Za zakladatelem brněnské jazykovědné germanistiky Antonínem Beerem (1881–1950)

ZA ZAKLADATELEM BRNĚNSKÉ JAZYKOVĚDNÉ GERMANISTIKY ANTONÍNEM BEEREM (1881–1950) „Patřil kvědcům sbohatými znalostmi azkušenostmi ze zahraničí, které získal během častých studijních pobytů na řadě evropských univerzit. Byl to člověk pevného charakteru (…)“,1 napsal oprofesoru germánské jazykovědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vBrně Antonínu Beerovi přední brněnský germanista Zdeněk Masařík (1928–2016), který dále rozvíjel jazykovědné dílo svých předchůdců aučitelů zakořeněné vbrněnské germanistice od dob působení zakladatele tamější germanistické jazykovědné větve. Převážná část života avědeckého působení Antonína Beera je spjata strojúhelníkem měst Třeboň, Praha aBrno. Beerova životní pouť začala vjihočeské Třeboni, kde se 8.května 1881 narodil do české rodiny hodináře azlatníka. Zde také zahájil gymnaziální studia, která dokončil na c. k. reálném gymnáziu vKřemencově ulici vPraze. Po maturitě r.1899 začal studovat germánskou aslovanskou filologii afilozofii na pražské české filozofické fakultě. Kjeho profesorům patřili bohemista Jan Gebauer (1838–1907) agermanista Václav Emanuel Mourek (1846–1911), kteří ovlivnili svého žáka po stránce jazykově-teoretické imetodologické. Mourkův vliv na A.Beera je patrný ivoblasti vědeckých zájmů na poli germanistické filologie. ZMourkových přednášek aseminářů ho oslovilo především čtení gótských textů avývoj německého jazyka sdůrazem na nejstarší německé písemné památky. Na studiích vPraze setrval Antonín Beer do letního semestru 1901 apokračoval vnich pak vletním semestru 1903. Studium apoznatky zgermánské filologie mezitím prohloubil vrámci studijního pobytu ve Vídni vletech 1901–1902, kde studoval umedievistů Maxe Hermanna Jellinka (1868–1938) aCarla von Krause (1868–1952). Na vídeňská studia bezprostředně navázal vletech 1902–1903 vBerlíně. Zde navštěvoval přednášky Gustava Roetha (1859–1926) odějinách německé filologie aliteratury aodvorské kultuře vrchol ného středověku, ke kterým připojil gótská cvičení; vgótštině měli tehdy odchovanci V.E.Mourka uberlínských profesorů velmi dobrou pověst. Vpřednáškách Maxe Roedigera (1850–1918) se seznámil smytologií germánských národů ainterpretací německých památek z8.–11.století. Zaujala ho také gramatická cvičení zaměřená na syntax gótštiny, která vedl profesor srovnávací jazykovědy Wilhelm Schulze (1863–1935), „jehož prvním českým žákem jsem byl ajehož vlídnosti ipoutavosti (…) rád vzpomínal“.2 Řadu Beerových zahraničních studijních pobytů pak uzavírá studium ve Freiburku vakademickém roce 1903/04, kde ho především oslovil svými přednáškami Friedrich Kluge (1856–1926) jako „učitel vynikající amilý, řečník znamenitý. (…) Byl člověk ušlechtilý, pro svou vědu ideálně avytrvale zanícený, mírný“.3 Vdobě freiburského pobytu obhájil A.Beer práci Der gotische absolute Dativ, kterou 1 Masařík, Z.: Die linguistische Germanistik in Brünn — Antonín Beer und Leopold Zatočil. In: Tvrdík, M. — Vodrážková-Pokorná, L.: Germanistik in den böhmischen Ländern im Kontext der europäischen Wissenschaftsgeschichte (1800–1945). Wuppertal 2006, s. 105–112, zde s. 111. 2 Beer, A.: Oldřich Hujer. Naše věda 22, 1943, s.37–49, zde: s.41–42. 3 Beer, A.: Friedrich Kluge. Časopis pro moderní filologii, 13, 2, 1926, s.177–179, zde s.179. Lenka Vodrážková OPEN ACCESS 296 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 vedl profesor Mourek, azároveň složil na pražské české univerzitě rigorózní zkoušky zgermánské aslovanské filologie; koncem února 1904 byl promován na doktora filozofie (PhDr.). Po studiích vyučoval vletech 1904–1920 na středních školách na pražských Královských Vinohradech avČeských Budějovicích, odkud se vrátil zpět do Prahy. Svou středoškolskou pedagogickou činností splnil závazek svého otce, že jeho syn vykompenzuje státní stipendium udělené ministerstvem kultu avyučování za účelem studia na německých univerzitách pedagogickým působením vtrvání šesti let na tuzemských státních středních školách. Dobu středoškolských prázdnin využíval kcestování astudiu odborné literatury vuniverzitních knihovnách po Evropě— vBerlíně, vMnichově, vHolandsku (1912) ave Švédsku, kde vr.1914 pobýval vUppsale aStockholmu. Beerova akademická dráha pokračovala habilitací vr.1916 na české univerzitě vPraze. Jeho habilitační žádost posuzovali vkomisi germanisté Josef Janko (1869–1947) aArnošt Kraus (1859–1943) aprofesor srovnávací jazykovědy Josef Zubatý (1855–1931), kteří ohodnotili předloženou habilitační práci Tři studie ovidech slovesného děje vgotštině jako velmi zdařilou. Profesor Janko poukázal ve svém posudku zejména na „metodologické provedení, akribii avůbec velký přínos“4 práce. Vletech 1916–1920 vyučoval A.Beer jako soukromý docent na pražské filozofické fakultě. Přelomovou událostí vjeho vědeckém iosobním životě bylo založení univerzity vBrně, která se stala od svého založení 28.ledna 1919 dalším centrem vzdělání anositelkou kultury vČeskoslovensku. Kprvním katedrám na brněnské univerzitě patřil také seminář germánské filologie, ujehož kolébky stáli dva ordináři— jazykovědec Antonín Beer aliterární vědec Jan Krejčí (1868–1942). Brněnskou univerzitu pak A.Beer už neopustil: působil zde vletech 1920–1950 jako profesor germánské jazykovědy, ředitel semináře germánské filologie avobdobí 1928 až 1929 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Během svého dlouholetého působení vBrně uplatňoval dvě důležité vlastnosti, ato vědeckou akribii avýborný organizační talent. Jako vynikající organizátor se podílel jak na vědecké činnosti začínající fakulty, tak ina zabezpečení jejího materiálního aprostorového vybavení (např.zde vybudoval základ germanistické knihovny). Po r.1945 se významně podílel na znovuotevření brněnské filozofické fakulty. Zároveň dojížděl do Prahy, kde vzhledem ke ztrátám vpersonálním zastoupení oboru způsobenými vpředválečném období aběhem 2.světové války přednášel avedl semináře. Poslední roky Beerova života zásadně ovlivnil únorový převrat vr.1948. Vsouvislosti spolitickými aspolečenskými změnami ho zasáhla ztráta akademických svobod: jako nekompromisní obhájce striktního oddělení vědy od politiky akritik prokomunistického politického zaujetí některých členů habilitačních komisí byl odvolán ze všech funkcí. Komunistická garnitura sním zacházela jako snedůvěryhodným abyl sledován spodezřením na protistátní činnost sobavou zemigrace. Od dalších postihů ho uchránila náhlá smrt. Zemřel 9.března 1950 vBrně, odkud byl převezen do rodinné hrobky vrodné Třeboni. Vtomto jihočeském městě se tak uzavřel okruh trojice působišť tohoto germanisty ajazykovědce, který byl vTřeboni před 69 lety započat. 4 Masařík, Z.: Die linguistische Germanistik in Brünn— Antonín Beer und Leopold Zatočil. In: Tvrdík, M.— Vodrážková-Pokorná, L.: Germanistik in den böhmischen Ländern im Kontext der europäischen Wissenschaftsgeschichte (1800–1945). Wuppertal, 2006, s.105–112, zde s.109. OPEN ACCESS LENKA VODRÁžKOVÁ 297 Antonín Beer vykazoval voblasti germánské filologie širokou paletu vědeckých zájmů,5 která se promítla ido výuky. Zde pojednával sdůkladnou znalostí problematiky abibliografie iotématech, kterým se bezprostředně vědecky nevěnoval. Ve vědecké práci se zaměřoval zejména na otázky gótské syntaxe, kde navázal na výzkumy gótštiny svého učitele Václava Emanuela Mourka. To dokládá iBeerova disertační práce Kleine Beiträge zur gotischen Syntax. Der gotische absolute Dativ (1904), kde se votázce teorie dativu přiklonil kMourkově tezi, že dativ je vgermánských aslovanských jazycích rozdílný pouze vjeho kvantitativním použití, aodmítl tak názor Heinricha Winklera (1848–1930), že rozdíl vdativu mezi oběma jazykovými skupinami je dán kvalitativně jeho obsahem. Svůj vztah kprofesoru Mourkovi promítl A.Beer také do posmrtného vydání Mourkovy habilitační práce Syntaxis sloves vUlfilově gothském překladě ev. sv.Lukáše na základě srovnání sprvopisem řeckým zr.1883, ve které Mourek nalezl uUlfily „nové svědectví samostatnosti, že totiž nepřekládal, jak se říká otrocky, nýbrž bedlivě přemýšlel avnikati se snažil vducha své předlohy, převáděje nikoli slova, nýbrž smysl znění řeckého (…)“.6 Kopožděnému zveřejnění Mourkovy habilitační práce se pak Antonín Beer vyjádřil slovy, že „(…) příčinou byla jednak kusost probíraného materiálu, jednak však iokolnost, že ootázkách zde řešených Mourek hodlal vydati apozději také vydal obšírné spisy jiné“7. Další Beerovy příspěvky ke gótštině zahrnují osm studií označených jako Gotica, které sice nejsou rozsáhlé, ale hodnotné po obsahově stránce. Jejich přínos spočívá vrozšíření výzkumu gótštiny ajejí syntaxe o perspektivu konfrontace gótštiny sřečtinou, starou horní němčinou astaroslověnštinou. Pro takový metodologický postup byl Beer teoreticky aprakticky skvěle připraven avybaven výbornými znalostmi klasických jazyků astudiem slovanské filologie. Vpříspěvku Wulfila překladatel se zabýval výzkumem Wulfilovy překladatelské techniky vkonfrontaci řečtiny agótštiny; Beerův názor, že je třeba ugótského překladu Bible zkoumat zdiachronního hlediska nejen rozdíly, ale iparalely gótštiny aostatních germánských jazyků sřeckou předlohou, rozporoval tezi znalce gótštiny Hanse Stolzenburga zr.1905, který při výzkumu dospěl kzávěru, že Wulfila jazyk Bible vědomě pořečťoval aže se tedy jedná ořecko-gótský literární jazyk. Bohužel Beer reagoval jen na některé izolované doklady ve Stolzenburgových výkladech ave výzkumu nebyl systematický. Svou pozornost věnoval A.Beer také gótským zlomkům výkladu evangelia sv.Jana, tzv.Skeireins (Skeireins dílo Wulfilovo?, 1907). Zde prokázal na základě rozsáhlé analýzy, že mezi textem Skeireins, určeným pouze pro řecky vzdělané teology, agótským překladem Bible jsou syntakticko-stylistické rozdíly, aproto je Wulfilovo autorství Skeireins sporné. Voblasti gótské syntaxe se A.Beer dále zaměřil na absolutní nominativ vgótštině (Gab es einen gotischen Nominativus absolutus?, 1912), na sloveso bez pronominálního subjektu (Kotázce oslovese bez pronominálního podmětu vjazyce gotském, 1908) nebo na vliv hlavní věty na modus věty vedlejší vgótštině ajiných germánských jazycích (Příspěvek kdějinám otázky ovlivu věty vedlejší vjazyce gotském, 1910), kde potvrdil tezi V.E.Mourka, že 5 Kbibliografii Antonína Beera srov.Zatočil, L.: Antonín Beer— Vědec aučitel. Naše věda, 27, 1950, s.132–142. 6 Beer, A.: Mourkova práce habilitační. Věstník České akademie, 23, 1914, s.92–101, zde s.93. 7 Beer, A.: Mourkova práce habilitační. Věstník České akademie, 23, 1914, s.92–101, zde s.92. OPEN ACCESS 298 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 102, 2020, Č.2 pro volbu modu jsou vgótštině rozhodující vlastní okolnosti věty vedlejší. Všechny příspěvky ke gótštině byly východiskem pro Beerovo syntetizující anejrozsáhlejší dílo Tři studie ovidech slovesného děje vgotštině (I.Dějiny otázky, 1915; II. Oplatnosti předpon fair-, faura-, fra-, dis-, du-, 1918; III. Gyvslovesných složeninách, 1921), ve kterém dospěl na bázi výzkumu bohatého materiálu ca. 760 slovesných tvarů kzávěru, že jejich předpony nejsou na rozdíl od slovanských jazyků formálním prostředkem určitého průběhu slovenského děje. Beerova badatelská práce, její metodologie ivýstupy sice odpovídají tehdejším jazykovědným premisám, ale svým výzkumem gótštiny zkonfrontativní perspektivy přesáhl A.Beer rámec germánské jazykovědy do oblasti srovnávací indoevropské jazykovědy apřispěl kpoznatkům overbálních aspektech ve slovanských abaltských jazycích. Ikdyž bylo později pojetí avymezení obou verbálních aspektů ve vztahu ke slovesnému vidu ve slavistické lingvistické teorii modifikováno, zaslouží si Beerův konfrontativní postup uznání. Včeské germanistice patřil A.Beer svého času knejlepším znalcům gótské problematiky, který dosáhl renomé ivzahraničí, ačkoliv většina jeho příspěvků byla vsouladu stehdejším územ asnahou českého akademického prostředí podpořit rozvoj češtiny jako odborného jazyka psána včeštině avýstupy jeho výzkumů zůstaly mezinárodnímu okruhu znalců známé jen zprostředkované avomezené míře. Dalším okruhem Beerova zájmu byla srovnávací germanoslavistická nebo germanobohemistická jazykověda. Ktéto tematické oblasti se váže studie Ostopách vlivu německého včeštině staré (1905) aNová hypothesa opříčinách změn hláskových (1907), kde se věnoval kromě otázek příbuznosti baltoslovanských agermánských jazyků také možnému vlivu německé přehlásky amonoftongizace adiftongizace na odpovídající hláskové procesy včeštině. Na rozdíl od svého učitele Jana Gebauera agermanisty Josefa Janka zcela odmítl Antonín Beer vtomto směru německý vliv na češtinu aobrátil se jednoznačně proti každému neodůvodněnému vlivu jednoho jazyka na druhý; tato teze ovšem zdnešního pohledu vyžaduje sohledem na poznatky ojazykových kontaktech revizi adoplnění. Vletech 1917–1921 vedl Antonín Beer sprofesorem pražské české germanistiky aliterárním vědcem Arnoštem Krausem polemiku oužívání německých adjektiv böhmisch ačechisch ve významu český. Arnošt Kraus, který vkontextu aktuální doby nastínil záměrně se zkreslením avduchu společenského apolitického programu Realistické strany T.G.Masaryka (1850–1937) tuto problematiku r.1906 vprvním svazku časopisu Čechische Revue (5 sv., 1906–1908, 1910–1912), se vrátil ktéto otázce krátce před koncem 1.světové války. Vtéto přelomové době pro československé dějiny chtěl cíleně prokázat pro mimovědecké účely vývoj kulturní apolitické svébytnosti českojazyčného prostředí, který vyvrcholil vznikem samostatného Československa. Proto vydal včasopisu Naše doba rozsáhlý článek Böhmisch nebo Tschechisch (1917). Na Krausův názor, že přídavné jméno böhmisch postupně ztrácí vjazyce svůj význam ve prospěch adjektiva čechisch reagoval Antonín Beer článkem Kdějinám slov böhmisch ačechisch (1917), kde se pokusil filologickým rozborem na základě historie obou slov ajejich výskytu věcně zodpovědět otázku, kdy, kde aproč byla slova böhmisch aBöhme nahrazena výrazy čechisch aČeche. Na základě zevrubného výzkumu pak dospěl kzávěru, že přídavné jméno böhmisch neztratilo svůj význam aže nedošlo kvýznamovému rozkolu mezi slovy böhmisch ačechisch. Oba germanisté OPEN ACCESS LENKA VODRÁžKOVÁ 299 spolu vedli polemiku až do r.1921, kdy se A.Beer po svých příspěvcích Ještě jednou böhmisch ačechisch. Na obranu. (1921) aDoslov kpřípadu prof. dra. A.Krause (1921) od debaty vzhledem kbezvýchodnosti nalezení společného konsensu na bázi věcných argumentů distancoval. Teprve omnoho let později, krátce před vypuknutím 2.světové války, kdy slavil A.Kraus 80.narozeniny, byla tato ostrá polemika ukončena smírem. Svou vědeckou činnost spojil Antonín Beer také sčlenstvím vřadě předních vědeckých institucí, akademií aspolků, např.Královské české společnosti nauk, České akademii věd aumění aNárodní radě badatelské. Kromě vědecké činnosti byl Antonín Beer spoluvydavatelem časopisu Věda česká (1914–1921). Voblasti redakční práce se seberealizoval vbrněnském časopisu akritickém měsíčníku Naše věda (1921–1950), který založil atéměř 30 let vedl vpozici hlavního redaktora. Od počátku vydávání Naší vědy bylo Beerovým cílem informovat širokou veřejnost ovýsledcích aúspěších českých vědních odvětví apokusit se omezioborovou integraci české vědy alepší vzájemné poznání jednotlivých oborů. Příspěvky A.Beera se objevily také vČasopisu pro moderní filologii, ato již od doby jeho založení. Antonín Beer zde publikoval odborné články ogótštině (např.Ksyntaxi gotské spojky miththanei, 1912) nebo recenze amedailony významných germanistů (např.Friedricha Kluge, 1926). Zásluhou Antonína Beera se plně rozvinula diachronně aširoce zaměřená jazykovědná germanistika vBrně, která vycházela z konfrontační metodologie výzkumu azasahovala do dnes aktuální tematiky vztahu civilizace ajazyka. Svou vědeckou prací zapsal A.Beer brněnskou germanistiku, okterou důsledně pečoval, ato ivýchovou vědeckého dorostu, do širšího kruhu germánského jazykozpytu; ozajištění kontinuity oboru na brněnské univerzitě se postaral jeho žák Leopold Zatočil (1905–1992). Otom, že byl A.Beer příkladným vyučujícím nejen sširokým rozhledem, ale ispřátelským přístupem ke studentům, svědčí sborník Hrst studií avzpomínek (1941), který mu vtěžké válečné době věnovali jeho žáci. „Jako rodilý Jihočech se postupně cítil ve svém nejhlubším bytí jako Moravan“,8 napsal oAntonínu Beerovi Zdeněk Masařík, který si stejně jako další generace brněnských germanistů hluboce vážil Beerova přínosu avýznamu pro obor. Ipřes tematický ametodologický posun daný rozvojem poznatků ve filologických oborech odkazuje současná germanistika na tradice jazykovědného výzkumu profilovaného jedním zpředstavitelů prvních generací tohoto oboru tzv.moderní filologie, jakým byl profesor Antonín Beer. Lenka Vodrážková | Ústav germánských studií FF UK | nám. J.Palacha 2, 116 38 Praha 1 ORCID ID: 0000-0003-3984-385X e-mail: [email protected] 8 Masařík, Z.: Die linguistische Germanistik in Brünn— Antonín Beer und Leopold Zatočil. In: Tvrdík, M.— Vodrážková-Pokorná, L.: Germanistik in den böhmischen Ländern im Kontext der europäischen Wissenschaftsgeschichte (1800–1945). Wuppertal 2006, s.105–112, zde s.105. OPEN ACCESS