Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity

OLEKSANDRA V. POPOVA Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ushynském ORCID id: orcid.org/0000-0002-6244-5473 Oblasti výzkumu: výuka angličtiny a čínštiny budoucím překladatelům/tlumočníkům (výukové nástroje a sociálně-politické zázemí pro rozvoj dovedností poslechu s porozuměním, mluvení, čtení a psaní), translatologie (diskurzní analýza, adekvátnost překladu, překladatelská kompetence, taktické a strategické otázky překladu), obecná lingvistika, srovnávací lingvistika aj. OLGA A. KOPUS Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ushynském ORCID id: orcid.org/0000-0003-1235-2997 Oblasti výzkumu: problémy lingvodidaktiky, lingvistická stylistika, kognitivní lingvistika aj. OLEKSANDRA O. MORHUN Jihoukrajinská národní pedagogická univerzita pojmenovaná po K. D. Ushynském ORCID id: orcid.org/0000-0003-3382-0155 Oblasti výzkumu: výuka angličtiny a čínštiny budoucím překladatelům/tlumočníkům, translatologie aj. DOI: doi.org/10.35321/all91-06 LITEVSKO-UKRAJINSKÉ JAZYKOVÉ PARALELY: ETYMOLOGICKÝ VZTAH A TYPOLOGICKÁ PODOBNOST Straipsniai / Articles 147 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN Paralely litevského a ukrajinského jazyka: etymologický vztah a typologická podobnost ANNOTACE Cílem článku je potvrdit důležitou hypotézu o existenci samostatných paralel v litevském a ukrajinském jazyce. Absence společných areálových hranic obou jazyků spolu s výraznými shodami na různých úrovních ukazuje na zachování společných jazykových reliktů z období dávných kontaktů mezi mluvčími baltských a slovanských nářečí. Výlučnost litevsko-ukrajinských izoglos, které se nerozšiřují na další jazyky baltské a slovanské skupiny indoevropské jazykové rodiny, je s největší pravděpodobností výsledkem těsné jazykové interakce mezi Východními Slovany a předky dnešních Litevců na území vymezeném říční sítí přítoků Dnipra na jeho horním toku. Některé relikty se ukázaly být odolné vůči evolučním procesům, díky čemuž „přežily“ do dnešní doby jako součást jazyků, které jsou potomky dávných nářečí. Předběžný sběr dat a lingvistická analýza ukazují, že velmi blízké strukturně-etymologické průniky se objevují na několika úrovních litevského a ukrajinského jazykového systému, totiž lexikální, slovotvorné a textové (fráze s geneticky společným složením). Autoři řadí typologicky velmi blízké textové analogie na frazeologické úrovni mezi doklady rozvoje společných inovací zavedených předky mluvčích litevského a ukrajinského jazyka, které jsou pravděpodobně založeny na společných sémanticko-sémiotických modelech vzniklých ze společných kulturních zkušeností obou etnických skupin v procesu kontaktů. KLÍČOVÁ SLOVA: slovní zásoba, slovotvorba, etymologie, text, frazeologie, litevský, ukrajinský. ANOTACE Článek usiluje o potvrzení důležité hypotézy o existenci samostatných paralel v litevském a ukrajinském jazyce. Absence hranic společného areálu obou jazyků a výrazné shody na různých jazykových úrovních ukazují, že se zachovaly společné jazykové relikty z epochy dávných kontaktů mezi mluvčími baltských a slovanských nářečí. Výlučnost litevsko-ukrajinských izoglos, která nezasahuje jiné skupiny baltských a slovanských jazyků indoevropské jazykové rodiny, je pravděpodobně výsledkem těsné jazykové interakce mezi Východními Slovany a předky dnešních Litevců na jejich původním území, ohraničeném sítí přítoků Dnipra v horním toku řeky. Některé relikty se ukázaly být odolné vůči evolučním procesům, a proto se zachovaly až do dnešní doby jako součást jazyků, které jsou potomky starých nářečí. Předběžný sběr dat a jejich lingvistická analýza ukazují, že mimořádně těsné strukturně-etymologické průniky jsou zastoupeny na několika úrovních systémů litevského a ukrajinského jazyka: lexikální, slovotvorné a textové (fráze s geneticky společnou strukturou). Typologicky velmi blízké textové analogie na frazeologické úrovni autoři řadí k dokladům vývoje společných inovací užívaných předky mluvčích litevštiny a ukrajinštiny, které se pravděpodobně opírají o společné sémanticko-sémiotické modely vytvořené v procesu kontaktů na základě společné kulturní zkušenosti obou etnických skupin. 148 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Textové analogie na frazeologické úrovni autoři řadí k dokladům vývoje společných inovací užívaných předky mluvčích litevštiny a ukrajinštiny, které se pravděpodobně opírají o společné sémanticko-sémiotické modely vytvořené v procesu kontaktů na základě společné kulturní zkušenosti obou etnických skupin. KLÍČOVÁ SLOVA: slovní zásoba, slovotvorba, etymologie, text, frazeologie, litevský, ukrajinský. 1. ÚVOD 1.1. Systémové shody v příbuzných jazycích se obvykle neomezují na jedinou vrstvu: čím vyšší je stupeň genetické příbuznosti jazyků, tím větší počet jejich subsystémů odhaluje jednotný princip organizace. A samozřejmě nejbližší příbuznost jazyků určuje specifickou váhu jejich společné slovní zásoby, tj. přítomnost celých lexikálních analogií se společným kořenem a/nebo afixy v jejich lexikonech. Je to patrné na příkladu románských jazyků (zejména v jejich nejstarším stavu) a jazyků dvou větví árijské skupiny – starověké íránštiny a starověké indoárijštiny, které vykazují značnou blízkost gramatické struktury a slovní zásoby. Podobná situace existuje v případě slovanských a baltských jazyků, jejichž gramatické paradigmata, lexikon, morfologie slov, morfémika (soubor kořenových a funkčních morfémů), několik slovotvorných modelů a sémantika spolu často souvisejí jako „dvojčata“. Je to zřejmé dokonce i z výsledků fonetického (např. kontrakce diftongů, reflex PIE *k) a morfologického vývoje, který tyto jazyky od sebe oddělil. Tento jev se v komparativně-historické lingvistice tradičně vysvětluje v rámci několika teorií, z nichž hlavní jsou: 1) teorie slovanské–baltské nebo balto–slovanské jazykové jednoty/protojazyka (k diskusi viz práce Augusta Schleichera, Reinholda Trautmanna, Jana Otrębského, Vladimira Georgieva, Vytautase Mažiulise, Jonase Kazlauskase, Rainera Eckerta a dalších); 2) teorie vzniku slovanských jazyků z periferních nářečí baltských jazyků (Vyacheslav Vs. Ivanov, Vladimir N. Toporov, Viktor V. Martynov, Tadeusz Lehr–Spławiński); 3) teorie nezávislého vývoje a druhotného sbližování mluvčích protoslovanských a protobaltských jazyků (Jānis Endzelīns, Oleg N. Trubachev). Systém blízkých korespondencí mezi slovanskými a baltskými jazyky bezpochyby nelze posuzovat zjednodušeně a přímočaře, neboť systémová podobnost je utvářena několika faktory – společným indoevropským dědictvím a společnými inovacemi během areálových kontaktů. Tato okolnost Straipsniai / Articles 149 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN sama o sobě nás vede k tomu, abychom hovořili o konvergenci jazyků obou skupin a o vzniku nových společných útvarů v různých obdobích. Společné prvky lexikálních systémů v rámci slovanských a baltských jazyků jsou však rozloženy nerovnoměrně, tj. často nespojují všechny, ale pouze jednotlivé jazyky obou skupin. To je již přímým ukazatelem dávných nářečních vztahů z indoevropského období i období balto-slovanské interakce, která neměla „frontální“ charakter a nezasáhla všechna nářečí najednou, nýbrž se vyznačovala lokální specifičností, neboť ovlivnila pouze část protoslovanských a protobaltských nářečí. Stopy dávné mapy areálových balto-slovanských kontaktů pomáhají objasnit nářeční diferenciaci obou protolanguage, srov. například jednotlivé izoglosy spojující slovinštinu s baltskými jazyky (Bezlaj 1966–1968). Jednotlivé příklady tohoto typu viz také: (Trautmann 1923; Anikin 1998), nověji rovněž (Iliadi 2023 s důležitými nuancemi konfigurace izoglos). 2.1. Je třeba poznamenat, že systémový charakter nevykazují pouze jednotky vzniklé v epoše kontaktů mezi mluvčími obou protolanguage. Lze s jistotou hovořit o společném (a poměrně starém!) slovansko-baltském dědictví z období interakce mezi jednotlivými jazyky obou skupin, srov. například izolexy v jazycích pomořanských Slovanů, Kašubů a Starých Prusů (Labuda 1974; Popowska–Taborska 1991), které odhalují složitou povahu dávných balto-slovanských vztahů, jakož i příklady bělorusko-litevských lexikálních vazeb (Čekman 1972). V případě jazyků baltských Slovanů a Baltů je však vše jasné: jejich území osídlení spolu sousedí a důsledkem historických kontaktů byly společné inovace v jejich řeči. Naproti tomu problém představují litevsko-ukrajinské paralely, pozoruhodné tím, že existují v jazycích, jejichž areály nemají společné hranice, takže zcela oprávněně vyvstává otázka podmínek jejich vzniku. Některé z těchto podobností mohou pocházet z doby nejstarších kontaktů mezi Balty, předky mluvčích dnešní litevštiny, a protoslovanskými mluvčími, jejichž nářečí se mnohem později podílela na vzniku nářečí ukrajinského jazyka. Tato myšlenka se do značné míry vztahuje na případy genetické totožnosti kořenových lexémů (ukrajinské ѝна: litevské opà; viz níže) nebo na deriváty etymonu doloženého pouze v kořenovém slově Slovanů a Baltů (srov. ukrajinské язк–ар: litevské ežgys, ežegys; viz níže). Většina níže zkoumaných litevsko-ukrajinských nebo ukrajinsko-litevských paralel na různých jazykových úrovních však podle našeho názoru reprodukuje výsledky jazykové interakce mezi dávným východoslovanským obyvatelstvem a baltským etnikem, jazykově blízkým Litevcům, na území 150 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Horního Dnipra. Máme na mysli kontakty z období, jehož horní hranice se odráží ve staroruských kronikách. Samotný fakt komunikace mezi Dněperskými Slovany a větví litevského kmene nepřímo potvrzuje nejen skutečnost, že k ukrajinským jazykovým jednotkám (staroruskému dědictví) existují pouze litevské paralely. V jeho prospěch svědčí také baltský hydronymický substrát oblasti Dnipra, který lze vysvětlit pouze údaji z litevského jazyka. V onomastické literatuře jsou takové hydronymy připisovány „reliktu baltského nářečí východolitevského nebo v širším smyslu aukštaitského typu“ (Nepokupnyj 1981: 76). Zdůrazňujeme, že problém identifikace dědictví těchto jednotlivých kontaktů dosud nebyl konkrétně řešen, ačkoli je to nezbytné v zájmu komparativně-historické gramatiky, lexikologie a etymologie baltských a slovanských jazyků, což podtrhuje relevanci navrhované studie. 2. CÍL A ÚKOLY Hlavním cílem navrhované studie je podle našeho názoru praktické zdůvodnění problému souvisejícího se společným jazykovým dědictvím litevštiny a ukrajinštiny, které je odlišuje od ostatních jazyků baltské a slovanské skupiny. Uvedeného cíle je dosaženo řešením několika vědeckých úkolů: 1) identifikovat jednotlivé etymologické paralely v litevském a ukrajinském jazyce; 2) odhalit integritu litevských a ukrajinských derivátů utvořených podle společných slovotvorných modelů (s geneticky identickými afixy); 3) určit geneticky identické textové jednotky – slovní spojení, která mají v litevském a ukrajinském jazyce etymologicky společné složení a blízkou sémantiku (včetně souboru frazémů s etymologicky identickými složkami a blízkým/identickým ideovým obsahem v obou jazycích); 4) vyčlenit typologicky společné litevsko-ukrajinské frazeologické paralely ilustrující blízký sémantický obrys. Straipsniai / Articles 151 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN 3. MATERIÁL A METODIKA VÝZKUMU Studijní materiál byl získán z lexikografických pramenů litevského a ukrajinského jazyka (slovníky spisovné a nářeční slovní zásoby, frazeologické slovníky a v menší míře folklorní materiály, onomastické slovníky a písemné památky) metodou úplného výběru. Metody použité v navrhované studii jsou následující: etymologická (k objasnění geneze lexikálních jednotek a jejich původní morfologie), komparativně-historická (ke stanovení genetické totožnosti srovnávaných forem v obou jazycích, k pochopení společných cest jejich společného vývoje a rekonstrukce prototypů) spolu s metodou jazykové typologie (k objasnění obecných zákonitostí vývoje struktury a sémantiky etymologicky heterogenních jednotek v litevštině a ukrajinštině a k popisu typologické podobnosti v sémanticko-ideovém obrysu frazémů obou jazyků). Analytický postup použitý ve studii je v obecných rysech založen na vědeckých metodách užívaných v etymologii, v pracích o diachronní slovotvorbě a srovnávací sémasiologii. Logika a posloupnost jejich použití vyplývají ze zpracování materiálu v následující části. Zde bychom chtěli zdůraznit několik metodologicky důležitých bodů, které odpovídají výše stanoveným úkolům. 1. Přítomnost jednotlivých celolexikálních (s homogenností kořenových a afixálních částí) analogií v litevštině a ukrajinštině, charakterizovaných absencí korespondencí mimo oba jazyky, je interpretována jako produkt jazykové interakce mezi některými mluvčími staroruských nářečí a dávnými baltskými nářečími (podmíněně) aukštaitského typu, jimiž byla zachována. Nelze však odmítnout možnost, že takové izolexy reprodukují starší jazykové vztahy mezi některými nářečími Protoslovanů a Protobaltů. Autoři navrhovaného článku si uvědomují, že areál některých paralel může být časem poněkud rozšířen, až budou do vědeckého oběhu uvedena nová nářeční data z dalších jazyků obou skupin. Je třeba poznamenat, že výlučnost izolex je skutečností, dokud se neprokáže opak. Důležitým diagnostickým kritériem výlučnosti je navíc absence ruských analogií totožných s ukrajinskými, ačkoli by se daly očekávat, protože území horního Dnipra je rovněž areálem ruských nářečí. 2. Vznik společných slovotvorných modelů nebo jejich aktivaci (revitalizaci) během těsné, dlouhodobé komunikace připisujeme výsledkům jednotlivých jazykových kontaktů mezi uvedenými jazyky. 152 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity 3. V rámci kontaktů si obě dávná nářečí vytvořila společné textové prvky (rituální, mytologické, právní, pokud frazeologické jednotky považujeme za archaické právní předpisy) – slovní spojení vybudovaná z homogenních lexémů. K tomuto typu textu řadíme jako příklady ustálená spojení se stejnými obrazovými symboly, vyjádřenými slovy, která jsou pro baltské a slovanské jazyky geneticky identická. 4. V určitém smyslu se výsledky jednotlivých kontaktů mohou projevovat také v sémantice lexémů a frazeologických jednotek, které nemají etymologicky společné jádro, ale obsahují typologicky identický nebo blízký sémantický vzorec. Pravděpodobně vznikly podle některých společných sémantických vzorců. 4. ANALÝZA MATERIÁLU 4.1. Lexikální „dvojice“ (celolexikální identity) Litev. draũgalas: Ukr. дрyґoлик Litev. draũgalas „soudruh“ – derivát s formantem –alas od draũgas „přítel“, „kamarád“ (Smoczyński 2019: 332). Tomuto litevskému slovu odpovídá v ukrajinštině hovorové дрyґoлик „kamarád“, utvořené příponou –ик-, přidanou ke kmeni archaického *другол (srov. také moderní příjmení Друґолюк = *Друґол-), kde -ол- (protoslovanské –olь) historicky odpovídá litevskému –alas (Sławski 1974: 109). Litev. ilga-: Ukr. довго- (ve složeninách) Litev. ilgaburnis „mající dlouhá ústa (rty)“, „dlouholící“ (LKŽe1) ~ Ukr. *довгобéрний, rekonstruované s ohledem na současné příjmení Довгобéрний (Odesa). Stejně jako ve všech ostatních zde zvažovaných příkladech jsou obě části ukrajinské složeniny etymologicky totožné s částmi litevské složeniny. Ukrajinský příklad je zajímavý tím, že může obsahovat východoslovanský reflex protoslovanského *bьrna „ret“, jehož zeměpisné rozšíření je podle ESSJ omezeno na jihoslovanské jazyky (ESSJ III 130); Litev. ilgagalvis „dlouhohlavý“ ~ Ukr. довгоголовий „totéž“ (užívá se například při uvádění latinského Cenchrus longispinus Fernald = Ценхрус довгоголовий); ¹ Dostupné na: https://ekalba.lt/lietuviiu-kalbos-zodynas/ilgaburnis?i=0e187e4a-f7b7-4c3f-bf2c-51218035453e [citováno 30.08.2024]. Straipsniai / Articles 153 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN Litev. ilgakā̃sis „dlouhovlasý“ ~ Ukr. dial. довгокóсий (ačkoli v tomto případě je konfigurace izoglos poněkud složitější: litevsko-ukrajinsko-jihoslovanská, srov. srbské, chorvatské dugòkos „ten s dlouhými vlasy“, bulharské дългокóс, makedonské долгокос (Sławski, ed., 1979: 264 bez ukrajinského slova); Litev. ilgavīlnis „dlouhovlasý“ (LKŽe²) ~ ukrajinské довговóлний „totéž“. Litev. kìlpa: Ukr. [чóун] Litev. kìlpa „smyčka vzniklá překřížením nebo spojením konců provazu“, „třmen“, „ohyb“ (LKŽe³) ~ Ukr. dial. podolské [чóун] „smyčka“ v ustáleném výrazu зачóунити чóун = uvázat smyčku (o niti s jehlou) (Brods’ka 1979: 35), srov. protoslovanské *čьlpti „tkát“, srovnatelné s litevským kìlpotì „dělat smyčky“, „zamotat se“, kìlpa „smyčka“ (ESUM VI 337). Litev. nerūnė: Ukr. нерíнь Litev. nerūnė „vodní rostlina (Lemanea)“ (LKŽe⁴) ~ Ukr. dial. černihivské нерíнь „šípatka vodní Sagittária“ (Dialektolohična anketa č. 57, 2015). V. N. Toporov správně spojuje litevské slovo mimo jiné s příbuznými formami ve slovanských a baltských jazycích, s litevským nérti „potápět se“, slovanskými názvy otvoru, jámy či tůně začínajícími na нор a dále s praindoevropským *ner-/*nor- (Toporov 2010a: 204, 205). Ukrajinský lexém reprodukuje protoslovanské nářeční *nerynb a zachovává vokalismus e, stejně jako korelativní sloveso *nerti, *nъrǫ, na rozdíl například od ruského норíпа „vytrvalá bylina (Scrophularia nodosa)“. Je tedy úplnou (z morfologického i ablautového hlediska) analogií litevského nerūnė. Ke slovotvorné formaci viz Sławski 1974: 140–141 (zejména srov. tezi Emila Benvenista o spojení praindoevropského –ūn–iā–, společného baltského –ūni– a tocharského –ūne) (Ambrazas 1993: 149–150; 2000: 159). Litev. nešìkas: Ukr. несéць Litev. nešìkas „nosič“ (LKŽe⁵) ~ Ukr. dial. несéць „totéž“ (ESUM IV 77: bez přesného litevského ekvivalentu). Deriváty z etymologicky identických ² Available at: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/ilgavilnis?i=451f9700-d14a-486b-a658-6125f8dcea8f [citováno 30.08.2024]. ³ Available at: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/kilpa?i=07020bef-9484-4c14-a2cb-807382b8beb9 [citováno 30.08.2024]. ⁴ Available at: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/ner%c5%abn%c4%97?i=3d5def6d-61b5-46b5-ab5e-420948e212de [citováno 30.08.2024]. ⁵ Available at: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/ne%c5%a1ikas?i=ed642f76-f0a3-41cf-a1dc-c250300a7c98 [citováno 30.08.2024]. 154 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity sloves nèšti „nést“: hecmú „totéž“ (k příbuznosti viz: ESSJ XXV 19–22; Smoczyński 2019: 1114–1115), utvořené podle společného slovotvorného modelu s formantem –ikas: -ьсъ. Litev. pusbrolis: staroukrajinské Полбрать Litev. pusbrolis „bratranec“ ~ pus- „poloviční-, polo-“ + brólis „bratr“ (Lyberis 1971: 618) (doslova „poloviční bratr“) ~ staroukrajinské Полбрать – Vterinus frater (Лексикон словено-латинский od Epifanije Slavineckého a Arsenije Koreckého-Satanovského) (Leksykony 1973: 486), tj. „poloviční bratr“. Pozůstatek starého systému označování stupně příbuznosti mezi bratry (srov. myšlenku Anatolije P. Nepokupného, že „Slované měli také stejný [jako Litevci a Lotyši] ‚polobraterský‘ systém označování příbuznosti, ale ten zanikl a zanechal po sobě pouze jednotlivé relikty“ (Nepokupnyj 1979: 91), jehož ozvěnou je ukrajinské nářeční *nivсestpa, zachované v současném příjmení Півсестрин (Sumy). Starolitevské (?) *šovēj(a)s/*sovēj(a)s: slovanské *savějьnikъ Baltské (starolitevské?) *šovēj(a)s/*sovēj(a)s je jako rituální termín rekonstruováno s ohledem na jméno Covuu: tak se jmenoval legendární „zakladatel a šiřitel“ kremačního obřadu mezi pohanskými národy, jehož příběh je popsán ve vsuvce, kterou roku 1261 pořídil písař ruského překladu „Kroniky“ Jana Malaly. V podstatě jde o nomen agentis od slovesa *šauti/*sauti „píchnout“, „strčit“, „pohybovat“, „hodit“ ~ slovanské *sovati, *suti, praes. *suję. Srov. litevské fráze šáuti & ugnìs, krósnis, lotyšské šaut & ugns, krāsns „strčit (vsunout) do ohně, do pece“ (Toporov 1985: 102; podrobněji viz tamtéž: 101–104; Toporov 2010b: 386–390). Ukrajinský protějšek tohoto slova je doložen v nářečí (stepních nářečích) савійнук ‚hák (na litinový kotel)‘, ‚plech na pečení chleba‘ (Dialektolohična anketa č. 17, 2015) s prodloužením kořenové samohlásky (*a < *ō), které je u slovanských zástupců tohoto etymologického hnízda vzácné. Na rozdíl od baltského lexému je zde představena archaičtější, profánní sémantika, která izoluje slovanský technický termín od jazyka rituálu: Slav. ‚vidle do pece‘, ‚lopata na pečení, plech na pečení‘ (= nástroj, jehož pomocí se předmět vkládá do ohně) vedle baltského ‚kněz, který vkládá rituální předmět do ohně‘. Strukturální korelace litevských a ukrajinských forem však ukazuje jednodušší morfologii první z nich a slovotvornou komplikaci (sufixální inovaci v –bn–ikъ) druhé z nich, srov. baltské (stará litevština?) *šovēj(a)s / *sov–ēj(a)s VS praslovanské *sav–ěj–bnьikъ. Straipsniai / Articles 155 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN Litev. virbū tūorà: Ukr. вербóва тварь Atlas litevského jazyka (lit. Lietuvių kalbos atlasas) v oddílu „Názvy plotů“ (lit. „Tvorų pavadinimai“), věnovaném nářečním názvům typů plotů a ohrad, obsahuje složitý technický nářeční termín virbū tūorà (Morkūnas, ats. red., 1977: 63), který je svou etymologickou stavbou a významem „plot z prutů, révových prutů“ velmi blízký ukr. nářečnímu podolskému вербóва тварь „plot spletený z prutů“, srov. ve stejném významu вербóва пліть (ale také jako kolektivní nomen „vrbové pruty“) (Brods’ka 1979: 34). Máme tedy lit. nářeční virbū tūorà: slovanské *vъrb-ova tvarb s genetickou identitou virbas „révový prut“, „prut“: *vъrba „vrba“, „vrbový prut“ (staroslověnské връба, staroruské вѧрба aj.; Fraenkel 1965: 1259) a tūorà „ohrazení“, „plot“, „pletivo“: *tvarb (srov. hornolužické twar „stavba“, „konstrukce“; ESUM V 530; Smoczyński 2019: 1963). Druhé z uvedených označení plotu obsahuje deverbativum плїть < praes. плету́ (k плести́ „tkát“, „plést“), vlastně – плетéнь. Lidová geografická terminologie Za zvláštní zmínku stojí několik velmi blízkých paralel v oblasti termínů geografického názvosloví: lit. bědre, lotyšské bedre „jáma“, „bažina“, „údolí“ (Nevskaja 1977: 19) ~ ukr. nář. (rivne Polesí) бедра „velká jáma“ (podrobněji viz: Nepokupnyj 1976: 27–29: jako polesko-lotyšský izoglosní celek; Anikin 1998: 30); lit. Bér žoras – název jezera a vesnice (Būga 1958: 525: spojován s béržas „bříza“) ~ ukr. nář. березар „březový les“ (Iliadi 2013: 169); lit. č iur kšlė „potok, ‘tok’“ (Nevskaja 1977: 21) ~ ukr. nář. чýркало „tok“. Srov. hydronymum Чýркало – tok v Ivano-Frankivské oblasti; „nad potokiem Czurkalo“, 1792 (Slovnyk 1979: 616); lit. kaũparas „kopec, návrší“ – derivát od kaũpas „hromada“, „vyvýšenina“, „vrchol“ (Sławski 1976: 25; Smoczyński 2019: 668), které spolu přesně opakují etymologické a slovotvorné vztahy ukr. купа „hromada“, „stoh“, „navršenina“ a nář. *купор „kopec“, „navršenina“, jež opustilo apelativní užívání, ale sporadicky je doloženo ve staré mikrotoponymii Poltavské oblasti. Expresivní podoba tohoto slova (se znělostí labiály) je zaznamenána v nářečích střední Ukrajiny, srov. кубýр „hromada“ – tak se nazývá dětská hra „куча мала“ (Hromko 2017: 246) < *купор nebo *купир. Sufixy lit. –aras a praslovanského –orb (> –ор–) jsou reflexy společného indoevropského formantu (Sławski 1976: 25); lit. Liepora – řeka (levý přítok řeky Švitinys), Lieporai – název vesnice (Būga 1958: 525: spojováno s liépa „lípa“) ~ ukr. *Липар (Лı́парів) – jeden z názvů levého přítoku Netriusu spolu s Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Лūnīb, -оволо (Slovnyk 1979: 314), obdobně začleněný do systému toponym zakončených na -ов, a proto opatřený odpovídajícím sufixem. Je třeba poznamenat, že samotný balto-slovanský izoglosní celek je poněkud širší: přesahuje litevsko-ukrajinský. Faktem je, že v baltském prostředí existuje vedle litevské také pruská paralela Lepare (kolektivní „lipový les, lipový háj“) ~ lipa „lípa“ (Nepokupnyj 2002: 23; 2013: 216–218: upozorňuje na kolektivní sufix -or–; viz také literaturu k tomuto názvu zde), a ukrajinský příklad představuje druhý pól realizace praslovanského *liparь (kol.), který byl dosud, pokud víme, doložen pouze na slovanském jihu – v bulharské a srbské toponymii, jak dokládají údaje Etymologického slovníku slovanských jazyků (ESSJ XV 118–119); Lit. sraujynė „rychlost“, „rychlý proud“ (srauja „silný proud“) (Nevskaja 1977: 85) ~ ukr. nář. [струїна] „rychlý proud“ (Iliadi 2013: 172); Lit. užtakis, užtakỹs „zátoka“, „prostor podél břehu jezera nebo řeky zarostlý trávou“, „říční zákrut“, „nízké místo zaplavované vodou na jaře nebo po dešti“, „hluboké místo v říčním zákrutu“ (Nevskaja 1977: 93–94) ~ ukr. nář. устъой, -и „nížinná část řeky porostlá trávou, obolon“, Chmelnycká oblast (Iliadi 2013: 172) < *уз-точь < *ъbъz-točь. Na závěr analýzy této skupiny lexémů považujeme za nutné zastavit se ještě u jedné paralely. Nejde o kategorii celolexikálních paralel, ale pomáhá rekonstruovat etymon pro slovanské jazyky, který zde dosud zřejmě nebyl znám. Máme na mysli dvojici lit. kūliavà „kamenný práh v řece“ (< kūlis „kámen“), Kūliàvas – název řeky (Smoczyński 2019: 821) ~ ukr. Куля́вка – název levého přítoku Smotryče v povodí Dněstru (Slovnyk 1979: 301). Кулява je snad oikonymum ve Lvovské oblasti (tamtéž: 288). Navzdory zjevné formální blízkosti ukrajinského hydronyma a praslovanského adjektiva *kul’avъ(jь) (viz k tomu: ESSJ XIII 99) s nimi lze jen stěží spojovat, neboť reflexy *kul’avъ(jь) mají významy „zmrzačený, zohavený“, „chromý“, „plešatý“, což nijak nepřispívá k upevnění adjektiva v oblasti geografického názvosloví. Spíše se v Куля́в setkáváme se zvláštním praslovanským *kul’avъ „kámen“, „peřeje“ nebo „nacházející se na výběžku“ (mluvíme-li o sídle), etymologicky blízkým výše uvedenému lit. kūliavà, které má variantní vokalismus kořene a sufixu. Existuje tedy možnost, že se v ukrajinské toponymii zachoval derivát etymonu špatně dochovaného ve slovanských jazycích (o jeho možných souvislostech viz: Smoczyński 2019: 821). Jeho přesným kořenovým protějškem ve slovanských jazycích by bylo *kylor *kъl-: délka samohlásky v samotném litevském slově nemusí být původní (mohla být způsobena sekundárním prodloužením v původně přízvučné Straipsniai / Articles 157 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN slabice, které je typické pro žemaitská nářečí; Zinkevičius 1966: 75, 491 (mapa č. 46); viz také: Krėgždys 2012: 225), proto jsou pro praslovanské *kul- (*kou̯l-) možné nejen litevský korelát kūl-, ale také *kul. O celolexikální identitě není třeba hovořit, neboť litevský formant –(i)ava etymologicky nekoreluje se slovanským sufixem -av-, nýbrž je komplexem dvou formantů –(i)a + –va (slovotvorný model s –(i)ava je doložen poměrně pozdě – od 16.–17. století (Ambrazas 1993: 72)). Genetickým protějškem praslovanského –avin v litevštině je –ovas(–ė) (viz: Ambrazas 2000: 180 s odkazy), a úplná litevská korespondence by proto měla podobu *kūlovas nebo *kūlovė. Další paralely Zdá se být účelné uvést ještě několik příkladů, které se již objevily v etymologické literatuře, avšak jejich status úzkých izoglos dosud nebyl diskutován, srov.: Lit. ežǧys, ežėǧys „okouník“ ~ ukr. nář. яукар, я зкар „okouník“ (Anikin 1998: 358); Lit. kirtūkas, kertūkas „rejsek“ ~ ukr. nář. zakarpatské черепе́й „hlodavec Myoxus nitela“ (ESSJ IV 166; Anikin 1998: 168). Srov. strukturálně a etymologicky identické, ale významově vzdálené rus. nář. черепе́й „odřezek ze srnce“ (ESSJ IV 166); Lit. opà „vřed, rána“, „poškození kůry stromu“, „úder“ ~ ukr. nář. йна „pruh na kůži zvířete po silném úderu holí“ (Anikin 1998: 351); Lit. skaĩtyti, skaĩtau „počítat, stanovit cenu; vyrovnat účty“, „dívat se, věnovat pozornost, hodnotit“ v lotyštině skaĩtīt, skaĩtu „počítat, číst“ ~ ukr. nář. yiмáти, yiмáтися „hrát sudou a lichou“, „znepokojovat se, dlouho přemýšlet“ (< praslovanské *čę́tati(s(ę))) (Anikin 1998: 114 s odkazy). 4.2. Slovotvorné paralely Lit. bė-: Ukr. bez– Obě předpony předložkového původu jsou geneticky spojené a v posledku se vracejí ke společnému indoevropskému etymonu *b(h)eǵh- (Fraenkel 1962: 38; ESSJ II 7–9; Smoczyński 2019: 136). V obou jazycích se bė-: без– účastní tvorby významově identických lexémů; navíc jsou doloženy synonymní litevské a ukrajinské nominální kompozita, u nichž se etymologický vztah rozšiřuje i na jejich druhou složku: Lit. beãkis „bezoký“ (Baronas 1967: 37) ~ ukr. безо́кий „totéž“ (Nikovskiј 1927: 29). Toto archaické adjektivum je přítomno nejen v ukrajinštině, ale také 158 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity v jiných slovanských jazycích, avšak litevský slovotvorný protějšek bývá obvykle přehlížen (viz například ESSJ II 36: *bezokъ(jь)); Lit. bęraũjis „bezkrvý“ (Baronas 1967: 46) ~ ukr. безкрі́в’я, безкро́в’я „bezkrvavost“ (Nikоvskij 1927: 28); Lit. bemeilis (jako ekvivalent pol. bezmiłosierny „nemilosrdný“, „krutý“ (Subačius, par., 1993: 81)) ~ ukr. Безмил̨ц – současné příjmení < *Безмил (na úrovni tvořících základů srov. lit. meilė „láska“, meilùs „laskavý, něžný“: praslovanské *milb; ESSJ XIX 46–47); Litev. besar̃mātis „nestydatý“ (Lyberis 1971: 112) ~ ukr. dial. (deriv.) безсоромíм-но „nestydatě“, „drze“ (Želechivs’kij 1886: 22) < *безсоромот-. Pokud jde o shodnost kmenů lit. sarm-at– (< *šarm-ata): praslov. *sorm-ot– viz: (Smoczyński 2019: 1481, jakož i Ambrazas 2000: 29, 32: slov. –otъ, –ota: lit. –atis, –ata); Lit. bešìrdis „bezcitný“, „bezduchý“ (Lyberis 1971: 113) ~ ukr. безсéрдий „totéž“ (Hrinčenko 1958: 45; ESUM V 222; k lit. širdìs „srdce“); Lit. bevaldìs „bezmocný“, „bezmocný“ (Baronas 1967: 36) ~ ukr. Безволод, Безволодченко – současná příjmení (Charkov); Lit. bevàlis „slabé vůle“ (Baronas 1967: 37) ~ ukr. nář. безвíль „slabé vůle“, srov. derivát na –bje безвíлля „nedostatek vůle“, „útlak“, „nedostatek svobody“ (Nikоvskij 1927: 26); Lit. beveidìs „bez tváře“ (Baronas 1967: 39) ~ ukr. безви́дий „totéž“ (Nikоvskij 1927: 25) v odvozené (inovativní) podobě v jiných jazycích, srov. rus. nář. permské безви́дный „nevzhledný“, „nehezký“ (Slovar’ 1966: 182); Lit. bevė́jis „bezvětrný“ ~ ukr. nář. bezvíĭ „klidné, bezvětrné počasí“. Na úrovni indoevropského etymonu srov. lit. vė́jas „vítr“: praslovanské *vějati (ESUM I 408). Lit. iš–: Ukr. z-, s– Tato předpona má v litevštině také starší a nářeční podobu iš, blízkou slovanskému *jьz, s nímž se vrací k praindoevropskému *eǵhs (Fraenkel 1962: 188; ESSJ IX 7–8; Smoczyński 2019: 568). V ukrajinštině je praslovanský reflex *jьz– v předponové funkci zastoupen jako z-, s-, (nář.) iz-, ic– v závislosti na povaze následující hlásky. Tato okolnost nám často neumožňuje formálně rozlišit pokračování *joz– a *sъ– (na což upozornil Oleg N. Trubačev), proto je konstatování *jьz– v ukrajinských slovech dále založeno na jejich gramatické sémantice (blízké e-deixi), v níž lze jen stěží spatřovat náznak *sъ–. Stejně jako v případě derivátů založených na modelu bė-: bėz– (viz výše) jsou i níže uvedené příklady zajímavé úplnou etymologickou identitou morfologie: Straipsniai / Articles 159 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN Lit. išaiškėti „vyjasnit se“ (Lyberis 1971: 240) ~ ukr. з’ясувати(ся) „zjistit“, srov. rus. из-ясниться se složitější morfologií (-sk-n-); Lit. išbrinkti „nabobtnat“, „nabobtnat“, „zduřet“ (tamtéž: 243) ~ ukr. зб́рякнути „totéž“; Lit. išbudinti „probudit“, „vzbudit“ (tamtéž: 244) ~ ukr. збудити „totéž“; Lit. iškrūvinti „potřísnit krví“, „vykrvácet“ (tamtéž: 257) ~ ukr. з(не) кровити „vypustit krev“ (ESUM III 99); Lit. išlakti „vylízat“ (Lyberis 1971: 259) ~ ukr. hovor. зло́кти „hltavě pít“, „lízat“, „vylízat“. O vztahu kořenových sloves ląkti: nář. lókamu viz: Fraenkel 1962: 337–338; ESUM III 282; Smoczyński 2019: 869; Lit. išlenkti „ohnout“, „vyklenout“, „zakřivit“, „prohnout“ (Lyberis 1971: 259) ~ ukr. зляка́ти(ся) „bát se/dostat strach“, nář. зля́ку s vývojem významu „ohnout“ → „sklonit se strachem“ (ESUM III 337: srovnání prefixálních litevských a ukrajinských forem zde není); Lit. išmirti „vymřít“ (Lyberis 1971: 262) ~ ukr. *зме́рти „totéž“, rekonstruované na základě jeho odvozeného příčestí зме́рлий „mrtvý“ (Nik ovskij 1927: 321); Lit. išner̃ti „vynořit se“, „vyplout na povrch“, „vyplavat“ (Lyberis 1971: 264) ~ ukr. nář. зне́рти, знера́ти „vynořit se“, „vyjít nahoru“ (Želechivs’kij 1886: 310; ESUM IV 90) v důsledku morfologické restrukturalizace *nereti < *nerti; Lit. išperti „bičovat“, „mrskat“, „vytrhnout“ (Lyberis 1971: 265) ~ ukr. спéрти „být umíněný“, „hádat se“ (Nik ovskij 1927: 735), nář. спéртися „zatvrdit se“ (ESUM IV 356: srov. s lit. per̃ti „bít“) < *jьz-perti(se), kde se zis před n odzněluje; Lit. išpinti „rozplést cop“, „vyplést“ (Lyberis 1971: 266) ~ ukr. nář. спя́ти „táhnout“, „položit“, „stavět“ (Želechivs’kij, Nedil’skij 1886: 912; ESUM IV 651: srov. s lit. pinti „tkát“, „kroutit“); Lit. iš́tinti „odrazit“, „vytesat“, „zmrskat“ (Lyberis 1971: 289) ~ ukr. nář. стя́ти „odřezat, oddělit něco“, „odseknout“ (Želechivs’kij, Nedil’skij 1886: 932). Pro srovnání bezprefixálních slovanských a baltských forem viz Fraenkel 1965: 1099; ESUM V 702; Smoczyński 2019: 1893. 4.3. Textové etymologické paralely Zde uvádíme některá pozorování slovních spojení, jejichž etymologické složení se v obou jazycích zcela nebo částečně shoduje. Navíc se litevské a ukrajinské jednotky v sémanticko-ideologickém aspektu ukazují jako ekvivalentní. 160 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity 1. Frazeologická spojení s genetickou identitou obou složek. Příklady tohoto druhu nacházíme ve frazeologii: Lit. Akys (akyse) aptemo (Galnaitytė et al. 1989: 16): ukr. в очах темніє (akys: *oko & ap-termo (térnti „stmívat se“): *tbm–bn–ėt); Lit. Akįs į akį (tamtéž: 17): ukr. віч на віч („jeden na jednoho“, „tváří v tvář“) < *о́сь на о́сь; Lit. Akys limpa (tamtéž: 20): ukr. очі злипаються („Рученьки терпнуть, злипаються веченьки... Боже, чи довго тягти? / З раннього ранку до пізньої ніченьки / Голкою денню верти“ Pavlo Hrabovskyi „Seamstress“). Tedy Akys limpa (lipti „lepit se“, „přilnout“): *oči & *lip(nǫ)ti; Lit. Imti į širdį (= brát si k srdci; duševně (srdcem) se kvůli někomu nebo něčemu trápit (Galnaitytė et al. 1989: 115): ukrajinské podolské nářečí |ún’amu в |серце „znepokojovat se, být nervózní“, „lámat si srdce“ (terénní poznámka autorů), маму серце на кого/що – být nespokojený, zlobit se (V. Užčenko, D. Užčenko 1998: 168). Lit. im̃ti „brát“, „uchopit“ – přesný strukturně-genetický protějšek slovanského *ęti, praes. *jьmǫ „totéž“ (ESSJ VI 71; Fraenkel 1962: 184–185; Smoczyński 2019: 556–558); Lit. savo báldu „vlastním rozumem“, „podle vlastního uvážení“ (Nedaryk savo báldu, pasklaus̃k razumnesnių) spolu s tuo báldu (idiom) „mezitím“, „zatím“, které je třeba chápat jako „v té době“. Druhá složka souvisí s lit. bélsti „klepat“ (představa lámání, tříštění): baldóti „klepat“, „dělat hluk“, „tj. udeřit“, „bít“ → „jednou“. Ve slovanském prostředí lze tomuto výrazu přiřadit ukrajinský nářeční výraz [св|оїм |бо́йдом] = на свій розсуд (Hromko 2008: 55) s variabilitou vokalismu kořene: lit. bald-: slovanské *bъld-. O stejnosti přivlastňovacího zájmena savo (gen. sg. k savas „vlastní“): slovanské *svojь viz: Fraenkel 1965: 767; Lit. Už akių (v něčí nepřítomnosti, in absentia; Galnaitytė et al. 1989: 320): ukr. nář. уз очі (Hromko 2008: 24) – nářeční protějšek rozšířenějšího poza очі = za očima, v něčí nepřítomnosti, in absentia. Nář. уз je výsledkem vývoje staršího *vъz < staroruské вьз. Pokud jde o předložkově-pádovou konstrukci, je zde třeba hovořit o etymologické jednotě nejen podstatného jména, ale i předložky lit. už: praslovanské *vъz (obojí předložka i předpona < PIE *u̯g(h); ke stejné myšlence se hlásí Jānis Endzelīns, srov.: Endzelīns 1971: 413; Smoczyński 2019: 1991–1992); Lit. vakar dùsavãi ant lovelės, o šiandien ant baltos lentelės (LD 1882: 287), přesněji: Včera dýchala na posteli a dnes na bílé desce (Nevskaja 1982: 118): ukr. Учора на лі́шку дихала, а ту́пер на бі́лім лутку завмерла, Novoarchangelská oblast (Dialektolohічna anketa č. 38, 2015). Ukr. nář. лумо́к, gen. sg. –ткá „mladá lípa; mladý Straipsniai / Articles 161 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN lipový lýk“ pokračuje v praslovanském *l̥ot–къb < *l̥otъ „len“, „větvička, lýko, lipové lýko“, „hůl, tyč z lípy“ (ESSJ XVI 152). Zde se tymók užívá eufemisticky – „rakev z lipového dřeva“. Praslovanské slovo *l̥otъ souvisí se střídáním e: o – s lit. lentà „deska“ (tamtéž: 152; Smoczyński 2019: 900), zatímco slovanské *bělъ (ukr. білуй) souvisí s lit. báltas (Fraenkel 1962: 32; ESSJ II 79–81). Jednotný poetický obraz bílé desky (rakve, lože smrti) je tedy v textech litevských a ukrajinských nářků ztělesněn pomocí synonymních atributivních konstrukcí, jejichž složení je v těchto jazycích geneticky totožné. Pokud jde o hru s názvem desky jako eufemistickým označením lože smrti, rakve v ukrajinštině, měli bychom ji srovnat s nářečním výrazem (východním) чотири(чтирі) дошки збирати; чотири (чтири) дошки найти (V. Užčenko, D. Užčenko 2013: 182). 2. Frazeologické jednotky s genetickou identitou jedné ze složek. Tato kategorie příkladů je rovněž zastoupena frazeologickými jednotkami s jadernými složkami – názvy oka a srdce, které jsou etymologicky identické v litevštině a slovanských jazycích: Lit. Dingti iš akių (Galnaitytė et al. 1989: 76): ukr. зникнути з очей (lit. dingti „zmizet“, „ztratit se“: ukr. зні́кну́ти & lit. iš: ukr. з) = skrýt se, zmizet; Lit. Iš (nuo) senų senovės (od pradávna, od nepaměti, od dávných dob; Galnaitytė et al. 1989: 125; Lyberis 1971: 657): ukr. з давніх давен. Velmi blízká typologická podobnost: lit. šėnas „starý“ + senovė „starobylost“, „starověk“ s tautologickým ukr. adj. plur. давній „starý“ + subst. plur. *давна „starobylost“; Lit. Po akių (akimis) (před očima, před zraky; Galnaitytė et al. 1989: 271): ukr. на очах (V. Užčenko, D. Užčenko 1998: 121); Lit. Rėžti akį (bít do očí; Galnaitytė et al. 1989: 282): ukr. різати око (очі) (ostře vyčnívat, být nápadný), srov. „Здалеку ця мішанина стилів різала око, псувала архітектурний ансамбль. Але зблизька ті будинки виростали в усій величі й красі“ (V. Kucher) (Ногох⁶); Lit. Ryti akimis (jíst očima, hltat někoho očima, upírat oči na někoho/něco, upřeně někoho/něco sledovat; Galnaitytė et al. 1989: 283): ukr. їсти (жерти) очима (оком) [кого, що] (neodbytně, pozorně se na někoho dívat a projevovat přitom určitý cit; V. Užčenko, D. Užčenko 1998: 120); Litev. Spausti širdį (stlačit srdce, duše (srdce) bolí; Galnaitytė et al. 1989: 290): ukr. серце стисло (lit. suspáusti „stlačit“, „tisknout“: ukr. стискáти, стúснути „totéž“); ⁶ Dostupné na: https://goroh.pp.ua [citováno 23.08.2024]. 162 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Lit. Širdis plyšta (srdce (duše) se trhá na kusy; Galnaitytė et al. 1989: 306): ukr. серце крається (člověk trpí, je trýzněn, znepokojuje se), (роз)краяти (різати) серце (prožívat/způsobovat duševní úzkost; V. Užčenko, D. Užčenko 1998: 167) (plyšti „prasknout“, „rozštěpit se“, „prasknout“, „roztrhnout“: крається „trhá se“, „štěpí se“, „řeže se“); Lit. Šuns akis turėti (v očích někoho není stud; ani stud, ani svědomí; Galnaitytė et al. 1989: 308): ukr. очі у Сірка позичати, очей у Сірка (Рябка) позичати (ztratit smysl pro stud, vlastní důstojnost; V. Užčenko, D. Užčenko 1998: 122), kde Сірко/Рябко jsou zobecněná jména pro šedého nebo strakatého dvorního psa, často užívaná jako přezdívky. Výsledkem je téměř úplná shoda ideového obsahu frazému jako celku i sémantiky jeho složek v litevštině a ukrajinštině: lit. šuo, šuñs „pes“, „psí“: ukr. Сірко/Рябко = pes, psí & akis: oko & turėti „mít“, „vlastnit“, „(u)držet“: ukr. позичати „vzít si“, „půjčit si“; Lit. Varna nenešė kaulo (= vůbec to nebylo; FŽė⁷): ukr. куди ворон кісток не заносить (V. Užčenko, D. Užčenko 2005: 56, 78). Avšak při obecném mytopoetickém obrazu má ukrajinský protějšek (praslovanské *vornъ, *vorna: lit. var̃nas, várna) přece jen poněkud odlišný význam: zde se na rozdíl od litevštiny aktualizuje nikoli absence výsledků události (visai nebuvo), nýbrž nejistota místa a směru. Na závěr je třeba uvést ještě jednu textovou korespondenci, totiž lit. Perkūno ąžuolu: staroruské (Halič) Пероуновъ дубъ v mytologému o dubu boha hromu (nejvyššího boha Slovanů a Baltů), jehož jméno je mezi Litevci a Slovany etymologicky identické a strukturálně blízké, srov.: lit. „Perkūno ąžuolu vadinamas Kupiškio v. Bėdos ganyklose. Didelio ąžuolo kamienas išpuvusiu viduriu. Jis dėl to taip vadinamas, kad yra griausmo sudaužytas“ (Balys 1937: 163, 197) spolu se staroruským „А ѿ той горы до Пероунова Дoуба горѣ Скломь. а ѿ Пероунова Дoуба до Бѣлыхъ береговъ“ v „Listině Lva Daniloviče, knížete haličského, peremyšlskému biskupství“, 1302 (Žalovannaja gramota 1854: 317; podrobněji o tomto mytologému viz Ivanov, Toporov 1974: 14–16). Listina byla napsána jazykem, který později vytvořil základ některých jihozápadních nářečí Ukrajiny. ⁷ Dostupné na: https://www.lietuviuzodynas.lt/frazeologizmai/Varna [citováno 23.08.2024]. Straipsniai / Articles 163 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN 4.4. Typologické analogie na textové úrovni Typologicky podobný materiál se nachází ve folklorních textech pohřebních rituálů, léčebných (magických) zaříkávání a frazeologie. 1. Lit. „O mano motinėlei budavoja tėviškėlė baltų lentelių be stiklinų langelių, be durelių: nematysi saulėlės užtekant nei saulėlės nusileidžiant“ (LD 1882: 281): Ukr. Черnihiv „Яка твоя доріженька смутна та невесела! / Яка твоя хаточка темна та невидная, / Що ні дверчок, ні оконечка, ні праведного сонечка…“, (Podolí) „Якої ти хатки собі загадав – / Ци ти не мав у чім жити? / Маленької, новенької – Без дверецу і віконечу, / Щоби сонце neohřálo a vítr nezavál, / Bez lavic, bez poliček“ (Svenčickyj 1912: 37, 65). Lze uvést přísloví s úplnější lexikální soustavou, vymezující pragmatický a symbolický obrys textu a pojmově jej ztotožňující s litevským, srov. Lvivi (v někdejším Ravském okrese) „Мій господарейку. [...] Чи ти не мав собі хатіночки? / А там тобі збудували takovou malou, že v ní není ani дверойків, ani віконяйків, takže tam ani vítr nezavane, ani сонце neohřeje“ (Svenčickyj 1912: 63). Máme tedy velmi podobné textové obrysy: Lit. [budavoja] & [tėviškėlė baltų lentelių] jako eufemistické označení rakve (= otcovský dům z bílých prken)] & [be langelių] & [be durelių] & [saulelė] VS Ukr. [збудували] & [хатка, хаточка, хатинойка] & [Без дверецу, дверчок, дверойків] & [Без віконечу, оконечка, оконяйків] & [сонечко, сонце]. Obě textové matrice jsou v některých detailech podobné: 1) slunce, které pro zemřelého nevychází ani nezapadá (litevsky) a nehřeje (ukrajinsky); 2) užití názvů pojmů podporujících nářek výhradně ve zdrobnělé podobě s příponami –el– (litevsky) VS –к–/–оч–к–/–еч–к–, –ць–, –ой–к– (–яй–к–) (ukrajinsky). 2. Lit. Ėjo Kristus per ciltų ir nulūžo lieptas ir inkrito Kristaus koja. Nuėjo Kristus sveikas, neskauda koja, taip tegu neskauda Jonui (ligonio vardas arba plaukų spalva). – Kristus šel po mostě, příční trám se zlomil a Kristova noha uvízla, Kristus odešel zdráv, noha ho nebolela, ať tedy nebolí ani Jonase (jméno nemocného nebo barva vlasů) (Balys 1951: 72, no. 477): Ukr.: Ишов Христос, ступив на трость, трость уломалась, кровь угамовалась, цветы цветаеться, кровь угамовається (Efimіenko, ed., 1874: 14). 3. Lit. Ugniaoystas kraujas, paparčio žiedas. Aprimo upė. Tegul šitas kraujas nustos tekėti. – Ohnivá krev, červený květ kapradiny. Řeka se uklidnila. Kéž tato krev přestane téci (Balys 1951: 76, no. 503, Švenčionys): укр. Вогняна кров, червона напороть. Вгамовалась річка. Нехай буде клята кров, котра тече, Charkovská oblast (Hromko 2008: 42). 4. Věnujme pozornost litevským a ukrajinským frazeologickým jednotkám s výrazem рябий кінь („strakatý kůň“): margas arklys – poměrně 164 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity vzácné zbarvení srsti, proto nápadné a z hlediska postoje lidí k němu nejednoznačné, srov. litevskou víru, že „dívka se vdá, když jí cestu zkříží strakatý kůň“ (Nepokupnyj 1979: 135). Srov. lit. Nusišauk­si kaip margas arklys (přivoláš na sebe neštěstí jako strakatý kůň): Ukr. dial. Poltava Побачив рябого коня – завтра празник буде (tamtéž: 135), сон рябої кобили – o nesmyslu. 5. Výrazy, které rozvíjejí mytopoetický obraz pošlapávání trávy jako života: lit. dial. Dar ilgai žolė mins senis (= stařec bude dlouho pošlapávat trávu, tj. „žít“): Ukr. dial. Černihiv Йому довго трави не топтати (tj. dlouho žít nebude) (Nepokupnyj 1979: 158). Srov. také nářeční výraz вже мен’і с’візочі дерн’і не топтати = „nedožiji se jara“ (Onyškevyč 1984: 209), (východní) скоро не буде роси топтати „někomu nezbývá mnoho života“ (V. Užčenko, D. Užčenko 2013: 430), (západní) мураву топтати (V. Užčenko, D. Užčenko 2005: 142) = žít. 6. Obraz Měsíce jako rohatého pastýře ovcí v hádankách: lit. Laukas nematuotas, avys neskaitytos, piemuo raguotas – „Pole je nezměřitelné, ovcí je nespočet, pastýř má rohy“; Pie­vos nematuotos, avys neskaičiuotos, piemuo raguotas – „Louky nejsou změřené, ovce nejsou spočítané, pastýř má rohy“ (Obloha, hvězdy a Měsíc) (Laurinkienė 2019: 298): Ukr. Поне не зміряне, бидло не злічене, пастух рогатий (Měsíc, obloha a hvězdy) (Nomys 1993: 637), Один пастух багато овець пасе (Měsíc a hvězdy); Аж до раночку вночі / Ді­пастух овець лічив. / Вийшло сонечко з-за гаю… / Де вони тепер – не знає (Měsíc a hvězdy) (Zahad­ku⁸). 7. Zoomorfní obraz Měsíce jako lysého býka/vola/koně, který hledí skrze bránu (v hádankách): lit. Laukas jautis pro vartus žiūri – „Lysý býk hledí skrze bránu“ (Měsíc) (Laurinkienė 2019: 298): Ukr. Лисий віл через ворота дивицця (Měsíc) (Nomys 1993: 637). Srov. lit. laũkas „s bílou lysinou (znakem) na čele“; lit. Laukas arklys pro vartus žiūri – „Lysý kůň hledí skrze bránu“ (Měsíc) (Laurinkienė 2019: 298): Ukr. Лисий кінь у ворота загляда (Měsíc) (Nomys 1993: 637). 8. Zoomorfní obraz bouřky/pohromy jako býka/vola, který bučí za horami: lit. Už trijų kalnų jautis baubia (Perkūnija) – „Za třemi horami bučí býk“ (Bouřka) (Laurinkienė 2019: 299): Ukr. Ревнув віл за сто гір, за сто річок, за сто нічок… (Hrom, a také zvon) (Nomys 1993: 638). ⁸ Dostupné na: https://dovidka.biz.ua/zagadki-pro-misyats/ [navštíveno 23.08.2024]. Straipsniai / Articles 165 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN 5. ZÁVĚR Zdá se nám, že ve srovnávací gramatice baltských a slovanských jazyků se poměrně zřetelně rýsují obrysy oddílu zahrnujícího starobylé výlučné vztahy mezi těmito dvěma skupinami nářečí na pozadí ostatních. Uvedený materiál bude v budoucnu nepochybně upřesněn z hlediska areálových charakteristik a je zcela možné, že geografie některých paralel bude rozšířena. Avšak i zbývající fakta vzatá dohromady velmi pravděpodobně prokážou, že jsou dostatečným základem pro rozvinutí teorie jazykových kontaktů uvedeného typu. V každém případě jsme pouze nastínili pracovní program v užším směru balto-slovanské lingvistiky a vyzdvihli nejperspektivnější směry výzkumu, jejichž výsledky zcela závisí na množství a kvalitě shromážděných údajů. Například otázka proč jsou ukrajinské etymologické paralely k litevským jednotkám zaznamenány nikoli v oblasti starobylé interakce východních Slovanů a předků Litevců na horním toku Dněpru, nýbrž obecně daleko za jejími hranicemi, je velmi zajímavá. Úkol identifikovat etymologické koreláty na lexikální úrovni ukazuje určité „rozostření“ korespondencí z tematického hlediska, tedy jejich příslušnost k velkému počtu tematických skupin. V této tematické rozmanitosti však lze spatřit několik důležitých bodů. Za prvé jde o prvky obecné sociální terminologie (lit. draūgalas: Ukr. дру́золик; lit. pusbrolis: stará ukr. Полбга́ть), za druhé je třeba zdůraznit několik technických termínů (stará litevština (?) *sovėj(a)s/*sovej(a)s: slovanské *savějьnīkъ; lit. kìlpa: Ukr. [чоӯнь]; lit. vìrbū tvoră: Ukr. вербо́ва тва́рь), které nepatří k nejdůležitější terminologické slovní zásobě (nejstaršímu korpusu základní řemeslné a jiné terminologie), neboť jsou názvy druhotných detailů, což ukazuje na jejich pozdní stáří. Za třetí existuje značné množství společných inovací v oblasti geografické nomenklatury, které částečně mohly vzniknout v důsledku kalkování (jak balto-slovanského, tak slovansko-baltského) na základě geneticky společného stavebního materiálu (kořenů, afixů). Celá řada společných lexikálních neoformací je zastoupena prefixálními deriváty vytvořenými podle jediného modelu (lit. bė-: Ukr. без-; lit. iš-: Ukr. з-, с-). Sémanticky jde o značně pestrý materiál, který však ukazuje jednotu baltských a slovanských jazyků v užívání společných způsobů morfologického odvozování jmen a sloves. Množství paralel (o něm lze hovořit i na základě zdaleka neúplného výběru ze slovníků) neukazuje na sporadické užívání etymologicky společných předpon, nýbrž na jeho systematičnost, což rovněž svědčí o relativně pozdní chronologii kontaktů, jejichž výsledky dosud nebyly setřeny pozdějšími procesy nebo inovacemi v litevštině a ukrajinštině. 166 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Textové analogie, které v litevštině a ukrajinštině prokazují stejné etymologické složení, jsou většinou frazeologické jednotky, ustálená slovní spojení s podobným nebo totožným ideovým nábojem. Je pozoruhodné, že i omezený výběr frazeologických jednotek se dvěma jadernými lexémy zapojenými do systému kulturních asociací a významů (lit. akis: Ukr. oko; lit. širdis: Ukr. серце) odhaluje nejen společné prvky pozdního balto-slovanského textu; prakticky totožný ideový obsah výrazů v obou jazycích (srov. lit. akis į akį: Ukr. віч на віч; lit. už akių: Ukr. dial. уз очі; lit. imti į širdį: Ukr. іґн’ати в |серце) ukazuje na značnou hloubku kulturní interakce, která se ukázala být natolik významná, že se dochovala do dnešních dnů (srov. zejména příklady elementárních právních ustanovení: lit. savo baldu: Ukr. свoїм |бoудoм). Taková stabilita se často vysvětluje také relativně pozdním stářím kontaktů (v měřítku jazykových dějin je tisíc nebo o něco více let velmi relativní starobylost). Tutéž situaci potvrzují společné prvky textů náležejících k jiným žánrům. Litevsko-ukrajinské typologické analogie jsou jen stěží náhodné, především vzhledem k jejich systematické povaze, která je obvykle důsledkem utváření společných kulturních zkušeností (až po nejmenší sémiotické nuance) pomocí totožných sémantických modelů. Dokonce i dějově a obrazově založené podobné texty zaříkávání, v nichž vystupují postavy křesťanského učení, mohly v obou jazycích vzniknout již v rané době na základě společné pohanské tradice zaříkávání a poté stejně záhy zakusit vliv křesťanství. Plánované perspektivy rozvoje starobylých balto-slovanských jazykových vztahů, reprodukovaných v litevsko-ukrajinských samostatných paralelách, mohou při náležité pozornosti věnované materiálu poskytnout bohatý podklad pro teoretická zobecnění. REFERENCES Ambrazas Saulius 1993: Daiktavardžių darybos raida 1: Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida 2: Lietuvių kalbos vardazodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Anikin Aleksandr E. 1998: Аникин, Александр Е. Этимология и балто-славянское лексическое сравнение в праславянской лексикографии. Материалы для балто-славянского словаря [Ètimologija i balto-slavjanskoe leksičeskoe sravnenie v praslavjanskoj leksikografii. Materialy dlja balto-slavjanskogo slovarja], вып. [vyp.] 1 (*a– – *go–), Новосибирск: РАН. СО; Институт филологии [Novosibirsk: RAN. SO; Institut filologii]. Straipsniai / Articles 167 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN Balys Jonas 1937: Perkūnas lietuvių liaudies tikėjimuose. – Tautosakos darbai 3, 149–238. Balys Jonas 1951: Liaudies magija ir medicina, Bloomington, Indiana: Lietuvių tautosakos lobynas II. Baronas Jonas 1967: Rusų–lietuvių kalbų žodynas / Русско–литовский словарь [Russko–litovskij slovar’] 1, sudarytas, panaudojant spausdintą ir rankraštinę medžiagą, kurią surinko J. Baronas, par. V. Baronas, V. Galinis, Vilnius: Mintis. Bezlaj France 1966: Einige slovenische und baltische lexische parallelen. – Linguistica 8(1), 63–81. Brods’ka Kateryna A. 1979: Бродська, Катерина А. Усталені вислови в мові народних промислів [Ustaleni vyslovy v movi narodnych promysliv]. – Сборник материалов научной конференции студентов КГПИ им. А. С. Пушкина [Sbornik materialov naučnoj konferencii studentov KGPI im. A. S. Puškina], Кировоград: КГПИ [Kirovograd: KGPI], 33–35. Būga Kazimieras 1958: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Čekman Valerij N. 1972: Чекман, Валерий Н. К проблеме литовско–белорусских лексических связей [K probleme litovsko–belorusskich leksičeskich svjazei]. – Baltistica 8(2), 147–156. Dialektolohična anketa 2015: Діалектологічна анкета (відповіді) [Dialektolohična anketa (vidpovidi)], укл. Г. В. Громко [ukl. T. V. Hromko], Кіровоград: БВ [Kirovograd: BV]. Efimenko Petr S., ed. 1874: Ефименко, Петр С., ред. Сборник малороссийских заклинаний [Sbornik malorossijskich zaklinanij], Москва: Университетская типография [Moskva: Universitetskaja tipografija]. Endzelīns Jānis 1971: Darbu izlase četros sējumos 1, Rīga: Zinātne. ESSJ II – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ėtimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 2 (*bez – *bratrъ), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačіov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1975. ESSJ III – Этимологический словарь славянских языков. Праславянский лексический фонд [Ėtimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 3 (*bratrъ – *cьrky), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačіov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1976. 168 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity ESSJ IV – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 4 (*čaběniti – *děl’a), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1977. ESSJ VI – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 6 (*e – *golva), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1979. ESSJ IX – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 9 (*jbz – *klenьje), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1983. ESSJ XIII – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 13 (*kroměžirь – *kъyžiti), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1987. ESSJ XV – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 15 (*lětina – *lokačь), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1988. ESSJ XVI – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 16 (*lokadlo – *lъzъvьcь), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1990. ESSJ XIX – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 19 (*mę(s)’arb – *morzakъ), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1992. ESSJ XXV – Этимологический словарь славянских языков. Пра­славянский лексический фонд [Ètimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond] 25 (*neroditi – *novoťьnь(jь)), ред. О. Н. Трубачёв [red. O. N. Trubačìov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 1999. ESUM I – Етимологічний словник української мови 1 (А–Г) [Etymolohičnyj slovnyk ukrajinskoji movy 1 (A–G)], ред. О. С. Мельничук [red. O. S. Mel’nyčuk], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka], 1982. Straipsniai / Articles 169 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN ESUM III – Етимологічний словник української мови 3 (Кора–М) [Etymolohičnyj slovnyk ukrajins'koji movy 3 (Kora–M)], ред. О. С. Мельничук [red. O. S. Mel’nychuk], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka], 1989. ESUM IV – Етимологічний словник української мови 4 (Н–П) [Etymolohičnyj slovnyk ukrajins'koji movy 4 (N–P)], ред. О. С. Мельничук [red. O. S. Mel’nychuk], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka], 2003. ESUM V – Етимологічний словник української мови 5 (Р–Т) [Etymolohičnyj slovnyk ukrajins'koji movy 5 (R–T)], ред. О. С. Мельничук [red. O. S. Mel’nychuk], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka], 2006. ESUM VI – Етимологічний словник української мови 6 (У–Я) [Etymolohičnyj slovnyk ukrajins'koji movy 6 (U–Ja)], ред. О. С. Мельничук [red. O. S. Mel’nychuk], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka], 2012. Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1, Heidelberg, Göttingen: Carl Winter and Vandenhoeck & Ruprecht. Fraenkel Ernst 1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch 2, Heidelberg, Göttingen: Carl Winter and Vandenhoeck & Ruprecht. FŽe – Frazeologizmų žodynas, par. I. Erm­antytė, O. Kačukauskaitė, G. Naktinienė, Z. Šimėnaitė, A. Vilutytė, red. J. Paulauskas, Lietuvių kalbos institutas, 2001, e. variantas. Available at: https://www.lietuviuzodynas.lt/frazeologizmai. Galnait­ytė Elzė, Pikčilingis Juozas, Sivickienė Marija 1989: Mokyklinis lietuvių–rusų kalbų frazeologijos žodynas, Kaunas: Šviesa. Horox – Горох. Фразеологія [Horoch. Frazeolohija], available online. Available at: https://goroh.pp.ua. Hrinčenko Borys D. 1958: Грінченко, Борис Д. Словарь української мови 1 (А–Ж) [Slovarʹ ukrajins'koji movy 1 (A–Ž)], Київ: Вид-во АН УРСР [Kyjiv: Vyd-vo AN URSR]. Hromko Tetjana V. 2008: Громко, Тетяна В. Діалектологічно-фольклорні матеріали говорок Центральної України [Dialektolohično-fol’klorni materialy hovirok Central’noji Ukrajiny], Кіровоград: БВ [Kirovograd: BV]. Hromko Tetjana V. 2017: Громко, Тетяна В. Матеріали до словника говірок української мови [Materialy do slovnyka hovirok ukrajins'koji movy]. – Наукові записки [Naukovi zapysky], вип. [vyp.] 160, сер. Філологічні науки: Studia semasiological [ser. Filolohični nauky: Studia semasiologica], Кропивницький: РВВ ЦДПУ ім. В. Винниченка [Kropyvnytsky: RVV CDPU im. V. Vinnyčenka], 239–253. 170 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Iliadi Oleksandr I. 2013: Іліаді, Олександр І. З ономастичного архіву Інституту української мови НАНУ [Z onomastỹčnoho archyvu Instytutu ukrajinsʹkoji movy NANU]. – Studia linguistica et juridica. 2012–2013: 36. наук. праць / відп. ред. О. І. Іліаді [zb. nauk. pracʹ / vidp. red. O. I. Iliadi], Кіровоград: КІРоЛ [Kirovograd: KIRoL], 137–149. Iliadi Aleksander I. 2023: Slavo-Iranica II: Compound Words with Slav. *slav-, *slux-: Iran. *sraua-, *srauša-, *śrūta- (against Baltic and Germanic Background). Acta Linguistica Lithuanica 89, 39–74. Ivanov Vjačeslav V., Toporov Vladimir N. 1974: Іванов, Вячеслав В., Топоров, Владимир Н. Исследования в области славянских древностей (Лексические и фразеологические вопросы реконструкции текстов) [Issledovanija v oblasti slavjanskich drevnostej (Lek­sičeskie i frazeologičeskie voprosy rekonstrukcii tekstov)], Moskva: Наука [Moskva: Nauka]. Kreǧdys Rolandas 2012: Креждис, Роландас. Данные к реконструкции балто-славянского похоронного обряда: кашуб. donota ‘молоко’ (лексико-семантические параллели балто-славянского ареала) [Dannye k rekonstrukcii balto-slavjanskogo pochoronnogo obrjada: kašub. donota ‘moloko’ (leksiko-semantičeskie paralleli balto-slavjanskogo areala)]. – Studia mythologica slavica 15, 217–230. Labuda Gerard 1974: Ze stosunków językowych kaszubsko-pruskich. – Słowianie w dziejach Europy: studia historyczne ku uczczeniu 75 rocznicy urodzin i 50-lecia pracy naukowej profesora Henryka Łowmiańskiego: tom przygotowany przez Jerzego Ochmańskiego, Poznań: Wydawnictwo Uniwersytetu im. A. Mickiewicza, 75–83. Laurinkienė Nijolė 2019: Лауринкене, Ниоле. Мифологический образ неба в балтийской традиции [Mifologičeskij obraz neba v baltijskoj tradiciji]. – Балто-славянские исследования [Balto-slavjanskie issledovanija] 20: сборник научных трудов– [sbornik naučnych trudov], Москва: ООО «Буки Веди» [Moskva: OOO “Buki Vedi”], 292–316. LD 1882 – Lietuviškos dainos užrašytos par Antaną Juškevičę Velūnos apigardoje iš žodžiu Lietūviu dainininkų ir daininīkiu / Литовскія народныя песни, записанныя Антоном Юшкевичем в окрестностях Велёны со слов литовских певцов и певиц [Litovskija narodnyja pesni, zapisannyja Antonom Juškevičem v okresnostjach Veliony so slov litovskich pevcev i pevic] 3: Daina 1024–1569, Казань, тип. Имп. ун-та [Kazan’, tip. Imp. un-ta]. Leksykonу 1973: Leksykonу E. Slavinеc’koho ta A. Korec’koho–Satanovs’koho (Пам’ятки української мови XVII ст. Серія наукової літератури), підготував до видання В. В. Німчук [Leksykonу Ě. Slavуnec’koho ta A. Korec’koho–Satanovs’koho Straipsniai / Articles 171 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN (Pamiatky ukrainskoji movy XVII st. Serija naukovoji literatury), pidhotuvav do vydannja V. V. Nimčuk], Kiïv: Naukova dumka [Kyïv: Naukova dumka]. Lyberis Antanas 1971: Lietuvių–rusų kalbų žodynas, red. Ch. Lemchenas, Vilnius: Mintis. LKŽė – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2018). Available at: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/. Morkūnas Kazys, atsak. red., 1977: Lietuvių kalbos atlasas 1: Leksika, Vilnius: Mokslas. Nepokupnyj Anatolij P. 1976: Непокупный, Анатолий П. Балто-севернославянские языковые связи [Balto-severnoslavjanskie jazykovyje svjazi], Киев: Наукова думка [Kiev: Naukova dumka]. Nepokupnyj Anatolij P. 1979: Непокупный, Анатолий П. Балтійські родичі слов’ян [Baltijski rodyči slovjan], Київ: Наукова думка [Kyïv: Naukova dumka]. Nepokupnyj Anatolij P. 1981: Непокупный, Анатолий П. Балтійсько-українські взаємозв’язки і паралелі [Baltijsko-ukrajinski vzajemozv’jazky i paraleli]. – Гідронімія України в її міжмовних і міждіалектних зв’язках [Hidronimija Ukrajiny v iji mižmovnych i miždialektnych zv’jazkach], відп. ред. O. C. Стрижак [vidp. red. O. S. Stryžak], Київ: Наукова думка [Kyïv: Naukova dumka], 65–84. Nepokupnyj Anatolij P. 2002: Непокупный, Анатолий П. Куршско-прусский суффикс собирательности –or–: лит. (жем.) оз. Béržoras и прус. paycoran E 6 ‘Плеяды’ [Kuršsko-prusskij suffiks sobiratel’nosti –or–: lit. (žem.) oz. Béržoras i prus. paycoran E 6 ‘Ple­jady’.] – Jono Kazlausko diena: istorinės gramatikos dalykai. Tarptautinės konferencijos programa ir tezės, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 23–25. Nepokupnyj Anatolij P. 2013: Непокупный, Анатолий П. Балто-слов’янський суфікс збірності –or– / –aȓ [Balto-slovjanskij sufiks zbirnosti –or– / –aȓ]. – Індоєвропейська спадщина в лексиці слов’янських, балтійських, германських і романських мов: семантичні та словотвірні зв’язки і процеси [Indoêvropejs’ka spadščyna v leksyci slovjans’kych, baltijs’kych, germans’kych i romans’kych mov: semantyčni ta slovotvirni zv’jazky i procesy], відп. ред. В. П. Пономаренко [vidр. Red. V. P. Рonomarenko], Київ: Видавничий дім Дмитра Бураго [Kyjiv: Vydavnyčij dim Dmytra Buraho], 208–218. Nevskaja Lidija G. 1977: Невская, Лидия Г. Балтийская географическая терминология (к семантической типологии) [Baltijskaja geografičeskaja terminologija (k semantičeskoj tipologiji)], Москва: Наука [Moskva: Nauka]. 172 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Nevskaja Lidija G. 1982: Невская, Лидия Г. Семантика дома и смежных представлений в погребальном фольклоре [Semantika doma i smežnyh predstavlenij v pogrebal’nom folklοre]. – Балто-славянские исследования – 1981 [Balto-slavianskie issledovanija – 1981], отв. ред. В. В. Иванов [otv. red. V. V. Ivanov], Москва: Наука [Moskva: Nauka], 106–121. Nikоvskij Andrij 1927: Ніковський, Андрій. Словник українсько–російський [Slovnyk ukrajinsko–rosijskyj], Київ: Горнo [Kyjiv: Hornо]. Nomys Matvij T. 1993: Номис, Матвій Т. Українські приказки, прислів’я і таке інше [Ukrajinski prykazky, pryslivja i take inše], упоряд., приміт. та вступна ст. М. М. Пазяка [uporjad., prymit. ta vstupna st. M. M. Pazjaka], Київ: Либідь [Kyjiv: Lybid’]. Opuškevyč Mychajlo J. 1984: Онишкевич, Михайло Й. Словник бойківських говірок 1 (А–Н) [Slovnyk bojkivskych hovirok 1 (A–N)], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka]. Popowska–Taborska Hanna 1991: Z rozważań nad językowymi związkami prusko–pomorskimi. – Rocznik Slawistyczny 47(1), 59–67. Sławski Franciszek 1974: Zarys słowotwórstwa prasłowiańskiego. – Słownik prasłowiański 1 (A–B), pod red. F. Sławskiego, Wrocław, Warszawa etc.: Wydawnictwo Polskiej akademii nauk, 43–141. Sławski Franciszek 1976: Zarys słowotwórstwa prasłowiańskiego (ciąg dalszy). Słownik prasłowiański 2 (C–DАVBNOTA), pod red. F. Sławskiego, Wrocław, Warszawa etc.: Wydawnictwo Polskiej akademii nauk, 13–60. Sławski Franciszek, ed., 1979: Słownik prasłowiański 3 (DAVbNЬ–ДОБЬРАТИ), pod red. F. Sławskiego, Wrocław, Warszawa etc.: Wydawnictwo Polskiej akademii nauk. Slovar’ 1966 – Словарь русских народных говоров [Slovar’ russkich narodnych govorov] 2 (Ба–Блазниться) [(Ba–Blaznit’sja)], гл. ред. Ф. П. Филин [gl. red. F. P. Filin], Москва, Ленинград: Наука [Moskva, Leningrad: Nauka]. Slovnyk 1979: Словник гідронімів України [Slovnyk hidronimiv Ukrajiny], Київ: Наукова думка [Kyjiv: Naukova dumka]. Smoczyński Wojciech 2019: Słownik etymologiczny języka litewskiego, współpraca redakcyjna M. Osłon, wydanie drugie, poprawione i znacznie rozszerzone, na prawach rękopisu. Available at: www.rromanes.org/pub/alii/Smoczyński W. Słownik etymologiczny języka litewskiego.pdf. Subačius Giedrius, par., 1993: Didysis lenkų–lietuvių kalbų žodynas 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Straipsniai / Articles 173 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN Svenсickyj Ilarion 1912: Свенціцький, Іларіон. Похоронні голосіння [Pochoronni holosinnja]. – Етнографічний збірник Наукового товариства імені Шевченка [Etnografičnyj zbirnyk Naukovoho tovarystva imeni Ševčenka] 31–32, Львів: Друкарня НТШ [L’viv: Drukarnja NTŠ], 1–129. Toporov Vladimir N. 1985: Топоров, Владимир Н. Мифологизированные описания обряда трупосожжения и его происхождение у балтов и славян [Mifologizirovannye opisanija obrjada truposоžženija i ego proischoždenie u baltov i slavjan]. – Конференция «Балто-славянские этнокультурные и археологические древности. Погребальный обряд»: тезисы докладов [Konferencija “Balto-slavjanskie ètnokul’turnye i archeologičeskie drevnosti. Pogrebal’nyj obrjad”: tezisy dokladov], Москва: Институт славяноведения и балканистики АН СССР [Moskva: Institut slavjanovedenija i balkanistiki AN SSSR], 95–107. Toporov Vladimir N. 2010a: Топоров, Владимир Н. Балтийские и славянские данные о бобре в мифологической перспективе (опыт реконструкции) [Baltijskie i slavjanskie dannye o bobre v mifologičeskoj perspektive (opyt rekonstrukcii)]. – Исследования по этимологии и семантике 4: балтийские и славянские языки [Issledovanija po ètimologii i semantike 4: baltijskie i slavjanskie jazyki] 1, Москва: Языки славянских культур [Moskva: Jazyki slavjanskich kul’tur], 185–240. Toporov Vladimir N. 2010b: Топоров, Владимир Н. К реконструкции одного балтийского ритуального термина [K rekonstrukcii odnogo baltijskogo ritual’nogo termina]. – Исследования по этимологии и семантике 4: балтийские и славянские языки [Issledovanija po ètimologii i semantike baltijskie i slavjanskie jazyki] 2, сер. Opera etymologica. Звук и смысл [ser. Opera etymologica. Zvuk i smysl], Москва: Языки славянских культур [Moskva: Jazyki slavjanskich kul’tur], 386–397. Trautmann Reinhold 1923: Baltisch-Slawisches Wörterbuch, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Užčenko Viktor D., Užčenko Dmytro V. 1998: Ужченко, Віктор Д., Ужченко, Дмитро В. Фразеологічний словник української мови [Frazeolohičnyj slovnyk sučasnoji ukrajinskoji movy], Київ: Освіта [Kyjiv: Osvita]. Užčenko Viktor D., Užčenko Dmytro V. 2005: Ужченко, Віктор Д., Ужченко, Дмитро В. Фразеологія сучасної української мови: посібник [Frazeolohija sučasnoji ukrajinskoji movy: posibnyk], Луганськ: Альма-матер [Luhans’k: Al’ma-mater]. Užčenko Viktor D., Užčenko Dmytro V. 2013: Ужченко, Віктор Д., Ужченко, Дмитро В. Фразеологічний словник східнослобожанських і степових говірок Донбасу [Frazeolohіčnyj slovnyk schidnoslobožans’kych i stepovych hovirok Donbasu], вид. 6-е, доповн. й переробл. [vyd. 6-e, dopovn. j pererobl.], Луганськ: ЛНУ імені Тараса Шевченка [Luhans’k: LNU imeni Tarasa Ševčenka]. 174 Acta Linguistica Lithuanica XCI Lithuanian–Ukrainian Language Parallels: Etymological Relationship and Typological Similarity Zahadky – Загадки про місяць [Zahadki pro misjac’], available online. Available at: https://dovidka.biz.ua/zagadki-pro-misyats/. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija: lyginamoji tarmių fonetika ir morfologija (su 75 žemėlapiais), Vilnius: Mintis. Žalovannaja gramota 1854: Жалованная грамота Льва Даниловича князя Галицкого епископии Перемыской (1302 года) [Žalovannaja gramota L’va Daniloviča knjazja Galickogo episkopii Peremyskoj (1302 goda)]. – Хрестоматия церковнославянская и древнерусская в пользу учеников высшей гимназии [Chrestomatija cerkovnoslovenskaja i drevnerusskaja v pol’zu učenikov vyššej gimnazii], сост. Я. Головaцкий [sost. J. Golovackij], Виден: Накладом правительства [Viden: Nakladom pravitel’stva], 316–317. Želechivs’kij Jevhenij I. 1886: Желехівський, Євгеній І. Малорусько–німецький словар 1 (А–О) [Malorus’ko–nimec’kij slovar 1 (A–O)], Львів: Друкарня тов. ім. Шевченка [L’viv: Drukarnja tom. im. Ševčenka]. Želechivs’kij Jevhenij I., Nedil’skij Sofron G. 1886: Желехівський, Євгеній І., Недільський, Софрон Г. Малорусько–німецький словар 2 (П–Я) [Malorus’ko–nimec’kij slovar 2 (P–Ja)], Львів: Друкарня тов. ім. Шевченка [L’viv: Drukarnja tom. im. Ševčenka]. Lietuvių ir ukrainiečių kalbų paralelės: etimologinis ryšys ir tipologinis panašumas SANTRAUKA Straipsnis patvirtina svarbią atskirų paralelių egzistavimo lietuvių ir ukrainiečių kalbose hipotezę. Bendrų abiejų kalbų arealo ribų nebuvimas parodė, kad yra išlikę bendrų kalbos reliktų iš senųjų baltų ir slavų tarmių kalbėtojų kontaktų epochos. Lietuvių–ukrainiečių izoglosų savitumas pasirodė esąs rytų slavų ir dabartinių lietuvių protėvių glaudžios kalbinės sąveikos rezultatas teritorijoje, kurią apibrėžia Dniepro aukštupio intakų tinklas. Autoriai pateikė keleto lietuvių ir ukrainiečių kalbų sistemų lygmenų pavyzdžių – leksinio, žodžių darybos ir teksto (genetiškai bendros struktūros frazių). Bandymas identifikuoti etimologines koreliacijas leksiniu lygmeniu rodo tam tikrą teminį atitikmenų „išplitimą“, jų priklausymą keletui teminių grupių. Bendrieji pastebėjimai yra šie: bendrosios socialinės terminijos elementai (liet. draŭgalas: ukr. дрօуголик; liet. pusbrolis: senoji ukrainiečių kalba Полбрать); techniniai terminai (sen. lietuvių (?) *sovėj(a)s/*sovėj(a)s: slavų *savějnikъ; Straipsniai / Articles 175 OLEKSANDRA V. POPOVA, OLGA A. KOPUS, OLEKSANDRA O. MORHUN liet. kilpa: ukr. [чоўн]; liet. virbū̃ tvorà: ukr. вербо́ва тва́рь); bendros naujovės geografinės nomenklatūros srityje, pagrįstos genetiškai įprasta darbyne medžiaga (šaknimis, afiksais), pvz., pagal vieną modelį sudaryti priešdelio vediniai (liet. bė-: ukr. без-; liet. iš-: ukr. з-, c–). Įrodyta, kad frazeologiniai vienetai, pastovieji žodžių junginiai, turintys panašų ar identišką ideologinį krūvį, reprezentuoja tą pačią lietuvių ir ukrainiečių kalbų etimologinę sudėtį (plg. liet. akis į akį: ukr. віч на віч; liet. už akių: ukr. dial. уз очі; liet. imti į širdį: ukr. ї́нтаму в серце). Analogiškus kalbinius vienetus abiejose kalbose galima paaiškinti ir glaudžia kultūrine Lietuvos ir Ukrainos sąveika. Įteikta 2024 m. rugpjūčio 27 d. OLEKSANDRA V. POPOVA The State institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky” 26, Staroporfankijska Str. 65020, Ukraine, Odesa [email protected] OLGA A. KOPUS The State institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky” 26, Staroporfankijoska Str. 65020, Ukraine, Odesa [email protected] OLEKSANDRA O. MORHUN The State institution “South Ukrainian National Pedagogical University named after K. D. Ushynsky” 26, Staroporfankijoska Str. 65020, Ukraine, Odesa [email protected] 176 Acta Linguistica Lithuanica XCI