Výprava do neprobádaných končin české rozhlasové hry

VÝPRAVA DO NEPROBÁDANÝCH KONČIN ČESKÉ ROZHLASOVÉ HRY Jugmanno á, Lenka. D ama p o mik o on: Česká ozhlaso á h a za p o ek o á u. P aha: Ak opolis— Ús a p o českou li e a u u AV ČR, 2024, 228 s. Pa el No o ný pa el.no o ny@ ul.cz Technická uni e zi a Libe ci Kniha D ama p o mik o on Lenky Jungmanno é o e í á jednu zmálo známých oblas í české ozhlaso é ali e á ní scény: ěnuje se p odukci českých ozhlaso ých he ob- dobí p o ek o á u, období emném, z ů čího hlediska o šem přek api ě ůzno o- dém aplodném. „Na zdo y společenské záslužnos i aumělecké obje nos i zůs aly p o ek o á ní h y akřka osmdesá le sk y y a chi ech,“ připomíná Lenka Jugman- no á ěžko u ěři elnou sku ečnos , „aodbo ná e lexe si jich šímala pouze ma gi- nálně azlomko i ě“ (s.186). Jes liže si au o ka předse zala en o s a změni , pak je řeba již zk aje u és , že  om o úkolu obs ála znameni ě. P os udo ala a e lek o- ala ob o ské množs í ma e iálů, ykonala pods a ě p ůkopnickou p áci, a o sne- bý alou důkladnos í ip o esním zápalem. Vú odní čás i knihy je de ino án pojem ozhlaso é inscenace a ozhlaso é h y, mimo jiné pomě u kd ama u anebo aké ly ice. Jungmanno á zde pojímá s é u oz- hlaso é h y co nejši ším možném spek u— od dá ných z uko ě na u alis ických endencí konce d acá ých apočá ku řicá ých le minulého s ole í (např.p oslulý a- dio ý hoax Požá Ope y Jana G mely z oku 1930) přes nej ůznější a an ga dní počiny (hlaso á ins umen ace E.F.Bu iana či pozdější kolážo é, dekons uk i is ické po- s upy šedesá ých le ) až po us álený žán li e á ní ozhlaso é h y, edy h y založené na p áci smlu eným slo em ana imagina i ních pos upech (ať už čis ě příběho ých, či o e řeněji kompono aných). Rozhlaso á h a je zde éž de ino ána zhlediska po- je í času ap os o u, au o ka se zabý á ipe o ma i i ou, enoménem s řihu iúlohou he ce, espek i e úlohou jeho hlaso ého apa á u. Zaměřuje-li se kniha na ozhla- so ou o bu zobdobí p o ek o á u, pak je logické, že již obecném ú odu cílí ze- jména na p incipy h y adičního li e á ního ypu anikoli na a an ga dní, mediálně e lexi ní endence (k e é se českém ozhlaso ém p os ředí os a ně nikdy příliš nep osadily); omu o náhledu zde aké odpo ídá poje í slo a  ozhlaso é hře, o- iž jako jazyko ě ni e né záleži os i modelo ané he cem a ežisé em: „během o by by ozhlaso ý he ec měl bý u ni ř pos a y, edy z á ňo a její ni o, ale současně i ně pos a y, neboť při ýkonu je řeba sledo a os a ní he ce apokyny ežisé a“ (s.22), píše Jungmanno á. A  om o smyslu zá o eň z ahuje na h u a is o elo ské d ama ické p incipy (podobně jako již např.F an išek Kožík), de inuje ji jako speci- icky ozhlaso ou d ama ickou oblas , jako „ o mu mon áže s ysokými ná oky na imaginaci“ (s.32). Ve ýše u edeném ymezení jsou h y následně říděny do ůzných žán o ých a e- ma ických ok uhů, k e é jsou pod obněji ozp aco ány; jedno li é kapi oly zde před- s a ují h y his o ické, ži o opisné, melod ama ické, mo alis ické, sociální, „ženské“, OPEN ACCESS 190 SVĚT LITERATURY 71 agické, de ek i ní, dob od užné, komediální, komediální oman ické asa i ické h y. V ěch o jedno li ých kapi olách au o ka aplikuje s abilní me odu: s učně ekapi u- luje yb aná ozhlaso á díla, p acuje sd obnými ex o ými ú y ky, následně posky- uje s učnou e lexi či in e p e aci. Dokládá ademons uje při om jednu pods a nou ěc, o iž že česká ozhlaso á p odukce ozhlaso ých he si přes silná ep esi ní opa - ření ponechá ala nebý alou mí u s obody, k ea i i y a éž nadhledu. Vedle „eskapis ických azába ních námě ů“ (s o .s.185) pomě ně čas o docházelo k omu, že h y ůznými sk y ými ces ami „ e lek o aly okupační sku ečnos “ (s.81). Lenka Jungmanno á u ádí množs í příkladů, jak se au o ům a ozhlaso ým p a- co níkům dařilo dos á a do ozhlasu mnohdy nečekaně silné p o i ežimní obsahy. K ajně ýmlu ný příklad předs a uje  om o smyslu alego ická h a Déšť F an iška Lis opada, jež líčí „se kání spiso a ele adí ky na chodbě domu, němž se náhodou scho á ají před deš ěm“ (s.82). „Pokud se nám podařilo zjis i ,“ píše Jugmanno á, „s al se F an išek Lis opad jediným žido ským d ama ikem, jehož h u ozhlas za p o ek o á u ysílal. […] A řebaže posluchači neznali au o o u si uaci, pod scho- á áním před deš ěm museli ozumě uk ý ání oby a el před nacis y“ (s.83). Důle- ži ou sub e zi ní doménu předs a o aly řeba aké komediální h y, mimo jiné h y os ašidlech, „jejichž au oři se sk y ě ysmí ali okupaci […], případně poukazo ali na oman ické kořeny české iden i y“ (s.124). Au o ka y ací obecně ozšířenou domněnku, že do p o ek o á ního ozhlasu nep onikla sa i a; byť omu nebylo čas o, řadu sa i ických he ozhlas od ysílal, ačas o měly přek api ě os ý h o či „pod- ý a ý cha ak e “ (s.153). Tak o např. ozhlaso á h a Mileny Balca o é Psí his o ie (1939) cílí na nacis ický enomén čis é asy, podobně unguje ijiná „psí“ h a Z a il se pes (1940) Ladisla a Vladyky. K i ika okupan ů se obje o ala aké e zdánli ě ne in- ných he ních záple kách Zdeňka Ji o ky; pozo uhodný enomén předs a ují ih y, jež spřek api ou explici nos í e lek ují emno u přídělo ého sys ému. Tak o například „ ak , že h dina přip a uje elecí řízky, k e é byly přídělo ém sys ému nedos upné […], y olá á zdnešního pohledu poci absu di y asmu ku“ ( iz h u Ja osla a Dandy Lehký m áček z oku 1943, s.155–156). Podobně ísni ě yzní á h a Koza, kaná či ox- e ié (1953) O ma a Ge schäho, kde se ysky ují pos a y „p osící h diny omléko“ (s.156), edy su o inu p o ek o á u ob ížně dos upnou. Vzá ě ečné čás i „Rozhlas a ozhlaso á h a p o ek o á ním emancipačním p o- cesu“ au o ka nahlíží p odukci ozhlaso ých he jako y íjející se celek adělí ak o p o ek o á ní období do ří e ap: 1)před a en á em na říšského p o ek o a Hey d icha, 2)období po a en á u až do počá ku oku 1943, kdy se zkompliko alo pos a ení ně- mecké a mády na on ě a3)období zby ku álky. Ta o období ssebou p o české ozhlaso é ů ce přinášela zp u snahu osu e eni u, ba dokonce jis ou ežimem ole o anou mí u českého las enec í (s o .s.172), následně „období s agnace apře- ží ání“ akonečně „u olnění nacis ické kon oly a endence směřující kos obození“ (s.161). Pomě y  ozhlase apodmínky p o o bu ozhlaso ých he následně Jug- manno á ozp aco á á pod obněji (mj.p oblema iku poněmčení, egulací, přeobsa- zo ání či aké yloučení au o ů žido ského pů odu z ozhlaso ého p o ozu). V é o sou islos i zmiňuje důleži ou sku ečnos , k e á kons i uo ala p odukci i ecepci ozhlaso ých he , asice že edle ge manizačních endencí se ud žo al „ná odnos ně s a egický ob a kčeské řeči, kjejí k áse a y říbenos i, jenž měl  ozhlaso ém p o- s ředí společensky pod a nou oli“ (s.166). Vsuma izaci ozhlaso ých he období OPEN ACCESS PAVEL NOVOTNý 191 p o ek o á u au o ka dochází ke značně ysokému číslu zh uba ři s a inscenací— je o číslo až šokující, obz láš ě když jej s o náme sdos i sk omnou p odukcí ozhlaso- ých he dnešní digi ální doby. Knize by se možná dalo y knou pá d obnos í, k e é zmiňme  ámci pouhé kon- s uk i ně laděné poznámky: za mí ně za ádějící lze označi pasáž obecném eo- e ickém ú odu p áce, kde se au o ka zmiňuje omožnos ech p os o o ého ozložení z uko ých elemen ů; mj.zde u ádí p incipy mono-, s e eo- ak ad o onie, „k e é někdy bý ají zaneseny přímo  ozhlaso é hře“ (s.18); ho oří  é o sou islos i op o- cesech, kdy se „z uk line jakoby zjednoho, d ou, espek i e č yř amplionů“ (s.18). Zdá se, že  om o mís ě se zaměňuje p incip k ad o onie ( běžném ozhlaso ém ysílání ěžko ealizo a elný) s yznačo áním pozic na ose s e eo onní báze, k e é se  ukopisných podkladech ysky uje od konce šedesá ých le 20.s ole í— iz na- příklad h y Bohumily G öge o é, příleži os ně iMilana Náp a níka, případně řeba Jandlo u/May öcke o é přelomo ou h u Pě k á člo ěk muž, jež p acuje spě i s e eo- onními pozicemi. D obné nepřesnos i, espek i e paušalizace, lze zaznamena aké mís ech, kde au o ka píše oneoa an ga dních p incipech z .„no é ozhlaso é h y“ ( ozšířené přede ším někdejším Západním Německu) asměšuje en o e mín s onickou poezií— připomeňme, že se jedná od ě příbuzné, nikoli šak iden ické oblas i ( adio) onického expe imen u. Dále: obz láš ě s řední čás knihy je poněkud za ížena popisnými pos upy azasloužila by si ochu ži ější p ezen aci zjiš ěných ak ů, například hojnější p áci sukázkami či aksimiliemi, dalo by se říci ě ší p e- zen ační ozle . Knize by snad p ospěla ioněco p eciznější s uk u o anos — není například úplně jasné, p oč se kapi ola oemancipačních p ocesech ozhlasu ysky- uje až po pojednání o yb aných h ách ajejich ypech, nikoli před nimi, edy jako součás ú odu do kon ex u. Kniha je s ou ýpo ědní hodno ou azp aco á aným éma em ak důleži á apří- nosná, že by si bezpochyby zasloužila ýp a nější o má , méně zahuš ěné písmo a ak éž boha ou ob azo ou složku. Výh ady, k e é u ádím ýše, jsou op a du jen d obnými připomínkami, neboť u o publikaci nelze níma jinak než kladně. Jak jsme u edli již na začá ku: D ama p o mik o on pojedná á o pods a ě nep obáda- ném e énu apředs a uje zd oj, k e ý následující bada elé nemohou opomenou . Za klíčo é posels í knihy lze pokláda zjiš ění, že p o ek o á ní ozhlaso á h a před- s a o ala přek api ě s obodné ů čí pole, byť se při om po ýkala scenzu ou aji- nými ep esemi. Důsledně se zde y ací zaži é klišé, že měl p o ek o á ní ozhlas ýh adně kolabo an skou po ahu— dá se di , že případě ozhlaso ých he omu bylo přímo naopak: ozhlaso é inscenace nabízely únik do jiných s ě ů, ud žo aly ná odní u ědomění asebe ědomí, obcházely předpisy azákazy, podkopá aly ežim humo em isk y ými na ážkami. Na knize Lenky Jugmanno é je pa né, že znikla na základě hlubokého osobního zauje í, p os řednic ím při ozeného odbo ného hledu, nikoli jako ýsledek nějakého akademického pseudop ojek u nebo publikač- ního ýkaznic í. Publikace yniká nejen in o mační yda nos í, ale aké elmi kul- i o aným ač i ým slohem. Jako celek je a o kniha p a ém smyslu slo a po řebná, přínosná, uži ečná— a o u ědeckých ex ů, dobách akademické g a omanie, oz- hodně není samozřejmos í. OPEN ACCESS