Ivana Kolářová, František Štícha: Slovník univerbizátů (zjednoslovnělých názvů)
Abstract
285
Full text
issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.2, S. 285–291 IVANA KOLÁŘOVÁ, FRANTIŠEK ŠTÍCHA: SLOVNÍK UNIVERBIZÁTŮ (ZJEDNOSLOVNĚLÝCH NÁZVŮ) Praha: Academia, 2020, 753 stran ISbN 987-80-200-3131-01 Slovník univerbizátů (zjednoslovnělých názvů) (dále SU) je speciálním lexikonem, který napsala dvojice renomovaných gramatiků Ivana Kolářová (Brno) aFrantišek Štícha (Praha). SU si klade za cíl „poskytnout veřejnosti co nejúplnější seznam jednoslovných názvů vzniklých zjednodušením názvů víceslovných (…), asice takových, které jsou doloženy ve standardních psaných textech současné češtiny“ (s.7). Smysl tohoto slovníku podle autorů tkví 1.vjeho informační hodnotě spočívající vevidenci univerbizátů, jim odpovídajících sousloví avdokumentaci užívání těchto lexikálních jednotek prostřednictvím příkladů zČeského národního korpusu (dále ČNK), 2.vjeho praktickém využití při objasňování významu neznámých výrazů a3.vbudoucím svědectví ovývoji jazyka (s.28). SU se skládá zúvodní, koncepční pasáže (s.7–28), vlastního slovníku (s.31–733), seznamu zdrojů (s.734–751) aliteratury (s.572–753). Vúvodu je podle očekávání— vzhledem kodborné specializaci autorů— věnován dostatečný prostor pojetí univerbizátů, způsobu jejich vzniku (prostřednictvím derivace aelipsy včetně konverze, méně často kompozice), gramatickým vlastnostem či významové motivaci. Podává se také výčet slovotvorných sufixů, jimiž se obvykle tvoří univerbizáty standardní (-an, -ek, -ík/-ník, -ice, -ař/-ář), substandardní (-áč, -as, -árna, -ajda) astandardní isubstandardní (-ka, -ák). Informace kstavbě slovníkových hesel zůstávají bohužel spíše náznakové. Je zřejmé, že tvorba slovníků jakéhokoli typu není snadnou disciplínou, navíc žádný slovník není bez chyb (srov.Čermák 1995, Čermáková 2013, Hanks 2005, Šemelík 2016). Je však škoda, že ačkoli byl SU vydán vprestižním nakladatelství Academia, nedostalo se mu důkladné redakční přípravy. Na vybrané problémy upozorňuji dále vrecenzi, která je psána zlexikografické perspektivy. Do abecedně uspořádaného hesláře bylo zařazeno 1200 apelativních ipropriálních univerbizátů. Autoři vyšli ze slovotvorných monografií M.Dokulila (Tvoření slov včeštině 1 a2, 1962, 1967), P.Hausera (Tvoření podstatných jmen vdobě národního obrození, 1978), E.Szczepańské (Uniwerbizacja wjęzyku czeskim ipolskim, 1994) aze studií dalších autorů, znichž vyexcerpovali výrazy považované za univerbizáty. Dále vyhledávali univerbizáty vkorpusech ČNK řady SYN spříležitostným využitím webového korpusu Araneum Bohemicum Maximum. Ze získaného seznamu slov byly vyselektovány pouze výrazy, „jimž vsoučasném jazykovém úzu konkuruje sousloví stýmž významem aobsahující slovo univerbizátu slovotvorně příbuzné“ (s.27). Frekvenční podmínkou zařazení výrazu do slovníku byly minimálně tři výskyty slova vrůzných zdrojích vkterémkoli zužívaných korpusů. Na základě absolutní frekvence vkorpusu, vněmž je doloženost univerbizátu nejvyšší, byla hesla rozdělena do šesti frekvenčních pásem: 1.svelmi vysokou frekvencí, nad 10.000 dokladů (záchranka ,záchranná služba‘), 2.svysokou frekvencí, 1.000 až 10.000 dokladů (kreditka 1 Publikace vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092. Michaela Lišková OPEN ACCESSOPEN ACCESS
286 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.2 ,kreditní karta‘), 3.se střední frekvencí, 100 až 1.000 dokladů (absťák ,abstinenční příznaky/syndrom‘), 4.snízkou frekvencí, 10 až 100 dokladů (nafťáky ,naftová kamna‘), 5.svelmi nízkou frekvencí, 4 až 10 dokladů (flopáč ,floppy disk‘), 6.sminimální frekvencí, 3 doklady (cívkáč ,cívkový magnetofon‘). Toto rozdělení ale nebere vpotaz fakt, že se učtyř kategorií překrývají hodnoty (1.000, 100, 10), aže tak není zřejmé, do které kategorie slovo vlastně náleží. Srov.Masárna ,Masarykova univerzita‘: frekvence univerbizátu vkorpusu SYN v5 je 10, frekvence hesla je pak hodnocena jako „velmi nízká“, byť podle koncepce zároveň patří do pásma „nízké“ frekvence. Stanovené zásady dále někdy neodpovídají popisu vhesle, např.univerbizát Novohradky ,Novohradské hory‘ má podle SU vkorpusu SYN2013pub 3 doklady (ana jiný korpus se vhesle neodkazuje), ale jeho frekvence není označena jako „minimální“, nýbrž jako „velmi nízká“. Přejděme kmikrostruktuře slovníku. První řádek heslového odstavce tvoří heslové slovo (univerbizát) apo znaku šipky směřující zprava doleva následuje výklad významu vpodobě sousloví („ŠOPÁK ← šopský salát“). Lemma je obvykle psáno velkými písmeny, ta však neumožňují rozlišení variant spočátečním velkým/malým písmenem. Variantní univerbizáty jsou vSU podávány značně nejednotně, srov.a) variantní lemma: „Alzheimer/alzheimer ← Alzheimerova nemoc/choroba“, b) stručná poznámka na stejném řádku: „DOWN ← Downův syndrom (lze down iDown)“, c) rozvitá poznámka na dalším řádku: „KAŤÁK ← Katolický dům (vněkterých moravských městech). Pozn.: Pravopis kolísá jak uuniverbizátů, tak usousloví.“ Nejednotný přístup kzáhlaví pozorujeme idále, srov.heslo „TOURETTE ← Tourettův/ Touretteův syndrom“, kde vzdor nevariantnímu lemmatu aabsenci poznámky nacházíme vexemplifikaci variantní podoby Tourette itourette. Naopak uhesla „CROHN/ CROHN ← Crohnova nemoc/choroba“ není jasné, proč se vzáhlaví opakuje formálně stejný univerbizát (vexemplifikaci je pouze podoba svelkým počátečním písmenem). Lemma „TAXIS ← Taxisův příkop“ je exemplifikováno pouze formou Taxis, přestože vkorpusovém materiálu je doložena také podoba taxis, již uvádí jako jedinou variantu tohoto slova Internetová jazyková příručka. Konečně na rozpor úvodní aslovníkové části SU ukazuje heslo „SACHR ← Sachrův dort / Sachr dort“. Univerbizát sachr je ve slovníkové části zapsán jako nevariantní avsouladu stím je vexemplifikaci uváděn pouze smalým počátečním písmenem. Vúvodu (s.9) se ale píše: „Pravopisná podoba univerbizátů typu sachr/Sachr, alzheimer/Alzheimer není ustálená.“ (Opačné pořadí variant výrazu alzheimer vúvodní aslovníkové části SU je už jen drobností.) Nejasnosti stran podoby záhlaví se neomezují jen na psaní velkého/malého písmena, různě se přistupuje také ksignalizaci variantní vokalické kvantity, srov.hesla benzinka/benzínka, balkonovka/balkónovka, citronovka. Na pečlivé zpracování se rezignuje iuvariant se zdvojeným konsonantem, srov.heslo achillovka, unějž se vSU základní podoba achilovka vůbec neregistruje, přestože uváděné korpusové frekvence zahrnují obě varianty tohoto slova. Význam univerbizátů je vtomto typu lexikonu zcela dostatečně vysvětlen významově ekvivalentním souslovím, které je pro univerbizát motivujícím výrazem. Pouze výjimečně se tento záměr nezdaří. Např.uhesla plodovka je jako význam uvedeno sousloví ,plodová voda‘ atento význam je náležitě ilustrován příkladem testy „plodovky“. Bez dalšího komentáře je však vexemplifikaci dokládán ivýznam ,vyšetření OPEN ACCESS
MICHAELA LIŠKOVÁ 287 plodové vody, amniocentéza‘, srov.Na plodovce jsem nikdy nebyla, neměla jsem důvod. Na internetu jsem četla, že se už dnes dělají nějaké nové testy zkrve aultrazvuku […] ajsou srovnatelné splodovkou. Podobný problém je uhesla Arábie svýznamem ,Saudská Arábie‘. Vyhledáme-li si širší kontext uváděného příkladu Je určitě lepší začínat vpodnebí, jaké panuje vArábii, kde jsou teploty kolem 21 stupňů, než jako loni kolem Středozemního moře, kde mrzlo., zjistíme, že tématem je cyklistický závod snázvem Kolem Ománu. Nechtěně je tak exemplifikován význam jiný, ato ,území Arabského poloostrova‘ (srov.Akademický slovník současné češtiny, dále ASSČ). Deklarovaný význam nemůže dokládat ani příklad zČapkova Krakatitu: všechny vůně Arábie. Zatímco se tento utopický román datuje do dvacátých let 20.století, Saudská Arábie vznikla až vletech třicátých; zde se zřejmě jedná ovýznam ,země Blízkého východu aseverní Afriky obývané arabskými národy‘ (ASSČ). SU nabízí bohatou exemplifikaci svelkorysým kontextem heslových slov. Formální stránce této části heslového odstavce však byla věnována snad nejmenší pozornost. Řada citovaných zdrojů vzávěrečném seznamu zcela chybí, některá díla jsou mylně zařazena do jiného seznamu, než do kterého náležejí (české/světové zdroje, beletrie / odborná literatura aliteratura faktu apod.). Vseznamu internetových zdrojů se nesmyslně objevuje údaj vpodobě „České dráhy (staženo zinternetu)“. Mnohokrát jsou porušena stanovená pravidla, jak se suváděním zdrojů má nakládat (s.734), některé údaje jsou navíc, jiné naopak chybějí, některé názvy zdrojů se vslovníkové části uvádějí vjiné podobě než vjejich závěrečném seznamu. Překladové zdroje jsou vněkterých případech označovány výhradně jako „překlad prózy“ (s.567) či „překladová próza“ (s.646). Někdy se tato upozornění uvádějí současně súdaji oautorovi anázvu díla, srov.„T.R.Field, Mordochium— překlad poezie“ (ikdyž zrovna vtomto případě opřeklad nejde). Explicitní upozornění na překladový text by bylo výhodné, kdyby se tak dané exemplifikace značily důsledně; vSU jsou však citovány ipřekladové texty, vnichž toto upozornění chybí. Na s.452 je jako zdroj citace uveden pouze „B.Hrabal“, vseznamu zdrojů ale od tohoto autora nalézáme celkem deset různých děl. Četné jsou nejrůznější písařské chyby. Je třeba ocenit, že autoři SU nerezignovali na stylové hodnocení slov, přestože voblasti stylu neexistují zcela objektivní ajasně vytyčené hranice. Autoři upozorňují, že je třeba počítat spřechody istylovou nevyhraněností některých výrazů aže uživatelé SU mohou mít na některé stylové charakteristiky odlišný názor. Jistě by ale bylo přínosné, kdyby byly užívané charakteristiky jednoznačně vymezeny. Jako historismus jsou neproblematicky hodnocena hesla cívkáč ,cívkový magnetofon‘, deskáč ,deskový fotoaparát‘, kotoučák ,kotoučový magnetofon‘ nebo osmiletka ,osmiletá škola‘. Heslům měšťanka ,měšťanská škola‘, kádrovka ,kádrové oddělení‘, nouzovka ,nouzové platidlo‘ nebo obloukovka ,oblouková lampa‘ však kvalifikátor historismus udělen nebyl, přestože bychom jej očekávali. Teoreticky se nijak neupravuje ani to, kdy se blíže určuje určitý slang akdy nikoli. Např.výraz sálovka ,1. sálová kopaná / sálový fotbal; 2.sálová obuv / sálové boty‘ je označen jakožto sportovní slang (1) ajako sportovní slang, resp.profesionalismus (2). Jako sportovní slang je chápán také univerbizát zónovka ,zónová obrana (ve sportu)‘. Naproti tomu výrazy čestňák ,čestný gól‘, čtverák ,čtverný skok / toeloop / salchow / flip / rittberger / lutz‘ nebo klíčák ,klíčový zápas / klíčové utkání‘ nesou pouze charakteristiku slang (nikoli sportovní), přestože jsou na OPEN ACCESS
288 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 104, 2022, Č.2 oblast sportu silně vázány. SU by pochopitelně prospěla jednotnost zápisu stylových charakteristik stejného druhu, srov.„standard (termín)“ (s.163), „standard, termín“ (s.257), „standard, užíván iterminologicky“ (s.348). Kpředpokládaným přínosům SU, které jsou zmíněny vúvodním odstavci, bych závěrem doplnila, že lexikografické zpracování určitého výseku slovní zásoby může podnítit následný lexikologický, resp.lingvistický výzkum (jako se to stalo např.po vydání Slovníků neologizmů 1, 2, Martincová et al., 1998, 2004), slovník lze využít jako učební pomůcku na středních či vysokých školách nebo krozšíření substandardní slovní zásoby (vzhledem kjejímu významnému podílu vSU) např.ustudentů češtiny jako cizího jazyka. Slovník může být chápán nejen jako svědek jazykového vývoje, nýbrž iproměn světa mimojazykového. Aby se slexikony skutečně pracovalo, je třeba vycházet vstříc uživatelským potřebám. Je proto škoda, že SU byl zveřejněn pouze vtištěné podobě. Při současné změně uživatelských návyků, kdy se dramaticky přesouvá pozornost od tištěných lexikonů konline platformám, považuji za značnou nevýhodu, že SU není dostupný také velektronické podobě (na rozdíl např.od Slovníku afixů, Šimandl et al., 2016–2018). Vrozporu suživatelskou vstřícností je bohužel také rezignace na dokonalé zpracování lexikonu, jehož sice nikdy nelze vplné míře dosáhnout, ale zároveň by se na tuto— zdánlivě sysifovskou— snahu nemělo nikdy rezignovat (srov.Hanks 2005). LITERATURA Akademický slovník současné češtiny line. [online] (2017–2022). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. <https://slovnikcestiny.cz>. (ASSČ) Čermák, F. (1995): Slovníkářovo desatero. In: F.Čermák— R.Blatná (eds.), Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, s.113–114. Čermáková, A. (2013): Jaký slovník uživatelé češtiny potřebují? OSlovníku současné češtiny nakladatelství Lingea. Slovo aslovesnost, 74, 3, s.195–210. Hanks, P. (2005): Johnson and Modern Lexicography. International Journal of Lexicography, 18, 5, s.243–266. Internetová jazyková příručka [online] (2008–2022). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. <http://prirucka.ujc.cas.cz/>. Martincová, O. akol. (1998, 2004): Nová slova včeštině: Slovníků neologizmů 1, 2. Praha: Academia. Šemelík, Martin (2016): Rozhovor sprof. Henningem Bergenholtzem. Jazykovědné aktuality, 53, 1–2, s.71–75. Šimandl, J. akol. Slovník afixů užívaných včeštině (2016–2018). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. <http://www.slovnikafixu.cz/>. Michaela Lišková | oddělení současné lexikologie alexikografie, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. | Letenská 4, 118 51 Praha 1 https://orcid.org/0000-0002-5941-3235 [email protected] OPEN ACCESS