Dezinformace a ideologická propaganda v kontextu ohrožení vnitřní bezpečnosti

https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 183 Dezinformace a ideologická propaganda v kontextu ohrožení vnitřní bezpečnosti1 Josef Smolík In the present text we address the issue of progressivism as an ideology and examine its form implemented in practice in Slovakia. The aim of the article is to find out the nature of progressivism in practice in Slovakia. In the hypothesis we assume that progressivism is presented in practice in Slovakia by political thinking and political activity, the consequences of which are depoliticisation and dogmatization. We suggest that these two facts are (un)intended product of the normalization of the current state of society and politics in order to its stabilisation and harmonisation. We also find that the nature of progressivism in practice correlates with its antagonism, which is radical conservatism manifested by populist doctrine. We conclude that the trend in fact set may threaten the already fragile democracy of the Slovakia. Motto: „Jak říká staré přísloví, média vám nutně neřeknou, co si myslet, ale řeknou vám, na co myslet a jak na to myslet.“ McCHESNEY, R. W.: Problém médií. Jak uvažovat o dnešních médiích, s. 16. Úvod Politická komunikace v současné politologické literatuře zahrnuje rozsáhlou škálu problémů a témat, přičemž smyslem konceptu je obsáhnout co nejširší síť vztahů propojujících společnost a mocenské instituce.2 Problematika dezinformací a ideologické propagandy je součástí debat ohledně politické komunikace, a vlivu (sociálních) médií 1 „Tento příspěvek je výsledkem projektu Odolnost příslušníků Policie České republiky vůči dezinformačním vlivům a možnosti posilování jejich rezistence prostřednictvím vzdělávání VK01020187, zkráceně DEZINFOPOL, který byl podporen Ministerstvem vnitra ČR z Programu Otevřené výzvy v bezpečnostním výzkumu 2023-2029, zkráceně OPSEC.“ 2 ŘÍCHOVÁ, B.: Úvod do současné politologie. Praha: Portál, 2002, s. 163-164. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 184 na chování jedinců, skupin i společností. Tyto fenomény mohou posilovat či ohrožovat stabilitu společnosti, podporovat nebo naopak brzdit společenské změny od změn strukturních po technologické inovace.3 V dnešní digitální éře jsou dezinformace a ideologická propaganda stále naléhavějšími hrozbami pro stabilitu a bezpečnost společností po celém světě. Dezinformace, které zahrnují nesprávné informace, misinformace a konspirační teorie, mají schopnost výrazně ovlivnit veřejné mínění a destabilizovat demokratické procesy. Bezpečnostní složky hrají klíčovou roli v boji proti těmto hrozbám, a to nejen prostřednictvím odhalování a potírání dezinformací, ale také jejich prevencí. Dezinformace jsou výzvou pro informatiku, sociologii, právní vědu, filozofii, psychologii, ale i bezpečnostní studia.4 Ideologická propaganda je další složkou této problematiky, která často slouží jako nástroj hybridního válčení a má za cíl manipulovat veřejností a podkopávat národní (vnitřní) bezpečnost. Tento článek vychází z relevantní literatury a bezpečnostních dokumentů České republiky, které poskytují cenný rámec pro porozumění těmto fenoménům a jejich řešení. Pro pochopení a efektivní reakci na dezinformace a propagandu je nezbytné analyzovat jejich zdroje, šíření a dopady. Klíčové je rovněž zvyšování povědomí veřejnosti a posilování odolnosti společnosti vůči těmto hrozbám. Cílem tohoto článku je nabídnout stručný pohled na problematiku dezinformací a propagandy, a zdůraznit význam jejich zvládání pro ochranu demokratických hodnot a národní bezpečnosti. 3 Srov. JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B.: Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 151. 4 BARCLAY, D. A.: Fake news, propaganda and plain old lies: how to find trustworthy informarmation in digital age. Lanham: Rowman & Littlefield, 2018, s. 7-8. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 185 Metodologické ukotvení příspěvěku: interpretativní výzkum Tento příspěvek je metodologicky zakotven v rámci interpretativního výzkumu (interpretative research), jenž umožňuje analyzovat, jak aktéři – v tomto případě politické strany, státní instituce a další relevantní subjekty – konstruují a sdílejí významy spojené s dezinformacemi a propagandou. Interpretativní přístup zde umožňuje odkrýt subjektivní a intersubjektivní významy, které jsou těmto jevům přisuzovány, a to jak v kontextu Bezpečnostní strategie České republiky (BS ČR), tak v komunikaci jednotlivých politických stran.5 Výzkum dezinformací a propagandy na základě interpretativní metodologie poskytuje nástroj pro hlubší porozumění vzorcům komunikace jak mezi státními institucemi, tak mezi politickými stranami a občany. Zkoumání těchto jevů (a jejich konceptualizace) může také přispět k formulování strategií na zmírnění negativních dopadů dezinformací nebo posílení odolnosti společnosti vůči propagandě. Interpretativní výzkum zde slouží jako základní kámen, na němž lze stavět nejen teorie, ale i konkrétní doporučení pro politickou a bezpečnostní praxi. Tento přístup umožňuje nejen popsat, ale i porozumět dynamice dezinformačních a propagandistických kampaní a jejich vlivu na rozhodování politických aktérů i na vnímání bezpečnostních hrozeb ve společnosti. Dynamika a změny v komunikačních tocích Sociální komunikaci popsal pomocí jednoduché věty - „Kdo - říká co - komu - jak – a s jakým výsledkem“ - americký politolog Harold D. Laswell již roku 1948. Existuje tedy určitý subjekt (KDO), který 5 BENEŠ, V.; CÍSAŘ, O.; DRULÁK, P.: Výzkum politiky a jeho metodologické a normativní souvislosti. In: Metodologie výzkumu politiky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2019, s. 25. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 186 komunikuje (ŘÍKÁ) určité sdělení (CO) určitému objektu (KOMU). Ke komunikaci využívá různých prostředků a způsobů (JAK) a dochází zde ke zpětné vazbě, tedy reakci na komunikaci (S JAKÝM VÝSLEDKEM).6 Významný americký psycholog a psychoterapeut Paul Watzlawick konstatoval, že skutečnost (tj. realita) je výsledkem komunikace (z lat. communicatio, tj. vespolné účastnění).7 Skutečnost však nemá pouze jednu podobu (v postpravdivé politice či době popravdivé), ale existuje v mnoha různých pojetích skutečnosti, které si odporují, a to i přesto, že všechny vznikly prostřednictvím komunikace.8 Nejběžnější způsob rozlišování jednotlivých typů komunikace se děje podle toho, v jaké rovině organizace (uspořádání) společnosti se komunikace odehrává. Komunikaci lze dělit na: 1) intrapersonální (komunikace se sebou samým, např. při zpracování nového poznatku jedincem či zvažování výhod různých řešení před rozhodnutím); 2) interpersonální (komunikace mezi dvěma až třemi lidmi, tedy dyadická či triadická); 3) skupinovou (komunikace uvnitř nějaké ustavené skupiny); 4) meziskupinovou (komunikace mezi ustavenými skupinami); 5) institucionální/organizační; 6) celospolečenskou.9 V tomto kontextu je také zmiňován fenomém masových médií, především sociálních sítí, které mají výrazný vliv na myšlení, ale i chování a prožívání jedinců, na jejich hodnocení a emocionálním prožitku vztahujícím se ke konkrétním bezpečnostním situacím (dnes se jedná o terorismus, imigraci, rusko-ukrajinský konflikt atp.).10 6 POSPÍŠIL, J.: Jak na média. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, s. 20. 7 Podrobněji viz WATZLAWICK, P.: Jak skutečná je skutečnost. Mylné představ, klamání, porozumění. Hradec Králové: Konfrontace, 1998. 8 Srov. FTOREK, J.: Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války. Praha: Grada Publishing, 2017, s. 187; GREGOR, M.; VEJVODOVÁ, P.; Zvol si info: Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Brno: CPress, 2018, s. 105. 9 Srov. McQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha. Portál, 1999. 10 NUTIL, P.: Média, lži a příliš rychlý mozek. Průvodce postpravdivým světem. Praha: Grada Publishing, 2018, s. 90. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 187 Svět (sociálních) médií je značně dynamický, difuzní a neustále se proměňující, často připomínající až anarchické struktury, v nichž chybí jasná pravidla a hierarchie, což vytváří prostor pro kreativitu i dezinformace. Obtížně lze také identifikovat, zda zprávy jsou pravdivé, či lživé. S touto problematikou jsou často spojovány tzv. alternativní média, která se odlišují od mainstreamových (hlavních) médií svou formou, obsahem, přístupem nebo ideologií. Zatímco mainstreamová média, jako jsou velké televizní stanice, noviny či rádia, se většinou snaží dodržovat žurnalistické standardy a oslovují široké publikum, alternativní média se často zaměřují na určité skupiny lidí a nabízejí obsah, který může být v rozporu nebo alternativou k oficiálnímu diskurzu.11 Pro alternativní média je také charakteristické, že se staví do opozice vůči „dominujícím“ prvkům veřejnosti či poskytují jiný způsob výkladu dominantní společenské ideologie a mediovaných informací.12 V prvním čtvrtletí 21. století jsme tak svědky procesů tzv. medializace a virtualizace, které umožňují sofistikovanými metodami (např. úpravou vizualizace, hlasu, mimiky atp.) manipulovat s veřejností (např. v podobě falešných videoprezentací za využití umělé inteligence, tzv. deepfake videí).13 V tomto kontextu se stále více diskutuje o nových informačních technologiích, sociálních sítích, kyberbezpečnosti a souvisejících tématech. Také je zřejmé, že získávání, využívání a zpracovávání dat a informací, které se týkají mj. bezpečnosti, má i své negativní stránky, které se projevují ve zneužívání dat, jejich prodávání atp. Součástí této 11 Srov. FTOREK, J.: Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války. Praha: Grada Publishing, 2017, s. 75-77; GREGOR, M.; VEJVODOVÁ, P.; Zvol si info: Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Brno: CPress, 2018, s. 59. 12 NUTIL, P.: Média, lži a příliš rychlý mozek. Průvodce postpravdivým světem. Praha: Grada Publishing, 2018, s. 17. 13 KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 44. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 188 problematiky jsou i nelegální odposlechy, nabourávání emailových schránek atp. Zejména veřejný prostor sociálních sítí a virtuální komunikace odráží nejčitelněji vlny dezinformačních kampaní, zahrnující konspirační teorie, hoaxy, misinformace aj., jejichž cílem je delegitimizování státní agendy s projevy systematického porušování právních norem a nenávistných projevů.14 Na společenské úrovni sociální sítě usnadňují šíření informací a umožňují rychlou organizaci různých občanských hnutí či kampaní, což podporuje sociální změny a aktivismus. Umožňují rovněž demokratizaci veřejné debaty, protože každý má možnost vytvářet a sdílet obsah. Tyto platformy ovšem často fungují jako prostor pro šíření extremismu a společenské polarizace, protože jejich algoritmy upřednostňují obsah vyvolávající silné emoce. To vede ke vzniku „sociálních bublin“, ve kterých lidé konzumují pouze obsah odpovídající jejich názorům, což snižuje otevřenost vůči odlišným perspektivám. Důvěra ve veřejné instituce a tradiční média může být také narušena šířením dezinformací, zejména během politických kampaní. Současně existuje i otázka soukromí, protože uživatelská data jsou často využívána komerčními subjekty pro personalizovaný marketing, což může ovlivnit spotřebitelské chování. Tímto způsobem sociální sítě formují jak jednotlivé životy, tak širší společenské a ekonomické procesy, a jejich dopad je třeba vnímat v celé šíři – jako příležitost i výzvu. Dezinformace: definice a obsah termínu Definovat dezinformace je poměrně obtížný úkol, nicméně existuje obecná shoda na tom, že dezinformace je specifické označení pro šíření zavádějící (lživé) informace. Termín dezinformace označuje cíleně 14 STRNAD, Š.; KŘÍŽEK, L.: Protivládní extremismus – konspirace a delegitimizace státu s implikací pro Českou republiku. In: Politické vedy, 1/27, 2024, s. 130. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 189 upravenou, lživou, nepravdivou či zkreslenou zprávu. Tato zpráva (dezinformace) je šířena se záměrem ovlivnit myšlenky, názory, postoje či hodnoty určitého jednotlivce, skupiny lidí, komunity, menšiny nebo i celé populace. Dezinformace se významově kryje jak s fake news, tak s některými hoaxy či konspiracemi.15 Systematický šířená dezinformace (či přímo dezinformační kampaň) má u cílové skupiny vytvořit či formovat určitý dojem o událostech či osobách a případně pak s jejími konzumenty manipulovat. Šířením a odhalováním dezinformací se v posledních letech věnuje velká pozornost. Dezinformace mohou být šířeny v rámci politické ideologie, ale mohou být šířeny pouze k obecné manipulaci. Nejúčinnější dezinformace jsou vždy založené alespoň z části na pravdivé informaci. Nejčastěji bývají dezinformace využívány ve zpravodajství, převážně ve válečném, v politice, špionáži, publicistice, v rámci propagandy či v reklamě.16 K hlavním charakteristikám patří: a) nepravdivost – informace jsou záměrně nepravdivé, vykonstruované a zavádějící; b) úmyslnost – šíření těchto informací je cílené, mající záměr ovlivnit názory, chování, myšlení a rozhodovací procesy u cílového publika; c) manipulace – cílem je ovlivnit veřejné mínění a v důsledku ovlivňovat politickou, sociální či ekonomickou dimenzi konkrétního státu (organizace, firmy atp.); 15 Blíže viz NUTIL, P.: Média, lži a příliš rychlý mozek. Průvodce postpravdivým světem. Praha: Grada Publishing, 2018, s. 18; KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 20; VERNER, P.: Propaganda a manipulace. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, s. 16; BARCLAY, D. A.: Fake news, propaganda and plain old lies: how to find trustworthy informarmation in digital age. Lanham: Rowman & Littlefield, 2018, s. 29-33. 16 GREGOR, M.; VEJVODOVÁ, P.; Zvol si info: Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Brno: CPress, 2018. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 190 d) forma – dezinformace mají různé podoby, například textové, obrázkové či již zmíněných videí (i v podobě videí upravených) či filmů. Často se jedná o kombinaci všech těchto forem; e) kontext – v případě dezinformací se jedná o informace vytržené z kontextu, selektivně interpretované atp. Dezinformace nemusí šířit pouze jednotlivci nebo zájmové skupiny, ale také vlády, zpravodajské služby, případně slouží jako součást informačních operací v rámci ozbrojeného konfliktu.17 Ideologická propaganda a PR Propagandu (z lat. prōpāgāre, rozhlašovat, rozšiřovat, rozmnožovat) lze definovat jako záměrnou a systematickou snahu o formování představ, ovlivňování a usměrňování citů, vůle, postojů, názorů, mínění a chování lidí za účelem dosažení takové reakce, která je v souladu s úmysly a potřebami propagandisty.18 Ve své podstatě je nadřazena dezinformacím a funguje jako ideový nástrojů k jejich šíření. Jedná se o rozšiřování názorů a informací za účelem podpory určitých postojů nebo jednání mas ovládaných skupinou, která danému okruhu lidí vládne pomocí ideologie.19 Propaganda má negativní konotace, často se tento termín objevuje i v diskusích předstatitelů politických stran, kdy je srovnáván vnímán jako nástroj pro rozšiřování či prosazování konkrétní politické ideologie.20 17 KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 21. 18 REIFOVÁ, I. (et al.): Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004, s. 192, s. 182; GREGOR, M.; VEJVODOVÁ, P.: Zvol si info: Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Brno: CPress, 2018, s. 15-17. 19 KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 28. 20 Viz BARCLAY, D. A.: Fake news, propaganda and plain old lies: how to find trustworthy informarmation in digital age. Lanham: Rowman & Littlefield, 2018, s. 33. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 191 Ideologická propaganda (či propaganda idejí), tj. konkrétnější typ propagandy, je komunikace zaměřená na šíření a upevňování určité ideologie či soustavy hodnot a přesvědčení ve společnosti.21 Je specifická tím, že využívá zjednodušená sdělení, manipulativní techniky a emocionálně působící symboly k získání souhlasu či podpory pro určitou politickou, náboženskou nebo sociální myšlenku. Cílem je ovlivnit názory a chování jednotlivců tak, aby přijali a podporovali předkládané ideje jako univerzálně platné či jediné správné, přičemž často potlačuje nebo znehodnocuje alternativní pohledy. Typickým rysem je opakování klíčových sdělení a konstrukce dichotomie „my“ versus „oni“, čímž se posiluje identifikace adresátů s danou ideologickou skupinou či světovým názorem. Lze souhlasit s Táborským, že historie a zejména její dovedná interpretace patří k jedněm z nejčastěji používaných propagandistických technik. Historické paralely, často všemožně překroucené, jsou součástí ideologické propagandy.22 Účinnost propagandy se s příchodem každé nové komunikační technologie vždy skokově posunula: například když létáky a noviny nahradilo rádio a televize. S každou novou technologií dramaticky vzrostl počet lidí, které bylo možné naráz oslovit. Pochopitelně zásadní byl příchod internetu, který umožňuje, aby prakticky kdokoli s minimálními náklady šířil svá sdělení obrovskému okruhu lidí.23 Internet je prakticky kombinací všech typů médií, jejich doplněním. Jeho hlavní doménou je aktuálnost a rychlost přenosu sdělení. Jde o moderní a velmi progresivní médium, které však stále jako by 21 Srov. VERNER, P.: Propaganda a manipulace. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, s. 17. 22 Srov. TÁBORSKÝ, J.: V síti [dez]informací. Proč věříme alternativním faktům. Praha: Grada Publishing, 2020, s. 172. 23 TÁBORSKÝ, J.: V síti [dez]informací. Proč věříme alternativním faktům. Praha: Grada Publishing, 2020, s. 24; VERNER, P.: Propaganda a manipulace. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, s. 15. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 198 sítě často nasazují trollovací taktiky, aby ovlivnily algoritmy sociálních sítí a posílily dosah zavádějících informací. Trolling tedy nefunguje pouze jako izolovaný akt narušování komunikace, ale může být klíčovým nástrojem při prosazování dezinformační agendy a destabilizaci společenského dialogu. Dezinformace a role bezpečnostních složek v České republice Klíčovým tématem dnešní doby je nepochybně boj proti dezinformacím. Státy, mezínárodní instituce i privátní sektor hledají nástroje, jak zamezit jejich šíření a eliminovat jejich dopady.38 Dezinformační kampaně jsou i podstatnou součástní tzv. hybridního válčení. I proto se touto agendou zabývají i bezpečnostní složky ČR.39 Situací spjatou s dezinformacemi se věnuje nejenom Vláda ČR, ale i jednotlivá ministerstva (především Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany) či konkrétní bezpečnostní složky (zpravodajské služby, Policie ČR). Medializovaný byl především Krizový informační tým (KRIT) působící na MV ČR, který má za cíl bojovat s dezinformacemi a radikalizací české společnosti, přičemž má vyvracet hoaxy, dezinformace, konspirační teorie atp. Debaty o potírání dezinformací také ve veřejnosti vedou k reakcím a diskusím o novodobé cenzuře a nastolování „jediné pravdy“. Diskuse se tak týkají hranic svobody projevu a svobody sdružování. Zároveň se tyto diskuse projevují i v nastolování a úpravě některých trestných činů, což je odborná a náročná diskuse narážející na základní lidská práva. Dezinformace 38 KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z:. Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 13. 39 Podrobněji viz DANICS, Š.; SMOLÍK, J.; STRNAD, Š.: Aspekty bezpečnostní politiky. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2024, s. 220; KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 88. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 199 (fabulace) týkající se nepodstatných „alternativních“ pravd lze stíhat pouze obtížně, nicméně systematické, sofistikované postupy, které vedou k realizaci např. deepfake videí postihovat lze. I proto, že tyto prvky mohou výrazně ovlivňovat demokratický průběh voleb. Šíření dezinformací může být přímo součástí informační války. Hybridní neboli informační válka je založena na pokusu o rozklad demokratické společnosti a jejich institucí. Cílovým stavem je především nedůvěra a nejistota, případně i strach a panika ve společnosti. Co je však podstatné, je fakt, že boj s dezinformacemi nemůže být veden snahou „politické elity“ eliminovat své vyzyvatele v demokratickém soupeření ve volbách.40 U některých komplikovaných otázek, které se týkají strategických zájmů ČR nelze hledat jednoduché odpovědi, resp. nelze nesouhlasné a kritické přístupy (koncepty, teorie) označit automaticky jako dezinformace či konspirační teorie. Bezpečnostní složky ČR by měly hrát jednu z klíčových rolí v boji se skutečnými dezinformacemi. K hlavním úkolům tak lze přiřadit: a) monitorování a analýzu dezinformací, případně identifikaci původce těchto sdělení; b) identifikace aktérů, kteří se podílí na dezinformačních kampaních; c) proaktivní opatření (např. blokování webových stránek, vysvětlování dezinformací); d) vyšetřování a právní konsekvence (obvinění z trestné činnosti – např. z hlediska vyvolání paniky); e) kooperace s ostatními institucemi (např. s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost, NÚKIB); 40 Podrobněji viz DANICS, Š.; SMOLÍK, J.: Czech Security Policy in the Context of the Hybrid Warfare in Ukraine. In: 30 Years of the Visegrad Group. The war in Ukraine and the policy of the V4 countries. Lublin: Wydawnictvo UMCS, 2023, s. 123-152. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 200 f) osvětu (informační kampaně); g) podíl na legislativním procesu (např. Implementaci konkrétních vyhlášek, zákonů atp.); h) podporu technologických nástrojů a inovací k odhalování dezinformací (např. v podobě podílu na grantových soutěží jako gestor těchto aktivit).41 Další institucí působící v ČR je Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), které funguje od začátku roku 2017 pod Ministerstvem vnitra ČR. Náplní jeho práce je kromě řady jiných věcí také boj proti dezinformacím.42 Kromě CTHH v roce 2023 vznikl Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), který také posiluje odolnost ČR vůči hybridním hrozbám a zahrnuje i otázky dezinformací. Česká vláda si klade za cíl zvyšovat odolnost společnosti vůči dezinformacím, a proto také pracuje na zlepšení spolupráce mezi státními a nestátními organizacemi v této oblasti.43 KRIT, CTHH, NÚKIB a další podobné iniciativy pomáhají zvyšovat odolnost společnosti tím, že poskytují nástroje, jak rozpoznat a reagovat na dezinformace, a podporují spolupráci na všech úrovních. Agendu dezinformací vnímají v současnosti všechny relevantní politické strany v ČR, což se také promítlo do již zmiňované Bezpečnostní strategie z roku 2023 (především v souvislosti s aktivitami Ruské federace či Čínské lidové republiky) či veřejně 41 Srov. KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 63-64. 42 TÁBORSKÝ, J.: V síti [dez]informací. Proč věříme alternativním faktům. Praha: Grada Publishing, 2020, s. 198. 43 Kolektiv autorů pod vedením Ministerstva zahraničních věcí ČR. Bezpečnostní strategie ČR. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2023, s. 28. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 201 prezentovaných výstupů českých zpravodajských služeb (Bezpečnostní informační služby, Vojenského zpravodajství).44 Fenomén dezinformací je také součástí jednotlivých politických debat a komunikačních výstupů jednotlivých politických stran. Na úrovni konkrétních opatření se také zmiňuje tzv. strategická komunikace (státu, vlády, konkrétních ministerstev či institucí).45 Diskuse Vztah mezi svobodou alternativních médií a ochranou vnitřní bezpečnosti představuje složitý balanc mezi dvěma základními hodnotami – svobodou slova a zajištěním bezpečnosti společnosti.46 Alternativní média mohou být užitečná tím, že poskytují prostor pro názory a informace, které nejsou vždy zastoupeny v mainstreamových médiích, což přispívá k pluralitě názorů a rozšiřuje veřejnou debatu. Pokud by však byla svoboda těchto médií přísně omezována, existuje riziko vzniku cenzury a narušení demokratických principů, které zahrnují právo na svobodné vyjadřování a přístup k různým názorovým proudům. Přílišné potlačování alternativních zdrojů informací může vyvolat nedůvěru k oficiálním institucím a vést k pocitu, že vláda nebo mocenské struktury skrývají pravdu. Česká (i slovenská) společnost je vůči prvkům cenzorních opatření velice kritická, což do určité míry souvisí se zkušenostmi pamětníků z období před rokem 1989.47 Je nezbytné mít zákony, které brání 44 Kolektiv autorů pod vedením Ministerstva zahraničních věcí ČR. Bezpečnostní strategie ČR. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2023; srov. KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 221-222. 45 Srov. KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z:. Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 113. 46 KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023, s. 149. 47 Srov. JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B.: Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 151. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 202 nedotknutelnost svobody slova, a je nutné prosazovat klima, které je k alternativním (opozičním, nemainstreamovým) názorům přívětivé.48 Na druhou stranu však zcela neomezený prostor pro alternativní média může vytvářet bezpečnostní rizika, zejména pokud tyto platformy slouží k šíření dezinformací, nenávisti nebo extremistických názorů. V prostředí, kde jsou informace šířeny bez regulace, mohou být občané snadno manipulováni, což může vést k polarizaci společnosti a podpoře násilného chování. Zásahy proti některým formám nebezpečného obsahu mohou být proto ospravedlnitelné v zájmu ochrany veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Klíčové je najít rovnováhu mezi ochranou svobody slova a potřebou omezit obsah, který představuje přímé ohrožení. Jakékoli regulační opatření by však mělo být transparentní, přiměřené a prováděné v souladu s právními normami, aby se předešlo zneužití moci a ochránily základní demokratické svobody. Zároveň je nutné konstatovat, že alternativní média mohou být součástí hybridní války, protože mohou sloužit jako účinný nástroj pro šíření dezinformací, propagandy a ovlivňování veřejného mínění ve prospěch zájmů cizí mocnosti. V hybridní válce se využívá informačního chaosu k oslabení důvěry občanů ve státní instituce, polarizaci společnosti a destabilizaci politického systému. Alternativní média, která šíří konspirační teorie nebo zkreslené informace, mohou přispívat k podpoře nálad proti vládě nebo tradičním médiím, aniž by si jejich provozovatelé vždy uvědomovali, že slouží zájmům zahraničních aktérů. Další složkou hybridní války mohou být i nevládní organizace (NGOs), které mohou být v rámci hybridní války zneužity, a to například k podpoře dezinformačních kampaní, manipulaci veřejného mínění nebo oslabování autority státu. I když většina NGOs usiluje o pozitivní společenskou změnu, některé mohou 48 Srov. McCHESNEY, R. W.: Problém médií. Jak uvažovat o dnešních médiích. Všeň: Grimmus, 2009, s. 96. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 203 vědomě či nevědomě sloužit zájmům cizích mocností tím, že šíří zkreslené informace nebo organizují protesty s cílem destabilizace. To ukazuje, že i aktéři, kteří vystupují jako nezávislí nebo prospěšní, mohou být zapojeni do neviditelných forem konfliktu, kde hranice mezi občanskou aktivitou a geopolitickým nástrojem je často nejasná. Závěr Studium role masových médií v demokracii patří v současné době k dynamicky se rozvíjejícím tématům, což se týká i výzkumu dezinformačních kampaní, které mohou mít vliv na vývoj celé společnosti se specifickými důsledky.49 Jedná se například o tyto důsledky: a) prohloubení či vznik polarizované společnosti; b) podkopávání důvěry v instituce státu (včetně Policie ČR, zpravodajských služeb aj.); c) ovlivňování voleb a politických rozhodnutí (např. velkých veřejných zakázek strategického významu); d) šíření strachu, paniky a nejistoty v populaci; e) poškozování veřejného zdraví (např. v kontextu pandemie Covid-19 a zaručených prostředků proti onemocnění, například pití dezinfekčních prostředků atp.); f) rozklad občanské společnosti (apatie, nedůvěra v demokratické principy, rozklad státu); g) narušení mezilidských vztahů (konflikty v rodinách, na pracovišti). Důsledky dezinformačních kampaní jsou jednou z nejaktuálnějších výzev pro systematické vědecké zkoumání. Tento text se proto zaměřil pouze na vybrané aspekty internetové manipulace a boje proti dezinformacím v české společnosti. Poukázal na fenomén falešných 49 ŘÍCHOVÁ, B.: Úvod do současné politologie. Praha: Portál, 2002, s. 176. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 204 profilů, deepvideií a trollingu, které mohou ovlivňovat veřejné mínění a destabilizovat diskuzní prostor. Rovněž se věnoval roli bezpečnostních složek a státních institucí v prevenci a regulaci šíření dezinformací, přičemž zdůraznil složitou rovnováhu mezi ochranou svobody slova a potřebou zajistit bezpečnost a stabilitu demokratických procesů Literatúra: BARCLAY, D. A.: Fake news, propaganda and plain old lies: how to find trustworthy informarmation in digital age. Lanham: Rowman & Littlefield, 2018. BENEŠ, V.; CÍSAŘ, O.; DRULÁK, P.: Výzkum politiky a jeho metodologické a normativní souvislosti. In: Metodologie výzkumu politiky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2019, s. 19-39. DANICS, Š.; SMOLÍK, J.; STRNAD, Š.: Aspekty bezpečnostní politiky. Praha: Policení akademie České republiky v Praze, 2024. DANICS, Š.; SMOLÍK, J.: Czech Security Policy in the Context of the Hybrid Warfare in Ukraine. In: 30 Years of the Visegrad Group. The war in Ukraine and the policy of the V4 countries. Lublin: Wydawnictvo UMCS, 2023, s. 123-152. FTOREK, J.: Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války. Praha: Grada Publishing, 2017. GREGOR, M.; VEJVODOVÁ, P.: Zvol si info: Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! Brno: CPress, 2018. JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B.: Média a společnost. Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ pod vedením Ministerstva zahraničních věcí ČR. Bezpečnostní strategie ČR. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2023. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-10 205 KOLOMAZNÍK, T.; SARVAŠ, Š.; ROD, Z.: Proč věříme dezinformacím? Strategická komunikace jako možná cesta z bludného kruhu. Praha: Kniha Zlín, 2023. KŘEČEK, J.: Politická komunikace. Od Res Publica po public relations. Praha: Grada Publishing, 2013. McCHESNEY, R. W.: Problém médií. Jak uvažovat o dnešních médiích. Všeň: Grimmus, 2009. McQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha. Portál, 1999. NUTIL, P.: Média, lži a příliš rychlý mozek. Průvodce postpravdivým světem. Praha: Grada Publishing, 2018. POSPÍŠIL, J.: Jak na média. Kralice na Hané: Computer Media, 2011. REIFOVÁ, I. (et al.): Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ŘÍCHOVÁ, B.: Úvod do současné politologie. Praha: Portál, 2002. STRNAD, Š.; KŘÍŽEK, L.: Protivládní extremismus – konspirace a delegitimizace státu s implikací pro Českou republiku. In: Politické vedy, 1/27, 2024, s. 129-164. TÁBORSKÝ, J.: V síti [dez]informací. Proč věříme alternativním faktům. Praha: Grada Publishing, 2020. VERNER, P.: Propaganda a manipulace. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. WATZLAWICK, P.: Jak skutečná je skutečnost. Mylné představ, klamání, porozumění. Hradec Králové: Konfrontace, 1998.