Průvodce vědou a výzkumem (nejen) pro studenty doktorského studia

VŠB TECHNICKÁ PhD AKADEMIE I 111 I ����!�!ITA o v � PRUVODCE VEDOU A VVZKUMEM (nejen) pro studenty doktorského studia PRŮVODCE VĚDOU A VÝZKUMEM (nejen) pro studenty doktorského studia 2. vydání David Řehák Pavel Šenovský Ostrava 2022 Průvodce vědou a výzkumem (nejen) pro studenty doktorského studia 2. vydání VŠB – Technická univerzita Ostrava DOI 10.31490/9788024846118 Tato kniha byla zpracována za podpory projektu “Rozvoj vzdělávání a podpory doktorandů prostřednictvím PhD Akademie“ (identifikační kód projektu: PPSŘ22-025). Recenzenti: prof. Mgr. Jana Kukutschova, Ph.D. Prorektorka pro vědu a výzkum, VŠB – Technická univerzita Ostrava doc. Dr. habil. Ing. Pavel Foltin, Ph.D. Prorektor pro vnitřní řízení a kvalitu, Univerzita obrany © David ŘEHÁK, Pavel ŠENOVSKÝ, 2022 ISBN 978-80-248-4612-5 (print) ISBN 978-80-248-4611-8 (on-line) Publikace „Průvodce vědou a výzkumem (nejen) pro studenty doktorského studia“ podléhá licenci CC BY 4.0 - https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/ Předmluva Vážení studenti doktorského studia a mladí vědečtí pracovníci, vědecko-výzkumná činnost v současné době tvoří nedílnou součást působení každé vysoké školy. Výsledky výzkumu, vývoje a inovací jsou každoročně vyhodnocovány a spoluutvářejí významný podklad pro financování, ale také hodnocení prestiže, těchto institucí. To je věc, která zajímá mne jako rektora, stejně jako zbytek vedení univerzit u nás i v zahraničí. Proč by to ale mělo zajímat zrovna Vás jako začínající studenty doktorského studia? Prozradím Vám tajemství, tato prestiž nevznikne tak, že se pro ni rozhodneme, ale vznikne pečlivou vědeckou prací, výzkumem, realizovaným každým z nás, a to včetně Vás, studentů. Jak se ale říká, pokud výzkum není publikován, tak vlastně neexistuje. Napsat ale dobrý článek není snadné. Musí být dobře zarámován do existující stavu vědění a každá jeho myšlenka musí být řádně zdůvodněna a ocitována. Úspěch vyžaduje použití řady specializovaných nástrojů jako jsou různé databáze informací oexistujícím výzkumu, včetně repozitářů dokumentů. S postupem času se budete muset zapojit do výzkumných projektů, nebo o ně dokonce sami žádat. Systém vědy je v tomto ohledu hodně složitý, možná dokonce svým způsobem odrazující od pokusů do něj proniknout. Poddat se takovým pocitům by však bylo chybou. Věda je totiž krásná. Umožní Vám setkávat se s těmi nejzajímavějšími lidmi a učit se od nich ať už přímo během Vašeho studia nebo nepřímo, studiem jejich myšlenek publikovaných v odborných knihách a článcích. A naopak Vaše myšlenky a Vaše názory budou jednou ovlivňovat ostatní. Vědeckou prací přispějete ke zvětšení úrovně poznání ve svém oboru. Jenom těžko bychom hledali poslání, které je vznešenější. Jsem proto rád, že jste zvolili druhé vydání Průvodce vědou a výzkumem (nejen) pro studenty doktorského studia, které sumarizuje informace potřebné k nastartování Vaší vědecké dráhy. Pevně věřím, že Vám tato kniha poskytne odpovědi na řadu vašich otázek, které Vás budou provázet nejen po dobu doktorského studia, ale usnadní Vám také počátky Vašeho vědeckého bádání. Přeji Vám příjemnou četbu a hodně budoucích úspěchů. prof. RNDr. Václav Snášel, CSc. rektor VŠB – Technické univerzity Ostrava Obsah Úvod .......................................................................................................................................... 1 1 Metodologie vědecké práce aneb úvod do vědy.............................................................. 3 1.1 Teorie, metoda a metodika ..................................................................................... 3 1.2 Model, modelování, verifikace .............................................................................. 10 1.3 Citace, filozofie a jejich účel (návaznost na předchozí výzkum) ............................ 14 2 Scientometrie a bibliografické databáze ........................................................................ 17 2.1 Úvod do scientometrie ........................................................................................... 17 2.2 Bibliografické a citační databáze .......................................................................... 27 3 Výzkum, vývoj a inovace ................................................................................................. 33 3.1 Právní úprava......................................................................................................... 34 3.2 Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR 2021+ .......................................... 34 3.3 Rada pro výzkum, vývoj a inovace ......................................................................... 36 3.4 Informační systém výzkumu, vývoje a inovací ....................................................... 38 4 Podpora výzkumu, vývoje a inovací ................................................................................ 43 4.1 Evropská unie ......................................................................................................... 43 4.2 Státní grantové agentury ...................................................................................... 44 4.3 Resortní poskytovatelé podpory ............................................................................ 46 5 Výsledky výzkumu, vývoje a inovací ............................................................................... 51 5.1 Úvod do výkaznictví ............................................................................................... 51 5.2 Typologie výsledků VaVaI ...................................................................................... 57 5.3 Definice druhů výsledků ......................................................................................... 61 5.4 Hodnocení výsledků výzkumu a vývoje .................................................................. 69 6 Výkaznictví výsledků výzkumu, vývoje a inovací ............................................................ 76 6.1 Publikační výstupy ................................................................................................. 76 6.2 Opravování a výmaz výsledků z RIV ...................................................................... 83 7 Cesta k úspěšnému publikování výsledků ...................................................................... 86 7.1 Základní pravidla publikování v prestižních časopisech ........................................ 86 7.2 Publikační etika ...................................................................................................... 89 7.3 Viditelnost a šíření výsledků VaV ........................................................................... 92 7.4 Otevřený přístup .................................................................................................... 95 Rejstřík .................................................................................................................................... 101 Zkratky .................................................................................................................................... 105 Použitá literatura .................................................................................................................... 109 Seznam obrázků a tabulek ..................................................................................................... 117 1 Úvod Média, odborná veřejnost, ale také veřejnost běžná se často zabývají otázkami informační společnosti a nutnosti budování znalostní ekonomiky. Tento posun se však neobejde bez navyšování výzkumných kapacit a také posunu v kvalitě prováděného výzkumu jako takového. Zejména mladí začínající vědci při své práci často naráží na problém, kdy se snaží pracovat v prostředí, které má očividně složitá pravidla fungování a oni podvědomě cítí, že by jim měli vyhovět, ale zároveň neví jak. Řadu informací proto získávají od svých přátel, kolegů či školitelů, avšak tyto informace jsou často nekompletní a jejich získání je časově náročné. Proto je tato kniha určena právě takovýmto lidem jako určitý úvod do složitého prostředí vědy a výzkumu, který jim umožňuje mnohem rychlejší a efektivnější adaptaci v tomto prostředí. Za tímto účelem jsou některé pasáže knihy zvýrazněny s následujícím významem: K DALŠÍMU STUDIU Takto označený text obsahuje odkaz na další studijní materiály, které autoři této knihy doporučují k prostudování pro lepší pochopení diskutované problematiky. Následování takových odkazů však není nezbytně nutné k pochopení problému. POZNÁMKA Poznámka obsahuje dodatečné vysvětlení, které je možno považovat za zajímavé, umožňující vidět diskutovanou problematiku v širších souvislostech apod. UPOZORNĚNÍ Upozornění zvýrazňuje obzvláště závažné sdělení, které by proto čtenář rozhodně neměl přeskočit. Kniha je rozdělena do sedmi vzájemně provázaných kapitol. V kapitole první se čtenář seznámí se základy moderního pojetí věd a vědeckého zkoumání. Na tuto kapitolu navazuje kapitola druhá, která čtenáři poskytne nástroje potřebné pro efektivní volbu toho, kde bude publikovat a umožní také měřit dopady publikovaných výsledků. Kapitola 2 je tedy věnována scientometrii. 2 Problematice právní úpravy postavení vědy, výzkumu a inovací v České republice se věnuje kapitola 3. V této kapitole je také popsána úloha státu v oblasti vědy a výzkumu stejně jako základní filozofie hodnocení jednotlivých výzkumných organizací a také grantových programů. Čtvrtá kapitola se zabývá poskytováním podpory vědy a výzkumu – granty, jako základním prostředkem pro financování výzkumných aktivit. V této kapitole jsou rozebráni jednotliví poskytovatelé podpory a jejich zaměření od rámcových programů EU až po resortní poskytovatele podpory. Problematika výkaznictví v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a způsobu hodnocení vědy a výzkumu je přiblížena v kapitolách 5 a 6. Výklad je zaměřen především na jednotlivé typy výsledků vědy a výzkumu, způsobu jejich vykazování a také hodnocení. Závěrečná kapitola poskytuje praktické pokyny k publikování výsledků. Poukazuje na možnosti prezentace sebe sama a propagace dosažených výsledků pomocí volně dostupných a bezplatných nástrojů. 3 1 Metodologie vědecké práce aneb úvod do vědy Pojmy jako je věda, metoda, teorie jsou všeobecně známy a používány v hovorovém jazyce. Ovšem v případě, že je potřeba tyto pojmy skutečně použít prakticky, je intuitivní chápání nedostatečné a z tohoto důvodu jsou základní pojmy vysvětleny v této kapitole. 1.1 Teorie, metoda a metodika Věda je slovo všeobecně známé, používané v běžném jazyce, aniž by se o něm příliš uvažovalo. Pojem věda je tedy chápán intuitivně, což obvykle postačuje. Pro účely této publikace je však nutné tento pojem definovat přesně. Naučné slovníky [1] používají následující definice vědy: ▪obor znalostí nebo studia zabývající se matérií faktů nebo pravd systematicky uspořádaných a ukazujících způsob fungování obecných zákonitostí, ▪systematická znalost fyzického světa získaná pomocí pozorování a experimentování, ▪systematizované znalosti obecně, ▪znalosti faktů nebo principů získané systematickým studiem, ▪systematické studium přírody a chování světa kolem nás pomocí pozorování, experimentování, měření a formulace zákonitostí k popisu těchto faktů. Nepochybně by bylo možné nalézt větší množství různých definic toho, co je (a také není) věda, to ale není účelem této knihy. Společným faktorem řady definic je systematičnost zkoumání objektivní reality. To je velmi důležitý moment, protože právě systematičnost umožňuje posunovat vědění kupředu. Systematičnost zkoumání totiž vyžaduje určitý standardizovaný způsob zkoumání. Při zkoumání se postupuje tak, že vědec zformuluje teorii a tu se následně snaží potvrdit nebo vyvrátit sérií pozorování, popřípadě měření. Tato pozorování (měření) jsou přitom prováděna stejným způsobem, tak aby byl minimalizován vliv náhodných odchylek v měření. Za takových podmínek může být výsledek práce zařazen do utříděného systému poznatků, který lze dál bezpečně používat pro získávání poznatků nových. Teorie jsou tedy přímo závislé na způsobu pozorování, použitých technologiích. Pokud je tedy použit např. přesnější přístroj, výsledek měření se může lišit od měření, která byla prováděna doposud. V takovém případě je potřeba původní teorie, podpořené původními daty, revidovat nebo dokonce odmítnout na základě údajů nových. K jednotlivým poznatkům se tedy přistupuje kriticky, nestranně. Když Sir Isaac Newton (1643-1727) ve druhé polovině 17. století položil základy moderní fyzice svými úvahami o gravitaci a prokázal, že fyzikální zákony platí nejen na Zemi, ale i ve vesmíru, učinil tak na základě velkého množství pozorování, ale také výpočtů, které mu umožnily formulovat tři pohybové zákony. 10 Základem úspěchu je použití vědeckých metod. Oxfordský slovník [13] definuje vědeckou metodu jako metodu nebo proceduru, která je charakteristická pro přírodní vědy od 17. století, skládá se ze systematických pozorování, měření a experimentů a formulace, testování a úprav hypotéz. Aby ověření hypotéz mohlo skutečně (a objektivně) proběhnout, musí být provedeno pomocí zvolené metody opakovaně a v ideálním případě i zopakováno různými výzkumnými týmy. Z tohoto důvodu musí být vědecká metoda definována exaktně – v opačném případě by dosažené výsledky nebyly porovnatelné. Z tohoto důvodu je také formální popis a publikování použitých metod ve vědecké práci stejně důležité, jako publikování dosažených výsledků samotných. V praxi se v souvislosti s použitím metod lze setkat také s dalším pojmem, a to metodika. Význam metodik je poněkud jiný než metod – zatímco metoda je zaměřena na exaktní postup při provádění činností popsaných metodou, metodika pracuje o úroveň výše. Metodika proto obvykle nespecifikuje konkrétní činnosti, které mají být provedeny, ale které metody, kdy, případně s jakými vstupními parametry mají být nasazeny. Metodika proto popisuje způsob nasazení jedné nebo více metod za účelem řešení určitého problému (naplnění účelu metodiky). 1.2 Model, modelování, verifikace Při zkoumání chování jednotlivých zájmových objektů jsou vědci velmi často limitováni praktickými omezeními. Představme si, že zkoumáme, jakým způsobem se bude chovat požár, který vznikne v nějaké projektované stavbě. Jenom velmi těžko by bylo možné takovou stavbu postavit, následně ji do základů vypálit a pak (když už bude známo, jak se požár bude chovat) budovu s identifikovanými změnami postavit znovu. Z tohoto důvodu se místo objektů reálného světa používá velmi často jejich účelové, zjednodušené obrazy – modely. Pro formální definici modelu lze použít například slovník Amerického dědictví [12], který definuje model jako: ▪slovo pocházející z latinského modus – měřítko, standard, ▪malý objekt, postavený obvykle v měřítku, který slouží jako reprezentace jiného, často většího objektu, ▪schematický popis systému, teorie nebo fenoménu, který obsahuje známé nebo odvoditelné vlastnosti (modelovaného) a může být použit pro další studium jeho vlastností. Pro účel této kapitoly je klíčová právě třetí definice. Rozvedením a promýšlením do důsledku je možné z ní odvodit, že model je účelovým pohledem na modelovaný systém, který bere v úvahu jeho (z hlediska použití) důležité vlastnosti. Model tedy neobsahuje všechny vlastnosti modelovaného systému, ale pouze jejich podmnožinu. 11 Účelem takového modelu je pak odhad chování reálného systému za podmínek odpovídajících podmínkám modelovaným. Přitom předpokládáme, že nepřesnosti vnášené do modelu při jeho návrhu budou při experimentování s modelem vést k drobným (nevýznamným) nepřesnostem v predikci chování systému modelovaného. Tedy v předchozím příkladu se bude model budovy projektanta požárně bezpečnostních zařízení (PBZ) lišit od modelu projektanta vzduchotechniky nebo modelu budovy pro statika, přestože se bude jednat stále o model jedné a téže budovy. Účelovost modelu tedy umožňuje na jedné straně predikovat chování modelovaného systému, ale pouze za určitých podmínek – takové podmínky často označujeme jako podmínky okrajové. V případě, že by některý ze sledovaných parametrů přesáhl tyto podmínky, spolehlivost predikcí poskytovaných modelem výrazně klesá. Při uvážení všech omezujících podmínek je možné o predikcích o chování modelovaného systému říct, že skutečný systém funguje jako model ceteris paribus. Jedná se o latinský výraz, který v češtině znamená: za jinak stejných podmínek nebo jsou-li ostatní podmínky stejné. Při práci s modelem se obvykle předpokládá, že ostatní vlastnosti skutečného systému jsou z hlediska jeho zkoumané části nevýznamné, takže je možné je (účelově z hlediska použití modelu) zanedbat. Proces, kterým jsou identifikovány podstatné vlastnosti zkoumaného systému, následně kvantifikovány a používány k vytvoření modelu systému, se nazývá modelování. Modelováním je ale také označován proces, v rámci kterého je s modelem experimentováno a je zkoumán způsob, jakým se chová. Proto, aby bylo možné predikcím modelu důvěřovat, je potřeba nejprve ověřit, že predikce jsou v souladu s chováním modelovaného systému. Toto ověření provádíme pomocí procesu verifikace a validace. Proces verifikace je používán u počítačových modelů. V rámci něj se snažíme dokázat, že koncept (myšlenka) modelu, jeho předpoklady, vnitřní mechanismy fungování jsou v počítači správně implementovány. Tento přístup je ale taktéž relevantní pro celou řadu dalších modelů (výpočetních postupů), které např. v počítači řešeny. V mnoha ohledech je známější pojem validace modelu. Jedná se o pojem obecnější, který nebývá nutně spojován s modely pouze implementovanými v počítači, ačkoliv i tam validaci provádíme. Validací rozumíme ověření toho, že model pracuje tak, jak má a je tedy přesnou, z modelovaného pohledu, reprezentací systému. Validaci je možné dobře demonstrovat například na regresních modelech nebo třeba také na neuronových sítích. Dostupná data popisující zájmové chování systému jsou při tvorbě modelu rozdělována náhodně na dvě skupiny – na větší trénovací množinu a menší validační množinu, přičemž výběr do obou množin probíhá náhodně. Samotný model se konstruuje na základě trénovací množiny. 12 Výsledný model v takovém případě je vždy schopen správně pokrýt data, která byla použita pro jeho vytvoření, model však lze považovat za validní až v okamžiku, kdy správné údaje poskytne i při použití validační množiny, která při tvorbě modelu použita nebyla. Verifikace je tedy spíše strukturální ověření implementace modelu, zatímco validace je ověřování způsobilosti modelu predikovat chování modelovaného systému. Aby bylo možné model bezpečně nasadit pro řešení praktických problému, je nutné, aby úspěšně prošel jak procesem verifikace, tak validace. Na základě předchozích odstavců, by se mohlo zdát, že alespoň v teoretické rovině jsou pokryty všechny oblasti výzkumu… bohužel tomu tak není. Ještě v 19. století si vědci mysleli, že všechny nepřesnosti, se kterými se při své práci setkávali, jsou způsobeny nízkou kvalitou používaných modelů a ty bude možné minimalizovat, nebo dokonce zcela odstranit, pokud se tyto modely zlepší. Také věřili, že všechny jevy, se kterými se mohou setkat, jsou řešitelné pomocí tzv. deterministických modelů. Praktická pozorování některých jevů, jako je např. počasí, však ukázala, že tomu tak není. Deterministické modely takových jevů sice je možné zkonstruovat, ale drobné odchylky, jimiž se model liší od systému reálného, nezůstávají konstantní, ale v čase se zvyšují. Formulace modelů tak, aby jejich výsledky byly dostatečně přesné, jsou velmi obtížné, jak vtipně poznamenal Niels Bohr (1885-1962), nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1957 [14]: Předpovědi jsou obtížné, zejména pokud předpovídáme budoucnost. Problematické je zejména modelování dynamických jevů. Hlavní překážkou je přitom exponenciální nárůst náročnosti modelů na vstupní údaje a výpočetní aparát se vzrůstajícími nároky na přesnost předpovědí těchto modelů. Tento problém do určité míry popsal již v roce 1814 markýz Pierre Simon de Laplace (1749-1827) [14], v literatuře je tento problém často označován jako Laplaceův démon: „Můžeme považovat současný stav vesmíru jako důsledek jeho vývoje v minulosti a jako příčinu jeho budoucího vývoje. Intelekt, který by v jakémkoliv daném okamžiku znal všechny síly, které ovlivňují běh přírody, a vzájemnou polohu entit, ze kterých se skládá, pokud by tento intelekt byl dostatečně robustní, aby byl schopen podrobit taková data analýze, mohl by vyjádřit jedinou rovnicí pohyb největších vesmírných těles stejně jako nejmenších atomů; pro takový intelekt nic by nebylo neznámé a budoucnost stejně jako minulost by bylo otevřeny jeho očím.“ Zjednodušeně podle Laplace je problémem lidí, že nejsou bohy … intelekt člověka je příliš omezený na to, aby byl schopen pojmout veškerou komplexnost univerza, a tudíž nebude možné nikdy zkonstruovat deterministické modely určitých jevů. To ovšem neznamená, že nemá smysl se takovými jevy zabývat. Při experimentování s různými typy modelů vědci totiž zjistili, že ačkoliv nejsou schopni modelovat například počasí na celoplanetární úrovni a na neomezenou dobu dopředu, jsou schopni vytvářet modely schopné zachytit procesy, které se v reálném systému dějí. 13 Z dnešního pohledu nejvýznamnější osobou byl pro tuto oblast Edward Norton Lorenz (1917-2008), který v roce 1963 ve svém článku Deterministic Nonperiodic Flow [15] popisem odlišností v simulacích počasí položil základ teorii chaosu. V době vydání se však tento článek setkal s naprostým nezájmem. Dnes je již také prokázáno, že i „prostou“ simulací procesů lze získat cenné informace ofungování systému. Výsledky však nejsou, na rozdíl od deterministických modelů, aplikovatelné přímo k úplné predikci chování systému. Cennou informací může být například tendence modelu konvergovat k určitému stavu nebo výsledku, nebo také o vývoji průběhu simulace (trajektorii modelu). Určitou představu o možných výsledcích takového modelu v grafické podobě je možné si udělat např. z obrázku 4, jako jednoho z výsledků projektu distribuovaných výpočtů Climateprediction.net [16] z roku 2005. Tento obrázek je ale potřeba brát spíše jako ilustrační pohled na typ výsledků, který lze simulacemi dynamických systémů získat. Z hlediska validity modelu je přitom potřeba poznamenat, že se jedná vzhledem ke složitosti klimatických modelů o výsledky značně zjednodušených modelů, které nepokrývají všechny podstatné vlastnosti klimatu, tak jak se s ním pracuje v dnešní době. I z takové kritiky si však lze vzít ponaučení – prakticky totiž demonstruje obtížnost interpretace výsledků takových simulací. Obrázek 4: Výsledky predikce vývoje teploty klimatickými modely Climateprediction.net [17] 14 1.3 Citace, filozofie a jejich účel (návaznost na předchozí výzkum) Pochopení toho, co je věda a jakým způsobem probíhá (a je omezeno) vědecké bádání, umožňuje zaměřit se na další související oblast, a tou jsou citace. Vědecké objevy nejsou obvykle realizovány převratnými objevy jednotlivců – příklad Tonyho Starka3 bude tedy v reálném světě jen těžko někdo následovat. Přínos každého vědce v porovnání s věděním dosaženým prací jeho předchůdců je relativně malý. S výzkumem proto (většinou) vědec nezačíná úplně od nuly, ale navazuje na práci svých předchůdců. Tohoto faktu si byl vědom např. i Isaac Newton, který napsal v jenom ze svých dopisů Robertu Hookovi (1676): „Pokud jsem viděl dále (nežli ostatní) bylo to tím, že jsem stál na ramenou obrů.“ Z tohoto pohledu citace mají za úkol formálně specifikovat tyto návaznosti a umožnit tak, aby se vědec ve svých publikačních výstupech mohl zaměřit na specifikaci svého přínosu. To ale není jediný důvod. Cynické povahy by mohly namítnout, že použití citací je v České republice nařízeno autorským zákonem [18] a žádné další zdůvodňování proto není potřeba dávat. Takový přístup však není úplně vhodný, citace je totiž něco více než prosté vyhovění požadavku zákona (nehledě na to, že každý stát má vlastní úpravu této problematiky) – je to jedna z mála možností, jak nehledě na vzdálenost nebo propast času vyjádřit uznání dalším vědcům, kteří umožnili úspěch svým následovníkům. Z praktického hlediska mají citace také jiný význam – mohou posloužit jako určité měřítko významnosti autora, časopisu nebo instituce. Existuje dokonce celý vědní obor, který se touto problematikou zabývá – nazýváme jej scientometrie. Etika citování je proto jedním ze základních momentů práce vědce – chyba v citační etice může vést k odmítnutí publikace rukopisu vědecké práce ze strany vedení vědeckého časopisu. Zásadní prohřešek, plagiátorství4, pak dokonce může vést k předčasnému ukončení práce plagiátora jako vědce. Z formálního hlediska existují určité požadavky na citace. Tím nejzákladnější požadavkem přitom je, že na základě citace musí být původní zdroj dohledatelný. Ostatní požadavky souvisejí se způsobem, jakým se jednotliví vydavatelé časopisů a jiných vědecky zaměřených publikací vypořádávají s tímto požadavkem. V České republice, zejména v technických oborech, je populární citační norma ISO 690 [19]. Většina uznávaných zahraničních časopisů ale ISO 690 nepoužívá a definuje si často vlastní sady pravidel vztahujících se k tomu, jak mají citace vypadat. Celá situace je dokonce natolik 3 Fiktivní postava hrdiny komiksové série Iron Man společnosti Marvel. 4 Plagiát je umělecké nebo vědecké dílo, jež někdo jiný, než skutečný autor, neprávem vydává za své. Taková činnost se nazývá plagiace, případně plagiarismus. 15 složitá, že existují celé softwarové balíky, jejichž jediným účelem je správně citace zformulovat. Pravděpodobně největší repozitář citačních stylů, v rámci projektu Zotero, obsahuje více než 2 000 těchto stylů [20]. Použití některého z těchto produktů může výrazně usnadnit práci s citacemi. Např. při psaní této knihy byl úspěšně využíván systém Zotero. Nekorunovaným králem těchto softwarových balíků je program EndNote [21] společnosti Clarivate. Tento nástroj je poskytován komerčně (pro studenty za poměrně příznivou cenu), nepodporuje však citační styly definované pomocí jazyka CSL. Významná světová periodika však často program EndNote přímo podporují a doporučují svým autorům. POZNÁMKA Pro zjednodušení práce byl upraven citační styl ISO 690 pro softwarové nástroje podporující Citation Style Language (CSL) 1.0.15. Tento standard podporují například open source nástroj Zotero [23], freewarový Mendeley [24] nebo komerčně nabízený Papers [25] a řada dalších. 5 Dokumentace standardu CSL je dostupná na [22]. 16 17 2 Scientometrie a bibliografické databáze Při své práci se vědec setkává s řadou problémů. Jeho práce obvykle vychází z prací odborníků, kteří se danou problematikou zabývali před ním. K těmto výsledkům se však musí nějakým způsobem dostat. Tradičním místem, kde vědec mohl získat přístup k těmto zdrojům, byly vědecké a univerzitní knihovny. Nástup Internetu a mohutná on-line expanze prestižních odborně orientovaných vydavatelství, stejně jako vytváření repozitářů dokumentů samotnými univerzitami, tuto praxi změnilo. Jako základ práce se proto používají různé bibliografické databáze. K problematice lze přistoupit i opačně, ve smyslu, pokud je výzkum dokončen – kde publikovat výsledek tak, aby jeho dopad byl na vědeckou komunitu co možná největší. Lze si položit i související otázku – jak vůbec měřit, jaký dopad mají publikované výsledky výzkumu, popřípadě autoři a výzkumné instituce, které je dosahují. Touto problematikou se zabývá scientometrie. 2.1 Úvod do scientometrie Scientometrie pochází z latinských slov scientia (znalost, vědění) a metrein (měřit). Jedná se ovědeckou nauku, která studuje vývoj vědy pomocí kvantitativních indikátorů vědecké informace. Těmito indikátory jsou např. počet publikací v časopisech určitého druhu, počet citací jednotlivých článků či autorů apod. Scientometrie je věda, která se zabývá měřením kvality a kvantity ve vědě. Zakladatelem scientometrie je Američan Dr. Eugene Garfield (1925-2017), který si v 50. letech 20. století při vytváření expertních systémů založených na indexovaných vědeckých informacích a citacích povšiml, že takto indexovaná data mohou sloužit ke sledování evoluce vědy samotné. Posléze pak stanul u základů jedné z nejrozsáhlejších scientometrických a citačních databází současnosti – Web of Science. V současné době existuje celá řada obřích databází, které mohou sloužit jako zdroj scientometrických dat, např. Web of Science, Scopus, PubMed6 a řadě dalších. Nejvýznamnějšími scientometrickými ukazateli pro hodnocení vědy a výzkumu v České republice jsou Impact Factor (využíván databází Web of Science) a SCImago Journal Rank (využíván databází Scopus). Existuje také řada indexů, které mohou podat jistou informaci ovýkonu jednotlivých autorů nebo skupin autorů, např. v rámci jedné výzkumné organizace (VO). Příkladem takových indikátorů je třeba h-index nebo jeho normalizovaná verze h-i index, g-index a řada dalších. 6 PubMed je citační databáze obsahující více než 22 miliónů citací z článků a knih publikovaných v oborech biomedicíny. 18 2.1.1 Sciometrie časopisů Impact Factor (IF) Sám Eugene Garfield vidí [26] počátky impakt faktoru v roce 1955 v souvislosti s publikováním pokusného indexu citací v genetice. Na tyto snahy navázal v roce 1961 první Science Citation Index, který již není zaměřen pouze na jediný obor. Za účelem poskytování takových scientometrických informací založil Garfield roku 1960 Institut pro vědecké informace (ISI – Institute for Scientific Information) ve Philadelphii (USA). Následovalo vydání Journal Citation Reports (JCR), které je v současné době dostupné v rámci integrovaného rozhraní společnosti Clarivate: Web of Science. [27] Journal Citation Reports poskytuje kvantitativní nástroje k seřazování, hodnocení, kategorizování a srovnávání časopisů, přičemž stěžejním nástrojem je právě Impact Factor, který představuje průměrný počet citací průměrné publikace v daném vědeckém či odborném časopisu. Impact Factor je užitečným nástrojem při objasňování významu absolutní (totální) citační frekvence. Eliminuje některé z jednostranných činitelů, které zvýhodňují např. velké časopisy nad malými, nebo časopisy s větším počtem čísel nad méně frekventovanými časopisy či zavedenější časopisy nad novými. Impact Factor je každoročně vyhodnocován americkým Institutem pro vědecké informace (ISI) pro rozsáhlý soubor vybraných vědeckých časopisů a publikován ve Zprávě o časopisecké citovanosti. Impact Factor vyjadřuje dopad (impact) individuálních časopisů podle toho, jak byly průměrně citovány ve dvou předchozích letech (např. v roce 2013 je Impact Factor stanoven za roky 2011-2012). Je uváděn na tři desetinná místa a vzorec (1) pro jeho výpočet je následující [28]: B A IF = 1 (1) kde A = počet citací v roce 2013 článků publikovaných v letech 2011-2012 (toto je podmnožina konečného počtu citací za rok 2013, která obsahuje i citace starší); B = celkový počet článků publikovaných v letech 2011-2012 a IF1 = Impact Factor časopisu pro rok 2013. Vedle klasického Impact Factoru je užíván ještě 5-Year Journal Impact Factor neboli 5-IF (5letý impakt faktor), který vyjadřuje dopad časopisů podle toho, jak byly průměrně citovány v pěti předchozích letech. Rovněž je uváděn na tři desetinná místa a vzorec (2) pro jeho výpočet je následující [28]: D C IF = 5 (2) kde C = počet citací v roce 2013 na články publikované v letech 2008-2012; D = celkový počet článků publikovaných v letech 2008-2012; IF5 = 5letý impakt faktor časopisu pro rok 2013. Po praktické stránce je 5-IF obvykle u časopisu větší než běžný IF. V delším období se totiž k jednotlivým článkům nashromáždí více citací. V různých vědních oborech panují různé citační zvyklosti a tomu také odpovídá preference IF nebo 5-IF. Např. v oblasti IT dochází k velmi rychlé výměně myšlenek převážně publikovaných na konferencích, tomu odpovídá 19 také rychlý náběh citací a preference IF. Oproti tomu v humanitních oborech je obvykle náběh citací velmi pomalý, dokonce často delší než sledovaný pětiletý interval a je proto často preferováno 5-IF. Journal Citation Indicator (JCI) Impakt faktor jako indikátor je sice indikátorem tradičním, ale svým způsobem zastaralým, bez schopnosti vypořádávat se s pokusy o manipulaci. Z tohoto důvodu byl JCR v roce 2021 představen nový indikátor, a to Journal Citation Indicator (JCI). Tento indikátor vypočítává dopad citací porovnáním s kohortou obdobných článků a je vyjádřen jako poměr nebo percentil. Kohorta se určuje podle vědního oboru, typu publikace a roku vydání. Hodnota JCI se tedy vypočítává [29] jako průměrný Category Normalized Citation Impact (CNCI) pro všechny články a recenze publikované v posledních 3 letech. CNCI [30] je metrika popisující relativní citační dopad určitého článku jako poměr citací ke globálnímu základu (viz vzorec 3): 𝐶𝑁𝐶𝐼 = 𝑐 𝑒𝑓𝑡𝑑 (3) kde c = počet citací a eftd = očekávaný počet citací vzhledem k času, oboru a typu publikace. Hodnota CNCI = 1 představuje průměrný dopad, hodnoty CNCI > 1 nadprůměrný a CNCI < 1 pak podprůměrný. SCImago Journal Rank (SJR) SCImago Journal Rank je ukazatel, který byl vyvinut skupinou SCImago Research Group, pod vedením profesora Felixe de Moyi z Universidad de Granada v Madridu, pro hodnocení významnosti časopisů na základě údajů obsažených v databázi Scopus společnosti Elsevier. Pro výpočet SJR se používá relativně složitý algoritmus založený na markovových řetězcích (viz vzorec 4) [31]. Algoritmus tedy problém důležitosti chápe jako síť, kde jednotlivé uzly představují publikace a jednotlivé citace definují spojení mezi uzly (publikacemi) v síti. Algoritmus začíná výpočet na přednastavené úrovni a iteračně přepočítává hodnoty PR jednotlivých uzlů, dokud není dosaženo řešení, které se mezi iteracemi mění pouze zanedbatelně (stabilní řešení). Prestiž jednotlivých uzlů (publikací) je v každé iteraci redistribuována podle toho, jak jsou jednotlivé publikace citovány:  = − + − = N jkjjiki ituzelPRSpojeni N ituzelPR 11, ),( 1 ),(   (4) kde důležitost (prestiž PR) uzlu i v iteraci algoritmu k je nastavena jako součet relativní prestiže přenesené všemi uzly připojenými k uzlu i. Množství přenesené prestiže z uzlu j do uzlu i odpovídá síle spojení mezi nimi. Tuto sílu počítá jako část odkazů v uzlu j v uvažovaném roce, které vedou do uzlu i. Náhodný skokový faktor (první člen vzorce 4) je použit pro zajištění konvergence algoritmu. [31] 26 kde HI = h-i index a n = celkový počet autorů, kteří se podíleli na vytvoření článků, které byly započítány v h-indexu (součet všech autorů všech započítaných článků, včetně případných opakování). Přehled dalších významných ukazatelů definovaných citačními databázemi Web of Science a Scopus je následující: ▪Immediacy index označuje průměrný počet citací článků, které byly citovány v roce svého uveřejnění. Tento údaj naznačuje schopnost časopisu rychle publikovat reakce na vydané články. ▪Eigenfactor [46] udává míru důležitosti časopisu pro vědeckou komunitu. Důležitost časopisu je odhadována na základě citací vedoucích z dalších důležitých časopisů. Tento indikátor zpracovává a dává volně k dispozici eigenFACTOR.org [47]. Tento indikátor sloužil jako základ pro návrh dalších indikátorů, jako je např. SJR. ▪Article Influence Score (AI) je rovněž vypracováván a volně přístupný na eigenFACTOR.org [47]. Tento indikátor měří průměrný vliv článku časopisu a vypočítává se vždy za pět let po jeho publikování. Pokud je tedy AI u časopisu 20, znamená to, že průměrný článek v tomto časopise je dvacetkrát vlivnější než průměrný článek v celé kolekci dat. Tento indikátor je svou filozofií srovnatelný s Impact Factorem. ▪C-index [48] slouží k měření počtu citací, ale také kvality citací ve smyslu citační vzdálenosti. Citační vzdálenost se určuje podle spoluautorů, tzn. že citační vzdálenost autora, kterého cituje jeho spoluautor, je 0. V případě, že citaci provede spoluautor spoluautora, bude citační vzdálenost 1 atd. ▪Průměrný percentil indikuje celkový ohlas skupiny publikací (počty citací jsou normalizovány na rok a obor). Indikuje, jak si článek vede v porovnání s ostatními články v oboru. ▪Disciplinarity Index [49] je hodnota koncentrace sady článků v určité sadě kategorií (disciplín). Tento index nabývá hodnot v intervalu 0 až 1 (čím vyšší hodnota indexu, tím vyšší koncentrace článků v určité kategorii). Index je založen na tzv. Herfindalově indexu, který se používá v ekonomii. ▪Cited half-life [50] neboli tzv. poločas citovanosti je mediánem stáří citací článků časopisu v určitém roce. Např. hodnota 7 pro časopis v roce 2012 udává, že články publikované v časopise v letech 2006-2012 jsou odpovědné za 50 % citací článků tohoto časopisu v roce 2012. ▪Citing half-life [51] neboli tzv. poločas citování vyjadřuje medián stáří článků, které jsou citovány v daném časopise v daném roce. Např. pokud má časopis v roce 2008 hodnotu citing half-life 9, značí to, že polovina citovaných článků byla publikována mezi lety 2000-2008 (včetně). 2.1.3 Indikátory a kvantitativní hodnocená VaV Vzhledem k tomu, že indikátory popsané výše popisují vždy pouze dílčí část výkonu časopisu, autora nebo VO, je získání objektivního obrazu o vědeckém výkonu velmi obtížné, ne-li takřka 27 nemožné. Tedy pokud takové hodnocení má být založeno čistě kvantitativně na těchto indikátorech. Dlouho přetrvávající praxe hodnocení založeného čistě na takových indikátorech se proto záhy stala předmětem poměrně silné kritiky. První ucelenou (široce přijímanou) kritikou byla San Francizská deklarace o hodnocení výzkumu známá pod zkratkou DORA (San Francisco Declaration on Research Assessment). Deklarace si kladla za cíl ukončit tzv. obscesi impakt faktorem, jako základním indikátorem hodnocení výzkumu. Exaktní formulace problémů kvantitativního hodnocení založeného na indikátorech vedla k formulaci doporučení tzv. Leidenského manifestu popisujícího deset základních pravidel, které by mělo splňovat jakékoliv hodnocení VaV založené na indikátorech [52]: 1) Kvantitativní hodnocení sloužit jako podpora kvalitního, odborného posouzení. 2) Měřte výkonnost ve vztahu k výkonným cílům instituce, skupiny nebo výzkumníka. 3) Je třeba chránit vynikající výzkum regionálního významu. 4) Sběr a analýza dat by měli být otevřené, transparentní a jednoduché. 5) Ti, kteří jsou hodnoceni, by měli mít možnost ověřit data a analýzy. 6) Je nutné zohledňovat rozdíly mezi obory v publikační a citační praxi. 7) Hodnocení jednotlivých výzkumníků by mělo být založeno na kvalitativním posouzení jejich portfolií. 8) Vyhněte se nemístné konkrétnosti a falešné přesnosti. 9) Věnujte pozornost vlivu hodnocení indikátorů na systém. 10)Indikátory by měly být pravidelně přezkoumávány a aktualizovány. Leidenský manifest a podobné iniciativy přinesli do určité míry změnu pohledu na hodnocení, alespoň ve smyslu způsobu, jakým probíhá oficiální hodnocení VaV realizovaného VO ve vyspělých státech (viz kapitola 5). Přes vše výše uvedené, zůstává IF a obdobné indikátory v současnosti pevným základem prakticky všech systémů hodnocení, které se v praxi používají. 2.2 Bibliografické a citační databáze Bibliografické databáze jsou obecně databázemi bibliografických záznamů. Jedná se ouspořádané digitální sbírky odkazů o publikovaných materiálech, jako např. o časopiseckých a novinových článcích, konferenčních sbornících, různých zprávách, právní úpravě, patentech, knihách apod. Na rozdíl od knihovních katalogizačních záznamů, kde jsou k dispozici informace zejména o kompletních monografiích, většina záznamů v bibliografických databázích poskytuje informace přednostně o publikacích analytického charakteru (tj. články, příspěvky ve sbornících apod.). Bibliografické databáze podrobně informují o existenci publikací a záznamy se skládají z bibliografické citace (autor, název článku, název časopisu, rok, číslo, strany) a údajích oobsahu (klíčová slova, deskriptory, výběrově abstrakt). Bibliografické databáze také mohou mít specifický charakter v rámci konkrétní akademické disciplíny (např. bibliografická databáze 28 Historického ústavu Akademie věd ČR [53]). Velký počet bibliografických databází je chráněn vlastnickým právem, tzn. že jsou dostupné na základě licencovaného souhlasu databázového centra nebo center, které provádějí indexaci zdrojů. Zatímco většina bibliografických databází obsahuje pouze záznamy o publikacích, z některých databází se stávají digitální knihovny (repozitáře) poskytující plné texty indexovaných zdrojů (např. Emerald [54] nebo Science Direct [55]). Takovéto databáze jsou nazývány plnotextovými databázemi. Jiné databáze se zase spojují s nebibliografickými školními databázemi (obsahujícími např. diplomové a bakalářské práce), aby vytvořily kompletnější vědní vyhledávací nástroj (např. Chemical Abstract Service [56] nebo Entrez [57]). Specifickou skupinu představují citační databáze neboli citační rejstříky, které obsahují bibliografické údaje včetně abstraktů a citace prací z celého světa vzniklých v oblasti výzkumu a vývoje. Tento typ databází sleduje citační ohlasy na publikované recenzované texty. V České republice jsou dvě nejvýznamnější citační databáze využívány pro hodnocení výsledků výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI), konkrétně pro hodnocení článků publikovaných v časopisech a příspěvků v konferenčních sbornících (Web of Science a Scopus). Významnou skupinou zdrojů využitelných pro vědeckou práci jsou tzv. repozitáře dokumentů. Tyto repozitáře jsou provozovány v rámci knihovních služeb jednotlivých univerzit nebo výzkumných organizací. Jejich účelem je archivovat a zpřístupnit dokumenty různých typů (výzkumné zprávy, články, kvalifikační práce apod.), které byly vytvořeny danou institucí, tedy alespoň takových, u kterých to umožňuje platná legislativní úprava práva autorského. Typickým představitelem takového repozitáře může být třeba DSpace [58], využívaný řadou univerzit v České republice, např. VŠB-TUO [59]. 2.2.1 Web of Science Web of Science [60] (dříve ISI Web of Knowledge) slouží k přístupu do bibliografických databází spravovaných společností Clarivate, především databází Web of Science (WoS) a Journal Citation Reports (JCR), ale také dalších databází obsahujících abstrakty, citace a případně i plné texty vědeckých prací zahrnujících oblast živé a neživé přírody, společenské a sociálně ekonomické vědy a techniku. Web of Science je považován za nejvýznamnější světový informační zdroj v oblasti výzkumu a vývoje. Obsahuje [61] pravidelně aktualizované bibliografické údaje (včetně abstraktů) očláncích z více jak 13 000 předních světových vědeckých a odborných časopisů s retrospektivou od roku 1945. Součástí databáze je taktéž Conference Proceedings Citation Index [62], který obsahuje více než 110 000 konferenčních sborníků ze všech oblastí vědy od roku 1990. Jedním z posledních indexů v rámci databáze je ESCI (Emerging Sources Citation Index). Myšlenka stojící za spuštěním indexu je velmi zajímavá. Index je totiž zaměřen na nové časopisy, popř. i starší časopisy, které oborově pokrývají nové progresivní obory (odtud název 29 emerging). Tímto způsobem by mohla být vyrovnána jedna z největších slabin pokrytí tradičními indexy, které silně preferují tradiční časopisy publikující ve stávajících, dobře vymezených oborech. Oproti časopisům s impakt faktorem, časopisy v ESCI impakt faktor přidělen nemají. Ostatní funkce WoS, jako je třeba sledování citování apod., ale zůstávají zachovány. Journal Citation Reports je základním informačním zdrojem, který nabízí přehled a bibliometrickou analýzu vybraných časopisů. Citační data v databázi JCR vycházejí z údajů v databázi Web of Science. 2.2.2 Scopus Scopus [63] je multioborová bibliografická, citační a referenční databáze nizozemské společnosti Elsevier, která poskytuje informace o vědecké literatuře a kvalitních webových zdrojích. Databáze eviduje údaje z více než 19 500 časopisů [64]. Díky úzkému propojení s redakčními systémy významných vydavatelství jsou některé časopisy dostupné v plnotextové podobě, často ještě předtím, než oficiálně vyjdou (article in press – podporováno u 3 850 časopisů). Citace jsou dostupné u indexovaných článků s datem vydání 1996 nebo mladších. U starších záznamů tyto údaje nejsou k dispozici. Nejstarší indexované články jsou z roku 1823. Kromě článků indexuje Scopus také některé řady knih. V současnosti se jedná o 360 řad knih, což představuje přibližně 75 000 knih. Scopus rovněž obsahuje rozsáhlou patentovou databázi (26 mil. patentů) a databázi příspěvků z konferencí (5 mil. příspěvků). Součástí databáze je Scopus Journal Analyzer, který umožňuje zjistit informace o vybraných časopisech, porovnat je a výsledky znázornit pomocí grafů. Srovnání časopisů je možné pomocí různých indikátorů, např. vyhledávání podle oborů, podle časového rozmezí či podle faktoru SNIP. 2.2.3 Databáze poskytující přístup k plným zdrojům Databáze lze členit podle předpokládaného způsobu užití do dvou základních skupin. První skupinu tvoří zdroje, které svým uživatelům poskytují přístup k plným textům, obvykle na bázi předplatného a jsou určeny primárně přímo pro „konzumaci“ výzkumníky, kteří je přímo používají jako podklad pro svou práci, psaní článků apod. Nejvýznamnější z nich jsou prezentovány níže. ACS Publications [65] je plnotextová databáze chemických časopisů vydaných American Chemical Society (ACS) od roku 1879 do současnosti. V databázi se nalézá více jak 40 časopisů [66], ale také knižní řady a sborníky z konferencí tohoto vydavatele. ACS poskytuje uživatelům i další služby, jako např. ACS ChemWorx, která slouží pro podporu psaní odborných studií, včetně nástrojů pro podporu spolupráce jednotlivých autorů, práce s PDF, podpory práce s osobní bibliografickou databází a vytváření seznamů použité literatury. 30 Central European Journal of Social Sciences and Humanities (CEJSH) [67] byla založena jako společný projekt akademií věd zemí Visegrádské čtyřky v roce 2004 v souladu se společnou deklarací předsedů Akademie věd České republiky, Polské akademie věd, Slovenské akademie věd a generálního tajemníka Maďarské akademie věd. Základním cílem tohoto projektu bylo vytvořit elektronickou, volně přístupnou databázi, shromažďující abstrakty v angličtině a posudky vědeckých časopisů v oborech sociálních věd a humanitních oborech z České republiky, Maďarska, Polska, Slovenska, Bosny, Hercegoviny, Estonska, Lotyška, Litvy, Srbska, Slovinska a Ukrajiny. Účelem je zvýšení viditelnosti výsledků VaV. V současnosti databáze indexuje více než 1000 periodik, ovšem s různým časovým pokrytím a různou formou přístupu – od abstraktů článků až po přístup k plným textům článků v režimu open access (blíže viz podkapitola 7.4). EBSCO Academic Search [68] obsahuje více jak 13 700 indexovaných časopisů, z nichž více než 9 000 je přístupno plnotextově. Kromě toho obsahuje také řadu monografií, výzkumných zpráv, ale třeba také projevů. Academic Search pokrývá období od roku 1887 až do současnosti, ovšem s rozdílnou kvalitou indexace zdrojů. Např. pouze 1400 časopisů je indexováno až na úroveň jednotlivých citací obsažených v jednotlivých článcích. Emerald [69] je plnotextová databáze prestižního nakladatelství Emerald. Databáze je zaměřena především na oblasti, jako je technika, management ale i sociologie, právo a vzdělávání. V současnosti obsahuje kolem 230 titulů. Ročně je staženo cca 21 milionu plných textů. Databáze obsahuje různé sbírky, např. Emerald Engineering Database, Accounting and Finance, Human Resource Management, Information and Knowledge Management, Managing Quality, Marketing, Operations and Logistics Management a Performance Management and Measurement. IEEE Xplore [70] je databází umožňující přístup k více než 5-ti milionům článkům převážně zaměřených na informatiky, elektroniky a odborníky ze souvisejících oborů. Většina indexovaných článků byla publikována přímo Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE). Kromě článků poskytuje také technické standardy, čímž se významně liší od ostatních zdrojů v této kategorii, které se zaměřují obvykle pouze na články, popř. knihy. Journal Storage (JSTOR) [71] byla založena v roce 1994 Michiganskou univerzitou, v současnosti však JSTOR funguje jako nezisková organizace. Základním účelem bylo poskytnout knihovnám a jejich uživatelům repozitář dokumentů z odborných časopisů, který bude dostupný v plnotextové podobě (v PDF formátu). JSTOR v současnosti obsahuje takřka 2 000 časopisů ve více než padesáti oborech. ProQuest Central [72] je multioborová databáze zpřístupňující většinu produkce společnosti ProQuest a poskytující přístup k 27 databázím společnosti ProQuest. Pokrývá 160 tematických oblastí včetně 31 obchodu, vědy a techniky, medicíny a zdraví, společenských věd, umění a humanitních věd. Kromě těchto oblastí obsahuje také více než 1 000 mezinárodních novin, 50 000 disertačních prací atd. ScienceDirect [73] je jednou z největších databází, která zpřístupňuje elektronické verze časopisů. Obsahuje on-line časopisy z nakladatelství Elsevier Science, jež jsou zaměřeny především na přírodní vědy, technologie, výpočetní techniku, matematiku, ekonomiku, management aj. Odborné časopisy tvoří největší část repozitáře dokumentů (více než 2 500 titulů obsahujících více než 9 mil. článků), nachází se zde však i více než 13 500 knih, učebnic a příruček. SpringerLink [74] je plnotextová databáze s odbornými časopisy a knihami především od vydavatelství Spinger Verlag, a to z oblasti techniky, medicíny a přírodních věd. Sdružuje vydavatelství z celkem 20 zemí z oblasti Evropy, Asie i Ameriky. Databáze obsahuje více než 4,5 miliónů článků z 2 200 odborných časopisů, přes 120 tisíc knih, protokolů atd. Nachází se zde i díla několika držitelů Nobelovy ceny. Springer Link obsahuje také jednu z nejrozsáhlejších kolekcí open access časopisů na světě (více než 350 časopisů). Wiley Online Library [75] je databází mezinárodního publikačního domu Wiley-Blackwell. Jedná se o plnotextovou databázi odborných časopisů z řady oborů, jako jsou přírodní vědy, ekonomie, medicína, informatika, vzdělávání. Databáze zpřístupňuje více než 4 miliony článků v 1 500 recenzovaných časopisech a více než 13 000 elektronických knih. Posledním nakladatelstvím, které také provozuje gigantický repozitář časopisů a článků v nich uveřejněných je Multidisciplinary Digital Publishing Institute (MDPI). Toto nakladatelství se specializuje na vydávání časopisů v tzv. otevřeném přístupu (open access). V současnosti MDPI vydává 386 vědeckých časopisů a jejich počet stále roste. Jen v roce 2020 nakladatelství publikovalo 165 tis. článků (oproti 105 tis. článků v roce 2019) [76], což z něj činí jedno z největších nakladatelství na světě a zároveň také cenný zdroj informací pro výzkumníky z většiny oborů. Řada časopisů MDPI je indexována v prestižních databázích. Kromě plně otevřeného přístupu je jedním z hnacích motorů růstu krátký čas od zaslání příspěvku k jeho publikování. Průměrná doba „k publikaci“ v časopisech MDPI v roce 2020 [76] byla 35 dní. Vysoká rychlost publikování společně s indexací některých časopisů v prestižních databázích zvyšuje atraktivitu těchto časopisů. 2.2.4 Databáze poskytující přístup k bibliografickým informacím Druhou skupinu tvoří databáze, které neposkytují přístup k plným zdrojům. Tento typ zdrojů neobsahuje plné texty, ale pouze bibliografické informace umožňující evidovat dostupnost různých knih a časopisů pro účely řízení, např. knihovního fondu univerzity nebo rozhodování 32 o tom, která předplatná budou dlouhodobě danou knihovnou držena. Tyto databáze jsou tedy určeny především pro knihovníky, popř. pro management výzkumu. Mezi nejvýznamnější je možné řadit ERIH PLUS a ULRICHSWEB. European Reference Index for the Humanities and Social Sciences (ERIH PLUS) [77] je mezioborová databáze s větším zaměřením na společenské a humanitní vědy, kterou spravuje Evropská nadace pro vědu (ESF). Obsahuje 15 hodnocených skupin (panelů), mimo jiné pedagogický a učitelský výzkum (Educational and Pedagogical Research), psychologii, lingvistiku apod. Oproti jiným zdrojům v této kapitole se ERIH PLUS nezaměřuje na indexaci článků, ale časopisů. Z tohoto důvodu je jeho použitelnost pro výzkumníky spíše omezená. Index je tak určen spíše pro knihovníky. Tento zdroje je z historického hlediska zajímavý tím, že v minulosti hrál jistou úlohu v hodnocení VaV. Ulrichsweb Global Serials Directory [78] je renomovaná databáze Ulrich's, která poskytuje bibliografické informace o periodikách, ročenkách, nepravidelných pokračováních a dalších titulech (vydávaných v minulosti nebo současnosti) z celého světa [79] – přes 376 000 záznamů titulů (březen 2013) do 977 obsahových kategorií, a to od 90 000 vydavatelů z 200 zemí světa. Zahrnuty jsou i tituly vydávané na CD-ROM, 36 000 periodik přístupných on-line a 5 000 deníků a týdeníků. Obsahuje údaje o vydavateli, klasifikaci a možnosti objednání. Nepostradatelný zdroj informací pro knihovníky, vydavatele a marketingové pracovníky. Tento zdroj je vydáván v online verzi i v knižní podobě. 33 3 Výzkum, vývoj a inovace V úvodní kapitole byla rozebrána základní filozofie toho, co je vlastně věda. Pokud je však potřeba tyto poznatky aplikovat pro účely např. oficiálního hodnocení výzkumných organizací nebo dotačních programů, tento typ definic nepostačuje. Z tohoto důvodu jsou tyto pojmy pevně definovány v platné legislativě, zejména v zákoně 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje [11]. Podle tohoto zákona spočívá výzkum a vývoj v České republice v následujících činnostech: a) výzkum, který je charakterizován jako systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury a společnosti, a to metodami, které umožňují potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků. Pro účely tohoto zákona se rozlišuje: ▪základní výzkum zahrnuje experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získat znalosti o základech či podstatě pozorovaných jevů, vysvětlení jejich příčin a možných dopadů při využití získaných poznatků, bez úvah o jejich konkrétní aplikaci, ▪aplikovaný výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi. Výsledky aplikovaného výzkumu jsou směřovány ke specifickému a praktickému cíli. b) vývoj (experimentální vývoj), který je charakterizován jako systematické tvůrčí využití poznatků výzkumu nebo jiných námětů k produkci nových nebo zlepšených materiálů, výrobků nebo zařízení, případně k zavedení nových či zlepšených technologií, systémů a služeb, včetně pořízení a ověření prototypů, poloprovozních nebo předváděcích zařízení. c) inovace, kterými se rozumí zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb do praxe, s tím že se rozlišují: ▪inovace postupů, kterými se rozumí realizace nového nebo podstatně zdokonaleného způsobu výroby nebo poskytování služeb, včetně významných změn techniky, zařízení nebo programového vybavení, ▪organizační inovace, kterými se rozumí realizace nového způsobu organizace obchodních praktik podniků, pracovišť nebo vnějších vztahů. Svými definicemi se tedy český právní řád velmi přesně překrývá s mezinárodně uznávanými kategoriemi používanými pro vyhodnocování statistických údajů o vědě podle doporučení OECD (příručka Frascati [9], viz také kapitola 1). Ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj v České republice je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace ([11] § 33). 34 3.1 Právní úprava Stěžejním právním dokumentem v oblasti výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) je zákon opodpoře výzkumu a vývoje [11]. Tento zákon upravuje podporu VaVaI z veřejných prostředků. V této souvislosti upravuje práva a povinnosti právnických osob a fyzických osob, úkoly organizačních složek státu a úkoly organizačních jednotek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra (dále jen „organizační jednotka ministerstva“), zabývajících se výzkumem a jsou podporováni z veřejných prostředků, a dále podmínky podpory a veřejnou soutěž o tyto veřejné prostředky. Zákon dále upravuje poskytování informací o jednotlivých projektech, ale také výsledcích výzkumu prostřednictvím informačního systému výzkumu, vývoje a inovací (IS VaVaI). Na tento zákon přímo navazuje nařízení vlády o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací [80], které upřesňuje některé podrobnosti práce s IS VaVaI, jež slouží k zajišťující shromažďování, zpracování, poskytování a využívání údajů o výsledcích výzkumu, a také dalších údajů jako jsou informace o výzkumných programech a projektech realizovaných z veřejných prostředků. Posledním významným dokumentem je zákon o veřejných výzkumných institucích [81], který upravuje způsob zřízení, vznik, činnost a způsob zrušení a zánik veřejné výzkumné instituce, postavení a působnost zřizovatele a orgánů veřejné výzkumné instituce a přeměnu příspěvkových organizací zabývajících se výzkumem na veřejné výzkumné instituce. Veřejnou výzkumnou institucí se dle tohoto zákona rozumí právnická osoba, jejímž hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem o podpoře výzkumu a vývoje. Veřejná výzkumná instituce svou hlavní činností zajišťuje výzkum podporovaný zejména z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropských společenství. 3.2 Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR 2021+ Národní politika (NP) 2021+ [82] byla schválena usnesením vlády ze dne 20. července 2020 [83] jako zastřešující strategický dokument na národní úrovni pro rozvoj výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Národní politika VaVaI rovněž přihlíží i k závazným a doporučujícím dokumentům orgánů Evropské unie. Pozornost je věnována i operačním programům podílově financovaným ze strukturálních fondů EU, protože ty výrazně ovlivňují základnu VaVaI v České republice a její rozvoj. Hlavním cílem (resp. principem) Národní politiky VaVaI je vytvoření rámce pro realizaci opatření v oblasti VaVaI stimulující rozvoj znalostní společnosti, který vede k dalšímu růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky a ke zlepšení kvality života v České republice. K naplnění tohoto cíle bylo stanoveno devět dílčích cílů, které vycházejí z hodnocení stavu v České republice a možností využití zahraničních zkušeností [82]: 35 ▪Cíl 1: Nasadit strategicky řízený a efektivně financovaný systém výzkumu, vývoje a inovací – tento cíl vede především je snaze zvýšit diverzitu zdrojů vynakládaných na VaVaI a zajistit jejich synergické působení při co možná nejnižší administrativní zátěži VO i jednotlivých poskytovatelů podpory. ▪Cíl 2: Podpořit VO ve vytváření motivujících podmínek a rozvoj potenciálu lidí napříč celým spektrem výzkumu a vývoje. ▪Cíl 3: Zvýšit kvalitu v mezinárodní excelenci výzkumu a vývoje v ČR, dosáhnout zvýšení otevřenosti a atraktivity ČR pro mezinárodní výzkum a vývoj a zintenzivnit integraci VaVaI ČR do Evropského výzkumného prostoru. V tomto ohledu je prioritou především zapojení VO do řešení výzev rámcového programu HORIZON Europe. ▪Cíl 4: Podpořit rozšíření spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. ▪Cíl 5: Dosáhnout rozvoje výzkumu, vývoje a inovací v podnicích a ve veřejném sektoru. Národní politika VaV je tedy stěžejním dokumentem, který je používán státními orgány (např. ministerstva nebo poskytovatelé podpory) jako východisko pro návrh jednotlivých výzev na realizaci grantových projektů VaV, ale také jako východisko pro hodnocení jejich úspěšnosti. Pro jednotlivé výzkumné organizace a výzkumné týmy v nich působící slouží národní politika jako dokument formulující základní cíle toho, kam se má výzkum ubírat. Tato informace je velmi důležitá při podávání grantových projektů – ty by měly svým pojetím konvenovat s těmito cíli. Např. cíl 4 naznačuje, že v rámci jednotlivých výzev budou preferovány projekty, na kterých se budou podílet zástupci akademické i soukromé sféry. K DALŠÍMU STUDIU Při přípravě této národní politiky byla využita řada studií zpracovaných Technologickým centrem AV ČR a popisujících současný stav řešení problematiky v České republice, ale také jaké principy jsou při nasazování politik VaVaI používány v zahraničí. Jedná se především o následující studie: ▪Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR [84], ▪Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR [85], ▪Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik výzkumu, vývoje a inovací [86], ▪Inovační strategie České republiky 2019-2030 „Czech Republic: The Country for the Future“ [87], ▪Národní RIS3 strategie [88]. 42 43 4 Podpora výzkumu, vývoje a inovací Nezbytnou podmínkou realizace jakékoli rozsáhlejší činnosti je vypracování projektu. Slovo projekt pochází z latinského pro-iectum, což znamená rozvrh. Obecně je projekt chápán jako zpracovaný záměr, rozvrh nebo plán nějaké budoucí činnosti nebo jejího výsledku, např. stavby, stroje, organizace, činnosti. Jedná se o časově ohraničené úsilí, směřující k vytvoření unikátního výsledku, tj. produktu nebo služby. V oblasti vědy a výzkumu je pak používán termín projekt výzkumu, vývoje a inovací (dále jen „projekt“), který představuje soubor věcných, časových a finančních podmínek pro činnosti potřebné k dosažení cílů ve výzkumu, vývoji a inovacích formulovaný uchazečem ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích, nebo poskytovatelem v rámci zadání veřejné zakázky ([11] § 2). Podporu v oblasti výzkumu, vývoje a inovací lze v podstatě rozdělit do dvou základních oblastí, a to na podporu institucionální a účelovou. Institucionální podpora je určena zejména na podporu koncepčního rozvoje výzkumných organizací, který zahrnuje [90]: ▪zajištění fungování instituce jako takové, ▪zajištění stability v delším časovém horizontu umožňujícím realizovat koncepci materiálního a personálního rozvoje, ▪budování a provoz infrastruktury, ▪realizaci dlouhodobých cílů širšího rozsahu. Oproti tomu účelovou podporou je poskytnutí účelových prostředků na podporu týmů či jednotlivců při řešení projektů výzkumu a vývoje. Poskytovatele účelové podpory lze rozdělit do čtyř základních skupin. První skupinou jsou orgány Evropské unie, např. Evropský parlament a Rada či Evropská nadace pro vědu. Druhou skupinu tvoří státní grantové agentury, kterými jsou Grantová agentura České republiky, Technologická agentura České republiky a Grantová agentura Akademie věd České republiky, která však v roce 2009 ukončila přijímání nových projektů. Třetí skupinou jsou resortní poskytovatelé a poslední skupinu vysoké školy poskytující interní podporu. 4.1 Evropská unie V Evropské unii je podpora výzkumu v kompetenci Evropského parlamentu a Rady a je realizována prostřednictvím tzv. rámcových programů. V současné době končí postupně projekty 8. rámcového programu Horizont 2020 a startují výzvy 9. rámcového programu Horizont Evropa. Tento program předpokládá ukončení v roce 2027 a je dotován celkově 95,5 mld. EUR [91]. Hlavními cíli programu je posílit výzkumnou základnu Evropy, její inovační kapacity, podporovat konkurenční prostředí a vytváření pracovních míst a naplňovat priority občanů a udržovat sociálně-ekonomický model a hodnoty EU. 44 Dalším významným orgánem podporujícím výzkum v Evropské unii je Evropská nadace pro vědu (European Science Foundation – ESF). Evropská vědecká nadace je sdružení evropských národních organizací odpovědných za podporu vědeckého výzkumu a byla založena v roce 1974 se sídlem ve Štrasburku. V současnosti sdružuje 78 členských organizací (vědeckých institucí, akademií, grantových agentur apod.) z 30 států a zastává roli nezávislé neziskové instituce, jejíž členové dostávají příspěvky z vládních rozpočtů jednotlivých zemí. Úzce spolupracuje s Evropskou komisí v oblasti vědeckých zájmů. POZNÁMKA Na účasti ve vědeckých programech ESF se za Českou republiku od roku 1999 spolupodílí Grantová agentura České republiky (GA ČR) společně s Akademií věd České republiky (AV ČR). Klade si mj. za úkol zprostředkovat a upevnit kontakty vědeckých pracovníků z různých zemí a podpořit spolupráci na významných projektech. Tato spolupráce má současně umožnit širší využití velkých a nákladných vědeckých zařízení. Jednou z priorit ESF se stalo vymezení nových směrů evropského výzkumu na základě výsledků společného bádání [92, 93]. 4.2 Státní grantové agentury V České republice je výzkum podporován na základě zákona [11], který upravuje podporu výzkumu a vývoje z veřejných prostředků. Podpora je realizována jak státními grantovými agenturami, tak jednotlivými resorty. V následujícím textu jsou představeny všechny státní grantové agentury působící v České republice. Za nejvýznamnější je považována Grantová agentura České republiky (GA ČR), která zahájila svoji činnost v roce 1993. Je nezávislou státní institucí podporující základní vědecký výzkum v České republice. V rámci vyhlášených programů poskytuje finanční podporu na vědecké projekty jak pro erudované vědce a týmy, tak pro mladé a začínající vědecké pracovníky. Dále financuje bilaterální projekty a projekty řešené v rámci evropských mezinárodních programů. Ročně se o granty GA ČR uchází kolem 3000 navrhovatelů, z nichž zhruba jedna čtvrtina grant získá. Grantová agentura České republiky poskytuje účelovou podporu na řešení grantových projektů v rámci skupin grantových projektů [94]: ▪standardní grantové projekty, ve kterých jsou podporovány projekty zaměřené na základní výzkum, 45 ▪JUNIOR STAR – určené pro podporu excelentního základního výzkumu. Výzvy se zaměřují především na vědecké pracovníky v počátečních fázích kariéry. Projekty umožňují takovým výzkumníkům se osamostatnit, popř. vytvořit novou výzkumnou skupinu apod. ▪Mezinárodní – LA (lead agency). LA v názvu signalizuje, že projekt bude mezinárodní, podporován několika grantovými agenturami (GA ČR a min. jedna zahraniční). Princip „vedení“ se vztahuje k hodnocení návrhu grantu. Takový grant je posuzován pouze tou grantovou agenturou, která je v rámci výzvy vedena jako „vedoucí“. Ostatní zúčastněné agentury takové hodnocení pouze přebírají. ▪Mezinárodní bilaterální – výzvy jsou zaměřeny na rozvoj spolupráce založené na uzavřených bilaterálních smlouvách s výzkumnými agenturami ve státech mimo EU. Takové smlouvy existují s Jižní Koreou (NRF), Thaj-wanem (MOST), Ruskem (RFBR) a řadou dalších států. ▪Podpora ERC žadatelů – cílem projektů v této skupině výzev je zvýšit úspěšnost žadatelů a prestižní ERC granty. Program tak reaguje na velmi nízkou úspěšnost žádostí opodporu zaslanými žadateli z ČR. ▪Postdoc individual incomming/outgoing projekty – jsou určeny vědcům na počátku své kariéry za účelem realizace výzkumu v ČR (příjezd mladého zahraničního vědce od ČR – incomming) nebo naopak výjezd českého vědce na dlouhodobou stáž do zahraničí (outgoing). ▪EXPRO – cílem programu je vytvářet podmínky pro rozvoj excelentního výzkumu, nastavit standardy excelentní vědy a napomoci překonat bariéry snižující neúspěch ERC návrhů. Další významnou státní grantovou agenturou je Technologická agentura České republiky (TA ČR), která byla zřízena v roce 2009 na základě novely zákona opodpoře VaVaI [11]. Ustavení TA ČR bylo jedním z důležitých implementačních kroků Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací [95]. Technologická agentura ČR centralizuje státní podporu aplikovaného výzkumu a vývoje, která byla do té doby roztříštěna mezi velký počet poskytovatelů. TA ČR připravuje a implementuje programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Programy jsou rozděleny do tří skupin: ▪programy TA ČR, zde jsou grantové odpovídající svým zaměřením cílům TA ČR. ▪resortní programy – tyto programy administruje TA ČR ve prospěch ministerstev. V současnosti tak organizuje grantové programy pro Ministerstvo dopravy, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu. ▪mezinárodní programy a výzvy. V současnosti jsou v rámci skupiny Programy TA ČR organizovány následující programy [96]: ▪BETA – programy veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu a inovacích pro potřeby státní správy. 46 ▪ÉTA – podpora inovačního potenciálu společenských věd, humanitních věd a umění. ▪GAMA – určena pro ověřování výsledků VaV vzniklých ve VO pro praktické uplatnění a komerční využití. ▪THÉTA – je program pro modernizaci energetického sektoru, včetně výzkumu ve veřejném zájmu a energetických strategií. ▪ZÉTA – podpora začínajících výzkumnic a výzkumníků v inovačních aktivitách a kultuře rovných příležitostí. ▪NÁRODNÍCH CENTER KOMPETENCE – program se zaměřuje na podporu budování stabilní a dlouhodobé základny aplikovaného výzkumu, realizované právě v centrech kompetence. V rámci skupiny Resortní programy jsou organizovány následující programy [96]: ▪DOPRAVA 2020+ – cílem programu je modernizace dopravního sektoru s ohledem na udržitelnost, bezpečnost a společenské potřeby. Program je organizován pro Ministerstvo dopravy. ▪PROSTŘEDÍ PRO ŽIVOT – cílem programu je zdravé a kvalitní životní prostředí a udržitelnost využívání přírodních zdrojů. Program je organizován pro Ministerstvo životního prostředí. ▪TREND – cílem programu je podpora výsledků s potenciálem pro konkurenceschopnost -nové produkty, výrobní postupy a služby. Program je organizován pro Ministerstvo průmyslu a obchodu. Poslední státní grantovou agenturou je Grantová agentura Akademie věd České republiky (GA AV), která byla ustavena jako interní orgán Akademie věd ČR se základním posláním rozdělovat na základě výsledků veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji finanční prostředky vyčleněné k tomuto účelu z rozpočtu Akademie věd ČR a případně z jiných zdrojů na účelovou podporu grantových projektů. Na základě novely zákona o podpoře VaVaI [11] bylo od roku 2009 ukončeno přijímání nových projektů. 4.3 Resortní poskytovatelé podpory Vedle výše uvedených státních grantových agentur je výzkum v České republice podporován také jednotlivými ministerstvy, která jsou označována jako resortní poskytovatelé podpory. Tato ministerstva podporují VaVaI prostřednictvím tzv. Programů. Jednotlivé programy zaměřením odpovídají resortům, které je vyhlašují, obsahově reagují na aktuální potřeby výzkumných směrů identifikovaných daným resortem. Programy jsou navrhovány jednotlivými resorty a schvalovány usnesením Vlády ČR. Programy jsou následně naplňovány formou veřejných soutěží. Příjemci podpory z Programů pak mohou být výzkumné organizace, malé, střední nebo velké podniky, případně inovační uskupení. V následujícím textu je uveden přehled aktuálních národních resortních poskytovatelů podpory a jejich nejvýznamnějších běžících Programů. 47 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) Nosným programem MŠMT je Národní program pro udržitelnost (NPU), který je určen především centrům výzkumu a vývoje využívajícím tzv. „velkých infrastruktur“, tak aby byl zajištěn provoz vybudovaného centra a aby bylo konkurenceschopné v porovnání s obdobnými centry v zahraničí. Velkou výzkumnou infrastrukturu definuje např. zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků jako [11]: výzkumné zařízení nezbytné pro ucelenou výzkumnou a vývojovou činnost s vysokou finanční a technologickou náročností, která je schvalována vládou a zřizována pro využití též dalšími výzkumnými organizacemi. Ucelený seznam takových center, společně s dalšími informacemi o nich lze nalézt na webovém portálu [97]. Dalšími významnými programy MŠMT jsou ERC CZ a NÁVRAT. Program ERC CZ je zaměřen na podporu kvalitních projektů výzkumu, které uspěly v hodnocení Evropské rady pro výzkum (tzv. ERC granty), které ale nebyly financovány z důvodu nedostatku finančních prostředků. Program NÁVRAT je grantový program určený k financování návratu špičkových pracovníků VaVaI do ČR a stimulace zájmu výzkumných organizací o takové pracovníky. MŠMT podporuje také tzv. specifický vysokoškolský výzkum. Jedná se o program, v rámci kterého jsou jednotlivým vysokým školám přidělovány určité finanční prostředky pro realizaci výzkumných aktivit jejich studentů, především v doktorských studijních programech. VŠ tyto prostředky rozdělují samy obvykle prostřednictvím vlastních grantových programů. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) MPO se specializuje na podporu průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje. Za tímto účelem organizuje grantové programy TRIO, TREND a THE COUNTRY FOR THE FUTURE. Program TRIO se podporu průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje se zaměřením na rozvoj potenciálu České republiky v oblasti klíčových technologií (KETs) jako jsou fotonika, mikroelektronika a nanoelektronika, nanotechnologie, průmyslové biotechnologie, pokročilé materiály a pokročilé výrobní technologie [88]. Cílem programu TREND je zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost podniků, zejména směrem do zahraničí anebo na nové trhy (export). Program by tak měl umožnit podnikům posunout se v hodnotovém řetězci odběratelsko-dodavatelských vztahů k produkci výrobků a služeb s vyšší přidanou hodnotou. K dosažení tohoto cíle je ale nutná VaVaI. Program THE COUNTRY FOR THE FUTURE cílí na tři základní druhy aktivit: 1) vznik high-tech startupů, 2) budování inovačních infrastruktur s důrazem na digitální služby a umělou inteligenci a 3) zavádění inovací do praxe. Ministerstvo zemědělství (MZe) Ministerstvo zemědělství řídí své grantové programy prostřednictvím Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV). V současné době jsou rezortem podporovány granty pouze v jediném programu s názvem ZEMĚ. 48 V rámci tohoto programu je podporováno inovativní zemědělství a lesnictví prostřednictvím pokročilých postupů a technologií. Ministerstvo kultury (MK) Hlavním cílem Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity „NAKI“ (v současnosti NAKI III pro léta 2023-2030) je přispět k tomu, aby veřejné prostředky investované do aplikovaného výzkumu a vývoje v oblasti národní a kulturní identity přinášely konkrétní ekonomický či jiný společenský přínos z jejich realizace. Tento cíl je naplňován prostřednictvím výsledkově orientovaných dílčích cílů ve vazbě na hlavní tematické priority, jim podřazené tematické priority a vymezení aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity v souladu s jeho platnou koncepcí. Ministerstvo zdravotnictví (MZ) Ministerstvo zdravotnictví v současnosti podporuje grantové projekty v rezortním Programu na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu. Hlavním cílem Programu je přispět ve střednědobém i dlouhodobém horizontu ke zlepšování zdraví populace a zabezpečit aktuální potřeby ve zdravotnictví ČR. Výzkum by měl vést ke zlepšení klinických postupů v diagnostice, léčbě a prevenci onemocnění. Cílem je také přispět k tomu, aby úroveň výzkumu v této oblasti byla srovnatelná s vyspělými státy EU. Program má tři hlavní oblasti: 1) vznik a rozvoj chorob, 2) nové diagnostické a terapeutické metody a 3) epidemiologie a prevence nejzávažnějších chorob. Ministerstvo vnitra (MVČR) Ministerstvo vnitra realizuje svůj program Bezpečnostního výzkumu [98] za účelem získávat a efektivně rozvíjet inovativní znalosti, metody a technologie umožňující bezpečnostnímu systému ČR a jeho zainteresovaným partnerům čelit současným i budoucím výzvám, které plynou z měnících se realit bezpečnostního prostředí. Aktuálně jsou realizovány čtyři výzkumné programy účelové podpory: ▪Program bezpečnostního výzkumu ČR 2021-2026: vývoj, testování a evaluace nových bezpečnostních technologií (SECTECH), ▪Strategická podpora rozvoje bezpečnostního výzkumu ČR 2019-2025 (IMPAKT 1), ▪Program bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2015-2022. V roce 2022 bude spuštěn navazující Program bezpečnostního výzkumu pro potřeby státu 2022-2027 (SecPro: SECurity PROcurement). Výsledky výzkumu by měly vést ke zlepšení: ▪forenzních vyšetřovacích metod práce policie a hasičského záchranného sboru, ▪boje proti kyberkriminalitě a predikci kybernetických útoků, ▪ochrany obyvatel před teroristickými hrozbami, zejména v problematice identifikace a ochrany měkkých cílů nebo biometrického rozpoznávání osob, 49 ▪eliminaci následků živelních pohrom a rozvoj krizového řízení jako komplexního systému, ▪detekci nebezpečných chemických a biologických látek a výbušnin, ▪radiačního monitoringu ČR, ▪bezpečnosti kritických infrastruktur, ▪environmentální bezpečnosti a ochrany životního prostředí v podobě mapování rizik a následné prevence před možnými hrozbami, ▪bezpečnosti silničního provozu. Ministerstvo obrany (MO) Ministerstvo obrany v současné době podporuje grantové projekty prostřednictvím Koncepce obranného aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací na období 2016-2022. Koncepce vymezuje rámec a priority obranného aplikovaného VaVaI v souladu s požadavky rozvoje ozbrojených sil ČR, které jsou stanoveny v Bezpečnostní strategii ČR, Obranné strategii ČR, Dlouhodobém výhledu pro obranu 2030 a Koncepci výstavby AČR do roku 2025. Rovněž reflektuje Strategickou koncepci NATO a příslušné bezpečnostní dokumenty Evropské unie především její Evropské obranné agentury (dále jen „EDA“). Koncepce navazuje na předcházející Koncepci obranného aplikovaného výzkumu a vývoje do roku 2015, přičemž reaguje na změny v bezpečnostním prostředí a nastavené priority rozvoje ozbrojených sil ČR. 50 51 5 Výsledky výzkumu, vývoje a inovací Hodnocení vědecké výkonnosti je jedním z nejsložitějších problémů, na které lze v oblasti VaVaI narazit. Scientometrie jako věda sice může poskytovat některé kvalitativní podklady pro hodnocení výkonnosti, avšak interpretace jejích výsledků je velmi složitá. Jednotlivé státy proto samostatně nasazují různé systémy pro hodnocení výkonnosti jednotlivých výzkumných institucí, především takových, které jsou příjemci finanční podpory ze státního rozpočtu. 5.1 Úvod do výkaznictví Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, měření vědy a výzkumu (vědecké výkonnosti) je součástí v podstatě celosvětově shromažďovaných statistických údajů, tedy alespoň v rámci ekonomicky vyspělých ekonomik (viz Frascati [9]). Shromažďování údajů o výsledcích vědy a výzkumu v České republice mělo také další velmi důležitý aspekt – a to zdůraznění faktu, že výsledky výzkumu by měly být publikovány (tedy pokud výsledek jako takový nepodléhá utajení, což se však týká pouze malého množství výsledků). Ač se to může zdát k nevíře, nutnost publikovat výsledky VaV těsně po pádu komunismu nebyla úplně samozřejmá i s tím, že celé prostředí se výrazně měnilo. Zatímco za komunismu se většina výzkumu soustředila do Akademie věd (AV), po změně režimu sice role AV jako základu výzkumu v České republice zůstala, avšak na scénu přicházejí vysoké školy, na kterých se začíná ve větší míře rozvíjet vědeckovýzkumná činnost. V tomto ovzduší jsou informace o publikačních výsledcích shromažďovány v Registru informací opublikacích výzkumu a vývoje v rozpočtových a příspěvkových organizacích (RIP). Tato databáze byla provozována Úřadem vlády a databáze fungovala mezi léty 1993-1995, následně její provoz přebírá nově vzniklá Rada vlády pro vědu a výzkum. Jak již název napovídá, RIP byl zaměřen pouze na organizace, které prováděly výzkumnou činnost a byly financovány ze státního rozpočtu. RIP tedy neměl ve své době ambici pokrýt celé spektrum organizací, které se zabývají výzkumem a neudržoval ani informace o výsledcích, na jejichž dosažení nebyly použity prostředky ze státního rozpočtu. RIP také nebyl přímo navázán na hodnocení jednotlivých výzkumných organizací, ani jednotlivých dotačních programů. Funkčně je RIP doprovázen dalšími databázemi, které umožňují přiřazování jednotlivých výsledků určitým grantům – tato databáze je označována jako Centrální evidence projektů (CEP) a používá se dodnes. CEP se sestává z údajů o výzkumných projektech, které jsou financovány oficiálními poskytovateli podpory z veřejných zdrojů (viz kapitola 3). V praxi CEP funguje tak, že jeden krát ročně hlavní řešitel projektu aktualizuje informace o projektu pomocí některé z aplikací umožňující generovat exportní dávku do informačního systému VaVaI 3.1, jako třeba VaVER. Výsledek exportuje a zašle poskytovateli podpory, ten pak vyexportovaný soubor zkontroluje a aktualizuje jím záznam v CEP. 58 výsledky oproti tomu jsou jiného charakteru – jedná se o předpisy, metodiky, ale také třeba prototypy. Oba základní typy výstupů jsou velmi důležitou součástí jak základního, tak aplikovaného výzkumu. Prototypy např. mohou posouvat kvalitu měřicí techniky nutné pro provedení výzkumu. V oblasti aplikovaného (firemního) výzkumu naopak mají význam také publikační výstupy – mohou např. popisovat zkušenosti s nasazováním nějaké technologie nebo postup v praxi. 5.2.1 Publikační výsledky Publikační výsledky lze také rozdělit na bibliometrizovatelné a nebibliometrizovatelné. Rozdíl je v tom, zda pro daný typ výsledku existuje databáze, ze které by bylo možné odvodit sociometrické charakteristiky daného výsledku nebo ne. Např. databáze jako je WoS nebo Scopus obvykle indexují články v časopisech a příspěvky ve sbornících. Takové výsledky jsou proto označovány jako bibliometrizovatelné. Oproti tomu naprostá většina knih tímto způsobem indexována není, na základě čehož není možné takovéto výsledky z databází objektivně zhodnotit, a proto jsou takové výsledky označovány jako nebibliometrizovatelné. Účel publikačních výsledků může být: ▪rychlá informace o nových postupech, výzkumu apod., ▪informace pro širokou veřejnost nebo pro užší odbornou, ale nikoliv vědeckou veřejnost, ▪zveřejnění podrobných, vědeckými metodami zpracovaných informací o zvoleném tématu, ▪prokázání splnění podmínek přidělení grantové podpory. Pro získání rychlých, oborově zaměřených, aktuálních informací, myšlenek a technik jsou určeny vědecké konference. Články, které jsou publikovány ve sbornících takových konferencí (a příspěvky prezentované na plenárním zasedání konference) na jedné straně procházejí oponentským řízením, ale na straně druhé toto řízení není natolik složité, jako v případě publikování v časopisech a ani nároky nejsou obvykle tak vysoké. Celková doba mezi zasláním příspěvku a jeho zveřejněním (v případě jeho přijetí) je většinou do šesti měsíců. Procento schválených příspěvků a náročnost požadavků se liší případ od případu. Konference s nízkou kvalitou přijímají většinu příspěvků splňujících alespoň základní nároky na kvalitu, prestižní konference ale mohou mít natolik vysoké požadavky, že přijímají pouze menšinu zaslaných příspěvků (např. 10 %). K údajům zveřejňovaným jednotlivými organizátory konferencí je potřeba přistupovat opatrně a podle možností je ověřovat. Tvrzení o indexaci uznávanou databází je ověřitelné jednoduše v databázích – pokud nejsou předchozí ročníky indexovány, slibovat, že budou indexovány ty další, je přinejmenším silně optimistické. 59 UPOZORNĚNÍ Zejména začínající autoři by si měli dát pozor na tzv. junk conferences. Jedná se o reálně pořádané konference, jejichž účelem je vydělat organizátorovi co možná největší množství finančních prostředků, a proto nemá žádné nároky na kvalitu. Pro motivování potenciálních účastníků se organizátoři těchto konferencí zaštiťují velkými publikačními domy (Elseiver, IEEE), slibují účastníkům indexaci sborníku v databázi WoS a Scopus, možnost uveřejnění rozšířených verzí článků v impaktovaných časopisech apod. Proto předtím, než autor investuje svůj čas a finanční prostředky na účast, měl by si nejprve ověřit, zda daná konference skutečně splňuje jeho kvalitativní (popř. jiné) požadavky. To platí zejména v případě, že se bude dané konference účastnit poprvé. Odlišné zaměření příspěvků ve sbornících způsobuje, že uveřejnění článku ve sborníku není nutně považováno za první uveřejnění výsledku výzkumu – požadavek na originalitu výstupu je jedním z typických požadavků článků ve vědeckých časopisech. Články ve vědeckých časopisech oproti tomu slouží k publikování uceleného výsledku výzkumu. Oproti článku ve sborníku je typická právě ucelenost článku. Nestačí pouze naznačit nějakou myšlenku – je nutné navrhnout myšlenku článku, tu podložit sadou dat, které obstojí při kritickém zkoumání, data zkoumat pomocí ověřených metod a na základě získaných údajů přijmout definitivní závěr ke zkoumané problematice. Samozřejmě existují různé kategorie časopisů, které se liší prestiží spojenou s publikací článku v nich. Asi největší prestiž je spojena s publikováním v časopisech Nature a Science, které patří na jedné straně k nejdéle vydávaným (od konce 19. století) a na straně druhé patří k těm nejvíce citovaným. Časopisy evidované v databázích jako je WoS nebo Scopus splňují obvykle ta nejpřísnější kritéria z hlediska kontroly kvality vydávaných článků. Podmínkou pro zařazení časopisu do některé z těchto databází je obvykle jednak tradice ve vydávání a jednak přísné podmínky na složení redakční rady časopisu - měla by být složena z významných, vědecky činných kapacit v oboru, ve kterém časopis působí. Časopisy musí mít také přesně specifikovány podmínky pro publikování pro autory, především vědecké zaměření a také způsob hodnocení zaslaných článků. Hodnocení se provádí obvykle formou peer-review – hodnocení tedy provádí někdo z vědecké komunity, působící vědecky v daném oboru, a který je zároveň vůči autorovi v nezávislém vztahu. Jednou z nejpřísnějších forem hodnocení kvality článku je hodnocení formou double blind peer-review. Toto hodnocení je zcela anonymní – editor zasílá dvěma různým oponentům v anonymizované formě (posuzovatel neví, čí článek posuzuje). Podobně výsledek hodnocení, 60 který dostává autor, je taktéž anonymizován. Tento typ hodnocení zaručuje největší míru objektivity při posuzování – na druhou stranu jeho realizace zabírá také velké množství času, zejména v „menších“ oborech, kde může být problém najít odborníka na problematiku řešenou článkem, který by zároveň měl čas a byl ochoten recenzní posudek zpracovat. V takovém případě se doba k publikování obvykle výrazně prodlužuje. Samotné splnění formálních požadavků nezaručuje, že časopis se do výše uvedených databází dostane. Rozhodnutí o indexaci může být také do určité míry otázkou štěstí (např. když časopis požádá o indexaci v okamžiku, kdy v daném oboru nebo geografické oblasti provozovatel databáze rozšiřuje pokrytí). Kvalita časopisů, i těch, které jsou indexovány v uznávaných databázích, je tedy různá. Kvalitní proto také mohou být časopisy, které (zatím) indexovány nejsou. Problematické jsou však časopisy, které indexovány byly, ale provozovatel databáze jejich pokrytí z nějakého důvodu ukončil. Častým důvodem ukončení indexace jsou totiž prohřešky vydavatele proti etice publikování, jako je extrémně vysoké procento autocitací, plagiátorství nebo chyby v peerreview procesu. Svůj význam pro vědce může mít publikování i v časopisech, které nejsou vědecké. Účelem publikování v takových časopisech je obvykle buďto budovat povědomí o nějakém problému, nebo popularizace výsledků, obvykle takových, které mají blízko aplikační oblasti. Takový typ článku může posloužit k navázání vztahu s případnými odběrateli výzkumu. Publikování takových výsledků může být dokonce požadováno některými poskytovateli podpory. 5.2.2 Nepublikační výsledky Nepublikační výsledky se na rozdíl od výsledků publikačních nepublikují, tedy alespoň ne stejným způsobem jako např. vědecké články. Do této skupiny můžeme zařadit: ▪výsledky určené pro ochranu duševního vlastnictví (IP – intelectual property) jako jsou patenty a užitné vzory, ▪výsledky určené pro ověření praktické realizovatelnosti technologie, výrobku apod. – prototyp, funkční vzorek, poloprovoz, ▪výsledky šlechtitelské činnosti – nová odrůda nebo plemeno, ▪certifikované metodiky, mapy s odborným obsahem, software, ▪a další. Vytváření těchto typů výsledků je obvykle spojeno se snahou o případný prodej nebo licencování výsledku, tedy komercializaci výsledku. O pokusu získat, vyvinout daný typ výrobku tedy nerozhoduje systém oponentních řízení (snad s výjimkou certifikovaných metodik), ale čistě ochota subjektu do daného druhu výsledku investovat. Organizace, která provádí vývoj, proto musí věřit, že investice do daného druhu výsledku přinese v určitém horizontu dostatečný ekonomický přínos, aby se minimálně zaplatil vývoj. Speciálním případem mohou být nepublikační výsledky, k jejichž vyvinutí se subjekt zavázal v rámci grantové soutěže. Z tohoto hlediska však lze grantovou podporu vnímat jako určitý typ 61 „předplatného“, další ekonomické přínosy plynoucí z výsledků jsou pak už jen určitým bonusem, který může, ale také nemusí přijít. 5.3 Definice druhů výsledků V předchozí kapitole byla představena základní filozofie rozdělení jednotlivých druhů výsledků, RVVI však v metodice jednotlivé druhy výsledků definuje explicitně. 5.3.1 Publikační výsledky Recenzovaný odborný článek Pro tuto skupinu výsledků rozlišuje metodika hodnocení tři skupiny výsledků, a to články v impaktovaných časopisech (Jimp), články evidované v databázi Scopus (Jsc) a ostatní články (Jost). Formálně je z hlediska RIV struktura záznamu o článku stejná, bez ohledu na to, jaký poddruh výsledku se vykazuje, s výjimkou některých identifikačních kódu. Např. článek Jimp vyžaduje zadat tzv. WoS kód (někdy též nazývaný UT ISI kód) a Jsc články zase vyžadují zadání eID. Impaktovanými články (Jimp) se rozumí články, které jsou indexovány v databázi Web of Science [60] společnosti Clarivate a jsou zaevidovány jako publikace typu článek (article), rešerše (review), dopis (letter). Zajímavý problém představují články registrované v databázi ESCI, která funguje v rámci balíku indexů WoS. Jelikož jsou tyto články registrované na WoS mají přidělen WoS kód, zároveň ale časopisy, ve kterých vyšly nemají přidělen impakt faktor. Pro takový časopis tam není možné podle tohoto indikátoru stanovit patřičný kvartil. Otázka proto může být, zda takový článek lze považovat za článek v impaktovaném časopise (Jimp) nebo ne? Odpověď na tuto otázku je ano, ale toto rozhodnutí je čistě technické, jelikož struktura Jimp odpovídá nejlépe struktuře údajů dostupných pro tento typ článků. Při vykazování je potřeba brát ohled na to, že tyto články ve skutečnosti nemohou být hodnoceny stejně jako skutečné Jimp články. V případě, že časopis je indexován Scopus, což ale u tohoto typu časopisů nebývá pravidlem, může být hodnocen právě jako Jsc. Pokud, ale na Scopus registrován není bude hodnocen spíše jako Jost. Jedinou výhodou v takovém případě je to, že pro takový článek je možno lépe zapojit do citačních analýz. Pro vyplňování údajů by mělo obecně platit jednoduché pravidlo: údaje by měly být vyplněny v maximální možné míře, samozřejmě pravdivě. Doporučuje se proto vyplňovat také nepovinné položky, tam kde je to jen možné. Nepovinné položky mohou pomoci např. s dohledatelností výsledků. Výše uvedené se týká především odkazů na webovou stránku výsledku, např. prostřednictvím DOI, což je zkratka pro Digital Object Identifier. Jedná se o unikátní kód, podle kterého lze dohledat na Internetu jakýkoliv objekt, kterému takové číslo bylo přiděleno. Pro přístup k takovému objektu se obvykle používá tzv. DOI resolver, což je webová služba zajišťující 62 překlad DOI čísla na adresu URL odkazující se na zdroj. Představa je taková, že DOI číslo bude daný objekt provázet po celou dobu jeho „života“ v nezměněné podobě. Pokud se ale umístění tohoto objektu změní, vydavatel bude muset provést změnu adresy pouze na jednom místě. POZNÁMKA DOI číslo přidělují jednotliví vydavatelé periodik, kteří jsou zaregistrováni uspolečnosti CrossRef [97]. Na základě této registrace je jim přidělen tzv. prefix, který je specifický pro každý časopis. Vydavatel časopisu pak přiděluje každému článku jedinečný suffix, čímž vzniká DOI číslo. Níže je uveden příklad generování DOI čísla pro vybraný článek v časopise International Journal of Critical Infrastructure Protection: Prefix: 10.1016/j.ijcip Suffix: 2019.03.003 DOI: 10.1016/j.ijcip.2019.03.003 Nalezení zdroje pomocí DOI resolver: https://doi.org/10.1016/j.ijcip.2019.03.003 Pro články evidované v databázi Scopus (Jsc) jsou používaná velmi podobná pravidla jako pro články impaktované. Podmínkou pro zařazení je indexace databází Scopus [63], jak ostatně napovídá název druhu výsledku. Všechny ostatní články v časopisech, které nesplňují podmínky pro zařazení do typu Jimp nebo Jsc, přináleží do skupiny ostatních článků (Jost). Dobrým rozlišovacím znakem pro rozhodnutí otypu článku je právě dostupnost identifikátoru WoS nebo eID. Tedy pokud lze článek dohledat na WoS (dohledat jeho WoS kód) jedná se o Jimp, pokud je možné jej vyhledat pouze na Scopus, ale ne na WoS, vykazuje se článek jako typ Jsc s patřičným eID. Vše ostatní se vykáže jako Jost. Odborná kniha a kapitola v knize Odbornou knihou metodika hodnocení rozumí neperiodickou odbornou publikaci monografického charakteru, ve které jsou zveřejněny výsledky výzkumu a vývoje a která byla zpracována autorem (monografie) nebo kolektivem autorů (kolektivní monografie). Taková kniha musí být vydána vydavatelstvím s ustanovenou vědeckou radou a před vydáním musí být recenzována minimálně jedním obecně uznávaným odborníkem z příslušného oboru. Kniha musí mít charakter odborné literatury – musí obsahovat odkazy na literární prameny přímo v textu, seznam použité literatury, shrnutí alespoň v jednom světovém jazyku, případně poznámkový podpůrný aparát. Kniha má přiděleno ISBN číslo. 63 Knihu je možno vykazovat buďto jako knihu (B), nebo jako kapitolu v knize (C). Obvyklým rozlišovacím znakem je možnost identifikovat v knize autory jednotlivých kapitol. Pokud jsou autoři uvedeni pro knihu jako celek, vykazuje se kniha jako celek (tj. typ výsledku B). Pokud ale je u každé kapitoly napsán její autor, pak se většinou vykazuje kniha po jednotlivých částech – kapitolách (C). Jedna kniha se vykazuje vždy buďto jako kniha, nebo jako kapitoly v knize, nikdy ji však nevykazujeme jako obojí – to vyžaduje určitou koordinaci vykazování mezi jednotlivými autory, často z různých institucí. Ke knihám je potřeba také dodat, že z hlediska hodnocení jsou zařazeny mezi tzv. nebilbiometrizovatelné výsledky. Jejich hodnocení je proto komplikovanější, jelikož je nutné jej provést ručně. Na rozdíl od článků publikovaných v časopisech s přiděleným impakt faktorem, nebo obdobným indikátorem, pro knihy obdobná metrika neexistuje. Jako nástroj hodnocení zůstává k dispozici vzdálená recenze realizovaná odbornými panely. V případě knih vydaných v ČR existuje zákonná povinnosti (viz zákon 37/1995 Sb.) [104] poslat tzv. povinné výtisky Národní knihovně (NK) a několika dalším knihovnám. V minulosti byly právě výtisky z NK používány pro ověření existence a kvality obsahu vykázaných knih. Tato povinnost se ale vztahuje pouze na knihy, které byly vydány na pevném nosiči a na vydání realizovaná v ČR. Vydáním na pevném nosiči se rozumí klasické vydání knihy vytištěné na papíře, nebo knihy distribuované na fyzickém médiu/nosiči (např. CD, DVD nebo flash disk). Naopak na knihy, které jsou distribuovány čistě elektronicky se povinnost předat povinné výtisky nevztahuje. V roce 2016 byla projednávána novela zákona, která měla tento nepoměr napravit tím, že bude zavedena povinnost tzv. e-depositu (elektronického předání výtisku do repozitáře NK). Tato novela ale nikdy neprošla legislativním procesem, takže elektronické výtisky se nacházejí v legislativním vákuu. NK takové knihy nemusí tedy mít k dispozici. Dalším problémem jsou knihy zahraniční, na jejichž vydavatele se povinnost zasílání povinných výtisků. Taková povinnosti se pak vztahuje k lokální instituci mající obdobnou funkci jako NK v ČR. Hodnocení takových publikací proto může být problematické. Současná verze hodnocení toto řeší tak, že povinnost zajistit výtisk přesunuje na VO, která takový výsledek hodlá předložit k hodnocení. Toto se týká především hodnocení v modulu 1, popř. 2 v oborech, kde tento typ výsledků odpovídá publikačním zvyklostem, typicky tedy v humanitních oborech. Co tedy je a co není odbornou knihou dle metodiky? Nejprve co je odborná kniha [105]: ▪monografie, ▪vědecky zpracované encyklopedie a lexikony, ▪kritické edice uměleckých děl, pokud jsou doprovázeny studií, ▪kritický, komentovaný překlad filozofických, historických a jiných děl, pokud jsou doprovázeny studií. A nyní co není považováno za odbornou knihu [105]: 64 ▪výsledek, který nemá přiděleno ISBN číslo, nebyl recenzován nezávislým lektorem a nevydalo jej vydavatelství s ustanovenou vědeckou radou, ▪bakalářské, diplomové, disertační nebo habilitační práce, ▪učební texty (učebnice a skripta), ▪odborné posudky a stanoviska, ▪propagační publikace, ročenky, výroční zprávy apod., ▪běžné slovníky, encyklopedie, překlady děl, ▪beletrie. Jak by řekl klasik: složitost systému je nepřímo úměrná počtu výjimek v něm obsažených. V tomto duchu je potřeba přidat ještě jednu výjimku v oblasti knih. Knihy, které jsou registrovány v databázi Scopus jako Book series, nejsou podle metodiky hodnoceny jako knihy, ale jako příspěvky ve sborníku. Podobně eviduje také některé knihy WoS. K tomuto účelu využívá Book Citation Index (BCI). V tomto případě, jsou ale obvykle knihy z hlediska vykazování považovány za knihy. Článek ve sborníku Z výkladu o časopisech (J) vyplývá, že rozhodujícím rozdílem mezi druhem J a D je v současnosti přidělené ISBN. K tomu je však potřeba připojit další omezení. Uznávané články ve sborníku jsou podle metodiky pouze takové články, které jsou registrované buďto v databázi Scopus nebo v Conference Proceedings Citation Index (součást WoS). Výzkumná zpráva Metodika v současnost podporuje dva druhy výzkumných zpráv, a to výzkumnou zprávu (V) a souhrnnou výzkumnou zprávu (Vsouhrn). Typ V je určen pro výzkumné zprávy, které obsahují utajované informace podle zvláštního právního předpisu. Nejčastěji se jedná o zákon 148/1998 Sb. o ochraně utajovaných skutečností, zákon 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti nebo zákon 240/2000 Sb. o krizovém řízení. Aby bylo možné takovou zprávu vykázat, musí být požadována poskytovatelem podpory v rámci daného grantu. Výzkumná zpráva obsahující utajované informace tedy musí být explicitně požadována poskytovatelem podpory jako výstup projektu. Souhrnná výzkumná zpráva (Vsouhrn) je oproti tomu určena pro registraci výsledků zejména aplikovaného výzkumu, realizovaného smlouvy s (obvykle) komerčním subjektem. Tento typ výzkumu je označován jako smluvní. Taková zpráva musí být předána objednateli a její předání má být potvrzeno protokolem. Do této kategorie nespadají zakázky, které pro svou realizaci nevyžadují realizaci výzkumných aktivit, jako např. rutinní laboratorní měření. Ostatní výsledky Ostatní výsledky jsou výsledky, jejichž charakter neodpovídá definicím ostatních typů výstupů. Ostatní výsledky nejsou bodovány, účelnost jejich vykazování je proto přinejlepším sporná. Někteří řešitelé ostatní výsledky vykazují do RIV, aby prokázali určitou činnost, kterou 65 RIV obvykle v souvislosti s řešením VaV úkolů nebere v úvahu (např. popularizaci výsledků výzkumu apod.). 5.3.2 Nepublikační výsledky Patent Metodika hodnocení říká, že patentem je vynález, kterému je vydáno osvědčení ovynálezu, který je udělován patřičným patentovým úřadem. V případě České republiky je to Úřad průmyslového vlastnictví, který patenty uděluje na základě zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích [106]. V případě tzv. evropských patentů uděluje patent Evropský patentový úřad (EPO) podle pravidel definovaných evropskou patentovou úmluvou. Patenty se do RIV vykazují až po dokončení celého procesu udělování patentu (patent je udělen). Z hlediska hodnocení je výhodou patentu poměrně jednoduchá možnost objektivního měření přínosu, resp. nasazení v praxi. Pro komerční nasazení předmětu patentové ochrany jiným subjektem, než vlastníkem patentu, vyžaduje zákon uzavření licenční smlouvy a její registraci na patentovém úřadu. Taková smlouva se obvykle uzavírá za úplatu. Jako vedlejší produkt tohoto procesu tak vzniká indikátor popisující komercionalizaci výsledku výzkumu chráněného patentem, který je možno použít v pro účely hodnocení. Z tohoto důvodu je i tento druh informací shromažďován v RIV. Vzhledem k tomu, že ke komercionalizaci výsledku dochází až s postupem času, poskytuje prvotní informace v RIV o udělení patentu pouze dílčí informaci. Hodnocení proto v případě patentů vyžaduje po dobu pěti let provádět roční revizi záznamu s aktualizací ekonomických dopadů patentu, tedy pokud byl v průběhu daného roku patent licencován. Změny v patentech jsou vykazovány jako součást tzv. opravné dávky společně se všemi dalšími záznamy, které daná VO potřebuje v RIV opravit. Odrůda, plemeno, poloprovoz a ověřená technologie Výsledkem odrůda (Zodru) se rozumí výsledek chráněný podle zákona o ochraně práv k odrůdám rostlin [107]. Výsledek typu plemeno (Zplem) zase musí být registrován v plemenné knize, v souladu s požadavky plemenářského zákona [108]. Metodika hodnocení definuje poloprovoz (Zpolop) následovně: účelem poloprovozu je ověřit výsledky výzkumu a vývoje, které byly uskutečněny autorem nebo týmem, jehož byl autor členem. Jedná se o ověření funkčnosti laboratorních postupů ve větších měřítcích, např. za účelem zjištění některých vlastností, poruchovosti a dalších parametrů, které jsou nutné pro uvedení nového systému do provozu. Poloprovoz musí být doprovázen minimálně návrhem nebo konstrukcí zařízení, které umožní výrobu zařízení ve větším množství (hromadná nebo sériová výroba). Podmínkou uznání je novost postupu. Obměna nebo rozšíření (inovace) stávajícího provozu tuto podmínku nesplňuje. 66 V případě ověřené technologie (Ztech) se jedná o podobný typ výsledku jako v případě poloprovozu, na rozdíl od něj je však ověřená technologie zaměřená na ověření postupu nebo technologie. Povinnou součástí ověřené technologie je protokol o ověření a bezprostřední aplikace výsledku do výrobního procesu (doloženo uzavřením smlouvy o využívání). Užitný vzor a průmyslový vzor Hodnocení užitných vzorů (Fuzit) a průmyslových vzorů (Fprum) je podobné hodnocení patentu (P) – hodnotí se totiž až ve chvíli, kdy Úřad průmyslového vlastnictví přijme daný vzor. Časově je udělení užitného nebo průmyslového vzoru rychlejší než udělení patentu. Proto se často postupuje tak, že nejprve je daný výsledek výzkumu chráněn užitným nebo průmyslovým vzorem, čímž se zajistí alespoň nějaká (minimální) úroveň ochrany a následně se žádá oudělení patentu. Prototyp a funkční vzorek Prototypem (Gprot) se rozumí funkční průmyslový výrobek, který byl zhotoven v jediném provedení za účelem ověření vlastností konstrukce v praxi. Podmínkou uznání prototypu v rámci RIV je novost a unikátnost návrhu prototypu, která je doložitelná technickou dokumentací prototypu. U prototypu se předpokládá, že bude následovat nultá série nebo hromadná výroba. Pokud výsledkem výzkumu mělo být pouze jediné zařízení, u kterého se nepředpokládá další sériová výroba, hovoříme o funkčním vzorku (Gfunk). Může tedy jít o vyvinutí nového měřicího přístroje, laboratorního zařízení, které má však nové, unikátní vlastnosti. Novost zařízení musí být doložitelná jeho technickou dokumentací. Poskytovatelem realizované výsledky Tento typ výsledků zahrnuje výsledky výzkumu a vývoje, které se bez zásadnějších změn (vyjma změn legislativně-technického charakteru vyžádaných zavedením do daného předpisu) promítnou do přijetí závazného předpisu (zákona, normy, nařízení…). Kategorie výsledků H rozlišuje výsledky podle toho, kam se výsledek VaV skutečně promítne. Výsledky promítnuté do právních předpisů a norem (Hleg) – výsledky VaV se promítnou do zákona, vyhlášky nebo technické normy. V případě normy je pak podmínkou, aby schválení provedl autorizovaný normalizační institut, který je k vydávání norem oprávněn. Výsledky promítnuté do směrnic a předpisů nelegislativní povahy v rámci kompetence příslušného poskytovatele (Hneleg) – tyto směrnice nejsou legislativního charakteru – přijímá je sám poskytovatel, závazné jsou pak v rámci daného resortu. Předpokládá se, že pro tento typ výsledků je poskytovatelem určité ministerstvo. Výsledek by měl být zveřejněn ve Věstníku příslušného ministerstva. Výsledky promítnuté do schválených strategických a koncepčních dokumentů VaVaI orgánů státní nebo veřejné správy (Hkonc) – tento druh je vysoce specifický, jedná se o výsledek, který byl prokazatelně použit při tvorbě specializovaných politik VaVaI a koncipování dlouhodobých programů VaVaI. 67 Certifikované metodiky a postupy, specializované mapy s odborným obsahem Certifikovanou metodikou (Nmet) je chápán takový dokument, který obsahuje nové postupy a byl příslušným odborným certifikačním (akreditačním) orgánem schválen a doporučen pro používání v praxi. V současnosti pro proces certifikace metodik neexistuje žádný jednotný postup, poskytovatelé podpory tedy provádějí certifikaci podle svého nejlepšího uvážení. Podle vyjádření RVVI [105] by se situace v této oblasti měla změnit. RVVI by mělo vydat samostatný předpis upravující tuto problematiku. V současnosti je postup většinou takový, že autor zpracuje metodiku do podoby požadované daným poskytovatelem, většinou v následující struktuře: ▪definice cíle metodiky, ▪určení cílové skupiny odběratelů metodiky, ▪samotná metodika, ▪shrnutí novosti postupu, ▪použitá literatura, ▪publikace, které předcházely metodice. Předložená metodika je zhodnocena po formální stránce a následně je zaslána k oponentnímu řízení (často na náklady žadatele o certifikace metodiky). V případě kladného hodnocení je pak metodika přijata rozhodnutím daného certifikačního orgánu. Metodika je následně zveřejněna ve Věstníku daného poskytovatele. Podle toho, kdo přesně schvaluje metodiku, jsou v rámci RIV rozlišovány tři podtypy metodik: a) NmetS – metodiky schválené orgánem státní správy, do jehož kompetence problematika řešená metodikou spadá. Jedná se o v praxi nejpoužívanější podtyp metodik. b) NmetC – metodiky certifikované oprávněným orgánem. c) NmetA – metodiky a postupy akreditované oprávněným orgánem. Pokud metodika nespadá ani do jednoho z těchto tří podtypů, není z hlediska RIV považována za metodiku. Výše uvedené si lze logicky zdůvodnit snahou omezit „uznávané“ metodiky na ty, které svou certifikací či akreditací získaly alespoň nějakou oficiální podporu orgánu státní správy nebo k certifikaci/akreditaci oprávněného orgánu k nasazení v praxi. Právě takové metodiky mají lepší potenciál pro praktické nasazení a z toho vyplývající dopady na společnost. V případě léčebného postupu (Nlec) se dle metodiky hodnocení jedná o ověřený komplex činností od popisu onemocnění po zjištění příčin jeho vzniku a na základě těchto poznatků je stanovena léčebná metoda, která vede k obnově fyziologické rovnováhy organismu. Podmínkou uznání je ověření účinnosti postupu pomocí klinického testování. Památkový postup (Npam) je metodikou hodnocení definován jako ověřený soubor činností (materiálů a technologií), které vedou k záchraně, zachování nebo zhodnocení objektu kulturního dědictví. Podmínkou uznání je v tomto případě prokazatelné ověření v praxi. 74 4.5: Podpůrná činnost – VO se opírá o účinné řídící procesy a podpůrné funkce. Doména 5: Strategické směry pro nadcházející období 5.1: S přihlédnutím k hodnocení za referenční období VO navrhuje prvotní vizi svých strategických směrů pro nadcházející období a hlavní změny, které mají být v jeho průběhu realizovány. Každá z výše uvedených domén obsahuje jednu nebo více subdomén, pro které jsou stanovována kritéria hodnocení. Výše uvedená struktura domén, subdomén a hodnotících kritérií tak tvoří osnovu sebehodnotící zprávy VO, která je předkládána hodnotícím panelům. 5.4.4 Česká republika Hodnocení výsledků výzkumu, vývoje a inovací je v České republice realizováno prostřednictvím Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (dále jen „Metodika“). Základní struktura modulů hodnocení byla představena v předchozí kapitole jako úvod do výkaznictví RIV, které v rámci hodnocení v ČR hraje významnou roli. V předchozím textu ale nebylo rozebráno, jak takové hodnocení vlastně probíhá. Hodnocení probíhá v ČR částečně každý rok, plné hodnocení je ale realizováno pouze jeden krát za pět let. Každoroční hodnocení probíhá zejména v modulech 1 a 2 (viz obrázek 11). Obrázek 11: Roční hodnocení na národní úrovni [103] Účel takového hodnocení je především monitorovací. Podklady pro každoroční hodnocení jsou shromažďovány primárně prostřednictvím RIV. Teprve na základě plného, pětiletého hodnocení, je ale možno objektivně VO zhodnotit z hlediska kvality dosahovaného výzkumu. Proces plného hodnocení je znázorněn na obrázku 12. 75 Obrázek 12: Kompletní 5-ti leté hodnocení na národní úrovni [103] Výsledkem hodnocení je zařazení VO do jedné ze čtyř výkonnostních kategorií: A – vynikající B – velmi dobrá C – průměrná D – podprůměrná Výsledky hodnocení jsou pravidelně zveřejňovány na webových stránkách https://hodnoceni.rvvi.cz/ [116]. 5.4.5 Závěrečné poznámky k hodnocení VaV V kapitole 5.4 byly představeny základy systémů hodnocení ve čtyřech různých státech. Ačkoli byly tyto systémy poměrně výrazně odlišné, lze zde najít jisté společné prvky. Objektivně nelze říci, že by některý z těchto systémů byl nejlepší a ostatní státy by jej bez výjimek měly kopírovat. Spíše platí, že každý ze států si řeší do určité míry unikátní mix problémů, daný výzkumným prostředím daného státu a nastavením priorit orgánů státu, které jej řídí. Cíle a představy/potřeby se také v průběhu času mohou měnit. Změny v prioritách se následně s určitým časovým odstupem musí zákonitě projevit v systému hodnocení. Jelikož většina systémů hodnocení VaV využívaných ve vyspělých státech je založena na několika pilířích, často se změny týkají především parametrů zavedeného systému hodnocení. Na příkladu Francie je patrné, že i systém hodnocení, který je považován za ustálený a je napodobován v zahraničí může být zcela přestavěn, protože nenaplňuje vnitřní požadavky daného státu z hlediska generování kvalitních podkladů pro řízení VaV. Systém hodnocení proto bývá sám předmětem hodnocení a následně také revizí. Je proto důležité pochopit možné způsoby hodnocení a nástroje, které jsou k tomuto účelu dostupné. Ty se totiž pravděpodobně měnit nebudou. Co se naopak může měnit je způsob jejich nasazení. A zde lze právě najít jistou inspiraci v odlišnostech implementací takových systémů v různých státech. 76 6 Výkaznictví výsledků výzkumu, vývoje a inovací V předchozích kapitolách byla rozebrána typologie výsledků VaV a také způsob jejich hodnocení, který se v ČR využívá. Co tedy zbývá? Dosud nebyl rozebrán způsob vykazování výsledků, tedy vytváření záznamů o výsledcích, jejich export (do exportní dávky) a následně import výsledků poskytovatelem do IS VaVaI (RIV). Na první pohled by se mohlo zdát, že výkaznictví, resp. shromažďování podkladů pro vykazování je poměrně přímočaré. Praktické zkušenosti ale ukazují, že tomu tak není. Jelikož účel výkaznictví je velmi různorodý: ▪je vyžadováno zákonem, ▪používá se pro hodnocení: -VO - grantů -efektivity grantových programů ▪může být používán i VO samotnou pro své vnitřní hodnocení, ▪popř. některé další aktivity jako sdílení informací, rozvoj repozitářů dokumentů apod. Existují tak silné tlaky a různé zájmy k vykazování. Správné vykázání výsledků tak může často představovat oříšek i pro zkušené výzkumníky. V této kapitole proto budou rozebrány vybrané problémy a kontrolní mechanismy, se kterými se lze při vykazování běžně setkat, a proto by je měl být schopen uspokojivě vyřešit každý výzkumník. 6.1 Publikační výstupy Mezi publikační výstupy řadíme články v časopisech (J), příspěvky ve sbornících (D), knihy (B) nebo jejich kapitoly (C). Společnou charakteristikou těchto výstupů je, že byly vydány nějakým vydavatelstvím a v rámci výkaznictví by mělo být shromážděno dostatek informací pro nalezení daného výstupu a také základní informace o jeho obsahu. Z výše uvedených požadavků proto vychází struktura povinných údajů, které jsou k těmto typům publikačních výstupů shromažďovány, tedy: název, autoři, abstrakt, klíčová slova, vydavatelství a informace o publikaci (např. stránky). Když už byli zmíněni autoři – RIV rozlišuje autory interní a externí, to z hlediska pracovního nebo studijního poměru k vykazující VO. Afiliace k VO je obvykle uvedena také přímo v publikaci. Interní autoři jsou v záznamu identifikováni pomocí svého rodného čísla, nebo v případě cizinců zaměstnaných na VO, jiného obdobného údaje, který jim byl přidělen místo rodného čísla. U externích autorů se shromažďuje pouze jejich jméno a příjmení a v některých případech dokonce pouze jejich počet. 77 V posledních letech se pro autory doporučuje také doplňovat ORCID číslo, tam kde je to jen možné. ORCID je celosvětově uznávaným identifikátorem vědce, jeho použití by tak mělo zajistit, že nedojde k záměně vědce. Tento identifikátor ale z hlediska RIV v současnosti není povinný. Sofistikovanější editory, jako je např. OBD, umožňují zadání autorů z číselníku, navíc často s možností integrace informací o autorech s interní identifikací zaměstnanců (IDM – identity management) používanou pro autentizaci zaměstnanců/studentů k jednotlivým službám a systémům poskytovaných VO. Výběr autora z číselníku zajistí, že potřebné informace o autorovi se zavedou vždy správně, v úplné podobě a stejně v každé publikaci, do které je autor přiřazen. Při ručním navádění autorů do záznamů by bylo dosažení takové úrovně konzistence velmi obtížné. Zbývající údaje se liší záznam od záznamu a tak je nutno je pro každý záznam vyplňovat manuálně. Články v časopisech ISSN je povinný údaj, a to i v případě, že časopis vychází pouze elektronicky a má tak přidělen tzv. e-ISSN. Evidence RIV sice umožňuje rozlišit mezi ISSN a e-ISSN, ale pouze ISSN je údaj povinný. Proto časopis vycházející v tištěné i elektronické verzi může mít přiděleny oba typy ISSN. U časopisu, který vychází pouze elektronicky se do kolonky ISSN vyplňuje e-ISSN a kolonka e-ISSN se ponechává prázdná. V minulých kapitolách byla také rozebrána problematika identifikátorů v databázích, proto pouze stručně upozorňujeme, že pokud takový identifikátor byl článku přidělen, měl by být v záznamu vyplněn: ▪WoS kód (z Web of Science), ▪eID (ze Scopus), ▪DOI (přiděluje vydavatel článku). WoS kód i eID je možno jednoduše odečíst z URL záznamu článku v dané databázi, viz zvýrazněné části adres URL: ▪https://www.webofscience.com/wos/woscc/full-record/WOS:000469812100009 ▪https://www.scopus.com/record/display.uri?eid=2-s2.085064013545&origin=resultslist&sort=plff&featureToggles=FEATURE_NEW_DOC_DETAILS_EXPORT:1 WoS kód je možno vyčíst také ze záznamu daného výsledku ve WoS v položce Accession Number. eID v databázi Scopus ale podobně vyčíst nelze. DOI je možné vyčíst buďto z obsahu záznamu v databázi nebo přímo z článku. Pro kontrolu validity zaznamenaného identifikátoru lze použít přímo API dané databáze: ▪WoS: https://www.webofscience.com/wos/woscc/full-record/WOS:WoSKód ▪eID: https://www.scopus.com/record/display.uri?origin=resultslist&eid=eID ▪DOI: https://dx.doi.org/DOI 78 Opět místo tučně zvýrazněných částí URL je potřeba doplnit daný identifikátor. Po zadání do webového prohlížeče by měl být načten záznam o publikaci, nebo v případě DOI samotná publikace. Pokud odkaz není funkční nebo vede na jiný výsledek, znamená to, že identifikátor je zaznamenán chybně a je potřeba jej v záznamu opravit. V posledních revizích RIV přibyla pro publikační výsledky také nepovinná kolonka odkaz na údaje z výzkumu. Jedná se o kolonku, kterou lze využít pro zadání URL vedoucího na dataset použitý pro dosažení výsledku. Přidání této položky reaguje na moderní trend podpory otevřených datasetů. Pilotně byl tento princip testován v rámci programu HORIZONT 2020. Podmínky programu přímo vyžadují, aby všechny články vzniklé za podpory tohoto programu byly publikovány v režimu open access. Pro datasety je ale open access přístup vyžadován pouze v některých oblastech programu. Testování probíhá v rámci Open Research Data Pilot (ORD pilot) [117]. Pilotní program je nastaven tak, aby v rámci jednotlivých výzev bylo možné specifikovat, zda se na ně vztahuje tato povinnost nebo ne. Filozofie přístupu je taková, že primárně by měly být dostupná taková data, která jsou nutná pro validaci závěrů publikovaných v článku, popř. jiných výstupech VaV. Tímto způsobem by výzkumná data měla být FAIR (Findable, Accessible, Interoperatible, Reusable), tedy dohledatelné, přístupné, interoperabilní a znovupoužitelné. Cílem programu je motivovat výzkumníky k větší míře zveřejňování a sdílení dat. To by mělo mít pozitivní vliv na validaci publikovaných postupů a opakovatelnost (replikovatelnost) výzkumu8. Vzhledem k vyšší dostupnosti dat by také mělo v budoucnu vznikat o něco méně nových datasetů, neboť řadu měření již nebude potřeba realizovat opakovaně. Výzkumníci se pak budou moci soustředit na zpracování takových datasetů, což by mělo také přispět ke zrychlení výzkumu. Představu o zapojení FAIR přístupu do zveřejňování výsledků je možno si udělat z obrázku 13. Zveřejněný dataset by měl být uložen v repozitáři dat, odkud by měl být přístupný s použitím stabilní URL adresy nebo např. pomocí DOI. Použití DOI v tomto případě není podmínkou. Právě tuto adresu je potřeba zadat do kolonky údaje z výzkumu. V souvislosti s výše uvedeným postupem je možno odvodit další ověřovací pravidlo: pokud je článek podpořen z projektu H2020 nebo novějšího rámcového programu, musí být dostupný v režimu open access. Z toho vyplývá, že kolonka způsob publikování musí být nastavena na A (open access) a logicky by mělo být vyplněno také DOI nebo odkaz na plný text výsledku, pomocí kterého bude možné se k článku dostat. Mimochodem tato podmínka není vynucována v rámci RIV, ale Evropskou komisí, jakožto poskytovatelem podpory v programu H2020. V případě, že článek nesplní požadavky na vlastnosti článku, může dojít ze strany poskytovatele podpory k situaci, že náklady na publikování výsledku nebudou uznány jako způsobilé a půjdou tak na vrub VO. 8 Opakovatelností se rozumí že minimálně dva nezávislé týmy nebo laboratoře dojdou stejným postupem k totožným výsledkům. 79 Obrázek 13: Proces publikování výsledků v programu HORIZONT 2020 [118] UPOZORNĚNÍ Věděli jste, že různé grantové programy mají specifikovány hlavní a vedlejší výstupy? Jedná se o typ výstupů, o kterých se očekává, že budou v rámci řešení projektu (v rámci dané výzvy) dosaženy. Ne všechny typy programů přitom umožňují vykázání všech typů výsledků. Např. některé grantové programy MPO jsou explicitně zaměřeny čistě na aplikované výsledky, a tak není možné finance z projektu použít pro publikování jiných než aplikovaných výsledků, i kdyby se jednalo o článek v prestižním impaktovaném časopise. Takto vynaložené náklady budou pro tento typ grantů považovány vždy za nezpůsobilé. Proto, pokud se zapojujete do řešení projektu, seznamte se nejprve s jeho propozicemi a zejména předpokládanými výstupy – vyhnete se řadě obtíží. Příspěvky ve sborníku (D) Většina poznatků a pravidel, která byla popsána v předchozím textu pro články v časopisech, je aplikovatelná také na příspěvky ve sborníku. Výklad se proto zaměří pouze na odlišnosti. Základním identifikátorem sborníku je ISBN. Některé sborníky mají zároveň přiděleno také ISSN, ale oproti článkům v časopisech se nejedná o povinný údaj. Oproti tomu ISBN povinné je. To může vést k reálné překážce vykázání některých příspěvků ve sbornících, a to i těch, které jsou indexovány na WoS nebo Scopus. Existují totiž konference, které využívají pouze ISSN. 80 Většina takových konferencí nevydává sborníky v tištěné podobě, a tak publikace probíhá v zásadě formou zveřejnění v redakčním systému konference s přiděleným ISSN. Řešení takového problému je možno zvolit v zásadě dvojí, přičemž oba způsoby nejsou zcela korektní. Vzhledem k přítomnosti pouze ISSN je technicky možné takový příspěvek vykázat jako článek v časopise, ovšem s tím, že přidružené informace o konferenci nebude možno vykázat. Je potřeba také poznamenat, že vzhledem k tomu, že sborníkům není přidělován impakt faktor nebo obdobný indikátor (např. SJR), nebudou takto vykázané výsledky v této kategorii hodnotitelné. Z tohoto důvodu doporučujeme spíše alternativní postup, a to ponechat záznam jako příspěvek ve sborníku a chybějící údaj o ISBN nahradit nulami (0-000-00000-0). Ani tento přístup není zcela korektní, ale z hlediska úplnosti a správnosti vykázaných údajů je lepší než přístup předchozí. Pro úplnost je potřeba dodat, že příspěvek ve sborníku, je v případě RIV vždy spojen s konáním konference a tomu odpovídá struktura povinných údajů. V případě, že tato podmínka není splněna, pak výsledek není možné vykázat jako příspěvek ve sborníku. Z tohoto pohledu se nabízejí dvě alternativy, a to článek v časopise, pokud má sborník přiděleno ISSN, nebo kapitola v knize. Zajímavou položkou je také forma vydání. Ta může nabývat jedné ze tří podob: ▪C – paměťový nosič (např. CD, DVD nebo flash disk), ▪E – elektronická verze „online“, ▪P – tištěná verze „print“. Položka samotná je svým názvem samodokumentující, řeší tedy jak byl daný příspěvek, popř. celý sborník vydán. Pokud je ale zvolena forma E (tedy elektronická verze), mělo by být vyplněno DOI, pokud bylo přiděleno, anebo link na plný text článku. Obojí by mělo umožnit dostat se k plnému textu příspěvku. Posledním omezením příspěvku ve sborníku je minimální délka dvě strany textu. Tento požadavek souvisí s definicí formy příspěvku RIV, která předpokládá, že se jedná oplnohodnotný příspěvek představující výsledky VaV. U kratších příspěvků, než jsou dvě strany, je prakticky nemožné tuto podmínku splnit. Takový příspěvek je pak možné považovat spíše za abstrakt příspěvku než příspěvek samotný. Abstrakta se však v RIV neshromažďují. Knihy (B) a kapitoly v knihách (C) V tomto případě je vyplnění poměrně přímočaré. Z hlediska dohledatelnosti výsledku je potřeba pamatovat na poznatky uvedené v podkapitole 5.3.1 věnované typologii výsledků. Záznam by mělo být možné zkontrolovat proti záznamu v on-line katalogu NK [119], tedy alespoň pro ty knihy, které jsou v NK registrovány. Záznam v NK obsahuje také některé další údaje, jako je vydavatel, počet stran a řada dalších. Z hlediska dalších formálních požadavků by kniha měla mít minimálně 50 stran textu. Součástí knihy by měl být také přehled literatury. Z hlediska kategorizace v katalogu NK by záznam měl 81 být zařazen jako monografie nebo kolektivní monografie. Pokud je kniha zařazena jako učební text (učebnice) může z hlediska hodnocení vzniknout problém. Ke klasifikaci knih je potřeba dodat, že NK ji provádí dle vlastního uvážení na základě fyzického zkoumání obsahu knihy. Zároveň ale NK samozřejmě není personálně vybavena k tomu, aby zkoumala vědeckou relevanci knihy, tedy realizovala svým způsobem hodnocení knihy. Uvedenou situaci je možno řešit různým způsobem. Abstrakt/anotaci knihy je možno formulovat tak, aby o knize hovořil jako o monografii. Knihovníkovi tímto způsobem bude dáno neformální vodítko. Vydavatelé knih také tento problém často řeší průvodními dopisy zasílanými společně s povinnými výtisky knihy. I přesto se může stát, že kniha bude zatříděna chybně, v takovém případě je potřeba žádat onápravu. Pro NK, ale není partnerem autor, nýbrž vydavatel. Případné problémy by proto autor měl řešit výhradně cestou vydavatele. Patent (P), užitný vzor (Fuzit), průmyslový vzor (Fprům), památkový postup (Npam) a léčebný postup (Nlec), plemeno (Zplem), odrůda (Zodru) Ačkoliv svým významem se jednotlivé druhy výsledků liší, jejich základní kontrolní mechanismus je ve všech případech stejný. Kontrola se provádí proti databázi, ve které je daný výsledek evidován. Kontrola zjišťuje především, zda výsledek skutečně existuje, tzn. že např. patent byl udělen, případně licencován, a také že údaje o jeho autorech v databázi odpovídají údajům vykázaných v rámci RIV. Kontrolována je především afiliace autorů a jejich počet. Nejčastější chybou v případě patentů je například to, že patent sice udělen byl, ale jeho majitelem je fyzická osoba, nikoliv VO. Patent v takovém případě nemá žádnou vazbu na VO a ta jej pak logicky nemůže vykázat do RIV. Pro uznání výsledku tedy nestačí, že původce (majitel) patentu má na VO zaměstnanecký poměr. Také platí, že tento typ výsledků je aplikovaný, a proto je s jejich vykázáním spojena jistá administrativní činnost, než v případě výsledků publikačních. Jedná se především o potřebu určit ekonomické a technické parametry výsledku. Technické parametry popisují způsob, jakým zařízení, inovace, postup apod. (podle typu výsledku) funguje. Pole je možno využít také pro uvedení informací o uzavřených smlouvách o využití (komercionalizaci) výsledku. Ekonomické parametry slouží především pro popis očekávaných dopadů výsledku. Ty mohou mít např. charakter přímých komerčních dopadů ve smyslu ekonomického přínosu daného případnými prodeji, popř. licencováním. Název kolonky sice implikuje pouze ekonomické dopady, ale lze zde popsat také jiné dopady, např. na společnost. Lze přitom předpokládat, že i tento typ dopadů bude mít v budoucnu svou ekonomickou stránku, byť není možné odhadnout přesně, jak velká bude. 82 Praxe přitom ukazuje, že zadavatelé mají někdy tendenci podcenit tyto kolonky. Takový přístup ale není správný, jelikož jsou tyto výstupy součástí hodnocení modulu společenských dopadů, pro který je stejně tento typ informací shromažďován. Také vzhledem k tomu, že u aplikovaných výsledků se předpokládá komercionalizace, VO si stanovuje obvykle vlastní procesy pro registraci takových výsledků. K tomuto účelu zřizuje často specializovaná oddělení zajišťující na jedné straně shromažďování takových výsledků od jejich původců a na straně druhé jejich komercionalizaci, tedy nabízení aplikovaných výsledků výzkumu ven směrem k zájemcům z komerční sféry, např. formou licencování patentů apod. Výsledkem registrace je přidělení číselného identifikátoru, který je povinnou součástí řady typů aplikovaných výsledků. Je však potřeba mít na paměti, že proces registrace může být komplikován kolaborativním charakterem výzkumu, tedy tím, že na jeho dosažení participovala více než jedna VO. V takovém případě je potřeba, aby byly předem vyřešeny majetkové nároky jednotlivých VO. K tomuto účelu může být potřeba uzavřít smlouvy mezi VO. V případě, že aplikovaný výsledek je dosahován při řešení grantového úkolu bývá často součástí podmínek grantové výzvy uzavření takových smluv ještě před podáním projektu. Pokud se na výsledku podílí více VO, je nutné, aby proces registrace takového výsledku proběhl na všech VO, které se na něm podílely. Nestačí tedy, aby proběhl pouze na jedné z nich. Vzhledem ke komercionalizovatelnosti výsledku je potřeba také vybrat možný způsob využití výsledku jinými subjekty. Podporovány jsou následující možnosti: ▪A – k využití je potřeba získat licenci, ▪N – využití možné bez licence, ▪O – doposud nevyužívaný výsledek, ▪P – využití bez licence možné pouze v některých případech, ▪V – výsledek využíván vlastníkem. Pro výsledek se také určuje kategorie výsledků podle nákladů na jeho dosažení: ▪A – do 5. mil. Kč, ▪B – 5 – 10 mil. Kč, ▪C – 10 – 50 mil. Kč, ▪D – 50 – 100 mil. Kč, ▪E – nad 100 mil. Kč. Tento údaj může být zajímavý pro hodnocení efektivity podpory srovnáním předpokládaných ekonomických přínosů a nákladů, na dosažení výsledku. Jednotlivé typy výsledků se také liší místem, kde jsou o nich evidovány údaje, které mohou být použity ke kontrole: ▪Patenty (ČR) a užitné vzory – Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) - Rešeršní databáze patentů a užitných vzorů [120]. 83 ▪Patenty zahraniční – kontrolu je nutné provádět proti databázím jednotlivých patentových úřadů. ▪Průmyslové vzory registrované v České republice je možné dohledat v Rešeršní databázi průmyslových vzorů [121] a podobně jako u patentů je nutné, aby patřičný úřad v jiné zemi provedl kontrolu proti jeho databázi. ▪U léčebného postupu určeného pro humánní léčbu rozhoduje zveřejnění ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví (MZ), v případě léčebného postupu určeného pro léčbu veterinární je nutné schválení Státní veterinární správou. ▪U odrůdy se pro ověření používá databáze Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. K poloprovozům (Zpolop) je nutné vytvářet protokoly o nasazení daného procesu, podobně uověřených technologií (Ztech) je vyžadována obdobná dokumentace pro výrobní postup, technologii. V případě prototypů (Gprot) a funkčních vzorků (Gfunk) může být odběratelem instituce autora. Nutná je tedy „pouze“ registrace výsledku v rámci dané instituce a vytvoření základní technické dokumentace výsledku. Ze zbývajících výsledků je z hlediska vykazování nejproblematičtější certifikovaná metodika (Nmet). Certifikace metodiky musí být dokončena před jejím vykázáním. Certifikaci provádějí jednotlivé oficiální orgány jednotlivých poskytovatelů podpory podle pravidel, která si stanovily. Tato pravidla mohou být jednodušší nebo složitější. Výsledkem certifikačního procesu, pokud tedy skončí úspěšně, je rozhodnutí o certifikaci metodiky a následně její zveřejnění. Úspěšnost kontroly je založena na schopnosti dohledat, že daná metodika byla skutečně certifikována, kdy, jaké jí bylo přiděleno číslo a případně kde byla zveřejněna. Všechny tyto údaje musí být vyplněny obzvláště pečlivě, tak abychom zbytečně nekladli překážky dohledání. Všechny výše uvedené údaje jsou sepsány v podstatě volnou formou, případné chyby proto automatizovaná kontrola, prováděná na úrovni samotné VO, neodhalí. Nejčastější problémy jsou v přílišné rychlosti vykazování (metodika ještě nebyla certifikována – autor může mít od certifikačního orgánu pozitivní zpětnou vazbu, ale samotný úřední akt zveřejnění metodiky se může výrazně protáhnout podle pravidel zveřejňování tohoto typu dokumentů), nebo že metodika není dohledatelná – např. odkazovaná stránka na plný text metodiky není funkční v důsledku překlepu v adrese odkazu nebo je chybně identifikován certifikační orgán. Případné ověření existence metodiky bude „ruční“, proto s tím počítejte. 6.2 Opravování a výmaz výsledků z RIV Jak je patrné z předchozích kapitol, proces vykazování je poměrně komplikovaný, a tak je relativně snadné v něm udělat chybu. I v případě, že výsledek byl vykázán správně, muže být potřeba v budoucnu provést jeho úpravu. Třeba v případě, že došlo ke licencování patentu, měla by tato informace být zaznamenána v RIV, pro sledované období pět let od udělení patentu. 90 Normy pro rukopisy Autoři článků by měli předložit přesný výčet provedené práce a objektivní argumentaci k významu výsledků. Podkladová data by měla být prezentována ve studiích přesně. Studie by měla obsahovat dostatečné podrobnosti a odkazy, které by ostatním umožnily práci reprodukovat. Podvodné nebo vědomě nesprávné prohlášení představují neetické chování a jsou nepřijatelné. Recenze a další obsah časopisu by měly být také přesné a objektivní, a stanovisko redakce by mělo být jasně označeno jako takové. Přístup k datům a jejich uchovávání Autoři mohou být požádáni, aby poskytli zdrojová data použitá ve studii pro redakční kontrolu, a měli by být připraveni poskytnout veřejnosti přístup k těmto údajům (v souladu s ALPSP-STM prohlášení o datech a databázích). Pokud je to možné, tak autor by měl být pro každý případ připraven uchovávat tyto údaje po přiměřeně dlouhou dobu po zveřejnění. Původnost a plagiátorství Autoři by si měli ověřit, že předkládají plně původní dílo, a pokud autoři použili práci/slova jiných, tak je musí vhodně citovat. Plagiátorství má mnoho forem, včetně prezentování cizího rukopisu jako vlastní, dále přes kopírování a parafrázování značných částí jiných prací (bez citace), až po přivlastňování si výsledků výzkumu jiných. Plagiátorství ve všech svých formách znamená neetické publikační chování a je neakceptovatelné. Vícenásobné, nadbytečné a současné publikování Autor by neměl publikovat rukopisy popisující v podstatě stejný výzkum ve více než jednom časopise nebo primární publikaci. Odeslání stejného rukopisu do více než jednoho časopisu současně představuje neetické publikační chování a je nepřijatelné. Obecně platí, že autor nemůže předložit k projednání v jiném časopise dříve publikovanou studii. Zveřejnění některých druhů článků (např. klinické pokyny) ve více než jednom časopise je někdy ospravedlnitelné, pokud jsou splněny určité podmínky. Autoři a redaktoři příslušných časopisů musí souhlasit se sekundární publikací, která musí odrážet stejné údaje a interpretaci primárního dokumentu. Primární odkaz musí být uvedený v sekundární publikaci. Citování zdrojů Správná a úplná citace práce druhých musí být vždy uvedena. Autoři by měli citovat publikace, které měly zásadní vliv na podobu přihlašovaného článku. Informace získané soukromě, jak v rozhovoru, korespondencí, nebo diskusí se třetí stranou, nesmí být použity nebo uvedeny bez výslovného, písemného souhlasu zdroje. Informace získané v rámci důvěrných služeb, jako jsou rukopisy recenzentů nebo žádosti o granty, nesmí být použity bez výslovného písemného souhlasu autora práce těchto dokumentů. Autorská práva k článku Autorství by mělo být omezeno na ty, kdo významně přispěli k finální koncepci, designu, provedení, nebo výkladu přihlášené studie. Všichni ti, kteří ve značné míře přispěli k tvorbě 91 článku, by měli být uvedeni jako spoluautoři. Pokud existují další lidé, kteří participovali v jistých podstatných aspektech výzkumného projektu, tak by měli být uznáni a uvedeni jako participující. Odpovědný autor by měl zajistit, aby všichni příslušní spoluautoři byli ve studii uvedeni, a aby všichni spoluautoři viděli a schválili konečnou verzi článku, souhlasili s jeho předložením k publikaci. Nebezpečí a lidské nebo zvířecí objekty výzkumu Pokud práce zahrnuje chemikálie, postupy nebo zařízení, kdy existuje nějaké neobvyklé nebezpečí spojené s jejich používáním, musí je autor jasně identifikovat v rukopise. Pokud práce zahrnuje využití lidských nebo zvířecích objektů, pak by měl autor zajistit, že rukopis obsahuje prohlášení, že všechny postupy byly provedeny v souladu s příslušnými právními předpisy a institucionálními pokyny, a že odpovídající institucionální výbor je schválil. Autoři by měli v rukopise zahrnout prohlášení, že obdrželi souhlas s experimenty od lidí využívaných při pokusech. Práva na soukromí lidských objektů musí být vždy dodržena. Zveřejňování a střet zájmů Všichni autoři zveřejní ve svém rukopise jakýkoliv finanční nebo jiný střet zájmů, který by mohl ovlivnit výsledky nebo interpretaci jejich rukopisu. Všechny zdroje finanční podpory pro projekt by měly být zveřejněny. Mezi příklady možných střetů zájmů, které by měly být zveřejněny, patří: zaměstnání, poradenská činnost, legální vlastnictví, honoráře, placené odborné svědectví, patentové přihlášky/registrace a granty nebo jiné financování. Potenciální střety zájmů by měly být zveřejněny v nejbližší možné fázi. Zásadní chyby v publikovaných pracích Když autor odhalí významnou chybu nebo nepřesnost v jeho/její vlastní publikované práci, je povinen neprodleně informovat redaktora časopisu nebo vydavatele a spolupracovat s redaktorem při stáhnutí článku nebo při opravení studie. Pokud se redaktor nebo vydavatel dozví od třetí strany, že publikovaná práce obsahuje závažné chyby, je povinností autora, aby neprodleně stáhnul nebo opravil studii, nebo poskytl redaktorovi důkazy o správnosti původního článku. POZNÁMKA Výše uvedená pravidla jsou určena autorům, kteří hodlají publikovat ve vědeckém časopise. Nejedná se však o jediná pravidla prosazovaná sdružením COPE. COPE prosazuje také pravidla pro editory vědeckých časopisů, proces recenzního řízení, vydavatele, způsob, jakým dochází ke stažení článků a další. Úplný seznam pravidel pro všechny zájmové skupiny lze nalézt v sekci průvodců WWW stránek COPE [124]. 92 7.3 Viditelnost a šíření výsledků VaV Ve chvíli, kdy je výsledek publikován, je třeba zabezpečit i jeho zviditelnění a šíření. K tomuto účelu slouží primárně databáze a repozitáře jednotlivých vydavatelství (viz kapitola 2), které jsou však většinou zpoplatněné. Vedle nich však existují i veřejné vědecké sociální sítě, na kterých je možné dané výsledky nebo informace o nich zveřejnit bezplatně. Mezi celosvětově nejznámější patří např. ResearchGate nebo Google Scholar. ResearchGate [41] je mezinárodní projekt speciálně vytvořený pro vědce a akademiky, jimž má usnadnit vzájemnou komunikaci, spolupráci a přístup k vědecké literatuře. Tento projekt byl založen v roce 2008 dvěma fyziky (Dr. Ijad Madisch a Dr. Sören Hofmayer) a informatikem (Horst Fickenscher). Základními funkcemi ResearchGate jsou: ▪tvorba vlastního osobního profilu, ▪stanovení oblastí zájmu registrovaných účastníků, ▪zveřejňování plných textů publikací v osobním profilu vědce (kontrola toho, zda plný text je možno zveřejnit, zda je to v souladu s autorským právem, je však na samotném vědci), a to včetně podpůrných materiálů jako jsou např. zdrojová data, ▪shromažďování dalších informací k jednotlivým publikacím, např. co je v nich citováno, kde jsou citovány, ▪využití online burzy práce se specializací na pozice pro vědce a akademiky. Velmi mocné jsou sociální aspekty sítě, tedy možnost snadno navázat kontakt s dalšími vědci. ResearchGate poskytuje v tomto ohledu řadu nástrojů, které je možno použít. Přidáváním publikací do profilu vědce se automaticky vytváří síť tvořená spoluautory. Nově zadaná publikace se přitom automaticky přidává do profilu spoluautorů, pokud mají profil na ResearchGate. Podobně po vyplnění citovaných publikací se upozornění na novou citaci odesílá automaticky citovanému vědci. POZNÁMKA Pro rychlé zjištění základních informací o časopisech a možnostech autorů k práci s články v nich publikovanými mohou posloužit systémy jako je SHERPA/RoMEO [125]. Tyto systémy obsahují informace o časopisech a jejich politikách zveřejňování výsledků a možnostech samoarchivace. Jednotlivé vědce je pak možné kontaktovat přímo v rámci sítě, a to zasláním zprávy nebo prostou žádostí o zpřístupnění textu. ResearchGate lze využít také ke zveřejnění otázek či výzev, tedy ke komunikaci se širší odbornou veřejností v rámci zvoleného oboru. 93 ResearchGate funguje zároveň jako jednotná informační brána, díky níž je možné z jednoho místa využívat různé zdroje vědecké literatury (PubMed, CiteSeer, arXiv.org, NASA Library aj.), včetně volně dostupných databází odborné literatury zpřístupněné v režimu open access. ResearchGate v současné době využívá téměř 20 mil. uživatelů ze 193 zemí světa a obsahuje přibližně 135 mil. publikací. Registrace a užívání ResearchGate je bezplatné. Svůj profil na této síti má např. také 68 nositelů Nobelovy ceny. Google Scholar [40] je aplikace vyhledávací technologie Google zaměřená na obsah akademického charakteru. Cílem služby Google Scholar je třídit články tak, jak to dělají výzkumní pracovníci, tzn. vzít v potaz celý text každého článku, autora, publikační zdroj, ve kterém se článek objevil, a kolikrát byl citován v jiné vědecké literatuře. Nejrelevantnější výsledky se objeví vždy na první stránce. Index vyhledávače Google Scholar zahrnuje veřejně přístupný obsah, knihy i články přístupné pouze uživatelům placených archívů jako ACM Digital Library či IEEE Xplore. Podobně jako internetový prohledávač, i Google Scholar prohledává plný text dokumentů, přičemž navíc umožňuje omezit výsledky vyhledávání podle autora, vydavatele, data publikace, předdefinovaných tematických okruhů či části titulu hledaného dokumentu. Google Scholar umožňuje zájemcům zřízení profilu s možností sledování citací, dalších vědců apod. Zásadním rozdílem proti běžným systémům, jako je třeba Scopus nebo WoS, je možnost přímo zasáhnout do vlastního profilu a přidat např. publikace, které Google Scholar sám nenašel. Od ostatních systémů se liší také svým zaměřením. Google Scholar totiž prohledává výhradně zdroje, které jsou volně přístupné na Internetu (např. open access časopisy nebo jiné typy dokumentů, jako jsou kvalifikační práce), a které obvykle nejsou předmětem zájmu čistě vědecky orientovaných systémů. Google Scholar proto může napomoci najít dopady práce vědce, které by jinak byly pouze obtížně identifikovatelné. ORCID [126] je zkratkou pro Open Researcher and Contributor IDentifier. Tento identifikátor byl již do jisté míry představen v kapitole věnované výkaznictví RIV. Služba poskytuje jednoznačný digitální identifikátor výzkumníka, což je ale pouze jednou z komponent služby. Dalšími službami jsou záznam o výzkumníkovi spojený s tímto ID a otevřené aplikační programové rozhraní (API) pro propojení služby s dalšími službami. Právě kombinace všech tří komponent činí službu zajímavou, možná dokonce téměř nepostradatelnou pro výzkumníky a jejich zaměstnavatele, ale také další „hráče“ jako jsou vydavatelé či různé indexační služby. Výzkumníkovi umožňuje vytvořit si svůj profil a rovnou jej naplnit z dalších zdrojů dat pomocí existující API. Služba funguje přitom také opačným směrem. ORCID je možné použít pro ověření identity výzkumníka, tedy zapojit jej do autentizačního mechanismu dalších systémů a služeb. Takto je možno zajistit, že daný výzkumník bude mít v navázané službě pouze jeden profil. Bonusem 94 pak je, že nevzniká nová kombinace uživatelského jména a hesla, které by si uživatel služby musel pamatovat. Tento způsob využívá řada vydavatelů ve svých redakčních systémech. Propojení ORCID s redakčním systémem umožňuje výměnu dat mezi oběma systémy. Směrem z ORCID obvykle dochází k autentizaci výzkumníka a opačným směrem může docházet k depozitu vydaných článků, ale třeba také realizovaných recenzí. Profil výzkumníka může obsahovat následující informace: ▪základní údaje – jméno, krátká biografie, ▪historie zaměstnaní, ▪vzdělání a kvalifikace, ▪ocenění, ▪členství v organizacích, ▪granty, ▪publikační činnost, ▪recenzní činnost. Všechny sekce, vyjma recenzí, lze naplnit buďto manuálním zadáním nebo převzetím informací z navázaných zdrojů. Výjimku představuje sekce recenzní činnosti, kde jsou jednotlivé recenzní posudky deponovány vždy převzetím z externího zdroje, nelze je tedy manuálně zadat. Naplnění sekce probíhá obvykle tzv. „depozitem“ recenze na ORCID. Depozit je nutno spustit v redakčním systému časopisu, pro který byl recenzní posudek zpracován, nebo ve službě Publons. Takový systém musí samozřejmě mít implementovanou podporu takového procesu. Vzhledem k širokému použití ORCID a relativní jednoduchosti jeho zřízení a také naplnění, alespoň co se týká nejvýznamnějších publikací, lze tento identifikátor jednoznačně doporučit každému výzkumníkovi jako jednu z prvních aktivit vedoucích ke zviditelnění výstupů jeho výzkumu. Závěrem ještě obligátní statistiky služby. V současnosti ORCID využívá více než 13,3 mil. výzkumníků. Veřejný profil výzkumníka je dostupný na adrese: https://orcid.org/ORCID kde tučně zvýrazněný ORCID je potřeba nahradit skutečným identifikátorem ORCID vyhledávaného výzkumníka. Posledním nástrojem pro viditelnost a šíření výsledků VaV, který je v této kapitole diskutován, je služba Publons [38]. Tato služba vznikla v roce 2012 za účelem zviditelnění zejména nepublikačních výsledků výzkumníků, především pak recenzí. Služba se tak stala první svého druhu, která umožnila nějakou formu sledování této části práce vědce. V roce 2017 byla služba odkoupena společností Clarivate, vlastníkem Web of Science, a byla rozšířena tak, aby registrovaným výzkumníkům poskytovala plnohodnotný profil se všemi typy 95 sledovaných výsledků. Svou integrací s WoS služba také získala jisté schopnosti sledování citací, tedy alespoň těch, které jsou evidovány ve WoS. Oproti ORCID Publons má schopnost recenze také zadávat do určité míry manuálním procesem. Využívá k tomu upload potvrzení o zpracování recenze, které vystavuje většina redakčních rad uznávaných vědeckých časopisů. Publons takové potvrzení ověří a následně zaregistruje do systému, kde se objeví v profilu výzkumníka. Pokud výzkumník chce, nebo potřebuje mít kompletní záznamy o všech provedených recenzích, je použití Publons pravděpodobně jedinou cestou, jak tohoto cíle dosáhnout. Po zavedení recenzí do profilu už není problém je pomocí ORCID API přelít také do profilu služby ORCID, který jinak přímou editaci recenzí nepodporuje. 7.4 Otevřený přístup Otevřený přístup (Open Access) je modelem vědecké komunikace, který zajišťuje okamžitý, bezplatný, trvalý a svobodný online přístup k výsledkům veřejně financované vědy a výzkumu. Za otevřený přístup lze označit takový výsledek, ukterého neexistují žádné finanční, právní nebo technické překážky pro přístup k jeho obsahu. Otevřený přístup je tedy publikační model pro odbornou komunikaci, který zpřístupňuje výzkumné informace čtenářům zdarma, na rozdíl od tradičního modelu předplatného, ve kterém čtenáři získávají přístup k vědeckým informacím zaplacením předplatného (obvykle prostřednictvím knihoven). POZNÁMKA Základní charakteristiky otevřeného přístupu [127]: Okamžitý = přístup k výsledkům má být zajištěn nejpozději ve chvíli, kdy je publikovaný (případně i před publikací – např. v preprintovém repozitáři), jde o přístup bez časového embarga, Bezplatný = přístup k výsledkům má být dostupný zdarma pro koncové uživatele, Trvalý = přístup má být zajištěn dlouhodobě – výsledky musí být archivovány, Svobodný = výsledky nemají být dostupné pouze ke čtení, ale měly by být zveřejněny tak, aby mohly být opětovně využité (např. díky publikování pod svobodnou licencí). Prvotní myšlenka otevřeného přístupu byla definována v rámci Budapešťské iniciativy, ve které v únoru 2002 v Budapešti členové Open Society Institute (dnes Open Society Foundations) definovali základní principy, důvody a strategii prosazování otevřeného přístupu ve vědecké komunitě. Pojem otevřený přístup je v této iniciativě definován jako volná 96 dostupnost na veřejném internetu umožňující libovolnému uživateli číst, stahovat, kopírovat, distribuovat, tisknout, prohledávat nebo vytvářet odkazy na plné texty těchto článků, vytěžovat je pro potřeby indexace, předávat je jako data pro software, nebo používat je k jakýmkoliv jiným legálním účelům bez finančních, právních nebo technických omezení s výjimkou těch, která jsou neoddělitelnou součástí získání přístupu k internetu samotnému. Jediným omezením na reprodukci a distribuci a jediným uplatněním autorsko-právní ochrany (copyrightu) v této oblasti by mělo být poskytnout autorům kontrolu nad integritou jejich prací a právo na řádné uznání a uvedení autorství. [128] Jednou z nejdůležitějších výhod otevřeného přístupu je skutečnost, že zvyšuje viditelnost a opětovné použití výsledků akademického výzkumu. Principy otevřeného přístupu jsou uvedeny v Berlínské deklaraci o otevřeném přístupu ke znalostem v technických a humanitních vědách (2003). Toto prohlášení podepsalo mnoho mezinárodních univerzit a výzkumných organizací. V současné době existují dva způsoby publikování s otevřeným přístupem, a to zlatý a zelený. Zlatý otevřený přístup (Gold Open Access) je založen na publikování v recenzovaných otevřených vědeckých časopisech. V případě této cesty je otevřený přístup k publikaci zajištěn vydavatelem. Tento způsob může být zpoplatněn. Náklady na zveřejnění, známé jako poplatky za zpracování článků (APC – Article Processing Charge), hradí buď autoři nebo jejich instituce. Většina autorů výzkumu podporuje otevřený přístup a jsou ochotni náklady hradit sami. V ojedinělých případech nese náklady spojené s vydáváním přímo vydavatel (např. univerzitní vydavatelství nebo vědecká komunita). Tento způsob bývá někdy označován také jako diamantový otevřený přístup (Diamond Open Access). Zelený otevřený přístup (Green Open Access) je nadstavbou k tradičnímu způsobu publikování prostřednictvím vědeckých časopisů. Autor dál publikuje své články v časopisech s přístupem založeným na předplatném nebo v otevřených časopisech, ale zároveň plné texty ukládá a zpřístupňuje v otevřeném digitálním repozitáři. Pro nalezení vhodného repozitáře ke zveřejnění svého článku nebo k vyhledání oborové literatury mohou uživatelé využít databázi otevřených repozitářů OpenDOAR (Directory of Open Access Repositories). Zelený otevřený přístup k publikaci tedy zajišťuje sám autor, nicméně je limitován tím, co mu dovolí zveřejnit vydavatel. Podmínky autoarchivace (zda může autor článek zveřejnit, jakou verzi a za jakých podmínek) jsou dány licenční smlouvou (často nazýváno jako License Agreement nebo Copyright Transfer Agreement). [127] Seznam časopisů s plně otevřeným přístupem, které jsou dostupné po celém světě, lze nalézt na webových stránkách DOAJ (Directory of Open Access Journals). Základní myšlenkou tohoto webového projektu je poskytovat seznam co největšího množství časopisů s otevřeným přístupem. Je spravován švédskou Lund University a časopisy s otevřeným přístupem definuje jako: “časopisy, které používají takový model financování, který nevyžaduje po čtenářích nebo jejich institucích platbu za přístup”. 97 DOAJ byl spuštěn v roce 2003 s 300 časopisy s otevřeným přístupem. Dnes tento nezávislý index obsahuje téměř 17 500 recenzovaných časopisů s otevřeným přístupem, které pokrývají všechny oblasti vědy, techniky, medicíny, společenských věd, umění a humanitních věd. K indexování jsou přijímány časopisy s otevřeným přístupem ze všech zemí a ve všech jazycích. Plan-S je iniciativou podporovanou sdružením cOAlition-S, jehož cílem je změnit způsob publikování vědeckých článků směrem k otevřenému přístupu jako dominantní formě publikování výsledků VaV. Iniciativa byla spuštěna v polovině roku 2018 s cílovým datem roku 2021, kdy by již neměly být publikovány žádné články, jejichž vydání bylo podpořeno z veřejných zdrojů, jiným způsobem než v režimu otevřeného přístupu. Termín 2021 se sice ukázal jako příliš ambiciózní, avšak změny směrem k velmi široké podpoře OA je možno pozorovat již dnes v požadavcích různých grantových programů (H2020, Horizont Evropa) a také podpoře ze strany různých institucí. V ČR byla k tomuto účelu připravena strategie zavádění [129], pro léta 2017-2020. Z hlediska implementace se ale celý proces v roce 2020 v podstatě zastavil, protože k plnohodnotné implementaci je vyžadována změna zákona. Poté, co bude nový, popř. novelizovaný zákon přijat, lze předpokládat obnovení procesu přechodu. Stávající stav v ČR je možno podrobněji zjistit z Vyhodnocení plnění akčního plánu strategie [130]. V souvislosti s otevřeným přístupem je vhodné upozornit také na nutnost ochrany autorů před zneužitím jejich děl. K tomuto účelu slouží např. licence americké neziskové organizace Creative Commons (CC). Licence CC pomáhají legálním způsobem sdílet díla kreativní činnosti s cílem využít plně potenciál internetu. Tyto licence představují nástroj, který umožňuje veřejnosti jednoduše a standardizovanou cestou sdílet a využívat autorská díla za podmínek, které si autor sám zvolí. Licence CC fungují v rámci tradičního nastavení „všechna práva vyhrazena“, které jinak automaticky autorské právo zajišťuje. Díky využívání licencí CC roste mohutně digitální obsah, který může být kopírován, šířen, upravován a pozměňován při zachování všech náležitostí autorského práva. V současné verzi 4.0 je k dispozici šest typů licencí [131]: ▪CC BY (Uveďte původ): Tato licence opravňuje ostatní k šíření, upravování, vylepšování a vytváření dalších děl na základě tohoto díla, a to i komerčně, pod podmínkou, že uvedou autora původního díla. Tato licence je nejvíce benevolentní a je doporučená pro maximální sdílení a využívání licencovaných materiálů. ▪CC BY-SA (Uveďte původ-Zachovejte licenci): Tato licence umožňuje ostatním upravovat, vylepšovat a vytvářet odvozená díla na základě tohoto díla, a to i pro komerční účely, za předpokladu, že uvedou autora původního díla a nově vzniklá díla budou vystavena za stejných podmínek - pod stejnou licencí. Tato licence je často přirovnávána ke copyleftovým licencím a softwarovým open source licencím. Všechna díla odvozená z Vašeho díla budou vystavena pod stejnou licencí, tedy všechna také umožní komerční využití. Tato licence je používaná Wikipedií a je doporučená pro díla, která užívají obsah Wikipedie a podobně licencovaných projektů. 98 ▪CC BY-ND (Uveďte původ-Nezpracovávejte): Tato licence opravňuje ke komerčnímu i nekomerčnímu šíření díla, tak dlouho, dokud je dílo šířeno v nezměněné, neupravené podobě a jako celek, a zároveň je uveden jeho autor. ▪CC BY-NC (Uveďte původ-Nepoužívejte komerčně): Tato licence umožňuje ostatním nekomerčně upravovat, vylepšovat a vytvářet odvozená díla na základě tohoto díla, a přestože tato nově vzniklá díla musí být také nekomerční a musí u nich být uveden původní autor, nemusí být vystaveny za stejných podmínek - pod stejnou licencí. ▪CC BY-NC-SA (Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci): Tato licence umožňuje ostatním nekomerčně upravovat, vylepšovat a vytvářet odvozená díla na základě tohoto díla, pod podmínkou, že uvedou autora původního díla a tato nově vzniklá díla budou vystavena za stejných podmínek - pod stejnou licencí. ▪CC BY-NC-ND (Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte): Tato licence je ze všech šesti hlavních CC licencí nejpřísnější - nejvíce omezující. Umožňuje ostatním pouze stahovat Vaše díla a sdílet je s ostatními za podmínky, že Vás uvedenou jako autora, nesmějí však dílo nijak upravovat, ani ho užívat komerčně. Autoři vědeckých článků by se měli orientovat v otázkách autorských práv a měli by si být vědomi, jak s jejich autorskými právy může nakládat vydavatel vědeckých časopisů. U tradičních vydavatelů vědeckých časopisů autoři zpravidla přenechávají svá majetková práva, tedy práva, jak může vydavatel jejich publikaci užít. V angloamerickém prostředí se toto přenechání práv označuje jako tzv. copyright transfer agreement. V souvislosti s prosazováním otevřeného přístupu a možnostmi informačních a komunikačních technologií si autoři chtějí svá majetková práva lépe ochránit, či lépe je využívat. K tomu slouží dodatky smluv s vydavateli, tzv. author addendum. Při publikování v otevřených časopisech nebo v hybridních časopisech, kde autoři hradí publikační poplatek, bývá autorskoprávní ujednání mezi autory a vydavateli řešeno licencemi Creative Commons. Poslední iniciativou, která je v této kapitole představena, jsou tzv. preprinty. Preprintem se obvykle rozumí článek uveřejněný v repozitáři preprintů ve stavu před formálním peer-review procesem nebo dokonce předtím, než je článek vůbec zaslán k recenzi. Článek je tak dostupný ve stavu před „tiskem“ a odtud také název preprint. Výhody preprintu jsou následující: ▪rychle zveřejnit výsledky výzkumu, ▪získat zpětnou vazbu z širší vědecké komunity před zahájením pokusu článek „plnohodnotně“ publikovat ve vědeckém časopise, ▪možnost dle potřeby aktualizovat článek (až do okamžiku, kdy je označen jako finální), ▪samoarchivace článků, vydaných v časopisech, které tuto možnost podporují. Preprinty jsou zveřejňovány na specializovaných preprint serverech (repozitářích) jako je arXiv [132] (matematika, fyzika, ekonomie), bioRxiv [133] (biologie), medRxi [134] (lékařské vědy) a řada dalších. V některých oborech, jako je např. fyzika, takřka 100 % článků vychází nejprve 99 formou preprintu. Pro takové obory je preprint už zažitou součástí publikačního procesu. V humanitních oborech je ale popularita této formy publikování výrazně nižší. Některá prestižní nakladatelství, jako např. PLOS [135], jdou tak daleko, že využití preprintů přímo integrují s preprintovými službami. PLOS tak umožňuje k recenzi poslat článek z preprintových repozitářů (bioRxiv nebo medRxiv), nebo naopak verzi zasílanou k recenzi uložit do repozitáře v průběhu odevzdání rukopisu k recenzi. Zveřejnění preprintu v repozitáři obvykle také umožní autorovi získat DOI kód článku, který může být užitečný pro citaci článku. Formálně preprintoné servery fungují jako časopisy, včetně toho, že mají přiděleno ISSN, ale neposkytují peer review. Výhody tohoto způsobu publikování je možno demonstrovat v poslední době např. na výměně informací o výzkumu SARS-CoV-2 způsobující onemocnění Covid-19. Právě preprinty umožnily extrémně rychlou výměnu informací ve vědecké komunitě a vedly k rychlému posunu poznání v této oblasti. Informace zveřejněné v preprint článcích je možno použít v dalším výzkumu, ovšem s tím, že je na osobě využívající takové výsledky, aby dle svých možností ověřil validitu závěrů takových článků. Peer review proces představuje v tomto ohledu jistou záruku, že informace předkládané článkem nejsou očividně chybné. Tento nástroj ale pro preprinty není dostupný. Výsledky je proto potřeba brát jako předběžné a tuto skutečnost je dobré také uvést při použití takových výsledků. Je potřeba také dodat, že v průběhu peer review procesu dochází k úpravám článků, byť obvykle tyto úpravy nemění závěry (celkové vyznění) článku. Z tohoto důvodu by primárně v rámci výzkumu měly být používány finální verze článků tak, jak vyšly ve vědeckém časopise, nikoliv preprintové verze těchto článků, alespoň tam, kde je to možné. Kromě preprintu umožňují některé časopisy svým autorům archivovat články také formou tzv. postprintu. Princip je podobný jako u preprintu s tím, že postprint verze článku obsahuje i změny realizované v průběhu recenzního řízení. Článek je v tomto případě obsahově, ale obvykle nikoliv formátováním, totožný s článkem publikovaným časopisem. Před nahráním postprintu by ale autor měl ověřit, zda tuto možnost časopis umožňuje. Kromě např. webových stránek časopisu je k tomuto účelu možno využít také službu SHERPA/RoMEO [125], která indexuje publikační politiky časopisů. 106 GA ČR Grantová agentura ČR GEV Gruppi di Esperti della Valutazione GIS geografický informační systém H2020 Horizont 2020 IČO identifikační číslo IDM identity management IEEE Institute of Electrical and Electronics Engineers IF impakt faktor IFO očištěný impakt faktor IP intelectual property (duševní vlastnictví) ISBN International Standard Book Number ISI Institute for Scientific Information ISSN International Standard Serial Number IS VaVaI Informační systém výzkumu, vývoje a inovací IT informační technologie JCI Journal Citation Indicator JCR Journal Citation Reports MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu MS Microsoft MŠMT Ministerstvo školství a tělovýchovy MVČR Ministerstvo vnitra ČR MZ Ministerstvo zdravotnictví NAZV Národní agentura pro zemědělský výzkum NK Národní knihovna NP Národní politika NRRE Národní referenční rámec excelence OECD Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) ORCID Open Research and Contributor IDentifier ORD Open Research Data OVHP oborové verifikační a hodnotící panely 107 p-ISSN Print International Standard Serial Number PBZ požárně bezpečnostní zařízení PDB Portable Document Format RDCP Relative Database Citation Potential RIP Registr informací o publikacích výzkumu a vývoje v rozpočtových a příspěvkových organizacích RIP Raw Impact per Paper RIV Rejstřík informací o výsledcích RVVI Rada vlády pro vědu, výzkum a inovace SGS studentská grantová soutěž SHV společenské a humanitní vědy SJR SCImago Journal Rank SNIP Source Normalized Impact per Paper TA ČR Technologická agentura ČR ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví URL Uneversal Resource Locator USA United States of America (Spojené státy americké) USPTO US Patent Office (Patentová kancelář Spojených států) UT ISI Unique Article Identifier VaV výzkum a vývoj VaVaI výzkum, vývoj a inovace VES Evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích VO výzkumná organizace VQR Valutazione della Qualità della Ricerca VŠ vysoká škola VŠB-TUO Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava VVO veřejné výzkumné organizace VVS veřejná vysoká škola WoS Web of Science WWW world wide web 108 109 Použitá literatura [1] DICTIONARY.COM LLC. Science [online]. [cit. 2013-08-2]. Dostupné z: http://dictionary.reference.com/browse/science [2] Albert Einstein (portrét) [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://hdl.loc.gov/loc.pnp/cph.3b46036 [3] RUFFIEUX, Alain, BRIAIS, Bernard. Mýty a legendy - Egypt, Řecko, Galie. Bratislava: GEMINI, 1992. 143 s. ISBN 80-85265-50-8. [4] ARISTOTELES. On the Soul [online]. 350n. l. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://classic.mit.edu/Aristotle/soul.html. [5] GENDLIN, Eugene T. Line by Line Commentary on Aristotle’s De Anima [online]. Chicago: University of Chicago, 2012. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.focusing.org/aristotle/. [6] ARISTOTELES. Metaphysics [online]. 350n. l. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://classic.mit.edu/Aristotle/metaphysics.html. [7] PLATON. Euthyphro [online]. 380n. l. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://classic.mit.edu/Plato/euthyfro.html. [8] KUHN, Thomas S. The Structure of Scientific Revolutions. 3. vyd. Chicago: University of Chicago Press, 1996. 212 s. ISBN 0-226-45808-3. [9] OECD. Frascati Manual 2015: Guidelines For Collecting and Reporting Data on Research and Experimental Development [online]. Paříž: OECD, 2015. 402 s. ISBN 978-92-6423901-2. [cit. 2022-02-8]. Dostupné z: https://www.oecd.org/sti/frascati-manual-20159789264239012-en.htm. [10] OXFORD UNIVERSITY PRESS. Research [online]. [cit. 2013-08-2]. Dostupné z: https://oxforddictionaries.com/definition/english/research [11] ČESKO. Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací). Sbírka zákonů ČR. 2002, roč. 2002, č. 56, ISSN 1211-1244. [12] HOUGHTON MIFFLIN COMPANY. The American Heritage Dictionary of the English Language. 4 vyd. Boston, USA: Houghton Mifflin Harcourt, 2006. 2112 s. ISBN 978-0618-70172-8. [13] OXFORD UNIVERSITY PRESS. Scientific Method [online]. [cit. 2013-08-2]. Dostupné z: http://oxforddictionaries.com/definition/english/scientificmethod?q=scientific+method [14] Laplace’s Demon [online]. [cit. 2015-04-8]. Dostupné z: http://www.stsci.edu/~lbradley/seminar/laplace.html [15] LORENTZ, Edward N. Deterministic Nonperiodic Flow. Journal of the Atmospheric Sciences. 1963, roč. 20, č. 2, s. 130–141. doi: 10.1175/15200469(1963)020%3C0130:DNF%3E2.0.CO;2. ISSN 1520-0469. 110 [16] Climateprediction.net [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://climateprediction.net/ [17] STAINFORTH, D. A. et al. Uncertainty in predictions of the climate response to rising levels of greenhouse gases. Nature. 2005, roč. 433, č. 7024, s. 403–406. doi: 10.1038/nature03301. ISSN 0028-0836. [18] ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Sbírka zákonů ČR. 2000, roč. 2000, č. 36, ISSN 1211-1244. [19] ČNI. ČSN ISO 690:2011 Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. 2011. [20] ZOTERO. Zotero Style Repository [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.zotero.org/styles/ [21] THOMPSON REUTERS. EndNote [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://endnote.com/ [22] ZELLE, Rintze M., BENNETT, Frank G. Jr., D’ARCUS, Bruce. Citation Style Language 1.0.1 [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://citationstyles.org/downloads/specification.html [23] Zotero [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.zotero.org [24] Mendeley [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.mendeley.com [25] Papers [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.papersapp.com/papers/ [26] GARFIELD, Eugen. The History and Meaning of the Journal Impact Factor. JAMA. 2006, roč. 295, č. 1, s. 90–93. doi: 10.1001/jama.295.1.90. ISSN 1538-3598. [27] VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. 32 s. [28] The Thomson Reuters Impact Factor [online]. [cit. 2013-05-30]. Dostupné z: http://wokinfo.com/essays/impact-factor/ [29] CLARIVATE. Introducing the Journal Citation Indicator: A new approach to measure the citation impact of journals in the Web of Science Core Collection [online]. 2021. 7 s. [cit. 2022-02-21]. Dostupné z: https://clarivate.com/wpcontent/uploads/dlm_uploads/2021/05/Journal-Citation-Indicator-discussion-paper2.pdf. [30] CLARIVATE. Category Normalized Citation Impact [online]. [cit. 2022-02-21]. Dostupné z: http://help.prodincites.com/inCites2Live/indicatorsGroup/aboutHandbook/usingCitationIndicatorsWis ely/normalizedCitationImpact.html [31] GONZALEZ-PEREIRA, Borja, GUERRERO-BOTE, Vicente, MOYA-ANEGON, Felix. The SJR indicator: A new indicator of journals’ scientific prestige. arXiv:0912.4141 [online]. 2009, [cit. 2013-05-30]. Dostupné z: http://arxiv.org/abs/0912.4141 [32] SCImago Journal and Country Rank [online]. [cit. 2013-05-30]. Dostupné z: http://www.scimagojr.com/ 111 [33] MOED, Henk F. Measuring contextual citation impact of scientific journals. Journal of Informetrics. 2010, roč. 4, č. 3, s. 265–277. doi: 10.1016/j.joi.2010.01.002. ISSN 17511577. [34] WALTMAN, Ludo et al. Some modifications to the SNIP journal impact indicator. Journal of Informetrics. 2013, roč. 7, č. 2, s. 272–285. doi: 10.1016/j.joi.2012.11.011. ISSN 1751-1577. [35] CWTS Journal Indicators [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné z: http://www.journalindicators.com/ [36] Seznam časopisů s indikátorem SCImago Journal Rank [online]. [cit. 2013-05-30]. Dostupné z: http://www.scimagojr.com/journalrank.php [37] HIRSCH, J. E. An index to quantify an individual’s scientific research output. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2005, roč. 102, č. 46, s. 16569–16572. doi: 10.1073/pnas.0507655102. ISSN 0027-8424. [38] Publons [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné z: http://publons.com [39] HARZING, A. W. Publish or Perish [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné z: http://www.harzing.com/pop.htm [40] Google Scholar [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné z: http://scholar.google.cz/ [41] ResearchGate [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/home.Home.html [42] EGGHE, Leo. Theory and practise of the g-index. Scientometrics. 2006, roč. 69, č. 1, s. 131–152. doi: 10.1007/s11192-006-0144-7. ISSN 0138-9130, 1588-2861. [43] ALONSO, S. et al. h-Index: A review focused in its variants, computation and standardization for different scientific fields. Journal of Informetrics. 2009, roč. 3, č. 4, s. 273–289. doi: 10.1016/j.joi.2009.04.001. ISSN 1751-1577. [44] h-index and Variants [online]. [cit. 2013-05-31]. Dostupné z: http://sci2s.ugr.es/hindex/ [45] ATLAS COLLABORATION et al. Combined Measurement of the Higgs Boson Mass in $pp$ Collisions at $\sqrt{s}=7$ and 8 TeV with the ATLAS and CMS Experiments. Physical Review Letters. 2015, roč. 114, č. 19, s. 191803. doi: 10.1103/PhysRevLett.114.191803. [46] BERGSTROM, Carl T. The EigenfactorTM Metrics. The Journal of Neuroscience. roč. 28, č. 45, s. 11433–11434. doi: 10.1523/JNEUROSCI.0003-08.2008. ISSN 0270-6474. [47] eigenFACTOR.org ranking and mapping scientific knowledge [online]. [cit. 2013-06-1]. Dostupné z: http://www.eigenfactor.org/ [48] BRAS-AMORÓS, Maria, DOMINGO-FERRER, Josep, TORRA, Vicenç. A bibliometric index based on the collaboration distance between cited and citing authors. Journal of Informetrics. 2011, roč. 5, č. 2, s. 248–264. doi: 10.1016/j.joi.2010.11.001. ISSN 17511577. [49] DISCIPLINARITY INDEX [online]. [cit. 2013-06-1]. Dostupné z: http://inciteshelp.isiknowledge.com/incites_113_live/glossaryAZgroup/g5/4230-TRS.html 112 [50] Cited Half-Life [online]. [cit. 2013-06-1]. Dostupné z: http://adminapps.webofknowledge.com/JCR/help/h_ctdhl.htm [51] Citing Half-Life [online]. [cit. 2013-06-1]. Dostupné z: http://adminapps.webofknowledge.com/JCR/help/h_ctghl.htm [52] HICKS, Diana, WOUTERS, Paul. Leidenský manifest k měření výzkumu. 2015. [53] HISTORICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR. Bibliografické databáze [online]. [cit. 2013-061]. Dostupné z: http://biblio.hiu.cas.cz/ [54] Emerald [online]. [cit. 2013-06-1]. Dostupné z: https://www.emeraldinsight.com/ [55] Science Direct [online]. [cit. 2013-06-1]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/ [56] AMERICAN CHEMICAL SOCIETY. CAS Common Chemistry [online]. [cit. 2022-02-25]. Dostupné z: https://commonchemistry.cas.org/ [57] NCBI. Entrez Molecular Sequence Database System [online]. [cit. 2022-02-25]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/Web/Search/entrezfs.html [58] DSpace [online]. [cit. 2013-06-12]. Dostupné z: http://www.dspace.org/ [59] DSpace VŠB-TUO [online]. [cit. 2013-06-12]. Dostupné z: https://dspace.vsb.cz/ [60] THOMPSON REUTERS. Web of Science [online]. [cit. 2013-05-8]. Dostupné z: http://webofknowledge.com [61] Web of Science WoK Info [online]. [cit. 2013-06-2]. Dostupné z: http://wokinfo.com/products_tools/multidisciplinary/webofscience/ [62] Conference Proceedings Citation Index [online]. [cit. 2013-06-2]. Dostupné z: http://thomsonreuters.com/conference-proceedings-citation-index/ [63] ELSEIVER. Scopus [online]. [cit. 2013-05-8]. Dostupné z: https://www.scopus.com [64] What does Scopus cover? [online]. [cit. 2013-06-2]. Dostupné z: http://www.info.sciverse.com/scopus/scopus-in-detail/facts/ [65] ACS Publiactions [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://pubs.acs.org/ [66] AMERICAN CHEMICAL SOCIETY PUBLICATIONS [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: https://www.vutbr.cz/knihovny/eiz/seznam-databazi/acs [67] Central European Journal of Social Sciences and Humanities [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/ [68] Academic Search Complete [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://www.ebscohost.com/academic/academic-search-complete [69] Emerald [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: https://www.emeraldinsight.com/ [70] IEEE. IEEE Xplore [online]. [cit. 2022-03-5]. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/Xplore/home.jsp [71] JSTOR [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://www.jstor.org/ [72] ProQuest Central [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://www.proquest.com/enUS/catalogs/databases/detail/proquestcentral.shtml [73] ScienceDirect [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/ [74] Springer Link [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://link.springer.com/ [75] Wiley Online Library [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/ 113 [76] MDPI. MDPI Annual Report 2020 [online]. [cit. 2022-02-9]. Dostupné z: https://mdpires.com/data/2020_web.pdf [77] ERIH [online]. [cit. 2013-05-8]. Dostupné z: http://www.esf.org/hostingexperts/scientific-review-groups/humanities/erih-european-reference-index-for-thehumanities/erih-foreword.html [78] Ulrichsweb Global Serials Directory [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: https://ulrichsweb.serialssolutions.com [79] Ulrichsweb.com [online]. [cit. 2013-06-3]. Dostupné z: http://www.aip.cz/produkt.php?produkt=2688 [80] ČESKO. Nařízení vlády 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Sbírka zákonů ČR. 2009, roč. 2009, č. 129, ISSN 1211-1244. [81] ČESKO. Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Sbírka zákonů ČR. 2005, roč. 2005, č. 122, ISSN 1211-1244. [82] RVVI. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+ [online]. Praha: RVVI, 2020. 62 s. [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=532844. [83] VLÁDA ČR. Usnesení Vlády ČR 759/2020 k Národní politice výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+. 2020. [84] KLUSÁČEK, Karel et al. Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České Republice [online]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008. 166 s. [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/Zelena_ kniha_VaVaI.pdf. [85] KLUSÁČEK, Karel, KUČERA, Zděněk, PAZOUR, Michal. Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací v České Republice [online]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008. 48 s. [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/Bila_kni ha_VaVaI.pdf. [86] KLUSÁČEK, Karel et al. Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik výzkumu, vývoje a inovací [online]. Praha: Technologické centrum AV ČR, 2008. 72 s. [cit. 201305-24]. Dostupné z: ¨http://www.vyzkum.cz/storage/att/4CDC7DE24D131CB07C65FAA7D04B9418/Modra %20kniha%20VaVaI.pdf. [87] RVVI. Inovační strategie České Republiky 2019-2030: „Czech Republic: The Country of the Future" [online]. Praha: RVVI, 2019. 28 s. [cit. 2022-02-9]. Dostupné z: https://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=866015&ad=1&attid=868695. [88] MPO. Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky 2021-2027 [online]. Praha: MPO, 2021. 94 s. [cit. 2022-02-9]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/assets/cz/podnikani/ris3-strategie/dokumenty/2022/1/RIS3Strategie-_A_RIS3-Strategie_.pdf. 114 [89] Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací [online]. [cit. 2013-0430]. Dostupné z: https://www.isvav.cz/ [90] RÁKOSNÍK, Jiří. Zásady institucionálního financování VaV [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://repozitar.techlib.cz/record/466?ln=cs [91] EK. Horizont Evropa [online]. [cit. 2022-02-9]. Dostupné z: https://www.horizontevropa.cz [92] ZAJÍČKOVÁ, Markéta. Granty v Evropské Unii [online]. [cit. 2013-08-2]. Dostupné z: http://student.finance.cz/zpravy/finance/292576-granty-v-evropske-unii/ [93] ESF. Running EUROCORES Programmes [online]. [cit. 2013-08-2]. Dostupné z: http://www.esf.org/coordinating-research/eurocores/running-programmes.html [94] GA ČR. Skupiny grantových projektů [online]. [cit. 2022-02-9]. Dostupné z: https://gacr.cz/zakladni-informace/ [95] Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací ČR [online]. [cit. 2013-05-24]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/storage/att/987440D1EC4ABC82D726B0288FAFC465/III%20ref orma%20syst%C3%A9mu%20VaVaI%20v%20%C4%8CR.pdf [96]TA ČR. Programy a výzvy [online]. [cit. 2022-02-9]. Dostupné z: https://www.tacr.cz/programy-a-souteze/programy/ [97] Velké výzkumné infrastruktury ČR – Velké výzkumné infrastruktury nabízejí unikátní služby pro vědu, výzkum a inovace jako zařízení, zdroje, služby. [online]. [cit. 2022-0211]. Dostupné z: https://www.vyzkumne-infrastruktury.cz/ [98] MVČR. Bezpečnostní výzkum - Výzkum [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/vyzkum/clanek/zakladni-informace-o-bezpecnostnim-vyzkumubezpecnostni-vyzkum.aspx [99] Hodnocení výzkumu a vývoje a jeho výsledků v roce 2004 [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18750 [100] O IS VaVaI - IS VaVaI [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné z: https://www.isvavai.cz/is?s=napoveda [101] Webová kontrolní služba pro IS VaVaI [online]. [cit. 2013-05-1]. Dostupné z: https://www.isvav.cz/kontrola/index.jsp [102] DERS. OBD [online]. [cit. 2013-05-2]. Dostupné z: http://www.ders.cz/display/WEBP/OBD [103] RVVI. Hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací dle Metodiky M17+ [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=799796 [104] ČESKO. Zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích. Sbírka zákonů ČR. 1995, roč. 1995, č. 8, s. 459. ISSN 1211-1244. [105] RVVI. Usnesení k jednotlivým bodům programu 283. zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace dne 31. května 2013 [online]. [cit. 2013-06-12]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=684646 [106] ČESKO. Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech zlepšovacích návrzích. Sbírka zákonů. 1990, roč. 1990, č. 86, s. 1950. ISSN 1211-1244. 115 [107] ČESKO. Zákon č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin a p změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. Sbírka zákonů ČR. 2000, roč. 2000, č. 115, ISSN 1211-1244. [108] ČESKO. Zákon č. 154/2000 Sb., p šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářskách zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon). Sbírka zákonů ČR. roč. 2000, č. 49, s. 2274. ISSN 1211-1244. [109] REF 2021: Overview of open access policy and guidance [online]. [cit. 2022-03-5]. Dostupné z: https://www.ref.ac.uk/media/1228/open_access_summary__v1_0.pdf [110] REF 02.2011 Assessment framework and guidance on submissions [online]. [cit. 201310-17]. Dostupné z: http://www.ref.ac.uk/media/ref/content/pub/assessmentframeworkandguidanceonsu bmissions/GOS%20including%20addendum.pdf [111] REF 01.2010 Units of assessment and recruitment of expert panels [online]. [cit. 201310-18]. Dostupné z: http://www.ref.ac.uk/media/ref/content/pub/unitsofassessmentandrecruitmentofexp ertpanels/01_10.pdf [112] REF 01.2012 Panel criteria and working methods [online]. [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.ref.ac.uk/media/ref/content/pub/panelcriteriaandworkingmethods/01_1 2.pdf [113] Valutazione della Qualità della Ricerca 2004-2010 (VQR 2004-2010) [online]. [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.anvur.org/rapporto/ [114] AERES [online]. [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.aeres-evaluation.fr/ [115] HCÉRES. RÉFÉRENTIEL D’ÉVALUATION DES ORGANISMES DE RECHERCHE [online]. Paříž: HCĚRES, 2021. 12 s. [cit. 2022-02-2]. Dostupné z: https://www.hceres.fr/sites/default/files/media/downloads/referentiel-devaluationdes-organismes-de-recherche_1.pdf. [116] RVVI. Rozcestník hodnocení VaVaI na národní úrovni [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné z: https://hodnoceni.rvvi.cz/ [117] EC. Data management - H2020 Online Manual [online]. [cit. 2022-02-4]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/research/participants/docs/h2020-funding-guide/cross-cuttingissues/open-access-data-management/data-management_en.htm [118] EC. Open access - H2020 Online Manual [online]. [cit. 2022-02-4]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/research/participants/docs/h2020-funding-guide/cross-cuttingissues/open-access-data-management/open-access_en.htm [119] NK. Online katalog Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2013-05-9]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=nkc [120] ÚPV. Rešeršní databáze patentů a užitných vzorů [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.pts.frm [121] ÚPV. Rešeršní databáze průmyslových vzorů [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.vzs.frm