏkai; GSD1974 726 Žemieji Rusŏkai, GI1905 72 rus. д.[еревня] Русаки Дольные, REM1872 rus. Дольна-русаки. Lexém názvu Rusŏkai je nejasného původu a s největší pravděpodobností souvisí s antroponymem *Rusokas se základem Rus-(Rusas, Rusakas apod.), který je poměrně častý v příjmeních vilniuského regionu a přilehlých území v Litvě i sousedních zemích (srov. Zinkevičius 2012: 165), avšak nejspíše souvisí s plurálovou flexí pl litev. -ai, derivátem z rus./bělorus. dial. (kolokv.) pycaк „ruský muž; člověk s rysy ruského lidu, prostý dobrý Rus“ (Skarnik.by; Slovar.cc; SRYAe)15. Oikonyma tedy mohou být metonymickým přenosem příjmení na oikonymum a motivována konceptem posesivity: (Aukštieji / Žemieji) Rusokai ← sídlo patřící / založené *Rusokasem / *Rusokai (← Rusakas / Rusokai se změnou samohlásky: a → o). Na druhé straně mohlo být oikonymum Rusokai použito pro sídlo, kde žili lidé ruského původu (z rus. pycaky ← pycaк). Oikonymum tedy může být metaforickým přenosem konceptu označujícího lidi žijící v sídle (druh přezdívky) na oikonymum: rus. pycaky → lidé ruského původu / Rusové → (Aukštieji / Žemieji) Rusokai. DMs Aukštieji (← litev. aukštieji „horní“) a Žemieji (← litev. žemieji „dolní“) obou oikonym jsou motivovány nejen vertikální polohou sídel v prostoru, ale také jejich polohou ve vztahu k toku Riešė. 15 Tato etymologie je vysoce pravděpodobná s ohledem na zápis starších podob názvů sídel, v nichž jsou HNL psány malými písmeny (rus. pycакu ← pycaк). Straipsniai / Articles 267 PAVEL SKORUPA 2.8. Aukštieji Semeniūkaiᵥ × Žemieji Semeniūkaiᵥ Aukštieji Semeniūkai – okrsek Leṅtvaris, Trak D; 130 MSL v kopcích nad údolími Vilsy a Neṙisu; GSD1974 648 Aukštieji Semeniūkaiᵥ, GI1905 341 rus. д.[еревня] Семенюки-Горные, REM1872 rus. Сойзе Мал.[ыые]. Žemieji Semeniūkai – okrsek Leṅtvaris, Trak D; 110 MSL, u paty kopce, na levém břehu Neṙisu, v údolí toku Vilsy, 0,5 km od Aukštieji Semeniūkai; GSD1974 649 Žemieji Semeniūkaiᵥ, GI1905 341 rus. д.[деревня] Семенюки-Дольние, REM1872 rus. Сойзе Бол.[ьшие]. Homogenní základní lexémy obou oikonym v plurálu tantum jsou s největší pravděpodobností antrop||||onymního původu, odvozené pomocí litevského sufixu –iuk– buď od litev. Sẽ-menas, Sẽ-me-nas, Semẽnis (srov. Zinkevičius 2008: 114, 132, 239), nebo od slovanského Sem-en-iuk/Sem-en-iukas (srov. Zinkevičius 2012: 269), Semẽnas, Semė́nas, Semẽnas, Sẽmenis (← bělorus. Сямён: Симеон, rus. Семён: Симеон) (srov. PDB) ← hebrej. Simeon. Oikonymum tedy může být metonymické, motivované konceptem posesivity: (Aukštieji, Žemieji) Semeniūkai ← sídlo patřící / založené Sẽ-menas, Sẽ-me-nas, Semẽnis, Sem-en-iuk/Sem-en-iukas. DMs obou oikonym jsou motivovány vertikální polohou sídel v prostoru, tj. v kopcích a u paty kopce. 2.9. Aukštieji Suirnaistead × Žemieji Suirnaistead Aukštieji Suirnai̇ – okrsek Vidiškiai, Ukm D; 93 MSL, na levém břehu proti proudu od Sykė (přítok Šventoji), 7 km od Vidiškiai; GSD1974 675 Aukštieji Suirnai, statek KGS1903 152 rus. ф.[ольварк] Свирны, REM1872 rus. Госп. [одский] д.[вор] Свирны Верх.[ние]. Žemieji Suirnai̇ – okrsek Vidiškiai, Ukm D; 87 MSL, na levém břehu po proudu od Sykė, 0,5 km východně od Aukštieji Suirnai̇; GSD1974 677 Žemieji Suirnai, statek KGS1903 151 rus. им.[ение] Свирны, REM1872 rus. Госп.[одский] д.[вор] Свирны Нижние. Suirnai̇ je oikonymum související s litevským plurálovým skloňováním –ai a odvozené od litev. svi̇rnas „chýše, do níž se sype obilí; větší stodola“ (LKŽe). Název je tedy motivován hospodářskými budovami a s největší pravděpodobností označuje sídlo (v obou zde analyzovaných případech oikonym), které vzniklo na místě, kde se nacházely (hlavní) stodoly. Soudě podle historických typů sídel mohlo jít o stodoly patřící velkostatkáři, a proto mohly představovat nejvýraznější rys místa, z něhož sídla vznikla. Oikonymum (oikonyma) Suirnai̇ lze proto považovat za metaforický přenos konceptu místa (lokace) 268 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivace a sémantika současných vilniuských okresních toponymických opozic: koncept polohy objektu v prostoru poblíž stodoly (stodol) do oikonyma: svi̇r̃nas, –ai → místo poblíž stodoly (stodol) nebo místo, kde se stodola (stodoly) nachází/nacházely → (Aukštėji̇ / Žemėji̇) Svirnaĩ. DMs obou oikonym jsou motivovány nejen vertikální polohou sídel v prostoru, ale také jejich polohou ve vztahu k toku řeky16. 2.10. Áukštosios Viẽsosᵥ × Žẽmosios Viẽsosᵥ Áukštosios Viẽsos – okrsek Širvintos, Šr D; 111 MSL, na levém břehu proti proudu od Širvintà (přítok Šventóji) u jejího soutoku s Viesà, 6,5 km od Širvintos; GSD1974 587 Aukštosios Viesosᵥ, GI1905 78 rus. д.[еревня] Въсы–Горные, REM1872 rus. з.[астенок] Весы. Žẽmosios Viẽsos – okrsek Širvintos, Šr D; 108 MSL, po proudu od Širvintà, v údolí na pravém břehu 0,8 km od Áukštosios Viẽsos; GSD1974 589 Žẽmosios Viesosᵥ, GI1905 78 rus. з.[астенок] Въсы–Дольные, REM1872 rus. з.[астенок] Новые Весы. Homonymní názvy Viẽsos obou vesnic vděčí za svůj název Viesà – potoku, na jehož březích se obě sídla nacházejí, a jsou pl flexílními deriváty v lit. -os od hydronyma17. Oikonymum lze proto považovat za metonymický přenos hydronyma (transonymizaci) (koncept místa): Viẽsos ← Vies- + -os ← sídlo na/uz Viesà. DMs Áukštosios a Žẽmosios obou oikonym nejsou motivovány pouze vertikální polohou sídel v prostoru, ale také jejich polohou ve vztahu k toku řeky. 16 Pozoruhodná je změna DM z postpozice vůči HNL (REM1872 rus. Свирны Верх.[ние], Свирны Нижние: Верхние a Нижние ← rus. верхний „horní“, нижний „dolní“) na prepozici v obou oikonymech (Aukštieji Suirnai, Žemieji Suirnai). Důvody této změny však nejsou jasné. 17 Potamonymum Viesà je nejasného původu. Jeho pramen leží v blízkosti bažinatých břehů jezera Viesỹs. Nyní však není jasné, zda se navzájem motivovaly názvy jezera, nebo vodního toku. Vanagas (1981: 378) spojuje tato dvě hydronyma s litev. viẽsulas „silný vír“ (LKŽe), které je údajně odvozeno z indoevropského *u̯ei̯- „ohýbat, kroutit“ a řadí je k hydronymům fyziografického významu (Vanagas 1981a: 63). To může být částečně pravda s ohledem na klikatý tok řeky, zejména od jejího středu až k místu, kde se vlévá do Širvinty, nebo s ohledem na klikatou linii bažin kolem jezera Viesỹs. Obě hydronyma tedy mohou být metaforické povahy a představují přenos konceptu vírů, zákrut a zakřivení klikatého říčního koryta, respektive klikatého břehu: 1) viẽsulas → klikaté říční koryto → Viesà, 2) viẽsulas → klikatý břeh → Viesỹs. Straipsniai / Articles 269 PAVEL SKORUPA *** Úplná antonymická korelace DM, ať už v prepozici, nebo postpozici vůči HNL, se objevuje v 7 případech (1 limnonymická a 6 oikonymických opozic). Neúplná korelace DM v prepozici vůči modifikovaným HNL se objevuje ve 3 opozicích ze třídy oikonym. Analyzované opozice založené na korelaci jednoduchých a zájmenných adjektiv a jejich tvarů litev. áukštas, -à (aukštàsis, aukštíeji, aukštósios) „vysoký“ („horní“) – žẽmas, -à (žemàsis, žemíeji, žẽmosios) „nízký“ („dolní“) a litev. kalnìnis (kalnìniai) „kopcovitý“ – litev. klõninis (klõniniai) „údolní“ tvoří jen malou část – 10 případů (tvořených 21 toponymy), tj. 0,251% z 251 opozic v současnosti fungujících na území Vilniuského kraje. Lingvistická i extralingvistická analýza DM ukázala, že volba zájmenných i jednoduchých kvalifikačních adjektiv v procesu pojmenování vycházela z relativní polohy pojmenovávaného objektu (horizontální nebo vertikální) v prostoru (terénu): 1) Korelace litevských áukštas „vysoký“ – žẽmas „nízký“ je založena na horizontální poloze objektu v prostoru (ve vztahu k sousední řece): Aukštíeji Karklėnaiv × Žemíeji Karklėnaiv, Pamerkỹsv × Aukštàsis Pamerkỹsv, Aukštíeji Rùšokaistead × Žemíeji Rùšokaistead, Aukštósios Viẽšosv × Žẽmosios Viẽšosv, Aukštíeji Svirnaĩstead × Žemíeji Svirnaĩstead; 2) Korelace litevských áukštas „vysoký“ – žẽmas „nízký“ je založena na vertikální poloze objektu v prostoru (na kopci/hoře oproti poloze druhého objektu na úpatí kopce/hory): Aukštíeji Bezdõnysv × Bezdõnysv × Bezdõnystн, Nẽvardas ÁukštasL × Nẽvardas ŽẽmasL, Aukštíeji Semeníūkaiv × Žemíeji Semeníūkaiv; 3) Korelace litevských kalnìnis „horský/kopcovitý“ – klõninis „údolní“ je založena na vertikální poloze objektu v prostoru (na kopcích oproti poloze druhého objektu v údolí sousední řeky): Jagėlõnysv × Klõniniai Jagėlõnysv, Kalnìniai Mijáugonysv × Klõniniai Mijáugonysv. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že korelace jednoduchých a pronominálních adjektiv ve vilniuské toponymii je poměrně jasná, neboť tyto DM nesou následující sémantický náboj: 1) litevské áukštas, -à (aukštàsis, aukštíeji, aukštósios) – „nacházející se na kopci/hoře“ (vertikální horní poloha), litevské žẽmas, -à (žemàsis, žemíeji, žẽmosios) – „nacházející se na úpatí kopce/hory“ (vertikální dolní poloha); 2) litevské áukštas, -à (aukštàsis, aukštíeji, aukštósios) – „nacházející se v horní části řeky (proti proudu)“ (horizontální poloha nahoře/vzadu), litevské žẽmas, -à (žemàsis, žemíeji, žẽmosios) – „nacházející se v dolní části řeky (po proudu)“ (horizontální poloha dole); 3) litevské kalnìnis (kalnìniai) – „nacházející se 270 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space na kopci/hoře“ (vertikální horní poloha), litevské klōninis (klōniniai) – „nacházející se v údolí“ (vertikální dolní poloha). Analýza HNL ukázala, že tyto lze na základě rozmanitosti motivačních konceptů rozdělit do dvou kategorií: 1) lexémy názvů s jasnou motivací a sémantikou: a) motivované toponymem (koncept místa/lokace) – Bezdōnysₜₙ, Bezdōnysᵥ, Aukštieji Bezdōnysᵥ, Pamerkÿsᵥ, Aukštasis Pamerkÿsᵥ, Aukštosios Viēsosᵥ, Žemosios Viēsosᵥ; b) motivované antroponymem (koncept vlastnictví, příslušnosti) – Jagėlōnysᵥ, Klōniniai Jagėlōnysᵥ, Kalniniai Miјаūgonysᵥ, Klōniniai Miјаūgonysᵥ, Aukštieji Semeniūkaiᵥ, Žemieji Semeniūkaiᵥ; c) motivované apelativem – (koncept pramene/zdrojnice) Nẽvardas Áukštasₗ, Nẽvardas Žẽmasₗ, (koncept místa) Aukštieji Suirnaiₛₜₑₐd, Žemieji Suirnaiₛₜₑₐd; 2) lexémy názvů s nejasnou motivací a sémantikou: a) motivované apelativem nebo přezdívkou (koncept místa nebo lidí) – Aukštieji Karklėnaiᵥ, Žemieji Karklėnaiᵥ; b) motivované antroponymem (koncept vlastnictví nebo lidí) – Aukštieji Rusōkaiₛₜₑₐd, Žemieji Rusōkaiₛₜₑₐd. 3. ZÁVĚRY 1. Opozice založené na korelaci jednoduchých a pronominálních adjektiv a jejich tvarů litevských áukštas, –à (aukštàsis, aukštieji, aukštosios) „vysoký“ („horní“) – žẽmas, –à (žemàsis, žemieji, žemosios) „nízký“ („dolní“) a litevského kalninis (kalniniai) „kopcovitý“ – litevské klōninis (klōniniai) „údolní“ tvoří pouze malou část – 10 případů (tvořených 21 toponymy), tj. 0,251% z 251 opozic, které v současnosti fungují v hranicích Vilniuského kraje. Všechny vybrané toponymické opozice existují v opozicích a nacházejí se ve vzdálenosti 0,08 až 6 km od sebe. 2. Úplná antonymická korelace DM buď v předřazené, nebo v postpozici vůči HNL je pozorována v 7 případech (1 limnonymická a 6 oikonymických opozic, tvořených 2, respektive 12 názvy). Neúplná korelace DM v předpozici vůči modifikovaným HNL je pozorována ve 3 opozicích z třídy oikonym, tvořených 7 názvy. 3. Pro pochopení sémantiky DM byla analyzována jak lingvistická, tak extralingvistická data. Analýza DM (jednoduchých a pronominálních adjektiv a jejich tvarů) ukázala, že volba DM v procesu pojmenování byla určena relativní polohou pojmenovaného objektu (buď horizontální, nebo vertikální) v prostoru (terénu). Motivace DM je poměrně jasná a nesou následující sémantický náboj: 1) litevské áukštas, –à (aukštàsis, aukštieji, aukštosios) – „nacházející se na kopci/hoře“ (vertikální PAVEL SKORUPA horní poloha), litevské žemas, -à (žemàsis, žemíeji, žemõsios) – „nacházející se na úpatí kopce/hory“ (vertikální dolní poloha); 2) litevské áukštas, -à (aukštàsis, aukštíeji, aukštõsios) – „nacházející se v horní části řeky (proti proudu)“ (horizontální poloha nahoře/vzadu), litevské žemas, -à (žemàsis, žemíeji, žemõsios) – „nacházející se v dolní části řeky (po proudu)“ (horizontální poloha dole); 3) litevské kalnìnis (kalnìnìai) – „nacházející se na kopci/hoře“ (vertikální horní poloha), litevské klõnìnis (klõnìnìai) – „nacházející se v údolí“ (vertikální dolní poloha). 4. Analýza HNL ukázala, že tyto lze na základě rozmanitosti motivačních konceptů rozdělit do dvou kategorií: 1) lexémy názvů s jasnou motivací a sémantikou: a) motivované toponymem (koncept místa/lokace) – 7 homogenních oikonymických lexémů; b) motivované antroponymem (koncept vlastnictví, příslušnosti) – 6 homogenních oikonymických lexémů; c) motivované apelativem – (koncept pramene/zdrojnice) 2 homogenní limnonymické lexémy, (koncept místa) 2 oikonymické lexémy; 2) lexémy názvů s nejasnou motivací a sémantikou: a) motivované apelativem nebo přezdívkou (koncept místa nebo lidí) – 2 homogenní oikonymické lexémy; b) motivované antroponymem (koncept vlastnictví nebo lidí) – 2 homogenní oikonymické lexémy. ZKRATKY Bel. – běloruský; srov. – srovnej; kol. – hovorový; D – okres; DM – diferenciační marker; dial. – nářeční; El – Elektrėnai; eld – starostenství; et al. – a další; f – ženský rod; Heb. – hebrejský; HNL – homogenní lexém názvu; InE. – indoevropský; km – kilometr; ʟ – jezero; Lith. – litevský; m – mužský rod; MSL – metry nad mořem; Pol. – polský; pl – množné číslo; Rus. – ruský; s – jednotné číslo; stead – osada/statek; Ščn – Šalčininkai; Šr – Širvintos; tn – město; Trak – Trakai; trib. – přítok; Ūkm – Ukmergė; V – Vilnius; v – vesnice. ZDROJE TOPONYM GI1905 – Goshkevich Iosif I. 1905: Гошкевич Iосиф I. Виленская губерния. Полный список населенных мѣсть со статистическими данными о каждомъ поселеніи, Вильна: Губернская Типографія. Dostupné na: https://rusneb.ru/catalog/000199_000009_003727513/. GK – Gamtos katalogas. Lietuvos vandens telkiniai. Dostupné na: http://ezerai.vilnius21.lt/. 272 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space GP – Geoportal.lt – Lietuvos erdvinės informacijos portalas. Dostupné na: https://www.geoportal.lt/geoportal/. GSD1974 – Centrinė statistikos valdyba prie Lietuvos TSR ministrų tarybos 1974: Lietuvos TSR kaimo gyvenamosios vietovės 1959 ir 1970 metais (Visasąjunginių gyventojų surašymo duomenys), Vilnius. Dostupné na: https://knyga.lietuvai.lt/w/images/7/79/Lietuvos_gyventojų_surašymas_1959_ir_1970.pdf. IVDB – Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema: Istorinių vietovardžių duomenų bazė (Informační systém zdrojů litevského jazyka Institutu litevského jazyka: Databáze historických místních názvů). Dostupné na: https://ekalba.lt/istoriniu-vietovardziu-duomenu-baze. KA1861 – Korevo Anton K. 1861: Корево Антон К. Материалы для географии и статистики России, собранные офицерами генерального штаба. Виленская губернія, Санктпетербургъ: типографія Иосафата Оргизко. Dostupné na: https://www.prlib.ru/item/426806. KGS1903 – Ковенскій Губернскій Статистическій комитетъ 1903: Алфавитный списокъ населённыхъ мѣстъ Ковенской губерніи на 1902 годъ, Ковна: Типографія Губернскаго Правленія. Dostupné na: http://book-olds.ru/BookLibrary/17000-Kovenskaya-gub/1902.-Spisok-naselennyih-mest-Kovenskoy-gubernii-na-1902-god.html. LKIVA – Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriaus prieškarinės Vilniaus krašto žemės vardyno anketų archyvas (Archiv předválečných dotazníků názvů pozemků Vilniuského kraje oddělení onomastiky Institutu litevského jazyka). LKIVK – Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriaus vietovardžių, surinktų iš gyvosios kalbos, kartoteka (Kartotéka litevských místních názvů zapsaných z živého jazyka oddělení onomastiky Institutu litevského jazyka). REM1872 – Russian Empire 1872 Map. MAPIRE – Historical Maps Online. Dostupné na: https://mapire.eu/en/map/russia-1872/. UETK – Lietuvos upių, ežerų ir tvenkinių kadastras (Katastr řek, jezer a rybníků Litevské republiky). Dostupné na: https://uetk.am.lt. Vilnius County Maps – Map of the Republic of Lithuania. Dostupné na: https://www.geoportal.lt. Webové stránky obcí Vilniuského kraje: Webová stránka obce Elektrėnai na adrese: https://www.elektrenai.lt/ Straipsniai / Articles 273 PAVEL SKORUPA Webová stránka okresní obce Šalčininkai na adrese: http://www.salcininkai.lt/ Webová stránka okresní obce Širvintos na adrese: https://www.sirvintos.lt/lt Webová stránka okresní obce Švenčionys na adrese: http://www.svencionys.lt/lit/I_pradzia Webová stránka okresní obce Trakai na adrese: https://www.trakai.lt/; http://old.trakai.lt/ Webová stránka okresní obce Ukmergė na adrese: https://www.ukmerge.lt/ Webová stránka města Vilnius na adrese: https://vilnius.lt/lt/ Webová stránka okresní obce Vilnius na adrese: https://www.vrsa.lt/ REFERENCES Ahundova Gjulshen 2011: Ахундова Гюльшен. Психолингвистические основы функционирования тюркской топонимии (на материале географических названий Азербайджана, Дагестана и других сопредельных регионов). – Türkologiya 3, 45–51. Bartkutė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai: daktaro disertacija, Šiauliai: Vytauto Didžiojo universitetas, Šiaulių universitetas. Brendler Silvio (ed.) 2016: Cognitive Onomastics. A Reader, Hamburg: Baar. Bukharova Gulnur Kh., Samitova Luiza Kh., Tagirova Salima A., Davletkulova Akhmet Kh., Davletbajeva Raisa G., Usmanova Minsilu G. 2016: Color Symbolism in the Bashkir Toponymy. – International Journal of Environmental and Science Education 11(18), 12281–12288. Būga Kazimieras 1958: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Būga Kazimieras 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Coates Richard 2006: Properhood. – Language 82(2), 356–382. Available at: http://sro.sussex.ac.uk/196/. Coates Richard 2012: Eight Issues in the Pragmatic Theory of Properhood. – Acta Linguistica Lithuanica 66, 119–140. Coates Richard 2015: A concise theory of meaningfulness in literary naming within the framework of The Pragmatic Theory of Properhood. – Journal of Literary Onomastics 4(1), 31–34. Available at: http://digitalcommons.brockport.edu/jlo/vol4/iss1/3. 274 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space Coates Richard 2016: On the theoretical possibility of proper verbs. – Linguistics 54(2), 411–431. Available at: http://eprints.uwe.ac.uk/27187. DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mintis, 1994. Dobrić Nikola 2010: Theory of Names and Cognitive Linguistics – the Case of the Metaphor. – Filozofija i društvo 21, 135–147. Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai: daktaro disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Gataullin Ravil G., Fatykhova Lija A. 2018: Гатауллин Равиль Г., Фатыхова Лия А. „Цветные“ топонимы и их особенности. – Вестник Башкирского университета 23(1), 211–219. Hontsa Irina S. 2014: Гонца Ирина С. Структурно-граматичні особливості двочленних ойконімів Черкащини. – Вісник Черкаського університету: Філологічні науки 7, 86–90. Available at: https://dspace.udpu.edu.ua/xmlui/handle/6789/3361?show=full. Ilchenko Irina I., Isachuk Nastasiya V. 2016: Ільченко Ірина І., Ісачук Настасія В. Бінарні опозиції в топонімії Надвеликолужжя. – Перспективи розвитку філологічних наук (м. Київ, 13–14 травня 2016 р.), Херсон: Видавничий дім „Гельветика“, 99–102. Available at: http://visnyk-filologia.mddu.in.ua/publ/2019/ilchenko_irina_ivanivna_isachuk_nastasija_viktorivna/1-1-0-23. Jurkštas Jonas 1985: Vilniaus vietovardžiai, Vilnius: Mokslas. Kačinaitė Dalia 2008: Lietuvių sudurtinių oronimų darybos bruožai. – Baltistica 2, 275–288. Kondrashina Vera V. 1980: Кондрашина Вера В. Соотносительный ряд «верхний» – «нижний» в русской топонимии. – Вопросы ономастики 14, 29–35. Kohеranova Anna P. 1973: Корепанова Анна П. Противоставлення як засіб утворення слов’янських ойконімів. – Мовознавство 4, 30–33. Kövecses Zoltan 2002: Metaphor: a practical introduction, New York: Oxford University Press. Lakoff George, Johnson Mark 2003: Metaphors we live by, Chicago: The University of Chicago Press. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas I–XX (1941–2002), e. variantas, red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija, 2008 ir 2018). Available at: http://www.lkz.lt/. Straipsniai / Articles 275 PAVEL SKORUPA LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas I (A–B), red. kolegija L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. PDB – Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema: Pavardžių duomenų bazė (The Institute of the Lithuanian Language Informational System of the Lithuanian Language Resources: The Surnames Database). Available at: https://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze. Podolskaja Nataliya V. 1978: Подольская Наталия В. Словарь русской ономастической терминологии, Москва: Наука. PSPR – Rozwadowska Maryja F. 1974: Podręczny słownik polsko-rosyjski, Warszawa: Wiedza powszechna. Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas. Razmukaitė Marija 2002: Lietuvos sudėtinių oikonimų darybos bruožai. – Acta Linguistica Lituanica 46, 123–130. Razmukaitė Marija 2003: Sudėtiniai Lietuvos oikonimai. – Baltu Filoloģija XII (2), 63–80. Razmukaitė Marija 2003a: Būdvardžio aukštas, aukšta įvardžiuotines formos vietovardžiuose. – Kalbos kultūra 76, 63–66. Razmukaitė Marija 2009: Apie kai kuriuos Vakarų Lietuvos priesaginius oikonimus. – Kalbos kultūra 82, 34–40. Saussure Ferdinand de 1959: Course in General Linguistics, Ch. Bally, A. Sechehaye (eds.), W. Baskin (trans.), New York: The Philosophical Society. Sjöblom Paula 2011: A Cognitive Approach to the Semantics of Proper Names. – Onoma: Journal of the International Council of Onomastic Sciences 41, 63–82. Skarnik.by – Мазок Алер, Літ Серж (comp.) 2015: Белорусско-русский словарь (на основе академического словаря под редакцией Я. Коласа, К. Крапивы и П. Глебки 1953: Русско-белорусский Слоўнік, I–III, Мінск: Інстытут Мовазнаўства АН БССР), e-version. Available at: https://www.skarnik.by/. Skorupa Pavel 2019: Semantic oppositions in Vilnius county toponyms. – Acta Linguistica Lituanica 81, 139–159. Slíz Mariann 2017: Personal Names in Medieval Hungary, Hamburg: Baar. Slovar.cc – Большой современный толковый словарь русского языка, e-version, 2010–2020. Available at: https://slovar.cc/rus/tolk.html. 276 Acta Linguistica Lituanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space SSP2 – Krasiński Adam S. 1885: Słownik synonimów polskich 2, Kraków: Wyd. Akademii Umiejętności; w druk. “Czasu” F. Kluczyckiego. SRY – Ožegov Sergej I. 1984: Ожегов Сергей И. Словарь русского языка, Москва: „Русский Язык“. SRYAe – Yevgenyeva Anastasiiya (ed.) 1999: Евгенъева Анастасия П. Словарь русского языка: В 4-х т., Москва: Полиграфресурсы. Available at: http://feb-web.ru/feb/mas/mas-abc/default.asp. Stachowski Kamil 2018: O opozycjach kolorystycznych w ojkonimii Polski. – Acta onomastica LIX, 197–214. Superanskaja Aleksandra V. 1970: Суперанская Александра В. Терминологичные цветовые названия рек? – Местные географические термины, 120–127, Москва: Мысль. Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities sudurtiniai oronimai. – Lituanistica 4(68), 47–59. Sviderskienė Dalia 2006a: Marijampolės apskrities drimonimų darybos ir kilmės polinkiai. – Acta Linguistica Lithuanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 54, 49–62. Sviderskienė Dalia 2007: Marijampolės apskrities gyvenamųjų vietų vardai. – Acta Linguistica Lithuanica / Lietuvių kalbotyros klausimai 57, 99–122. Tkachenko Yevgeniy N. 2003: Ткаченко, Евгений Н. Взаимодействие гидронимов и ойконимов (в бассейне реки Казенный Торец). – Филологічні студії, 58–62. Tkachenko Yevgeniy N. 2013: Ткаченко, Євген М. Бурлук – Бурлучок: формально незмінні та граматично переоформлені імена (у басейні річки Великий Бурлук). – Філологічні студії. Науковий вісник Криворізького державного педагогічного університету 9, 399–406. Available at: http://nbuv.gov.ua/UJRN/PhSt_2013_9_59. Tkachenko Yevgeniy N. 2014: Ткаченко, Евгений Н. Явление бинарной оппозиции в региональной топонимии (на примере географических названий Слобожанщины). – Вестник Воронежского государственного университета 3, 67–70. Štěpán Pavel 2009: Oppositions in Toponymy. – Names in Multi-Lingual, Multi-Cultural and Multi-Ethnic Contact, Proceedings of the 23rd International Congress of Onomastic Sciences. August 17–22, 2008, York University, Toronto, Canada, 915–920. Available at: https://workspace.library.yorku.ca/xmlui/handle/10315/4034. Vaitkevičius Vykintas 2012: Neris. 2007 metų ekspedicija, antra knyga, Vilnius: Mintis. Straipsniai / Articles 277 PAVEL SKORUPA Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mintis. Vanagas Aleksandras 1981a: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Vanagas Aleksandras 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Van Langendonck Willy 2007: Theory and Typology of Proper Names, Berlin: de Gruyter. Van Langendonck Willy 2013: A Semantic-Pragmatic Theory of Proper Names. – Acta Linguistica Lithuanica 69, 99–129. Van Langendonck Willy, Van de Velde Mark 2016: Names and grammar. – The Oxford Handbook of Names and Naming, C. Hough (ed.), Oxford: Oxford University Press. DOI 10.1093/oxfordhb/9780199656431.013.21. Van Langendonck Willy 2017: A Dichotomy in the Diachronic Structure of Family Names. – Proceedings of iconn 4, O. Felecan (ed.), Cluj-Napoca: Editura Mega, Editura Argonaut, 45–50. DOI 10.30816/ICONN4/2017. Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Zinkevičius Zigmas 2012: Vilnijos lenkakalbių pavardės. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. 278 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space APPENDIX. Analyzed Oppositions. Presented in the Order of Corresponding Sections in the Paper. Source: UETK, GP web sites. 2.1. Bezdōnysₜₙ × Bezdōnysᵥ × Aukštieji Bezdōnysᵥ 2.2. Jagelōnysᵥ × Klōniniai Jagelōnysᵥ 2.3. Aukštieji Karklėnaiᵥ × Žemėji Karklėnaiᵥ 2.4. Kalniniai Mijáugonysᵥ × Klōniniai Mijáugonysᵥ Straipsniai / Articles 279 PAVEL SKORUPA 2.5. Nėvardas AukštasL × Nėvardas ŽemasL 2.6. PamerkysSV × Aukštasis PamerkysSV 2.7. Aukštieji Rusoškaistead × Žemieji Rusoškaistead 2.8. Aukštieji SemeniukaiV × Žemieji SemeniukaiV 2.9. Aukštieji Svirnaistead × Žemieji Svirnaistead 2.10. Aukštosios ViešosV × Žemosios ViešosV 280 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV Motivation and semantics of the present-day Vilnius county toponym oppositions: the concept of the object’s position in space Dabartinės Vilniaus apskrities toponimų opozicijų motyvacija ir semantika: objekto padėties erdvėje samprata S A N T R A U K A Remiantis kognityvinės lingvistikos ir kognityvinės onomastikos teorijomis, straipsnyje tradiciniais onomastikos tyrimų modeliais analizuojami dabartinėje Vilniaus apskrityje funkcionuojantys toponimai (21 vnt.), sudarantys 10 opozicijų (t. y. 0,251% iš visų 251 kitų nustatytų opozicijų), motyvuotų įvardijamo objekto santykine padėtimi erdvėje, išreiškiama paprastu ir įvardžiuotiniu būdvardžių formomis: aukštas – žemas ir kalninis – klōninis. Analizė apima tiek toponimus diferencijuojančių žymiklių (DŽ), tiek homogeninių toponimų leksemų (HTL) kilmę, motyvaciją ir semantiką. Toponimai analizuojami pagal jų kilmę motyvuojančias sąvokas, remiantis konceptualiu metaforos modeliu, t. y. ryškiausių ypatybių (sąvokų) perkėlimu iš vienos srities į kitą (iš apeliatyvų / į onimų (toponimų) sritį): šaltinis (apeliatyvas / vardas) → konceptuali struktūra (ypatybė) → tikslas (toponimas) (žr. Kövecses 2002; Lakoff, Johnson 2003; Dobrić 2010). Manoma, kad toks semantinių ir konceptualių struktūrų perkėlimas iš vienos konceptualios srities į kitą yra labai svarbus kuriant oniminius prototipus (dar žr. Dobrić 2010: 139–141). Pažymėtina, kad onimų analizė pagal konceptualiąją metaforą yra ne etimologinė analizė, bet bandymas nustatyti, kaip žodžių konceptuali struktūra motyvavo ir vis dar motyvuoja jų kūrimą. Antoniminiai santykiai toponimijoje egzistuoja kiekvienoje toponimų klasėje (oikonimuose, hidronimuose, mikrotoponimuose ir kt.) ir yra išreiškiami binarinėmis opozicijomis (Podolskaja 1978: 40). Opozicija toponimijoje – dviejų susijusių objektų priešprieša, siekiant juos atskirti vardais, turinčiais homogenines leksemas ir antoniminius žymiklius. Tokie antoniminiai toponimų santykiai kontekstiniai ir yra įmanomi tik hidroniminėje, oikoniminėje ir kitose (mikro)sistemose, kuriose jie radosi ir neįmanomi už tokios sistemos ribų (žr. Kondrashina 1980; Štěpán 2009; Tkachenko 2003, 2013, 2014; Ilchenko, Isachuk 2016). Todėl toponimai šiam tyrimui buvo atrenkami remiantis šiais principais: 1) jų DŽ turi išreikšti antoniminį santykį aukštas – žemas ir kalninis – klōninis; 2) atstumas tarp antoniminiais santykiais susijusių vietovardžių neturi būti didesnis nei 20 ± 5 km (toks atstumas pasirinktas neatsitiktinai – tiek žmogus gali pėsčiomis nukeliauti iš vienos vietos į kitą per vieną dieną). Atstumui tarp atrinktų vietovardžių matuoti buvo naudojami GP ir UETK tinklapių įrankiai. Siekiant suprasti leksinių toponimų opozicijų semantiką ir motyvaciją, be kalbinės analizės, buvo analizuojami ir ekstralingvistiniai duomenys. Pilna antoniminė koreliacija tarp DŽ pastebėta 7 atvejais (1 limnonimų ir 6 oikonimų opozicijose). Nepilna antoniminė DŽ koreliacija pastebėta 3 opozicijose oikonimų klasėje. Kalbinė ir ekstralingvistinė analizė parodė, kad DŽ pasirinkimą nominacijos procese lėmė įvardijamo objekto santykinė (horizontali arba vertikali) padėtis erdvėje. DŽ motyvacija Straipsniai / Articles 281 PAVEL SKORUPA yra gana aiški ir perteikia tokią jų semantinę apkrovą: 1) aukštas, –ą (aukštasis / aukštieji / aukštosios) – „įsikūręs ant kalno“ (vertikali padėtis į viršų), žemas, –ą (žemasis, žemieji, žemosios) – „esantis kalvos / kalno papėdėje“ (vertikali padėtis į apačią); 2) aukštas, –ą (aukštasis / aukštieji / aukštosios) – „esantis viršutinėje upės dalyje (prieš srovę)“ (horizontali padėtis kylanti aukštyn / atgal), žemas, –ą (žemasis, žemieji, žemosios) – „esantis žemutinėje upės dalyje (pasroviui)“ (horizontali padėtis besileidžianti žemyn); 3) kalninis (kalniniai) – „įsikūręs ant kalno“ (vertikali padėtis viršuje (vertikali padėtis, viršus), klõninis (klõniniai) – „įsikūręs slėnyje“ (vertikali padėtis apačioje) (vertikali padėtis, apačia). HTL analizė parodė, kad, remiantis motyvuojančių sąvokų įvairove, jos gali būti suskirstytos į dvi kategorijas: 1) aiškios motyvacijos ir semantikos HTL: a) motyvuotos vietovardžių (vietos samprata) – 7 oikonimų leksemos; b) motyvuotos antroponimų (posesyvumo sąvoka) – 6 oikonimų leksemos; c) motyvuotos apeliatyvais – (šaltinio samprata) 2 limnonimų leksemos, (vietos samprata) 2 oikonimų leksemos; 2) neaiškios motyvacijos ir semantikos HTL: a) motyvuotos apelatyvu ar pravardiniu asmenvardžiu (vietos ar žmonių samprata) – 2 oikonimų leksemos; b) motyvuotos antroponimu (posesyvumo ar žmonių samprata) – 2 oikonimų leksemos. Įteikta 2021 m. gegužės 7 d. PAVEL SKORUPA Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 282 Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV