Typický studenoválečný román? Sešit nalezený v Sunčchonu Romana Kima

Typický studenoválečný román? Sešit nalezený vSunčchonu Romana Kima Miriam Löwensteinová Univerzita Karlova miriam.lowensteino[email protected] Matěj Valošek Univerzita Karlova matej.valo[email protected] Yu Sunbee Hankuk University of Foreign Studies [email protected]om MIRIAM LÖWENSTEINOVÁ — MATĚJ VALOŠEK — YU SUNBEE AREPRESENTATIVE OF COLD WAR FICTION? ROMAN KIM’S THE NOTEBOOK FOUND IN SUNCH’ON Roman Kim (1899–1967) was aSoviet Korean writer, Orientalist and counterintelligence officer, well- -known in the 1950s and 1960s Eastern Europe as the author of political and spy novels such as The Girl from Hiroshima (1954), The Cobra under the Pillow (1962), The School of Phantoms (1965). This paper analyzes his famous novel The Notebook Found in Sunch’on (1951), its authenticity and message, not from the point of view of its literariness, but in the context of the 1950s. In this book Roman Kim openly accused Americans and Japanese that by the Korean conflict they tried to realize the “first of their ABC plan” leading eventually to World War III. KLÍČOVÁ SLOVA: Studenoválečný román— Roman Kim— Sešit nalezený vSunčchonu Cold War Fiction— Roman Kim— The Notebook Found in Sun’chon DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2023.1.9 FAKTA, KONTEXT AOTÁZKY Roman Kim (1899–1967) byl jednou znejvýraznějších tváří studenoválečné literatury nejen vSovětském svazu, ina československé scéně působil svými romány, které by bylo možno žánrově zařadit nejspíše ke špionážním/dobrodružným prózám, vpadesátých letech však byl jejich obsah prezentován jako fakta.1 Původem (etnický 1 Ruské studie (Kulanov 2014, 2016, 2018) apo nich korejské (Kim Hongdžung 2014 a2015) označují tvorbu Romana Kima za detektivní či dobrodružnou, což ovšem neodpovídá OPEN ACCESS 122 SVĚT LITERATURY 67 Korejec, narozený ve Vladivostoku), vzděláním (studia anásledný desetiletý pobyt vJaponsku), bydlištěm (Sovětský svaz) azaměstnáním (důstojník sovětské špionážní služby) měl ty nejlepší předpoklady pro vytváření věrohodných, fakty či reáliemi nebývale podložených narativů, což vkombinaci sinspirací sovětskými válečnými spisovateli, literárními schopnostmi, ovšem inezbytným ideologickým vybavením dalo základ typu iznámosti jeho děl. Nejvíce se jeho knihy šířily zeměmi východní Evropy, zvláště od korejské války vobrovských nákladech iopakovaných vydáních, některé byly přeloženy do jazyků zemí sovětského bloku.2 Popularita Romana Kima utichla po jeho smrti, známý apřipomínaný zůstal pouze vSovětském svazu. Zajímavé je, že zatímco jeho nejslavnější román Sešit nalezený vSunčchonu3 nebyl nikdy přeložen do korejštiny ana rozdíl od dalších spisovatelů— etnických Korejců nebyl donedávna vůbec zmiňován (na Jihu je to vzhledem kpoválečnému antikomunismu logické, na Severu ovšem nevysvětlitelné),4 ačkoliv má nejen korejské téma, zasazení, postavy iautora, druhé Kimovo ceněné dílo, Děvčátko zHirošimy, je vJaponsku, vněmž se odehrává, nejen známé, ale ianalyzované, což dokazuje mimo jiné obsáhlá studie Noria Sakanaky „Roman Nikolayevich Kim and the Strange Plots of His Mystery Novellas“.5 Hodnotit tvorbu Romana Kima bez kontextu není možné. Pochopitelně se jedná odobovou literaturu sjasným poselstvím, hyperbolizovanými modelovými postavami, redukovanými atypizovanými sohledem na bipolární svět aaplikovatelnými na tehdejší propagandu. Ne všechna jeho díla mají stejnou literární kvalitu iváhu, ne ve všech také využívá své orientalistické znalosti,6 pro něž ho velebí inemnozí současní badatelé. Každopádně je to produkce zajímavá, zapomenutá ane zcela objektivně hodnocená, což ukázala mj.jeho osobě idílu věnovaná konference vroce 2016. 7 obsahu ani stylu všech jeho knih. Nejblíže mají ke špionážním románům, ikdyž žánr tehdy vsovětském bloku teprve vznikal. Proto přirovnání kIanu Flemingovi abondovkám zkonference oRomanu Kimovi (viz dále) poněkud kulhá, stejně tak se nedají všechny jeho publikace shrnout pod jedno označení. Ke špionážním by se mohly přiřadit Škola přízraků aKobra pod poduškou zšedesátých let, ovšem dva nejznámější— Sešit nalezený vSunčchonu aDěvčátko zHirošimy nepatří mezi zábavnou prózu svojí prvotní intencí. 2 Roman Kim napsal čtyřiašedesát kratších idelších próz, které byly přeloženy do dvanácti jazyků, anáklady jeho knih se celkově odhadují na téměř dva miliony. Nejvíce vydání měl Sešit nalezený vSunčchonu, celkem devatenáct, následuje Děvčátko zHirošimy sdeseti vydáními. 3 Vcelém článku používáme současnou českou vědeckou transkripci korejštiny apro názvy knih populární přepis: vydání románu vpadesátých letech vycházela zruské normy azneznalosti se město vtitulu přepisuje jako Sunčon aSunčen. 4 Minimálně do roku 1956 byla severokorejská literatura na sovětskou výrazně napojena aexistence románu by měla být korejským spisovatelům známa. 5 Sakanaka 2017, s.149–165. 6 Kim používá ve svých prózách častěji japonské motivy, nutno říci, že vhojné míře aspřesvědčivostí. 7 Ve zprávě okonferenci najdeme reprezentativní sumář údajů oRomanu Kimovi ijeho hodnocení. Podrobněji Kim 2016, s.82–91. Autoři opakovaně zmiňují jeho akademické předpoklady, překladatelské schopnosti (zvláště převod Akutagawy Rjúnosukeho do ruštiny), práci vkontrarozvědce (1923–1937), zatčení (1937), propuštění zvězení (1945) arehabilitaci (1957). Jednotlivé příspěvky Kima hodnotí znejrůznějších pozic (většinou však OPEN ACCESS MIRIAM LöwENSTEINOVá — MATĚj VALOŠEK — YU SUNBEE 123 Vtéto studii nebudeme připomínat spletitý život Romana Kima se strmými vzestupy apády, vazbami na sovětského vůdce Nikitu Chruščova, vězením či špionážní činností: ktomu existuje řada dat aspekulací ajsou shrnuty vknize Aleksandera Kulanova.8 Také se nehodláme věnovat jeho podřadnějším dílům, východiskem nám byly překlady na území někdejšího Československa azvláště dílo Sešit nalezený vSunčchonu, vydané vdobě korejské války aexplicitně této válce věnované. Zajímá nás nejen jeho publikování, ale zejména realizace: kčemu autorovi korejská realita slouží azda je zástupná, na čem vystavěl dějovou linii ajak funguje, koho představují základní postavy ajak celek působí ve studenoválečné tvorbě sovětského bloku. PRODUKCE ROMANA KIMA VČESKOSLOVENSKU AUVEDENÍ SEŠITU NALEZENÉHO VSUNČCHONU VČeskoslovensku vyšlo během padesátých ašedesátých let vpřekladech zruštiny několik Kimových próz, jejichž výběr ukazuje mj.na šíři jeho tematického záběru. Vchronologickém pořadí se nejprve objevil Americký Parnas (Československý spisovatel, 1950), od roku 1951 ho následoval Sešit nalezený vSunčchonu (na pokračování včasopise Květy, tři vydání vNašem vojsku, rovněž slovensky jako Sošit najdený vSunčene, Tatran, 1952), Děvčátko zHirošimy (Mladá fronta, 1955), Kobra pod poduškou (Saturn, 1966) aŠkola přízraků (Saturn, 1967). Každou zknih kromě posledních dvou jmenovaných vydalo jiné nakladatelství avprvních případech se jedná otehdy prestižní vydavatele. Lze se domnívat, že výběr nakladatelství také souvisí sobsahem knihy: Americký Parnas— fiktivní dialog ruského novináře sAmeričanem, reprezentujícím úpadkovou literaturu avysvětlujícím fungování tamního, na penězích založeného knižního trhu9— je určen vprvé řadě spisovatelům. Sešit nalezený vSunčchonu je určen primárně vojákům, alespoň vtiráži nebo na záložkách některých vydání: kladných), oceňují jeho službu vlasti, konečnou (sovětskou) identitu, literární styl, vyjadřují přesvědčení, že není dostatečně oceňován, vyzdvihují jeho humor, alternativní pojetí detektivního příběhu ipostavy detektiva atd. Vžádném příspěvku nezaznívá kritický hlas, nikdo se tedy nevěnuje ideologickým dezinformacím aúčelovosti jeho textů. Pokud jde onečetné současné korejské články (viz seznam literatury), vycházejí zknihy Aleksandera Kulanova avžádném směru nepřesahují jeho informace, což znamená redukci osoby spisovatele na sumu zajímavostí pro korejské publikum vzhledem kpadesátiletému státnímu antikomunismu nepředstavitelných. Vtomto výčtu se analýza Sešitu nalezeného vSunčchonu neobjevuje, pouze menší zmínky ojeho angažovanosti vKim 2015, s.150–153. 8 Kulanov 2016 a2018. Jedná se ovysoce spekulativní aveskrze pozitivně laděné publikace. Autor se zabývá ruskou špionážní službou, proto se soustřeďuje spíše na život Romana Kima, jeho tvorbu pojímá velmi povrchně. 9 Americký Parnas je jakousi reportáží, založenou na autorově postupném až detektivním pronikání do podstaty amerického knižního trhu, vněmž nejde okvalitu, ale opodbízení se pokleslému čtenářskému vkusu, šíření brakové literatury ajejí zpeněžení, tedy ipřizpůsobování se spisovatelů současným trendům. Výroba se pak netýká jen samotného procesu tisku avazby, jde opromyšlený systém, jak „nakrmit“ miliony lidí hloupými fikcemi avydělat, na čemž parazituje také film. Kniha je silně ironická aAmeričané jsou vní líčeni jako bezduché kreatury, neschopné tvořit ačíst samostatně. OPEN ACCESS 124 SVĚT LITERATURY 67 aby byli informováni onových zločinných úmyslech nepřátelského tábora abyli připraveni na další světovou válku.10 Děvčátko zHirošimy, příběh japonské dívky od jejího zázračného přežití jaderného útoku po nejprve romanticky pojímanou, ale čím dál vědomější protiamerickou činnost vAmeričany okupovaném Japonsku, je především románem pro mladé,11 aproto vyšel vMladé frontě. Obě posledně jmenovaná díla jsou špionážně-detektivní, Kobra pod poduškou zesměšňuje britskou rozvědku12 aŠkola přízraků líčí na pozadí druhé světové války spoužitím historických postav fiktivní školu pro špiony, jejíž systém nakonec opět zesměšní aodhalí člověk z„naší“ strany barikády.13 Autor nebyl nadstandardně propagován nebo citován, vČeskoslovensku nebyly ani vpadesátých letech publikovány analýzy jeho děl, nelze ho tedy považovat za klasika sovětské literatury. Pokud je nám známo, vČeskoslovensku nikdy nebyl. Náklady knih se liší, jsou však relativně vysoké, obě delší fikce mají shodný náklad (10 400 výtisků), Americký Parnas má náklad nejmenší— 7 000 kusů, špionážní dílka 50 000, respektive 70 000 výtisků. Vzávislosti na ideologické závažnosti prózy měly nebo neměly předmluvy, doslovy, záložky apublicitu vtisku. První díla (Sešit nalezený vSunčchonu, Děvčátko zHirošimy aAmerický Parnas) jsou prezentována jako realita, svědectví, či dokonce jako odhalení zločinu na poslední chvíli, uobou špionážních novel se objevuje typicky jen, že „příběh vychází ze skutečných událostí“ (Kobra pod poduškou) a„špionážní zákulisí vydává svá tajemství“ (Škola přízraků). To svědčí oméně vypjaté dikci šedesátých let, která už nevyzývá kboji anechce šokovat svými „objevy“. Obě díla se dotýkají světové politiky retrospektivně, respektive marginálně. Některé knihy mají kromě názvu také podtituly, vnichž se ozřejmuje jejich obsah. Tak se vAmerickém Parnasu objevuje podtitul „Pamflet“, Škola přízraků je „Novelou ze špionážního zákulisí“ aKobra pod poduškou nese podtitul „Anglická rozvědka zasahuje“, což je ve všech případech československý dodatek. Žádná zknih nemá ilustrace, ty jsou ovšem vhojném počtu irozsahu přítomny včasopiseckém vydání Sešitu nalezeného vSunčchonu vKvětech: pocházejí od malíře Jana Černého (1919–1997), známého svými ilustracemi knih pro děti amládež. Doslov kSešitu nale10 Vtiráži druhého vydání najdeme noticku „jen pro příslušníky čs. branné moci“. Vprvním vydání se zacílení na vojáky objevuje pouze na záložce („do rukou našich vojáků se dostává…“), vposlední edici toto explicitní zacílení chybí. 11 Mladí vJaponsku jsou vtomto textu součástí mládeže celého světa abojují proti křivdám abezpráví, zde konkrétně proti americkým pokusům na lidech zHirošimy. Patos je zvýrazněn dětskou obětí, dívkou, která přežila, ale je odsouzena ksmrti, tudíž je snadné vyvolat soucit sjejím osudem ahněv proti těm, kdo atomový útok nařídili. 12 Román se odehrává vCasablance, Velké Británii aMoskvě, převážně vroce 1943. Děj se točí zejména okolo pracovníků britské rozvědky, kteří jsou silně karikovaní; snaží se naverbovat Sověta, jehož považují za agenta. Jejich neschopnost vrcholí tím, že prchnou zjeho hotelového pokoje, protože považují stočeného hada-hračku za skutečnou kobru, zčehož vznikl titul knihy. Děj kombinuje znalost prostředí apoukazy na historická fakta sfikcí, přičemž historie tvoří jen zajímavou kulisu podporující uvěřitelnost příběhu. 13 Dílo je psáno formou deníku frekventanta školy pro špiony kdesi vAfrice, kde učí nejrůznější podivné amorálně pochybné osoby, včetně Japonce svérázně křísícího nindžovské zásady. Děj je napínavý spředvídatelnou zápletkou: pisatel se ukáže být autorem špionážních románů, který se po pobytu ve škole rozhodne odhalit tamní nelidské praktiky. OPEN ACCESS MIRIAM LöwENSTEINOVá — MATĚj VALOŠEK — YU SUNBEE 125 zenému vSunčchonu napsal překladatel adrží se dobové válečné rétoriky,14 bojovnou, apřitom patetickou předmluvu kDěvčátku zHirošimy přidala také překladatelka.15 „Do rukou našich vojáků se dostává velmi závažný dokument.“ Těmito slovy začíná záložka Sešitu nalezeného vSunčchonu. Záložka obsahuje synopsi, která nastavuje předporozumění dobového čtenáře, aromán se stává dokumentem, autentickým svědectvím, doslova „neocenitelnou pomůckou všem velitelům, politickým pracovníkům avedoucím kroužků při agitační apropagační práci“. Nastavení diskurzu začalo časopiseckým vydáváním na pokračování vtýdeníku Květy, kde román vycházel mezi 15.srpnem a16.prosincem 1951. Rozdělen byl na celkem třiadvacet částí apřed samotným publikováním byl napříč československým tiskem propagován. Autoři upoutávek však nebyli vhodnocení aurčení textu jednotní. Hovořili o„románu oamerických piklech vJaponsku“,16 také o„přepisu zápisků“,17 čímž rozostřili hranice mezi románovým charakterem díla aliteraturou faktu. Tato nejednoznačnost byla umocněna třetí identitou Sešitu nalezeného vSunčchonu— označením za román reportážní či dokumentární. Tato schizofrenie označovacího aktu zároveň mistrně pracovala snejednoznačností aposunula prvotně zobrazený fikční svět blíže ke světu aktuálnímu. Román se vpropagačních upoutávkách vyskytuje vedle Hrdinů válek arevolucí,18 Jana Husa,19 Hrdinů bojující Koreje20 či Stalina aRudé armády21. Hranice mezi textovým světem asvětem referentů jsou tedy rozvolněny aromán jako takový je přeznačen. Prvních devět částí časopiseckého vydání obsahuje mimo samotný text ikrátká uvedení, jež opět pomíjejí charakter otiskovaného díla. Jejich podoba lehce variuje, vzásadě připomíná čtenáři orientační body, aby byl patřičně seznámen sválečným děním na Korejském poloostrově. 14 Kim 1952, s.147–158. Pod doslovem je podepsán Jaroslav Jankovský. Doslov hraje hru na autenticitu nalezeného sešitu jako potvrzení zločinných plánů na ovládnutí světa USA aJaponskem. Napsán byl vdobě korejské války atato kulisa provází itext, vněmž se autor vrací ke konci druhé světové války, vyčísluje americké ijaponské zločiny, pokračuje kontrastně podaným osvobozením Koreje aprvními lety po osvobození, rozpoutáním korejské války avše dokumentuje čísly acitáty tak, aby vynikla opozice mezi činy SSSR aUSA. Zvláštní péči autora doslovu se těší generál MacArthur, jemuž připisuje řadu zločinů, včetně použití bakteriologických zbraní. 15 Kim 1955, s.5–10. Předmluva Jarmily Wagsteinové má cílenou strukturu: od poetického úvodu kHirošimě přechází přes pokusy anásledky pokusu svodíkovou pumou, líčení zvěrstev Američanů vokupovaném Japonsku, boj Japonců pod vedením komunistické strany až po závěrečný apel na solidaritu sjaponským lidem. Typicky obsahuje text mnoho údajů, statistik ačísel, dokumentujících důsledky amerických zločinů, azcela pomíjí zřejmý fakt, že Japonsko bylo agresor aamerická správa důsledkem mezinárodních dohod. 16 Deník Práce 1951, s.2. 17 Práce 1952, s.13; Týl azásobování 1952, s.420a. 18 Jednalo se oediční řadu nakladatelství Naše vojsko. Vpadesátých letech vyšly např.tyto svazky: Hrdinové bojující Koreje (sv. 3), Generál Karel Šwierczewski, bohatýr polského osvobození (sv. 10), Bránili vlast (sv. 7), Jan Žižka (sv. 5), Jan Želivský (sv. 12) aj. 19 Kratochvíl, Miloš Václav. Jan Hus. Praha: Naše vojsko, 1952. 20 Hrdinové bojující Koreje. Překlad Zbyněk Kožnar aVsevolod Sato. Praha: Naše vojsko, 1952. 21 Vorošilov, Kliment Jefremovič. Stalin aRudá armáda. Překlad Václav Prokůpek. Praha: Naše vojsko, 1952. OPEN ACCESS 126 SVĚT LITERATURY 67 TÉMA AREALIZACE SEŠITU NALEZENÉHO VSUNČCHONU Román má ve všech českých edicích kolem sto čtyřiceti stran; udržuje vysoké vyprávěcí tempo, kčemuž autora nutilo ipůvodní vydávání na pokračování, některé kapitoly jsou pouze několikastránkové, delší rozčleněny na podkapitoly, mají výrazné, pro čtenáře chytlavé titulky, jsou silně dějové až přehuštěné, ne všechny sice tematicky ohraničené nebo uzavřené, většina končí vnapínavém momentu. Autor zručně pracuje sdávkováním napětí atvoří funkční cliffhangery. Slabší je závěrečná pasáž, vníž jako by nebyl sto se rozhodnout, jak vyprávění uzavřít, zda vpoučném, bojovném, otevřeném, tajemném, či věcném tónu, pročež nakonec použije všechny. Sešit nalezený vSunčchonu je román zrodu špionážních, odehrává se převážně vKoreji avJaponsku vreálném čase korejské války; retrospektivně, vnalezeném deníku japonského válečného zločince-špiona, se vracíme do imperiálního ipoválečného Japonska. Japonsko, Korea itamní válka se stávají symbolickým prostorem americko-japonských plánů na třetí světový konflikt. Deník nalezne severokorejská partyzánská jednotka při osvobozování severokorejského Sunčchŏnu vlistopadu 1950. Od té chvíle deník „vypovídá“: soustřeďuje se na Japoncova setkání samerickým špionem Harshbergerem, na situace, vnichž se opakuje modus zajatec-vítěz-spolupracovník. Oba jsou zástupní pro vyšší, národní celek. Plány na rozpoutání války jsou nálezem deníku odhaleny, „plán ABC“ nevyjde, ato také kvůli hrdinskému odporu Severu. Poslední stránkou nekončí válka, jen příběh Romana Kima, který ve chvíli uveřejnění románu (1951) mohl uzavření konfliktu pouze předjímat. Román je svým prostorem ipostavami ambiciózní. Týká se Japonska, USA, SSSR, rozdělené Číny, Severní aJižní Koreje. Vedle ikonických, kladných typů, jaké můžeme najít vsovětské válečné literatuře (mladý pár Korejců azde poněkud potlačený moudrý velitel), se děj kumuluje kolem ústřední dvojice nepřátel, jejichž charakter lze odhadnout už podle státní příslušnosti. Japonec se vyvíjí: zrelativně neutrální osoby, již na počátku můžeme chápat spíše jako oběť poměrů, vzdělání, vojenských tradic atd., přechází do fanatické, rasistické stvůry pohrdající vším živým, Američanovi autor nepřiznává ani náznak pozitivního: je to zbabělý, podlý, prodejný, chorobně ctižádostivý bezohledný člověk, kterého se vypravěč deníku štítí od prvního setkání včervnu 1945. SJaponcem projde čtenář zkušeností kapitulace, pokusem ovojenský převrat adočká se jeho opětovného setkání sHarshbergerem. Vté chvíli se rodí komplot vítězných USA aporaženého Japonska, namířený proti SSSR ajeho přátelům, za americkou světovládu aproti všem „rudým“. To už se děj překlápí do druhé poloviny, kde se seznamujeme s„plánem ABC“, vněmž jsou korejská válka ajejí rozpoutání pouze krokem „A“.22 Scéna se rozšiřuje oobčanskou válku vČíně (Čankajšek je na ústupu, „rudí“ vítězí) aboj proti společnému nepříteli zahrnuje nově ipevninské Číňany. „Naše politika vAsii utrpěla porážku. Jestli nepřikročíme knějakému protiopatření, nezbývá nám než zAsie odejít […],“23 říká Harshberger Japonci. Američané se nechávají in22 Krokem „B“ je postup do Mandžuska, „C“ román nespecifikuje, předpokládáme, že logicky zahrnuje celý pro USA aJaponsko nepřátelský svět. 23 Kim 1952, s.92. OPEN ACCESS MIRIAM LöwENSTEINOVá — MATĚj VALOŠEK — YU SUNBEE 127 spirovat japonským postupem zpřelomu 19.a20.století arozhodnou se pro invazi do Koreje.24 Kústřední negativní dvojici se přidružují amerikanizovaní Korejci ačlenové jihokorejské vlády.25 Činnost nesourodé tokijské skupiny navazuje na koloniál ní éru, vyhledává kontakty na japonské konfidenty (mají to být zejména členové domácí sekty Čchŏndogjo26), uskutečňuje menší ivětší teroristické akce, diskutuje plány na bakteriologickou válku.27 Pisatel deníku se pak přesouvá do korejského Suwŏnu blízko hlavního města ačeká na invazi: vzápiscích nastane dramatická dvouměsíční pauza, způsobená podle Japonce katastrofálním neúspěchem pokusu. Fragmentárně až do konce popisuje střípky ústupu ze Soulu, chaotické přesuny aztroskotání akce, podrobněji se věnuje výslechům zajatců (kromě mučení vypravěč připomíná použití amerických přípravků, urychlujících přiznání— amithalu apentothalu—, které údajně na Korejce neúčinkovaly),28 scénu podbarvuje desperátskou dekadentní konzumací drog aalkoholu adílčími ohavnostmi páchanými vtýlu (střelba do dětí, mučení žen). Vypravěč zde vkrátkých, téměř novinářských vstupech nenápadně zasahuje do děje: svérázně aktualizuje první dvě fáze korejské války, připomíná jména amerických generálů, poslaných na korejskou frontu, včetně jejich zásluh ve druhé světové válce, atím poukazuje na důležitost akce. Vyčísluje nesmírné množství techniky ilidí, jež bylo třeba nasadit, aby Američané vůbec dokázali občanské statečnosti Severu čelit, čímž teprve vynikne překvapivý severokorejský odpor. „Amerika poslala do Koreje své nejlepší divize, přinutila své vazaly, aby jí pomáhali vintervenci, nasadila do boje řadu nových zbraní, které připravovala pro budoucí válku, počínaje tryskovými letadly akonče napalmem.“29 Neschopnost Američanů stvrzují konkrétní scenerie: vojáci se válejí vhysterii,30 čekají na bomby jako na smilování, bezradně kouří na silnici, nosí vkapse bílý kapesník, aby se mohli vzdát.31 Závěr deníku graduje výslechem statečné severokorejské partyzánky Zoji-4 azbabělým ústupem Američanů, vylíčených jako podivná rasová směsice: vautě seděli „[…] Trumanovci, tři černoši, dva Angličané, jeden Australan adva Filipínci,“ další byli identifikováni jako Turci.32 Nalezením sešitu se potvrzují informace, které už velení má, prozrazení „plánu ABC“ znamená jeho definitivní zmar. Následuje několik pokusů ouzavření děje. Vprvním sedí partyzáni uohně, povídají si osvých zážitcích iopřesvědčení, že válku vyhrají, ado toho přicházejí (poněkud ahistoricky) „čínští soudruzi“,33 další konec se odehrává na pchjongjangském nádraží, odkud všichni odjíždějí znovu na frontu. Zaznívají tu výkřiky: „Ať žije svobodná anezávislá Korea!“ 24 Korea byla kJaponsku přičleněna vprvní fázi jeho imperiálních snah. 25 Do Tokia přijede ijihokorejský prezident ISǔngman (ve funkci 1948–1960). 26 Sekta nebeské cesty, původně sociální milenialistické hnutí, ve 20.století vlastenecké uskupení. 27 Zbraně, zejména ty nejničivější, figurují vdeníku neustále: vtomto směru se nejedná oúplnou fikci, ale využití reality pro demonstraci plánů na zničení lidstva. 28 Kim 1952, s.126. 29 Tamtéž, s.143. 30 Tamtéž, s.131. 31 Tamtéž, s.132. 32 Tamtéž, s.140. 33 Čínská vojska do Koreje vstoupila až na přelomu let 1950–1951. OPEN ACCESS 128 SVĚT LITERATURY 67 „Ať žije mír na celém světě!“34 Ovšem ity hněvivé (umužského hrdiny posílené smrtí matky): „Pomstu asmrt prokletým nepřátelům— americkým ozbrojeným interventům aLi Syn-manově zrádné bandě!“35 REÁLIE AAUTENTICITA Vzhledem ktrojí identitě Romana Kima se románem vine sovětský, japonský akorejský topos. Vladivostočtí Korejci, ato se týká iautora, ve 20.století sice korejsky mluvili, vzdělání však většinou absolvovali vruštině, což znamenalo ijejich podstatnou rusifikaci. Už jazykem své tvorby je autor ruský/sovětský, korejsky nikdy nepsal anapojení na soudobou korejskou (ani diasporickou) literaturu neměl. Všechno korejské vrománu je také redukováno na minimum: kromě prostředí, jež se vpodstatě opírá oněkolik geografických pojmů bez nároku na přesnost,36 postav, jež jsou spíše obecnou představou opartyzánech, spravedlivých vojácích, nebo na druhé straně historicky ověřených ifiktivních zločinců, se Korea vrománu stala jen kulisou. Jen jedinkrát— snad pro lyrizaci Suwŏnu— se vději vyskytne legenda onešťastném princi Sadovi ajeho smrti schybami vinterpretaci, dataci itranskripcích. Totéž se dá vytknout zmínce omytickém zakladateli korejské státnosti Tangunovi (uvádí červenec místo října), další nepřesnosti se vyskytují zejména usoudobých postav: pro ilustraci zmiňme chybné křestní jméno astátní příslušnost manželky prezidenta ISǔngmana (Franceska, nikoliv Alice, Rakušanka, nikoliv Američanka).37 Pro reálie vztahující se kválce Romanu Kimovi stačilo sledovat novinové zprávy (mezinárodně-politický aspekt izprávy zbojiště). Vtextu nenajdeme ani vlevicové literatuře oblíbenou vsuvku lidové slovesnosti (písně, básně), není popsán oděv (partyzáni jsou oblečení do ukořistěných uniforem) ani jídlo, krajina imístní zvyky jsou univerzální, což stojí vopozici kději vJaponsku, protkanému reáliemi, svědčícími odlouhém pobytu autora ivystudovaném oboru. Vpřípadě japonského prostředí si Roman Kim může dovolit fabulovat či vyprodukovat barvité detailní scény ze zajateckého tábora, jednání ichování vojenských špiček při kapitulaci apo ní, také odkazovat na nejrůznější protiamerické akce Japonců. Pečlivě lokalizovaná irozepsaná je celá špionážní akce, zasazená do tokijského prostředí, čímž děj nabývá na věrohodnosti. Ze sovětského je převzato na první pohled málo: sovětský je ovšem vzor, zatlačený poněkud do pozadí zvoleným prostředím. Funkční jsou literární odkazy na Zoju Kosmoděmjanskou, jejíž jméno si připojují mladičké Korejky za jména svá, ataké na tehdy velmi populární román A.A.Fadějeva Mladá garda, na který korejská pokro34 Kim 1952, s.146. 35 Tamtéž, s.145. 36 Pchjongjangský Moranbong (Pivoňkové návrší) je například přeložen jako Moranův památník. 37 Tato nesrovnalost uFrancesky Donner Rheeové nebyla ojedinělá, ivKoreji byla vněkterých dobách označována za Američanku, což souvisí sprezidentovým dlouholetým pobytem vUSA. Korejci jí ovšem také říkali „australská paní“. Viz například Čo 2005, s.150. OPEN ACCESS MIRIAM LöwENSTEINOVá — MATĚj VALOŠEK — YU SUNBEE 129 ková mládež přísahá.38 Román je fikce, ovšem dobová aúčelová fikce, vníž autor využívá obzvláště svou erudici japanologa, což dává smysl už proto, že pisatel Sešitu nalezeného vSunčchonu je Japonec. NEPŘÍTEL, RASISMUS AKONCEPCE SVĚTA Nepřítel ve studenoválečných textech bývá klíčový: je vylíčen tak, aby se stal objektem nenávisti apřirozeného pozitivního, pro boj posilujícího spravedlivého hněvu, tudíž je to stvůra, kterou soudobá literatura dotvořila na základě už prověřeného sémantického obsahu obrazu fašisty. VSešitu nalezeném vSunčchonu je vkontextu permanentně přítomné války nepřítelem agresor: ozbrojený, dokonce velmi moderně apro pokrokové lidstvo nebezpečně, odlidštěný, schopný páchat neuvěřitelně odporné zločiny. To samozřejmě není nový motiv, nepřítel-agresor se vnárodních literaturách vyskytuje po dlouhá staletí avzásadě si stále drží své charakteristiky. Základem nadnárodního narativu studenoválečného období je radikální anepřekročitelné oddělení táborů „našich“ přátel a„cizích“ nepřátel, pokud je tedy postava státním příslušníkem nepřátelské poloviny světa, reprezentuje celý stát. VSešitu nalezeném vSunčchonu to platí pro USA, Japonsko aJižní Koreu.39 Příznačně jsou Američané ve studenoválečných textech explicitně či latentně označováni za dědice nejen německého, ale ijaponského teroru,40 který ovšem zdokonalili. Zdřívějších nepřátel— Japonska aUSA— se stávají souputníci, kteří Koreu ničí vojensky iekonomicky: „[…] průmyslové podniky adoly postupně přecházely zrukou japonských okupantů do rukou amerických imperialistů aLi Syn-manova klika odprodávala zemi.“41 38 Není nutné rozebírat autenticitu Zoji, neboť korejští spisovatelé ji po válce přijali vté podobě, vjaké se ustálila jako sovětská ikona, stejně tak je nepochybný vliv Fadějevova románu Mladá garda, který byl po druhé světové válce vseverní části Koreje (také vzhledem ksovětské okupaci) nejen adorován, ale inapodobován. Otom více Gabroussenko 2010. Vrománu se oknize píše takto: „Naše mládež zachránila svou nejmilejší knihu přeloženou zruštiny. Je to román osovětských chlapcích adívkách, kteří založili ilegální organisaci nazvanou Mladá garda […]. Všichni jsme četli tu knihu několikrát, potom jsme viděli sovětský film omladogvardějcích aznovu jsme se vrátili ke knize. Aby se neroztrhala, uložili jsme ji do dřevěného obalu. Když přišli Američané, zakopali jsme ji do země. Když jsme založili skupinu, každý znás na ni přísahal“ (Kim 1952, s.144). 39 Zvláštností padesátých let bývá také jednoznačně negativní prostý Američan, černoch, dokonce iamerická matka, zvláště matka vojáka. Japonec iJihokorejec se mohou teoreticky stát bratry, pokud jsou obětí imperialismu, USA, atomové bomby nebo jsou zřetelně orientovaní doleva (směrem k„nám“), což sám Roman Kim využil vDěvčátku zHirošimy. 40 „Reakční imperialistická vláda USA, ve snaze uskutečnit své šílené plány na ovládnutí azotročení světa, převzala plán japonských původců aorganisátorů bakteriologické války. Tím znovu navazuje na lidožroutské choutky německého ajaponského imperialismu, rozdrceného ve druhé světové válce slavnou Sovětskou armádou.“ Úřední akční výbor Národní fronty et al. 1952, s.1. 41 Winter 1950, s.11. OPEN ACCESS