Nehledat snadná řešení: Adornovy Poznámky k literatuře I

NEHLEDAT SNADNÁ ŘEŠENÍ: ADORNOVY POZNÁMKY KLITERATUŘE I Ado no, Theodo W.Poznámky kli e a uře. Přel. Alžbě a Dyčko á aMa ek Ke ne . P aha: Uni e zi a Ka lo a, naklada els í Ka olinum, 2024, 312 s. Sab ina Mucho á Uni e zi a Ka lo a mucho[email p o ec ed]om h ps://o cid.o g/0000‑0002‑9510‑5563 Překláda ex y Theodo a W.Ado na, jednoho zklíčo ých předs a i elů německé k i- ické eo ie, je ob ížný úkol. Ado no s ému č enářs u ani s ým překlada elům apře- klada elkám p áci zámě ně nijak neusnadňuje. S á ilozo ická přes ědčení ne yjadřuje přímočaře, před č enáře s a í ýz y, mnohdy éměř hádanky, nad jejichž ýznamem člo ěk musí dlouze asous ředěně přemýšle . Vesejích sh omážděných Poznámkách kli e a uře I, e zdařilém překladu Alžbě y Dyčko é aMa ka Ke ne a, pak Ado no s é ú ahy op oblémech společenského sys ému p opojuje sú ahami oumění. Ado no a ilozo ická me oda, kníž se ješ ě á ím pod obněji, úzce sou isí sjeho speci ickým způsobem psaní: Ado no ne ys ě luje ani pojmy, k e é uží á, ani s á ýchodiska, nepos upuje sys ema icky. Použí á dlouhá sou ě í, e k e ých může bý ob ížné nají ná aznos , z láš ní spojení slo ia ypické ý azy, něk e é jeho ob a y pak mohou zní nejasně anes ozumi elně. P áce s ak o nepřís upným ypem ex u je p o o ná očná amůže s ádě kpřekladu, k e ý by složi é či přímo obsku ní pasáže pře áděl do s ozumi elnější podoby. Jedná se o endenci, sníž se upřekladů Ado no a díla, např.do anglič iny (známým příkladem je zde překlad Nega i ní dialek iky), se- ká áme. Alžbě a Dyčko á aMa ek Ke ne p o o s é ozhodnu í zacho a Ado nů osobi ý s yl yjadřo ání, „zámě nou oz ě enos akompliko anos “ Ado no ých esejí, ys ě lují překlada elské poznámce (s.294). K omě překlada elské poznámky posky uje přehledný ú od do Ado no a způsobu u ažo ání aké k á ká ú odní s udie sepsaná Alžbě ou Dyčko ou. Nas iňuje his o- ický kon ex izákladní Ado no y ilozo ické p emisy, uži ečné zejména p o č enář- s o neobeznámené se speci iky jeho psaní. Přes o může bý ex mís y poněkud za- ádějící: au o ka například u ádí, že podle Ado na „společenské p ocesy nelze chápa jako acionální“ (s.11). Tako é yjádření je ale nepřesné; Ado no společenské p ocesy za acionální po ažuje, p oblémem podle něj ale je, jakou podobu soudobá aciona- li a má. Jelikož se společenský sys ém ap incipy mode ních, pozdně kapi alis ických společnos í zAdo no a hlediska p ezen ují přede ším ú lakem a y ěžo áním lid- ských subjek ů ipří odních zd ojů, nep oje ují se ozumně  om slo a smyslu, že nenaplňují ideály s obody, o nos i aeliminace zby ečného násilí, k e é se s aciona- li ou pojí. Jedná se ak o ůzné ods íny či ůzná uži í jednoho slo a. Zá o eň, jak po- do ýká iAlžbě a Dyčko á, Ado no acionali u nepojímá jako mechanismus, k e ý by za učo al lineá ní pok ok. Omezená akon olující podoba acionali y, k e ou Ado no k i izuje, není nu ným důsledkem ý oje dějin, což p o Ado na současně značí, že exis uje naděje na její změnu. OPEN ACCESS SABRINA MUCHOVá 153 Sple i os Ado no ých ex ů, daná absencí adiční o my ýkladu, může elmi snadno od azo a abudi dojem eli ářské ado sebe zahleděné o my disku zu, od- žené od sku ečných společenských p oblémů. Pod hnou en o dojem na íc může i ema ické zaměření esejí Poznámkách, jež se zabý ají aké uměleckými smě y aumělci, k eří nemají ždy punc ak uálnos i, ať už jde oJosepha on Eichendo a nebo o ázku epické nai i y. Ikdyž ale mohou bý něk e é konk é ní Ado no y oz- bo y dnešním č enářům poněkud zdálené, myšlenky, k e é jsou jejich pozadí, ipo- s up, jakým kpředmě u s ého zkoumání přis upuje, jsou podně né apřínosné ipři p omýšlení p oblémů naší současné si uace. Ta o sku ečnos o šem může z ýše u e- dených dů odu Ado no y ne ypické ilozo ické me odologie ik ůli jeho ob ížnému aponěkud a chaickému s ylu psaní celkem lehce zapadnou ; ú od Alžbě y Dyčko é p o o může bý nápomocný jako doklad oho, že Ado na má smysl čís idnes aže se č enář něco pods a ného doz í. Hleda opods a nění p o če bu Ado no ých ex ů při om není od ěci. Ado no a neocho a připus i hodno u uměleckých děl nad ámec několika málo yb aných, k e á akřka můžeme spočí a na p s ech jedné uky, nemlu ě ouznání populá ní kul u y, neobs álo ani Ado no ě současnos i, na ož dnešní době. Čas ým e čem k i iky je o něž Ado no o upozadění ole ecipien a, espek i e es e ické zkuše- nos i, při o mulaci (společenského) ýznamu umění. Ado no a ilozo ická koncepce je ale na olik p užná, že umožňuje ycháze z ěch aspek ů, k e é jsou ele an ní anosné, z ekons uo a jejich ýznam adomýšle je iza h anice Ado no ých in encí. Eseje sh omážděné Poznámkách jsou oněco přís upnější než Ado no a elká ilo- zo ická díla, jako jsou do češ iny o něž přeložená Es e ická eo ie anebo na český pře- klad dosud čekající Nega i ní dialek ika, a o zčás i iz oho dů odu, že se čas o jedná pů odně o ozhlaso é přednášky. Vě šina esejí pochází zpadesá ých le 20.s ole í, časo ě edy předcházejí jak Nega i ní dialek ice, publiko ané  oce 1966, ak iEs e ické eo ii, k e á yšla posm ně  oce 1970. Přes o i nich Ado no oz íjí s ůj o iginální způsob u ažo ání is é ázný cha ak e s ého ilozo ického jazyka. Os a ně Poznámky o e í á klíčo á s udie „Esej jako o ma“, níž Ado no s ůj me odologický pos up předes í á. Pos up bez hie a chie, k e ý umožňuje yhnou se omu, co Ado no e s é ilozo ii zásadně odmí á, o iž obecnos i auza řenos i. VAdo no ých dílech „pojmy nejsou od ozeny zněčeho p o ního, ani se nezakula- cují jako něco inálního“ (s.18). Ado no  om o ex u obhajuje smysluplnos eseje coby ilozo icky legi imního žán u asoučasně k i izuje o, co po ažuje za s nulos aomezenos soudobého společenského sys ému, po ažmo i ědy. Opako aným mo i- em Ado no y k i iky je jeho přes ědčení, že předs a a, že můžeme plně pos ihnou sku ečnos nebo že pojmy yče pá ají o, kčemu odkazují, je pomýlená. Esej, k e á je agmen á ní aneuza řená, je ak mnohem spíše schopna přiblíži se he e oge- ni ě sku ečnos i, a o p os řednic ím dynamické kon igu ace pojmů ajejich mno- hoznačnos i. Fundamen álním p oblémem, k e ý esej s ým pos upem odk ý á— ak e ý se nesnaží zas í a —, je exis ence an agonismů či ozpo ů e společenských s uk u ách. Ado no má ěmi o ozpo y na mysli, zjednodušeně řečeno, ak , že mezi pojmy, k e é nu ně mají zobecňující cha ak e , asku ečnos í, k e á je ne yhnu elně kom- plexní, he e ogenní apa ikulá ní, panuje nepomě , zne ýhodňující p á ě jedineč- nos ak ali a i ní boha os las ní s ě u kolem nás inám samým. Ačkoli obecnos OPEN ACCESS 154 SVĚT LITERATURY 71 můžeme po ažo a za nezby nou p o naši komunikaci ischopnos o ien o a se e s ě ě, Ado no poukazuje na nega i ní důsledky, jaké y s á ají, jes liže obecnos po ažujeme za při ozenou, neměnnou danos , plně pos ihující eali u kolem nás. Cokoli nezapadá do obecných schéma aka ego ií, má pře ládající společenský sys- ém zp a idla endenci yčleňo a , po ažo a za ma ginální anebo zcela přehlíže . Ado no dí, že ím dochází přinejmenším kochuzo ání azk eslo ání eali y, při- nejho ším pak kdisk iminaci a ep esi. Jes liže budeme například na u či ou sku- pinu lidí nahlíže p os řednic ím dopředu de ino ané obecné ka ego ie, snadno můžeme podlehnou předsudkům aigno o a indi iduální po řeby jedno li ců, nemlu ě o om, že může bý jednodušší je dehumanizo a . Podobně p oblema ické může bý řeba i nímání pří ody pouze op ikou zisku a yuži elnos i— což jsou ka ego ie, k e é se podle Ado na soudobých společnos ech úzce pojí spře ládající obecnos í—, neboť ím dochází kjejímu masi nímu ničení. V om o s ě le se pak je í pochopi elněji Ado no o ozhodnu í nede ino a pojmy aneusilo a osys ema ický a gumen ační pos up. Jeho zámě em je enoménům se přiblíži , nikoli di , že je lze plně obsáhnou . Zacho ání z láš nos í Ado no a psaní p o o ukazuje na ci li os překlada elů ůči o iginálnímu ex u aAdo no ým zámě ům. Jedná se přede ším oAdo no u zálibu použí ání cizích slo ; os a ně jde ona olik ý azný— aAdo nem ědomě uží aný— ys, že je omu o éma u ěno- ána jedna zesejí sh omážděných Poznámkách. Cizí ý azy ponechá ají překlada- elé pů odní podobě, p o po řeby č enáře je pak připojen slo ník. Podobně důsledně aspřesnos í přis upují překlada elé kpasážím, nichž Ado no olí ůzná slo a spodobným či synonymním ýznamem ajež češ ina s ejně jako němčina umožňuje odlišo a (jako je například sku ečnos a eali a). Ado no y eseje si ak zacho á ají s ou dynamiku akomplexi u. Lepšímu po ozumění Ado no ým in encím přispí á aké zařazení německých o iginálů případech, kdy au o olí neob yklá slo a nebo český ek i alen pů odní ýznam nepos ihuje přesně (jako například uslo a Da s el- lung). Sohledem na o, jak úzce Ado no e s ých ú ahách okonk é ních uměleckých dílech p acuje sjazykem, je elmi uži ečné, že překlada elé u ádějí německé o igi- nály básní, ke k e ým se esejích z ahuje. Tema icky se eseje Poznámkách pochopi elně ěnují pře ážně li e á ním dílům (P ous o u Hledání z aceného času či Becke o u Konci h y), konk é ním au o ům (jako je řeba Balzac, ale aké Valé y), obecnější li e á ní p oblema ice (například o ázce pos a ení yp a ěče), koncepcím jiných ilozo ů (značně k i icky se Ado no ymezuje ůči pozdní knize Gyö gyho Lukásce), uměleckým smě ům (jako je su - ealismus) anebo jazyko ým o ázkám (k omě zmíněných cizích slo najdeme Po- známkách aké s udii oin e punkčních znaménkách). S ým zaměřením jsou eseje Poznámkách nejblíže Es e ické eo ii, níž se něk e á éma a o něž ysky ují, byť spíše podobě zmínek (například ú ahy osu ealismu). Ado no o šem pa ří kau- o ům, jejichž ilozo ická eo ie, če ně é es e ické, je pomě ně konzis en ní napříč celým dílem. Řada mo i ů apojmů, jež se ysky ují esejích Poznámkách, se ak ob- je uje i os a ních Ado no ých ex ech— přede ším p o něj zásadní koncepce, jako jsou odcizení, z ěcnění nebo u opie. Snad ješ ě přesnější by pak bylo říc , že pozadí Ado no ých slo můžeme ozpozna ú ahy, k e é oz íjí i e s ých dalších ex ech. Silným éma em Ado no a u ažo ání oumění je o ázka pos a ení umění e spo- lečnos i a ole, jakou může h á při její k i ice. To je myšlenka, k e á se p olíná aké OPEN ACCESS SABRINA MUCHOVá 155 esejemi Poznámkách, byť  ůzných podobách ačas o spíše implici ně. Jedním zas- pek ů, k e ý Ado no e z ahu umění ke společnos i zkoumá, je schopnos umělec- kých děl— edy ěch několika málo, k e á jsou zjeho pohledu dos a ečně hodno ná— poukazo a za exis ující společenské pomě y. Vjeho ilozo ii má ako ý počin nemalý ýznam, neboť Ado no po ažuje s á ající společenský sys ém za ysoce p oblema- ický, přede ším ze zmíněného dů odu dominance ep esi ní obecnos i, k e á po- lačuje he e ogeni u aindi iduální po řeby. Ten o společenský sys ém nad o podle Ado na není snadné níma jinak než jako nu ný a ixně daný, poukáza na možnos , že by omu ak nemuselo bý , je p o o ob ížné, aiumění oho dosahuje jen čás ečně. Ta o Ado no a myšlenka zazní á například následujícím ú y ku: „Ponoření do indi iduo aného naopak poz edá ly ickou báseň k šeobecnému, neboť předkládá o, co je nezne ořené, nee ido ané, dosud nesubsumo ané je u, a ím ducho ně předjímá cosi zpomě ů, nichž by již žádná špa ná šeobecnos , jež je o šem e s ém jád u něčím pa ikulá ním, nespou á ala ono jiné, lidské“ (s.54). Ačkoli zde Ado no ho oří oly ické poezii, jád o jeho ú ahy se z ahuje na umění jako ako é. Ly ickou poezii, nebo jakékoli konk é ní umělecké dílo, můžeme chápa jako speci ický p o- je endence, k e á je umění las ní, a o jednak k ůli pos a ení, k e é umění sou- dobé společnos i má, ajednak k ůli his o ickému ý oji, jímž se do ní dos alo. Nejde ale říc , že by jedno li á umělecká díla zAdo no a hlediska sloužila pouze jako pří- klady éhož obecného p incipu. Každé dílo se ymezuje ůči společenskému sys ému ajeho endenci kzobecňo ání jinak, mnohdy izcela opačným způsobem. P á ě sys ema ickému upla ňo ání obecnos i oponují umělecká díla p o Ado na nej ý azněji, jak naznačuje iu edená ci ace. Nicméně i ní je pa né, že mu žád- ném případě nejde o yloučení obecnos i ůbec, ale oeliminaci upřednos ňo ání špa né o my obecnos i. Znamená o sklon ke zk eslo ání indi iduálních po řeb apříběhů, zjednodušo ání exis ující komplexi y a ůzno odos i i endenci kpředsud- kům, dominanci hlediska zisku a yuži elnos i, k e é jsem již zmiňo ala. Umělecká díla—  om o případě ly ická báseň sk ze s ou schopnos sous ředi se na ni e né p oži ky— kon as u s ím poukazují za s a , kde ládne špa ná, či můžeme říc ep esi ní, obecnos . Nabízí o iž, jak píše Ado no, „ o, co je nezne ořené, nee ido- ané, dosud nesubsumo ané“. Je pa né, že má na mysli čás sku ečnos i či podobu sku ečnos i, k e á není podřazena pod obecné, uza řené ka ego ie, k e á nepodléhá zk eslení, jež y o ka ego ie způsobují, ba dokonce uniká jejich pozo nos i. Jinak ře- čeno, umělecká díla mohou nahlédnou sku ečnos , če ně lidské při ozenos i, bez ámo ání ep esi ní obecnos í, byť jen do jis é mí y a pa adoxní podobě. Schopnos uměleckých děl ymezo a se ůči společenskému sys ému, adokonce oněm něco pods a ného sdělo a , o iž podle Ado na ne ychází zjejich obsahu nebo ze zámě ů jejich ů ců a ů kyň, ale z o málních, es e ických p ocesů, k e é se odeh á ají u ni ř uměleckých děl samo ných (s o .například s.56). P á ě sk ze s é o mální p ocesy jsou umělecká díla uko ena e společnos i, a ak do nich p oniká i lak na obecnos . Díky s é es e ické pods a ě, k e á nich zacho á á o e řenos ůči jedinečnos i, ůzno odos i ajinakos i, ale mohou omu o laku zdo o a , odhalo a jeho li na ungo ání společnos i inaše nímání s ě a, anakonec aké poukazo- a mimo něj. Vci o ané pasáží i e s ých jiných ex ech je ale Ado no ůči míře apřesnos i, sníž mohou umělecká díla oodlišném společenském uspořádání ypo- ída , zd ženli ý. Umělecká díla mnohem spíše upozo ňují na možnos změny ana OPEN ACCESS 156 SVĚT LITERATURY 71 exis enci he e ogeni y, pa ikulá nos i aneoh aničenos i, jež společenský sys ém nebe e po az aběžné nímání ě šinou přehlíží. Ado no y pozna ky přinášejí podně ný náhled na umění, jenž zdů azňuje o - mální uspořádání děl anehledá jejich společenský ýznam jejich íce či méně an- gažo aném obsahu nebo jejich poli ických či mo álních námě ech. Ten o přís up Ado no i umožňuje oceňo a díla jako Hledání z aceného času nebo Becke o y di- adelní h y, jež na p ní pohled nemají spoli ikou nebo společenskými p oblémy nic společného. Přes o je P ous , či spíše jeho dílo, „p o i s é ůli— ao o au en ič- ěji— k i ikem společnos i“ (s.188), když „jako yp a ěč suspendo al sys ém spole- čenských ka ego ií, a ím po azil ná ok na jejich samozřejmos , jeho klamné zdání, že je pří odou“ (s.188), a Becke o ě Konci h y „[n]ep o es ující před edení šudy- pří omné eg ese p o es uje p o i uspořádání s ě a, k e ý poslouchá zákon eg ese ak ocho ně, že již las ně nedisponuje žádným pojmem, k e ý by eg esi kladl odpo “ (s.264). Tako é o hledisko je důleži é, p o ože nám umožňuje přemýšle ospolečen- ské oli umění způsobem, k e ý uměleckých dílech oceňuje jejich odchylky od pře- ládajícího sys ému, jejich ozpo uplnos anejednoznačnos . Vdobě, kdy čas o dochází ke zjednodušo ání, hledání ychlých řešení asnadných odpo ědí, je po řebné si připomína , že e sku ečnos i nic není jednoduché, snadné adobře pochopi elné. V om o ohledu je dle mého názo u Ado no a ilozo ie, če ně jeho u ažo ání oumění, nejcennější. K ali ní překlady do češ iny, jako je případ Po- známek kli e a uře I, pak nabízí dob ou příleži os , jak se sAdo no ými myšlenkami seznámi anebo známos snimi p ohloubi . OPEN ACCESS