Bezvýznamnost a/nebo bezesmyslnost. In memoriam Milanu Jankovičovi
Abstract
191
Full text
Bezvýznamnost a/nebo bezesmyslnost In memoriam Milanu Jankovičovi Jaroslav Mestek [email protected] MEANINGLESSNESS AND/OR SENSELESSNESS IN MEMORY Of MILAN JANKOVIČ An interpretation of the Czech word “bezvýznamnost” (literally: without meaning) and the Czech neologism “bezesmyslnost” (literally: without sense). In Czech language words using the prefix “bez” (without) are not synonymous with derivatives made by using the prefix “ne” (not). This corresponds with the Aristotelian term “steresis” for weaker properties of negativity and negation. In this way, the concepts of “meaning” and “sense” enter into alogical relationship with Peirce’s arrow. KLÍČOVÁ SLOVA: Čeština— Jankovič Milan— metanegace— Peirceova spojka— smysl— steresis— význam Czech— Jankovič Milan— meaning— metanegation— Peirce’s arrow— sense— steresis Vroce nedožitých devadesátin zemřel Milan Jankovič (1.9.1929— 5.1.2019), sMojmírem Grygarem poslední zžijících žáků Jana Mukařovského. Bylo to poprvé anaposledy, když Milan Jankovič neodpověděl na mail autora tohoto textu, ato na mail poslaný na Štědrý večer roku 2018 anyní znovu posílaný na věčnost snesplněným přáním: Do nového roku 2019 Vám přeji trvale udržitelné zdraví amnohé radosti, vneposlední řadě nad Vaším životním dílem, které je pro nás mladší výzvou azásadním zdrojem inspirace. Zrovna se zabývám Vaším oblíbeným tématem unikavosti smyslu, který řeším pojmy beze-smyslnosti abez-významnosti, se subtilním odklonem od pojmů ne-smyslnosti ane-významnosti.1 Spřihlédnutím kNesamozřejmosti smyslu,2 akveškerému Jankovičovu bytostnému tázání vedoucímu ke smyslu, nechť se citovaná korespondence vzrcadle života asmrti rozvine na hold. 1 Ze soukromé korespondence od Jaroslava Mesteka pro Milana Jankoviče odeslané 24.12.2018. 2 Jankovič 1991. OPEN ACCESS
192 SVĚT LITERATURY 60 Komponent „bez“ resp.„beze“ je vtomto textu vneposlední řadě důležitým stylistickým prostředkem autora aje užit vědomě apodle určitého plánu. Závisí-li však funkční hodnoty stylistických prostředků na celkové jazykové průpravě čtenáře ataké na stupni jeho vzdělání estetického, je třeba připustit, že tu není úplně bezvýznamným činitelem ani vědomí nebo poznatek, že je nějakého prostředku vliterárním díle autorem užito vědomě apodle určitého plánu. Ustylistických prostředků výraznějších záleží samozřejmě ina tom, ojaký celkový plán tu jde.3 „Smysl“ a„význam“ lze interpretovat včeštině jako sounáležitost (něm.: die Verbundenheit) dvou vzájemně na sebe poukazujících pojmů. Podle předběžného výměru: smysl postrádající význam je smyslem bezvýznamným, bez ohledu na to, že zdůrazňování bezvýznamnosti je způsobilé nastolit význam nový; význam postrádající smysl je významem beze smyslu, bez ohledu na to, že zdůrazňování bezesmyslnosti4 je způsobilé nastolit smysl nový.5 Akcentování bezvýznamnosti či bezesmylnosti se řadí ke způsobům, jak jevům audálostem dát tak říkajíc nový život. Oprovozu smyslu, resp.bezesmyslnosti avýznamu, resp.bezvýznamnosti svědčí následující tři příklady, věnované osobnímu vztahu literárního vědce Milana Jankoviče ahistorika Martina Kučery: a) Muž bez vlastností Roberta Musila je román oúředníkovi běžného významu, jenž, zdánlivě beze smyslu, nepřijal nabídku na významnější úkol azačal se pak setrvale chovat bezesmyslně, aby se tím se stal smysluplnou literární postavou apředlohou. b) Webový portál Paměť národa, který byl spuštěn vroce 2008 ajehož hlavními garanty jsou instituce Post Bellum, Český rozhlas aÚstav pro studium totalitních režimů, vněkolika projektech usiluje především oto, aby svědectví pamětníků neupadla do zapomnění, čímž fixuje výpovědi ohistorických událostech. Jde-li ofakta neznámého či zapomenutého významu, jichž se týkají ustálená slovní spojení o„bílých místech historie“ či „propadlišti dějin“, jsou to fakta beze smyslu, která teprve svědectvím onich interpretačně získají nový smysl astanou se smysluplná. Koncepce osoumraku lidstva, jako kdyby již nikdy nebylo co interpretovat, se vrománu Karla Čapka Válka smloky— vliterární postavě romantického filosofa Wolfa Meynerta— jeví jako varování. c) Šoa, skutečnost eufemisticky zvaná též holokaust, měla zásadní význam vzhledem kideologii amoci, jimž sloužila. Konec druhé světové války však odsoudil tuto technologii smrti jako zrůdnost beze smyslu. Leč památníky dávají nový smysl tomuto bezmeznému utrpení. Má smysl postát před plastikou Aleše Veselého Brána nenávratna odhalenou vroce 2015 na nádraží Praha-Bubny, aposečkání utéto dvacetimetrové kolejnice směřující do nebe rozhodně nelze interpretovat podle divadelní hry Samuela Becketta Čekání na Godota. 3 Horálek 1954, s.153. 4 Neologismus vytvořený svkladnou samohláskou „-e-“ podle jazykového citu autora, který je rodilý mluvčí. 5 Problematika zřetězení obou těchto kroků na způsob sekvenčního kalkulu přesahuje celkový plán tohoto textu. OPEN ACCESS
JAROSLAV MESTEK 193 Sledované diskontinuální posuny významu a/nebo smyslu, vedené přes bezvýznamnost a/nebo bezesmyslnost, mohou nastat, pokud není ve hře elementární kontinuální posun významu a/nebo smyslu včase, resp.kontextu. Závěr básně „… Nechť promluví Bernard zClairvaux“,6 napsané krátce po požáru vCathédrale Notre-Dame de Paris azmiňující problematiku běženců, není nápravou nějaké diskontinuální bezvýznamnosti a/nebo bezesmylnosti, resp.absence Bernarda zClairvaux. Vztah, resp.relace pojmu „smyslu“ apojmu „významu“, vpředeslané interpretaci včeštině vedené metateoretickou terminologií pro oba tyto pojmy tvořenou uvýznamu předložkou „bez“ ausmyslu předložkou „bez“ či „beze“ nebo předponou „bez-“ či „beze-“, vystihuje deficientní modus kteréhokoli zobou těchto pojmů, zároveň sytící druhý zobou pojmů novou vlastností ztéže úrovně metateoretické univerzality tak, že signifikuje úroveň univerzality bližší empirické singularitě. Opačný postup, jdoucí od úrovně univerzality bližší empirické singularitě kuniverzalitě bližší úrovni metateoretické univerzality, opravňuje využití „řeči“, jakožto „přirozeného jazyka“7— včetně příkladů přiměřeně čerpajících zprovozu jazyka. Vtomto výměru lze nalézt, zhlediska usuzování, rozdíl mezi dedukcí aindukcí, spřihlédnutím kabdukci. Chce-li autor vtakovýchto případech výslovně říci, že nevylučuje možnost působení obou faktorů zároveň, může tak učinit pomocí podvojného spojovacího výrazu a/nebo (či spíše nebo/a). Včeštině se tento výraz příliš neujal, ale vpřípadech, kdy je přesné, jednoznačné vyjádření žádoucí (jako tomu bývá zejména vtextech právní povahy ave vyjadřování přísně vědeckém), je velmi vhodné tohoto výrazu užít.8 Sledovaná linie, zvláště její přesahy do „konceptu jazykové metanegace“,9 imunizuje výklad iproti případným námitkám týkajících se metanegace jakožto metajazykové negace pojmů „smysl“ a„význam“, odhlížejících od jejich tvrditelnosti avyužívajících disjunkci knepodloženým tvrzením okontradiktoričnosti metateoretických pojmů. Kdefinování negací lze marginálně podotknout, že deficientní modus ve výměrech sounáležitých pojmů se osvědčil kupříkladu pro obdobně koncipovaný výměr pojmu „analogia attributionis“ avýměr pojmu „analogia proportionalitatis“ ve vztahu, resp.relaci „kontrafaktuality analogie“.10 Je však mezi sounáležitými pojmy „význam“ a„smysl“ relace kontrafaktuality, nebo alespoň relace slabší negativity? Dále tento text vyzdvihne azobecní některé jazykovědné aspekty včeštině založené dvojicí pojmů „bezvýznamnost“— „bezesmyslnost“, poněkud se vymykající zpřekladů dvojice pojmů „význam“— „smysl“ včeštině avangličtině, zvláště pak zbohaté azávažné genealogie těchto pojmů ve 20.a21.století voborech analytické filosofie jazyka asémiotiky. Ale každý jazyk má své nepřevoditelné nebo jen těžce ase 6 Mestek 2019, s.18. 7 Bez ohledu na to, že termín „přirozeného jazyka“ nepatří do přirozeného jazyka. 8 Daneš 1994, s.134. 9 Hirschová 2017. 10 Hönigová— Mestek 2013, s.93–94. OPEN ACCESS
194 SVĚT LITERATURY 60 ztrátami převoditelné momenty, jak tento aspekt vsoukromé korespondenci sautorem tohoto textu prozíravě komentoval literární vědec Ivo Pospíšil. Václav Flajšhans dodává kPříručnímu slovníku jazyka českého (1935–1957), že: „Mohl dále připojiti výklad o‚bez— beze‘, připojiti hesla ‚beze lsti‘, ‚beze cti‘ apak normalisovati složeniny (nyní při ‚bez‘ klade vzorem ‚beze smyslu‘, avšak složeniny ukazují jen ‚bezsmysl-‘).“11 Tuto interpretaci, včeštině využívající komponent „bez“ resp.„beze“, legitimně zužuje pozice, kterou zaujal František Štícha: „Za těsný jsem považoval pouze ten přívlastek, jehož vypuštěním by vznikla věta nepravdivá nebo věta beze smyslu …“12 Předeslaná interpretace, včeštině využívající komponent „bez“ resp.„beze“, není vystavena případným námitkám založeným na komponentu „ne“ ve výrazech „nesmyslnost“ a„nevýznamnost“. … včeské slovní zásobě […] značnou, ikdyž ne podstatnou část adjektivních kontrastních dvojic tvoří kontrasty slovotvorné […] Vrámci této skupiny zaujímá zvláštní postavení početná řada dvojic, jejichž jeden člen je tvořen pomocí předpony bez- […] Nejvýraznější soubor kontrastů slovotvorných je zastoupen vpárech, vnichž jeden člen tvoří odvozenina se záporovou předponou ne-. […] Ve srovnání sjinými skupinami slovotvorných opaků se vyskytují uzáporných adjektiv méně často synonymní podoby.13 Podle citovaných poznatků je legitimní předeslaná interpretace slova „bezvýznamnost“ aneologismu „bezesmyslnost“, včeštině striktně využívajících slovotvorný kontrast komponentem „bez“ resp.„beze“ anevstupujících do synonymního vztahu sodvozeninami tvořenými pomocí slovotvorného kontrastu komponentem „ne“, včetně záporové předpony „ne-“. To odpovídá aristotelskému termínu „zbavenosti“ (řec.: steresis) pro slabší vlastnosti negativity azáporu, jenž také „… vlastně odpovídá logické disjunkci slabé, nevylučovací.“14 Atím se pojmy „smysl“ a„význam“ dostávají do jazykového vztahu podvojného spojovacího výrazu „a/nebo“, vtomto případě synonymního svýrazem „nebo/a“, ado logického vztahu Peirceovy spojky (angl.: Peirce’s arrow). LITERATURA: 11 Flajšhans 1935, s.192. 12 Štícha 1992, s.255. 13 Červená 1979, s.240–243. 14 Daneš 1994, s.134. Červená, Vlasta. „Kslovotvorným adjektivním kontrastům“. Naše řeč, 1979, roč. 62, č.5, s.240–244. Daneš, František. „Ospojce nebo“. Naše řeč, 1994, roč. 77, č.3, s.133–138. Flajšhans, Václav. „Předložka bez asloženiny“. Naše řeč, 1935, roč. 19, č.6–7, s.187–194. Hirschová, Milada. „Metanegace“. In CzechEncy: Nový encyklopedický slovník češtiny. Eds Petr Karlík— Marek Nekula— Jana Pleskalová. OPEN ACCESS
JAROSLAV MESTEK 195 [on-line]. [cit.28.2.2019]. Dostupné z<http://www.czechency.org/slovnik/ METANEGACE>. Hönigová, Alena— Mestek, Jaroslav. „Bacha na analogie“. Teorie vědy, 2013, roč. 35, č.1, s.83–96. Horálek, Karel. „Kmetodice stylistického rozboru“. Naše řeč, 1954, 37, č.3–6, s.152–154. Jankovič, Milan. Nesamozřejmost smyslu. Praha: Československý spisovatel, 1991. Mestek, Jaroslav. „Katedrála“. Artikl, 2019, roč.6, č.5, s.18. Štícha, František. „Ještě opřívlastku volném atěsném“. Naše řeč, 1992, 75, č.5, s.255–258. OPEN ACCESS