Dědictví utopického socialismu a jeho vliv na volební práva a participaci

https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 565 Dědictví utopického socialismu a jeho vliv na volební práva a participaci Jaroslav Litera This article examines the influence of 19th-century utopian socialism on the development of democratic ideas and electoral participation. It focuses on key figures such as Henri de Saint Simon, Charles Fourier, Robert Owen, and Bernard Bolzano, who envisioned equitable and participatory societies as alternatives to capitalism. Their visions, often labeled as utopias, laid the groundwork for modern electoral rights and political inclusion concepts. By advocating for greater social justice and collective engagement, these thinkers provided a framework that inspired later democratic reforms. The study also explores how these utopian ideas contrasted with and influenced Marxist theories, highlighting the transition from idealistic visions to scientifically grounded socialism. Ultimately, the article underscores the enduring relevance of utopian socialism in shaping contemporary democratic thought and practice. Úvod V 19. století se objevily první vize spravedlivé a harmonické společnosti, které výrazně ovlivnily nejen tehdejší politické myšlení, ale také formování moderních demokratických institucí. Utopičtí socialisté, jako Henri de Saint Simon, Charles Fourier, Robert Owen a Bernard Bolzano, se snažili nejen o kritiku tehdejšího kapitalistického systému, ale také o návrhy alternativ, které by podporovaly rovnost, participaci a sociální spravedlnost. Tyto ideály, ač se někdy zdály být nerealistickými utopiemi, přesto poskytly pevný základ pro pozdější myšlenky demokratické participace a volebního práva. Utopičtí socialisté totiž neusilovali pouze o ekonomické a sociální reformy, ale také o širší zapojení všech členů společnosti do politického života. V tomto kontextu můžeme vnímat myšlenky utopického socialismu jako významný předstupeň moderního pojetí voleb a politické participace. Jejich vize o spravedlivé společnosti, kde má každý jedinec možnost se podílet na rozhodování, se tak nepřímo staly https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 566 inspirací pro rozvoj volebního práva a přístupu k němu. Tento článek se zaměřuje na průzkum toho, jak utopické vize ovlivnily demokratické ideje volební účasti a jakým způsobem utopičtí socialisté přispěli k představě moderního demokratického státu, kde jsou volby nástrojem k vyjádření vůle lidu. Článek pojednává o utopickém socialismu v 19. století a jeho autorech. Tento směr představují především čtyři významné osobnosti. První je Henri de Saint Simon. Základní koncept Saint Simona lze charakterizovat jako stát v němž je vše řízené moderní vědou. Druhým autorem je Charles Fourier a jeho kritika obchodu. Třetí osobností je Robert Owen, který působil ve Velké Británii. Nebyl však teoretikem, ale spíše se snažil o uvedení sociální rovnosti do praxe. Posledním utopickým socialistou, který je zaznamenaný v tomto textu, je Bernard Bolzano. Tento autor je známý nejen jako matematik, ale také jako utopický socialista. Tu je zmiňován, protože se stal předním politickým myslitelem v Praze. Z výše uvedeného lze považovat nalezení společných charakteristik utopických socialistů za přínosnou část do současného myšlení. Utopie je smyšlený politický systém, který nemá historické kořeny a nelze jej s největší pravděpodobností uvést do praxe. Slovo utopie vychází nejspíše z řeckých slov ου/eυ+τόπος. Můžeme ho číst jako (ne) + topos (místo) = ουτόπος (ne-místo) anebo eu (dobré) + topos = eυ τόπος (dobré místo). Autoři se nejčastěji shodují na tom, že je můžeme vykládat jako ού-τόπος (nikde), i jako εύ-τόπος (dobré místo).1 Pozorujeme je zejména v umělecké a literární tvorbě. Zmiňované žánry sledujeme i v současné době, protože někteří jednotlivci jsou stále handicapovaní. Společnost je rozdělena na dvě antagonistické třídy. Jedna ze tříd je totiž bohatá a druhá chudá. Této historické nerovnosti si všímali již první generace utopistů, které však ještě nenabízely 1 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 13. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 567 konkrétní plány pro společenskou změnu. S revolučními myšlenkami přišla až další generace utopistů, kterou Karl Marx nazval jako utopičtí socialisté. Karl Marx předložil studie, které jednak přejímaly uplatnitelné prvky z děl utopických socialistů, ale také se vymezoval proti těm myšlenkám, které se zdály být spíše fantastické a do politické praxe neaplikovatelné. Jedním z významných obhájců marxismu je například Herbert Marcuse. Vyjadřuje se k této problematice tak, že marxismus nemá být považován za utopii jen z toho důvodu, že nelze definovat revoluční třídu v technicky rozvinutém kapitalismu, který známe například i v současné době. Tvrdí, že veškeré nástroje, kterými lze odstranit bídu ze světa tu už jsou, ale k aplikaci těchto nástrojů brání represivní politika kapitalismu.2 V historii sledujeme boj dvou antagonistických tříd, které proti sobě stojí a bojují. Není tedy pravdou, že buržoazní ekonomie má totožné zájmy práce a kapitálu, a že přirozená konkurence vytváří blahobyt a harmonii. Naopak, svět se stává dravějším a tím vzniká nerovnost mezi lidmi. Nakonec podněcuje k závisti, nenávisti a lidé mezi sebou bojují. Za problematické lze považovat právě to, že autoři před Marxem nebyli schopni vysvětlit existující kapitalistický výrobní způsob, i když jej kritizovali. Až příchodem Marxe došlo k zvědečtění a k takové fázi, díky ní započal účinný boj proti vykořisťovatelům. Proto je pravdou, že od této doby považujeme socialismus za vědu.3 Významným politickým myslitelem je tedy Bedřich Engels. Napsal knihu Vývoj socialismu od utopie k vědě. Zde popisuje, jakým způsobem došlo k zvědečtění marxismu. Nejprve popisoval snahy revolucionářů za Velké francouzské revoluce. Revolucionáři se snažili o společenskou 2 HRUBEC, M.: Kritická teorie společnosti. Praha: Filozofie nakladatelství Filozofického ústavu AV ČR, v. v. i., 2013, s. 548-560. 3 ENGELS, B.: Vývoj socialismu od utopie k vědě. Praha: Svoboda, 1987, s. 3-53. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 568 změnu, ale v konečné fázi se ukázalo, že tato revoluční síla nebyla účinná, a naopak ve společnosti napáchala více škod než užitku. Za problematické Engels považuje především to, že byli tvořeni z řad měšťanstva, kteří snad z marnotratnosti započali revoluci proti aristokracii. Nebyla to tedy revoluce dělnická. Po této dějinné události se veškeré snahy o změnu zvrhly v pouhou říši buržoazie, ve které vládly peníze, korupce a prostituce. Na přechod k socialistické společnosti totiž musí být lidstvo připraveno a vstup ke komunismu musí být podmíněn úrovní výrobních sil. Proto nebylo možné dosáhnout za Velké Francouzské revoluce dělnické revoluce. A tak se tato buržoazní revoluce stala pouhou reakcí měšťanstva, které požadovalo výhrady téměř totožné s poctami šlechtickými.4 Utopický socialismus Henri de Saint Simon je významným politickým myslitelem a ekonomickým teoretikem. Saint Simon působil v období americké a francouzské revoluce. Tyto sociální změny nejprve přivítal s nadšením. Avšak posléze změnil názor, protože si všímal nekalých skutečností. Představoval si, že se stát změní a bude lepším místem pro všechny obyvatele Francie. Saint Simon si nechal odejmout svůj šlechtický titul, protože zastával principy rovnosti. I tak byl ale pro revolucionáře podezřelý, a tak ho nechali zatknout. A to i kvůli tomu, že byl finančně zajištěn od nepřátel revoluční třídy. Proto pro jeho existenci byl typický z jedné strany honosný život, ale z druhé strany to bylo pouhé žití v bídě. Jeho salon byl významný tím, že si do něj Saint Simon zval vědce. Konzultoval s nimi možné pohledy na budoucí svět. Jeho utopie je typická tím, že se pokouší ilustrovat přechod z feudalismu do vědeckotechnické společnosti. Jeho odkaz je někdy označován za průmyslovou 4 ŠIMEČKA, M.: Sociálne utópie a utopisti. Bratislava: Československá spoločnosť pre šírenie politických a vedeckých poznatkov, 1963, s. 168-174. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 569 nebo industriální představu. Svou utopií projektoval sociálně technologický pokrok, čímž zlatý věk umístil do budoucnosti.5 Podle něho nám historie představuje, jakým způsobem lidstvo postupuje do zlatého věku. Tato transformace je ale utopická a často používaná utopisty, kteří chtějí najít cestu ze špatných životních podmínek k lepší společnosti, která je však pouhou imaginací.6 Avšak podle Saint Simona má myšlenka zlatého věku připravovat lidstvo na velkolepý úkol výstavby zlaté obce. Zde bude jasně definovaná struktura a pravidla. V tomto věku má být dostatek jídla pro každého. Jednotlivec má mít také zajištěné ubytování a ošacení. Na druhou stranu si Saint Simon přál, aby společnost byla založena na spolupráci všech (stejně jako v díle Francise Bacona, Nová Atlantida), tedy že každý bude mít právo na práci a povinnost pracovat.7 Saint Simon dělnickou třídu považuje za páteř společnosti. Do této třídy zahrnul také učence. Domníval se, že by se společnost o tyto osoby měla postarat. Na oplátku mají dělat maximum a tím pádem se zasloužit o vědecko-technologický rozkvět. Tímto způsobem by podle jeho slov došlo k zajištění hmotného, ale i duchovního života pro nejchudší třídu. Tak by byly zabezpečeny všechny potřeby pro obyvatele.8 5 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 64. 6 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 390. 7 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 64. 8 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 390-394. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 570 Rapidně však kritizoval ostatní profese. Tak například se ohrazoval vůči lidem kolem panovníka. Označil je totiž za parazity. Parazitická třída nedělá nic důležitého, jen olupuje státní rozpočet.9 Saint Simon pracoval na ilustrování futuristického obrazu. Některé vize se mu podařilo predikovat. Domníval se například, že vznikne duchovní a světská moc. Tato moc má fungovat na vzájemné symbióze a nastolení spravedlnosti.10 Ohledně duchovní moci si představoval, že křesťanství je nosnou a jednotící ideou celého evropského společenství. A že na zemi nastane zlatý věk, protože idea posmrtného života sestoupí z nebe na pozemské panství. Touhy a vzory, které jsou naplánovány pro posmrtný život se přenesou do prostředí reálného života.11 Tento prvek se jeví jako velmi utopický a je nutné se k němu stavět skepticky. A to i kvůli tomu, že v pozemském životě lidé trpí chorobami, ale také přicházejí o své blízké, a to jim způsobuje duševní bolest. Z toho důvodu nelze přenést nebeský klid na pozemské panství, protože lidi bude provázet tato strast vždy. Nelze se jí bránit, a tak je potřebné se s ní smířit. Saint Simon v závěru svého života pracoval na díle Nové křesťanství. Zde jsou vyobrazeny snahy, které měly vést k nalezení cesty k fyzickému a mravnímu zlepšení. Nové křesťanství mělo aktualizovat strukturu Evropy. Na tomto kontinentu měli obyvatelé žít v lásce a bratrství. Někteří současní myslitelé ho považují za křesťanského socialistu. Chce ale také založit průmyslový systém bez politické nadvlády. Bedřich Engels ho označuje jako utopistu, který chce přejít od vlády lidu ke správě operací a celkovému zrušení státu.12 9 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 398. 10 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 192. 11 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 390. 12 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 395. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 571 Saint Simon se tedy nechtěl oprostit od náboženských tradic. Tento charakter lze hodnotit jako utopický a kritizovat ho, protože společnost založená na průmyslu a vědě nemůže kooperovat s náboženskými praktikami. Engels se k tomu také vyjadřuje negativně. A to ve své knize Anti-Dühring, konkrétně v kapitole Stát, rodina, výchova. V této pasáži odsuzuje náboženství, protože i církev manipuluje s každodenním životem obyvatelstva. Ve své knize nejprve popisuje genezi tohoto stavu, kdy zmiňuje právě to, jak se lidé v počátcích lidských dějin domnívali, že za přírodními úkazy stála jednotlivá božstva. Až po stav, kdy se náboženství institucionalizovalo a byla vytvořena církev s jedním Bohem. Posléze tato církev začala ovládat lidskou společnost a věnovala se politice. S politickou činností získávala také hmotné statky, a to i přesto, že ve svém počátku hlásala mravní spořádanost a život ve skromnosti.13 Saint Simon chtěl zavést papírovou měnu a anglo-francouzskou banku. Podařilo se mu předpovědět vznik evropského parlamentu a také prognostikoval bližší spolupráci států v rámci Evropy. Saint Simon preferoval ideál federativního evropského uspořádání, které má být založeno na rovném přístupu a mírovém soužití národů v rámci sjednocené Evropy.14 Mnozí autoři se staví kriticky k celkovému konceptu Saint Simona. Jeho koncept považují za pseudovědeckou utopii. Není dostatečně kritická a nepočítá s negativními stránkami tohoto utopického díla.15 Primárním zaměstnáním Charles Fouriera bylo obchodování s tkaninami. Živil se jako obchodní cestující. Jelikož viděl značné nedostatky v obchodu, velmi ho v pozdější době kritizoval. Na svých 13 ENGELS, F.: Anti-Dühring (Prevrat pána Eugena Dühringa vo vede). Bratislava: Pravda, 1976, s. 1-361. 14 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 395. 15 FRICK, J. P.: L'utopie de Saint-Simon. In: Revue française de science politique, 38 (3), 1988, s. 396-401. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 572 obchodních cestách si všímal nekalých praktik. Kriticky se stavěl k tomu, když obchodník vysypal přebytek rýže, protože by mu tato komodita nevynesla dostatečný zisk. Lze chápat jednání těchto obchodníků za nemravné. Tímto chováním dali najevo, že lidé, kteří nemají dostatek peněz, jsou pro tyto nedůležití a raději vyhodí to, co by mohlo pomoci potřebným. Dále také tvrdil, že jediným posláním obchodníků je koupit zboží za co nejnižší sumu, ale následně tento produkt prodat za co nejvyšší cenu. Tento obchodní proces považoval za morálně nepřijatelný. Přišel na to, že z obchodní soutěže vzniká feudalita, jejíž členové po získání nepřeberného bohatství začínají spolupracovat s panovníkem. Podplácejí vladaře, aby se mohli podílet na vládě.16 Charles Fourier v jeho díle projektuje nastolení družstevního pořádku. Fourier na rozdíl od Saint – Simona předpovídá, že se lidstvo žene do záhuby. A že světové dění bude gradovat do zániku lidstva.17 Fourier je kritikem tehdejší filozofie, ekonomie, politiky a morálky. A to z toho důvodu, že tyto disciplíny nenašly cestu, jakým způsobem vyvést obyvatelstvo z bídy. Také nenalezly směr, jak se vypořádat se špatnými pracovními podmínkami. V důsledku toho celý svůj život analyzoval problémy společnosti. Shledal kapitalisty vinnými ze lží, všeobecné bídy, útlaku dělnické třídy, krveprolévání ve jménu majetku. Ale také tvrdil, že kapitalisté a bankéři mají zájem pouze o vlastní zisk, a nikoliv o občany.18 V civilizovaném stupni lidských dějin podle Charlese Fouriera dochází ke krizi z nadbytku. Tento negativní stav vzniká v důsledku stálé výroby. Může vyrábět nové výrobky, ale tyto už nejdou na odbyt, a tak jsou uskladněny ve skladech. Nikdo je nechce kupovat a zároveň 16 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 209. 17 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 205. 18 Tamtéž: s. 206. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 573 lidé přicházejí o práci. Proto se nadbytek stává zdrojem nouze a nedostatku. A tak vznikají zástupy dělníků, kteří nemají práci, protože je kapitalista v době krize nepotřebuje.19 Charles Fourier považuje práci za základ úspěšné společnosti. Každý by se na ní měl kolektivně podílet a přispívat ke společnému vlastnictví. Navrhuje, aby se z dělníků stali vlastníci, aby sami měli příležitost rozhodovat o budoucnosti svého závodu. I Šimečka píše, že se autor nedokázal oprostit od vlastnického principu. Představitelem utopického socialismu v Anglii byl Robert Owen. Uvedl utopickou představu do praxe za pomoci eliminace politické moci. Pokoušel se o harmonizaci společnosti. Spočívala v tom, že všichni dělníci budou mít adekvátní podmínky.20 Owen odsuzoval soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Razil názor, že výrobní prostředky by mohly lidstvo transformovat k vysněnému blahobytu, ale v kapitalismu tyto stroje dopomáhají bohaté menšině k ještě většímu bohatství, přičemž dělníci jsou čím dál chudší. Uvědomoval si, že lidstvo nedosáhlo moudrosti. A pokud začneme pozorně sledovat historii, tak zjistíme, že je zlá. V dějinách se totiž setkáváme pouze s bídou a nerovností. Owen proto navrhuje, aby si uvědomilo tento stav a veškeré bohatství investovalo do rozvoje.21 Zdrojem bohatství je dobře odvedená práce. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků a nekontrolovaný kapitalismus zapříčiňuje bídu a nenávist. Plánoval družstevní seskupení, ve kterém dělníci mohou pracovat. A pro harmonizaci společnosti mají bydlet v jednom 19 ENGELS, F.: Anti-Dühring (Prevrat pána Eugena Dühringa vo vede). Bratislava: Pravda, 1976, s. 1-361. 20 FALIS, F.: Robert Owen a jeho ekonomicko-sociálne reformné teórie. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2018 s. 18-19. 21 PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, s. 242. https://doi.org/10.33542/KKD-0453-8-32 580 HRUBEC, M.: Kritická teorie společnosti. Praha: Filozofie nakladatelství Filozofického ústavu AV ČR, v. v. i., 2013, s. 548-580. LEOPOLD, D.: Karl Marx and ´English socialism´. In: Gale Academic OneFile, Nineteenth Century Prose. Vol. 49 Issue 1, 2022, s. 5-44. Dostupné online: <https://bibliotheque.univcatholille.fr/Default/doc/edsgao/_b64_ZWRzZ2NsLjcwMTYwO DEyMQ%3d%3d/karl-marx-and-english-socialism >. PERNÝ, L.: Utopisti: Vizionári sveta budúcnosti: Dejiny utópií a utopizmu. Matice slovenská, 2020, 390 s. PETŘÍK, M.: 72 jmen české historie. Česká televize (Edice ČT), Albatros, 2010, 152 s. VLASÁKOVÁ, M.: Bernard Bolzano, Praha: Středisko společných činností, 2021, 19 s. ŠIMEČKA, M.: Sociálne utópie a utopisti. Bratislava: Československá spoločnosť pre šírenie politických a vedeckých poznatkov, 1963, 196 s.