Psychosociální rizika na robotizovaných pracovištích s použitím umělé inteligence

25 SPEKTRUM 1/2022 Ing. Pavel Šuška Ing. Aleksandr Kochnev VŠB-TUO, Fakulta bezpečnostního inženýrství Lumírova 13, 700 30 Ostrava - Výškovic [email protected], aleksandr[email protected] Abstrakt Cílem této práce je seznámit osoby zabývající se BOZP s psychosociálními riziky, jež mohou vzniknout při implementaci nových technologií, jako jsou roboty a umělá inteligence. Článek poukazuje na současný stav psychosociálních rizik a možné způsoby jejich vzniku vlivem špatné implementace nových technologií. Klíčová slova Psychosociální rizika, robotika, umělá inteligence, difuze odpovědnosti, ztráta zaměstnání. Abstract The aim of this articel is to acquaint people dealing with occupational health and safety with psychosocial risks. Psychosocial risks may arise during implementing new technologies such as robots and artificial intelligence. The article points out the current state of psychosocial risk and possible ways of their occurrence due to poor implementation of new technologies. Keywords Psychosocial risks, robotics, artificial intelligence, Diffusion of responsibility, job loss. Úvod Psychosociálním rizikem se rozumí faktory, které mají vliv na kvalitu podmínek v zaměstnání, např. časový tlak, nedostatek komunikace, přesčasy [1]. Významný specialista v oblasti BOZP Tomáš Neugebauer uvádí, že jsou psychosociální rizika spojena s negativními psychologickými, fyzickými a sociálními faktory, jež vznikají jako důsledek špatné organizace práce. Nedostatečná pozornost věnovaná těmto faktorům vede zaměstnance ke vzniku stresu, syndromu vyhoření, depresi a v některých případech i k daleko závažnější újmě na zdraví, jako je porucha pohybového ústrojí [1], [2]. Chtěl bych uvést, že s psychosociální zátěží se potýká mnoho lidí v hromadném průmyslu a s jejími prvními nepříznivými náznaky jsem měl možnost se setkat sám ve svém životě. Podle Tomáše Neugebauera můžeme do psychosociálních rizik zařadit následující situace: • Náročné pracovní podmínky; • Nedostatek času na splnění úkolů; • Nesrozumitelné požadavky na role zaměstnance; • Nedostatek zapojení do rozhodovacích procesů, které ovlivňují roli zaměstnance; • Psychologické nebo sexuální obtěžování; • Neúčinná komunikace; • Špatně řízená organizační změna a nejistota zaměstnání; • Nevyváženost mezi pracovními závazky a osobním životem [2]. Současná situace psychosociálních rizik Závažnost psychosociálních rizik neustále stoupá a tato tendence je podložena daty z Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) [3], která provedla průzkum mezi evropskými podniky na téma vznikajících rizik na pracovišti (ESNER, ESNER 2, ESNER 3) [4], [5], [6]. Průzkumu se zúčastnilo přes 45 tisíc podniků napříč všemi sektory, zaměstnávajících nejméně pět lidí. Z průzkumu vyplývá, že více než polovina všech zaměstnanců považuje stres za obvyklý. Nejčastěji udávanými příčinami stresu při práci byly pracovní nejistota a reorganizace práce. Průzkum dále ukázal, že mnoho podniků zvládá psychosociální rizika obtížněji než jakákoli jiná rizika v BOZP. Průzkum (ESNER-3) [6] ukazuje, že největší problém při řízení psychosociálních rizik představuje neochota otevřeně mluvit o psychosociálních rizicích (61 % podniků). Další problémy spočívají v nedostatečné informovanosti zaměstnanců a vedení a v nedostatku odborných znalostí nebo odborné podpory. Psychosociální rizika souvisejí i s implementací nových technologií, jako jsou roboti a umělá inteligence. Tyto technologie bývají rychlejší, přesnější a výkonnější než zaměstnanci a jejich vliv na zaměstnance může způsobit vznik psychosociální rizika na pracovišti. Dr. Moore ve své publikace „The Threat of Physical and Psychosocial Violence and Harassment in Digitalized Work“ [7] uvádí, že nejčastějšími psychosociálními riziky na digitálním pracovišti jsou především stres, diskriminace, muskuloskeletální poruchy, možnost zintenzivnění práce a ztráty pracovních míst, včetně fyzického násilí a nadměrného monitorování. Závažnost těchto rizik závisí spíše na způsobu implementace technologií než na nich samotných [1], [8], [9]. Například v důsledku špatné implementace, nedostatku informací nebo nedostatečné kvalifikace zaměstnanců může robotické pracoviště nebo umělá inteligence místo zefektivnění procesy značně zpomalit. U zaměstnanců může dojít ke vzniku stresu, obav ze ztráty zaměstnání, vzniku vynuceného pracovního tempa kvůli přizpůsobení se kolaborativním robotům. Taková psychosociální rizika mohou časem vyústit v pracovní úrazy. Na druhou stranu správná implementace nových technologií může mít opačný efekt. Robotická pracoviště a umělá inteligence můžou nahrazovat různé druhy monotónních a rutinních pracovních úkonů, což vede ke snížení psychosociální zátěže zaměstnanců [10]. Příklady psychosociálních rizik Nadměrné monitorování Monitorování na pracovišti není novým pojmem, avšak v době digitalizace je každý „bit“ informace o pracovišti cenný. Právě umělá inteligence a její nástroje umožňují zvýšené monitorování a sledování, a může tedy dojít k mikromanagementu, který je největší příčinou úzkosti a stresu [11], [12]. Například na robotizovaném pracovišti vybaveném kolaborativními roboty může dojít k zaznamenávání velkého množství údajů o pracovníkovi a jeho pracovním výkonu (např. přestávkách zaměstnanců, nečinnost zaměstnanců a strojních zařízení), i když primární úkol robotů spočívá v napomáhání pracovníkům při plnění úkolů [11], [13]. Psychosociální rizika na robotizovaných pracovištích s použitím umělé inteligence Psychosocial Risks in Robotic Workplaces Using Artificial Intelligence 26 SPEKTRUM 1/2022 Transparentnost, informovanost V roce 2017 vyhodnocoval počítačový program v americkém Hustonu výkonnost učitelů a porovnával výsledky jejich studentů s průměrnými americkými výsledky. Učitelé s vysokým hodnocením dostali bonusy, zatímco učitelé s nízkým hodnocením byli propuštěni. Někteří učitelé měli pocit, že je software špatně vyhodnotil, a proto přišli o práci. Bohužel učitelé neměli možnost zkontrolovat, zda software vyhodnocuje spravedlivě, či nikoli, protože společnost, která vlastnila software, považovala svůj algoritmus za obchodní tajemství a nezveřejnila jeho fungování [9], [14]. Z této případové studie vyplývá, že je nutné informovat zaměstnance o způsobu fungování AI. Pokud k tomu nedojde, rizika stresu a úzkosti z pohledu BOZP budou vzrůstat, pokud pracovníci cítí, že rozhodnutí jsou přijímána na základě dat a údajů, k nimž nemají žádný přístup [11]. Další problém plynoucí z transparentnosti je fakt, že většina společností považuje umělou inteligenci, software a data za obchodní tajemství. Tato obchodní tajemství společnosti považují za životně důležitá pro jejich konkurenceschopnost na trhu, a proto není v jejich zájmu umožnit přístup k datům a způsobu fungování AI [11]. Difuze odpovědnosti Difuze zodpovědnosti chování spadající do oblasti prosociálního chování stojí v pozadí jevu s názvem efekt přihlížejícího. K difuzi odpovědnosti dochází, pokud se jedinec cítí méně zodpovědný za jednání v určité situaci, protože svědky určité situace jsou i další lidé, kteří mohou být zodpovědní za jednání v dané situaci. V tomto okamžiku se z každého jedince stává přihlížející. Difuze odpovědnosti například snižuje v davu pravděpodobnost, že někdo přijde a pomůže jiné osobě v nouzové situaci [15]. Difuzi odpovědnosti nemusíme pozorovat jen při interakci mezi lidmi, ale i při interakci člověka s robotem. Důkazy ze studie [16] ukazují, že i za přítomnosti robota mají lidé tendenci k difuzi zodpovědnosti. Jeden z důvodů, proč dochází k difuzi odpovědnosti při interakci s robotem je lidská schopnost reagovat sociálně a aplikovat sociální normy na tyto technologie. Mnoho lidí, kteří interagují s robotem, vnímá tuto interakci spíše jako interakci s jiným člověkem nebo se zvířetem než jako interakci s robotickým zařízením [17], [18], [19]. Dalším důvodem, proč dochází k difuzi odpovědnosti, je, že při implementaci robotického zařízení lidé očekávají, že toto zařízení bude bezpečné. Tento předpoklad může vést k přehnané důvěře a ztrátě opatrnosti při práci, což může mít za následek vznik úrazu [20], [21]. Tyto skutečnosti můžou vést ke zvýšení pracovních úrazů zaměstnance nebo k vytvoření mimořádné události, která může ohrozit životy a zdraví mnoha zaměstnanců. Ztráta zaměstnání Nejistota zaměstnání byla definována jako subjektivně vnímaná a nežádoucí možnost ztráty současného zaměstnání v budoucnu, jakož i strach či obavy související s možností ztráty zaměstnání [22]. Lidé posuzují riziko ztráty zaměstnání na základě mnoha faktorů, jako jsou dojmy z médií nebo od kolegů, zejména pokud mají málo znalostí o nových technologiích, jako jsou AI nebo roboty. Studie [21] poukazuje, že hlavním problémem je nedostatek informací a znalostí, což vede k pocitům nejistoty a strachu ze ztráty zaměstnání. Studie [23] podotýká, že při nepřiměřeném využití umělé inteligence a robotizace na pracovištích může dojít k ovlivnění a snížení rutinních, nízko a středně kvalifikovaných pracovních míst (dělníci, úředníci) v určitých průmyslových odvětvích [24]. Umělá inteligence a robotizace může znevýhodnit zejména ženy a starší pracovníky, kteří mohou mít problém s přijetím a ovládáním nových technologií [23]. Mnohé studie [24], [25], [26] poukazují na to, že zaměstnanci, kteří jsou ohrožení ztrátou zaměstnání, vykazují vyšší úroveň vnímání stresu, úzkosti, depresí a negativních pocitů ve srovnání se zaměstnanci, kterým ztráta zaměstnání nehrozí. Následkem stresu může být například chronický únavový syndrom, který může vzniknout u osob, které jsou dlouhodobě vystavené stresu. Únavový syndrom se projevuje pocity únavy a vyčerpáním při malé fyzické námaze, náchylnosti k onemocnění dolních a horních cest dýchacích, bolesti kloubů a svalů, poruchami spánku a soustředění. Následkem tohoto chronického syndromu je výrazné zhoršení výkonnosti [27]. Závěr Integrace nových technologií do pracovního prostředí je poměrně nová problematika a s rostoucím množstvím technologií bude stoupat i počet psychosociálních rizik. Tato rizika mohou mít v budoucnu značný dopad na BOZP, a proto je nutné k psychosociálním rizikům přistupovat zodpovědně, provádět další výzkum v této oblasti a výsledky výzkumu delegovat příslušným orgánům a široké veřejnosti. Největším rizikem, k němuž může ze strany umělé inteligence dojít, je ztráta schopnosti myslet sami za sebe. Již dnes můžeme vidět, jak lidé zapomínají základní dovednosti, které byly před několika lety vnímány jako samozřejmost. Pokud ztratíme schopnost myslet, žádná technologie nás v pracovním procesu neochrání před úrazy. Použitá literatura [1] Psychosocial risks and workers health.: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. 2019 [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://oshwiki.eu/wiki/ Psychosocial_risks_and_workers_health. [2] NEUGEBAUER, T.: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v kostce, neboli, O čem je současná BOZP. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. Bezpečnost práce v praxi (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-556-4. [3] European Survey of Enterprises on New and Emerging Risks: ESENER.: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://osha.europa.eu/en/facts-and-figures/esener. [4] ESENER 2009.: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://osha.europa.eu/en/publications/european-surveyenterprises-new-and-emerging-risks-managing-safety-andhealth-work/view. [5] ESENER 2014.: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https:// osha.europa.eu/en/publications/summary-second-europeansurvey-enterprises-new-and-emerging-risks-esener-2/viewv. [6] ESNER 2019.: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://beta.ukdataservice.ac.uk/datacatalogue/studies/study? id=8690#!/documentation. [7] MOOR, P.: The Threat of Physical and Psychosocial Violence and Harassment in Digitalized Work [online]. Ženeva: International Labour Office, 2018 [cit. 2021-04-21]. ISBN 978-92-2-131655-8. Dostupné z: https://www.ilo.org/ wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/---actrav/documents/ publication/wcms_617062.pdf. 27 SPEKTRUM 1/2022 [8] DE STEFANO, V.: "Negotiating the algorithm”: Automation, artifi cial intelligence and labour protection [online]. Ženeva: INTERNATIONAL LABOUR OFFICE, 2018 [cit. 202104-21]. ISSN 1999-2939. Dostupné z: https://www.ilo.org/ wcmsp5/groups/public/---ed_emp/---emp_policy/documents/ publication/wcms_634157.pdf. [9] BIRD, E.; FOX-SKELLY, J.; JENNER, N.; LARBEY, R.; WEITKAMP, E.; WINFIELD, A.: The ethics of artificial intelligence: Issues and initiatives. STOA | Panel for the Future of Science and Technology [online]. Brusel: STOA, 2020, , 18-34 [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: doi:10.2861/6644. [10] MOOREOVÁ, P.: BOZP A BUDOUCNOST PRÁCE: PŘÍNOSY A RIZIKA NÁSTROJŮ UMĚLÉ INTELIGENCE NA PRACOVIŠTÍCH.: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. 1-16 [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://osha.europa.eu/cs/publications/osh-andfuture-work-benefits-and-risks-artificial-intelligence-toolsworkplaces/view. [11] LANEV, M.; SAINT-MARTIN, A.: The impact of Artificial Intelligence on the labour market: What do we know so far?. OECD Social, Employment and Migration Working Papers [online]. Paříž: OECD Publishing, 2021, (256), 43-51 [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: doi:https://dx.doi. org/10.1787/7c895724-en. [12] VAN DEN BROEK, E.: Monitoring technology in the workplace. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci [online]. Ženeva [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://osha.europa.eu/en/publications/monitoringtechnology-workplace/view. [13] Relieving operators’ workload: Towards affective robotics in industrial scenarios. ScienceDirect [online]. Elsevier, 2018, (54) [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: doi:https://doi. org/10.1016/j.mechatronics.2018.07.012. [14] Computer says no: why making AIs fair, accountable and transparent is crucial. The Guardian [online]. 2017 [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/ science/2017/nov/05/computer-says-no-why-making-ais-fairaccountable-and-transparent-is-crucial. [15] Diffusion of Responsibility: Definition and Examples. One MInd Therapy [online]. mindfulmktg [cit. 2021-09-30]. Dostupné z: https://onemindtherapy.com/social-psychology/ diffusion-of-responsibility/. [16] Reduced Sense of Agency in Human-Robot interaction. Europe PMC [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné z: doi:10.31234/osf.io/8bka3. [17] NASS, C.; MOON, Y.: Machines and mindlessness: Social responses to computers. APA psychnet [online]. , 81-103 [cit. 2021-06-15]. Dostupné z: doi:https://doi. org/10.1111/0022-4537.00153. [18] The Media Equation: How People Treat Computers, Television, and New Media Like Real People and Places [online]. 8.1.1996. [cit. 2021-06-15]. ISBN 978-1575860534. [19] SUNG, J.Y.; GUO, L.; GRINTER, R.E.; CHRISTENSEN, H.I.: “My Roomba Is Rambo”: Intimate Home Appliances. UbiComp 2007: Ubiquitous Computing [online]. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg, 2007, 145-162 [cit. 2021-06-15]. Lecture Notes in Computer Science. ISBN 978-3-540-74852-6. Dostupné z: doi:10.1007/978-3540-74853-3_9. [20] Would You Trust a (Faulty) Robot?: Effects of Error, Task Type and Personality on Human-Robot Cooperation and Trust. ACM digital libraly [online]. 141-148 [cit. 2021-06-15]. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1145/2696454.2696497. [21] Friend or Foe? Understanding Assembly Workers’ Acceptance of Human-robot Collaboration. ACM digital libraly [online]. 10(1), 62020 [cit. 2021-06-15]. Dostupné z: doi:https://doi. org/10.1145/3399433. [22] Improving working conditions using Artificial I ntelligence. European Parliament [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/ STUD/2021/662911/IPOL_STU(2021)662911_EN.pdf. [23] Více intelektu a méně svalů: požadavky na budoucí pracovní sílu. Pro vzdělání [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné z: http://provzdelavani.nuv.cz/clanky/ze-zahranici/viceintelektu-a-mene-svalu-pozadavky-na-budouci. [24] Consequences of Job Insecurity on the Psychological and Physical Health of Greek Civil Servants. Hindawi [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné z: doi:10.1097/ JOM.0b013e3182677dad. [25] BURGARD, S.A.; KALOUSOVA, L.; SEEFELDT, K.S.: Perceived Job Insecurity and Health [online]. 2012, 54(9), 1101-1106 [cit. 2021-06-11]. ISSN 1076-2752. Dostupné z: doi:10.1097/JOM.0b013e3182677dad. [26] Effects of chronic job insecurity and change in job security on self reported health, minor psychiatric morbidity, physiological measures, and health related behaviours in British civil servants: the Whitehall II study. BMJ journal [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné z: doi:https://jech.bmj. com/content/56/6/450.short. [27] Psychologické faktory: Psychosociální rizika. Znalostní systém prevence rizik v BOZP [online]. [cit. 2021-04-21]. Dostupné z: https://zsbozp.vubp.cz/pracovni-prostredi/ rizikove-faktory/psychologicke-faktory/233-psychosocialnirizika. [28] ŘEHKA, K.: Zpráva o stavu Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost ZPRÁVA O STAVU KYBERNETICKÉ BEZPENOSTI ESKÉ REPUBLIKY ZA ROK 2020. Praha: NÚKIB, 2020. [29] Case study: SCADA system puts robots on a roll. Processengineering [online]. 2012 [cit. 2021-09-24]. Dostupné z: https://processengineering.co.uk/article/2023061/casestudy-scada-system-puts-robots-on-a-rollv. [30] F. MANCUSO, Vincent, Adam J. STRANG, Gregory J. FUNKE a Victor S. FINOMORE. Human Factors of Cyber Attacks: A Framework for Human-Centered Research. Sage journal [online]. SAGE Publications [cit. 2021-09-24]. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1177/1541931214581091.