Klimatická fikce jako otázka i odpověď Analýza současné cli-fi

Klimatická fikce jako otázka iodpověď Analýza současné cli-fi Tereza dědinová Masarykova univerzita terezadedinov[email protected] CLIMATIC FICTION AS AQUESTION AND AN ANSWER: AN ANALYSIS OF CONTEMPORARY CLI-FI Climate fiction (more commonly cli-fi) is arelatively new yet highly influential literary genre focusing on the reflection of anthropogenic climate change and the environmental crisis more generally. The introductory part of the study outlines the development and characteristics of cli-fi and comments on the predominant dystopian tone of the works belonging to the genre. The subsequent practical section analyses seven selected examples in terms of climate change reflection in relation to the state of the fictional world, anthropocentric and biocentric perspectives, and representations of old and new societies. In the concluding remarks, the study draws on the findings of empirical ecocriticism to convey the current state of knowledge regarding the effect of climate fiction on readers. KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatická fikce— cli-fi— environmentální krize— globální oteplování— dystopie Climate fiction— cli-fi— environmental crisis— global warming— dystopia DOI https://doi.org/10.14712/23366729.2023.1.8 New York 2140— město zaplavily vlny oceánu alidé hledají nový způsob života na ostrovech, vněž se proměnily mrakodrapy. Kalifornie včervnu blízké budoucnosti— krize se blížila už dlouho, náhlé vyschnutí kohoutků svodou však přijde jako šok, iluze společenského řádu se rychle rozpadá adospívající dívka zjišťuje, jaké je to ocitnout se vepicentru katastrofy, kterou ostatní sledují na televizních obrazovkách. Apalačské hory poslední dekády— kolonie motýlů zimující vhorách přes svou čarokrásnost není požehnáním ani příležitostí pro obyvatele blízké farmy, ale důsledkem klimatické změny apravděpodobně rozsudkem smrti pro celý živočišný druh. Finsko vdaleké budoucnosti— čistá voda je nejcennější atotalitním režimem ostře střeženou komoditou, památky na starý svět se nacházejí na skládkách anaděje je stejně vzácná jako voda. To je jen zlomek zmnožství témat publikovaných vrámci klimatické fikce— častěji označované zkratkou cli-fi—, žánru shlubokými kořeny, který během posledních dvou dekád nabývá na důležitosti nejen vanglofonní literatuře. Vtéto studii OPEN ACCESS TEREzA dĚdINOVá 105 přiblížím možnosti uchopení cli-fi zteoretického ihistorického hlediska, upozorním na její významné společenské přesahy avzávěru ina současné výzkumy jejího vlivu na čtenáře. Jádrem práce pak bude analýza sedmi děl vybraných pro svou výraznost avzájemnou odlišnost, při jejichž zkoumání se zaměřím na témata pro cli-fi ústřední: problematiku reflexe klimatické změny vzhledem ke stavu fikčního světa, antropocentrickou abiocentrickou perspektivu (tedy otázku ohledu ina jiné než lidské obyvatele světa) areprezentaci staré anové společnosti. Výchozím materiálem budou romány Flight Behavior (Únikové jednání, 2012) aUnsheltered (Bez přístřeší, 2018) Barbary Kingsolverové, Strážkyně pramene (2012, česky 2014) Emmi Itäranty, Sucho (2018, česky 2019) Neala aJarroda Shustermanových, New York 2140 (2017) Kima Stanleyho Robinsona, The Lightest Object in the Universe (Nejlehčí objekt ve vesmíru, 2019) Kimi Eiseleové apovídka „Lovec Tamaryšků“ (2006, česky 2007) Paola Bacigalupiho. Tato studie se nutně opírá oekokritickou perspektivu, tedy studium vztahu mezi literaturou (či šířeji uměním) aživotním prostředím, které se antropogenní environmentální krizí asní souvisejícími otázkami zabývá1 aposkytuje množství podnětů pro reflexi klimatické fikce2. NOVÝ ŽÁNR PRO NOVÝ SVĚT Zkratku cli-fi pro široký okruh (nejen literárních) děl zabývajících se klimatickou fikcí představil nezávislý novinář aaktivista Dan Bloom roku 2007 ve snaze přitáhnout pozornost veřejnosti kproblému globálního oteplování. Pojem se rozšířil díky sociálním médiím, podle Blooma zejména poté, co jej použila Margaret Atwoodová na svém twitterovém účtu, aseznámila sním tak svých pět set tisíc sledujících.3 Bloom neusiloval obližší vymezení žánru, toho se následně ujali literární vědci. Vposledních letech vyšlo několik odborných knih zaměřujících se na analýzu avývoj cli-fi askutečnost, že každá znich definuje předmět svého zájmu trochu jinak, je pro tento literární žánr příznačná. Goodbody aJohns-Putraová otevírají přehledovou práci Cli-fi: ACompanion (2019) charakteristikou, která dobře vystihuje mezižánrovou aintermediální povahu klimatické fikce: Vzhledem kabsenci přesné definice lze ocli-fi nejlépe uvažovat jako osvébytném souboru kulturních děl, která se zabývají antropogenní změnou klimatu, zkoumají tento jev nejen zhlediska prostředí, ale isohledem na psychologické asociální otázky, kombinují fiktivní zápletky smeteorologickými fakty, spekulacemi obudoucnosti aúvahami ovztahu člověka apřírody, přičemž mají otevřenou hranici kširšímu archivu příbuzných děl, zjejichž modelů někdy čerpají při zobrazování klimatické krize.4 1 Viz např.Clark 2019. 2 Za velmi inspirativní vzhledem ktématu studie považuji zejména materiální ekokritiku aekofeminismus, jakkoli je kvůli zachování rozsahu textu více nevyužiji. 3 Ullrich 2015. 4 Goodbody— Johns-Putra 2019, s.2. OPEN ACCESS 106 SVĚT LITERATURY 67 Caren Irrová jako ústřední cíl cli-fi zdůrazňuje snahu zprostředkovat „příčiny, důsledky apocit zglobálního oteplování“5 aupozorňuje na propojení problematizujícího adidaktického přístupu aktivistické literatury sintenzitou líčení azaměřením na specifická místa, typickými pro romantizující psaní opřírodě.6 Cli-fi tyto tendence spojuje vpůsobivých popisech dopadů klimatické změny na konkrétní lokality ave vizích možné adaptace na tyto dopady či pokusů ojejich zmírnění.7 Zahrnutí reflexe pocitu zglobálního oteplování je pro charakteristiku cli-fi zásadní; beletristické zpracování umožňuje přiblížení klimatické krize čtenáři apochopení, že nejde opolitický problém vzdálené budoucnosti či jiných států, jehož řešení leží mimo možnosti jednotlivce, ale obytostně osobní záležitost, které nelze uniknout akterou svým každodenním jednáním ovlivňujeme všichni.8 Zřetelným východiskem cli-fi je to, že „klimatická změna je skutečná, velkou měrou ji ovlivňuje lidská aktivita ajedná se ojedno znejdůležitějších, ne-li nejdůležitější politické aspolečenské téma současnosti. Už nejde odystopickou fantazii, katastrofickou vizi budoucnosti, ale oznepokojující skutečnost.“9 Množství autorů reflektuje vliv environmentální krize asní spojených sociálních tlaků, které zasahují do jejich vlastních životů. Uznání antropogenního původu klimatické změny vdíle je podle některých teoretiků určujícím kritériem přiřazení kžánru. Jak upozorňuje Andersen, text „není automaticky klimatickou fikcí pouze proto, že zobrazuje budoucnost, vníž lidé musí obstát vobtížných klimatických podmínkách“.10 Rozšířená je také důvěra autorů (aminimálně části teoretiků) cli-fi vmoc umění, konkrétně příběhu inspirovat čtenáře, avdůsledku toho měnit svět. Ztěchto východisek vyplývá neskrývaně aktivistický přesah tvůrců cli-fi, kteří se jednak pokoušejí dostat klimatickou krizi do veřejného povědomí, jednak usilují onalezení alternativ ksoučasnému životnímu stylu globálního Severu (tedy tzv.západního světa: Evropy aSeverní Ameriky), který ji urychluje. Jak zdůrazňuje Liga autorů klimatické fikce (Climate Fiction Writers League), propojující autory „přesvědčené onutnosti okamžité abezpodmínečné klimatické akce“,11 kníž se hlásí iPaolo Bacigalupi či Emmi Itäranta, „[b]eletrie je jedním znejlepších způsobů, jak ve čtenářích vzbudit nadšení, empatii avyburcovat je kakci. Naše díla zvyšují povědomí oklimatických změnách amotivují kakci na úrovni jednotlivců, firem ivlád.“12 Projekt Marka Oziewicze aLary Saguisagové Climate Lit— název zastupuje zároveň klimatickou literaturu iklimatickou gramotnost (climate literacy)— jako svůj hlavní 5 Irr 2017. 6 Tzv.nature writing vanglofonní literatuře označuje primárně nebeletristické popisy přírody aživota vdivočině astalo se předmětem zájmu první vlny ekokritiky, viz např.Garrard 2004. 7 Irr 2017. 8 Významný ekokritik Timothy Clark (2011) vtéto souvislosti píše opolitizaci podružností (politization of trivia). Dan Bloom označuje cli-fi za „globální varování, budíček, výstražnou světlici, cri du coeur“ (Liggett— Bloom, 2018). 9 Staszek 2015. 10 Andersen 2021, s.5. 11 Viz climate-fiction.org. 12 Tamtéž. OPEN ACCESS TEREzA dĚdINOVá 107 cíl uvádí podporu klimatické gramotnosti jako prostředku přechodu kekologické civilizaci asoustředí se na rozvoj této zásadní kompetence primárně umladých lidí prostřednictvím příběhů.13 Nesnadná je nejen definice, ale také shoda na tom, zda lze cli-fi označovat za žánr. Milner aBurgman považují současnou cli-fi za subžánr science fiction, ne snad kvůli (Bloomem přiznané) inspiraci zkratkou sci-fi, ale ze dvou hlavních důvodů: mnoho prominentních autorů cli-fi včetně Kima Stanleyho Robinsona se označuje za autory science fiction, jsou tak chápáni iširší komunitou ajejich díla získávají žánrové literární ceny. Druhým důvodem je struktura cli-fi, „která přisuzuje ústřední postavení vědě avtomto případě obvykle vědě oklimatu“.14 Rovněž Goodbody aJohns-Putraová upozorňují, že vpřípadě cli-fi těžko můžeme mluvit ožánru vtradičním slova smyslu; marně bychom hledali jednotící dějové vzorce či formální konvence.15 Vtéto studii ale zaujímáme pozici genologického realismu akžánru přistupujeme jako kotevřenému systému16, tedy chápeme žánr jako ideální model— architext (podle Gérarda Genetta) nesoucí všechny žánrové znaky— akněmu vztahujeme jednotlivé texty, znichž žádný veškeré znaky modelu nenaplňuje. Vtakovém případě lze cli-fi za žánr označit apracovat přitom sdvojsložkovým pojetím textové realizace žánru17; dominantní složkou, zajišťující identitu žánru, je reflexe antropogenní klimatické změny vdíle, proměnlivou doprovodnou složku pak tvoří různorodost uchopení klíčových problémů, narativních forem, cílového publika, umělecké hodnoty, míry využití ipreciznosti vědeckého obsahu. Rozmanitost cli-fi se týká idalších aspektů: jakkoli typické je využívání dystopických prvků, nemálo děl je vyvažuje utopickými vizemi lepší, spravedlivější společnosti. Ke cli-fi se řadí oceňovaní autoři— např.Margaret Atwoodová (trilogie MaddAddam, 2003–2013; česky vyšel pouze první román Přežívá nejsmutnější, 2005), Octavia Butlerová (duologie Podobenství orozsévači, 1993, česky 2021; Parable of the Talents [Podobenství ohřivnách], 1998), Barbara Kingsolverová (romány Únikové jednání aBez přístřeší), Cormac McCarthy (Cesta, 2006, česky 2008), Yesmyn Wardová (Salvage the Bones [Sesbírejte kosti], 2011) či Ian McEwan (Solar, 2010, česky 2019)—, ale ispíše řadová produkce využívající přitažlivost katastrofického adystopického narativu18, nemálo textů cílí na dospívajícího čtenáře (young adult cli-fi). Zhlediska zasazení na časové ose či stavu, vněmž se fikční svět nachází, je opět charakteristickým rysem rozmanitost: od realistických narativů odehrávajících se vpřirozeném či takřka přirozeném fikčním světě19 se přes vize blízké budoucnosti dostáváme do fantastických fikčních světů budoucnosti vzdálené amnohdy časově 13 ClimateLit 2021. Podrobněji ozpůsobu, jakým je cli-fi využívána ve výuce, viz např. Di Paolo 2018, s.4. 14 Milner— Burgman 2020, s.26. 15 Goodbody— Johns-Putra 2019, s.1. 16 Viz Šidák 2013, s.66–96. 17 Šidák 2013, s.106–112. 18 Vtéto studii se soustředím na literární produkci, nelze ale opomenout řadu cli-fi filmů, připomeňme alespoň Den poté (2004) či Kzemi hleď! (2021). 19 Vycházím zde ze sémantiky fikčních světů, viz Doležel 2003. OPEN ACCESS 108 SVĚT LITERATURY 67 přesně neukotvené.20 Ktypickým prostorům patří města, ostrovy aodlehlé arktické oblasti zasažené dramatickou změnou— přírodní katastrofou, jako je povodeň, či zhroucením potravinového systému,21 najdeme ale idíla zaměřená na reflexi (alespoň na první pohled) méně dramatických důsledků změny klimatu, jak je tomu mimo jiné vrománu Únikové jednání Barbary Kingsolverové, kterému se budu věnovat níže. Společně sdefinováním cli-fi přichází také snaha vymezit okruh jejích zásadních textů. Teoretici ahistorici žánru nezřídka odkazují knáboženským aapokalyptickým narativům,22 konkrétněji se ale obracejí až kscience fiction textům zaměřujícím se na zásadní ovlivnění klimatu člověkem.23 Jako významné příklady dokládající zvýšení pozornosti vůči obecně ekologickým tématům jsou často uváděny romány dvou významných spisovatelů science fiction: Skleník (1962, česky 2018) Briana Aldisse aThe Drowned World (1962) Jamese G.Ballarda. Za nejstarší dílo cíleně pracující santropogenní změnou klimatu bývá označován román Julese Verna Zmatek nad zmatek (1889, česky 1896). Nárůst— jak vpočtu vydaných děl, tak veřejného povědomí— přichází ve druhé dekádě současného století. Studie věnované cli-fi soblibou citují Roberta Macfarlanea stýskajícího si roku 2005 na nedostatek kreativní reflexe klimatické změny vumění: „Kde jsou romány, divadelní hry, básně, písně, libreta této obrovské současné úzkosti?“24 Připomeňme ale, že Podobenství orozsévači Octavie Butlerové vyšlo vroce 1993 azdaleka není prvním příkladem cli-fi. Adam Trexler vúvodu první monografie věnované cli-fi Anthropocene Fictions: The Novel in aTime of Climate Change píše, že když se vletech 2008 a2009 začal zabývat interakcemi klimatické změny aliteratury, nevěřil, že by mohl existovat dostatek literárních textů zaměřených na globální oteplování opravňující podrobnější výzkum.25 Cílené pátrání však odhalilo více než sto padesát děl ajejich počet do roku 2022 významně narostl, ještě výrazněji stoupá popularita děl reflektujících environmentální krizi. Současné studie žánru usilují opřesnější vymezení primárního okruhu jeho děl arozlišují mezi texty cíleně psanými jako cli-fi, texty, které jsou tak spíše čteny (např.Cesta Cormaca McCarthyho), atexty, které globální oteplování zmiňují, ale spíše jako jeden ze způsobů, jimiž lidstvo ovlivňuje životní prostředí; nezastává tedy zásadní roli vpříběhu ajeho příčiny, důsledky aetické aspekty nejsou rozebírány. Mezi ně Goodbody aJohns-Putraová řadí např.romány ztrilogie MaddAddam Margaret Atwoodové nebo Možnost ostrova (2005) Michela Houellebecqa. 20 Podrobnější shrnutí cli-fi produkce viz např.Trexler 2015; Goodbody–Johns-Putra 2019 nebo Milner— Burgmann 2020. 21 Irr 2017. 22 Johns-Putra 2016. 23 Jistou podskupinu zde tvoří díla pojednávající oteraformaci cizích planet (viz Johns-Putra 2016). 24 Macfarlane 2005. 25 Trexler 2015, s.6. OPEN ACCESS TEREzA dĚdINOVá 109 TEMNOTA, VNÍŽ ZNĚJÍ HLASY, AŤ SEBEVÍC TEMNÁ, JE POŘÁD LEPŠÍ NEŽ TICHÁ PRÁZDNOTA26 Vzhledem kústřednímu tématu cli-fi není skutečnost, že velká většina textů nese značné katastrofické adystopické prvky, nijak překvapivá. Temné ladění se netýká pouze literatury, Schneider-Mayerson uvádí, že přes osmdesát procent narativů zaměřených na změnu klimatu (včetně mediálních) využívá katastrofický rámec,27 přesná čísla týkající se literatury kdispozici nejsou, ale přehledy publikovaných děl jednoznačně ukazují na zásadní převahu katastrofických vizí. Díla cli-fi akcentují varovnou funkci literatury, neskrývaným záměrem jejich autorů je často burcovat veřejnost apřimět ji pochopit apředstavit si příčiny anásledky klimatické změny. Můžeme si ale položit otázku, jaké jsou důsledky převažujícího katastrofického vyznění klimatické fikce. Schneider-Mayerson shrnuje výsledky empirického výzkumu čtenářské recepce tak, že intenzivně negativní emoce, které katastrofické líčení ve čtenářích vyvolává, mohou vést ke kontraproduktivnímu jednání— namísto ochoty angažovat se vúsilí ozmírnění důsledků klimatické změny respondenti řeší kognitivní disonanci tím, že se budou jejím příčinám vyhýbat aignorovat je.28 Zakladatel Climate Lit Marek Oziewicz vidí jako řešení posun důrazu od líčení katastrof khledání alternativ avizím lepší budoucnosti („Příliš dlouho jsme se soustředili na prognózy budoucnosti, které se děsíme, místo na verze budoucnosti, které chceme“29), od deprimování čtenáře kinspirování, od evokace pocitu environmentálního žalu azmaru knaději. Jak píše Elin Kelseyová, na niž Oziewicz odkazuje, potřebujeme „na důkazech založené argumenty pro naději, která zlepšuje naši schopnost řešit skutečné aohromující problémy, jimž čelíme“.30 Odpovědí na převažující temné obrazy cli-fi je také tzv.solarpunk, nacházející se na průsečíku „estetického trendu, filozofické školy ažánru spekulativní fikce“,31 který prostřednictvím příběhů usiluje nejen ovykreslení udržitelné budoucnosti, ale iopřevedení teorie do praxe,32 afrofuturismus33 adalší iniciativy, např.The Dark Mountain Project34. Teoretické pasáže naznačily, že zcela postihnout rozmanitost cli-fi je nad možnosti jedné studie, výběr textů kanalýze je ale pokusem oreprezentaci mnohosti jeho východisek iautorů. Barbara Kingsolverová (Únikové jednání aBez přístřeší) je zavedenou autorkou krásné literatury, hojně oceňovanou americkými čtenáři, její knihy získávají nominace na prestižní ocenění (Pulitzerova cena, Orange Prize). Kim 26 Mezititulek jsem si vypůjčila zknihy MaddAddam (2013) Margaret Atwoodové, celá citace zní: „People need such stories, because however dark, adarkness with voices in it is better than asilent void“ (kap. „Drugstore romance“). 27 Schneider-Mayerson 2018, s.490. 28 Schneider-Mayerson 2018. Úzkost ažal, které mnoho děl cli-fi ve čtenářích vyvolává, navíc patří mezi tzv.demobilizující emoce. 29 Oziewicz 2022, s.5. 30 Kelsey 2020, s.11. 31 Hrdina 2022. 32 Více např.viz Solarpunk Manifesto aReina-Rozo 2021. 33 Viz např.Womack 2013. 34 Viz dark-mountain.net. OPEN ACCESS 110 SVĚT LITERATURY 67 Stanley Robinson (New York 2140) aPaolo Bacigalupi („Lovec tamaryšků“) jsou významnými autory science fiction adržiteli množství žánrových cen. Emmi Itäranta (Strážkyně pramene), zástupkyně literatury finského podivna, je stejně jako Bacigalupi členkou Ligy autorů klimatické fikce. Kimi Eiseleová (Nejlehčí objekt ve vesmíru) se označuje za multidisciplinární umělkyni asvými příběhy, obrazy iperformancemi usiluje ozprostředkování spřízněnosti sostatními lidmi, zvířaty, rostlinami imísty.35 Neal Shusterman patří kvýrazným autorům (nejen) literatury pro mládež aromán Sucho napsal se svým synem Jarrodem. Zhlediska umístění na pomyslné časové ose klimatické změny se postavy Kingsolverové nacházejí vpodobném okamžiku jako čtenáři jejích románů, lokální projevy už jsou zřejmé, kzásadní globální změně však ještě nedošlo, což umožňuje mnohým postavám zavírat oči před skutečností. Postavy Shustermanových aEiseleové jsou lapeny vokamžiku velké změny, ale zatímco vSuchu Shustermanových se na konci příběhu život zdánlivě (adočasně) vrací do starých kolejí, vrománu Kimi Eiseleové starý svět nenávratně skončil. Bacigalupiho fikční svět zobrazuje průběh aprvní, nikoli však poslední důsledky klimatické změny, Robinsonův New York 2140 je vyprávěn vdobě většího odstupu od zásadních změn. Konečně Itäranta svůj příběh zasadila do blíže neurčené vzdálené budoucnosti, vníž se vzpomínky na „starý svět“ prakticky neuchovaly. Díla tematizující budoucnost nutně obsahují více fantastických prvků; romány Itäranty aShustermanových spadají do kategorie fantasy pro mládež (young adult fantasy), Bacigalupiho aRobinsonovy texty patří do spekulativní fikce pro dospělé čtenáře. Román Únikové jednání Barbary Kingsolverové, obsahující minimální fantastický prvek spočívající ve změně chování kolonie monarchů stěhovavých, byl označen za dílo spekulativního realismu,36 Bez přístřeší sfantastickými prvky nepracuje. Spojujícím prvkem tří zvybraných děl („Lovec tamaryšků“, Strážkyně pramene aSucho) je ústřední motiv vody ajejího nedostatku— bohaté zastoupení tohoto tématu není vzhledem kproblémům aktuálního světa překvapivé. Romány Kingsolverové aItäranty hojně využívají poetického jazyka ametaforiky při reprezentaci vážných problémů. Propojení mezi vybranými texty bychom nalezli ještě více, vzhledem krozsahu studie se už ale soustředím na podrobnější analýzu tří vybraných klíčových témat cli-fi. REFLEXE KLIMATICKÉ ZMĚNY VZHLEDEM KE STAVU FIKČNÍHO SVĚTA Rob Nixon svou hojně citovanou knihu Slow Violence and the Environmentalism of the Poor otevírá otázkou, jak lze ve věku, vněmž média doslova uctívají spektakulární události aveřejná politika se utváří krátkodobě kolem okamžitých potřeb, zobrazit katastrofy, které se vyvíjejí pomalu anenápadně, mimo zájem mocných isenzacechtivých médií: „Jak můžeme proměnit dlouhé mimořádné události pomalého násilí— jejichž důsledky vedly kněkterým znejkritičtějších výzev naší doby— vdostatečně dramatické příběhy, které by vzbudily veřejný zájem apřiměly tak politiky 35 Eisele nedatováno. 36 Tanner 2021, s.235. OPEN ACCESS TEREzA dĚdINOVá 111 zakročit?“37 Autoři cli-fi volí různé cesty, od upozorňování na již dnes citelné dopady globálního oteplování kpochmurným vizím blízké ivzdálené budoucnosti, přičemž reflektují Nixonem zdůrazněný problém socio-environmentální nespravedlnosti. Nejblíže současnosti aktuálního světa jsou romány Sucho, Únikové jednání aBez přístřeší, dobře zachycující realitu pomalého násilí adopady katastrofických změn na neprivilegované komunity ijednotlivce. Přestože prohlubující se sucho ve stejnojmenném díle způsobovalo problémy celá léta aobjevovala se řada varovných signálů, náhlý kolaps zásobování vodou zasáhne Kalifornii jako šok. Zostřující se restrikce, vysychání krajiny ani žíznivé pumy scházející zhor pátrat po vodě nepřipravily obyvatele fikčního světa blíže neurčené blízké budoucnosti na možnost pohromy. Předzahrádky domů pokryté umělým trávníkem tak působí jako výmluvný symbol, „předměstské předstírání, že se nic neděje“.38 Apak přestane téct voda apostavy příběhu se ocitají vepicentru katastrofy „tiché jako rakovina“,39 kterou alespoň zpočátku zároveň sledují vmédiích— podobně jako vminulosti jiné kalamity—, jsou tak současně oběťmi adiváky senzačních reportáží zmísta pohromy. Jedna zhlavních postav avypravěček příběhu Alyssa si ve chvíli, kdy zkohoutku místo vody vytryskne jen chrčení, uvědomí, že se nachází vpřelomovém okamžiku: „Všichni si budou pamatovat, kde byli, když vyschly kohoutky.“40 Přesný záznam času „13:29 čtvrtého června“41 schybějícím rokem vzbuzuje pocit blízkosti; katastrofa může udeřit kdykoli. Přestože je dramatické bezvodí jen lokální avzávěru příběhu je zásobování vodou obnoveno, je zřejmé, že jeho hlubší příčina— klimatická krize— nezmizela. Vrománu Únikové jednání je spolu svýkyvy počasí hlavním důsledkem globálního oteplování alidského vykořisťování krajiny změna vchování kolonie monarchů stěhovavých; poté co jejich zimoviště vMexiku spláchne povodeň, se motýli přesunou do zrádného útočiště příliš studených Apalačských hor. Pokud nepřežijí zimu, vyhyne celý živočišný druh. Depresivní poznatky vědců dokumentujících jejich boj opřežití ijeho příčiny— „zatracená zeměkoule hoří aostrovy se topí“42— kontrastují slhostejností obyvatel tzv.biblického pásu, kteří přes vlastní ztráty úrody opříčinách měnícího se počasí nepřemýšlejí: „Počasí je věcí Pána.“43 Kingsolverová vzávěrečné poznámce odkazuje na katastrofickou povodeň vMexiku vroce 2010, autorskou licencí je jen změna migračních zvyků motýlů. Fikční aaktuální svět dále sbližuje smutná skutečnost, že za deset let od vydání knihy se kriticky ohrožení monarchové vinou klimatické změny anadužívání herbicidů dostali na pokraj vyhynutí.44 Román Bez přístřeší ve dvou příběhových liniích reflektuje období dramatických změn paradigmatu: první nastává vosmdesátých letech devatenáctého století šířením Darwinova spisu Opůvodu druhů, knihy nabourávající iluzi výjimečnosti lidského druhu, druhá 37 Nixon 2013, s.3. 38 Shusterman— Shusterman 2019, kap. 19. 39 Tamtéž, kap. 1. 40 Tamtéž, kap. 1. 41 Tamtéž, kap. 1. 42 Kingsolver 2012, kap. 9 (primární zdroje, unichž neexistuje český překlad, citujeme vpřevodu autorky studie). 43 Tamtéž, kap. 10. 44 Rodriguez 2021. OPEN ACCESS 112 SVĚT LITERATURY 67 vsoučasnosti zasažené klimatickou změnou. Jak vysvětluje šestadvacetiletá Tig své matce: „připravili jste se na špatnou budoucnost“45, staré představy apravidla nedokážou ani zachytit realitu klimatické změny, natož se na ni připravit. „Je to tak děsivé. Bude to oheň adéšť, mami. Bouře, se kterými si neumíme poradit, spousty lidí bez domova.“46 Hroutící se dům rodiny, poskytující jen pochybné útočiště, symbolizuje nejen situaci planety, ale istav lidských myslí, ochotu připustit si skutečnost bez konejšivých iluzí. Metafora ztráty přístřeší, bezpečí ailuzí se prolíná celým románem ajeho název odkazuje kokamžiku přiznání si skutečnosti, jakkoli je děsivá aponouká ke snaze vybudovat si novou bariéru mezi sebou arealitou. Stav „bez přístřeší“ vsobě ale nese inaději: „Bez přístřeší stojíme na denním světle.“47 Román Nejlehčí objekt ve vesmíru komentuje zhroucení starého systému poměrně lakonicky asoustředí se na budování nové komunity (kčemuž se vrátím níže). Za příčinu je označena série ran zahrnující kolaps globálních společností azásobování ropou, smrtící chřipku aextrémní počasí, snimiž se svět založený na nerovnoměrné distribuci nedokázal vyrovnat. „Lovec tamaryšků“ zobrazuje boj ovodní práva na řeku protékající několika státy USA. Místa již dnes těžce zkoušená suchem jsou ve fikčním světě pod vládou „starýho Suchánka“ na pokraji zániku. Prosperující města se vylidnila, pole vyschla alidé prchají na sever nebo do Kalifornie, která koupila vodní práva na vodu zcelé řeky avreakci na existenční krizi svých sousedů staví antiimigrační ploty. New York 2140 popisuje svět po katastrofě, „první adruhý puls“ se vžily jako označení pro „kompletní psychodrama desetiletí, dějinné krachy, rozpad společnosti, uprchlickou noční můru, ekologickou katastrofu, planetu, která se kolektivně zbláznila“.48 Stejně jako vpředchozích dílech neudeřila katastrofa bez výstrahy— vědci hlasitě varovali po dlouhá léta, několik spisovatelů science fiction vykreslovalo strašidelné vize a„zbytek civilizace pokračoval se spalováním planety“.49 Jeden zvypravěčů příběhu ironicky poznamenává, že evoluce laskavě vybavila člověka příhodně umístěnou slepou skvrnou spočívající vneschopnosti živě si představit budoucí katastrofy. Do doby dlouho po konci „starého světa“, po ropných válkách, roztání ledovců aznečištění vodních zdrojů během Temného století je zasazen bildungsromán Strážkyně pramene. Zatímco Eiseleová iRobinson zobrazují snahu ozavedení spravedlivějšího systému po katastrově, Itäranta zachycuje fikční svět zkoušený nejen klimatickou změnou— ve Finsku panuje nesnesitelné horko anedostatek pitné vody, venku se nedá přežít bez kukly proti hmyzu asníh je jen slovo ze starých knih—, ale itotalitním režimem nemilosrdně ožebračujícím obyvatele Skandinávie akrutě trestajícím projevy odporu. Politické dystopie vznikající na troskách starého světa se vcli-fi objevují často, kritika ovšem rovněž míří na politické aspolečenské systémy předkatastrofického světa, které svou činností inečiněním způsobily klimatickou tragédii. 45 Kingsolver 2018, kap. 11. 46 Tamtéž, kap. 15. 47 Tamtéž, kap. 4. 48 Robinson 2017, kap. 1, e). 49 Tamtéž, kap. 1, e). OPEN ACCESS TEREzA dĚdINOVá 119 SEKUNDÁRNÍ LITERATURA: Andersen, Gregers. Climate Fiction and Cultural Analysis: ANew Perspective on Life in the Anthropocene. London: Taylor & Francis Ltd, 2021. Clark, Timothy. The Cambridge Introduction to Literature and the Environment. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. Clark, Timothy. The Value of Ecocriticism. Cambridge: Cambridge University Press, 2019. Climate Fiction Writers League. 2020. [online]. [cit.1.6.2022]. Dostupné zhttps://climatefiction.org/. Climate Lit. Climate Literacy (for educators) and Climate Literature (for young people). Minneapolis: University of Minnesota’s College of Education and Human Development, 2022. [online]. [cit.1.6.2022]. Dostupné zhttps://www.climatelit.org/. Doležel, Lubomír. Heterocosmica: Fikce amožné světy. Praha: Karolinum, 2003. DiPaolo, Marc. Fire and Snow: Climate Fiction from the Inklings to Game of Thrones. Albany: State University of New York Press, 2018. Empirical Ecocriticism. 2019. [online]. [cit.14.6.2022]. Dostupné zhttps:// empiricalecocriticism.com/. Eisele, Kimi [online]. © kimi eisele [cit.13.6.2022]. Dostupné zhttps:// kimieisele.com/. Estok, Simon C.The Ecophobia Hypothesis. New York: Routledge, 2018. Garrard, Greg. Ecocriticism. London: Routledge, 2004. Goodbody, Axel— Johns-Putra, Adeline. Cli-Fi: ACompanion. Oxford: Peter Lang International Academic Publishers, 2018. Holding, Sarah. „What is Cli-Fi? And Why IWrite It“. The Guardian. 6.2.2015 [online]. [cit.1.6.2022]. Dostupné zhttps://www. theguardian.com/childrens-books-site/2015/ feb/06/what-is-cli-fi-sarah-holding. Hrdina, Matouš. „Pod čarou: Solarpunk: Snění olepší afunkční budoucnosti.“ Seznam.cz. 5.3.2022 [online]. [cit.5.10.2022]. Dostupné zhttps:// www.seznamzpravy.cz/clanek/ domaci-zivot-v-cesku-pod-carou-solarpunksneni-o-lepsi-a-funkcni-budoucnosti-191909. Irr, Caren. „Climate Fiction in English“. Oxford Research Encyclopedia of Literature. 27.2.2017. [online]. [cit.11.6.2022]. Dostupné zhttps:// scholarworks.brandeis.edu/esploro/outputs/ encyclopediaEntry/Climate-Fiction-inEnglish/9924117845001921. Johns-Putra, Adeline. „Climate Change in Literature and Literary Studies: From CliFi, Climate Change Theater and Ecopoetry to Ecocriticism and Climate Change Criticism“. Wiley Interdisciplinary Reviews: Climate Change, 7, 2016, No.2, p.266–282. DOI: 10.1002/ wcc.385. Kelsey, Elin. Hope Matters: Why Changing the Way We Think Is Critical to Solving the Environmental Crisis. Vancouver: Greystone Books, 2020. Liggett, William A.— Bloom, Dan. „Dan Bloom Interview: Creator of ‚Cli-Fi‘.“ williamliggett. com. 11.12.2018 [online]. [cit.13.6.2022]. Dostupné zhttps://williamliggett. com/2018/12/11/dan-bloom-interviewcreator-of-cli-fi/. Macfarlane, R. „The Burning Question“. The Guardian. 24.11.2005. [online]. [cit.3.6.2022]. Dostupné zhttps://www. theguardian.com/books/2005/sep/24/ featuresreviews.guardianreview29. Milner, Andrew— Burgmann, J.R.Science Fiction and Climate Change: ASociological Approach. Liverpool: Liverpool University Press, 2020. Nixon, Rob. Slow Violence and the Environmentalism of the Poor. Cambridge: Harvard University Press, 2013. Oziewicz, Marek. „Introduction: The Choice We Have in the Stories We Tell“. In Fantasy and Myth in the Anthropocene: Imagining Futures and Dreaming Hope in Literature and Media. Eds. Oziewicz, Marek— Attebery, Brian— Dedinová, Tereza. London: Bloomsbury Academic, 2022, s.1–11. Reina-Rozo, Juan David. „Art, Energy, and Technology: The Solarpunk Movement“. Journal of Engineering, Social Justice, and Peace, 8, 2021, No.1, p.47–60. OPEN ACCESS 120 SVĚT LITERATURY 67 Rodriguez, Olga R. „Monarch Butterfly Population Moves Closer to Extinction.“ Phys. org. 19.1.2021. [online]. [cit.11.6.2022]. Dostupné zhttps://phys.org/news/202101-monarch-butterfly-population-closerextinction.html. Schneider-Mayerson, Matthew— Gustafson, Abel— Leiserowitz, Anthony— Goldberg, Matthew H.— Rosenthal, Seth A.— Ballew, Matthew. „Environmental Literature as Persuasion: An Experimental Test of the Effects of Reading Climate Fiction.“ Environmental Communication 2020. DOI: 10.1080/17524032.2020.1814377. Schneider-Mayerson, Matthew. „Does Climate Fiction Make aDifference?“ lithub.com. 16.12.2021. [online]. [cit.5.10.2022]. Dostupné zhttps://lithub.com/does-climatefiction-make-a-difference/. Schneider-Mayerson, Matthew. „The Influence of Climate Fiction: An Empirical Survey of Readers.“ Environmental Humanities, 10, 2018, No.2, p.473–500. „Solarpunk Manifesto“. re-des.org. [online]. [cit.6.6.2022]. Dostupné zhttps://www.re-des.org/a-solarpunkmanifesto/. Staszek, Zdeněk. „Zelenání literatury.“ h7o.cz. 8.4.2015. [online]. [cit.6.6.2022]. Dostupné zhttp://www.h7o.cz/zelenaniliteratury/. Šidák, Pavel. Úvod do studia genologie. Praha: Akropolis, 2013. Tanner, Dwight. „The Development of Realist Speculative Narratives to Represent and Confront in the Anthropocene“. In Images of the Anthropocene in Speculative Fiction: Narrating the Future. Eds. Dědinová, Tereza— Łaszkiewicz, Weronika Borowska-Szerszun, Sylvia. London: Lexington Books, 2021, s.235–255. The Dark Mountain Project [online]. darkmountain.net. © 2009 [cit.15.2.2022] Dostupné zhttps://dark-mountain.net/. Trexler, Adam. Anthropocene Fictions: The Novel in aTime of Climate Change. Charlottesville: University of Virginia Press, 2015. Womack, Ytasha L.Afrofuturism: The World of Black Sci-Fi and Fantasy Culture. Chicago: Lawrence Hill Books, 2013. OPEN ACCESS