Koreliaciniai priesagų vediniai, įvardijantys psichinių sutrikimų turinčius asmenis, pirmajame lietuviškame psiciatrijos vadovėlyje

Acta Linguistica Lithuanica 2025, t. 93, s. 1–20 Odkaz na obsah / Odkaz na obsah ISSN 2669-218X (online / elektronicky) KORELAČNÍ SUFIXÁLNÍ DERIVÁTY OZNAČUJÍCÍ OSOBY S DUŠEVNÍMI PORUCHAMI V PRVNÍ LITEVSKÉ UČEBNICI PSYCHIATRIE Korelační sufixální deriváty označující osoby s duševními postiženími v první litevské učebnici psychiatrie PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253 Směry vědeckého výzkumu: litevská terminologie, dějiny litevské lékařské terminologie. https://doi.org/10.35321/all93-10 ANOTACE Článek pojednává o 29 korelačních sufixálních derivátech označujících osoby s duševními poruchami, užívaných v první litevské učebnici psychiatrie Juozase Blažyse Įvadas į psichiatriją (1935). Jsou vyčleněny jejich mezinárodní sufixy a pojednáno o struktuře kmenů základových slov i o derivaci derivátů. Bylo zjištěno, že nejtypičtější kmeny základových slov korelačních sufixálních derivátů jsou rozšířeny přidáním sufixů (nejčastěji –ija, –izmas), které však do derivátů nevstupují. Z hlediska motivace se sufixální deriváty liší. Mohou korelovat nejen s jedním, ale i s více základovými slovy. Existují také deriváty, jejichž motivace je zcela problematická, protože základová slova jsou nejasná. Sufixální deriváty korelující s jedním základovým slovem jsou derivačně spojeny pouze se substantivy, zatímco deriváty schopné korelovat s více než jedním základovým slovem také s adjektivy a slovesy. KLÍČOVÁ SLOVA: vnější přejímání, přejatý termín, korelační sufixální derivát, označení osob s duševními poruchami. ABSTRAKT Článek pojednává o korelačních sufixálních derivátech označujících osoby s duševními postiženími, které se objevují v Įvadas į psichiatriją (Úvod do psychiatrie; 1935), první litevské učebnici psychiatrie Juozase Blažyse. Studie identifikuje jejich mezinárodní sufixy a pojednává jak o struktuře základových slov Copyright © 2025 Palmira Zemlevičiūtė. Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek s otevřeným přístupem je šířen podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užití, šíření a rozmnožování v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je otevřeně přístupný a distribuovaný podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které dovolují neomezeně užívat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje. Obdrženo: / Došlo: 2025–08–11. Přijato: / Přijato: 2025–09–25. 1 kmenů a o derivačních charakteristikách derivátů. Bylo zjištěno, že nejtypičtější kmeny základových slov korelačních sufixálních derivátů jsou rozšířeny přidáním sufixů (obvykle -ija, -izmas), které však nejsou součástí derivátů. Pokud jde o korelační vztahy se základovými slovy, sufixální deriváty vykazují rozmanité vzorce a korelují s jedním nebo více základovými slovy. Některé deriváty navíc ztěžují stanovení korelačních vztahů, protože jejich základová slova bývají nejasná. Sufixální deriváty korelující s jediným základovým slovem jsou derivačně zpravidla spojeny pouze se substantivy, zatímco ty, které korelují s více základovými slovy, mohou být derivačně spojeny také s adjektivy a slovesy. KLÍČOVÁ SLOVA: vnější přejímání, přejatý termín, korelační sufixální derivát, označení osob s duševními poruchami. ÚVODNÍ POZNÁMKY Předmětem tohoto článku je 29 přejatých označení osob s duševními poruchami užívaných v učebnici Įvadas į psichiatriją (1935), kterou napsal významný litevský psychiatr z meziválečného období Juozas Blažys; tato označení jsou korelačními sufixálními deriváty. Podle názoru klasika litevské terminologie Kazimierase Gaivenise je terminologický status označení činitelů² problematický, protože neoznačují speciální vědecké pojmy (Gaivenis 2002: 31). Terminologové se jimi přesto zabývají. Tyto studie popisují formální (derivační, etymologické), významové a další aspekty označení osob v současné i historické terminologii různých oborů (např. viz Umbrasas 2005: 107–136; 2018: 107–127; Zemlevičiūtė 2020). Je třeba poznamenat, že také v nejnovějším encyklopedickém slovníku psychiatrických termínů (EPTŽ) je jich uvedeno poměrně mnoho, např.: alkoholikas, astenikas, cholerikas, erotopatas, eunuchოidas, idiotas, kretinoidas, lunatikas, maniakas, mizantropas, narkomanas, neuropatas, opiოფagas, pederastas, sadistas, simul iantas, šizot imikas, transvestitas a další. Jak uvidíme, nejedno z těchto označení užíval i J. Blažys. Některá označení osob v uvedeném slovníku jsou ovšem opatřena poznámkou psn. (zastaralé), např.: deb ilas psn., degeneratas psn. Mnoho označení osob se užívalo také v první litevské učebnici psychiatrie³. Cílem je lingvisticky popsat korelační sufixální deriváty označující osoby s duševními poruchami v učebnici. Stanovují se tyto úkoly: registrovat tato označení, určit jejich sufixy, základové kmeny a jejich strukturu i typické derivační rysy. K dosažení cíle a splnění úkolů se využívá několik lingvistických metod, ¹ Podrobněji o učebnici viz Gutmanas 1935: 378–379; Zemlevičiūtė 2024: 207. ² K. Gaivenis napsal, že „obecně lze nomenklaturu označení profesí vyčlenit do samostatné podskupiny terminologie“ (Gaivenis 2002: 31). ³ Je třeba poznamenat, že přejatá označení osob s duševními poruchami nebyla nalezena pouze v učebnici J. Blažyse. Užívají je také další meziváleční autoři (Vlad as Kuzma, Vladimiras Kutorga, Teodoras Gutmanas, Jonas Kairiūkštis, Lazaris Epšteinas, Antanas Smalstys, Vytautas Bendoravičius, Ilja Skliutauskas, Anatolijus Zarcinas, Lazaris Gutmanas, Mejeris Rozinas), kteří v Medicinos žurnale psali články o psychiatrických otázkách, např.: alkoholikas, chorejikas, chronikas, debilikas, degeneratas, epileptikas, hysterikas, histerikė, idiotas, imbecilikas, infantil ikas, katatonikė, morfinistas, neurastenikas, oligofrenikas, paralytikas, paralitikas, psychopatas, syfilitikas 1925 8 554; 1927 1–2 67; 1929 2 112; 1930 3 151; 1934 2 68; 1935 4 260; 1935 5 357. 2 z nichž hlavní je popisná analytická metoda. Na základě derivačně-analytické metody se zjišťuje, na jakých základových slovech jsou deriváty založeny. Morfémová analýza je užitečná při vyčleňování nejmenších významových částí derivátu – kořenů a sufixů. V případě potřeby se komparativní metoda používá k porovnání označení osob s duševními poruchami užívaných v meziválečné psychiatrické učebnici s označeními užívanými v populární lékařské literatuře z konce 19. století a v současné psychiatrické terminologii. Teoretické poznatky. Přejímání slov, a tedy i termínů, z jiných jazyků je přirozeným procesem každého národního obecného i odborného jazyka. Je to jeden ze zdrojů formování terminologie. Přejaté termíny⁴ vstupují do národní terminologie jako hotové jazykové jednotky spolu s pojmy a skutečnostmi, které označují (Danilenko 1977: 29; srov. též Griniov 1993: 157; Tatarinov 2006: 194), jinými slovy, termíny se přejímají tehdy, když v jazyce, z něhož se přejímají, chybějí názvy pojmů, které jsou v něm již pojmenovány (Superanskaja et al. 1989: 41). Přejímání z jiných jazyků se nazývá vnějším přejímáním⁵. Je však třeba upozornit, že tento způsob tvorby termínů – vnější přejímání – je poněkud problematičtější než vnitřní⁶, při němž je obvykle snazší určit zdroj přejímání, kterým bývá živý jazyk (dialekty) nebo písemné prameny. V případě vnějšího přejímání vstupují do terminologie slova pocházející z různých jazyků, ačkoli původním zdrojovým jazykem toho či onoho slova bývá často klasický jazyk (řečtina nebo latina). Slova cizích jazyků vstupují do národního jazyka nezřídka nikoli přímo z původního jazyka přejímaných slov, nýbrž prostřednictvím zprostředkujících jazyků⁷, což platí zejména o slovech řeckého a latinského původu. Uveďme například označení osoby albinosas. Podle etymologického slovníku Online Etymology Dictionary (OED) se anglickým slovem albino (lit. albinosas) označuje člověk s bledou, mléčnou barvou pokožky obličeje, světlými vlasy a růžovýma očima v důsledku nedostatku pigmentu melaninu (viz též ME I 1991: 33); slovo pochází ze španělského nebo portugalského albino, jeho původním zdrojem je však latina. ⁴Terminolog Sergej Griniov dělí materiální výpůjčky na lexikální (přejímá se materiální podoba slova spolu s obsahem), formální (přejímá se pouze materiální podoba slova, která se v přijímajícím jazyce naplňuje novým obsahem) a morfologické (přejímají se kořenové a derivační morfémy za účelem tvorby nových termínů) (Griniov 1993: 162). Někteří litevští lingvisté uvádějí poněkud odlišnou klasifikaci materiálních výpůjček. Lina Inčiuraitė-Noreikienė a Bonifacas Stundžia (2024: 299) například rozlišují dvě kategorie materiálních výpůjček – prosté a korelační výpůjčky. ⁵Guy Rondeau rozlišuje přímé vnější přejímání a vnější přejímání prostřednictvím morfologických transformací (Rondeau 1981: 129, cit. podle Superanskaja et al. 2003: 195). Jak vyplývá i z teoretických východisek uvedených v poznámce 1, různí autoři chápou vnější přejímání podobně, liší se pouze termíny používanými pro označení tohoto druhu přejímání. ⁶Přejímání probíhající v rámci téhož jazyka se nazývá vnitřní přejímání, např. terminologizace terminologických slov a slov obecného jazyka (o terminologizaci podrobněji viz Šalkauskis 1991 [1925]: 24–31; Gaivenis 1997: 4–6; 2002: 51–53; Keinys 2005 [1973], 231–233; Klimavičius 1996: 4–25; Sager 1997: 28–29; Superanskaja et al. 2003: 194–196 aj.). ⁷Uvádí se, že z podoby, významu a chronologie mezinárodních slov často nelze určit, kterými jazyky tato slova prošla (LKE 1999: 641). 3 Přejímaný termín obvykle při vstupu do národní terminologie prochází fonetickými, grafickými a gramatickými změnami⁸, jeho asimilace však končí teprve tehdy, když se stane plnohodnotným členem lexikálního systému vlastního jazyka. Uvádí se, že přejímaný termín je přijímán do národního jazyka také proto, že se již upevnil i v jiných (alespoň několika) národních jazycích a označuje pojmy vědy, techniky, umění, společenského života a dalších oblastí, což ukazuje, že takový termín je důležitý pro vědeckou komunikaci (viz Griniov 1993: 157, 162–164; Gaivenis, Keinys 1990: 207). Internacionalizace termínů napomáhá usnadňovat mezinárodní komunikaci odborníků. Za internacionalismy (mezinárodní termíny) se obvykle považují termíny, které jsou svou formou a obsahem totožné nebo podobné nejméně ve třech jazycích (srov. Tatarinov 2006: 196). Klasické jazyky sehrály při formování odborné terminologie mimořádnou úlohu. Sémantika kořenů a afixů těchto jazyků je „zakonzervována“ – poté, co ztratily přirozené podmínky vývoje, se standardizují a získávají jednoznačný význam, nevyvolávají mylné asociace, což je pro terminologii cenné (Danilenko 1977: 33, 35). Řečtina a latina nebyly pouze zdrojem přejímání hotových termínů, ale také vzorem modelů tvorby nových termínů. Prvky těchto jazyků (kořeny, prefixy, sufixy nebo sufixoidy)⁹, které daly název prvkům mezinárodních termínů, se používají v mnoha jazycích k tvorbě nových termínů; jsou praktické a výhodné také proto, že jejich význam je znám vědcům dané oblasti. Termíny vytvořené z těchto prvků se vyznačují sémantickou průhledností, přesností a stručností; strukturálně si zachovávají své derivační možnosti (Danilenko 1977: 33, 35; Griniovas 1993: 169–170). Řecké a latinské prvky jsou tedy považovány za bohatství všech jazyků, a proto jsou univerzální (Superanskaja et al. 1989: 104). Řecké a latinské prvky přejaté národními jazyky se adaptují jen nepatrně, převážně foneticky. Původní morfologická struktura takového prvku je v národním jazyce nejasná a prvek se přijímá celý, bez jakéhokoli morfologického členění. Jak již bylo uvedeno, značnou část národních termínů tvoří termíny vytvořené na základě slov a morfémů řeckého a latinského jazyka. Samotné termíny obsahující kořeny a afixy řeckého nebo latinského původu se zase rovněž stávají mezinárodními termíny (Danilenko 1977: 33; podrobněji o tvorbě termínů na základě prvků řeckých a latinských termínů viz Superanskaja et al. 2003: 204–212). Vraťme se však k výpůjčkám, v jejichž struktuře lze rozpoznat různé derivační afixy. Teoretik litevské slovotvorby Vincas Urbutis napsal, že „[c]hceme-li co nejúplněji ⁸ Litevský terminolog Stasys Keinys psal „o přirozeném, nikoli vědeckém, nýbrž živém přizpůsobování výpůjček, o jejich přizpůsobování zvukovému systému, přízvukovému systému a flexi vlastního jazyka a o úloze takového přizpůsobení ve spisovném jazyce“, přičemž zdůrazňoval, že doporučení týkající se přejatých označení by měla vycházet z „užívání živého jazyka a jazyka písemností napsaných živým jazykem“ (Keinys 2007: 71). ⁹ Termínové prvky (терминоэлемент) jsou formálními komponenty termínu (Superanskaja et al. 1989: 102). Terminoložka Valerija P. Danilenko považuje za termínový prvek jakoukoli strukturní komponentu termínu. Může jím být morfém (na úrovni jednoduchého termínu), slovo nebo konvenční znak (na úrovni složeného termínu) (viz Danilenko 1977: 37, 108; srov. též Superanskaja et al. 1989: 102; 2003: 100–105). a přesněji popsat derivační systém a jeho organizaci, neměli bychom zapomínat ani na diferenciaci derivátů podle původu, „...“ (Urbutis 2009: 292). Lingvista podle původu rozlišil „deriváty vlastní a deriváty přicházející z jiných jazyků. Tyto deriváty fungují jako deriváty díky derivačním vztahům, které vznikly s jinými cizími slovy týchž kořenů“ (tamtéž: 292–293). Hans Marchand označil danou derivaci jako korelační derivaci (Marchand, cit. podle Urbutise 2009: 293), která se „obvykle omezuje na nově rozšířené výpůjčky, takzvaná mezinárodní slova: jejich cizí původ je jasně pociťován, <...>, v derivační struktuře jsou patrné specifické rysy, neobvyklé u vlastních derivátů, a mezi vyčleňovanými derivačními afixy se jen zřídka vyskytují takové, s nimiž by se tvořily hybridní deriváty (a i ty jsou většinou sporadické)“ (tamtéž: 293). Podle názoru V. Urbutise je „účelné zohlednit specifické postavení takzvaných mezinárodních slov a jejich derivace a typy korelační derivace tak či onak oddělit, nesměšovat je zcela s typy derivace indigenních slov (a starých výpůjček, které se od nich liší)“ (tamtéž: 283). Pokud se termín nebo slovo v daném jazyce tvoří „na základě nikoli slov přítomných v daném jazyce, ale slov jiných jazyků (nejčastěji latinských nebo latinizovaných) (jejich kmenů), lze vyčlenit zvláštní slovotvorbu na cizím základě“ (Marchand, cit. podle Urbutise 2009: 293). V nejnovějších lingvistických výzkumech se za korelační deriváty obvykle považují takové výpůjčky (mezinárodní slova), které lze podmíněně derivačně rozčlenit, pokud vedle nich funguje odpovídající slovo s přejatým základovým kmenem (Stundžia, Inčiuraitė-Noreikienė 2022: 241–242; Miliūnaitė 2024: 181; podrobněji viz DLKG 1994: 123; Urbutis 2009: 292–293). Dodává se také, že korelační deriváty jsou výpůjčky fungující jako deriváty díky uživateli vnímanému vztahu k přejatým příbuzným slovům (Stundžia, Inčiuraitė-Noreikienė 2022: 241–242). Lze tedy shrnout, že korelační derivát se vyznačuje těmito hlavními rysy: je přejatý z jiných jazyků, lze jej derivačně rozčlenit a musí mít společný kořen (kmen) s jiným přejatým slovem fungujícím v daném jazyce. ANALÝZA A KLASIFIKACE KORELAČNÍCH SUFIXÁLNÍCH DERIVÁTŮ OZNAČUJÍCÍCH OSOBY S DUŠEVNÍMI PORUCHAMI Než začneme analyzovat korelační sufixální deriváty označující osoby s duševními poruchami v učebnici, je třeba říci několik slov o samotné učebnici a jejím autorovi J. Blažysovi. Kdo by o něm mohl říci více než jeho současníci? Podle jejich slov byl J. Blažys „významný vědec a lékař, jeden z nejlepších našich psychiatrů, prorektor Vytautovy Velké univerzity, osvícený člověk, velký humanista“, „jedna z nejvýznamnějších autorit v tomto oboru [psychiatrii – poznámka autora] v Litvě“, „pozorný lékař, myslící diagnostik“, „nejvznešenější příklad vědecké práce a svědomí v Litvě a na její univerzitě, představitel nejkrásnějších akademických tradic, jeden z těch velkých bojovníků vědy, kteří bez hluku 10 Tvoří je (většinou) sufixální a prefixální deriváty a neoklasické deriváty (Stundžia, Inčiuraitė-Noreikienė 2022: 297) (o korelačních sufixálních derivátech viz také Inčiuraitė-Noreikienė 2022: 149–174). 5 a bez osobních kariérních ambicí, bez povšimnutí davu a bez potřeby jeho hlučného souhlasu, někdy nejen nepochopeni, ale i nespravedlivě odsuzováni a bolestně uráženi jeho vůdci, tiše plní své povinnosti a kráčejí cestou svědomí, vykonávajíce velké dílo svého věku a bez výhrad obětujíce své síly a život vědě, a prostřednictvím vědy se obětujíce lidstvu“ (Bendoravičius 1939: 419; Römeris 1939: 409–410). V roce 1914 absolvoval Vojenskou lékařskou akademii a získal lékařský titul; působil jako vojenský lékař v Rusku. Po návratu do Litvy v roce 1918 pracoval jako lékař „v různých státních zdravotnických institucích“, byl „vedoucím první psychiatrické nemocnice a později organizátorem katedry psychiatrie a neurologie na Litevské univerzitě“, psal a publikoval vědecké články o různých otázkách medicíny a psychiatrie, spolupracoval v oblasti soudního lékařství a kriminalistiky, redagavo V. D. Universiteto Žinias (Bendoravičius 1939: 418–425; Vaičiūnas¹¹ 1939: 414–417). Nejdůležitějším dílem J. Blažyse je učebnice Įvadas į psichiatriją. Jak poznamenává jeho současník, litevský vojenský lékař, podplukovník V. Bendoravičius (1891–1958), „[n]a tuto svou práci se pečlivě připravoval, již sepsané dílo ponechal více než rok v rukopise, aby v něm čas od času při kontrole nacházel nedostatky, doplňoval je a opravoval“, „[j]e v něm patrná obecná koncepce i hlavní směr psychiatrického myšlení, kritické hodnocení různých hypotéz i jejich harmonické soustředění do jednoho jasného obsahu v krásné, lze říci elegantní slovní formě“ (Bendoravičius 1939: 420, 424). Slovy litevského neurologa a psychiatra L. Gutmana (1875–1957) je v učebnici „[v]še vyloženo jednoduchým a jasným jazykem, takže jí rozumějí nejen lékaři, ale i každý intelektuál. Materiál je velmi bohatý, podrobně podává mnoho historických a statistických údajů, obsahuje všechny nejnovější vědecké poznatky posledních let, stejně jako všechny teorie a nauky dnešní doby. <…>. Jak svým obsahem, tak uspořádáním látky dosáhla tato kniha vysoké vědecké úrovně, neboť poskytuje jasný obraz dnešního stavu všech dotčených psychiatrických otázek. <…>. Tuto cennou knihu <…> lze vřele doporučit nejen studentům a lékařům, ale i pedagogům, soudcům a vůbec inteligentním rodičům, <…>“ (Gutmanas 1935: 378–379). Mezi přejatými označeními osob užívanými v učebnici vynikají označení s velmi zřetelnými mezinárodními sufixy. Některé z těchto sufixů jsou vyčleněny také v akademické gramatice litevského jazyka (LKG) při pojednání o derivačních kategoriích substantiv, např.: –ikas (sufix označení nositelů jmenné vlastnosti, s nímž vytvořená slova obvykle označují osoby, které lze charakterizovat značně různorodě (LKG I 363)), –istas (sufix označení nositelů jmenné vlastnosti, s nímž vytvořená slova označují osoby podle jejich sklonu (tamtéž: 362–363)), –atas (tamtéž: 337, 364). Takové formanty (sufixy) derivace přejatých označení osob lze vyčlenit pouze formálně, protože uvedené výpůjčky, jak již bylo naznačeno, autor učebnice převzal z jiných jazykových zdrojů, o něž se při psaní svého díla opíral. ¹¹Viktoras Vaičiūnas (1896–1945), litevský lékař, psychiatr a neuropatolog (VLE). 6 Za deriváty se zde považují taková označení, která lze motivovat, tj. která „svými komponenty připomínají jiná slova a jejich komponenty“ (Urbutis 2009: 69). V těchto označeních lze formálně vyčlenit nelitevské sufixy a samotná označení je vhodné považovat za korelační sufixální deriváty (viz Inčiuraitė-Noreikienė 2022: 154). Takové sufixy uvedených označení jako –istas, –ikas, –(i)antas, –(i)atas jsou v LKG pokládány za mezinárodní sufixy (viz LKG I 362–364) a slova s nimi odvozená se řadí do derivační kategorie označení nositelů slovesné nebo jmenné vlastnosti. Na základě těchto údajů se podrobněji popisuje struktura takových označení s ohledem na jejich konstituující komponenty. Korelační sufixální deriváty. Většinu přejatých označení osob užívaných v učebnici tvoří sufixální deriváty. 1. Sufixální deriváty s možnou jedinou motivací. Do této skupiny derivátů patří označení osob, která korelují pouze s jediným základovým slovem – substantivem (viz tabulku 1). Sufix –ikas v přejatých označeních osob. Všechny osoby označené tímto sufixem jsou charakterizovány podle nemoci, kterou trpí, chorobného stavu nebo poruchy, která je sužuje; jinými slovy, tato označení osob korelují s názvy nemocí, chorobných stavů nebo poruch. Jak uvádí LKG, „[n]ejbližší další mezinárodní slova (obvykle substantiva), o něž by se bylo možné opřít při interpretaci“ (LKG I 363) derivace uvedených sufixálních derivátů, se z hlediska formy liší. Tato vlastnost je charakteristická i pro přejatá označení osob užívaná ve zkoumaném prameni. V učebnici je málo derivátů, jejichž základní kmen se shoduje se základním kmenem motivujícího slova (substantiva), např.: delirikas 93¹² „osoba trpící deliriem“¹³ (: delyras¹⁴) (je třeba upozornit na formální rozdíl mezi kmeny derivátu a základového slova – v derivátu je krátká samohláska i, zatímco v základovém slově dlouhá y. Lze se domnívat, že krátká samohláska je dána latinským delirium. V takovém případě vyvstává otázka – jak se v učebnici objevilo delirikas? Jde snad o označení vytvořené samotným autorem z delirum?); encefalitikas 109 „osoba trpící encefalitidou“ (: encefalitas¹⁵); paranojikas 172, 191, 221, 224 „osoba trpící paranoiou“ (: paranoja¹⁶). ¹² U tohoto a dalších příkladů se uvádí stránka učebnice. ¹³ V této kapitole se vedle označení osob v uvozovkách uvádí derivační význam (nazývaný také strukturní význam) (viz Urbutis 2009: 173), protože je důležitý pro odůvodnění „strukturních částí derivátu a jejich vztahu“ (Urbutis 2009: 173). ¹⁴ Delyras (lot. delirium – šílenství, pomatenost, blouznění) – porucha vědomí charakterizovaná poruchami orientace v prostoru a vnímání času a četnými zrakovými a jinými halucinacemi (EPTŽ 52, srov. ME I 168). ¹⁵ Encefalitas (lot. encephalitis < řec. enkephalos – mozek), zánět mozku (ME I 227, srov. EPTŽ 80). ¹⁶ Paranoja (řec. paranoia – slabomyslnost), duševní porucha – chorobný výklad událostí založený na systému bludů (ME II 125, srov. EPTŽ 223). Ve srovnání s uvedenými názvy se kmen názvu neurotikas 26, 35, 193, 224 „osoba trpící neuroze17 (: neurozė18“ z formálního hlediska neshoduje s kmenem základového slova, přesto však jde o odlišnou variantu téhož kmene neurozneurot- – název osoby (odvozené slovo) a název nemoci (základové slovo) se liší alternací souhlásek z a t (srov. Urbutis 2009: 153, dále viz s. 268). Hlavní kmeny většiny výchozích slov názvů považovaných za deriváty jsou rovněž podstatná jména (abstraktního významu), rozšířená sufixem –ija, který se v procesu tvoření názvu osoby vynechává, tj. „kmen výchozího slova nevstupuje do derivátu v plné podobě, nýbrž ve zkrácené podobě, bez formálního afixu“ 19 (Urbutis 2009: 149). Takové zkrácené (dezintegřované) výchozí kmeny 20 jsou typické pro tyto odvozené názvy osob: akromegalikas 130 „osoba trpící akromegalií“ (: akromegalija21); epileptikas22 14, 26, 56, 195, 198 ‘asmuo, sergantis epilepsija23 (: epilepsija24). Šiuo, kaip ir neurotiko lze opět hovořit o různých variantách téhož kmene epileps- ‖ epilept-; kmeny názvu osoby a s ním korelujícího názvu nemoci se liší alternací souhlásek s a t; ipochondrikas 174 „osoba s hypochondrickými (neodůvodněnými) představami, trpící hypochondrií25“ (: ipochondrija26); isterikas 165, 201 „osoba trpící hysterií“ (: isterija27); 17 Tarpukario TŽŽ (1936: 675) neurotikas (řec.) „trpící nervy“. 18 Neuróza (lat. neurosis < řec. neuron – žíla, nerv) – funkční onemocnění nervového systému psychogenního původu, při němž zůstává zachováno správné hodnocení okolí a sebe sama, schopnost ovládat své chování a jednání (EPTŽ 206, srov. ME II 80). 19 Takové deriváty považuje V. Urbutis za dezintegrální deriváty (Urbutis 2009: 149). 20 Pojem pojednávaného kmene přímo souvisí i s pojmem vázaného výchozího kmene. „<...> [v]ázaný kmen nemá samostatný význam, <...>, jeho význam lze pouze přibližně chápat jako reziduum abstrahované z významů slov, která jej obsahují“ (Urbutis 2009: 147, podrobněji viz s. 144–153). V. Urbutis upozorňuje, že v témže derivátu lze spatřit jak vázaný, tak zkracovaný kmen (tamtéž: 149). Takové kmeny jsou typické téměř pro všechny názvy osob zkoumané v tomto článku. 21 Akromegalie (lat. acromegalia < řec. akron – končetina + řec. megas – velký), akromegalie, endokrinní onemocnění charakterizované nepoměrným zvětšením kostí a měkkých tkání obličeje, rukou a nohou (ME I 30, srov. EPTŽ 10). 22 Termín epileptikas užívali již na počátku 20. století ve svých článcích lékaři Petras Matulaitis (1911) a Stasys Matulaitis (1913) (viz seznam literatury). 23 Tarpukario TŽŽ (1936: 267) epileptikas (řec.) „člověk trpící padoucnicí“. 24 Epilepsie (lat. epilepsia < řec. epilambanō – napadl, uchopil), padoucnice, chronické onemocnění charakterizované různými záchvaty, určitými změnami osobnosti, někdy postupujícími až k demenci (ME I 235, srov. EPTŽ 83). 25 Tarpukario TŽŽ (1936: 417) ipochondrikas (řec.) „trpící hypochondrií“. 26 Hypochondrie (řec. hypochondria – vnitřnosti; kdysi považované za ohnisko špatné nálady), chorobný psychický stav, při němž se nemocný přehnaně zabývá svým zdravím a obává se kvůli existujícím drobným obtížím nebo představovaným těžkým nemocem (ME I 32, srov. EPTŽ 118). 27 Hysterie (lat. hysteria < hysterica – mající chorobnou dělohu < řec. hystera – děloha) – funkční onemocnění nervového systému charakterizované velkou rozmanitostí a proměnlivostí symptomů (EPTŽ 128), jedna z forem neurózy. Projevuje se 8 katatonikas 197, 199, 208 „osoba trpící katatonií“ (: katatonija28); melancholikas 106, 191, 194, 195, 204 „osoba trpící melancholií“ (: melancholija29); neuras­tenikas 161 „osoba trpící neurastenií“31 (: neurastenija32); šizofrenikas 53,135,157,201 „osoba trpící schizofrenií“ (: šizofrenija33). Výchozí slova některých derivátů jsou rozšířena o jiné sufixy, které do derivátu nevstupují. Vyskytl se jeden název, jehož výchozí slovo je rozšířeno sufixem –izmas (srov. Urbutis 2009: 237), např. parkinsonikas 186 „osoba trpící parkinsonismem“ (: parkinsonizmas34). Přejatá jména osob se sufixem –istas. Byly nalezeny dva názvy osob – deriváty se sufixem –istas (o derivátech tohoto sufixu podrobněji viz DLKG 1994: 123; Urbutis 2009: 292–293; Miliūnaitė 2024: 182), založené na označeních klinických pojmů obsahujících sufix –izmas, např.: onanistas35 18, 142 „osoba provozující onanismus36“ (: onanizmas37); sadistas 29 „osoba se sklonem k sadismu38“ (: sadizmas39). To potvrzuje i LKG, v níž se uvádí, různými poruchami psychiky, smyslových funkcí, pohybového aparátu a činnosti vnitřních orgánů (ME I 366). Toto výchozí slovo je uvedeno u isteriko i v LKG (I 363). 28 Katatonija (lat. catatonia < řec. katon­os – napětí, strnulost) – forma schizofrenie – duševní a pohybová porucha – pacient je rozrušený nebo nehybný, někdy zcela strnulý (EPTŽ 140; ME I 396). 29 Tarpukario TŽŽ (1936: 612) melancholikas (řec.) „trpící melancholií, člověk sklíčené nálady, plný chmurných myšlenek“. 30 Melancholie (lat. melancholia < řec. melas, melanos – černý + cholē – žluč) – porucha nálady projevující se neschopností pociťovat potěšení, vymizením reakce na podněty, které dříve vyvolávaly uspokojení, anorexií a úbytkem hmotnosti, depresivní náladou ráno, přehnaným pocitem viny (EPTŽ 185). Toto výchozí slovo je u melancholika uvedeno i v LKG (I 363). 31 Tarpukario TŽŽ (1936: 675) neuras­tenikas (řec.) „trpící neurastenií; pomatenec“. 32 Neurastenie (lat. neurasthenia < řec. neuron – žíla, nerv + astheneia – slabost, neschopnost) – psychogenní onemocnění charakterizované zvýšenou dráždivostí, rychlým vyčerpáním, poruchami spánku, vegetativní a citovou proměnlivostí apod. (EPTŽ 204). 33 Schizofrenie (lat. schizophrenia < řec. schizō – štěpit + phrēn – mysl) – endogenní duševní onemocnění projevující se různými symptomy a syndromy – halucinacemi, bludy, chorobnými afekty podobnými neuróze nebo psychopatii, hebefrenními, katatonními, oneiroidními a jinými syndromy (EPTŽ 321; ME II 253–254). 34 Parkinsonismus (lat. parcינסonismus) – chorobný stav vznikající při poškození extrapyramidového systému (zejména jeho bledé koule a černé substance mozkového kmene) (EPTŽ 225; ME II 127). 35 Termín onanistas podle mého názoru začal jako první užívat lékař Kazys Grinius v roce 1910 v článku „Apie onanizmą“ publikovaném v časopise Sveikatos. Lékař jej užíval i ve svých pozdějších pracích (1913; 1920; 1921). Je třeba také poznamenat, že K. Grinius navrhl i litevský ekvivalent přejímky varpos braukytojas (1920; 1921). 36 Tarpukario TŽŽ (1936: 700) onanistas (hebr.) „osoba trpící onanií, onanismem“. 37 Onanismus (lat. onanismus; pojmenovaný podle biblické postavy Onana, syna Judy, který praktikoval přerušovanou soulož s manželčinou sestrou) – vyvolání orgasmu mechanickým drážděním vlastních erotogenních zón, nejčastěji pohlavních orgánů (EPTŽ 214), jinak masturbace (ME II 101). 38 Tarpukario TŽŽ (1936: 882) sadistas „mučitel; osoba se sklony k sadismu“. 39 Sadismus (lat. sadismus; markýz de Sade (1740–1814) – francouzský spisovatel, který toto zvrácení popsal) – sexuální úchylka, při níž se sexuálního uspokojení dosahuje působením morální nebo fyzické bolesti partnerovi (EPTŽ 271). ME (II 242) zaznamenává i název osoby sadistas. 9 že „značná část slov se sufixem –istas je z hlediska tvoření nejtěsněji spojena se slovy se sufixem –izmas, která mají tentýž základní kmen“ (LKG I 362). Takové odvození lze podle slov V. Urbutise považovat za obvyklé odvození určitého směru⁴⁰ s pevně stanoveným pořadím členů opozice (derivát – výchozí slovo) (Urbutis 2009: 124). Přejatá jména osob se sufixem –(i)akas. Tento sufix není v LKG uveden. Byl nalezen jeden název maniakas ²²⁴ „osoba zachvácená mánií“⁴¹ (: manija⁴²), korelující s názvem chorobné náklonnosti, jehož kmen je rozšířen sufixem –ija, který do derivátu nevstupuje. 1 Tabulka. Názvy osob s duševními poruchami korelující s jediným výchozím slovem Sufix | Derivát | Výchozí slovo -ikas | akromegalikas | akromegalija delirikas | delyras encefalitikas | encefalitas epileptikas | epilepsija ipohondrikas | ipohondrija isterikas | isterija katatonikas | katatonija melancholikas | melancholija neurasthenikas | neurastenija neurotikas | neurozė paranojiikas | paranoja parkinsonikas | parkinsonizmas šizofrenikas | šizofrenija -istas | onanistas | onanizmas sadistas | sadizmas –(i)akas | maniakas | manija 2. Deriváty se sufixy s možným dvojím výchozím vztahem. Všechny diskutované přejaté názvy osob korelují pouze s jediným výchozím slovem. V učebnici však ⁴⁰ V. Urbutis rozlišuje i opačný – vzájemný (neboli reciproční) vztah s nevyjádřeným směrem (označovaný také termíny vzájemná motivace, vzájemné derivační vztahy), chápaný „jako derivační vazba bez určení výchozího směru neboli motivace (vztahování derivátu – výchozího slova)“, „[n]eupřednostňující jeden či druhý směr odvození“, přičemž členy opozice lze zaměnit (fašizmas – fašistas) (Urbutis 2009: 124–125). ⁴¹ Tarpukario TŽŽ (1936: 594) maniakas (řec.) „osoba trpící mánií, po něčem toužící, jakoby posedlá jednou věcí“. ⁴² Mánie (řec. mania – náklonnost, šílenství), chorobný stav charakterizovaný nadměrně povznesenou náladou a aktivitou, příliš dobrým míněním o sobě, povrchním myšlením, hovorností (hlasitou rychlou řečí), roztržitostí. Nejčastěji se vyskytuje při maniodepresivní psychóze (ME II 525, srov. EPTŽ 179). 10 existuje značné množství názvů, které mohou být z hlediska tvoření založeny nikoli na jediném, nýbrž na několika výchozích slovech (viz tabulku 2). Přejatá jména osob se sufixem –ikas. Potenciální výchozí slova derivátů tohoto sufixu jsou z hlediska formy různorodá (viz LKG I 363). U některých z těchto možných slov je základní kmen rozšířen určitým sufixem, u jiných se shoduje se základním kmenem derivátu: alkoholikas⁴³ 28, 35, 38, 91, 123, 137, 237. V LKG (I 363) je tento název osoby vztahován ke slovu alkoholis, jeho význam je „osoba, která má sklon k alkoholu“. Kromě toho je podle mého názoru možná i jiná motivace názvu – slovo může vycházet z názvu nemoci alkoholizmas, a to je nejpravděpodobnější výchozí slovo derivátu, protože „ten, kdo má sklon užívat alkohol“, nemusí být nutně alkoholikas, ačkoli Tarpukario TŽŽ (1936: 44) uvádí právě takový význam: alkoholikas „člověk, který nadměrně požívá opojné nápoje, opilec“. Za alkoholiku však lze označit pouze toho, kdo trpí alkoholismem. V minimálních kontextech učebnice se tento název osoby užívá právě při psaní o uvedené duševní nemoci; fanatikas ²⁹. Význam fanatiko v LKG (I 364) je „ten, kdo fanaticky nenávidí lidi s jiným přesvědčením“, srov. TŽŽ 1936: 285: fanatikas „ten, kdo v něco slepě věří a netoleruje odlišný názor druhých“, a může být založen jak na adjektivu fanatiškas, tak na substantivu fanatizmas. Význam tohoto názvu osoby je však v učebnici ve srovnání s významem uvedeným v LKG medicínský (klinický) – fanatikas je psychopat, tedy osoba s těžkými psychickými poruchami osobnosti. Proto je nejpřesnější vztahovat tento derivát k výrazu fanatizmas označujícímu chorobný stav; sifilitikas⁴⁴ 38, 110, 260 (: sifilis⁴⁵). Vazba názvu se syfilidou je jasná, srov. TŽŽ 1936: 912: sifilitikas (řec.) „trpící syfilidou“. Z derivačního hlediska je však pochybné, zda je výchozím slovem substantivum sifilis, protože kmen derivátu má jinou strukturu. Název je nejspíše založen na latinském adjektivu syphiliticus < syphilis⁴⁶ (viz OED) – sifilitinis, srov. sifilitinis psichikos susirgimas 260. Přesto je obtížné říci, zda tento název vytvořil J. Blažys, nebo zda byl převzat z jiných zdrojů; venerikas 262. Podle údajů LKG (I 364) je význam tohoto názvu „ten, kdo trpí pohlavní nemocí⁴⁷“, a výchozím slovem je adjektivum venerinis. S tímto tvrzením nelze nesouhlasit, neboť pohlavní nemoci byly nazývány venerinėmis ligomis⁴⁸ a adjektivum venerinis pochází z antického ⁴³ Přejímku alkoholikas již nacházíme také v textech lékařů Petra Avižonise (1907), K. Griniuse (1920) a P. Matulaitise (1911), kteří v tisku popularizovali poznatky lékařské vědy. ⁴⁴ Jeden z nejstarších dokladů užití termínu sifilitikas pochází z roku 1890 – z článku lékaře P. Matulaitise „Mikroorganizmai“, publikovaného v Varpas. Tento termín později užívali také P. Matulaitis (1915) a K. Grinius (1911). ⁴⁵ Syfilis (lat. syphilis) – chronické nakažlivé pohlavní onemocnění způsobené bledou spirochetou (EPTŽ 276; ME II 264). ⁴⁶ Infekční pohlavní nemoc pojmenovaná podle postavy trpící touto nemocí z básně veronského lékaře Girolama Fracastora (1483–1553) „Syphilis, sive Morbus Gallicus“, vydané roku 1530 (OEA). ⁴⁷ Tarpukario TŽŽ (1936: 1044) venerikas „trpící pohlavní, venerickou nemocí“. ⁴⁸ Tvrdí se, že termín morbus venereus (litevsky venerinė liga) jako první navrhl francouzský lékař Jacques de Béthencourt (1477–1527), který jej použil roku 1527 v Paříži vydaném traktátu Nouveau Cartme de penitence jako alternativu k pejorativnímu termínu morbus gallicus (litevsky prancūziška / prancūzų liga). Navrhovaný termín 11 římské bohyně lásky a krásy Venuše. Je třeba dodat, že v popularizačních lékařských textech z konce 19. století užívali litevští lékaři i jiné termíny, například veneriškos ligos⁴⁹, veneros ligos⁵⁰. Posledně uvedený název (stejně jako venerinės ligos) užíval ve své učebnici i J. Blažys (viz s. 263). Nabízí se tedy otázka – nemohl by být venerikas založen také na antroponymu Venera? V takovém případě by derivační význam tohoto názvu osoby byl „osoba trpící venerovou nemocí“. Přejatá jména osob se sufixem -antas. V učebnici byl nalezen pouze jeden derivát s tímto sufixem – haliucinantas 122 (: haliucinuoti nebo haliucinacijos?). Ačkoli by z formálního hlediska bylo možné spatřovat dvojí výchozí vztah, potenciálnějším výchozím slovem tohoto názvu osoby je přesto substantivum haliucinacijos. Význam derivátu by tedy byl „osoba, která vidí halucinace“. Přejatá jména osob se sufixem -atas. Jak se uvádí v LKG (I 337) při popisu názvů nositelů slovesné vlastnosti – slov odvozených mezinárodními sufixy –, mohou být z derivačního hlediska spojena nejen se slovesy, ale i se substantivy se sufixem –(i)acija označujícími děje. V učebnici byly nalezeny dva takové názvy osob: degeneratas 138, 267 (: degeneruoti nebo degeneracija?). Podle LKG (I 337) může být tento název založen jak na slovesu degeneruoti, tak na substantivu degeneracija. Stejně jako v případě haliucinanto by však výchozím slovem tohoto názvu osoby podle mého názoru měla být degeneraciją, zatímco degeneruoti již nejspíše vzniklo z degeneracijos, takže posledně uvedené substantivum by v derivační řadě bylo primární; kastratas 129 (: kastruoti nebo kastracija⁵¹?). Tento název je stejně jako degeneratas v LKG (I 337) vztahován dvojím způsobem – ke slovesu kastruoti a k substantivu kastracija. Jak je patrné, i zde jsou z formálního hlediska možné dva způsoby odvození, odvození od slovesa je však málo pravděpodobné, protože slovo nebylo vytvořeno v litevštině, nýbrž bylo nejspíše převzato již hotové, stejně jako haliucinantas a degeneratas. Přejaté názvy osob se sufixem -oid eunuchoidas 183 (: eunuchas nebo eunuchoidizmas⁵²?). LKG tento sufix mezi mezinárodními sufixy neuvádí. Formálně může název korelovat s jiným názvem osoby eunuchas. Význam posledně uvedeného názvu je podle Tarpukario TŽŽ (1936: 277) „kastrovaný (vykastrovaný) sluha harému; kastrát“, podobný je i v současném spojovali se jménem římské bohyně lásky a krásy Venuše – venerická nemoc se šíří prostřednictvím vztahů „nedovolené lásky“ (angl. illicit love) (viz Tsaraklis et al. 2017: 395; Wikien; Wikifr; Vázquez-Espinosa et al. 2021: 5). ⁴⁹ Terminą veneriškos ligos užíval lékař P. Matulaitis ve své knize Lytiškos Ligos ir Kaip nuo jų apsisaugoti (1915) a Antanas Vileišis v brožuře Patarmės moterims, kurios nori būti sveikos (1899). ⁵⁰ Terminas veneros ligos bylo užito v knize lékaře Juozase Bagdonase Kas reikia žinoti apie lyties ligas (1920). ⁵¹ Kastrace (lat. castratio – kastrace), odstranění pohlavních žláz nebo přerušení jejich hormonální činnosti s cílem změnit hormonální rovnováhu organismu (ME I 395, srov. EPTŽ 139, 79). ⁵² Eunuchoidismus (lat. eunuchoidismus < řec. eunouchos – eunuch, strážce lože + eidos – vzhled, podoba) – vrozený nebo získaný nedostatečný vývoj pohlavních orgánů a sekundárních pohlavních znaků projevující se tělesnými disproporcemi (krátký trup, dlouhé končetiny, obezita) (EPTŽ 89, srov. ME I 244). 12 TŽŽ (2007: 315) – „kastrát dohlížející na harém: muž, jemuž byla odstraněna varlata“. EPTŽ (2017: 89) eunuchoidas definuje jako osobu trpící eunuchoidismem. V této definici je klíčovým slovem název nemoci. Na tomto základě lze tvrdit, že název osoby eunuchoidas vychází nikoli z eunuchu, nýbrž z názvu nemoci eunuchoidizmas. Přejatá jména osob se sufixem –istas. Názvy osob s tímto sufixem jsou nositeli jmenné vlastnosti, ale z derivačního hlediska mohou být spojeny jak se substantivy se zkráceným, tak se substantivy s nezkráceným výchozím kmenem (srov. LKG I 362–363): avantiūristas 136, 219 (: avantiūra ar avantiūrizmas?). Tarpukario TŽŽ (1936: 99) uvádí u avantiūristo dva významy: 1. „hledač dobrodružství“ a 2. „milovník nečestného zisku, podvodník“. V učebnici (s. 219) jsou avantiūristais označeni lidé zařazováni mezi psychopatické osobnosti. Vyznačují se určitými „morálními nedostatky“, slovy autora učebnice. Jinými slovy, tímto termínem je označena morálně změněná osoba a tato „[m]orální změna člověka bývá často prvním projevem začínajícího duševního onemocnění“ (s. 136). „Morální defektnost“ avanturistů „souvisí s poněkud maskovanou <...> slabomyslností <...>“ (viz s. 136). TŽŽ (2001: 84; 2007: 131) odvozuje tento název osoby od avantiūra, stejně jako avantiūrizmas. Určení výchozího slova tohoto názvu je poněkud obtížnější, neboť neexistují přesvědčivé argumenty ani ve prospěch avantiūros, ani ve prospěch avantiūrizmo jako potenciálních výchozích slov; kokainistas 99 (: kokainas ar kokainizmas?). Při formálním pohledu na tento derivát jej lze vztahovat jak k názvu alkaloidu kokainas, tak k názvu závislostního onemocnění kokainizmo. Na základě minimálního kontextu učebnice se však lze domnívat, že více koreluje s kokainizmem než s kokainem; jinými slovy kokainistas není jen osoba užívající kokain a omamující se kokainem, nýbrž osoba trpící kokainismem; morfinistas 98 „osoba omamující se morfinem / osoba trpící morfinismem“53 (: morfinas54 nebo morfinizmas?). I zde je situace obdobná jako u kokainista – patrná je silnější korelace tohoto názvu s názvem nemoci (morfinizmas) než s názvem látky (alkaloidu) (morfinas), takže morfinistas není jen osoba užívající morfin a omamující se jím, nýbrž osoba trpící morfinismem. Ačkoli by poslední dva názvy osob mohly být založeny jak na názvech alkaloidů kokainas, morfinas, tak na názvech závislostních onemocnění kokainizmas, morfinizmas, jejich korelace s posledně uvedenými substantivy je však silnější. Poněkud jasnější je případ výchozího vztahu u avantiūrista – je pravděpodobnější, že název osoby vychází ze substantiva avantiūra než z avantiūrizmas, ačkoli ani tento způsob odvození nelze vyloučit. 53 Tarpukario TŽŽ (1936: 653) morfinistas (řec.) „člověk užívající morfium, trávící se jím“. 54 Morfin, (lat. morphinum) – alkaloid opia vyráběný z mléčné šťávy makovic (EPTŽ 194). 13 2. tabulka. Názvy osob s duševními poruchami, které mohou korelovat s několika výchozími slovy Sufix Derivát Možná výchozí slova -ikas alkoholikas alkoholis / alkoholizmas fanatikas fanatiškas / fanatizmas sifilitikas sifilis / sifilitinis venerikas venerinis / veneriškas / Venera -istas avantiūristas avantiūrizmas / avantiūra kokainistas kokainizmas / kokainas morfinistas morfinizmas / morfinas -atas degeneratas degeneruoti / degeneracija kastratas kastruoti / kastracija -antas haliucinantas haliucinuoti / haliucinacija -oidas eunuch oidas eunuchas / eunuchoidizmas 3. Některé problematické případy motivace sufixálních derivátů. Jak je patrné z názvů osob pojednaných v předchozích kapitolách, lze je spojovat (motivovat) s jinými samostatně užívanými slovy v litevštině, v nejednom případě a s více než jedním slovem. V učebnici se objevily názvy osob, které lze z formálního hlediska považovat za odvozená slova – mají zřetelný sufix -ikas, avšak jejich motivující slova nejsou jasná. Jsou to chronikas 229 a debil ikas 35, 214. Chroniko korelace s přídavným jménem chroniškas je sporná, ačkoli se v učebnici užívá – jako určující člen takových dvouslovných složených termínů jako chroniška intoksikacija, chroniška liga, chroniška neurozė, chroniška psichozė, chroniškas alkoholizmas aj. Jak tedy vysvětlit vznik tohoto názvu osoby v učebnici? Možná jej J. Blažys vytvořil analogicky, protože, jak je patrné z výše pojednaných názvů osob, názvů se sufixem -ikas se užívá značné množství. Případ debiliko se jeví poněkud jednodušší. Avšak pouze na první pohled. Ačkoli tento název může formálně korelovat s názvem nemoci debilumas⁵⁵, je obtížné tvrdit, že posledně uvedené slovo je motivujícím slovem názvu osoby, už jen proto, že J. Blažys uvedený název nemoci v učebnici nepoužil. Vznik debiliko v učebnici lze vysvětlit několika způsoby. Jednak je možné, že autor takový název osoby nalezl v jiných (nelitevských) pramenech a politevštil jej. Jednak jej stejně jako v případě chroniko mohl vytvořit na základě analogie. ZÁVĚRY V první litevské psychiatrické učebnici J. Blažyse Įvadas į psichiatriją bylo nalezeno 29 korelativních sufixálních derivátů označujících osoby s duševními poruchami, které byly s největší pravděpodobností hotově převzaty z jiných jazykových pramenů, o něž se autor při psaní své učebnice opíral, pouze ⁵⁵ Debilumas (lat. debilitas – slabost, zmrzačenost < debilis – slabý, bezmocný) – nejlehčí stupeň mentální retardace (EPTŽ 50). EPTŽ (50) a ME (II 166) zaznamenávají také název osoby debilas. 14 přizpůsobením jejich podoby gramatickému systému litevštiny. Nelze však vyloučit možnost, že některé deriváty mohl vytvořit i sám autor učebnice analogicky. V těchto názvech osob lze vyčlenit 6 mezinárodních sufixů: –antas, –atas, –(i)akas, –ikas, –istas, –oidas. Nejproduktivnější je sufix – –ikas (19 derivátů) (ipohondrikas, melancholikas, paranojikas), méně produktivní – –istas (5 derivátů) (onanistas, sadistas), zatímco ostatní uvedené sufixy jsou zcela neproduktivní (většinou po 1 derivátu) (maniakas, haliucinantas, kastratas, eunuch oidas). Bylo zjištěno, že pro korelativní sufixální deriváty jsou nejtypičtější dezintegrační kmeny motivujících slov, tj. rozšířené sufixy (nejčastěji –ija, –izmas), které do derivátů – názvů osob – nevstupují, např.: neurastenikas (: neurastenija), morfinistas (: morfinizmas). Výzkum ukázal, že motivace odvozených přejatých názvů osob je nestejnorodá. To umožňuje rozlišit 2 skupiny korelativních sufixálních derivátů – 1) sufixální deriváty s možnou jedinou motivací a 2) sufixální deriváty s možnou vícenásobnou (nejčastěji dvojnásobnou) motivací. U některých korelativních sufixálních derivátů nejsou motivující slova vůbec jasná. Sufixální deriváty první skupiny korelují pouze s jedním motivujícím slovem a u většiny jejich motivujících slov jsou základní kmeny rozšířeny sufixem –ija. Tyto názvy osob jsou slovotvorně spojeny pouze s podstatnými jmény – názvy nemocí, chorobných stavů nebo poruch, např.: isterikas (: isterija), katatonikas (: katatonija), šizofrenikas (: šizofrenija). Podoby kmenů derivátu a motivujícího slova se mohou lišit, což předpokládá fonetické a pravopisné varianty, např. epileptikas (: epilepsija). Sufixální deriváty druhé skupiny mohou korelovat s více než jedním motivujícím slovem. U nejednoho takového derivátu pomáhá jeho terminologický význam, v němž je zaznamenán v učebnici, a minimální kontext určit, které z potenciálních motivujících slov je nejpravděpodobnější. Tyto názvy osob mohou být slovotvorně spojeny nejen s podstatnými jmény – názvy nemocí a látek, např.: alkoholikas (: alkoholizmas / alkoholis), kokainistas (: kokainizmas / kokainas), ale také s terminologickými slovesy a přídavnými jmény – názvy dějů a vlastností, např.: haliucinantas (: haliucinacija / haliucinuoti), sifilitikas (: sifilis / sifilitinis). Ukázalo se, že většina odvozených názvů osob koreluje (nebo má tendenci korelovat) s názvy nemocí, chorobných stavů a poruch. Lze tedy tvrdit, že konceptuální vztah mezi osobou a jejím stavem (ve většině případů je osoba pojmenována podle nemoci, kterou trpí, chorobného stavu či poruchy) ovlivňuje proces tvorby termínů – podmiňuje vznik nového termínu. ŠALTINIAI PAGRINDINIS ŠALTINIS [Blažys, Juozas]. Įvadas į psichiatriją [Introduction to Psychiatry], docentas J. Blažys, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto Medicinos fak. leidinys, 1935. 15 PAPILDOMI ŠALTINIAI [Dr. A. Smalstys] 1929: Mediciniškos pagalbos teikimo psichiniams ligoniams reikalu [Regarding the Provision of Medical Assistance to the Mentally]. – Medicina 2, 108–113. [Dr. A. V.] Patarmės moterims, kurios nori būti sveikos [Tips for Women Who Want to be Healthy], pagal Zielčaka parašė Dr. A. V., Tilžėje, 1899. [Dr. F. Matulaitis]. Džiova. Alkoholis [Tuberculosis. Alcohol], Chicago, Ill, 1911. [Dr. I. Skliutauskas] 1931: Apie chorea minoris gydymą [About Chorea Minoris Treatment]. – Medicina 4, 270–273. [Dr. K. Gr.] Apie naminius pravorelius ir apie naminį šnapsą [About Homemade Breweries and Homemade Schnapps]. – Sveikata 2, 1920, 3–4. [Dr. K. Grinius]. Žmonių ligos [Human Diseases]. – Sveikata 1, 1921, 1–4. [Dr. L. Epšteinas] 1928: Mokyklinio amžiaus vaikų sveikatos apsauga Kauno pradžios mokyklose [Health Care of School-age Children in Kaunas Primary Schools]. – Medicina 6, 402–415. [Dr. T. Gutmanas] 1925: Apie psichoterapiją [About Psychotherapy]. – Medicina 8, 551–559. [Dr. V. Kutorga] 1925: Proto ligonių savarankio darbo ir laisvo laikymo terapinės reikšmės klausimu [On the Therapeutic Significance of Independent Work and Free Confinement for Mentally Ill People]. – Medicina 5, 328–335. [D-ras A. Zarcinas] 1933: Progresyvinio paralyžiaus gydymas su pienu [Treating Progressive Paralysis with Milk]. – Medicina 3, 160–165. [D-ras F. Matulaitis]. Lytiškos Ligos ir Kaip nuo jų apsisaugoti [Sexually Transmitted Diseases and How to Protect Yourself from Them], parašė D-ras F. Matulaitis. Antra, peržiūrėta ir pagerinta laida, So Boston: Mass, 1915. [D-ras J. Bagdonas]. Kas reikia žinoti apie lyties ligas [What You Need to Know About Sexually Transmitted Diseases], vertė iš vokiečių kalbos D-ras J. Bagdonas, Kaunas: 1920. [D-ras K. Grinius]. Apie onanizmą [About Masturbation]. – Sveikata 12, 1910, 1–6. [D-ras K. Grinius]. Sifilis ir „606“ [Syphilis and “606”]. – Sveikata 1, 1911, 1–8. [D-ras K. Grinius]. Žmonių ligos [Human Diseases]. – Sveikata 5–6, 1920, 1–4. [D-ras V. Kutorga] 1925: Proto ligonių savarankio darbo ir laisvo laikymo terapinės reikšmės klausimu [On the Therapeutic Significance of Independent Work and Free Confinement for Mentally Ill People]. – Medicina 6–7, 385–395. [D-ras Vyt. Bendoravičius] 1930: Hysterija Lietuvos naujokų ir kareivių tarpe [Hysteria Among Lithuanian Recruits and Soldiers]. – Medicina 3, 147–160. [Epušė]. Marijampolės ligonbutis <...> [Marijampolė Hospital <...>]. – Ūkininkas 12, 1897, 189. 16 [Gyd. Jonas Kairiūkštis] 1927: V. Psichiatrinės ligoninės 1925 metų veikimo apžvalga [Overview of the Operation of the Vilnius Psychiatric Hospital in 1925]. – Medicina 1–2, 64–68. [Gyd. Kairiūkštis Jonas] 1928: Nauja progresyvinio paralyžiaus etiologijoje [News in the Etiology of Progressive Paralysis]. – Medicina 1, 8–15. [Gyd. Kairiūkštis Jonas] 1929: Apie progresyvinio paralyžiaus gydymą malarija [About the Treatment of Progressive Paralysis with Malaria]. – Medicina 3, 180–184. [K. Gr.]. Kaip apsisaugoti nuo nervų apsilpimo [How to Protect Yourself from Nervous Breakdowns]. – Sveikata 1, 1913, 1–2. [Med. d-ras L. Gutmanas] 1934: Sterilizacijos įstatymo kritika [Criticism of the Sterilization Law]. – Medicina 2, 63–73. [Med. gyd. M. Rozinas] 1935: Širdies neurozė ir jos priežastys [Cardiac Neurosis and its Causes]. – Medicina 5, 355–358. [P. A.]. Girtuoklybė mūsų ryškštė [Drunkenness is Our Scourge], parašė P. A., Vilnius, 1907. [Paulius]. Mikroorganizmai [Microorganisms]. – Varpas 10, 1890, 153–154. [Priv.-doc. med. d-ras L. Gutmanas] 1935: Psichikos reikšmė susirgimams ir jų gydymui [The Importance of the Psyche for Diseases and Their Treatment]. – Medicina 4, 250–263. [S. Matulaitis]. Sedobrol [Sedobrol]. – Medicina ir gamta 2, 1913, 20. EPTŽ: Enciklopedinis psichiatrijos terminų žodynas [Encyclopedic Dictionary of Psychiatric Terms], V. Mačiulis, J. Šurkus, A. Lapytė, Vilnius: Presvika, 2017. ME I: Medicinos enciklopedija [Medical Encyclopedia] 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1991. ME II: Medicinos enciklopedija [Medical Encyclopedia] 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993. OED: Online Etymology Dictionary, 2001–2024. Prieiga internete: https://www.etymonline.com/. TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas [Dictionary of International Words], sud. K. Boruta, P. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė, Klaipėda: „Ryto“ B-vės sp. TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas [Dictionary of International Words], atsak. red. A. Kinderys, Vilnius: Alma littera. TŽŽ 2007: Tarptautinių žodžių žodynas [Dictionary of International Words], V. Vaitkevičiūtė, 4-as patais. ir papild. leidimas, Vilnius: Žodynas. VLEₑ: Visuotinė lietuvių enciklopedija [Universal Lithuanian Encyclopedia], el. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Prieiga internete: https://www.vle.lt/. Wikien: Wikipedia. The Free Encyclopedia. Prieiga internete: https://en.wikipedia.org/wiki/Jacques_de_B%C3%A9thencourt. 17 Wikifr: Wikipédia. L’encyclopédie libre. Prieiga internete: https://fr.wikipedia.org/wiki/Jacques_de_B%C3%A9thencourt. LITERATŪRA Danilenko Valerija P. 1977: Russkaja terminologija: Opyt lingvističeskogo opisanija [Russian Terminology: An Experience of Linguistic Description], Moskva: Nauka. DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika [Grammar of the Modern Lithuanian Language], red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Gaivenis Kazimieras 1997: Termin izacija ir determin izacija [Terminization and Determinization]. – Terminologija 4, 4–6. Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys [Lithuanian Terminology: An Outline of Theory and Management], Vilnius: LKI leidykla. Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas [Dictionary of Linguistic Terms], Kaunas: Šviesa. [Gyd. plk. ltn. V. Bendoravičius 1939]: A. a. prof. Juozas Blažys kaip psichiatras [Prof. Juozas Blažys (Rest Eternal) as a Psychiatrist]. – Medicina 6, 417–426. Griniov Sergej V. 1993: Vvedenije v terminovedenije [Introduction to Terminology], Moskva: Moskovskij Licej. Inčiuraitė-Noreikienė Lina 2022: Hibridinių vedinių ir skolinių konkurencija [Competition between Hybrid Derivatives and Borrowings]. – Baltistica 57(1), 149–174. DOI: https://doi.org/10.15388/Baltistica.57.1.2472. Inčiuraitė-Noreikienė Lina, Stundžia Bonifacas 2024: Dėl dabartinės lietuvių kalbos skolintų daiktavardžių su priesaga –acij–a darybinės interpretacijos [On the Derivational Interpretation of Borrowed Nouns with the Suffix –acij–al]. – Baltistica 59(2), 297–14. DOI: https://doi.org/10.15388/Baltistica.59.2.2550. Keinys Stasys 2005 [1973]: Terminologijos kūrimo šaltiniai [Sources for Terminology Development]. – Stasys Keinys. Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Keinys Stasys 2007: Gyvasis skolinių priderinimas ir teik yba [Live Adaptation and Provision of Loanwords]. – Žmogus ir žodis 9(1), 70–74. Klimavičius Jonas 1996: Nuo liaudies terminijos prie mokslinės [From Folk to Scientific Terminology]. – Terminologija 3, 4–25. LKE 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija [Lithuanian Language Encyclopedia], par. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKG I: Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis) [Lithuanian Grammar 1: Phonetics and Morphology (Noun, Adjective, Numeral, Pronoun)], red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965. 18 Miliūnaitė Rita 2024: Daiktavardžiai su priesaga –istas, –ė variant iškumo, normų ir dabartinės bendrinės lietuvių kalbos substandartizacijos aspektu [Nouns with the Suffix –istas, –ė in the Aspect of Variation, Norm and Substandardization of the Current Standard Lithuanian Language]. – Acta Linguistica Lithuanica 91, 175–195. DOI: https://doi.org/10.35321/all91-07. [Priv.-doc. dr. L. Gutmanas] Doc. J. Blažys: Įvadas į psichiatriją. V. D. Univ-to Medicinos Fakulteto leidinys. Kaunas, 1935 m. 272 p. [Introduction to Psychiatry. Journal of the Faculty of Medicine of V. D. Univ. Kaunas, 1935. 272 p.]. – Medicina 5, 378–379. [Römeris Mykolas 1939]: V. D. Universiteto Rektoriaus prof. M. Römerio kalba laidojant a. a. prof. J. Blažį [V. D. University Rector Prof. M. Römer’s Speech at the Funeral of Prof. J. Blažys]. – Medicina 6, 409–412. Sager Juan C. 1997: Term Formation. – Handbook of Terminology Management 1: Basic Aspects of Terminology Management, comp. by S. E. Wright, G. Budin, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 25–41. Stundžia Bonifacas, Inčiuraitė-Noreikienė Lina 2022: Vardažodinių hibridinių priesagų vedinių, pavadinančių asmenis, ir bendrašaknių skolinių konkurencija dabartinėje lietuvių kalboje [Competition between Hybrid Suffixed Denominal Personal Nouns and Common Root Borrowings in Contemporary Lithuanian]. – Baltistica 57(2), 239–261. DOI: https://doi.org/10.15388/Baltistica.57.2.2486. Superanskaja Aleksandra V., Podolskaja Natalija V., Vasiljeva Natalija B. 1989: Obščaja terminologija: voprosy teorii [General Terminology: Theoretical Issues], Moskva: Nauka. Superanskaja Aleksandra V., Podolskaja Natalija V., Vasiljeva Natalija V. 2003: Obščaja terminologija: voprosy teorii [General Terminology: Theoretical Issues], Moskva: URSS. Šalkauskis Stasys 1991 [1925]: Raštai 2: Filosofijos ir pedagogikos terminija [Writings 2: Terminology of Philosophy and Pedagogy], Vilnius: Mintis. Tatarinov Viktor 2006: Obščėje terminovedenije: encikloped ečeskij slovar [General Terminology: Encyclopedic Dictionary], Moskva: Moskovskij Licej. Tsaraklis Athanasios, Karamanou Marianna, Androutsos George, Skand alakis Panagiotis, Venieratos Dionysios 2017: Preventing Syphilis in the 16th Century: The Distinguished Italian Anatomist Gabriele Falloppio (1523–1562) and the Invention of the Condom. – Le Infezioni in Medicina 4, 395–398. Umbrasas Alvydas 2005: Asmenis įvardijantys teisės terminai 1918–1940 m. Lietuvos kodeksuose [Law Terms Naming Persons in Lithuanian Legal Codes of 1918–1940]. – Terminologija 12, 107–136. Umbrasas Alvydas 2018: Asmenų pavadinimai kompiuterijos žodynuose [Names of Persons in Dictionaries of Computer Science]. – Terminologija 25, 107–127. Urbutis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija [Theory of Word Formation], 2-asis leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. 19 [Dr. V. Vaičiūnas] 1939: Prof. Juozo Blažio mokslinė veikla [Scientific activities of Prof. Juozas Blažys]. – Medicina 6, 413–417. Vázquez-Espinosa Emma, Laganà Claudio, Vazquez Fernando 2021: The Greatpox in Times of Shakespeare & the Spanish Golden Age. – Literatura y Enfermedades Infecciosas 2, 2–51. Zemlevičiūtė Palmira 2020: Medicinos asmenų pavadinimai 1920 metų nepriklausomos Lietuvos pirmajame Medicinos žurnale [Names for Actors in the Medical Field in the 1920 Issues of Medicina, the First Medical Magazine in Independent Lithuania]. – Lituanistica 66(4), 302–322. Zemlevičiūtė Palmira 2024: Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje [Mythonymic Terms in Lithuania’s First Psychiatry Textbook from the Inter-War Period]. – Terminologija 31, 204–221. DOI: https://doi.org/10.35321/term31-10. 20