On the Meaning of the Lithuanian Preposition po: A Cognitive Perspective

Acta Linguistica Lithuanica 2026, roč. 94, s. 1–19 Odkaz na obsah / Turinio nuoroda ISSN 2669–218X (online / elektroninis) O VÝZNAMU LITEVSKÉ PŘEDLOŽKY po: KOGNITIVNÍ PERSPEKTIVA Význam litevské předložky po: kognitivní perspektiva IEVA STASIŪNAITĖ Vilniuská univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0001-6787-2602 Oblasti výzkumu: prepoziční sémantika, akademické psaní. https://doi.org/10.35321/all94-10 ABSTRAKT Studium významu předložek je v kognitivní lingvistice poměrně rozvinuté. Litevská předložka po „pod“ je však stále objasňována spíše intuitivně než na základě korpusových důkazů, což odráží tradiční linii výzkumu. Tato studie se proto zaměřuje na: (1) určení primárního významu předložky; (2) zkoumání jejích rozšíření neboli hlavních typů užití ve fyzických a nefyzických kontextech a (3) propojení stanovených významů, které se liší svým statusem, do podoby sítě. Bylo analyzováno 1000 konkordančních řádků s po z beletristické části Korpusu současného litevského jazyka. K rozlišení významů a jejich kontextových variant i k určení primárního významu byl použit Model principové polysémie (Tyler, Evans 2003). Významnou roli hrály také kontextové ukazatele. Výsledky ukazují, že primární význam založený na protoscéně, v níž se Figura nachází pod Groundem, dává vzniknout ostatním významům předložky. Některé z nich jsou konkrétní – liší se podle typů F a G a jejich geometrických a/nebo funkčních vztahů –, zatímco ostatní rozšíření jsou abstraktní a motivovaná metaforou. Studie rovněž zvažuje, jak význam po interaguje s pády podstatných jmen, které předložka řídí. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská předložka po, konkrétní a abstraktní významy, principová polysémie. ANOTACE V kognitivní lingvistice je sémantice předložek flektivních jazyků věnována značná pozornost. Tento článek sleduje tři cíle: (1) na základě typů figury a pozadí a jejich geometrických a/nebo funkčních vztahů stanovit primární význam po, (2) vyčlenit další významy předložky spojené s fyzickým a abstraktním prostorem a (3) prozkoumat jejich motivační vztahy. Analyzováno bylo 1000 konkordančních řádků s předložkou z beletristického registru Korpusu současného litevského jazyka. Ve výzkumu byl použit model analýzy principové polysémie (Tyler, Evans 2003); zohledněny byly také kontextové rysy související s ustáleným vyjádřením frekvence užívání po. Bylo zjištěno, že z primárního významu spojeného s protoscénou, v níž se figura nachází pod pozadím, lze odvodit dalších pět významů předložky. Některé z nich jsou konkrétní, zatímco zbývající jsou abstraktní a motivované konceptuálními metaforami. Článek také stručně pojednává o tom, jak význam po interaguje s pády, které předložka řídí. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská předložka po, konkrétní a abstraktní významy, principová polysémie. Copyright © 2026 Ieva Stasiūnaitė. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem šířeným podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užití, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu, že bude uveden původní autor a zdroj. // Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je článkem s otevřeným přístupem, šířeným podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které umožňují neomezeně užívat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu za uvedení autora a zdroje. Obdrženo: / Gauta: 2025–11–06. Přijato: / Priimta: 2026–04–13. 1 1. ÚVOD Tento článek chce přispět ke kognitivní linii výzkumu prepoziční sémantiky tím, že se zaměřuje na litevskou předložku po „pod“, která patří k jedné z nejrozvinutějších podmnožin typicky zahrnujících odkaz na vertikální osu (viz také vertikální prostor v Dirven 1993: 74). Její zařazení do výzkumu nebylo náhodné, nýbrž záměrné, motivované sémantickým bohatstvím a všestranností této předložky, což vedlo k několika liniím vědeckého zkoumání. Například Jonas Šukys (1998: 538) pojednává o po tradičněji a zaměřuje se na její prostorové, časové a distributivní užití v současné litevštině s normativními poznámkami týkajícími se pádové vazby. Vytautas Ambrazas (2005: 444; 2006: 300) naproti tomu rozšiřuje analýzu o sekvenční, graduální, pohybové a jemněji rozlišené významy sousedství a poskytuje také historické a dialektologické doklady. Litevské lexikografické prameny, ačkoli se liší v popisné ambici, rovněž hrají důležitou roli při mapování sémantického rozsahu po. Například Slovník současného litevského jazyka (DLKŽₑ 2021, dále jen) uplatňuje úspornější přístup a užití jednotky shrnuje do souboru významů (místo, čas, způsob, distribuce atd.), z nichž každý ilustruje několika reprezentativními příklady. Slovník litevského jazyka (LKŽₑ, dále jen) naproti tomu nabízí rozsáhlá data z nářečí, starších textů, folkloru, náboženského diskurzu a idiomatického užití, a dává tak přednost úplnosti a empirické dokumentaci. Přestože tato díla poskytují cenné klasifikační a popisné poznatky, pojednávají o významech po jako o diskrétních kategoriích, nikoli jako o radiální síti. Jinými slovy, lexikografové zřejmě předpokládají, že význam předložky je příliš složitý a nesystematický na to, aby mohl být znázorněn jako propojená struktura. Kognitivisté, kteří chápou významy předložek jako motivovaná rozšíření, nikoli jako izolované významy, rovněž čelí obtížím, zejména ve svých raných studiích. Například Inesa Šeškauskienė (2001) ve své diskusi o po a jeho litevském blízkém synonymu žemiau spolu s jejich hlavními anglickými překladovými ekvivalenty under a below tvrdí, že obecné pojmy (např. „níže než“) ve slovnících a lingvistické literatuře jsou často nepřesné nebo příliš zjednodušené. Zdůrazňuje proto nejen geometrii, ale i funkční vztahy neboli vzájemné působení obojího při sémantické interpretaci těchto jednotek; tento přístup se však vztahuje pouze na jejich konkrétní významy. Další studie hlavních překladových ekvivalentů po a jejich synonym odhalují další obtíže. Barbara Wege (1991) například pojednává o below, ale shledává je odolným vůči analýze pomocí nutných a postačujících podmínek. John R. Taylor (1993) a René Dirven (1993) při zkoumání polysémie řady anglických předložek věnují pozornost také under, ačkoli jejich diskuse abstraktních významů zůstává kusá. Andrea Tyler a Vyvyan Evans (2003) zkoumají under a below podle Modelu principové polysémie; jejich analýze však občas chybí hloubka argumentace přítomná v pojednání o jiných předložkách. Ieva Stasiūnaitė (2018; 2025) zkoumá motivovanou polysémii žemiau a below pomocí téhož modelu a ukazuje, jak jejich primární význam dává vzniknout konkrétním i abstraktním významům. Ačkoli se stanovené významy s hesly ve slovnících překrývají jen částečně, zdá se, že principový přístup založený na síti poskytuje systematičtější popis než předchozí studie. Další výzkum flektivních jazyků, který se sice nezabývá po, rovněž přinesl pozoruhodná zjištění. Například Elžbieta Tabakowska (2010) zkoumá polské za („za, za hranicí, pro“) a ukazuje, jak předložka interaguje s předponami a pádovými tvary. Její ruské a litevské protějšky zkoumají Daria Shakhova a A. Tyler (2010), respektive I. Šeškauskienė a Eglė Žilinskaitė-Šinkūnienė (2015), a dokládají, jak četné významy vytvářejí motivovanou síť kolem centrálního prostorového významu. Další práce se zaměřují na mezijazykový výzkum předložek. Například E. Žilinskaitė-Šinkūnienė et al. (2019a) uvádějí, že zanoření a opora se v lotyštině a litevštině vyjadřují odlišně, zatímco E. Žilinskaitė-Šinkūnienė et al. (2019b) zjišťují 2 ohraničení podobné v litevštině, lotyštině a estonštině; podpora však vykazuje větší podobnost mezi lotyštinou a estonštinou. E. Žilinskaitė-Šinkūnienė et al. (2020) zdůrazňují význam topologických a geometrických rysů v popisech prostorových vztahů mezi dvěma objekty a odhalují variabilitu termínů pro blízkost, odlehlost a vzdálenost v litevštině a lotyštině (srov. Škilters et al. 2020). I. Šeškauskienė a Rita Juknevičienė (2020) ukazují, že studenti litevštiny mají potíže s in a on kvůli nekongruentním mapováním L1–L2 utvářeným sémantickými a flektivními rysy, což podporuje přístup motivované polysémie. E. Žilinskaitė-Šinkūnienė a I. Šeškauskienė (2021) porovnávají lotyšské aiz a litevské už „za, za hranicí“ a ukazují, jak se jejich významy navzdory společné doméně rozcházejí v důsledku pádového značení a slovesné prefixace, což zdůrazňuje prepoziční význam jako součást širších morfologicko-sémantických sítí. Navzdory tomuto pokroku v kognitivně-sémantickém výzkumu se však žádná studie nezabývala litevskou předložkou po; je proto důležité znovu stanovit její sémantické prvky a poskytnout jednoznačný popis. Tato analýza má tři hlavní cíle: (1) určit primární význam předložky, (2) prozkoumat její rozšíření neboli hlavní typy užití ve fyzických a nefyzických kontextech a (3) ukázat, jak lze stanovené významy, které se liší svým statusem, systematicky propojit v jediné síti. 2. DATA A METODOLOGIE Tato kapitola popisuje sběr dat a metodologický rámec, vůči němuž byly stanoveny cíle této studie. 1000 výpovědí s po (z celkových 50 243) bylo náhodně vybráno z Korpusu současného litevského jazyka (DLKT, dále jen), přičemž byla vyloučena idiomatická a jinak omezená užití. Z různých segmentů byla zvolena pouze beletrie, protože se předpokládalo, že reprezentuje širokou škálu významů zkoumané jednotky (takovou volbu lze odůvodnit také s odkazem na předchozí výzkum; viz například Šeškauskienė, Žilinskaitė-Šinkūnienė 2015). Výpovědi byly glosovány podle Glosovacích pravidel Salos, upravených pro specifika baltské morfologie (Nau, Arkadiev 2015). V této studii se má za to, že předložka vyjadřuje vztah mezi dvěma entitami v mimolingvistickém světě, např. suolas po langu „lavička pod oknem“. Figura (F) je entita, která je koncepčně vystupňována do popředí, obvykle je menší a pohyblivá (tj. lavička), zatímco Ground (G) slouží jako referenční objekt, vzhledem k němuž je F lokalizována, a je proto obvykle větší a nepohyblivá (tj. okno) (Talmy 2000). K identifikaci a klasifikaci jednotlivých významů neboli hlavních typů užití po byla použita kvalitativní metoda; výsledky jsou uvedeny jako relativní frekvence, protože tato metoda umožnila hlouběji zkoumat význam. V souladu s tímto přístupem byly během anotace zkoumány konkordanční řádky s cílem určit, zda F a G představují konkrétní objekty, osoby, abstrakce nebo děje a procesy. Prostor zde tedy zahrnoval kromě fyzického prostoru také několik dalších prostorů, což vychází z Teorie mentálních prostorů Gillese Fauconniera (2007). Kromě těchto parametrů analýza zohledňovala prostorovou konfiguraci F a G, jejich idealizované geometrické tvary a/nebo vnitřní struktury a jejich funkční interakci. Předpokládalo se tedy, že během procesu konstrukce významu předložka aktivuje množství konceptuálních operací založených na encyklopedických znalostech. Některá užití mohou být zároveň motivována predispozicí mluvčího nebo komunikačním záměrem, což umožňuje tutéž situaci konstruovat z různých perspektiv. Při identifikaci významů proto byl v souladu s diskusí Hanse J. Schmida (2007) o salienci a souvisejících pojmech, jako jsou fokusální úpravy Ronalda Langackera (2000) a jevy pozornosti Leonarda Talmyho (2007), zohledněn také stupeň specifičnosti a salience přiřazený jednotlivým aspektům scény. 3 Kvalitativní metoda rovněž předpokládala principové rozlišení jednotlivých významů a jejich kontextových variant. Za tímto účelem byl přijat model významu slova známý jako principová polysémie (Tyler, Evans 2003). Navzdory značné kritice zůstává jedním z mála rámců, které nabízejí systematickou a explicitní metodologii identifikace významů předložek. Aby byl význam odlišný neboli uložený v paměti, musí nejprve obsahovat další prvek, který není patrný v žádném jiném významu. Jinými slovy, odlišný význam musí zahrnovat buď (A) postupnou změnu souboru konceptů, například (a) silné vzájemné závislosti mezi předložkou a dynamickými (kinetickými) a/nebo geometrickými vlastnostmi G (např. statický vs. dynamický, dimenzionální vs. adimenzionální), (b) odpovídající rysy definující F, jak to vyžaduje vyjádřený konkrétní vztah, a/nebo (c) povahu vztahu mezi entitami, ať už topologického (např. kontakt, blízkost), nebo funkčního, nebo (B) projekci do nové domény (ibid.: 42–43; srov. Wesche 1986/1987; Lakoff 1987). Zatímco (B) pokrývá více domén, (A) se týká změn v rámci téže domény, neboť lokativní koncept může dát vzniknout jinému lokativnímu konceptu, temporální koncept jinému temporálnímu konceptu atd. Jinými slovy, přechody mezi koncepty neboli podle Ignacia Navarra i Ferranda (2006: 176) posuny probíhají postupně. Konečně odlišný význam nelze odvodit z jiného významu ani z kontextu, v němž se vyskytuje, ale musí místo toho fungovat jako stabilní, konvencionalizovaná jednotka (Tyler, Evans 2003: 42–43). Model principové polysémie rovněž poskytuje podněty pro určení primárního významu (ibid.: 47–50); v této studii však byly upraveny tak, aby odrážely skutečné sémantické tendence: (1) fyzičnost F a G, která souvisí s takovými principy kognitivní lingvistiky, jako jsou zkušenostní přístup a vtělenost, podle nichž je primární význam obvykle fyzičtější a bližší tělesné zkušenosti (Johnson 1987; Lakoff 1987; Steen et al. 2010); (2) kontextové ukazatele spojené s relativně stabilní frekvencí výskytu (Sinha, Kuteva 1995); (3) nejstarší doložený význam, což je v souladu s dalšími kognitivně orientovanými pracemi o flektivních jazycích (Pawłec 2009; Tabakowska 2010); (4) užití předložky ve složených formách; (5) vztahy k jiným předložkám, které vytvářejí kompoziční neboli kontrastivní soubory rozdělující různé prostorové dimenze, např. po vs. virš; (6) frekvence užití v síti; ta však není určujícím faktorem vzhledem k převládající frekvenci výskytu po při označování časových vztahů (srov. význam tohoto parametru pro žemiau a below u Stasiūnaitė 2018; 2025). K určení primárního významu A. Tyler a V. Evans (2003: 52) rovněž zavádějí koncept protoscény neboli „idealizované mentální reprezentace napříč opakujícími se prostorovými scénami“ spojenými s předložkou. Konečně byl k zachycení motivované polysémie po použit přístup radiální kategorie (Lakoff 1987) založený na Roschové (1978) teorii prototypů. V tomto rámci je význam slova strukturován kolem centrálního, prototypického významu, z něhož se neregulárním způsobem rozvíjejí další méně reprezentativní významy a vytvářejí síť, nikoli seznam nesouvisejících významů. Sémantická rozšíření se vysvětlují pomocí transformací obrazových schémat a metafory. Transformace obrazových schémat jsou systematické modifikace základního obrazového schématu, například změny měřítka, orientace nebo perspektivy, které jsou zakotveny v opakujících se vizuálních a kinestetických zkušenostech. Metafora zase zahrnuje mapování struktury z konkrétnější zdrojové domény na abstraktnější cílovou doménu (Lakoff, Johnson 1980; Lakoff 1987; Kövecses 2010), což umožňuje, aby prostorová zkušenost utvářela abstraktní významy. Předložka tak slouží jako „vynikající ‚laboratoř‘ pro zkoumání způsobu, jakým prostorová zkušenost zakládá mnoho jiných druhů neprostorových, nefyzických konceptů“ (Tyler, Evans 2003: ix). 4 3. VÝSLEDKY Tato kapitola představuje hlavní zjištění tohoto výzkumu sémantiky po. Nejprve je uveden přehled jeho významů spolu s jejich relativními frekvencemi v datovém souboru DLKT (viz tabulka 1). Tabulka 1. Významy po (relativní frekvence) Pády podstatných jmen | GEN | ACC | INS | Celkem 3 Významy 1. Primární význam | – | – | 6,2% | 6,2% 2. Pokrytí | – | – | 15,2% | 15,2% 3. Prostoupení | – | 10% | – | 10% Celkem 1: Konkrétní významy (1+2+3) | – | 10% | 21,4% | 31,4% 4. Temporální posloupnost | 58,6% | – | – | 58,6% 5. Temporální konzistence | 3,8% | – | – | 3,8% 6. Distributivní množství | – | 6,2% | – | 6,2% Celkem 2: Abstraktní významy (4+5+6) | 62,4% | 6,2% | – | 68,6% Celkový součet: Celkem 1 + 2 | 62,4% | 16,2% | 21,4% | 100% Jak je uvedeno výše, po má šest významů: tři se vztahují k fyzickému prostoru a tři kódují vztahy v nefyzickém prostoru. Pokud jde o vztah mezi konkrétními a abstraktními významy (31,4%, Celkem 1, oproti 68,6%, Celkem 2), zdá se, že předložka upřednostňuje rozšíření směrem od fyzického prostoru. Kromě toho po řídí tři pádové tvary: GEN, ACC a INS, přičemž poslední z nich je u konkrétních významů nejdominantnější (21,4%, Celkem 1). GEN se naproti tomu ve fyzických kontextech neužívá, ale objevuje se v 62,4% dat vztahujících se k abstraktním významům (Celkem 2). ACC je s po častější ve fyzických než nefyzických kontextech (10% oproti 6,2%, Celkem 1 a Celkem 2), což dává celkově 16,2%. U konkrétních významů se navíc předložka spojuje s podstatným jménem v jediném pádu, jak ukazuje Celkem 3: INS (primární význam: 6,2%, pokrytí: 15,2%) nebo ACC (prostoupení: 10%). V nefyzických kontextech se objevují podobné vzorce: GEN (temporální konzistence: 3,8%), ACC (distributivní množství: 6,2%) a GEN (temporální posloupnost: 58,6%). Temporální posloupnost je tedy v sestaveném korpusu nejčastějším významem. Sémantické zvláštnosti po doložené daty DLKT jsou diskutovány následovně. Nejprve je stanoven primární význam a zkoumána jeho rozšíření ve fyzických a nefyzických kontextech. Poté jsou jako síť zdůrazněny motivované vztahy mezi významy neboli hlavními typy užití, které se liší svým statusem. 3.1. Určení primárního významu 3.1.1. Prvky protoscény Obrázek 1 nabízí přibližné znázornění konceptuálního prostorového vztahu mezi dvěma entitami, jak je kódován předložkou po a znázorněn v protoscéně. 5 Obrázek 1. Protoscéna prostorových scén s po Data DLKT dokládají několik rysů protoscény spojené se zkoumanou jednotkou. Za prvé, schematická konceptualizace kóduje vztah, v němž se F nachází v eukleidovském prostoru níže než G podél vertikální osy: (1) <…>dřevění holubi pod stropním trámem <…>. Dřevěné. NOM.PL.M holubice.NOM.PL po strop.GEN.PL.F trám.INS.SG „<…> dřevěné holubice pod stropním trámem <…>.“ V tomto příkladu se sija „trám“, k němuž se dospívá pomocí encyklopedických znalostí, stává G (tučná čára na obrázku 1), zatímco karveliai „holubice“, označující hranici vertikálního prostoru s dolním okrajem na spodním konci, fungují jako F. Entity jsou vertikálně zarovnány v sekvenčním pořadí (viz svislá přerušovaná čára na obrázku 1)¹, takže po neimplikuje pouze geometrické vztahy, ale také blízkost, což se dobře odráží v jeho užití s indikátorem vzdálenosti tiesiai „bezprostředně“. V následujícím příkladu tvoří akys „oči“ a kakta „čelo“ součást lidské tváře, takže nepřítomnost vzdálenosti je spíše důsledkem kontextu²: (2) <…> pod čelem <…> oči <…>. Po čelo.INS.SG oko.NOM.PL „<…> oči <…> pod čelem <…>.“ V (3) a (4) však F a G nejsou pouze vertikálně zarovnány, ale také se navzájem ovlivňují v důsledku své sousednosti, což odpovídá funkčnímu neboli mimo-geometrickému pojetí (Vandeloise 1991; 1994; Coventry et al. 2001). Jinými slovy, léčivo vstupuje do lidského těla paží připojenou k infuzi přímo nad ním, zatímco počítačový kód umístěný pod fotografií o ní poskytuje informace: (3) <…> [ruka ležela] pod infuzí s jehlou vpíchnutou do žíly <…>. ¹ Pro srovnání, v případě žemiau, zdánlivě blízkého synonyma zkoumané předložky, není poloha F pod G jako geometrická reference jasně specifikována. Dobře to ilustruje následující výpověď, v níž adresa (F) zabírá více prostoru než známka (G), ale je interpretována jako níže pouze ve vztahu k horní nebo dolní hranici známky (Stasiūnaitė 2018; 2025): Žemiau pašto ženklo <…> adresas. Níže poštovní.GEN.SG adresa.NOM.SG „Adresa pod poštovní známkou“ ² Když lze po a žemiau zaměňovat, zejména v tělesných vztazích, vyvolávají odlišnou konceptualizaci téže prostorové scény, srov.: Sukryžiavau rankas žemiau krūtinės / po krūtine. Křížil.PST.1SG paže.ACC.PL žemiau hrudník.GEN.SG / po hrudník.INS.SG „Zkřížil jsem paže pod hrudníkem.“ V daném příkladu žemiau odráží prostorovou konfiguraci dvou nesouvislých objektů neboli subprostorů, kdy je jeden subprostor konceptualizován jako nižší než druhý (Šeškauskienė 2001; 2004). Po je naproti tomu více orientováno na kontakt, protože paže se přirozeně dotýkají hrudníku. [paže.NOM.SG ležet.PST.3SG po infuze.INS.SG s.PREP zabodnutý.PST.PP.INS.SG.F jehla.INS.SG žíla.LOC.SG „<...> [paže] s infuzí s jehlou v žíle <...>.“ (4) Pod fotografií přilepený počítačový kód <...>. Po fotografie.INS.SG přilepený.PST.PP.NOM.SG počítačový-NOM.SG.F kód.NOM.SG „Počítačový kód byl připevněn pod fotografii <...>.“ V této analýze tedy protoscéna, která je základem prostorového vztahu kódovaného předložkou po a v níž je F vertikálně níže než G, ilustruje ve srovnání s ostatními významy předložky nejméně rozvinutý obsah. Souvislost neboli prostorová blízkost F a G jim však umožňuje vytvořit smysluplnou jednotku, což naznačuje predispozici k funkčním vztahům. Tento typ protoscény bude považován za nejreprezentativnější neboli primární význam po + INS (6,2% v tabulce 1). 3.1.2. Typy F a G Tato část pojednává o typech F a G charakteristických pro primární význam po. Nejprve jsou představeny různé kombinace těchto entit s relativními frekvencemi, které jsou následně potvrzeny datovým souborem DLKL. Tabulka 2. Typy F a G v primárním významu po (relativní frekvence) Jak vyplývá z tabulky 2, důležitým kritériem pro identifikaci primárního významu je vedle jeho nejméně propracovaného obsahu také fyzický aspekt F a G. V 53,2% případů (viz Total 1) G označuje konkrétní objekt, zatímco ve zbývajících výpovědích (46,8%, Total 1) jde o osobu nebo lidskou morfologii. Ačkoli lidé fungující jako G představují druhou nejčastější volbu, jejich výskyt v prostorových scénách zdůrazňuje úlohu tělesné zkušenosti při strukturování našeho chápání světa (Gibbs 2006: 9; Rohrer 2007: 25–47), jak dokládají studie konceptuální metafory (Lakoff, Johnson 1980; Lakoff 1987; Kövecses 2010). Primární význam po se však nevztahuje pouze ke konkrétním objektům včetně lidí jakožto G; mimořádně důležitá je také povaha F. Hmatatelné neživé entity jakožto denotáty představují 56,5% dat (Total 2), zatímco lidé a části lidského těla tvoří druhý nejčastější typ (40,3%, Total 2). Děje a procesy, jejichž lokalizace je určena ve vztahu ke konkrétnímu objektu, se vyskytují pouze ve 3,2% výpovědí; v tomto případě však není jako G zvoleno žádné lidské tělo (Total 2). Konkrétnější statistické tendence dále ilustrují konkordanční řádky z DLKT. Části lidského těla, které s po v primárním významu typicky fungují jako G, jsou například kakta ‚čelo‘, akys ‚oči‘, blakstienos ‚řasy‘, krūtinė ‚hruď‘ atd. Pozici F pak rovněž zaujímá lidská morfologie, např. akys ‚oči‘, kumščiai ‚pěsti‘, rankos ‚paže‘ atd. (12,9%, tabulka 2), přičemž někdy tvoří dokonce integrální součást G: (5) <...> po jomis [akimis] atsirado apdribę pilki maišeliai. Po 3.INS.PL.F [eye.INS.PL] appear.PST.3PL sink.PST.PA.NOM.PL.M grey.NOM.PL.M bag.DIM-NOM.PL ‚<...> pod zapadlýma očima se objevily šedé váčky.‘ Neživé entity, např. akmenys ‚kameny‘, pamatas ‚základ‘, laiptai ‚schodiště‘, kilimas ‚koberec‘ nebo kelias ‚cesta‘, pokud jsou užity s lidskými rysy, zejména kojos ‚nohama‘, představují nejčastější denotát G (33,9%, tabulka 2)3. Jako G mohou fungovat také jiné fyzické objekty, a určovat tak lokalizaci lidí nebo prvků lidské anatomie (27,4%, tabulka 2): (6) Prie šilto tėvo šono prisiglaudęs. Po žvaigždžių lietumi. Near.PREP warm.GEN.SG.M father.GEN.SG side.GEN.SG snuggle.PST.PA.NOM.SG.M pod star.GEN.PL rain.INS.SG ‚Přitulil se k teplému otcovu boku. Pod deštěm hvězd.‘ Když navíc jako G funguje konkrétní objekt, např. karnizas ‚římsa‘, atbraila ‚výstupek‘ atd., funguje jako F široká škála hmatatelných entit (22,6%, tabulka 2): (7) Landa dešinėje, po atbraila <...>. Hole.NOM.SG right.LOC pod ledge.INS.SG „Otvor je napravo, pod římsou <...>.“ Konkrétní entity v pozici G se mohou objevit také s dynamickým typem F, aniž by to ovlivnilo interpretaci primárního významu (3,2%, tabulka 2): (8) <...> raganius sugebėjo kilstelėti vielas ir spjovė po jomis. Magician.NOM.SG manage.PST.3SG lift.INF wire.ACC.PL and.CONJ spit.PST.3SG pod 3PL.INS ‚<...> kouzelník nadzvedl dráty a plivl pod ně.‘ V proto-scéně, která je základem prostorového vztahu kódovaného výrazem po, se tedy objevují různé typy F a G uspořádané postupně podél vertikální linie. Typičnost významu však posiluje fyzická povaha zúčastněných entit. Dále bude ukázáno, jak jsou méně typické významy neboli typy užití s tímto významem spojeny jeho různými transformacemi. 3.2. Zakrytí Význam zakrytí po + INS je ve fyzických kontextech nejčastější a v datech DLKT se vyskytuje v 15,2% případů (tabulka 1). Zachovává prostorovou konfiguraci entit z primárního významu, přičemž F je umístěno pod G a přímo pod ním podél vertikální osy; zdůrazňuje buď koncový bod pohybu (9), nebo statické vztahy (10): (9) <...> paėmiau peilį ir sviedžiau po stalu. Take.PST.1SG knife.ACC.SG and.CONJ throw.PST.1SG pod table.INS.SG ‚<...> vzal jsem nůž ze skříně a hodil ho pod stůl.‘ (10) Gulėdamas po antklode, Virginijus įsiklausė. Lie.CVB.SG.M pod blanket.INS.SG Virginijus.NOM.SG listen.PST.3SG ‚Virginijus nastražil sluch, leže pod přikrývkou.‘ Od primárního významu se však sémantická struktura liší funkční, neboli extra-geometrickou interakcí mezi entitami. Jinými slovy, G konceptualizované jako dvourozměrný objekt může zakrývat F, které je menší nebo alespoň stejně velké a nachází se přímo pod ním. Aby tomu tak bylo, musí být G také paralelní s F, jak ilustrují následující příklady: (11) Moteris sėdėjo po paveikslu. Woman.NON.SG sit.PRS.3SG pod picture.INS.SG 3Taková spojení jsou s žemiau nemožná, protože toto slovo vyžaduje difuznější uspořádání F vůči G bez kontaktu, např.: <...> *pod nohama / pod chodidly holý cement, nikoli měkký koberec. *Žemiau foot.GEN.PL / pod foot.INS.PL bare.NOM.SG.M cement.NOM.SG but.CONJ not.NEG fluffy.NOM.SG.M carpet.NOM.SG ‚<...> holý cement, nikoli však huňatý koberec, *pod/níže nohama.‘ 8 ‚Žena seděla pod obrazem.‘ (12) Kažkas rausva gulėjo ant šaligatvio po mano batu. INDEF.who.NOM pink.NOM.SG.F lie.PST.3SG on.PREP pavement.GEN.SG pod 1SG.GEN shoe.INS.SG ‚Na chodníku pod mou botou leželo něco růžového.‘ Příklad (11) ilustruje primární význam po: obraz, konceptualizovaný jako dvourozměrný objekt, visí na stěně kolmo vůči ženě, a proto ji nezakrývá, ale pouze označuje její polohu v těsné blízkosti. V příkladu (12) je předložka naopak užita ve významu zakrytí, protože bota zaujímá paralelní dvourozměrnou polohu přímo nad něčím růžovým, patrně menším, a tím omezuje jeho vystavení nebo viditelnost. V následujících konkordančních řádcích se proces konceptualizace metonymicky týká pouze dvourozměrných vodorovných horních povrchů, přestože země a voda tvoří spojité masy: (13) <...> gy nė jai būstinę įsirengę šlose giliai po žeme <...>. Defender.NOM.PL headquarter.ACC.SG RFL.set.PST.3PL cave.LOC.PL deep.ADV pod ground.INS.SG ‚<...> obránci si zřídili velitelství v jeskyních hluboko pod zemí <...>.‘ (14) <...> ji nugrimzdo po okeanu. 3.NOM.SG.F sink.PST.3SG pod ocean.INS.SG ‚<...> ona klesla pod oceán.‘ Jak ukazují příslovce giliai ‚hluboko‘ a sloveso (nu)grimzti ‚klesat‘, kontextové indicie dále podporují interpretaci po jako výrazu vztahu zakrytí. Významnými indikátory jsou rovněž jiná slovesa, např. slypėti ‚číhat‘, dingti ‚zmizet‘, (pa)(si)kišti ‚dát sebe/něco pod něco‘, (pa)slėpti(s) ‚skrýt někoho/něco/sebe‘, (pa)laidoti ‚pohřbít‘ atd., což odpovídá V. Ambrazasovi (2006: 298), který uvádí tentýž sémantický příspěvek prefixu pa- (15) <...> fotografie, spočívající (...) pod celofánovou fólií v malém albíčku <...>. Photograph.NOM.SG lurk.PRS.PA.NOM.SG.F pod cellophane.GEN.SG sheet.DIM.INS.SG small.LOC.SG.M album.DIM.LOC.SG ‚<...> fotografie číhající pod celofánovým listem v malém albu <...>.‘ (16) <...> šaknys palindusios po pirkios pamatais. Root.NOM.PL bury.PRS.PA.NOM.PL.F pod cottage.GEN.SG foundation.INS.PL ‚<...> kořeny byly pohřbeny pod základy chalupy.‘ S po k vyjádření zakrytí často vyskytují také přídavná jména, jako neįskaitomas ‚nerozluštitelný‘, nebo podstatná jména, např. užklotas ‚přikrývka‘, sleptuvė ‚skrýš‘: (17) <...> stirti po tuo pal aik iu užklotu <...>. Freeze.INF pod DEM.INS.SG.M thin.INS.SG bedcover.INS.SG ‚<...> zmrznout pod tou tenkou přikrývkou <...>.‘ (18) <...> šviesios akys neįskaitomos po ilgais kirpčiukais. Light.NOM.PL.F eye.NOM.PL NEG.decipherable.NOM.PL.F pod long.INS.PL.M fringe.INS.PL ‚<...> světlé oči byly nerozluštitelné pod dlouhou ofinou.‘ Postupné uspořádání entit podél vertikální linie se tedy zachovává, ale změny rozměrovosti a orientace G způsobují, že F zaujímá polohu se sníženou mírou vystavení. Tato modifikace posiluje již latentní funkční interakci a naznačuje, že význam zakrytí po + INS je odvozen od primárního významu. 3.3. Prostupování Po + ACC vykazuje význam prostupování, který se rovněž týká fyzického prostoru (10%, tabulka 1). V sémantické struktuře se však stává výrazným rozptýlený pohyb F po G: 9 (19) <...> klajonės po Visatą joninėje laidojimo raketoje. Bloudění.NOM.PL po vesmír.ACC.SG iontové.LOC.SG pohřební.GEN.SG vesmírné lodi.LOC.SG ‚<...> bloudění vesmírem v iontové pohřební vesmírné lodi.‘ (20) <...> vyrui reikia po svietą pasivalkioti. Muž.DAT.SG potřebovat.PRS.3SG po svět.ACC.SG toulat se.INF ‚<...> Muž se potřebuje toulat po světě.‘ Jak dokládají výše uvedené výpovědi, visata ‚vesmír‘ a svietas ‚svět‘ jsou místa, v jejichž hranicích probíhá rozptýlený pohyb F, ať už jde o raketa ‚vesmírnou loď‘, nebo vyras ‚muže‘. V (19) G funguje jako trojrozměrná entita a předpokládá pohyb F buď vertikálním, nebo horizontálním směrem. V (20) je G dvourozměrným povrchem, který druhému objektu umožňuje měnit polohu pouze podél horizontální osy. Tento typ interakce mezi entitami není v rozporu s úplnou zasažeností a odpovídá konkrétním užitím ACC, jako jsou směr nebo cíl: „<...> [entita] pohybující se uvnitř akuzativního landmarku nesleduje přímou dráhu <...>, ale pohybuje se náhodně dokola <...>“ (Luraghi 2009: 145–146, viz také Janda 2002). Tato sémantická zvláštnost odpovídá dalším výzkumům, které poukazují na dynamický prvek jako na ústřední rys pádu (Serra-Borneto’s 1995a as cited in Oakley 2007: 221; viz také Ambrazas 2006: 297). Hypotézu kinetického aspektu v sémantice po potvrzují poměrně četné kontextové indicie, včetně podstatných jmen, jako ekskursija ‚výlet / exkurze‘, a široké škály sloves označujících různé druhy pohybu, například klajoti, klaidžioti, keliauti ‚bloudit‘, ‚potulovat se‘, dykinėti, slankioti, trainiotis ‚zahálet‘, ‚poflakovat se‘, blaškytis, daužytis, trankytis ‚zmítat se‘, ‚potloukat se‘, ieškoti, naršyti, raustis ‚hledat‘, landžioti, šniukštinėti ‚slídit‘ a mnoha dalších. Prostupování F určitou oblastí však může zahrnovat nejen fyzický pohyb, ale také méně konkrétní změnu polohy. Například v datech DLKT funguje jako F žvilgsnis ‚pohled‘, na který se odkazuje buď implicitně, nebo explicitně: (21) Tėvai pasitikėjo ja, viena išleisdami pasidairyti po pasaulį. Rodič.NOM.PL RFL.důvěřovat.PST.3PL 3.INS.SG.F sama.ACC.SG pustit.CVB.PL.M jít.INF a RFL.rozhlížet se.INF po svět.ACC.SG ‚Rodiče jí důvěřovali a nechali ji samotnou jít se rozhlédnout po světě.‘ (22) <...> žvilgsniu klaidžiojo po atitirpusias iš po sniego darželio loveles <...>. Pohled.INS.SG bloudit.PST.3SG po rozmrzlý.ACC.PL školkový.GEN.SG záhonek.ACC.PL ‚<...> (On/ona) nechal(a) svůj pohled bloudit po rozmrzlých záhoncích ve školce <...>.‘ Ve významu prostupování po + ACC se tedy prostorová konfigurace entit podél vertikálních či horizontálních os stává méně významnou. F se rovněž mění ve svých charakteristikách, konkrétně se posouvá k iterativnímu pohybu nebo distribuci spíše než k lokalizované poloze po celém G, a to buď jako (a) jediný objekt, např. pasaulis ‚svět‘ (21), nebo (b) shluk homogenních objektů, jako v případě darželio lovelės ‚školkové záhonky‘ (22). Prostupování proto může být do sémantické sítě začleněno prostřednictvím významu zakrytí, který souvisí s primárním významem, neboť označuje lokalizaci pod něčím. Avšak i v případě zakrytí lze pozorovat rozšíření v prostoru, jako v po okeanu ‚pod oceánem‘, giliai po žeme ‚hluboko pod zemí‘ nebo po pamatais ‚pod základy‘, což zdůrazňuje propojení mezi zakrytím a významem prostupování. 3.4. Distributivní kvantita Kromě konkrétního významu prostupování vykazuje po + ACC také distributivní kvantitu, která se v datech DLKT vyskytuje v 6,2% případů (tabulka 1). V tomto významu je prostorové uspořádání entit nahrazeno distribucí napříč více účastníky, objekty nebo ději, a to buď v diskrétních množstvích, nebo v opakovaných porcích: (23) <...> į tas tolimas ir pavojingas keliones siųsdavo po du vairuotojus <...>. To.PREP DEM.ACC.PL.F distant.ACC.PL.F and.CONJ dangerous.ACC.PL.F trip.ACC.PL send.HAB.PST.3SG po two-NOM.PL driver.ACC.PL 10 ‚<…> [posílali] po dva řidiče na ty vzdálené a nebezpečné cesty <…>.‘ (24) <…> skylpai gal po tūkstantį arų. Míst.NOM.PL možná.ADV po tisíc.ACC.SG jsou.GEN.PL ‚<…> plochy o rozloze možná 1 000 arů.‘ Dokládány jsou také gramatické vzorce se zájmeny a příslovci: (25) Perskaičiau po kelis kartus. Četl.PST.1SG po několik.ACC.PL.M čas.ACC.PL ‚Přečetl(a) jsem to několikrát.‘ (26) Antanas ėmė po truputėlį puikti. Anthony.NOM.SG začal.PST.3SG po málo.ADV páv.INF ‚Anton začal pomalu zpupnět.‘ Jak ukazují výše uvedené výpovědi, G označuje měřitelnou jednotku nebo entitu, například řidiče nebo pozemkové parcely, zatímco F představuje množství distribuované na každý případ G. Podobně ve výrazech po kelis kartus ‚několikrát‘ nebo po truputėlį ‚po troškách‘ signalizuje po postupný nebo opakovaný výskyt, který odráží gradovatelnou povahu distribuce. Tento význam proto úzce souvisí s prostupováním, jehož nejvýraznějším rysem je iterativní pohyb nebo široké rozprostření v oblasti fungující jako G (Luraghi 2009: 146; viz také Janda 2002; srov. Ambrazas 2006: 297). Kinetický prvek, jedna z klíčových pojmů spojovaných s ACC (Serra-Vorneto 1995a as cited in Oakley 2007: 221), není v rozporu se zkoumanou sémantickou strukturou. Spíše odráží jiný typ funkční interakce, v níž se logika prostorového rozptýlení promítá do nefyzického nebo skalárního vývoje. 3.5. Časová posloupnost Po si vytvořilo také další významy spojené s nefyzickým prostorem, přičemž nejčastější je v datovém souboru DLKT časová posloupnost (tabulka 1: 58,6% s GEN4). Převaha, která je podle Tylera a Evanse (2003: 47–50) klíčovým kritériem pro identifikaci primárního významu, proto v sestaveném korpusu není určujícím faktorem. Ve výpovědích s předložkou označující časovou posloupnost se G vztahuje k časovému intervalu přesahujícímu okamžik promluvy, zatímco F je očekávaná událost označující jeho koncový bod. Trvání intervalu může být nepřesné, obvykle je však krátké a vyjadřují je spojení jako po kurio / kiek laiko ‚po nějaké době‘: (27) <…> koks avietynas! – po kurio laiko sušuko Milda. Co.NOM.SG.M maliník.NOM.SG po který.GEN.SG.M čas.GEN.SG zvolala.PST.3SG Milda.NOM.SG ‚<…> to jsou ale maliníky! – zvolala Milda po nějaké době.‘ Pokud je časová vzdálenost poměrně dlouhá, ačkoli stále neurčitá, Litevci s po často užívají přídavné jméno ilgas ‚dlouhý‘: (28) <…> po tokio ilgo laiko jaučiu, kad ji mane supranta. Po takový.GEN.SG.M dlouhý.GEN.SG.M čas.GEN.SG cítím.PRS.1SG že.CONJ 3.NOM.SG.F 1.ACC.SG chápe.PRS.3SG ⁴Ačkoli se v tomto významu předložka vyskytuje také s DAT, takové užití neodpovídá kodifikovaným normám spisovného jazyka (Miliūnaitė 2022: 518). Představuje spíše fosilizované konstrukce (Šukys 1998: 459), a proto bylo z analýzy časového významu vyloučeno: Egonai, po viskam nūšauk mane. Egonas.VOC.SG po everything.DAT.SG shoot.IMP.2SG 1.ACC.SG ‚Egone, zastřel mě, až bude po všem.‘ Podle Zigmase Zinkevičiuse (1981: 192) a V. Ambrazase (2006: 295–296) fungovalo po ve starších textech jako preverb a častěji se vyskytovalo s DAT; postupem času však bylo toto užití nahrazeno GEN. Toto historické vysvětlení se zdá přesvědčivější než pokusy odvodit ablativní význam po + GEN od odpovídajících předložek v řečtině (ἀπό) a latině (ab), které obě znamenají ‚pryč od‘. Takové interpretace však odpovídají kognitivnímu přístupu, který GEN chápe jako referenční bod (Berg-Olsen 2004). ‚<…> po tak dlouhé době cítím, že mi rozumí.‘ Na druhé straně data DLKT dokládají také řadu případů, kdy se odkazuje na určitější interval mezi dvěma událostmi; proto se v pozici G objevují sekundė ‚sekunda‘, minutė ‚minuta‘, valanda ‚hodina‘, diena ‚den‘, savaitė ‚týden‘, mėnuo ‚měsíc‘, metai ‚rok‘: (29) Dabar jis taupo pinigus, ir po septynerių metų vėl juos pamatys. Nyní.ADV 3.NOM.SG.M šetří.PRS.3SG peníze.ACC.PL a.CONJ po sedm.GEN.PL.DEF rok.GEN.PL znovu.ADV 3.ACC.PL.M uvidí.FUT.3SG ‚Šetří peníze a znovu je uvidí za sedm let.‘ Zatímco výše uvedené po označuje časový interval, ve výpovědích jako (30) označuje konkrétní chronologický bod (např. rok, roční období nebo část dne), a ilustruje tak určitější funkci časové posloupnosti: (30) <…> badmečiai <…> po 1800 m. užeidavo retai. Hladomory.NOM.PL po 1800 rok.GEN.PL přicházely.HAB.PST.3PL zřídka.ADV ‚<…> hladomor <…> se po roce 1800 objevoval zřídka.‘ Při odkazu na chronologický bod bývá po často doprovázeno výrazy označujícími vzdálenost, jako šiek tiek, gerokai, tuoj, například ve spojení šiek tiek po aštuonių a little.ADV po eight.NUM.GEN ‚trochu po osmé / těsně po osmé‘, gerokai po pusiau nakčio well.ADV po midnight.GEN.SG ‚dlouho po půlnoci‘, tuoj po vidurnakčio immediately.ADV po midnight.GEN.SG ‚ihned po půlnoci‘. Přesný okamžik v čase může být označen nejen měrnými jednotkami, ale také konkrétními událostmi vyjádřenými podstatnými jmény. V takových případech předložka předchází podstatná jména označující dobu jídla (např. priešpiečiai ‚oběd‘, kava ‚káva‘), přírodní jevy (např. saulėlydis ‚západ slunce‘, šlapdriba ‚plískanice‘), katastrofy (např. skerdynės ‚masakr‘, karas ‚válka‘), tělesné a duševní stavy (např. miegas ‚spánek‘, mirtis ‚smrt‘) atd.⁵: (31) <…> po saulėlydžio mūša sustiprėjo <...>. Po západu slunce se příval zesílil. ‚<…> po západu slunce příval zesílil <...>.‘ Jako časové kotvy však mohou sloužit nejen podstatná jména, ale také zájmena. V takových případech jsou stejně přípustná jak už (‚za‘), odkazující ke statickým nebo prostorovým interpretacím, tak po (‚po‘), spojené s pohyblivými nebo časovými situacemi. Například se lidé mohou ve frontě ptát: Kas už / po jūsų? ‚Kdo je před vámi / po vás?‘ (Šeškauskienė, Žilinskaitė-Šinkūnienė 2015: 19–20). Když se po pojí s GEN, může zpracování časových scén vycházet z horizontální osy, přičemž mentální časová osa vede zleva (minulost) doprava (budoucnost), což je orientace pravděpodobně ovlivněná směrem psaní. Časové vztahy jsou však častěji konceptualizovány podél sagitální osy (vpřed–vzad), což odráží předozadní orientaci lidského těla (Torrálbo et al. 2006). Anterioritu vyjadřuje prieš + ACC, které pokrývá prostorovou anterioritu (‚před‘), časovou anterioritu (‚před‘) i význam minulosti od určitého okamžiku (‚před‘). Posteriorita je naproti tomu kódována odlišně: už + GEN označuje nejen prostorovou posterioritu (‚za‘), ale také časovou posterioritu, tedy následné události. Tento vzorec odpovídá mezijazykovým tendencím, podle nichž ‚front‘ nebo ‚in front of‘ odpovídá významu ‚before‘ a ‚back‘ nebo ‚behind‘ souvisí s významem ‚after‘ (Haspelmath 1997: 56ff). Po + GEN může obdobně vyjadřovat časovou posterioritu, zejména v kontextech, kde jedna událost následuje po druhé (Šeškauskienė, Žilinskaitė-Šinkūnienė 2015: 24–25), srov.: (32) Maždaug už pusvalandžio sustojo mikroautobus. ⁵Je zajímavé, že v korpusu mohou jako G fungovat dokonce konkrétní místa, obvykle označující vzdělávací instituce. J. Šūkys (1998: 462–463) však takové konstrukce považuje za doslovné překlady a navrhuje je přeformulovat, např. baigęs gimnaziją: Co budeš dělat po gymnáziu? Co.ACC uděláš.FUT.2SG po gymnázium.GEN.SG ‚Co plánuješ dělat po gymnáziu?‘ 12 Approximate.ADV už half-hour.GEN.SG stop.PST.3SG bus.DIM.NOM.SG ‚Minibus zastavil přibližně po půl hodině.‘ (33) Nei po pusvalandžio, nei po valandos Povilas negrįžo. Neither.CONJ po half-hour.GEN.SG nor.CONJ po hour.GEN.SG Povilas.NOM.SG NEG.return.PST.3SG ‚Povilas se nevrátil ani po půl hodině, ani po hodině.‘ Jak už, tak po ve výše uvedených výpovědích znamenají ‚po‘; už však konkuruje po, které je v současné litevštině frekventovanější. Zajímavé je, že v některých derivátech, jako už-vakar ‚předevčírem‘, už-pernai ‚předloni‘ nebo ve směru do budoucnosti už-poryt ‚pozítří‘, je časová posloupnost vyjádřena méně častým prvkem už (ibid.: 25). Volbu jedné předložky před druhou může ovlivňovat také nářeční variace; např. Žemaité používají už k vyjádření budoucích událostí, zatímco po se objevuje s tvary minulého času, srov. jis grįš už metų 3.NOM.SG.M return.FUT.3SG už year.GEN.PL ‚vrátí se za rok‘ oproti jis grįžo po metų 3.NOM.SG.M return.PST.3SG po year.GEN.PL ‚vrátil se za rok‘. Naproti tomu mluvčí východní horní litevštiny užívají už v obou kontextech: jis grįžo / grįš už metų 3.NOM.SG return.PST.3SG/return.FUT.3SG už year.GEN.PL (Markevičius 2014: 78). Význam časové posloupnosti po + GEN lze interpretovat prostřednictvím hluboce zakořeněné metafory TIME IS SPACE (Lakoff, Johnson 1980), kdy prostorové uspořádání entit dává vzniknout následnému umístění událostí, a tím vyvolává ontologickou metaforu EVENT IS OBJECT. Konkrétně výrazy, v nichž je minulost chápána jako něco za egem, vycházejí z metafory PAST IS BEHIND EGO, zatímco FUTURE IS IN FRONT OF EGO motivuje pojetí budoucnosti jako něčeho umístěného před egem, nikoli nad egem. Na rozdíl od toho může být čas konceptualizován také vertikálně, jak dokládají některé asijské jazyky (Boroditsky et al. 2011; Athanaspoulos 2017; Hong et al. 2017). V ruštině však vertikální časové mapování nabývá specifičtější podoby. Například BUDOUCÍ UDÁLOSTI JSOU NAHOŘE se dále zpřesňuje na VZDÁLENOST JE NAHOŘE, zatímco BLÍZKOST JE DOLE zachycuje, jak jsou blížící se události v mysli „snižovány“ směrem k přítomnému okamžiku. Takové pojetí je patrné ve výrazech jako под воскресенье „těsně před nedělí“ (dosl. „pod nedělí“) a под праздник „těsně před svátkem“ (dosl. „pod svátkem“), v nichž orientace směrem dolů kóduje časovou bezprostřednost (Luodonpää-Manni, Viim aranta 2010: 80–82). Ve významu časové posloupnosti, jak se projevuje u po v litevštině, se však zachovává pouze následné uspořádání událostí podél sagitální osy, analogické jejich vertikálnímu uspořádání v primárním významu. Užívání předložky s GEN je rovněž sémanticky motivováno, neboť tento pád označuje referenční bod nejen v konkrétních, ale i v abstraktních kontextech: „(...) [entita] pohybující se uvnitř genitivního landmarku se pohybuje po jasně vymezené dráze a vždy ji lze vystopovat“ (Luraghi 2009: 146, viz také Berg-Olsen 2004; srov. Langacker 2000). 3.6. Časová konzistence Další časová situace, která implikuje užití po + GEN, se vztahuje ke konzistentní posloupnosti událostí na rozdíl od post hoc, ergo propter hoc, jež označuje kauzální vztahy (3,8%, tabulka 1): (34) Stikliukas po stikliuko ir įsivyravo vakarykštė atmosfera. Sklenička.DIM.NOM.SG po sklenička.DIM.GEN.SG a.CONJ ustálit.se.PST.3SG včerejší.NOM.SG.F atmosféra.NOM.SG „Sklenička za skleničkou a usadila se včerejší atmosféra.“ Jak ukazuje výše uvedená výpověď, předcházející událost (F) se stává referenčním bodem (G) pro jinou událost, která následně slouží jako F pro další událost atd. Je zajímavé, že ačkoli jsou skleničky konkrétními objekty, důraz je kladen na časový vývoj podél časové osy, nikoli na konfiguraci entit ve fyzickém prostoru. 13 Takové časové výrazy jako sprindis po sprindžio „rozpětí za rozpětím“ a žingsnis po žingsnio „krok za krokem“, které slouží k měření prostorové vzdálenosti mezi entitami, lze s po použít také ve významu časové konzistence. Důraz je však opět kladen na postup nějakého děje, nikoli na prostorové uspořádání chodidel člověka na zemi: (35) Miško keliuku žingsnis po žingsnio pasukau į aną tolimą rugsėjo naktį <...>. Les.GEN.SG cestička.DIM.INS.SG krok.NOM.SG po krok.GEN.SG odbočit.PST.1SG k.DAT.PREP DEM.ACC.SG.F vzdálený.ACC.SG.F září.GEN.SG noc.ACC.SG „Po malé lesní cestičce jsem krok za krokem odbočil do oné vzdálené zářijové noci <...>.“ Ve významu časové konzistence mohou pozici F a G zaujímat také jednotky měření času: (36) <...> vadovauti šimtams žmonių, diena po dienos, savaitė po savaitės, mėnuo po mėnesio <...>. Dohlížet.INF sto.DAT.PL člověk.GEN.PL den.NOM.SG po den.GEN.SG týden.NOM.SG po týden.GEN.SG měsíc.NOM.SG po měsíc.GEN.SG „<...> dohlížet na stovky lidí, den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem <...>.“ Význam časové konzistence u po + GEN lze stejně jako význam časové posloupnosti interpretovat prostřednictvím metafory ČAS JE PROSTOR, kdy lineární uspořádání entit v prostoru dává vzniknout sekvenčnímu umístění událostí. Užívání předložky s daným pádem je rovněž motivováno, přičemž G slouží jako referenční bod, vůči němuž je jiná událost (F) časově situována (Luraghi 2009: 146; viz také Berg-Olsen 2004; srov. Langacker 2000). Tento význam lze proto chápat jako rozšíření časové posloupnosti, v němž se složka sekvenční lokalizace odsouvá do pozadí, zatímco opakované ukotvení v po sobě následujících intervalech vystupuje do popředí a zdůrazňuje přetrvávání děje. 3.7. Sémantická síť Sémantická síť po zahrnuje šest významů, doložených jeho užitím v DLKT s GEN, ACC a INS. Obrázek 2. Síť významů po + GEN, ACC a INS Jak ukazuje výše uvedená síť, primární význam po + INS, který implikuje čistě geometrický obsah, kdy se F nachází přímo pod G, a vytváří s ním tak smysluplnou jednotku, slouží ke kategorizaci nových typů zkušenosti. Zaprvé dává vzniknout významu překrytí (po + INS), který vyplývá z posunu v rozměrech a orientaci G, tj. od entity metonymicky redukované v primárním významu na linii k relativně velkému dvourozměrnému objektu rovnoběžnému s menším F. Ve významu prostoupení (po + ACC) se F namísto umístění pod G musí náhodně pohybovat napříč referenční entitou konceptualizovanou buď jako jediný, nebo jako vícenásobný objekt. Tento význam lze do sémantické sítě začlenit prostřednictvím překrytí, v němž lze rovněž pozorovat šíření prostorem. Prostoupení zase dává vzniknout významu distributivního množství (po + ACC), který rovněž zahrnuje dynamický aspekt, avšak v nefyzickém prostoru. 14 Pokud jde o časové významy, které tvoří novou větev uzlů v síti, jejich vznik zahrnuje nejen posun v charakteristikách F a G, ale také změnu osy z vertikální na předozadní. Význam časové posloupnosti (po + GEN) vychází z primárního významu, zachovává následnost entit v proto-scéně a lze jej interpretovat prostřednictvím metafory ČAS JE PROSTOR. Časová konzistence (po + GEN) dále vychází z časové posloupnosti, přičemž následnost ustupuje do pozadí ve prospěch přerušovaného opakování. Stanovené odlišné významy předložky jsou tedy ve skutečnosti přímo či nepřímo odvozeny od primárního významu a vytvářejí propojenou sémantickou síť, která odráží skutečné vzorce jazykového užívání. Analýza vysoce idiomatických a omezených užití, která jsou v současnosti ze studie vyloučena, by však mohla odhalit další vazby a relevantní budou pravděpodobně také diachronní vývoje. 4. ZÁVĚRY Cílem článku bylo prozkoumat sémantickou mikrostrukturu litevského po, jak se odráží v DLKT. Tato část podává stručný přehled zjištěných tendencí ve vývoji předložkového významu. (1) Po má šest hlavních významů spojených s fyzickým i nefyzickým prostorem: (1) primární význam, (2) překrytí a (3) prostoupení, které všechny odkazují na prostorové vztahy, a (4) časová posloupnost, (5) časová konzistence a (6) distributivní množství, které se týkají nev prostorových vztahů. Tyto vysoce zobecněné významy doplňují, nikoli popírají dlouhý katalog významů uváděných ve slovníkových heslech a tradičních lingvistických popisech, protože reprezentace na vyšší i nižší úrovni mohou koexistovat. Pokud jde o frekvenci výskytu, po se ve zkoumaném korpusu patrně přiklání k nefyzickému prostoru. (2) Různé typy F a G, jako jsou lidé, neživé konkrétní objekty, abstraktní entity, procesy, děje nebo stavy a jejich kombinace, se ukázaly jako zvláště užitečné při identifikaci primárního významu předložky. Bylo zjištěno, že zdůrazňuje fyzické, nikoli nefyzické vlastnosti entit, v souladu se zkušenostním přístupem a principem vtělenosti. Pro identifikaci primárního významu byla rovněž zásadní geometrická konfigurace F a G. Naproti tomu jiné významy, například překrytí nebo prostoupení, zahrnují nejen geometrický, ale také kvalitativní prostor spojený s funkčními vztahy. U těchto méně centrálních významů však analýza systematicky nezohledňovala konkrétní kombinace F–G; zkoumány byly pouze obecné typy entit. Tento přístup umožnil zachytit podstatné rozdíly, aniž by se diskuse nadměrně rozšířila o méně diagnostické vzorce. (3) Významy po spojené s fyzickým i nefyzickým prostorem tvoří sémantickou síť uspořádanou různými přímými či nepřímými vztahy. Transformace obrazových schémat a metafora byly klíčové pro objasnění rozšiřování významu, při němž některé prvky ustupují do pozadí ve prospěch jiných, relevantnějších pro prostorovou scénu, nebo se projevuje nárůst míry abstrakce. Výzkum se rovněž předběžně pokouší začlenit roli jmenného pádu do sémantické struktury litevské předložky. Analýza idiomatického nebo omezeného užívání v pozdější fázi by však mohla pomoci identifikovat další chybějící vazby. Historická data by rovněž mohla poskytnout cenné poznatky, avšak zkoumání těchto možností se ponechává budoucímu výzkumu. Stejně tak by bylo lákavé provést psycholingvistické experimenty zkoumající, jak různí mluvčí vnímají sémantické zvláštnosti po, protože jakákoli definitivní tvrzení o významu předložky by měla být chápána jako hypotézy o individuálních konceptualizacích, nikoli jako zobecnění o celé jazykové komunitě. ZDROJE DAT DLKT: Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas [Korpus současného litevského jazyka]. Internetový přístup: http://tekstynas.vdu.lt/tekstynas/. 15 REFERENCES Ambrazas Vytautas, ed., 2005: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika [Grammar of the Contemporary Lithuanian Language], 4ᵗʰ ed., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Ambrazas Vytautas 2006: Lietuvių kalbos istorinė sintaksė [Historical Syntax of the Lithuanian Language], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Athanasopoulos Panos 2017: Language Alters Our Experience of Time. – Conversation, June 13. Internet Access: https://theconversation.com/language-alters-our-experience-of-time-76761?fbclid=IwAR0_clgcDwx531AnM6xgrj6gVHy1hFXpgmHN utd2eLAMSWoksYDU_YvVtaU [accessed 05.11.2025]. Berg-Olsen Sturla 2004: The Latvian Dative and Genitive: A Cognitive Grammar Account: PhD dissertation, Oslo: Oslo University Press. Boroditsky Lera, Fuhrman Orly, McCormick Kelly 2011: Do English and Chinese Speakers Think About Time Differently? – Cognition 118, 123–129. DOI: doi.org/10.1016/j.cognition.2010.09.010. Coventry Kenny R., Prat-Sala Merce, Richards Lynn 2001: The Interplay Between Geometry and Function in the Comprehension of over, under, above, and below. – Journal of Memory and Language 44, 376–398. DOI: doi.org/10.1006/jmla.2000.2742. Dirven Rene 1993: Dividing up Physical and Mental Space into Conceptual Categories by Means of English Prepositions. – The Semantics of Prepositions: From Mental Processing to Natural Language Processing, ed. C. Zelinsky-Wibbelt, Berlin: Mouton de Gruyter, 73–97. DLKŽ₈ₑ 2021: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas [Dictionary of the Contemporary Lithuanian Language], vyr. red. S. Keinys, 8-as patais. ir papild. leidimas (elektroninis variantas), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Internet Access: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas. Fauconnier Gilles 2007: Mental Spaces. – The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics, eds. D. Geeraerts, H. Cuyckens, Oxford: Oxford University Press, 351–376. Gibbs Raymond W. 2006: Embodiment and Cognition, Cambridge: Cambridge University Press. Haspelmath Martin 1997: From Space to Time: Temporal Adverbials in the World’s Languages, Newcastle, UK: Lincom Europa. Hong Tian, He Xianyou, Tillman Richard, Zhao Xueru, Deng Yumel 2017: The Vertical and Horizontal Spatial-Temporal Conceptual Metaphor Representation of Chinese Temporal Words. – Psychology 8, 1679–1692. DOI: doi.org/10.4236/psych.2017.811111. Janda Laura 2002: The Conceptualization of Events and Their Relationship to Time in Russian. – Glossos 2, [1–10]. Johnson Mark 1987: The Body in the Mind. The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason, Chicago: Chicago University Press. Kövecses Zoltan 2010: Metaphor. A practical introduction, Oxford: Oxford University Press. Lakoff George 1987: Women, Fire, and Dangerous Things, Chicago, London: Chicago University Press. Lakoff George, Johnson Mark 1980: Metaphors We Live By, Chicago: Chicago University Press. 16 Langacker Ronald W. 2000: Grammar and Conceptualization, Berlin, New York: Mouton de Gruyter. LKŽė: Lietuvių kalbos žodynas [Dictionary of the Lithuanian Language] (1–20, 1941–2002), el. variantas, redaktorių kolegija: G. Naktinėnė (vyr. redaktorė), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programuotojai: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, atnaujinta versija, 2018. Internet Access: https://ekalba.lt. Luodonpää-Manni Milla, Viimaranta Johanna 2010: Metaphoric Expressions on Vertical Axis Revisited: An Empirical Study of Russian and French Material. – Metaphor and Symbol 25(2), 74–92. Luraghi Silvia 2009: Case in Cognitive Grammar. – The Oxford Handbook of Case, eds. A. L. Malchukov, A. Spencer, Oxford: Oxford University Press, 136–150. Markevičius Aurimas 2014: Pastabos apie prielinksnio sampratą, raišką ir vartojimą bendrinėje lietuvių kalboje ir tarmėse [Observations on the Concept, Realization, and Use of Prepositions in Standard Lithuanian and Regional Dialects]. – Žmogus ir žodis 16(1), 70–80. Miliūnaitė Rita 2022: Įvairuojantys ir nauji lietuvių kalbos reiškiniai XXI a. pradžioje: sistematika ir pokyčių kryptys [Variable and New Phenomena of Contemporary Lithuanian at the Start of the 21st Century: Systematization and Trends of Change], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Nau Nicole, Arkadiev Peter 2015: Towards a Standard of Glossing Baltic Languages: The Salos Glossing Rules. – Baltic Linguistics 6, 195–241. Navarro i Ferrando Ignacio 2006: On the Meaning of Three English Prepositions. – Inroads of Language. Essays in English Studies, eds. I. Navarro i Ferrando, N. A. Crespo, Castelló de la Plana, Universitat Jaume I, 167–180. Oakley Todd 2007: Image Schemas. – The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics, eds. D. Geeraerts, H. Cuyckens, Oxford: Oxford University Press, 214–233. Pawelec Andrzej 2009: Prepositional Network Models. A Hermeneutical Case Study, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. Rohrer Tim 2007: Embodiment and Experientialism. – The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics, eds. D. Geeraerts, H. Cuyckens, Oxford: Oxford University Press, 25–47. Rosch Eleanor 1978: Principles of Categorization. – Cognition and Categorization, eds. E. Rosch, B. B. Loyd, Hillsdale, New York: Lawrence Erlbaum, 27–48. Schmid Hans J. 2007: Entrenchment, Salience and Basic Levels. – The Oxford Handbook of Cognitive Linguistics, eds. D. Geeraerts, H. Cuyckens, Oxford, Oxford University Press, 117–138. Shakhova Daria, Tyler Andrea 2010: ‘Taking the principled polysemy model of spatial particles beyond English: The case of Russian za’. – Language, Cognition and Space: The State of the Art and New Directions, eds. V. Evans, P. Chilton, London, Oakville: Equinox, 267–291. Sinha Christopher, Kuteya Tania 1995: Distributed Spatial Semantics. – Nordic Journal of Linguistics 18, 167–199. doi.org/10.1017/S0332586500000159. Stasiūnaitė Ieva 2018: On the Motivated Polysemy of the Lithuanian žemiau ‘below’. – Kalbų studijos 32, 5–20. DOI: https://doi.org/10.5755/j01.sal.0.32.19290. Stasiūnaitė Ieva 2025: Encoding Vertical Space in Language: A Cognitive-Semantic Study of the English below as Compared to the Lithuanian žemiau. – Taikomoji kalbotyra 22, 156–175. DOI: https://doi.org/10.15388/Taikabot.2025.22.10. 17 Steen Gerard J., Dorst Aletta G., Hermann Berenike J., Kaal Anna A., Krennmayr Tina, Pasma Trijntje 2010: A Method for Linguistic Metaphor Identification: From MIP to MIPVU, Philadelphia: John Benjamins. Šeškauskienė Inesa 2001: Cross-Linguistic Variation of Space Conceptualization. – Translation and Meaning 5, 85–95. Šeškauskienė Inesa 2004: The Extension of Meaning: Spatial Relations in English and Lithuanian. – Imagery in Language, eds. B. Lewandowska-Tomaszczyk, A. Kwiatkowska, P. Lang, 373–384. Šeškauskienė Inesa, Žilinskaitė-Šinkūnienė Eglė 2015: On the Polysemy of the Lithuanian už. A Cognitive Perspective. – The Baltic International Yearbook of Cognition, Logic and Communication. Perspectives on Spatial Cognition 10, 1–38. DOI: dx.doi.org/10.4148/1944–3676.1101. Šeškauskienė Inesa, Juknevičienė Rita 2020: Prepositions in L2 Written English, or Why on Poses More Difficulties than in. – Nordic Journal of English Studies 19(1), 65–96. DOI: doi.org/10.35360/njes.540. Šķilters Jurģis, Zariņa Līga, Žilinskaitė-Šinkūnienė Eglė, Bērziņa Nora, Apse Linda 2020: Topologic and Geometric Structure of Spatial Relations in Latvian: An Experimental Analysis of RCC. – Baltic Journal of Modern Computing 8(1), 92–125. DOI: https://doi.org/10.22364/bjmc.2020.8.1.05. Šukys Jonas 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos [Cases and Prepositions in the Lithuanian Language: Usage and Norms], Kaunas: Šviesa. Tabakowska Elżbieta 2010: The Story of ZA: In Defence of the Radial Category. – Studies in Polish Linguistics 5, 65–77. Talmy Leonard 2000: Towards Cognitive Semantics 1–2, Cambridge, MA: MIT Press. Taylor John Robert 1993: Prepositions: Patterns of Polysemization and Strategies of Disambiguation. – The Semantics of Prepositions: From Mental Processing to Natural Language Processing, ed. C. Zelinsky-Wibbelt, Berlin: Mouton de Gruyter, 151–179. Torralbo Ana, Santiago Julio, Lupiáñez Juan 2006: Flexible Conceptual Projection of Time Onto Spatial Frames of Reference. – Cognitive Science 30, 745–757. DOI: doi.org/10.1207/s15516709cog0000_67. Tyler Andrea, Evans Vyvyan 2003: The Semantics of English Prepositions. Spatial Scenes, Embodied Meaning and Cognition, Cambridge: Cambridge University Press. Vandeloise Claude 1991: Beyond Geometric and Logical Descriptions of Space. A Functional Description. – Spatial Prepositions. A Case Study from French, ed. C. Vandeloise, Chicago, London: Chicago University Press, 3–20. Vandeloise Claude 1994: Methodology and Analyses of the Preposition in. – Cognitive Linguistics 5(2), 157–184. Wege Barbara 1991: On the Lexical Meaning of Prepositions: A Study of above, below and over. – Approaches to Prepositions, ed. G. Rauh, Tubingen: Gunter, 275–296. Wesche Birgit 1986/1987: At Ease with at. – Journal of Semantics 5, 385–398. Zinkevičius Zigmas 1981: Lietuvių kalbos istorinė gramatika [Historical Grammar of the Lithuanian Language] 2, Vilnius: Mokslas. Žilinskaitė-Šinkūnienė Eglė, Šķilters Jurģis, Zariņa Līga 2019a: Containment and Support in Baltic Languages: Overview, Experimental Evidence, and an Extended RCC as Applied to Latvian and Lithuanian. – Baltic Journal of Modern Computing 7(2), 224–254. DOI: https://doi.org/10.22364/bjmc.2019.7.2.04. 18 Žilinskaitė-Šinkūnienė Eglė, Škilters Jurgis, Zariņa Līga, Bērziņa Nora 2019b: Containment and Support: Similarities and Variation in Lithuanian, Latvian and Estonian. – Baltistica 54(2), 205–255. DOI: 10.15388/baltistica.54.2.2386. Žilinskaitė-Šinkūnienė Eglė, Škilters Jurgis, Zariņa Līga 2020: Expressing Distance in the Baltic Languages: Remarks on the Use of an Extended RCC. – Baltic Journal of Modern Computing 8(1), 69–91. DOI: doi.org/10.22364/bjmc.2020.8.1.04. Žilinskaitė-Šinkūnienė Eglė, Šeškauskienė Inesa 2021: When the Search Domain is Back Region in Baltic: The Latvian aiz as Compared to the Lithuanian už. – Studies in Baltic and Other Languages: A Festschrift for Axel Holvoet on the Occasion of His 65th Birthday, eds. P. Arkadiev, J. Pakerys, I. Šeškauskienė, V. Žeimantienė, Vilnius: Vilnius University Press, 433–466. DOI: doi.org/10.15388/SBOL.2021.24. 19