Sto dvacet let od narození Óndry Łysohorského

S o d ace le od na ození Ónd y Łysoho ského ON THE 120TH ANNIVERSARY OF ÓNDRA ŁYSOHORSKY g ażyna Balowska Le os uplyne 120 le od na ození egionálního lašského básníka aak i is y Ónd y Ły- soho ského ( las ním jménem E ín Goj), k e ý spa řil s ě lo s ě a 6.če na .1905. e F ýdku. Na odil se jako de á é dí ě do dělnické odiny ho níka Jose a Goje a ka- dleny Aloisie oz. Paliko é. P ním jazykem, odinnou mlu ou, E ína Goje bylo mís ní lašské nářečí. Básník si od dě s í pama o al uchli é slezské písně, k e é zpí ala jeho ma ka při ůzných každodenních činnos ech, ačas o onich později mlu- il při au o ských se káních a ozho o ech. V odině Gojo ých se ale mlu ilo ině- mecky ačesky. Dá se říci, že jazyko á si uace  odině byla od azem mul ie nického, mnohojazyčného amul ikul u ního cha ak e u jeho ehdejšího odného F ýdku. E - ín, s ejně jako další členo é odiny Gojo ých, mlu il se s ými sousedy jazykem, k e- ým ho oslo o ali, edy buď německy, polsky, nebo lašsky, p o ože mezi známé jeho odiny pa řili: uči elka němčiny Lehne o á, Němec Ripka— maji el železářs í, Po- lák Gładysz— pekař, Polák S aś— hu ník, lašský uhlář Sko nica, lašský pe níkář Hesek (Ka el Boga , Několik poznámek kži o ní ilozo ii Ónd y Łysoho ského, 1992; s o .G ażyna Balowska, Laski mik ojęzyk li e acki wkon ekście społecznym ikul- u owym, 2013). Jako dí ě na š ě o al nejp e německou obecnou školu apak německé gymná- zium. K á ce byl aké s uden em českého gymnázia Mís ku, kde byl uči eli os aki- zo án přede ším p o špa nou znalos češ iny. Vdůsledku oho ho odiče přeložili na německé gymnázium. V oce 1924 složil ma u i u aké na německém gymnáziu Os- a ě anásledně p omo al na německé uni e zi ě P aze azískal dok o á . Budoucí básník si u o ži o ní ces u z olil hla ně k ůli s é ma ce. Dlužno doda , že jazyko á o ázka byla  odině Gojo ých s ále ži á, abyla dokonce ipříčinou kon lik ů. Ma ka se o iž domní ala, že společenský ý oj, k e ý p o s é dě i ch ěla, byl  é době možný pouze p os řednic ím německého jazyka, a ak se při sčí ání lidu  oce 1920 ozhodla spolu se s ým synem adce ami p o němčinu jako ná odní jazyk, za ímco o ec p o češ inu. Na zdo y zdělání němčině budoucí básník íce než d a oky po ukončení s udia nenašel upla nění. Po é nějakou dobu s udo al sla is iku na Ka lo ě uni e zi ě P aze apak s á il několik měsíců na s ipendiu na uni e zi ě Římě ana So bonně. V oce 1930 odešel na Slo ensko azačal zde působi jako uči el na s řední škole K emnici apo é na německém gymnáziu B a isla ě. Vle ech 1935–1936 k á ce působil na německém dí čím gymnáziu Os a ě, pak se á il na Slo ensko, na gymnázium T na ě (1936–1937) apo é zno u do B a isla y (1938–1939). Bylo o bouřli é his o ické období, ěsně před ypuknu ím d uhé s ě o é álky, ap o o E ín Goj k ůli s ým an i ašis ickým pos ojům byl če enci 1939 p opuš ěn zp áce. A ak se ozhodl emig o a . Ch ěl je do Anglie pomocí b i ského el yslanec- í e Va ša ě. Bohužel mu ale ú ok nacis ického Německa na Polsko září 1939 za- b ánil odchodu. Jako občan Českoslo enska zd žující se Polsku dos al ozkaz při- OPEN ACCESS 60 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2025 poji se kčeskoslo enské ojenské jedno ce pod elením Lud íka S obody, se k e ou se dos al do SSSR abyl zde in e no án. Díky znalos i několika jazyků byl přeložen do Mosk y, kde začal působi na yšší pedagogické škole. Jako uči el cizích jazyků (hla ně němčiny ačeš iny) po celou álku působil SSSR (Mosk a, Tašken ). Po skončení álky se  oce 1946 á il na Slo ensko. K ůli dří ějším kon lik ům spředs a i eli českoslo enské komunis ické emig ace zobdobí poby u SSSR (ze- jména se Zdeňkem Nejedlým) šak čelil os akizaci. Nakonec byl přija jako uči el německého jazyka a edl gymnaziální ku sy němčiny p o uči elky ma eřských škol. Po álečný ži o p o něj byl ěžký hla ně k ůli nepřízni ému přís upu lády kbásní- ko i samo nému ajeho idejím. Ta o si uace způsobila ne o é zh oucení aléčbu, po k e é již do zaměs nání nenas oupil. Věno al se ýh adně li e a uře, a o i e ý azně omezené míře. E ín Goj zemřel B a isla ě 19.p osince 1989 e ěku 84 le . Byl jedinečnou osobnos í, o mo anou mul ikul u alismem amul ie nici ou e- gionu, jehož dě s í amládí p ošlo období elké hospodářské k ize 30.le ajehož dospělos le ech 2. s ě o é álky aobdobí po álečném. Jak po le ech zpomínal  oz- ho o u p o isk, přes zdělání, k e ého se mu němčině dos alo, se nez o ožňo al sněmeckou kul u ou, ale nez o ožňo al se ani spolskou ani českou kul u ou, k e é se jeho odné zemi p olínaly, nepociťo al ani příslušnos kžádné z ěch o ří ná odnos - ních skupin (T pím za plamen s ých zpě ů, Mladý s ě 1968). Jako zdělaný, ci li ý a alen o aný člo ěk se cí il odcizen, apřiklonil se ke s é odné mlu ě, edy klašskému nářečí, a o nářečí ho noos a ickému. Na om o základě se pokusil sjedno i ysy laš- ských nářečí a y ořil laščinu— s ůj las ní jazyk, k e ý podle něj byl samos a ným, nářečně ůzno odým sys émem, odlišným od sousedních jazyků: češ iny, slo enš iny apolš iny. P o E ína Goje se en o jazyk s al ak o em e nického sebeu čení, neboť básník  é o sou islos i hlásal eo ii oná odnos ní s éby nos i mlu čích lašských ná- řečí, k e é nazý al Lacho é. P o zdů aznění silného spojení s odnou zemí ajejími oby a eli ajako p o es p o i pře ládajícím nesp a edli ým společenským s uk u- ám přijal umělecký pseudonym Ónd a Łysoho sky, čímž na jedné s aně odkazo al na Ond aše— slezského lido ého h dinu, ob ánce mís ního lidu, k e ý 18.s ole í edl ozb ojené po s ání beskydských sedláků p o i německým ba onům, na d uhé s aně k oponymu Łysa Gó a, označujícím kopec, na jehož úpa í E ín Goj p ožil dě s í. Ónd a Łysoho sky debu o al pomě ně pozdě,  oce 1934, edy e ěku éměř 30le , s azkem lašských básní Spiwajuco piaść. Hned o ok později yšel další s azek Hłos h udy (1935) apo é aké Wyb ane wé še (1936). Jednalo se přede ším oangažo ané, e oluční básně, na azující na adice p ole ářské poezie, ale aké obásně jemné, in imní. Díla kladně hodno ili F an išek X.Šalda aJose Ho a, k eří nich spa řo ali podobnos i spoezií Pe a Bez uče. Ozý aly se šak isilné opoziční hlasy sou is- los i sjazyko ou podobou děl abásníkem hlásaným poje ím lašského ná oda. Přede- ším byly zdů azněny nacionalis ické asepa a is ické endence jeho poezie (Zdeněk Va řík, Voj ěch Ma ínek). Přes o Ónd a Łysoho sky usilo al o oz oj s é myšlenky a egionální kul u y a y ořil skupinu Lašsko pe spek ywa, sd užující egionální umělce aspiso a ele. Vypuknu í d uhé s ě o é álky šak jejich činnos pře ušilo. Ónd a Łysoho sky zůs al ě ný s ému jazyku iběhem d uhé s ě o é álky a bás- nické o bě laš ině pok ačo al exilu SSSR. Významnou oli  é době seh ály přede ším překlady do uš iny, zejména jeho an i ašis ických děl, nejčas ěji podle OPEN ACCESS g AżYNA BALOwSKA 61 ilologických překladů Niny Sokolo é, podání mj.Bo ise Pas e naka, Ma iny C e- aje é aAnny Achma o é. Básně Ónd y Łysoho ského se po álečném období ěšily elké oblibě, zejména E opě. VČeské epublice yšel ýbě Aj lašske řéky płynu do mořa (1958), po němž následo al ičeský překlad Jediný pohá (1964; E ich Sojka, Jose Rumel). Byly aké přeloženy, mimo jiné do slo enš iny (Š e ánia Pá ošo á, Ľubomí Feldek), anglič- iny (Ewald Ose s), němčiny (Rudol Fuchs) a ancouzš iny (Pie Ga nie ). VČesku dílo Ónd y Łysoho ského p opago al na přelomu s ole í Jiří Ma an, k e ý jeho kom- ple ní dílo edi o al spolu sPa lem Ganem apubliko al snáz em Lašsko poezyja (1988), pak iBa d swojeho ludu / Eu o-lašsky poe a Ónd a Łysoho sky (2009). Koncep lašského jazyka Ónd y Łysoho ského dnes předs a uje jedinečný jazyko ý akul u ní enomén ajeho ži o ačinnos jsou mimořádně zajíma ým enoménem aké zhlediska iden i y aspolečensko-his o ického hlediska. OPEN ACCESS