The Radziwiłłs and Their Horses: Hipponyms in 17th- and 18th-Century Inventories of the Magnate Family’s Herds

Acta Linguistica Lithuanica 2025, roč. 92, s. 1–23 Odkaz na obsah / Turinio nuoroda ISSN 2669-218X (online / elektroninis) RADZIWILLOVÉ A JEJICH KONĚ: HIPPONYMA V INVENTÁŘÍCH STÁD MAGNÁTSKÉ RODINY ZE 17TH- A 18TH. STOLETÍ Radvilové a jejich koně: jména koní v inventářích stád magnátní rodiny ze XVII. a XVIII. století KAMIL FREJLICH Královské muzeum Łazienki ve Varšavě E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0001-9142-8886 Oblasti výzkumu: dějiny Polsko-litevského společenství, vztahy mezi lidmi a zvířaty, sociální dějiny, kulturní dějiny, metodologie dějin. https://doi.org/10.35321/all92-03 ABSTRAKT Článek zkoumá hipponyma (vlastní jména koní) zaznamenaná v inventářích stád rodiny Radziwiłłů v 17th. a 18th. století, která se nacházela převážně ve Velkoknížectví litevském. Celkem bylo identifikováno 434 lexikálních jednotek, z toho 106 ženských a 328 mužských forem. Analýza těchto jmen ukazuje, že nebyla nahodilá, nýbrž byla součástí promyšleného systému pojmenovávání. Jména odkazovala na různé vlastnosti zvířat, včetně jejich vzhledu, chování a možná i míst původu. Některá jména byla v případě klisen spojena s „ženskostí“ a krásou, zatímco jména samců často odkazovala na boj, odvahu a úřady. Významným zdrojem inspirace pro mnohá hipponyma byla řecká a římská mytologie, jiná byla odvozena od názvů živočišných druhů. Mnohá také souvisela s široce chápaným muslimským světem. Mezi jmény byly nejčastěji zastoupeny polština, turečtina a italština. Autoři pramenů pravděpodobně psali pouze polsky a nebyli příliš vzdělaní, což může vysvětlovat zkreslené podoby, s nimiž se setkáváme. KLÍČOVÁ SLOVA: Radziwiłłové, hipponyma, koně, zoonymum, inventáře. Copyright © 2025 Kamil Frejlich. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek v režimu otevřeného přístupu je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené užití, distribuci a rozmnožování v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2025-01-31. Přijato: / Priimta: 2025-04-18. 1 ANOTACIJA Článek pojednává o jménech koní zaznamenaných v inventářích stád patřících rodu Radziwiłłů, která se v XVII.–XVIII. století nacházela především ve Velkoknížectví litevském. Celkem bylo nalezeno 434 lexikálních jednotek (z toho 106 ženských a 328 mužských forem). Analýza jmen ukázala, že nebyla dána náhodně, ale tvořila součást promyšleného systému pojmenovávání. Jména koní vyjadřovala různé vlastnosti zvířat, včetně jejich vzhledu, chování a možná i místa původu. Některá jména klisen byla spojena s „ženskostí“ a krásou, zatímco jména hřebců souvisela s bojem, odvahou a službou. Řecká a římská mytologie byla důležitým zdrojem inspirace pro mnohá jména koní, jiná jména vznikla z označení živočišných druhů. Objevovala se také jména spojená s široce chápanou realitou muslimského světa. Jazyky, z nichž jména pocházela, byly nejčastěji polština, turečtina a italština. Pro autory seznamů byla polština patrně jediným jazykem, v němž mohli psát, a navíc nebyli vzdělaní, proto se objevovaly zkresleně zapsané podoby jmen. KLÍČOVÁ SLOVA: Radziwiłłové, jména koní, koně, zoonyma, inventáře. ÚVOD Existuje několik druhů jiných než člověk, které k oslovování příslušníků vlastního druhu používají specifické zvukové sekvence, jak bylo mimo jiné pozorováno u afrických slonů pralesních (Pardo et al. 2024). Lidé však mají tendenci pojmenovávat nejen jiné lidi, ale i příslušníky jiných druhů; tato praxe je doložitelná již ve Staré říši v Egyptě. Funkce současných zoonym definoval Janusz Strutyński takto: posesivní (vyjadřující vlastnictví osoby, která zvířata pojmenovává), rozlišovací (odlišující jedno zvíře od druhého) a faticko-konativní (u některých druhů sloužící k navázání kontaktu se zvířaty, vyvolání jejich reakcí apod.). (Strutyński 1996: 104–106). Domnívám se také, že plní emotivní funkci. Ačkoli historickým zoonymům nelze ve všech kontextech přisuzovat stejné funkce, nepochybně představují důležitý prvek pro pochopení toho, jak lidé v minulosti se zvířaty zacházeli, jakou jim přikládali hodnotu a jak je vnímali; slouží tedy jako pramen k dějinám vztahů mezi lidmi a zvířaty. Kromě toho představují vrstvu živého jazyka, která mnoho vypovídá o samotných lidech, včetně kulturních změn. Například v současném kontextu bylo zjištěno, že zoonyma ovlivňuje populární kultura a aktuální události (Strutyński 1996: 90–102; Duszyk 2011: 276–280). Výzkum zoonym v Polsko-litevském společenství dosud nebyl příliš rozvinutý. Bylo publikováno několik článků o jménech skotu v Polském království v 17.–18. století (Mytlakowski 1889; Pawlik 1922; Zborowski 1922; Warchoł 1961; Bubak 1974–1977) a ve Siewierzském knížectví v 18. století (Pluta 1988). Analyzována byla také jména loveckých psů zaznamenaná poznaňským vojvodou Janem Ostrorógem (1565–1622) (Ziembicki 1934; Smetona, Smetonienė 2017). K dispozici jsou také některé údaje o jménech psů užívaných ve Velkoknížectví litevském v 16. století před Lublinskou unií (Ragauskienė 2010: 34) a ve druhé polovině 18. století (Frejlich 2025). Ačkoli existuje rozsáhlý výzkum současných hipponym ve slovanských jazycích (Warchoł 2007: 119–268), raně novověké příklady nejsou v odborné literatuře dostatečně zastoupeny (viz například tři jména koní z 18. století ze Siewierzského knížectví 2 v díle Pluta 1988). Za zmínku však stojí článek Evgenije N. Varnikové, která analyzovala hipponyma zaznamenaná především v inventářích vologdských klášterů; celkem šlo o 430 forem ze 16.–18. století (Varnikova 2020). Marina Castiglione zase analyzovala 164 hipponym spojených se stájemi šlechtického rodu Moncada ve střední Sicílii na přelomu 16. a 17. století (Castiglione 2021). Obecně neuspokojivý stav výzkumu historických hipponym lze přičíst jejich vzácnosti v pramenném materiálu. Bylo například zjištěno, že chybějí v pozdně středověkých městských účetních knihách (Meiers 2019: 23). Bogdan Walczak dospěl k závěru, že se v polských pramenech objevují velmi zřídka (Walczak 1996: 149–150). Přesto prameny z území Polska z 18. století obsahují příklady, které badatelé dosud neznali (Charczowski I: 11; Charczowski II: 43). Skutečný přebytek těchto jmen však nacházíme v materiálech týkajících se jednoho z nejvlivnějších magnátních rodů Velkoknížectví litevského – Radziwiłłů. 1. PRAMENY A VÝZKUMNÉ STRATEGIE Ústřední archiv historických záznamů ve Varšavě uchovává rozsáhlou sbírku známou jako Varšavský archiv Radziwiłłů, která byla v letech 1919 a 1923 převezena z Njasviže do Varšavy (Lewandowska 2008: 632–654). Významnou část sbírky tvoří různé inventáře, jak panství, tak majetku. Již bylo konstatováno, že inventáře Radziwiłłů představují cenný a mnohostranný korpus pramenů, který lze využít nejen ke zkoumání dějin materiální kultury (což se zdá být samozřejmé), ale také dějin každodenního života, mentality, sociálních a kulturních dějin (Augustyniak 2003), jakož i neantropocentrických dějin, včetně dějin zvířat (Frejlich 2025). Je třeba poznamenat, že inventáře různých panství patřících šlechtě již byly využity v historickém sociolingvistickém výzkumu. Například Zigmas Zinkevičius použil tyto dokumenty k analýze antroponymie a demografie ve vybraných sídlech Litvy 17. století, včetně Vokė, která patřila Bogusławu Radziwiłłovi. Dospěl k závěru, že jejich obyvatelstvo bylo převážně etnicky litevské (Zinkevičius 1997). Inventáře panství i movitého majetku poskytují cenný základ pro sociolingvistické analýzy, protože odrážejí užívaný jazyk, přestože nebyly pořízeny primárně za tímto účelem. V analyzované sbírce inventářů Radziwiłłů se nachází přibližně 90 soupisů různých zvířat patřících rodině v 17.–18. století, včetně psů, skotu, ovcí a velbloudů. Většina se však týká koní – asi 70 soupisů, z nichž pouze 10 obsahuje hipponyma. Všechny rukopisy byly napsány polsky (viz ilustrace 1). Hipponyma pocházejí z let 1612 až 1742. Stáda, v nichž se tato jména používala, patřila třem členům rodu Radziwiłłů: Krzysztofovi (1585–1640), polnímu (později velkému) litevskému hejtmanovi a vilenskému vojvodovi (Inv. XXVI-17; Inv. XXVI-39; Inv. XXIX-249); Bogusławovi (1620–1669), velkému litevskému praporečníkovi a velkému 3 litevskému podkonímu (Inv. XXVI–767); a Michału Kazimierzovi (1702–1762), který se později stal vilenským vojvodou a velkým litevským hejtmanem (Inv. XXVI–192; Inv. XXVI–261; Inv. XXVI–277; Inv. XXVI–320; Inv. XXVI–809; Inv. XXVI–988). Většina hipponym nalezených v pramenech souvisí s prvním z těchto magnátů. Jména koní z pramenů z 18th. století představují pouze přibližně desetinu celkového počtu. Analyzované údaje pocházejí především ze stád nacházejících se na území Velkoknížectví litevského (Ageniškis, Astashyn, Belitsa, Berazavets, Dzyalyatsichy, Jašiūnai, Kapyl, Karelichy, Koydanava, Lyubcha, Naujamiestis, Njasviž, Papilys, Radviliškis, Slutsk, Usa, Vilnius, Vyžuonos, Zhuprany), ale také z volyňských oblastí (Olyka, Radyvyvliv, Rokhmaniv, Tsuman), které náležely Polskému království, z Podlesí (Orla) a z vazalského Kuronského a zemgalského vévodství (Kuldīga). Je oprávněné používat jména koní z radziwiłłovských stád ze všech těchto území, protože pramenný materiál dokládá, že zvířata byla mezi jednotlivými místy přepravována. To znamená, že opakující se hipponyma mohou příležitostně označovat totéž zvíře. Například v roce 1735 byl v Rokhmanivu zmíněn hřebec jménem Karaś a následujícího roku se objevil v Tsumanu; zároveň byl přepraven z Olyky do Njasviže (Inv. XXVI–261: 1; Inv. XXVI–277: 1; Inv. XXVI–988: 1). Dále v textu uvádím všechna nalezená jména koní a třídím je na ženská a mužská. Toto rozlišení je důležité, protože rod se obvykle používal k charakterizaci zvířete, a to i v nejednoznačných případech. Například v jednom z pozdějších inventářů Radziwiłłů z roku 1765 (Inv. XXVI–883: 1) jsou zmíněni dva „hermafroditní“ koně, přesto se o nich mluví jako o „hřebcích“ (ogier <…> armofrodyt). V mnoha případech však pohlaví zvířete v analyzovaných pramenech uvedeno není. V takových případech jsem zvolil nejpravděpodobnější pohlaví na základě gramatického rodu a významu jména. Některé formy však nejsou na první pohled jednoznačné. Například Katona – která podle gramatického tvaru působí jako ženské jméno – se ukázala být jménem hřebce. Ne všechna hipponyma byla snadno čitelná a v některých případech pisatelé určité formy zkreslili. Kromě toho nebylo vždy jasné, zda určité slovo označuje vlastní jméno, nebo charakteristický rys koně, například jeho vzhled, povahu či původ. Zvlášť obtížné to bylo u ženských forem, protože autoři inventářů často klisny charakterizovali přídavnými jmény a některá z nich mohla být použita jako hipponyma. Přesto se mi podařilo identifikovat 434 lexikálních jednotek (106 ženských a 328 mužských forem), které byly nepochybně – nebo v některých případech s největší pravděpodobností – použity jako hipponyma. Cílem tohoto článku je stanovit principy pojmenovávání koní v radziwiłłovských stádech. Přestože neopomíjím informace o koních, které obsahují (například pohlaví a vlastnosti), je důležité si uvědomit, že tato jména vytvořili a používali lidé. Proto se zamýšlím také nad aspekty lidských dějin, které odhalují. 4 Za tímto účelem jsou všechny formy uvedeny a následně analyzovány. Zvláštní pozornost věnuji jejich etymologii, se zaměřením na určení jazyka původu, a jejich sémantice. Třídím je do sémantických polí a pokouším se odvodit motivace, které vedly k užití těchto konkrétních forem jako hipponym. To vede k závěrům o tvůrcích a uživatelích jmen – o jejich mentalitě a intelektuálních obzorech. V textu používám kvalitativní analýzu. Tento přístup je odůvodněn snahou odpovědět na otázky, jak byli koně pojmenováváni a proč byla zvolena právě tato jména. Pramenný materiál je pravděpodobně neúplný (je možné, že mnoho dalších koní jména mělo, ale nebyla zaznamenána) a některé formy, s nimiž se setkáváme, vyvolávají výše uvedené pochybnosti. Navíc si nemůžeme být vždy jisti, zda opakující se jméno označuje stejné, nebo různá zvířata. Z těchto důvodů jsem se zdržel určování četnosti jednotlivých hipponym nebo jejich skupin, protože výsledky by byly pravděpodobně velmi pochybné. 2. HIPPONYMA Jména jsou níže uvedena v abecedním pořadí v nominativu. Původní pravopis je zachován. Varianty hipponym (včetně pravopisných chyb) jsou uvedeny všechny, oddělené lomítky, přičemž nejpřesnější forma je uvedena jako první. Všechny prameny jsou citovány v závorkách a uspořádány chronologicky. Jednotlivá hipponyma jsou oddělena středníky. Ženská hipponyma: Aisie (Inv. XXIX-249: 3); Antea (Inv. XXIX-249: 3); Arachna (Inv. XXVI-261: 4) / Rachna (Inv. XXVI-809: 6, 8); Ariadna (Inv. XXIX-249: 3; Inv. XXVI-809: 8) / Aryiadna (Inv. XXVI-261: 4) / Aryanna (Inv. XXVI-809: 6); Armida (Inv. XXIX-249: 3); Artemissia (Inv. XXVI-261: 4) / Archamissa (Inv. XXVI-809: 6, 8); Aspra (Inv. XXIX-249: 3); Astrea (Inv. XXVI-809: 8); Atalanta (Inv. XXVI-17: 50, 83, 89, 94; Inv. XXIX-249: 3; Inv. XXVI-192: 1) / Atalianta (Inv. XXVI-17: 75) / Athalanta (Inv. XXVI-17: 40) / Atalantas (Inv. XXVI-809: 8); Badessa (Inv. XXIX-249: 4); Baszanka (Inv. XXVI-17: 28, 31–32, 49, 63, 65, 67, 72–75, 83, 94, 101, 107) / Baszantka (Inv. XXVI-17: 20, 23–24, 60); Beladona (Inv. XXVI-17: 22, 29, 48–49, 60, 66, 75, 97, 108) / Belladona (Inv. XXVI-17: 27, 31–32, 69, 83, 101; Inv. XXIX-249: 1, 4) / Bella donna (Inv. XXVI-17: 40) / Beliadona (Inv. XXVI-17: 75) / Belatona (Inv. XXVI-17: 14); Bekulsza (Inv. XXVI-17: 28, 30, 32, 48, 66–68, 71, 83, 87) / Biekulsza (Inv. XXVI-17: 60, 107); Bellona (Inv. XXVI-192: 1; Inv. XXVI-809: 8); Betta (Inv. XXIX-249: 4); Białogrodka (Inv. XXVI-17: 23, 27, 29–30, 49, 53, 56, 60, 68, 72, 76, 82–83, 89, 94, 101, 105); Bisua (Inv. XXIX-249: 4); Blanka (Inv. XXVI-17: 102); Brodka (Inv. XXVI-17: 37, 84); Camilla (Inv. XXIX-249: 5); Ceres (Inv. XXVI-261: 4) / Cyrys (Inv. XXVI-809: 6, 8); Cicalina (Inv. XXIX-249: 5); Ciciliana (Inv. XXIX-249: 5); Cicliluzsa (Inv. XXIX-249: 5); 5 Ciciscatina (Inv. XXIX-249: 5); Cinthia (Inv. XXIX-249: 5); Corutea (Inv. XXIX-249: 5); Czeszka (Inv. XXVI-17: 63); Dama (Inv. XXVI-17: 21, 23, 48, 65, 89, 94, 105; Inv. XXIX-249: 6); Dąmzella (Inv. XXIX-249: 6); Deka (Inv. XXIX-249: 6); Diana (Inv. XXIX-249: 6) / Dianna (Inv. XXVI-192: 1) / Dyanna (Inv. XXVI-809: 8) / Dyianna (Inv. XXVI-261: 4); Dido (Inv. XXVI-809: 8); Dolatyczka (Inv. XXVI-17: 27, 29, 54, 57, 82) / Dolaticzka (Inv. XXVI-17: 72–73, 82); Dorinda (Inv. XXIX-249: 6); Dropka (Inv. XXVI-17: 32, 49, 83, 89, 95, 102, 106); Dryada (Inv. XXVI-809: 6, 8) / Dryiada (Inv. XXVI-261: 4); Emne (Inv. XXIX-249: 7); Farfarella (Inv. XXIX-249: 8); Fatima (Inv. XXVI-17: 101, 104); Fatma (Inv. XXIX-249: 8); Flora (Inv. XXVI-192: 1; Inv. XXVI-809: 6, 8); Fortuna (Inv. XXVI-17: 20, 23, 32, 50, 60, 67, 69, 75, 83, 87, 91, 102; Inv. XXIX-249: 8); Garbata (Inv. XXVI-17: 72–73, 76, 82, 101); Giul (Inv. XXIX-249: 9); Gwiazda (Inv. XXVI-17: 63; Inv. XXIX-249: 9); Hasanka (Inv. XXVI-17: 27, 29, 31–32, 53–54, 56, 69, 76, 82–83, 89, 95, 105–106) / Hasantka (Inv. XXVI-17: 24, 60) / Asanka (Inv. XXVI-17: 72); Io (Inv. XXVI-261: 4) / Iwa (Inv. XXVI-809: 6, 8); Irys (Inv. XXVI-809: 8); Juno (Inv. XXVI-192: 1; Inv. XXVI-261: 4; Inv. XXVI-809: 6, 8); Kadyn (Inv. XXIX-249: 13); Katonka (Inv. XXVI-17: 29, 54, 57, 63, 73, 76, 82, 107); Kawka (Inv. XXIX-249: 13); Kierime (Inv. XXIX-249: 13); Klorys (Inv. XXVI-261: 4) / Florys (Inv. XXVI-809: 6); Kmarica (Inv. XXIX-249: 2); Kornice (Inv. XXIX-249: 13); Korona (Inv. XXIX-249: 13); Kosata (Inv. XXVI-17: 63, 102, 105); Kosmirka (Inv. XXVI-17: 63); Kusiade (Inv. XXIX-249: 13); Laura (Inv. XXIX-249: 14); Lątka (Inv. XXVI-17: 63); Lucca (Inv. XXIX-249: 14); Lucina (Inv. XXVI-192: 1) / Lucyna (Inv. XXVI-809: 8); Luna (Inv. XXVI-17: 27, 29, 50, 67, 101); Lysica (Inv. XXVI-17: 63); Łachewka (Inv. XXVI-809: 8); Ładna (Inv. XXVI-809: 7; Inv. XXVI-320: 4); Mała (Inv. XXVI-809: 7); Mamka (Inv. XXVI-17: 63); Marszałkowna (Inv. XXVI-17: 102); Martica (Inv. XXIX-249: 15); Menica (Inv. XXIX-249: 15); Misurka (Inv. XXVI-17: 24, 27, 29, 31–32, 49, 55, 60, 65, 67, 69, 72–73, 77, 82, 87, 95, 101) / Mysurka (Inv. XXVI-17: 83); Musulmanka (Inv. XXVI-17: 101); Narcissa (Inv. XXIX-249: 16); Nisz czycha (Inv. XXVI-17: 65, 67, 72–73, 75, 82, 101); Nizka (Inv. XXIX-249: 16); Nozderka (30, 32, 48, 60, 63, 66, 68, 73, 87, 101, 108) / Nasderka (Inv. XXVI-17: 83) / Nozdorka (Inv. XXVI-17: 82); Nożka (Inv. XXVI-17: 63); Orlianka (Inv. XXVI-17: 63); Ortega (Inv. XXIX-249: 17); Oszmianka (Inv. XXVI-17: 63); Pallas (Inv. XXVI-809: 8); Pandora (Inv. XXVI-192: 1; Inv. XXVI-809: 8); Panna (Inv. XXVI-17: 40, 103; Inv. XXIX-249: 1, 18); Paraska (Inv. XXVI-17: 90); Persa (Inv. XXVI-17: 32, 52, 56, 60, 72, 76, 82, 85, 89, 94, 105); Piękna (Inv. XXVI-809: 7; Inv. XXVI- 6 320: 4); Podlaszanka (Inv. XXVI–17: 63); Pomona (Inv. XXVI–192: 1; Inv. XXVI–809: 6, 8); Ponczoska (Inv. XXVI–17: 41); Prozerpina (Inv. XXVI–192: 1; Inv. XXVI–261: 4); Ilustrace 1. Inv. XXVI-39: 1 7 Ilustrace 2. Inv. XXVI-192: 1 8 Ilustrace 3. Inv. XXVI-277: 1 9 Saracenka (Inv. XXVI-17: 30, 32, 48, 60, 66, 68, 83) / Saracynka (Inv. XXVI-17: 65) / Saracyntka (Inv. XXVI-17: 19) / Saracintka (Inv. XXVI-17: 24); Saracina (Inv. XXIX-249: 20); Sazarenka (Inv. XXVI-17: 107); Selima (Inv. XXIX-249: 20); Sołtana (Inv. XXVI-17: 19, 31, 32, 65, 69, 101; Inv. XXIX-249: 20) / Sultana (Inv. XXVI-17: 90; Inv. XXIX-249: 1); Srzednia (Inv. XXVI-17: 32, 72, 76, 82, 85, 89); Szarefa (Inv. XXVI-17: 24, 27–28, 48, 66, 72, 82–83, 87, 101, 106; Inv. XXIX-249: 2, 20) / Szareffa (Inv. XXVI-17: 30, 32, 68) / Szarofa (Inv. XXVI-17: 82); Szumna (Inv. XXVI-17: 24, 30, 48, 60, 66, 68, 71, 77, 83, 87, 101); Wentura (Inv. XXVI-17: 101; Inv. XXIX-249: 23); Wenus (Inv. XXVI-261: 4; Inv. XXVI-809: 6, 8) / Venus (Inv. XXVI-192: 1); Wizunka (Inv. XXVI-17: 36, 84, 91); Żamoiska (Inv. XXVI-17: 101). Mužská hipponyma: Abaza (Inv. XXVI-767: 1); Abazibasa (Inv. XXIX-249: 3); Abdula (Inv. XXIX-249: 3); Abubakir (Inv. XXIX-249: 3); Achmet (Inv. XXVI-767: 1); Admet (Inv. XXIX-249: 3); Adnaga (Inv. XXIX-249: 1, 3); Adonis (Inv. XXIX-249: 3); Adrast (Inv. XXVI-39: 2; Inv. XXIX-249: 3); Adzgar (Inv. XXIX-249: 2–3); Aga (Inv. XXIX-249: 3); Ahuilin (Inv. XXVI-39: 1); Aiu (Inv. XXIX-249: 3); Aladin (Inv. XXIX-249: 3); Albadzar (Inv. XXIX-249: 3); Albаtraz (Inv. XXVI-39: 1); Algazaga (Inv. XXIX-249: 3); Alibey (Inv. XXVI-39: 1; Inv. XXIX-249: 1, 3); Alizan (Inv. XXIX-249: 1, 3); Almadin (Inv. XXIX-249: 3); Almat (Inv. XXIX-249: 3); Almostan (Inv. XXIX-249: 3); Ał (Inv. XXIX-249: 3); Ałgaman (Inv. XXIX-249: 3); Amurat Basza (Inv. XXIX-249: 3); Apollo (Inv. XXIX-249: 3); Aquila (Inv. XXIX-249: 3); Aquilone (Inv. XXIX-249: 3); Arab (Inv. XXIX-249: 3); Arabin (Inv. XXIX-249: 3); Argon (Inv. XXIX-249: 3); Arłan (Inv. XXIX-249: 3); Arszember (Inv. XXIX-249: 1, 3) / Arsambek (Inv. XXVI-17: 103); Artanaga (Inv. XXIX-249: 3); Asłan (Inv. XXIX-249: 3); Assan (Inv. XXVI-17: 40); Aten Agn (Inv. XXIX-249: 3); Atytbasza (Inv. XXIX-249: 3); Azgar (Inv. XXVI-17: 40); Azmon (Inv. XXIX-249: 3); Babor (Inv. XXIX-249: 4); Bachmat (Inv. XXVI-17: 103); Bachur (Inv. XXIX-249: 2); Baiazет (Inv. XXVI-17: 104; Inv. XXIX-249: 4) / Bayazet (Inv. XXVI-17: 78); Baio (Inv. XXIX-249: 4); Baisangor (Inv. XXIX-249: 4); Bandel (Inv. XXIX-249: 4); Barbarczyk (Inv. XXIX-249: 4); Bason (Inv. XXIX-249: 4); Basor (Inv. XXIX-249: 4); Basza (Inv. XXVI-17: 3, 14, 18, 22, 24, 60, 73, 82, 97, 101–103, 108; Inv. XXVI-39: 1; Inv. XXIX-249: 4; Inv. XXVI-767: 1); Bazat (Inv. XXIX-249: 4); Beas (Inv. XXIX-249: 4); Beglerbek (Inv. XXIX-249: 1) / Beklerbek (Inv. XXIX-249: 4); Bek (Inv. XXVI-17: 40, 78, 104; Inv. XXIX-249: 4); Belax (Inv. XXVI-39: 1); Bellumor (Inv. XXIX-249: 4); Berber (Inv. XXIX-249: 4); Berdebusz (Inv. XXIX-249: 2, 4); Bezlierbeg (Inv. XXVI-39: 1); Bielak (Inv. XXIX-249: 2); Biskup (Inv. XXVI-192: 1–2) / Bysкup (Inv. XXVI-192: 2); Bizarro (Inv. XXIX-249: 4); Bojownik (Inv. XXIX-249: 4); Bonaroba (Inv. XXIX-249: 4); Brolis (Inv. XXVI-17: 40); Busader (Inv. XXIX-249: 4); Busman (Inv. XXIX-249: 4); 10 Celebi (Inv. XXVI–39: 2); Ceruo (Inv. XXIX–249: 5); Chidalgo (Inv. XXIX–249: 5); Cigno (Inv. XXIX–249: 5); Cursir (Inv. XXIX–249: 5); Cwerk (Inv. XXVI–17: 104) / Cwerka (Inv. XXVI–17: 41) / Czwyrka (Inv. XXVI–17: 78); Czaban (Inv. XXVI–809: 6; Inv. XXVI–809: 8); Czaus (Inv. XXVI–767: 1); Czerkies (Inv. XXVI–767: 1); Czerniec (Inv. XXIX–249: 5); Czuprynka (Inv. XXVI–261: 4; Inv. XXVI–277: 1); Daraga (Inv. XXIX–249: 6); Deli (Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 6); Delikazy (Inv. XXIX–249: 6); Deresz (Inv. XXIX–249: 1, 6); Derwisz (Inv. XXIX–249: 6); Dewedzi (Inv. XXVI–767: 1); Diarbek (Inv. XXIX–249: 6); Dominikan (Inv. XXVI–192: 1–2); Dorgut (Inv. XXIX–249: 6, 11); Dragaman (Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 6); Drago (Inv. XXIX–249: 6); Dragone (Inv. XXIX–249: 6); Dromeder (Inv. XXIX–249: 6); Druh (Inv. XXIX–249: 6, 11) / Druch (Inv. XXVI–17: 78, 104) / Druha (Inv. XXVI–17: 41); Dundar (Inv. XXVI–767: 1); Dziafer (Inv. XXIX–249: 6); Dziambas (Inv. XXIX–249: 6); Dźianet (Inv. XXVI–17: 28, 34, 36–37, 41, 70, 84); Dziedzic (Inv. XXIX–249: 6); Dziwosz (Inv. XXVI–39: 2; Inv. XXIX–249: 6); Dzułdam (Inv. XXIX–249: 1) / Dziułdam (Inv. XXIX–249: 6); Emit (Inv. XXIX–249: 7); Erdeli (Inv. XXIX–249: 7); Esmer (Inv. XXIX–249: 7); Ezergel (Inv. XXVI–767: 1); Falkone (Inv. XXIX–249: 8); Fanax (Inv. XXIX–249: 8); Farkacz (Inv. XXVI–17: 78, 103; Inv. XXIX–249: 1, 8); Farzand (Inv. XXIX–249: 8); Faworit (Inv. XXVI–17: 103; Inv. XXIX–249: 8); Fedweresz (Inv. XXIX–249: 8); Feraz (Inv. XXIX–249: 8); Fraidun (Inv. XXIX–249: 8); Frank (Inv. XXVI–17: 103; Inv. XXIX–249: 8); Frez (Inv. XXVI–17: 40); Furman (Inv. XXIX–249: 1); Galfit (Inv. XXIX–249: 9); Gallant (Inv. XXIX–249: 9); Gałga (Inv. XXIX–249: 9); Ganzaga (Inv. XXIX–249: 9); Gardar (Inv. XXVI–39: 2); Gatto (Inv. XXIX–249: 9); Gazi (Inv. XXIX–249: 9); Gazun (Inv. XXIX–249: 9); Gernelino (Inv. XXIX–249: 9); Gieyk (Inv. XXIX–249: 9); Gnatos (Inv. XXVI–17: 104); Greczyn (Inv. XXIX–249: 9); Haban (Inv. XXVI–17: 2); Hagmed (Inv. XXIX–249: 10); Halibasza (Inv. XXVI–17: 15, 19, 23–24, 26–30, 32, 40, 48, 52, 60, 62, 65–68, 76–77, 82–83, 87–89, 94, 102, 105, 107) / Halybasza (Inv. XXVI–17: 56) / Allibasza (Inv. XXVI–17: 72–73) / Alijbasza (Inv. XXIX–249: 3) / Chalibasza (Inv. XXVI–17: 3, 74); Hamed (Inv. XXIX–249: 10); Hamza (Inv. XXIX–249: 10); Han (Inv. XXIX–249: 10); Harun (Inv. XXIX–249: 10); Hasan (Inv. XXIX–249: 2, 10); Hemetbasza (Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 10); Herkules (Inv. XXIX–249: 10); Hildrin (Inv. XXIX–249: 10); Hodzy (Inv. XXIX–249: 10); Homar (Inv. XXIX–249: 10); Hospodar (Inv. XXIX–249: 10); Imperial (Inv. XXVI–17: 26, 33–34, 40, 70, 85, 103–104; Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 12) / Imperyal (Inv. XXVI–17: 79) / Imperian (Inv. XXVI–17: 28); Jafar (Inv. XXIX–249: 12); Janczar (Inv. XXIX–249: 12); Janczaraga (Inv. XXVI–17: 103; Inv. XXIX–249: 12); Jazgierd (Inv. XXIX–249: 12); Jelonek (Inv. XXIX–249: 1, 12); Jorga (Inv. XXVI–767: 1); Junak (Inv. XXVI–17: 31–32, 40, 66, 69, 72, 76, 78, 88–89, 94, 97, 101–103, 105, 107–108; Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 12); 11 Kader (Inv. XXIX–249: 13); Kadey (Inv. XXVI–39: 2; Inv. XXIX–249: 13) / Kadei (Inv. XXVI–17: 103); Kaimar (Inv. XXIX–249: 13); Kamoty (Inv. XXIX–249: 13); Kantimir murza (Inv. XXIX–249: 13); Kantymier (Inv. XXVI–767: 1); Kapitan (Inv. XXIX–249: 13) / Capitan (Inv. XXVI–17: 103–104; Inv. XXIX–249: 2) / Kapytan (Inv. XXVI–17: 78); Kapłan (Inv. XXIX–249: 13); Kara (Inv. XXIX–249: 13); Karakaszbasza (Inv. XXIX–249: 13); Karaman (Inv. XXVI–17: 26, 28, 33, 36–37, 40, 78, 84, 104; Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 13); Karaś (Inv. XXVI–261: 1; Inv. XXVI–277: 1; Inv. XXVI–988: 1); Karga (Inv. XXIX–249: 13); Katafrakt (Inv. XXVI–17: 78; Inv. XXIX–249: 13) / Katafract (Inv. XXVI–17: 103); Katarasz (Inv. XXIX–249: 2, 11, 13) / Kataraz (Inv. XXIX–249: 13); Katona (Inv. XXVI–17: 1, 3, 16, 23, 26–29, 36–38, 40, 60, 63, 65, 78, 82; Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 13); Kawałek (Inv. XXIX–249: 11); Kaymakan (Inv. XXIX–249: 13); Kermon (Inv. XXIX–249: 13); Kezay (Inv. XXVI–39: 1); Kiczyn (Inv. XXIX–249: 2, 13); Kieskin (Inv. XXIX–249: 13); Kihay (Inv. XXIX–249: 1, 13); Kir (Inv. XXIX–249: 13); Kiral (Inv. XXIX–249: 13); Kislaraga (Inv. XXIX–249: 13); Kitasit (Inv. XXIX–249: 13); Kmarik (Inv. XXIX–249: 2); Knecht (Inv. XXIX–249: 2, 13); Knyazyk (Inv. XXVI–17: 78); Konillo (Inv. XXIX–249: 13); Korno (Inv. XXIX–249: 13); Krolewic (Inv. XXVI–17: 33–34, 41, 70, 86, 103); Krzywoszyja (Inv. XXVI–277: 1) / Krzywoszyja (Inv. XXVI–809: 6, 8); Kuła (Inv. XXIX–249: 13); Kurcyusz (Inv. XXVI–17: 78) / Kurciuss (Inv. XXVI–17: 104); Kurd (Inv. XXIX–249: 13); Kursit (Inv. XXIX–249: 11); Kuzgun (Inv. XXIX–249: 13); Lampart (Inv. XXVI–17: 41); Leon (Inv. XXIX–249: 14); Leone (Inv. XXIX–249: 14); Leopardo (Inv. XXIX–249: 14); Lewkur (Inv. XXVI–17: 104); Liardo (Inv. XXIX–249: 14); Liaszek (Inv. XXIX–249: 2); Lisek (Inv. XXIX–249: 14); Lupo Ceruiero (Inv. XXIX–249: 14); Łopot (Inv. XXVI–320: 3); Magrasz (Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 15) / Magrarz (Inv. XXIX–249: 2); Mallatesta (Inv. XXIX–249: 15); Mamakona (Inv. XXIX–249: 15); Mandrut (Inv. XXIX–249: 15); Manswelt (Inv. XXIX–249: 15); Marwan (Inv. XXIX–249: 15); Mascaoren (Inv. XXIX–249: 15); Masulman (Inv. XXVI–39: 2); Maur (Inv. XXVI–39: 1; Inv. XXIX–249: 1, 15); Mesitele (Inv. XXIX–249: 15); Miser (Inv. XXIX–249: 15); Mokafi (Inv. XXIX–249: 15); Moktaden (Inv. XXIX–249: 15); Mondar (Inv. XXIX–249: 15); Montan (Inv. XXIX–249: 15); Morad (Inv. XXIX–249: 15); Mosello (Inv. XXIX–249: 15); Motady (Inv. XXIX–249: 15); Mroczek (Inv. XXVI–261: 1, 3; Inv. XXVI–277: 1); Mufty (Inv. XXIX–249: 15); Murtazibasza (Inv. XXIX–249: 15); Murza (Inv. XXVI–17: 40, 103; Inv. XXIX–249: 1, 15); Mustafa (Inv. XXIX–249: 15); Musulman (Inv. XXIX–249: 1, 15); Mysy r (Inv. XXIX–249: 1); Narsi (Inv. XXIX–249: 16); Noscic (Inv. XXVI–277: 1); Ociali Basza (Inv. XXIX–249: 17); Omar (Inv. XXIX–249: 17); Orlando (Inv. XXIX–249: 17); Orso (Inv. XXIX–249: 17); Osman (Inv. XXIX–249: 17); Otman (Inv. XXIX–249: 17); Otmar (Inv. XXIX–249: 17); Ozon (Inv. XXIX–249: 17); Padiszach (Inv. XXIX–249: 18); Panic (Inv. XXIX–249: 18); Pardur (Inv. XXIX–249: 18); Patoczy (Inv. XXIX–249: 18); Pebratim (Inv. XXIX–249: 18); Pegazo (Inv. XXIX–249: 18); Pei (Inv. XXIX–249: 18); Pellik an (Inv. XXIX–249: 18); Pereni (Inv. XXIX–249: 18); Pers (Inv. XXIX-249: 18); Pieszczoch (Inv. XXVI-17: 26–29, 31–32, 56, 69, 74, 83, 91; Inv. XXIX-249: 18) / Pieszczох (Inv. XXVI-17: 25, 48, 53, 62, 67, 77, 87–89) / Pieszczioch (Inv. XXVI-17: 40); Płatek (Inv. XXVI-17: 40, 104) / Płatek (Inv. XXVI-17: 78); Podolec (Inv. XXIX-249: 18); Pollito (Inv. XXIX-249: 18); Popek (Inv. XXVI-320: 3); Pospiech (Inv. XXVI-39: 1; Inv. XXIX-249: 18); Princ (Inv. XXIX-249: 18); Rabikan (Inv. XXVI-17: 40, 78, 103; Inv. XXIX-249: 19); Rabikanik (Inv. XXIX-249: 2); Raches Beg (Inv. XXIX-249: 19); Rasis (Inv. XXIX-249: 19); Razi (Inv. XXIX-249: 19); Roan (Inv. XXIX-249: 19); Rokun (Inv. XXIX-249: 19); Rostambek (Inv. XXIX-249: 19); Roszkopek (Inv. XXIX-249: 2, 19); Rura (Inv. XXVI-192: 1–2); Rurka (Inv. XXVI-261: 3); Safa (Inv. XXIX-249: 20); Sal adyn (Inv. XXIX-249: 20); Sander Beg (Inv. XXIX-249: 20); Sar acyn (Inv. XXIX-249: 20); Sardak (Inv. XXVI-17: 2); Sardar (Inv. XXIX-249: 20); Sart (Inv. XXIX-249: 2, 20); Sarus (Inv. XXIX-249: 20); Scandar (Inv. XXIX-249: 20); Seg (Inv. XXIX-249: 20); Selim (Inv. XXIX-249: 20); Sinon Basza (Inv. XXIX-249: 20); Skoczek (Inv. XXVI-17: 85, 91–92, 103; Inv. XXVI-261: 4; Inv. XXVI-277: 1); Skrzydlicz (Inv. XXIX-249: 20); Smoczek (Inv. XXIX-249: 1, 20); Solficar Beg (Inv. XXIX-249: 20); Sołtan (Inv. XXVI-39: 1; Inv. XXIX-249: 1; Inv. XXVI-767: 1); Spadek (Inv. XXVI-17: 26, 28, 40); Sperniero (Inv. XXIX-249: 20); Strocka (Inv. XXVI-17: 28, 33, 70, 103) / Strocka (Inv. XXVI-17: 41) / Sroczka (Inv. XXVI-17: 86); Sufar (Inv. XXIX-249: 20); Sulfikar (Inv. XXIX-249: 1) / Sulficar (Inv. XXIX-249: 20); Suliman (Inv. XXIX-249: 1, 20); Sułach (Inv. XXIX-249: 20); Sułak (Inv. XXVI-17: 60, 65) / Sulak (Inv. XXVI-17: 40); Sułtan (Inv. XXIX-249: 20); Syndziach (Inv. XXIX-249: 20); Szahin (Inv. XXIX-249: 20); Szahinaga (Inv. XXIX-249: 20); Szahingierey (Inv. XXIX-249: 20); Szamski (Inv. XXIX-249: 20); Szapur (Inv. XXIX-249: 20); Szaszawar (Inv. XXIX-249: 20); Szpay (Inv. XXIX-249: 20) / Szp aii (Inv. XXIX-249: 2); Szpayłaga (Inv. XXIX-249: 20); Szturnel (Inv. XXIX-249: 1, 20); Szumny (Inv. XXIX-249: 20); Taimur (Inv. XXIX-249: 21); Tamerlan (Inv. XXVI-17: 103; Inv. XXIX-249: 1, 21) / Temerlan (Inv. XXVI-39: 1) / Temerlyan (Inv. XXVI-17: 78); Tamur (Inv. XXIX-249: 21); Tarant (Inv. XXVI-17: 30–34, 40, 55, 57, 69–70, 78, 85–86, 102, 104); Testa de Cinoro (Inv. XXIX-249: 21); Tigre (Inv. XXIX-249: 21); Turalibek (Inv. XXIX-249: 21); Turek (Inv. XXVI-17: 26, 28, 33, 70, 78, 85, 104); Turtumir (Inv. XXIX-249: 21); Ułak (Inv. XXIX-249: 22); Unimel (Inv. XXIX-249: 22); Wara (Inv. XXVI-17: 26, 28, 38, 63, 84; Inv. XXIX-249: 1, 23) / Warra (Inv. XXVI-17: 40); Wayda (Inv. XXVI-17: 78; Inv. XXIX-249: 23) / Waida (Inv. XXVI-17: 104); Welibek (Inv. XXVI-39: 1; Inv. XXIX-249: 23); Wernulo (Inv. XXIX-249: 23); Wezyr (Inv. XXVI-17: 103; Inv. XXIX-249: 1, 23) / Wezer (Inv. XXVI-17: 97, 101, 102, 108) / Wezir (Inv. XXVI-39: 1–2); Wilenczyk (Inv. XXVI-809: 8) / Wilęnczyk (Inv. XXVI-809: 6); Witeż (Inv. XXVI-17: 21, 25–28, 31, 33, 50, 54, 57, 66–67, 71–72, 74, 76–77, 83, 87–89, 95, 102, 106–107) / Witeś (Inv. XXVI-17: 69, 72) / Witez (Inv. XXIX-249: 1, 23) / Wites (Inv. XXVI-17: 40) / Wytesz (Inv. XXVI-17: 78); Witro (Inv. XXVI-39: 1); Wojewoda (Inv. XXVI-261: 13 1–2; Inv. XXVI-988: 1); Wolpe (Inv. XXIX-249: 23); Woltore (Inv. XXIX-249: 23); Workutab (Inv. XXIX-249: 1, 23); Wrony (Inv. XXVI-17: 85); Żafa (Inv. XXIX-249: 23); Żmika (Inv. XXVI-17: 41); Żołdat (Inv. XXIX-249: 1, 23); Żołnierz (Inv. XXVI-17: 40, 104; Inv. XXIX-249: 23) / Żolnyerz (Inv. XXVI-17: 78); Żorkieszy (Inv. XXIX-249: 23); Żydek (Inv. XXIX-249: 2, 23). 3. POJMENOVACÍ KONVENCE Ne všechny výše uvedené hipponyma jsou jasné. V mnoha případech je však možné zjistit jejich etymologii a význam. Lze dospět k závěru, že tato jména nebyla libovolná, nýbrž odkazovala k několika sémantickým polím, a tvořila tak promyšlený pojmenovací systém. Řada forem popisuje znaky zvířat. Některé odkazují na vzhled, například: Baio (italsky „hnědák“), Bielak (← polské biały „bílý“), Blanka (← španělské blanco „bílý“; klisna byla v inventáři popsána jako bílá), Garbata (polsky „hrbatá“), Kara (turecky „černá“), Krzywoszyja / Krzywoszyja (← polské krzywy + szyja „křivo-krká“), Lysica (← polské łysy „lysý“), Ładna (polsky „hezká“), Mała (polsky „malá“), Piękna (polsky „krásná“) a Wrony (polsky „černý“). Zavádějící je forma Karaś, která v polštině doslova znamená „karas“. Inventář však uvádí, že hřebec byl kary („černý“), což naznačuje, že hipponymum odkazuje na vzhled koně. Je založeno na fonetické podobnosti obou slov. Jiná skupina hipponym odkazuje na chování, například: Niszcz ycha (← polské niszczyć „ničit“), Pospiech (polsky „spěch“) a Skoczek (polsky „skokan“). Některá jména jsou založena na toponymech (pouze v jejich polských podobách) a možná označují místa původu koní, například: Orlianka (← Orla), Oszmianka (← Oszmiana „Ašmjany“), Podlaszanka (← Podlasie „Podlesí“), Wilenczyk / Wileńczyk (← Wilno „Vilnius“), Wizunka (← Wiżuny „Vyžuonos“). U klisen nacházíme jména spojená s „ženstvím“, například: Dama (polsky „dáma“), Kadyn (← turecké kadın „žena“), Mamka (polsky „kojná“), Panna (polsky „dívka“) nebo odvozená od slov spojených s krásou: Gi ul (← turecké gül „růže“) či Gwiazda (polsky „hvězda“). U hřebců se však používala jména odkazující na boj a odvahu, typicky odvozená z polštiny, například: Bojownik („bojovník“), Janczar („jančář“), Junak („statečný mladík“), Knecht („pěšák“), Witeś / Witez / Wites / Witesz („statečný rytíř“) a Żołnierz / Żolnyerz („voják“). Jiná skupina jmen odkazuje na významné úřady spojené s mocí, například: Biskup / Bys kup (polsky „biskup“), Hospodar, Imperial / Imperyal / Imperian (← latinské imperialis), Krolewic (polsky „kralevic“), Princ (← německé Prinz „princ“) a Wojewoda (polsky „vojvoda“). Významným zdrojem inspirace byla řecká a římská mytologie, zejména u ženských forem. Patří sem například: Adonis, Apollo, Bellona, Ceres / Cyrys, Dido, Dryada / 14 Dryiada („dryáda“), Flora, Fortuna, Herkules („Herkules“), Irys („Iris“), Juno, Luna, Pallas, Pegazo (← italské Pegaso „Pegasus“), Pomona a Wenus / Venus. Řada uvedených hipponym odkazuje k široce chápanému muslimskému světu. Kromě tureckých výpůjček některá jména vycházejí z osobních jmen, například: Achmed („Ahmed“), Aladin („Aladin“), Baiazet / Bayazet („Bajezid“), Fatima, Fatma, Mustafa, Omar, Osman, Suliman („Sulejman“), a z etnonym, například: Arab; Czerkies („Čerkes“); Maur („Maur“); Pers („Peršan“); Saracenka / Saracynka / Saracynka / Saracintka, Saracina, Saracyn („Saracén“); a Turek („Turk“). Jiná hipponyma odkazují k islámu: Derwiz („derviš“); Masulman, Musulman, Musulmanka („muslim“). Další samostatná skupina je odvozena od názvů úřadů, povolání a titulů, například: Aga („aga“); Basza („paša“); Dragaman („dragoman“); Mufty („muftí“); Padiszach („padíšáh“); Soltan, Soltana / Sultana, Sultan (← sultan „sultán“); a Wezyr / Wezer / Wezir („vezír“). Několik jmen odkazuje na historické postavy, včetně: Kantimir murza, Kantymier (Kantemir Murza, tatarský vojevůdce, zemřel 1637); Karakaszbasza (Karakash Mehmed Pasha, beylerbey Budína, který zemřel v bitvě u Chotynu roku 1621); Saladyn (Saladin, sultán Egypta a Sýrie, zemřel 1193); a Taimur, Tamerlan / Temerlan / Temerlyan, Tamur (Timur, zakladatel Timurovské říše, zemřel 1405). Bez ohledu na svůj jazykový původ byly všechny tyto formy zprostředkovány polštinou. Důležitým zdrojem hipponym byly obecné názvy jiných živočišných druhů. Savci jsou zastoupeni těmito názvy: medvěd (Aiu ← turecké ayı; Orso – italsky), kočka (Gatto – italsky), jelen (Ceruo ← italské cervo; Gieyk ← turecké geyik; Jelonek ← zdrobnělina polského jeleń), dromedár (Dromeder – polsky), liška (Lisek ← zdrobnělina polského lis; Wolpe ← italské volpe), levhart (Leopardo – patrně z italštiny), lev (Arhan ← zkomolené turecké aslan; Aslan; Leon ← španělské león; Leone – italsky), rys (Lupo Cerviero – italsky), králík (Konillo ← italské coniglio), tygr (Tigre – patrně z italštiny) a vlk (Kurd ← turecké kurt). Zavádějící je forma Kaplan (polsky „kněz“), která je v inventáři přeložena jako Lampart „levhart“ (v Inv. XXIX-249 byla některá jména z jiných jazyků přeložena do polštiny – viz Ilustrace 4). Ve skutečnosti pochází z tureckého kaplan („tygr“). Pardur je v inventáři přeložen jako Ryś („rys“), ale pravděpodobně jde o zkomolený zápis slova pardus (latinsky „levhart“). Mezi ptačí druhy zastoupené v hipponymech patří: vrána (Karga – turecky, Kornice ← italské cornacchia), orel (Aquila – italsky/latinsky), sokol (Falkone ← italské/latinské falco), kavka (Kawka – polsky), pelikán (Pellikan – polsky), krkavec (Korno ← italské corvo, Kuzgun – turecky), jestřáb (Sperniero ← italské sparviero), labuť (Cigno – italsky) a sup (Woltore ← italské vùlture). Jediným zastoupeným plazem je zmije (Zmijka ← zdrobnělina polského żmija). Inspirací byli také draci (Drago, Dragone – italsky; Smoczek ← zdrobnělina polského smok). Existují také jména, která nezapadají do žádné z těchto kategorií, ačkoli jejich význam je srozumitelný. Patří sem například: Dziwosz (← polské dziwny „podivný“); Dziedzic (polsky „dědic“); Kawałek (polsky „kousek“); Rura, Rurka (polsky „trubka“); a Wernulo (← italské vermiglio „rumělkový“). 15 Stojí za zmínku, že ruské příklady analyzované E. Varnikovou se do určité míry vztahovaly ke stejným sémantickým polím: vzhledu zvířat, etnonymům, toponymům, úřadům, antroponymům a jiným živočišným druhům. Nebyly však přejaty z jiných jazyků (Varnikova 2020). Podobné byly motivace jmen koní Moncadů na Sicílii, která také vycházela téměř výhradně z místního jazyka, s jedinou latinskou výjimkou (Castiglione 2021). Ilustrace 4. Inv. XXIX-249: 23 16 Zůstává nejasné, jak přesně proces tvorby hipponym v radziwiłłovských stádech probíhal. Prameny ukazují pouze to, že dcery byly někdy pojmenovávány po svých matkách (Inv. XXVI-17: 27, 32). Jak bylo uvedeno v průběhu analýzy, hipponyma byla odvozována od slov v různých jazycích, přičemž nejčastěji se používala polština, turečtina a italština. V případě mytologických postav se objevují také příklady z latiny a staré řečtiny (pravděpodobně prostřednictvím latiny). Případy jmen pocházejících přímo z latiny jsou vzácné. Několik příkladů lze vysledovat ke španělským slovům – k výše uvedeným formám můžeme přidat Chidalgo (← hidalgo „šlechtic“) a Ortega (příjmení). Zdá se, že pouze jedno jméno vzniklo přímo z němčiny. Litevským příkladem je Brolis („bratr“). ZÁVĚRY Hipponyma používaná v radziwiłłovských stádech tvoří bohatou a rozmanitou skupinu lexikálních jednotek. Jak bylo ukázáno, tato jména tvoří promyšlený pojmenovací systém, který lze chápat také v kontextu širších historických a kulturních jevů. Přítomnost koňských jmen odkazujících k muslimskému světu pouze v inventářích 17th. století může souviset s politickými a vojenskými dějinami Polsko-litevské unie, zejména s konflikty s Osmanskou říší a tatarskými vpády. Po Karlovickém míru (1699) tyto obavy z historické krajiny z velké části zmizely, ačkoli dříve byly pro obyvatele státu významné. Bez ohledu na svůj jazykový původ byla všechna hipponyma filtrována systémem polského jazyka. Pozoruhodným příkladem je skloňovaný tvar Arachna namísto původního nesklonného Arachne. Je důležité mít na paměti, že všechny inventáře byly napsány polsky, což byl pravděpodobně jediný jazyk, v němž autoři uměli psát. Skutečnost, že některá cizí jména byla v Inv. XXIX-249 přeložena do polštiny, tuto představu dále podporuje. Je pravděpodobné, že autoři neznali cizí jazyky, z nichž hipponyma pocházela, což může vysvětlovat, proč jsou některá z nich zkomolená. Autoři inventářů pravděpodobně nebyli příliš vzdělaní. Například Inv. XXVI-809 pravděpodobně sepsal někdo s malou či žádnou znalostí mytologie, kdo zaznamenával jména mytologických postav tak, jak je slyšel. To pomáhá vysvětlit výskyt zkomolených forem, jako jsou Iwa, Rachna a Cyrys namísto Io, Arachne a Ceres. Většinu mytologických jmen lze připsat době Michała Kazimierze Radziwiłła, který byl vzděláván v klasické literatuře a umění (Kucharski 2022: 82–83, 92) a mohl hrát roli při tvorbě těchto hipponym. Je zřejmé, že některá jména se v průběhu času používala pro různé koně. Například Skoczek byl zaznamenán jak v letech 1620–1621, tak v letech 1735–1736. Dokonce i koně žijící ve stejnou dobu 17 mohli mít stejné jméno, jak dokládá například rok 1629, kdy byla dvě zvířata pojmenována Wezir, přičemž jedno z nich bylo charakterizováno jako „staré“ (Inv. XXVI-39: 1–2). Výzkum ukazuje, že koně mohou reagovat na jednotlivá slova, pokud jsou používána konzistentně. To může platit i pro jejich jména (Stachurska et al. 2024). Zůstává však nejasné, jak – a zda vůbec – se analyzovaná hipponyma v radziwiłłovských stádech v praxi používala. Některá jména se vzhledem ke své délce nebo obtížné fonetice (např. Karakaszbasza) jeví pro pravidelné užívání jako značně nepraktická. Je třeba také uvést, že ne všichni koně patřící Radziwiłłům byli zaznamenáni jmény. Ve skutečnosti byla některá zvířata jednoduše popsána podle svých fyzických znaků, například jako „jeden hnědý kůň“ (Inv. XXVI-310: 2), nebo byla pouze spočítána (např. Inv. XXVI-445). To naznačuje, že koně, jejichž jména jsou zaznamenána, považovali jejich majitelé za cennější. Dále to dokládají inventáře, které zdůrazňují genealogii zvířat a uplatňované reprodukční strategie (nejzřetelněji v Inv. XXVI-17 – viz také Ilustrace 2 a 3). Na tato zvířata se pravděpodobně pohlíželo jako na znaky prestiže, nikoli pouze jako na pracovní sílu. Vzhledem k propracovanosti mnoha hipponym je rozumné předpokládat, že tato jména měla podobnou symbolickou úlohu. Vzhledem ke své propracovanosti a cizojazyčné etymologii byla pravděpodobně méně praktická než ruské a italské příklady analyzované E. Varnikovou, respektive M. Castiglionem (Varnikova 2020; Castiglione 2021), ačkoli ve všech třech případech byla hipponyma motivována podobně. Otázka však zůstává otevřená pro komparativní výzkum, který by vyžadoval další prozkoumání archivních zdrojů s cílem nalézt dosud neznámé příklady. Cenné by také bylo porovnat hipponyma s jinými zoonymy. Například ačkoli se práce Kamila Frejlicha (2025) primárně nezaměřuje na zoonyma, přináší poznatky o jménech psů patřících Radziwiłłům. Stejně jako jména koní byla i tato jména založena na vlastnostech zvířat. Na rozdíl od hipponym však odkazovala také k lovu, k němuž byli psi využíváni, a ke zvukům a hudebním nástrojům, které odkazovaly na štěkání a vytí. Množství raně novověkých jmen psů ve Varšavském archivu Radziwiłłů a potenciálně i dalších zoonymických forem v různých archivních sbírkách z daného období zůstává slibnou oblastí dalšího výzkumu. Jak bylo ukázáno výše, analýza hipponym z radziwiłłovských stád může vést k závěrům o mentalitě a intelektuálních obzorech magnátů a případně i jejich okolí: o jejich fascinaci muslimským světem (byť alespoň částečně živené vojenskou hrozbou), zájmu o klasickou mytologii, poněkud excentrické přitažlivosti cizích jazyků, příslušnosti k polsky mluvícímu kulturnímu okruhu a míře úcty, kterou projevovali koním ve svých stájích, pravděpodobně reprezentativním. Zkomoleniny jazykových forem zase umožňují usuzovat na omezenou úroveň kulturní kompetence nižších, avšak gramotných služebníků Radziwiłłů. Nepochybně by bylo možné provést obdobný výzkum také na dalších příkladech a osvětlit jím různé aspekty sociálních a kulturních dějin. 18 SOURCES Charczowski I: Rejestr porządku stajennego i rekwizytów różnych, tudzież koni stajennych <…> Pana Charczo[w]skiego, kasztelanica słońskiego, June 1774, Archiwum Państwowe w Przemyślu [further: AP Przemyśl], Archiwum Zamku Leskiego Krasickich [further: AZLK], no. 7. Charczowski II: Inwentarz, czyli zbiór rzeczy ruchomych <…> sukcesorów <…> Pana Władysława Charczowskiego, kasztelana słońskiego, 15 May 1775, AP Przemyśl, AZLK, no. 27. Inv. XXVI-17: [Registers of horses of Krzysztof Radziwiłł], 1612–1621, Archiwum Główne Akt Dawnych w Warszawie [further: AGAD], Archiwum Warszawskie Radziwiłłów [further: AR], dz. XXVI, no. 17. Inv. XXVI-39: Rejestry koni jeznych, parep i cugów J[e[g]o Ks[iążecej] M[ości], które zostały przy mnie po odjeździe z Słucka Je[go] Ks[iążecej] M[ości], 21 September 1629, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 39. Inv. XXVI-192: Rejestr klacz stanowionych i źrebięta pod sobą mających, 1726, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 192. Inv. XXVI-261: [Registers of herds], 1735, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 261. Inv. XXVI-277: Rejestr koni, które są odprowadzone z Ołyki do Nieświeża, 7 August 1736, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 277. Inv. XXVI-310: Opisanie stajni tudzież i ekwipażu J.O. Książęcia Imci, Olyka, 18 April 1741, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 310. Inv. XXVI-320: Szczepkowski Jan, Rejestr specyfikowanych klacz w stadach trzech, źrebiąt i źrebców, after 28 June 1742, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 320. Inv. XXVI-445: Durucki Beryeter Aleksander, Tabella stad J.O. Ks[ię]cia Radziwiłła wojewody wileńskiego, hetmana wielkiego, 8 June 1755, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 445. Inv. XXVI-767: Rejestr koni, które posłane są do Ks[ię]cia Je[g]o M[o]ś[c]i do Prus, 15 March 1658, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 767. Inv. XXVI-809: [Registers of mares], 1741, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 809. Inv. XXVI-883: Rejestr stada klacz i ogierów oraz bydła rogatego i nierogatego z klucza pohoskiego przypędzonych, May–June 1765, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 883. Inv. XXVI-988: Rejestr stanowionych klaczy w folwarku cumańskim za wolą J.O. Książęcia Imci Dobrodzieja, 1736, AGAD, AR, dz. XXVI, no. 988. Inv. XXIX-249: Rejestr koni, jako teraz w kop y lskiej stajni stoją, 12 September 1634, AGAD, AR, dz. XXIX, no. 249. 19 REFERENCES Augustyniak Urszula 2003: Inwentarze mienia radziwiłłowskiego z XVI–XVII wieku jako źródło do historii mentalności i życia codziennego – możliwości badań [The Inventories of Radziwiłł Property from the 16ᵗʰ–17ᵗʰ Centuries as a Source for the History of Mentality and Everyday Life – Research Perspectives]. – Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 51(2), 231–248. Bubak Józef 1974–1977: Nazwy zwierząt domowych z terenu Sądecczyzny w dokumencie z końca XVII wieku [The Names of Domestic Animals from the Sądecczyzna Region in a Document from the Late 17ᵗʰ Century]. – Rocznik Sądecki 15/16, 391–403. Castiglione Marina 2021: I cavalli di casa Moncada: un repertorio “di razza” di inizio Seicento [The Horses of the Moncada Family: A “Pedigree” Collection from the Early 17ᵗʰ Century]. – Rivista Italiana di Onomastica 27(2), 609–643. Duszyk Kinga 2011: Tendencje w kreowaniu współczesnych imion zwierząt na tle polskiej tradycji zoonimicznej [Trends in Creation of Contemporary Animal Names Against the Backdrop of Polish Zo onymic Tradition]. – Annales Universitatis Paedagogicae Cracoviensis. Studia Linguistica 6, 273–282. Internet Access: https://studialinguistica.uken.krakow.pl/article/view/5080. Frejlich Kamil 2025: Zwierzęta Radziwiłłów: Anny Luizy z Mycielskich i Michała Kazimierza „Rybeńki” (1754–1762) [Animals of the Radziwiłłs: Anna Luiza née Mycielska and Michał Kazimierz “Rybeńko” (1754–1762)]. – Miasto – społeczeństwo – kultura: studia ofiarowane prof. dr. hab. Andrzejowi Karpińskiemu w 75. rocznicę urodzin, eds. K. Frejlich, E. Kalinowski, E. Nowosielska, Warszawa: Instytut Historii PAN [in print]. Kucharski Adam 2022: Michał Kazimierz Radziwiłł „Rybeńko” jako uczeń [Michał Kazimierz Radziwiłł “Rybeńko” as a Student]. – Biuletyn Historii Wychowania 47, 79–99. DOI: https://doi.org/10.14746/bhw.2022.47.5. Lewandowska Dorota, ed., 2008: Archiwum Główne Akt Dawnych w Warszawie. Informator o zasobie archiwalnym [The Central Archives of Historical Records in Warsaw. Guide to the Archival Holdings], Warszawa: Naczelna Dyrekcja Archiwów Państwowych, Archiwum Główne Akt Dawnych. Meiers Fabienne 2019: Equestrian Cities: The Use of Riding Horses and Characteristics of Horse Husbandry in Late Medieval Urban Agglomerations. – The Horse in Premodern European Culture, eds. A. Ropa, T. Dawson, Berlin, Boston: De Gruyter, 13–26. Mytlakowski Władysław 1889: O nazwach krów na podstawie rękopisu z zeszłego wieku [On the Names of Cows Based on the Manuscript from the Last Century]. – Wisła 3(4), 901–906. Pardo Michael A., Fristrup Kurt, Lolchuragi David S., Poole Joyce H., Granli Petter, Moss Cynthia, Douglas–Hamilton Iain, Wittemyer George 2024: African Elephants Address 20 One Another with Individually Specific Name-Like Calls. – Nature Ecology & Evolution 8, 1353–1364. DOI: https://doi.org/10.1038/s41559-024-02420-w. Pawlik Stefan 1922: Nazwy krów w początkach XVIII wieku [The Names of Cows in the Early 18th Century]. – Lud 1(3–4), 203–209. Pluta Feliks 1988: Nazwy zwierząt domowych z XVIII wieku [The Names of Domestic Animals from the 18th Century]. – Wokół języka: rozprawy i studia poświęcone pamięci profesora Mieczysława Szymczaka, eds. M. Basaj, H. Borek, D. Buttler, B. Kreja, W. Lubaś, F. Pluta, S. Skorupka, T. Skubalanka, W. Śmiech, S. Urbańczyk, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź, Zakład Narodowy im. Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 325–328. Ragauskienė Raimonda 2010: „Cave canem“: žmogus ir šuo Lietuvos Didžiojoje Kunigaikštystėje XVI a. [“Beware of the Dog”: The Man and the Dog in the Grand Duchy of Lithuania in the 16th Century]. – Istorija 80(4), 21–49. Internet Access: https://www.vdu.lt/cris/entities/publication/6fb3ad32-719b-4f52-8b77-89afe5ea08c6. Smetona Marius, Smetonienė Anželika 2017: XVI–XVII a. šunų vardų motyvacija (remiantis J. Ostrorugo Nomenklatura ogarów) [The Motivation Behind Dog Names in the 16th–17th Centuries (Based on J. Ostroróg’s Nomenclature of Hounds)]. – Lituanistica 63(3), 149–167. DOI: https://doi.org/10.6001/lituanistica.v63i3.3571. Stachurska Anna, Skowerska-Wiśniewska Anna, Kędzierski Witold, Tkaczyk Ewelina, Janicka Wiktoria, Łuszczyński Jarosław, Janczarek Iwona 2024: How Important is the Familiarity of a Human’s Voice in Teaching Horses a Novel Word? – Applied Animal Behaviour Science 273, 106231. DOI: https://doi.org/10.1016/j.applanim.2024.106231. Strutyński Janusz 1996: Urbozoonimia polska [Polish Urban Zoonyms], Kraków: Wydawnictwo Tomasz Strutyński. Varnikova Evgenija N. 2020: Semantičeskie i slovoobrazovatelnye osobennosti kliček lošadej v istorii russkogo jazyka (po dannym perepisnyh knig vologodskih monastуrej XVI – načala XVIII v.) [Semantic and Word-Formation Features of Horse Names in the History of the Russian Language (Based on the Data from the Inventories of Vologda Monasteries from the 16th to the Early 18th Century)]. – Voprosy onomastiki 17(1), 47–83. DOI: https://doi.org/10.15826/vopr_onom.2020.17.1.003. Walczak Bogdan 1996: Polskie zoonimy historyczne [Polish Historical Zoonyms]. – Systemy zoonimiczne w językach słowiańskich, ed. S. Warchoł, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 147–158. Warchoł Stefan 1961: Nazwy własne krów w kilku zabytkach rękopiśmiennych małopolskich z końca XVII i XVIII wieku [Proper Names of Cows in Several Manuscript Monuments from the End of the 17th and 18th Centuries]. – Onomastica 7, 327–351. 21 Warchoł Stefan 2007: Słownik etymologiczno-motywacyjny słowiańskiej zoonimii ludowej. Słowiańskie nazwy własne zwierząt domowych i udomowionych zwierząt dzikich w środowiskach wiejskich [Etymological and Motivational Dictionary of Slavic Folk Zoonyms. Slavic Proper Names of Domestic Animals and Tame Wild Animals in Rural Environments] 1: Bawoły. Byki. Konie. Woły [Buffaloes. Bulls. Horses. Oxen], Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej. Zborowski Juliusz 1922: Nazwy krów w XVIII wieku [The Names of Cows in the 18th Century]. – Lud 1(1), 56–60. Zięmbicki Witold 1934: Jana Ostroroga „Nomenklatura ogarów” [Jan Ostroróg’s “Nomenclature of Hounds”], Lwów: Drukarnia Księgarni Polskiej B. Połonieckiego. Internet Access: https://www.wbc.poznan.pl/dlibra/show-content/publication/edition/236265?id=236265. Zinkevičius Zigmas 1997: XVII a. dvarų inventoriai – Rytų Lietuvos antroponimikos ir demografijos šaltinis [17th-Century Manor Inventories – A Source for Eastern Lithuania’s Anthroponymy and Demography]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 38, 63–80. Internet Access: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/1344. Radvilos ir jų arkliai: XVII ir XVIII amžiaus žirgų vardai magnatų šeimos bandų inventoriuose SANTRAUKA Straipsnyje analizuojami 1612–1742 m. inventoriuose užfiksuoti žirgų vardai, vartoti trijų Radvilų giminės magnatų Kristupo, Boguslavo ir Mykolo Kazimiero bandose. Pirmiausia šios bandos buvo laikomos Lietuvos Didžiojoje Kunigaikštystėje, taip pat Palenkėje, Voluinėje, Kuršo ir Žiemgalos kunigaikštystėje. Iš viso išaiškinti 434 vardai, iš kurių 106 moteriškos ir 328 vyriškos formos. Straipsnyje šie vardai išvardyti, atlikta kokybinė jų analizė. Analizės rezultatai atskleidžia apgalvotą įvardijimo sistemą. Žirgų vardai dažnai nurodo gyvūnų ypatybes, įskaitant jų išvaizdą, elgesį ir greičiausiai kilmės vietą. Be to, keletas vardų, suteiktų kumelėms, buvo siejama su „moteriškumo“ ir grožio sąvokomis, o žirgų patinams – su kova, drąsa ir tarnyba. Graikų ir romėnų mitologija – reikšmingas vardų įkvėpimo šaltinis, ypač moteriškos giminės žirgų vardų. Kiti vardai kilo iš bendrųjų įvairių gyvūnų rūšių, ypač žinduolių ir paukščių, pavadinimų. Daugelis vardų taip pat susiję su musulmonų pasauliu, parenkant vardus remtasi pareigybėmis, titulais, etnonimais, religija, istorinių asmenybių ir žmonių asmenvardžiais. Šias įvardijimo aplinkybes greičiausiai lėmė politiniai ir kariniai santykiai tarp Abiejų Tautų Respublikos ir Osmanų imperijos bei jos santykiai su totoriais. Dauguma žirgų vardų 22 grindžiami lenkiškais, turkiškais, itališkais žodžiais, nors pasitaikė ir lietuvių bei kitų kalbų žodžių. Daugelis inventorių vardų yra iškraipytai užrašyti, o tai gali būti susiję su tuo, kad autoriai, be lenkų kalbos, užsienio kalbų greičiausiai nemokėjo ar neišmanė klasikinės mitologijos. Galiausiai šių žirgų vardų tyrimas suteikia vertingos informacijos apie Radvilų šeimos mentalitetą ir intelektualinius horizontus. 23