Adam Guzdek

A DAM GUZDEK Ing. arch. Adam Guzdek, Ph.D. [email protected] Ateliér obnovy památek Ústav architektury Fakulta stavební Vysoké učení technické v Brně Veveří 331/95, 602 00 Brno, Česká republika 20 Adam Guzdek se narodil 14. srpna 1985 v Havířově. Právě kraj, kde se narodil, možná předurčil jeho budoucí zájem o architekturu a o životní prostředí. Zcela zásadní vliv mělo místo narození. Havířov, nejmladší město v republice, bylo od svého vzniku po druhé světové válce bydlištěm pro ostravské hutníky a karvinské horníky. Vládnoucí komunistická strana v nich patrně spatřovala pevnou oporu nově nastoleného režimu v Československu, což byl důvod, že jejich kultuře bydlení byla věnována mimořádná péče. V ostravské aglomeraci vznikala nová satelitní sídliště, z nichž jediné, které nebylo svázáno se starším sídlem, bylo v roce 1955 prohlášeno samostatným městem. Název Havířov byl vybrán z veřejné celostátní soutěže, kde do užšího výběru se dostaly názvy jako Fučíkov nebo Bezručov . [1] Veřejné stavby, které v protežovaném kraji republiky byly od druhé poloviny 50. let stavěny, se vyznačovaly mimořádnou architektonickou hodnotou a mnohdy svou kvalitou byly srovnatelné s úrovni světové architektury. Přítomnost Beskyd, které se staly rekreačním zázemím nejen nového města, ale celé průmyslové aglomerace, lákaly k výstavbě chatových osad a podnikových zotavoven. Prázdninové dětství Adama Guzdeka je spojené především s údolím obce Krásné pod nejvyšším vrcholem pohoří – Lysou Horou. Architekt – vysněná profese Zájem o oblast techniky projevoval už v mateřské škole, kdy ho fascinovaly řezy čímkoli. Zajímavá je například jeho kresba řezu studní, u kterého přemýšlel nad problémem, jakým způsobem se tam dostává voda, nebo kresba příčného řezu hrobu s rakví, přestože jej naživo nikdy neviděl. Toto „řezové období“ bylo zcela jistě zapříčiněné ilustracemi výtvarníka Gabriela Filcíka v knize Kdo tu bydlí? [2] . Obrázky domů v řezech s „maximalizovaným“ dějem Adama doslova fascinovaly. Raritou rané tvorby Adama Guzdeka je mapa Havířova, kterou nakreslil ve svých pěti letech. Na ní je dobře patrna základní uliční síť s městskou hlavní třídou a velkým kruhovým objezdem, nábřeží, nemocnice a železniční nádraží s tratí včetně přípojné vlečky. Neopomenul znázornit bydliště babičky a hromadné garáže, kam s dědečkem chodíval pro trabanta. Jedinou, snad omluvitelnou, chybou této kresby je, že dle zvyklosti není mapa orientována na sever. V průběhu povinné docházky na základní školy objevoval zákonitosti perspektivy. Pozorováním světa kolem sebe si uvědomoval, že objekty, které jsou v dálce, jsou menší, než ty, které jsou v popředí. Bydliště u havířovského nádraží soustředilo jeho zájem na kresby zejména příměstských pantografových jednotek řady 560, které doslova miloval. Rád kreslil ortogonální pohledy na skutečné i vymýšlené domy, axonometrie vyvozené z pohledů a vnitřní půdorysné dispozice bytů. Milovaná dětská stavebnice Cheva sloužila zejména ke stavbě objektů v řezu tak, aby bylo možné do nich z jedné strany koukat. Stát se architektem toužil už od čtvrté třídy. Mimo několikaleté období, kdy se vzhlédl v úřednické a bankovní profesi, byl při podávání přihlášek na střední školu pevně přesvědčen, kam má následující vzdělávání směřovat. Jeho přijetí na havířovskou střední průmyslovou školu stavební bylo obdobím, kdy se mohl naplno věnovat studiu odborných předmětů Obrázek 1 – Kde se ve studni bere voda? Dětská kresba z roku 1989 (zdroj: archiv Adama Guzdeka) 21 stavebního směru. Miloval je všechny, až na předmět Architektura, který ho ve třetím ročníku vysloveně zklamal. Podobně jako v dějepise se i zde prosadil trend, kdy po nepřiměřeně dlouhém období zabývající se starověkem se soudobému 20. století věnovalo minimum vyučovacích hodin. V maturitním ročníku se usilovně věnoval přípravě na vysněnou pražskou fakultu architektury. Zcela jistě výběr školy podpořila i rozsáhlá výstava Deset století architektury na Pražském hradě. Tu navštívil se svým otcem, který ho v jeho aktivitách bezmezně podporoval. Není možné na tomto místě opomenout vliv otce, či spíše milovaného tatínka, který se Adamovi v oblasti poznávání českých muzeí, památek a měst věnoval naplno a hojně s ním cestoval. Ač vzděláním pouze důlní zámečník, jeho znalosti v oblasti kultury a historie by zostudily mnohé průvodce. Za nejkrásnější období dosavadního života považuje však to, které strávil v Brně při studiích na Fakultě architektury VUT v Brně. Změna školy z Prahy do Brna byla zapříčiněna jednak doporučením rodinného přítele, pražského automobilového designera Václava Krále, a zejména vlastním poznáním, že v Brně je to lepší. Při studiích se konečně mohl maximálně soustředit na profilující předměty, které doplňovaly jeho znalosti a zejména na učitelé, které v mnohém ovlivnily jeho uvažování a myšlení. Vliv docentky Dagmar Glosové dopomohl k vítěznému místu o návrh loga města Havířova. Tato trendová soutěž, která měla město dostat mezi ostatní logo užívající města, byla vyhlášena jako lokální, určena pro místní obyvatele. Brňák Adam Guzdek se na Havířov už díval jinýma očima než jako na město plné historizujících forem socialistického realismu. Ve svém návrhu se snažil využít ojedinělého půdorysného ornamentu, který je tvořen bloky obytných domů vytvářející klidné zelené dvory, tak charakteristické pro město Sorely. Tvorbou logo manuálu pro město se u něj zvýšil také zájem o obor grafického designu, z kterého v hojné míře těží dodnes. Aniž by tušil, že se v budoucnu bude věnovat výuce památkové péče a obnově památek, jeho závěrečné práce na fakultě to možná předurčily. Za bakalářskou práci na téma revitalizace předpolí Květné zahrady v Kroměříži [4] získal první cenu od nezávislé poroty složené z významných brněnských architektů. Ta ocenila především jeho nenásilný přístup, a zejména snahu o maximální využití stávajících historických objektů bez přidávání novodobých hmot. V magisterském stupni ho ve směru racionální architektury ovlivnila dvojice Dagmar Glosová a Jiří Oplatek. Titul architekta získal v roce 2011 obhajobou diplomové práce na téma obnovy a nového využití modernistického areálu památkově hodnotné přádelny v BrněObřanech. [5] Architekt – demonstrant Zájem o okolní prostředí vnímal kolem sebe mnohem intenzivněji až při studiu v Brně. Při dlouhých cestách si pohledem z okna vlaku všímal mnohých změn, které ho netěšily. Pozoroval přestavby domů, u kterých si byl jist, že předtím byly hezčí, ale také úpravy železničních nádraží, která byla zateplována a opatřována barevnými fasádami. Uvědomoval si, že chátrající nádraží v rodném Havířově je vlastně krásné a že podobné zkrášlující zásahy by mu rozhodně uškodily. Proto už v roce 2010, ještě jako student, vyzval Národní památkový ústav (NPÚ), aby učinil kroky k ochraně objektu. Obrázek 2 – Ukázka loga města Havířova z grafického manuálu (zdroj: archiv Adama Guzdeka [3] ) 22 Nádraží v Havířově patří do trojice výpraven (spolu s OstravouVítkovice a Ostravou-Přívoz), které byly realizovány v rámci celkové modernizace ostravského železničního uzlu. Všechna nádraží byla vystavěna v bruselském stylu, který v československé architektuře na přelomu 50. a 60. let zaujal dominantní postavení. Vycházel z úspěchu republikového pavilonu na světové výstavě Expo v roce 1958 v Bruselu. Kvalita nádraží architekta Josefa Hrejsemnou spočívá nejen v zajímavé kompozici horizontálně seskládaných objemů různých funkcí doplněné o vertikálu bytového domu, ale zejména v interiérovém ztvárnění odbavovací haly. Zde se v hojné míře uplatnily materiálové a tvarové bruselské prvky, tedy kvalitní materiály a nezvyklé tvary. Dominantou je diagonálně umístěné schodiště směřující na květinovou galerii a zejména betonový celoplošný prolamovaný podhled, který má snahu se odrážet v mramorové černobílé podlaze. Zpráva v médiích, že nádražní budova se nebude opravovat, ale že se přistoupí k ekonomicky výhodnější demolici vyvolala v některých odbornících neklid. V průběhu roku 2011 oslovil Adam Guzdek architektku Lucii Chytilovou, která se též snažila zburcovat veřejnost. Na jaře 2012 založili ještě s třetím architektem Markem Obtulovičem občanské sdružení Důl architektury, které si vzalo za cíl uchránit před demolicí zejména havířovské železniční nádraží. Následujících několik let se Adam Guzdek intenzivně věnoval činnostem osvěty a v rámci občanského sdružení záchraně nádraží před demolicí. Sdružení se svými aktivitami 1 snažilo ukázat, že kdyby byla vůle, tak by bylo možné drobnými zásahy život na nádraží opět probudit. V prostorách nefunkční nádražní restaurace uspořádalo například inscenované představení ostravského divadelního souboru. Na tuto akci, i s touhou se opět podívat do dlouho nepřístupných nádražních prostor, dorazila stovka zvědavých diváků. K původním zakládajícím členům občanského sdružení se postupně přidávali další lidé, kteří chtěli záchranu nádraží podpořit. Přicházeli s novými nápady, jak nádraží oživit. Velkým a významným počinem byl kulturní týden akce „Nádraží žije!“, které obsadilo celé druhé podlaží výpravní haly. V rámci této akce proběhl i workshop studentů ze škol architektury s cílem ukázat, jak by bylo možné upravit prostranství okolo nádraží a jaké nové funkce by mohly na nádraží vzniknout. Tato činnost občanského sdružení, či nověji již zapsaného spolku zdržela celou investiční akci natolik, že město Havířov i České dráhy od společného záměru nakonec odstoupily. V průběhu těchto let byly členy spolku uspořádány četné přednášky o architektuře města a také komentované prohlídky v rámci celorepublikové akce Den Obrázek 3 – Interiér havířovského nádraží (zdroj: archiv Adama Guzdeka [3] ) Obrázek 4 – Den architektury 2013 (zdroj: archiv Adama Guzdeka [3] ) 23 architektury. Smutnou zprávou je, že se spolku nepodařilo zachránit stejně významnou a krásnou budovu autobusového nádraží architekta Milana Hartla. [6] Architekt – student Na brněnské fakultě architektury pokračoval jako doktorand i ve třetím stupni vysokoškolského studia. Jeho touhou bylo na fakultě zůstat a vyučovat. Tématem výzkumu se stal fenomén hromadné bytové výstavby soustředěný na první velké brněnské sídliště Za Tišnovkou, později známé jako Lesná. Psaní dizertační práce odkládal, co to šlo, protože činnostmi havířovského spolku byl maximálně zaneprázdněn. Studijní povinnosti si užíval, jen když spolu se školitelkou Ivou Poslušnou vedl ateliéry obytných staveb nebo se v rámci předmětu Základy architektonického navrhování věnoval počátečním krůčkům studentů prvních ročníků. V průběhu doktorského studia začal také studovat technické znalectví a oceňování nemovitosti v rámci celoživotního vzdělávání na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně. Certifikát, který jej opravňuje se ucházet o pozici soudního znalce, získal v roce 2015. O rok dříve dokončil roční kurz pedagogického minima pro pracovníky vysokých škol. Komisi zaujal svou závěrečnou prací o metodách výuky architektonického ateliéru, který se výrazně liší od běžné výuky na vysoké škole. Od roku 2012 buduje vlastní architektonickou praxi společně s kolegou architektem Tomášem Kocourkem, kde se věnuje zejména návrhům objektů určených k bydlení. Když pominulo nebezpečí demolice nádraží v Havířově mohl začít se opět naplno věnovat problematice sídliště Lesná v kontextu času. Dizertační práci úspěšně obhájil po roční pauze v červnu 2016. Architekt – učitel Dosavadní a zcela naplňující etapou jeho života je role učitele. Už od roku 2015 působí jako externí odborný asistent v Ateliéru scénografie na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde vyučuje předměty technického kreslení a projektové dokumentace. Od roku 2016 zapustil kořeny na konkurenční Fakultě stavební VUT, kde se na Ústavu architektury stal odborným asistentem v Ateliéru obnovy památek. Ve stejném roce začíná vyučovat také odborný volitelný předmět Architektura na Gymnáziu P. Křížkovského v Brně-Komíně. Od roku 2017, kdy se stal garantem výuky obnovy památek, provedl revizi a úpravu obsahu přednášek klíčového teoretického předmětu a prosadil nový koncept ve výuce ateliérů se zaměřením na obnovu památek. Do výuky se maximálně snaží aplikovat znalosti, které získal v ročním kurzu památkové péče NPÚ. Jako čerstvý absolvent studia architektury si byl vědom, že je mnoho věcí, které by student architektury měl vědět a že se mu takové informace obvykle nedostanou. Je to způsobeno dosavadní výukou přežilých a nevhodných metod obnovy památek. Proto pokládá neustálé sebevzdělávání v oblasti památkové péče za velice prospěšné a žádoucí. Obrázek 5 – Konzultace doktoranda Adama Guzdeka se studentkou třetího ročníku nad ateliérovou prací (zdroj: archiv Adama Guzdeka [3] ) 24 Obnova památek Náplň předmětu určeného pro studenty 2. ročníku bakalářského studia vychází z poznatku, že pro studenty architektury je důležitý všeobecný kulturní přehled s dobrou znalostí dějin architektury a umění. Předmět se snaží po všeobecném úvodu do památkové péče přiblížit urbanistický vývoj na našem území včetně naznačení proměn architektonického dědictví v závislosti na slozích a stylech v průběhu staletí. Velmi podstatné je pochopení dějin památkové péče a vývoje používaných metod obnovy památek. Neodmyslitelnou součástí je povědomí o historických konstrukcích včetně poznání jejich poruch a vhodného návrhu následné sanace. Seminář k předmětu si klade za cíl studenty naučit práci s citovaným textem a umět dobře a srozumitelně popsat kulturní památku. Ateliéry architektonické tvorby Významná změna, kterou do ateliérové výuky pro studenty 2. a 3. ročníku bakalářského studia prosadil je úvodní víkendový workshop. Důkladné poznání řešeného historického objektu a vnímání kontextu s okolním prostředím je pro budoucího architekta naprosto klíčové. Studenti při práci ve skupinách hledají autentické prvky, se kterými následně v průběhu návrhu obnovy pracují a respektují. Na základě vlastního předběžného stavebnětechnického a dílčího stavebně-historického průzkumů jsou maximálně vybaveni znalostmi, které architekt v praxi pro kvalitní návrh potřebuje. Výsledné architektonické návrhy jsou pak v místě řešeného objektu vystaveny pro veřejnost. Kulturní hodnoty krajiny a sídel Volitelný předmět pro studenty v magisterském stupni studia byl vystavěn na základě smutného poznatku, že studenti jsou dokonale „slepí“ vůči svému okolí, ve kterém žijí. Nevnímají jeho krásu ani to, že všude jsou vidět stopy práce člověka, protože se nachází v kulturní krajině. Přednáškový cyklus si klade za cíl naučit je číst kulturní krajinu včetně sídel v jejím vývoji od středověku až po současnost. Mimoškolní možnost poznat historického tradičního hliněného stavitelství nabízí Adam Guzdek ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury v každoročním pořádání workshopu pro studenty Fakulty stavební ve strážnickém skanzenu. Zde mají studenti možnost si vyzkoušet namíchat hliněnou maltu, vyrábět nepálené cihly nebo nanášet omítky. Obrázek 6 – Ateliérový workshop (zdroj: archiv Ateliéru obnovy památek [7] ) Obrázek 7 – Workshop Hlína (zdroj: archiv Ateliéru obnovy památek [7] ) 25 Architekt – „vědec“ Vědecká činnost je nedílnou součástí pracovní náplně akademického pracovníka na vysoké škole. Architektura druhé poloviny 20. století nepřestala Adama Guzdeka fascinovat a v průběhu záchrany nádraží v Havířově se dostával ke stále většímu objemu informací. Pozoroval, že na dosud stojících objektech dochází ke stavebním úpravám, které velice často nenávratně odstraňují autentické charakteristické prvky – okna, dveře, mřížky, fasádní prvky apod. Bohužel se stále jedná o objekty, jejichž kvalitu a krásu vnímá pouze odborná veřejnost, a pro většinu laické veřejnosti jsou to stále „komunistické bedny“. Ve své vědecké činnosti se aktuálně zaměřuje na architektonický detail staveb druhé poloviny 20. století, do kterého zapojuje i studenty. Ti mají za úkol hledat zajímavé detaily a zaznamenávat je včetně popisu a detailních nákresů do identifikačních karet. Na výzkumu se v letech 2017 až 2020 podílelo 216 studentů 2 , kteří zpracovali celkem 987 detailů 131 vybraných objektů v 51 místech České republiky a v 15 místech Slovenské republiky. [8] Tématu hromadného bydlení v druhé polovině 20. století se od studií brněnského sídliště Lesná věnuje i nadále. Objevil zajímavě urbanisticky řešený a po architektonické stránce velice povedený obytný soubor, který je předmětem jeho další výzkumné činnosti. Zajímavou životní zkušenosti byl proces tvorby odborné knihy Brněnský fenomén Lesná, která vychází z jeho vlastní dizertační práce. Knihu vydalo v roce 2021 univerzitní nakladatelství VUTIUM a po grafické stránce byla oceněna druhým místem v kategorii Odborná literatura v prestižní soutěži o nejkrásnější českou knihu roku 2021. Obrázek 8 – Dvoustrana s detailem proskleného ocelového zábradlí brněnského Prioru, dnes OD Tesco (zdroj: Katalog detailů [9] ) Obrázek 9 – Kniha Brněnský fenomén Lesná (zdroj: archiv Adama Guzdeka) 26 Použité zdroje: [1] DAVID, Jaroslav. Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice: kapitoly z moderní české toponymie: místní jména, uliční názvy, literární toponyma. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011. 333 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-200-1913-4. [2] ZÁRUBOVÁ, Noemi. Kdo tu bydlí? . 1. vydání. V Praze: Albatros, 1988. 12 nečíslovaných stran. [3] Vlastní archiv Adama Guzdeka. [4] GUZDEK, Adam. Revitalizace předpolí Květné zahrady v Kroměříži . Brno, 2009. Dostupné také z: https://www.vutbr.cz/studenti/zav-prace/detail/22932. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav navrhování II. Vedoucí práce Pavel Jura. [5] GUZDEK, Adam. CO S TÍM? Rekonverze průmyslového areálu, Brno-Obřany . Brno, 2011. Dostupné také z: 1 Významným počinem spolku Důl architektury je bezpochyby záchrana brutalistní plastiky Směrník, která stávala na piazzetě před nádražím. Svým dynamickým tvarem byla v zajímavém kontrastu vůči přísně ortogonální fasádě hlavního průčelí. Díky veřejné sbírce a nadšení člena spolku Mgr. Jakuba Ivánka, Ph.D. se podařilo betonovou plastiku odkoupit a převést. Zrestaurovaná plastika Směrník dnes stojí před ostravským pracovištěm Národního památkového ústavu. https://www.vutbr.cz/studenti/zav-prace/detail/38579. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav navrhování I. Vedoucí práce Jiří Oplatek. [6] Důl architektury, z.s. [Online]. Dostupné z: http://www.dularchitektury.cz [7] Archiv Ateliéru obnovy památek Ústavu architektury FAST. [8] GUZDEK, A. Detaily a prvky poválečné architektury. In 13th Architecture in Perspective/ 13. Architektura v Perspektivě. Ostrava: VŠB - Technical University of Ostrava, 2021. s. 212215. ISBN: 978-80-248-4552-4. [9] GUZDEK, A. (ed.). Architektonické prvky a detaily staveb poválečné architektury v Československu - 4. kniha. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2020. ISBN: 978-80-2145936-6. 2 V roce 2017 zpracovalo 48 studentů 238 detailů u 29 objektů; v roce 2018 zpracovalo 43 studentů 215 detailů u 38 objektů; v roce 2019 zpracovalo 65 studentů 326 detailů u 54 objektů; v roce 2020 zpracovalo 61 studentů 208 detailů u 30 objektů. Vzhledem k tomu, že některé objekty se v jednotlivých ročnících opakovaly, stejně tak někteří studenti výzkum absolvovali dvakrát, je součet dílčích hodnot rozdílný. Poznámky: 27