Boris Jocov a Čechy (Nad první reprezentativní bibliografií popraveného bulharského bohemisty a slavisty)

Bo is Joco aČechy (Nad p ní ep ezen a i ní bibliog a ií pop a eného bulha ského bohemis y asla is y) Ma cel če ný1 Bo is Joco and he Czech lands (On he i s p esen able bibliog aphy o he execu ed Bulga ian bohemis and sla is ) The ex c i ically commen s publica ion Bo is Yo so . Biobibliog a iya (2018), an anno a ed lis o wo ks by Bo is Joco (1894–1945) and ex s w i en abou him. This p o esso o he uni e si y in So ia, impo an pe sonage o li e a y his o y, Czech s udies, Bulga ian s udies, and Sla ic s ud- ies, was, because o his „p o- ascis “ a i udes and in ol emen in wo go e nmen s (1942–1944) as Minis e o Public Educa ion, execu ed. A e his, Joco ’s name— because o new cul u al poli ics a e Sep embe he 9 h 1944— was o ce ully expelled om bo h public and academic awa eness. His many publica ions we e o bidden o ci e in academic ex s, al hough esul s o his in es iga- ions we e non-e hically app op ia ed by se e al Bulga ian sla is s who p esen ed hem as hei own. W i ings o Joco s a o e u n o gene al public cul u al awa eness since 1989, especially a e publica ion o g oundb eaking monog aphy Ope a Sla ica ili Nazad kăm Bo is Yo so (1995) by V.Todo o . Main aim o he p esen ed ex is ocused on bibliog aphical addi ions documen ing „Czech ace“ o Joco in wide meaning o he wo d; p esen ed a e his s udies in P ague (1923–1925), his disse a ion on poe and ansla o om Polish O.Mok ý, ecep ion o his ex s in Czech newspape s (J.Pá a was he one who in o med abou hem mos sys ema ically), Joco ’s own ex s, which we e pa ly published in he Czech lands and which we e no documen ed in abo e men ioned bibliog a- phy, as well as gene al incen i es o his wo ks which in luenced Czech Bulga ian and Sla ic s udies (V.Bechyňo á, M.Če ná, D.H onko á, Z.U ban, e c.). KEYWORDS: Bulga ian–Czech cul u al ela ions; Czech s udies in Bulga ia; Bulga ian s udies in he Czech lands; li e a y his o y; his o y o Sla ic s udies Knižní bibliog a ie kži o u adílu ýznačných osobnos í slo anské ilologie ychá- zely Bulha sku iunás zejména době, kdy ješ ě neexis o aly elek onické bib- liog a ické da abáze ain e ne o é zd oje. Vsoučasnos i ako é publikace znikají o něž, a šak mnohem menší míře. Vpřípadě ano o aného soupisu p ací li e á ně- ědného bohemis y, bulha is y asla is y Bo ise Joco a (1894–1945)2 jde opioný skou pří učku asoučasně ges o ehabili ace azados iučinění, neboť en o ědec auni e - zi ní p o eso , noci z1.na 2.úno a 1945 pop a ený za s é „p o ašis ické“ pos oje 1 Slo anský ús a AV ČR, . . i., kon ak : ce nyma @slu.cas.cz. 2 Румяна Дамянова — Северина Николова Георгиева [edd.] [e al.]: Борис Йоцов. Биобиб- лиография. Издателски център „Боян Пенев“ при Институт за литература — БАН, София 2018, 271 c., ISBN 978-619-7372-17-5. OPEN ACCESS 50 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 aúčas e d ou ládách ( le ech 1942–1944) e unkci minis a ná odní os ě y, byl po s é násilné sm i  ámci no é kul u ní poli iky, nas olené s á ním pře a em Vlas e- necké on y 9.září 1944, au o i ářsky y ěsňo án zpo ědomí laické i ědecké eřej- nos i, jeho če né odbo né příspě ky se nesměly odbo ných s udiích ci o a , ač ý- sledky jeho bádání si něk eří bulha š í sla is é nee icky při las ňo ali ap ezen o ali je jako las ní názo y,3 jeho jméno mělo bý na ždy zapomenu o a ymazáno zdějin bulha ských humani ních ěd… B. Joco pa řil knemnohým Bulha ům ys udo a ším slo anskou ilologii na ilo- zo ické akul ě české Ka lo y uni e zi y, o šem ůbec p ním so ien ací na li e á - ně ědnou bohemis iku.4 VP aze působil nejp e od úno a 1923 jako zah aniční s áži- s a Minis e s a škols í aná odní os ě y ČSR (pě semes ů le ech 1923–1925), kdy na š ě o al semináře apřednášky řady enomo aných pedagogů (Milosla a Hýska, Ja osla a Vlčka, Emila Sme ánky, Jose a Sk binšeka, Bře isla a Fous ky, F an iška Ko- áře, Jana Jakubce, Jose a Pá y, F an iška K ejčího, Jana Máchala či Ma yáše Mu ka),5 3 Opako aně se  é o sou islos i např.obje uje jméno li e á ního his o ika Emila Geo - gie a, jehož yuží ání Joco o ých ex ů h aničí splagiá o s ím: „shodné či obdobné zá ě y např.p ních po álečných bohemis ických s udií Emila Geo gie a, ydá ané au o em za pů odní, mohly o iž s ěží zniknou samos a ně, p o ože Geo gie přísluš- né Joco o y ‚g ündliche Bei äge zu den čechisch-bulga ischen Beziehungen‘ oněko- lik málo le dří e au o i a i ním o gánu Zei sch i ü sla ische Philologie sám e- cenzo al a nap os ém ozpo u se s ým pozdějším pos ojem onich napsal, že ‚s ellen mus e ha e Un e suchungen mi eine g ossen Fülle on Ma e ial da ‘“ (U ban 1994: 57); kU bano u zení dodá ám, že Geo gie Joco a do yčném obsáhlém přehledu Die bulga ische Li e a u wissenscha in den Jah en 1930–1939 ch álil opako aně ana mno- ha mís ech (s o .Geo gie 1942–1943: 207–209, 421, 425, 429; Geo gie 1944: 133–134, 136, 138), a šak např. monog a ii ema icky, me odologicky ima e iálo ě bezp os řed- ně y ě ající zJoco o ých ýzkumů— Епопея на освободителната борба на българския народ в славянските литератури— do olá á se Joco ých s udií jen nepřímo, anonym- ně ( edy bez udání au o o a jména), a o pouze jedním jediným odkazem na jeho zásad- ní monog a ii Български страдания и борби за свовода в славянската поезия (Георгиев 1976: 173); nejno ěji na u o sku ečnos upozo nila kompa a is ka Ch is ina Balabano a (Балабанова 2014: 50–51). 4 Před B.Joco em byli p ažskými s uden y ři budoucí p o esoři: jazyko ědci Aleksandă Teodo o -Balan (dok o á udělen jako ůbec p nímu zah aničnímu s uden u české uni- e zi y oku 1884) aS e an Mladeno (dok o á udělen oku 1905) ačis ě bulha is icky zaměřený li e á ní his o ik a olklo is a Michail A naudo (dok o á udělen . .). 5 Doposud se mylně u ádělo, že Joco absol o al P aze jen č yři semes y (U ban 1994: 58), a šak jak jsem o ěřil „nacionálech“ FF UK (Ús a dějin Uni e zi y Ka lo y aA chi Uni e zi y Ka lo y [dále ÚDAUK], . FF, ka alogy Filoso o é— mimořádní equen an i, hos- pi an i acizinci, s .Le ní běh 1923, Zimní běh 1923–24, Le ní běh 1924, Zimní běh 1924–25, Le ní běh 1925), dokládajících zápisy s uden ů jedno li ých semes ech, absol o al Jo- co semes ů pě . P o ože doposud nikdo Joco o o p ažské s udium důkladněji nezmapo- al, do olím si zde p o každý semes u és iseznam jím zapsaných předmě ů: LS 1923: Vyb ané kapi oly zčeskoslo enské (dále čs.) skladby + Skloňo ání jazyce čs. (Sme ánka), České d ama od o e ření Ná odního di adla + Básně Pe a Bez uče + Vý oj české li e á ní his o ie (Hýsek), Ú od do jazyka českého + Česká če ba (Sk binšek); ZS 1923/24: Čs. časo- OPEN ACCESS MARCEL čERNý 51 ana o  oce 1926 ( esp.1927, kdy ykonal i igo óza6) na ázal úspěšnou obhajobou dok o ské dise ace na éma O aka Halina <Mok ý> apolská li e a u a (S udie zdějin české li e a u y). (Kdějinám polského oman ismu Čechách) (Joco 1925a).7 Odise aci au oři bibliog a ie sice ědí podle soupisu dise ací p ažské uni e zi y Ma ie Tula- cho é (239, záznam č.6298 [s o .Tulacho á 1965: 1229]), a šak samo ná ozp a a jako ýznamný ahodno ný Joco ů odbo ný ex soupisu chybí, ač její komple ní uko- pis se zacho al uni e zi ním a chi u (odise aci ap ní čás i zní ycházející— nedokončené— bulha ské monog a ie iz níže). V om o příspě ku se sous ředím p á ě na české sou islos i Joco o a působení a o by, jež doplní ibibliog a ickou čás posuzo ané publikace oněkolik pomě ně pods a ných položek. Knihu, k e á znikla Ús a u li e a u y Bulha ské akademie ěd  ámci joco- o ského p ojek u Българският литературен пантеон и славянският свят вна- учното наследство на Борис Йоцов: Реконструкция на идеите, o e í á anonymní ú odní slo o, němž je Joco jmeno án jako „един от най-изявените български хуманитаристи на ХХ век“ (7). Po é následuje předmlu a zpe a edoucí au o ského ání (Sme ánka), Česká li e a u y od sm i Huso y (Jakubec), P ak ická iloso ie (Fous - ka) [pů odně si zapsal iLumí o ci + J.K.Tyl. Ži o , dílo adoba (Hýsek), ale předmě y byly yšk nu y]; LS 1924: S řední doba české li e a u y (Jakubec), Čs. časo ání + Vyb ané kapi oly zčs. skladby (Sme ánka), Řecká iloso ie ap o ní křesťans í (Ko ář); ZS 1924/25: Od ozk ě u české li e a u y době s řední (Jakubec), Ú od do s udia české li e- a u y (Hýsek), Od Dob o ského ke Kollá o i (Vlček), Vůdčí pos a y lužickos bského ná- odního ob ození (Pá a) [pů odně si zapsal iDějiny iloso ie se z l. zře elem k šeobecné- mu kul u nímu ý oji (F an išek D ina), ale předmě byl yšk nu ]; LS 1925: Od Kollá a kHa líčko i (Vlček), S a očeská li e a u a (Jakubec), Český omán his o ický (Hýsek), Vý- klad yb aných ukázek zná odní epiky slo anské (c ičení) (Máchal), Vůdčí pos a y lu- žickos bského ob ození (Pá a), Vůle acha ak e (K ejčí), Jazykozpy ná činnos Vuka Ka- adžiće (Mu ko), Hláskoslo í jazyka čs. (Sme ánka). 6 „Odbo né d ouhodinné igo osum“ bylo ykonáno 31.října 1927 ze slo anské ilologie adě- jin mode ních li e a u [pů odní zápis „s [o] [ná acích] dějin li e á ních“ byl přešk nu ] uM.Hýska ( ýbo ný), Ma iana Szyjkowského (dos a ečný) aJiřího Ho áka (dos a ečný) po é, kdy Joco 13.října . . byl složil jednohodino é igo ózum z ilozo ie uF.K ejčího (do- s a ečný) aB.Fous ky ( ýbo ný). Vp o okole je ješ ě zapsána ys ě lující poznámka: „P o- eso ský sbo iloso ické akul y p ozkoumal s udijní doklady Bo ise Joco a asezna , že složil při uni e si ní zkoušce ze slo anské ilologie aké zkoušku zla iny sdob ým azřeč- iny s elmi dob ým p ospěchem, jednomyslným usnesením s ým ze dne 29.října 1925 s olil, aby připuš ěn byl k iloso ickým igo osům.“ To znamená, že Joco  .1925 složil zmíněné zkoušky anásledujícího oku předložil s ou dise aci, k e ou hned posoudili ško- li el aoponen , o šem s udia ukončil až zkouškou igo ózní  oce 1927. ÚDAUK, . FF, Ri- go ózní p o okoly 1882–1939, s . 2, záznam č.1464. 7 „Halina“ a„(Kdějinám polského oman ismu Čechách)“ je  ukopisu dopsáno pe em a„Mok ý“ je přešk nu o; náze ci uji podle o iginálu, ÚDAUK, . FF, dise ace, č.1464. 8 Všechny údaje bez bližšího udání p amene odkazují ke knižní joco o ské „biobibliog a ii“. 9 V om o soupisu je dise ace zařazena podle da a ykonané igo ózní zkoušky oddíle 1927/1928, a šak samo ná dise ace, dopsaná již 1925, byla obhájena  oce následujícím, jak dokumen ují oba zacho ané posudky zdubna 1926 ( iz níže). OPEN ACCESS 52 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 kolek i u,10 specialis ky na p oblema iku bulha ského ná odního ob ození Rumjany Damjano y (Предговор, 9–17).11 Au o ka se pod obněji zas a uje uJoco o a z ahu kjeho las nímu uči eli (auni e zi nímu předchůdci) Bojanu Pene o i,12 nas iňuje Joco o o eřejné působení kul u ních ipoli ických unkcích, označuje ho za ino- á o a kompa a is iky Bulha sku, k e ý lecčems an icipo al pozdější ý oj do- mácí li e á ní ědy, ba jehož me odologické přís upy zůs á ají ak uální podnes— Damjano a se domní á, že jeho ůzno odé dílo „се нуждае от цялостно издаване, осмисляне, обглеждане, от аналитично ситуиране в българския и в европей- ския литературен развой“ (13). Au o ka předmlu y předesílá, že bibliog a ie je jen p ním k ůčkem k ekons ukci celis ého Joco o a ědeckého ilidského p o ilu ak ehabili aci jeho bada elského odkazu, k e ý by se měl časem pos upně á i ido bulha ského li e á ně ědného, kompa a is ického, an opologického, his o ického, sla is ického, sociologického či kul u ologického odbo ného disku su. Před cen ální bibliog a ickou čás í (33–241), ozdělenou do šes i segmen ů13 aob- sahující celkem 634 údaje, je ješ ě zařazena s učná cha ak e is ika způsobu zp a- co ání bibliog a ie (Обяснителни бележки, 19–22; k omě pomě ně pod obné ano ace šech položek slouží k ychlému dohledání ex ů signa u a jedné ze č yř zapoje- ných bulha ských kniho en— Ná odní, Uni e zi ní, Cen ální akademické amenší ús a ní), kalendá ium (Основни дати от живота, научната и обществената дейност на Борис Йоцов, 23–25) a o og a ické přílohy (škoda, že žádná nezachycuje jeho p ažský poby ). Knihu uza í ají p ak ické bibliog a ické pomůcky: jmenný ukaza el (243–252), ejs řík exce po aných pe iodik aos a ních publikací (253–260), abecední soupis šech Joco o ých u eřejněných děl (261–269) akonečně seznam ka alogů apublikací, jichž bylo použi o při ses a o ání bibliog a ie (270–271). Opakuje-li se  ecenzo ané bibliog a ii požada ek, že je řeba Joco o y názo y, myšlenky, pos řehy ain e p e ace zno u na á i do bulha ské li e á ní ědy asla i- s iky, bude českém p os ředí pla i jen čás ečně, neboť zejména české bulha is ice 10 Kolek i dále oří bibliog a ka aspoluedi o ka Se e ina Nikolo a Geo gie a, li e á ní ědci Ch is ina Balabano a, Dob omi G igo o , Nedka Kap alo a, Ma ija Ki ano a, Alek- sandă Kjose , Rados e Kola o , And iana Spaso a, S e la S ašimi o a, Nikolaj Žele ajako konzul an ka a edak o ka Elena Janakie a. 11 Táž au o ka před nedá nem publiko ala zp á u suma izující p ezen aci joco o ského p ojek u  ámci XVI. meziná odního sjezdu sla is ů Běleh adě  oce 2018 (Дамянова 2019); os a ně bezmála celá p ní polo ina d ojčísla časopisu Език и литература, němž příspě ek R.Damjano y yšel, je ěno ána éma u Завръщане на Борис Йоцов вславистиката alze ji chápa jako kolek i ní joco o ský sbo ník, doplňující ecenzo a- nou bibliog a ii. 12 Joco byl mj.edi o em monumen álního, až posm ně ydaného Pene o a cyklu předná- šek История на новата българска литература I–IV. (1930–1936), k e é ydal na základě ěsnopisných záznamů za yda né pomoci d ou s enog a ů. 13 1. Joco o y Bulha sku před .1945 (33–164) a2.po .1945 ydané publikace (165–168), 3.bulha ské publikace oJoco o i před .1945 (169–225) a4.po .1945 (226–238), 5.Joco- o y zah aniční publikace (239–240; jen 5 záznamů) a6.zah aniční publikace oJoco o i (241; pouze jediný záznam). OPEN ACCESS MARCEL čERNý 53 (ale menší míře éž bohemis ice asla is ice) je Joco o a men ální s opa pří omna pe manen ně. Byl o iž p ním bulha ským znalcem českého písemnic í, k e ý p olomil p a- nepa ný zájem onaši poezii akul u u e s é domo ině,14 p ůkopníkem, jenž zá o- eň zpohledu zdělaného Balkánce obje o al českou li e a u u nám samým s ými o iginálními pos řehy anečekanými kon on acemi.15 Vjeho nemalé amnoho s- e na é ědecké p odukci nalezneme např.plas ické po é y ěno ané českým 14 Do konce d acá ých le 20.s ole í yšlo bulha š ině jen několik málo překladů zčes- ké li e a u y, znichž je na mís ě jmeno a alespoň y umělecky nejzá ažnější: oku 1910 se obje il ýbo z e šů ůzných slo anských (mezi nimi éž českých) básníků knižním překladu S iliana Čilingi o a Славянска антология, následo ala ukázka zly iky J.V chlic- kého překladu Ki ila Ch is o a (Славянски календар 1913) akonečně oku 1919 d ě kni- hy: bulha ská e ze Písní o oka (Песни на роба) S.Čecha aŘíma (Рим) J.S.Macha a (obě přeložil básník S.Čilingi o za spolup áce českého no ináře Vladimí a Síse [Sís 1931: 1]). 15 VBulha sku popře a o é době na Joco ů ýznam p o bulha sko-českou li e á ní kon ak ologii pop é ýznamněji upozo nily knižní ýbo zjeho s udií Славянството иЕвропа (Йоцов 1992) přip a ený I anem Pa lo em aVladimi em Penče em amonog a- ie Velička Todo o a Ope a Sla ica или Назад към Борис Йоцов (Тодоров 1995); p o české p os ředí je důleži á ib ožu a Не забравям аз красивата Прага (Йоцов 2004) sú odem Vă ja Rako ského, níž jsou ydány Joco o y zpomínky na P ahu apřipojena ukázka zjeho básnických překladů— bulha ská e ze Wolk o y Balady oočích opičo ých. Ob . 1Obálka Biobibliog a ie Bo ise Joco a (2018). OPEN ACCESS 54 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 básníkům amysli elům (K.Ji ečko i, J.Wolke o i, O.Březino i, O.Mok ému, P.Bez učo i, T.G.Masa yko i, F.Wollmano i, J.Pá o i, J.Máchalo i), spozi i i- s ickou ak ibií bibliog a icky yče pá ající pojednání o ecepci olklo ních sbě ů b a ří Miladino o ých Čechách a ecip očně— ozp a u opřijímání a ů čím oz íjení ilologických podně ů J.Dob o ského Bulha sku,16 cennou a e s é době zcela neo řelou analýzu bulha ské ema iky dílech os a ních slo anských au o ů (zČechů P.Chocholouška, V.Beneše Třebízského, V.Hálka, J.V.F iče, E.K ásnoho - ské, S.Čecha) amnohé další s a i a ecenze (mj. éž hodnocení soudobých českých překladů Ch. Bo e a či N.Lilie a), k e é by si zasloužily de ailnějšího posouzení e speciální s udii. Akonečně již s ou ýše ci o anou dok o skou dise ací podal cenný příspě ek nejen kčeskému li e á nímu egionalismu akčesko-polským li e á ním s ykům, nýb ž ik eo ii překladu, jak p egnan ně yjádřil V.Todo o (Тодоров 1995: 18): С единството на фактографски и тълкувателски контекст докторската дисер- тация на Йоцов е принос към тогавашните славистични схващания за тран- слатологията и контактологията (по онова време наричана влиянология). От една страна, в своите сравнителни анализи на полския оригинал и чешкия превод Б.Йоцов с вещина се спира на различни йерархически равнища на преводимостта— адекватност, дословност и волност. По този начин, без да формулира това, българският учен на практика доказва (при това върху ма- териал, невключващ родния му език) много по-късно установения от нау- ката за превода релативен характер на преводимостта. От гледна точка на рецепционната естетика неговият труд може да се разглежда като първия български (при това небългаристичен) апостроф към модната и през 20-те години в чешки позитивистичен контекст влиянология. Zas a me se zde ujiž několik á ci o ané dise ace O aka Halina <Mok ý> apolská li e a u a (S udie zdějin české li e a u y). (Kdějinám polského oman ismu Čechách), jejíž ukopis se zacho al p ažském uni e zi ním a chi u ( iz ýše), jejím poně- kud důkladnějším popisem aobsáhlejší cha ak e is ikou. Jak bylo řečeno, bib- liog a ii byla jako samos a ná položka ynechána, au oři pouze odkázali kbiblio- 16 Zde bych doplnil ecenzo anou bibliog a ii ozásadní odbo ný ex B.Joco a: k omě s uč- nější s udie Йозеф Добровски и нашето Възраждане z .1930 (s o .76–77, záznam č.109) au o o éma u pojednal  ozsáhlé monog a ické ozp a ě Иозеф Добровски в България, jež yšla e sbo níku kI. (p ažskému) sjezdu sla is ů (Йоцов 1932: 773–850, 1058–1060). Joco při příleži os i sjezdu na š í il 12.října 1929 h ob J.Dob o ského B ně azde očes- kém os ícenci p omlu il, jak íme zno ino é zp á y: „D . Bo is Joco , p o eso bulha ské li e a u y So ii, připomenu e š Kollá ů S oj noho, pos á ná mís a jsou…, p ohlásil, že Dob o ský s ým kul u ním dílem náleží imezi bulha ské budi ele. Jeho hla ní spisy po- znali Bulhaři z uských překladů. Dob o ský přispěl ke zniku kul u cí ke něslo anské- ho jazyka aCy ila aMe oděje Bulha sku, měl přímý li na ý oj jazyka ali e a u y bul- ha ské apo znesl ná odní ědomí, k e é se p oje ilo bojem sla ismu p o i helenismu ak obdobným českému boji p o i ge manizaci.“ (sh 1929: 2 [zdů . sh]) OPEN ACCESS MARCEL čERNý 55 g a ickému soupisu M.Tulacho é aúdaj opa řili nepříliš ýs ižnou ano ací (239, záznam č.629). Rukopis ( esp.s ojopis sče nými pisky, ko ek u ami adoplňky17), da o aný P aze 1925, má ozsah 74 s an aje poněkud mechanicky členěn na ři čás i bez náz u, označené jen římskými číslicemi: Po s učném ú odu (Joco 1925a: 1–2), nas i- ňujícím kon inuální adici polských li e á ních „ li ů“ na no odobé české básnic í od A.J.Puchmaje a, přes V.Š ulce, oman iky amájo ce, až po E.K ásnoho skou aJ.V chlického, následuje I. čás (Joco 1925a: 2–8), kde je yložena geneze Mok ého polono ils í azájmu opolské básnic í, zejména o o bu ří „ ěš ců“— A.Mickie- wicze, J.Słowackého aZ.K asińského. II. čás (Joco 1925a: 9–22) se sous řeďuje na Mok ého překlady Słowackého, kon on uje jeho echniku (me ika, séman ická ě nos , ob aznos , hudebnos , umělecká působi os předlohy ajeho jinojazyčné a- ian y) se s a šími asoudobými českými přebásněními (hla ním konku en em Mok- ého je jmeno án přede ším F an išek K apil). III., nej ozsáhlejší ajiž dále neseg- men o aná čás (Joco 1925a: 23–74) je nejp e (Joco 1925a: 23–30) ěno ána Mok ého pomě u kMickiewiczo i, k e ý podní il ibásníko u las ní ob azi os . Po é (jako by Joco zapomněl na členění na kapi oly) au o bez pře ušení přechází kinspi acím Słowackým uMok ého (hla ně me odou mo i ické kompa ace, ypické p o z . li- ologii). Ten o pasus (Joco 1925a: 30–56) zabí á 27 s an, edy ě ší ře inu dise ace. Dále (Joco 1925a: 56–71) se Joco zabý á ezonancí K asińského Mok ého o bě ( e lexe I ydiona, zauje í „dějinnou agikou“, osla a křesťans í, mesianis ický mo- i ukřižo ání azm ých s ání).18 Poslední s ánky (Joco 1925a: 71–74) esumují hla ní zá ě y p áce. Poezie ří polských básníků- ěš ců s ým mesianismem spolu y ářela Mok ého poe ickou o bu od mládí až do sklonku ži o a. Na základě p o edené analýzy Jo- co y o li y dokonce k an i iko al pomě u 6 (Mickiewicz) : 100 (Słowacki) : 38 (K asiński).19 Ze s a is iky yplý á, že za ímco nejméně apouze nějško ě působil 17 Zdá se, že zacho aný exemplář není předloženým čis opisem, ale spíše doda ečně y o- řeným exemplářem ka chi aci (něk e é lis y nejsou psány če nou ba ou, nýb ž mod ým písmem, ypickým p o inkous o ý kopí o ací papí ), neboť lze předpokláda , že o iginál dise ace si Joco od ezl ssebou do Bulha ska. 18 Nezá isle na Joco o i ( celé knize je ci o ána jen jeho p áce oChocholouško i [Pelikán 1974: 132]; bulha ská monog a ie oMok ém je pouze součás í soupisu Bibliog a ie p ac iwypowiedzi oSłowackim wukładzie ch onologicznym [Pelikán 1974: 152]) ozsáhlou p o- blema iku o ecepci o by J.Słowackého uČechů syn e icky ame odologicky mode něji zp aco al aMok ého ýznam českém p os ředko ání jeho děl nas ínil polonis a Ja mil Pelikán monog a ii Juliusz Słowacki wś ód Czechów (Za ys his o yczno-bibliog a iczny) (Pe- likán 1974). 19 Oponen p áce, P aze působící li e á ní his o ik spolonis ickou, bohemis ickou a oma- nis ickou o ien ací Ma ian Szyjkowski (1883–1952), posudku z28.dubna 1926 (ÚDAUK, . FF, Dise ační posudky, ka on 109, složka 1925/26) se sobě las ní pozi i is ickou p e- ciznos í mj. y kl chybu při konečném souč u e ido aných li ů. Jád o posudku zní: „Ze s any li e a u y polské nemám zásadních námi ek. Kons ukce jes p ůs i ná: p ní čás- í je his o icko-li e á ní pozadí, po om je analýza překladů a li u Mickiewiczo a, Sło- wackého aK asińského, konečně je syn éza. Vlas ní i ul p áce měl by bý i: OMok ém OPEN ACCESS 56 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 Mickiewicz aK asiński o li nil zejména myšlenko ě poslední Mok ého sbí ky, Sło- wacki „ šude zůs al ycho a elem Mok ého“ po s ánce o mální iideo é. Celé bás- nické ojh ězdí pak zásadně přispělo „k yb oušení básnického kusu Mok ého, kposílení a z ůs u mo i ů jeho ci o ého am a ního idealismu, kp ohloubení jeho las eneckého ci u, kokřídlení jeho básnické ize, kobohacení pů odních zřídel jeho oman ismu amys icismu“, akže lze kons a o a , že Mickiewiczo i izionáři, K a- sińského blouzni ci aSłowackého snílci „mají sou ozence uMok ého“. Současně si ale lumí o ecký básník os ojil jen umí něnou o mu mys icismu (podobně eze - o aný z ah kpolskému mys icismu, obz láš ě kTowiańskému, měli aké J.V.F ič aF.K apil), „jenž má s é las ní jád o, ak ýznačné p o jihočeskou ů čí po ahu“, jako by se snažil osloučení „ ancouzské o mální přesnos i alogické jasnos i sčeskou s řízli os í apolskou boles nou ci o os í“ ( šechny ci ace Joco 1925a: 72). Mok ého básnickou osobnos sice nahlíží jako epigona polských oman iků, o šem epigona nesmí ně kul i o aného apo lidské s ánce sympa ického s ou sk omnos í aupřím- ným obdi em kducho ním géniům spřízněného ná oda, jejichž kul českém p o- s ředí u zo al aspolubudo al (následující ci ace Joco 1925a: 73–74): Ze šech ěch o li ů polské oman iky na Mok ého pozná áme, že zapla il zjedné s any dluh s é době, zd uhé ukojil s ou ouhu po no ých uměleckých zo ech, z ře í našel ýži nou s a u p o základní složky s ého ni řního by í. Při om šíření ěch o li ů se podpo uje básnickou jeho sk omnos í, neod ážnos í, bezmocí jeho ob aznos i. Zamiluje-li se např.do pěkného ob a u nebo ob azu, ci- zího nebo s ého, nosí je dlouho duši, žije snimi ačas ok á e je opakuje, nemaje složi ých duše ních záži ků aboha ých uměleckých p os ředků. Udělá-li smělejší k ok, ačkoli isku ečně pěkný, bojí se jej abojácně se ohlíží.20 Byl básník, jenž neměl síly odpou a i se od s ých zo ů, učil se, jak do edou pilní, a šak nepříliš nadaní žáci: dobý ají nadšení, smě , zle , ale nedo edou jí i s ou ces ou dále. Je šak značně zácnou okolnos í, že cizí elemen y jeho básnickém díle jsou ak yuži y, kombino ány, pře a eny, oži eny jeho by os í, že ypadají jako jeho las ní s a ek. P o o nejsou mechanické, p oudí ži o em celého jeho díla, nepo- lačují příliš jeho ů čí indi iduali y, do jejíchž hlubin můžeme sejí i, sezná[mí] me-li se pod obněji scelým jeho básnickým zje em. Nesp á ně bylo by di i, že apoezii ří mis ů polského oman ismu, poně adž se au o nezabý á li em jiných pol- ských mis ů. Nejslabší čás í p áce je čás p ní: his [o icko]-li [e á ní] ú ahu bylo by řeba p o és i dů- kladněji. Při s udiu li ů o my aobsahu bylo uži o me ody příliš s obodně es e izující, zčehož znikla jis á p oblema ičnos yložených zá ě ů. Vkonco ém esumé ci o é ses a ení ex u se neshoduje se z láš ním ylíčením po- známkách, akže mís o podaného obecného pomě u 6 : 100 : 38 mělo by bý , jak je pa né zčísel poznámkách, 9 : 88 : 37. Vcelko ém pomě u li ů řech polských oman iků na Mok ého se ím mnoho nemění, nicméně jes řeba en o omyl au o ů y knou i. Celkem jes p áce elmi dob á.“ [zdů . M.Sz.]. 20 [O. Mok ý:] Na bském jezeře. [In:] Po ídky aa abesky. [VP aze 1884], s.193 [pozn.B.J.]. OPEN ACCESS MARCEL čERNý 57 bez polské li e a u y nebylo by Mok ého. Ale že bez ní nebyl by ako ým, jakým ho známe, je přece samozřejmé. Takže Mok ý, nejen odcho anec, žák, ale iepigon polské oman iky, ábí nás s ou ušlech ilou apoc i ou p ací z o na jako s ým básnickým alidským ži o em. […] Mok ý získal si zásluhy nejenom [ ím], že šířil známos polské li e a u y do Čech, že byl s odem polského myšlení ací ění, že u edl mezi s é k ajany jednoho zpolských eleduchů, že přeja ými li y znich ukázal na jejich elikos , že křížil d a b a ské duchy, ale iže ho o al ůbec p o jednu elkou ideu, p o duše ní sjednocení českého apolského ná oda, šech slo- anských kmenů. Zde sd užuje se O . Mok ý scelou řadou básníků ap aco níků, jako [jsou] V.Š ulc, Ed. jelínek, F . K apil, Ad. Če ný aj., snažící se dá i slo anské myšlénce, zděděné ze sk ělé minulos i, ži oucí sílu. […] Vdějinách česko-pol- ských kul u ních s yků zacho á si Mok ý čes né mís o, řadě se mezi sk omné, ale znešené apoš oly slo anského ducha. Zoponen o a posudku bylo již ci o áno, zbý á zde připoji edici ecenze (dokumen zde ydá ám in ex enso) školi ele Milosla a Hýska (1885–1957), p oslulého pozi i is- ického li e á ního his o ika, p osazujícího mj. egionalismus li e á ním dějepisec- í, jenž us ého dok o anda p obudil zájem ozdánli ě pe i e ní li e á ní osobnos ak e ého si Joco hluboce ážil:21 Posudek odise aci p[ana] Bo ise Joco a „O aka Mok ý apolská li e a u a“ P áce p[áně] Joco o a chce bý i příspě kem kdějinám básnických li ů polských na li e a u u českou; O oka Mok ý oří sF . K apilem aEd. Jelínkem mezi lumí- o skou gene ací ojici li e á ních polono ilů, k e á s ou p ací pa alyzo ala jedno- s anně západnickou o ien aci překladů V chlického, ajak s ými články, ak z láš ě překlady poezií ad ama Jul. Słowackého na om o poli si získal značných zásluh. P o o je éma dise ace p[áně] Joco o y důleži é. Pan Joco jeho zp aco áním p o- je il značný ozhled po příslušné li e a uře, aačkoli ohis o ii li e á ních z ahů česko-polských před O.Mok ým e e uje jen s učně, ys ihl jejich ý oj a ýznam celkem sp á ně. Těžiš ě p áce jes  ozbo u aocenění překladů Mok ého a e zjiš- ění ohlasů Słowackého, Mickiewiczo ých aK asińského jeho o bě pů odní; ycházeje zp os ředí, němž Mok ý y ůs al, azjeho s a í li e á ních, znichž je idě i hloubku jeho zájmů opolské písemnic í ajimiž p oje il sku ečně obsáhlé znalos i, analyzuje p[an] Joco překlada elskou me odu Mok ého aoceňuje básnic- kou hodno u jeho překladů sou islos i se soudobými překlada eli jinými splným 21 Milosla Hýsek: Posudek odise aci p. Bo ise Joco a „O aka Mok ý apolská li e a u a“, da . P aze 20.dubna 1926, ÚDAUK, . FF, Dise ační posudky, ka on 109, složka 1925/26. Jo- co ů ni e ný z ah ks ému uni e zi nímu pedagogo i ilus uje např.emo i ní zkaz dopise J.Pá o i, psaném So ii 6.března 1927: „Vyřiď e, p osím Vás, můj oucí pozd a milému mému p o . p. Hýsko i ařekně e mu, že ho nikdy nezapomenu.“ Li e á ní a chi Pamá níku ná odního písemnic í, P aha, . Pá a Jose , ko espondence las ní— přija á, složka Joco Bo is. OPEN ACCESS 64 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 Сборник Българско-чехословашка взаимност (Pá a 1931b: 412–413) nebo op ních řech s azcích Pene o ých dějin История на новата българска литература (Pá a 1934a: 73–74), e ue Pes ý ýden zase přinesla sla is ů medailon s o og a ií (Pá a 1934b) či zp á u ojeho jmeno ání ředi elem so ijského Ná odního di adla, oz olení členem Slo anského ús a u aop opůjčení ysokého s á ního yznamenání— řádu Bílého l a (Pá a 1936b; aké spodobiznou); Ná odní poli ika pak oznámila jeho z olení předsedou spolku Bulha sko-českoslo enská zájemnos o něž So ii (Pá a 1936c) amedailon ( éž dop o ázený ep odukcí o og a ie) se obje il i  ýdeníku Le em s ě- em (Pá a 1936d). Vsou islos i sJoco o ou s udií „Kde domo můj“ у нас Pá a podo kl, že ani bulha skému kolego i se doposud nepodařilo obje i bulha skou pa a ázi in- žený a Jose a P oška (1861–1928) aže uznámé č yřsloko é úp a y Joco mylně připi- suje celou skladbu T.Ikonomo o i, ač e sku ečnos i je au o em doda ečně epsané 3.s o y V.D.S ojano , celko ě o šem p áci ch álí, neboť je „posud nej ě ší slo an- skou ú ahou oná odní české hymně ajejích ohlasech e slo anském s ě ě“ (Pá a 1935a: 77). Dále si Pá a šímá Joco o ých kompa a i ních pos řehů opoe ice Pe a Bez uče ( e s udii obásníko i časopise Златорог 1926) ap ecizuje něk e á zení (Pá a 1935b: 8 [zdů . J.P.]): Joco dokonce— a o p á em— našel u či é analogie mezi ýbušným empe- amen em Bez učo ým aBo e o ým: o  é silné no ě hospodářsko-poli ického ú laku, němž mohli oba básníci zazpí a i s é zpě y alé umělecké ceny. O šem Joco u jako členu ná oda, jenž nepodléhal už no é době násilnému odná odnění ze žádné s any ( omu se os a ně do edli Bulhaři již no é době ázně ub áni i!), byl poněkud zdálen Bez učů ón oge manizaci, jenž zní z e šů slezského bás- níka ako ou silou, jako nikde unás nezazněl: p o o např.neci uje působi é básně Be na d Žá . V om se aké Joco poněkud mýlil, že by e še Bez učo y byly dnes již jen pouhými dokumen y ná odní agédie, neboť pomě y se unás u ářely ak, že něk e é zpě y Bez učo y dosud zazní ají plnou silou, že dokonce docházejí no ých ano ých ohlasů apa a ází… […] Přes o bulha ské ýklady B.Joco a já- dře zůs á ají pla nos i: jsou p ní zdařilou bulha skou cha ak e is ikou našeho básníka, cha ak e is ikou, k e ou později Joco dobře začlenil do s ých boha ých apod obných ýkladů očeské li e a uře monog a ii oO aka u Mok ém (So ie 1928). Vní se čas o sBez učem se ká áme a o je d uhá [po s udii časopise Златорог] bulha ská p áce, níž se mlu í oBez učo i po boku jeho s e níků aci ují se jeho slo a. Pá o skou jemnos aslušnos při posuzo ání Bez učo y bulha ské ecepce pře zala po álečných le ech ičeská bulha is ika. O om, že dobo ému neš a u (či spíše dik á u) pojíma li e á ní je y s ik ně ma xis icky az„ řídního hlediska“ spiso a- ele kád o a na pok oko é a eakčně bu žoazní se dokázala súspěchem yhýba , s ědčí např.článek Danuše (Dany) H onko é Pe Bez uč aBulha sko, němž si au- o ka do olila poda kladnou aideologizujících dezin e p e ací p os ou cha ak e is- iku ehdy bulha ském p os ředí běžně abuizo aného azamlčo aného li e á ního ědce (H onko á 1957: 18): OPEN ACCESS MARCEL čERNý 65 Za p ní bulha skou aobsáhlou s udii oBez učo i lze šak po ažo a až p áci Bo ise Joco a Pe Bez uč, u eřejněnou li e á ním ak i ickém časopise Zla o og  .1926. Joco , jako sla is a azejména bohemis a, odcho anec naší uni e zi y, u ádí do bulha ské li e á ní eřejnos i mnoho s ých pozna ků očeské li e a uře as ým ýkladem z elké mí y u čuje zejména e 20.ačás ečně i30.le ech o ici- ální pomě kčeské li e a uře. Ikdyž s udie nepos ihuje pods a u Bez učo a so- ciálního p o es u ani složi os sociálně-nábožensko-nacionálního ú isku Slezska apříčinu Bez učo y básnické anonymi y, snaží se přece p oniknou kBez učo u las enec í, sociálnímu cí ění ikosobní aná odní agédii. S ou o s udií při- chází aké do bulha ské li e a u y p a děpodobně p ní překlad Bez učo a díla. Nikolaj Lilie […] pře lumočuje jako ukázku kJoco o ě s udii p ní d ě čás i pře- k ásné Bez učo y básně Já. De ailně se pak Joco o ě bez učo ské eseji z oku 1926 ěnují— mís y k i icky ane- souhlasně— iDagma aI an Do o š í e s udii Recepce Bez učo a díla balkánských li e a u ách (Do o ská— Do o ský 1978: 182–184). Několik á se Pá a ozepsal oknize Български страдания и борби за свобода всла- вянската поезия (Pá a 1935c: 46; Pá a 1936a), nejobsáhleji pak e Sla ii, časopise p o slo- anskou ilologii. Z ýkladů obulha ských syže ech  o bě popuškinského uského básníka Jako a Pe o iče Polonského, Slo ince An ona Aške ce aElišky K ásnoho - ské nej íce oceňuje umělecký po é české básnířky: Zejména e še E.K ásnoho ské, znichž za nejzdařilejší pokládá Bulha ské Vánoce, ozebí á pod obně. Činí ak p o o, že česká poe ka nej íce ze šech soudobých básníků se do edla přiblíži i bulha skému duchu as dci, podle Joco a dokonce ak, že by o ani las ní bulha ský básník nedo edl yjádři i. El. K ásnoho ská ne- byla Bulha sku. P o o se při ozeně yhýbala líčení k ajinnému, za o s ím ě ší péčí se ěno ala dušemalbě s ých h dinů. Ona jediná s o ně sbulha ským kla- sikem Penčo Sla ejko em dospěla ksp á nému názo u, že bulha ské os obození bylo při ozeným ý ojem událos í aže si bulha ský ná od no é s obody zasloužil. Třebaže si je p ý Joco ědom, že e še ani jednoho z ojice p o agonis ů nedosahují „ cholů geniální básnické o by“, označuje je soubo ně za „ zácný k ě oblas i ducho ní jedno y slo anské, snad poslední plod slo anské boha ý ské oman iky“ ( šechny ci ace Pá a 1938a: 606). Vzá ě u ecenze Pá a připodo ýká, že Joco mohl íce zdů azni , že p oje českých aslo inských sympa ií ůči Bulha ům byl zásadně o li něn ědomím las ního jařma, p o i němuž se K ásnoho ská iAške c básnicky yh aňo ali, a ak y o e še „byly snad ě ší mě ou ad eso ány las nímu ná odu než slo anskému jihu, jenž již s ého cíle dosaho al a aké dosáhl“ (Pá a 1938a: 607). V éže sla is ické ibuně Pá a souh nně pojednal oJoco o ých s udiích „Kde do- mo můj“ у нас aБратя Миладинови в Чехия, opubliko ané přednášce Станислав Виспяньски (1869–1907), p oslo ené na sla nos ním sh omáždění so ijské Polsko- -bulha ské společnos i, ozáslužné p oedici o by zapomenu ého ob ozenského e šo ce, předs a i ele z . daskalské poezie Cha alana Angelo a (1845–1904) Стихотворения aomode ním (již 3.no obulha ském) překladu Paisijo y sla né OPEN ACCESS 66 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 k oniky История славеноболгарская, pořízeném ilologem Aleksand em Filipo em, kněmuž ozsáhlý ú od akomen áře yp aco al Joco (Pá a 1937: 141–144). Vjubilejním sbo níku Slo anská zájemnos 1836–1936, ydaném k100. ý očí Kollá o y ozp a y oslo anské zájemnos i, Pá a ze ubně pa a ázo al (Pá a 1938b: 148–149) Joco o y pos řehy oKollá o i, publiko ané e s udii Славянските литератури и славянското съзнание в България (Български преглед 1929). Není bez zajíma os i, že os ať oKollá o i aBulha sku p o u o kolek i ní monog a ii byl požádán p á ě Joco , a šak „jiné úkoly ( edení so ijského Ná odního di adla)“ (Pá a 1938b: 150) mu znemožnily yho ě přání hla ního edak o a publikace J.Ho áka. Vbulha ském časopise Светоглас / La Voix du Monde se Pá a zamyslel nad p oble- ma ikou oman ismu bulha ské li e a uře ( článku Особености на българската романтика) době, kdy bychom ma ně „търсили някоя монография, която обхваща романтиката в българската литература“.24 Český bulha is a za p ůkop- níky bádání obulha ském oman ismu označuje Bojana Pene a, Jana Máchala či F anka Wollmana, a šak zápě í dodá á, že doposud nejhodno něji kos ě lení oho o období přispěl B.Joco , jehož ýzkumy bude muse zí ú ahu každý další bada el (Пата 1940: 1): От българските литературни историци единствен Б.Йоцов е обърнал особено внимание на романтиката в българската литература. Той е установил точно иправилно, че особеността на българската романтика трябва да се търси вре- волюционния дух на българския народ и в неговия непотушим стремеж към свобода. Важният и богато обоснован преглед на Б.Йоцов Българска револю- ционна романтика, който се появи като първи принос на българската исто- рическа библиотека, е до сега най-добрата студия върху българската роман- тика. Йоцов е съсредоточил своето внимание изключително върху двамата типични представители на тази романтика, Д.П.Чинтулов иГ.С.Раковски. Именно този преглед на Б.Йоцов трябва да послужи като изходна точка за по-натат[ъ]шни трудове върху българската романтика. Poslední zjiš ěná Pá o a joco o ská e lexe pochází ze samého sklonku smu ného á- lečného oku 1941 abyla yp o oko ána no ou publikací i alského bulha is y a po- álečném období o něž makedonis y Gio gia Nu igianiho (1892–1981; Bulha sku známého jako Žo ž Nu ižan)— monog a ií li e á ních po é ů několika bulha - ských k i iků Български критици (Pá a 1941: 5): Joco ů zájem očeskou li e a u u byl no ě připomenu i alským spiso a elem Ž.Nu ižanem, žijícím již přes d ace le So ii. P o . Ž.Nu ižan y iskl nedá no pou a ou knížku Bulha š í k i iko é (So ie 1941), níž e o mě přá elských ozho- o ů pojednal oži o ě adíle desí i bulha ských kul [u ních] ali [e á ních] k i- iků. Mezi ně aké zařadil uni [e zi ního] p o . d . B.Joco a, nynějšího hla ního 24 Zp aco a en o úkol zhlediska ma xis ické li e á ní ědy se ne zcela úspěšně pokusil K ăs jo Geno monog a ii Романтизмът в българската литература, k i icky se od o- lá aje ina něk e é zásadní s udie B.Joco a (Генов 1968: 37). OPEN ACCESS MARCEL čERNý 67 ajemníka minis e s u ná [odní] os ě y. P o . Joco y iskl celou řadu s udií očeské li e a uře, se zajíma ými hledisky zdáleného pozo o a ele, jenž za s ého d oule ého poby u na Ka lo ě uni e zi ě P aze mohl český li e á ní ži o sle- do a i zblízka. Joco y iskl ú ahy oBřezino i, Bez učo i aWolke o i, pod obně p ob al z ahy Chocholouško y, F ičo y aTřebízského kbulha ským lá kám, sa- mos a ně pak ydal nej ě ší s é li e á něhis o ické dílo zčeského obo u O aka Mok ý. V é o knize, posud nej ě ším bulha ském díle očeské li e a uře, se bul- ha š í č enáři mohou dočís i nejen oži o ě adíle O.Mok ého, nýb ž aké ocelém současném ná odním akul u ním ži o ě českém. Nu ižano a kniha sice není českých kniho nách dos upná, ale měl jsem kdispozici o okopii.25 Sla is o a podobizna zpe a i alského in elek uála, p os ě naz aná Проф. Д-р Борис Йоцов (Нурижан 1941: 122–128), se bezpochyby je í jako ýznamné oboha- cení joco o ské li e a u y (  ecenzo ané bibliog a ii absen uje). P a da, cha ak e- is ika Joco o y k i ické in ence je poněkud nadsazená aobdi ně nek i ický ón je součás í li e á ní s ylizace au o ského subjek u, o o zajíma ější je šak d uhá čás , koncipo aná jako ozho o , níž Joco na o ázku, jaká je společenská úloha umění ajeho od az bulha ské li e a uře, za eago al jako hluboce ěřící člo ěk ahumani- s a (Нурижан 1941: 127): „Духовно да възвиси и просветли човека, да го доближи до Бога, да сближи близки и непознати и да ги води към една вдъхновена цел— Царството Божие тук на земята.“ Vsou islos i sNu ižanem si ješ ě do olím malou su ku. Všedesá ých le ech au- o ydá al na pok ačo ání s é pamě i Vis i econosciu i a jejich 3.s azku, medai- lonu (Nu igiani 1967: 82–83) ěno aném Pá o i, snímž ho pojilo iosobní přá els í, ýslo ně ob inil Joco a, že když byl  oce 1942 Pá o ými přízni ci ( če ně samo - ného Nu ižana, jemuž zp á u oPá o ě za čení Ges apem dopisem sdělil jis ý „dob y přećel zmjenom Ho anek“26 [Buča 1968: 360]) požádán oin e enci uněmeckých pohla á ů e p ospěch s ého za čeného uči ele, zoba , že by očích nacis ů z a il dosa adní dů ě yhodnos , se zacho al zbaběle, p o zách anu jeho ži o a nepodnikl nic, aPá a byl k á ké lhů ě po za čení pop a en. To o p o Joco ů lidský p o il osu- do é selhání se po álečných le ech s alo lacinou e ike ou, k e á měla po bada elo ě sm i beze s opy přek ý jeho ysoké k ali y odbo né aučini zněj po zásluze po es- aného aloajálního spolu ykona a ele hi le o ské z ůle. Pa adoxně iJoco ů ži o skončil obdobně agickým způsobem jen několik le po aždě Pá o ě… Dodejme, že Nu ižano o s ědec í bezp os ředně e lek o ala ilužickos bská eřejnos článku slo inského sla is y Vekosla a Buča a, znějž oci uji delší pasus ilus ující Joco o u po ahu (Buča 1968: 360): Bo is Jocew [  om o a u je Joco o o jméno zkomoleno celém článku; M.Č.] by dy bjał pola němskeho pósłanca wSo iji so zasadźić za o, zo Pá u njebychu 25 Za její obs a ání s dečně děkuji s é milé so ijské kolegyni d . Jo dance A.T i ono ě. 26 Není jasné, ojakou jde osobu; za heyd ichiády p oslul s ou od ahou ap o inacis ickou činnos í eli el če níků Táboře nadpo učík Ka el Hořánek, k e ý by snad mohl bý Pá o- ým přímlu cem. OPEN ACCESS 68 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 wo p awili. Nu igiani bě přeswědčeny, zo minis e Jocew jako čłowjek apřećel sčini wšo, š ož je wjeho mocy, aso nadźiješe, zo budźe in e wencija wuspěšna, wšak běchu Bołha jo zwjazka jo Němcow. Nu igiani přepoda Ho anekowy lis Jocewej wminis e s wje. Tu ón je lis přeči awši po k ó kim přemyslenju jekł, zo p ós wu dopjelnić njemóže, dokelž by z ym sebi samomu zeškodźał. Nu igiani spy a Jocewa pohnuć, zo by wobhladniwy přez d uhe zamóžne wosoby pospy ał zasadźić so za Pá u. To je Jocew wo pokazał anjechaše ani Ho anekowy lis Nu i- gianej w óćić, dokelž bě wnim jako Pá owy přećel mjenowany. Wo njewuspěchu je Nu igiani Ho aneka in o mował a ajnje něko ych bołha - skich přećelow Pá y, mjez nimi ež spisowaćela S e ana Popa Wasilewa,27 kiž bě ehdy načolnik wo dźělenja wminis e s wje kul u y. Nu igianej njebě zna e, hač bě Ho anek lis pisał zPá owym wědźenjom abo na samsnu inicia iwu. Jeli bě pisał zPá owym wědźenjom, po om je u oho najske je in o mował wo nega iwnym wuslědku in e wencije. W ym padźe móžemy sej myslić, kak je Páće było wokoło wu oby, hdyž bu akle zničena jeho dowě a kboł- ha skim přećelam. Jeho najlěpši přećel, nahladny słowjanski li e a ny s awizna ak i ik, uniw. p o . d . Bo is Jocew, jako sobus aw bołha skeho knježe s wa we wysokim zas ojns wje, njebě w ozsudnym wokomiku ani po sćika zhibnył, zo by znajmjeńša spy ał wuchować žiwjenje přećelej, kiž bě nimo Łužiskich Se bow ak ja a lubował ež Bołha jow. Po Lis opadu 1989 se ke kauze zno u á il Zdeněk U ban (U ban 1994: 66; U ban 1995) či I.Do o ský28 aznačné mís o bylo Joco o ým so abis ickým ak i i ám posky - nu o mé s udii České kořeny bulha ské so abis iky, níž jsou pod obně zhodnoceny šechny jeho ex y oLužických S bech ajejich písemnic í a éž li J.Pá y na u o odbo nou činnos (Če ný 2010: passim). Komplexně bude en o aspek Joco o a sla i- s ického p o ilu os ě len, až bude přip a ena edice jeho ko espondence, a o zejména sPá ou. Ten nadchl mladšího kolegu do é mí y, že Joco služickos bskou li e a u ou seznamo al s é posluchače  ámci so ijských uni e zi ních sla is ických li e á ních přednášek a e o muláři kpřije í za člena-dopiso a ele Slo anského ús a u29 (1930) 27 S e an Tene Pop asile (1888–1985)— bulha ský sla is a aling is a, pří el J.Pá y, za- bý ající se zejména p a opisem, kul u ou řeči, s ylis ikou aspeci iky jazyka bulha ských klasiků (Bo e , Ka a elo , Veličko , Vazo , S ašimi o aj.) [pozn.M.Č.]. 28 Ve s udii oPá o i zpomíná na se kání si alským sla is ou koncem 60.le : „S.G.Nu igi- anim jsem se osobně seznámil s pnu 1969 na semináři makedonského jazyka, li e a u y akul u y Och idu. Od é doby alo naše přá els í anaše ko espondence až do Nu i- gianiho sm i. V ozho o ech se Gio gio Nu igiani několik á zmínil o om, že B.Joco ne- pomohl Jose u Pá o i.“ (Do o ský 2003: 63) 29 Vjoco o ském kalendá iu au oři bibliog a ie (24) u ádějí za ádějící in o maci, že se Jo- co s al „дописен член на Славянския институт към Чешката академия на науките“, o je o šem anach onismus: Slo anský ús a exis o al od oku 1922 ( esp.1928) jako ne- zá islá ědecká ahospodářská ins i uce ( las ně malá „akademie ěd“ sama osobě) až do zniku Českoslo enské (nikoli České!) akademie ěd (1953), kdy byl ús a začleněn do jejích s uk u , a šak k31.12.1963 byl z ušen; součás í Akademie ěd České epubliky je zno uobno ený Slo anský ús a jako plnohodno ný subjek od oku 1998 doposud. OPEN ACCESS MARCEL čERNý 69 u ádí přek api ou in o maci: mezi os a ními mimoakademickými unkcemi se ob- je uje o mulace, že je „předseda k oužku přá el Lužických S bů“.30 Snad je o po- zení předpokladu au o a zok uhu Česko-lužického ěs níku k yjícího se pod znač- kouα., že podle písemné zp á y ze So ie ze 4.úno a 1928 „dojde snad i u kb zkému us a ení bulha ského Spolku přá el Lužice“ s„naším pří elem“ B.Joco em čele (α. 1928: 18). Přes o je p a děpodobné předpokláda , že společnos ungo ala pouze jako podsekce so ijského Slo anského spolku, poně adž si lze ěžko předs a i , že by oo iciál ním zniku samo né bulha ské sekce Spolku nepsal náš hla ní so abis ický isko ý o gán— Česko-lužický ěs ník. Rozšíři lze o něž las ní seznam Joco o ých děl. Již předchozích ods a cích jsem upozo nil na Joco o u česky psanou dise aci (Joco 1925a), na ozsáhlou s u- dii (de ac o malou monog a ii) Иозеф Добровски в България (Йоцов 1932) či na český překlad březino ské eseje (Joco 1941). K omu je možno doplni li e á ně ědnou p o inu Иванко и Макбет (Йоцов 1911; oní iz níže), na se bis ickou s udii Йован Скерлич като литературен критик (Йоцов 1921),31 anonymní ecenzi na pojednání Hen yka Ba owského K óles wo Se bów, Cho wa ów iSłowieńców (Йоцов 192932), s udii Пенчо Славейков и Т.Г.Масарик (Йоцов 1930), k e ou Joco podepsal celku p ůhled- ným pseudonymem Bogdan Jono (snad p o o, aby e sbo níku neměl— na ozdíl od os a ních au o ů— současně d a příspě ky pod s ým jménem33), ecenzi p ažské Sla ii na ozp a u B.Pene a Първа българска повест Нещастна фамилия на В.Друмев (Йоцов 1931), ukopisnou s udii Чешкият народ и Масарик (s o .Тодоров 1995: 63, 95) ad a d obnější ju enilní příspě ky, psané samo ným au o em pa ně přímo česky. P ní, Žena ná odních písních bulha ských (Joco 1924), je zajíma ý s ým předmě- em ame odou, nichž ušíme inspi ace soudobou li e á ní ědou a olklo is ikou ( oman ické hledání ná odních speci ik e slo esnos i dos alo s ou mode ní podobu  z .e nopsychologii34), abyl psán speciálně p o časopis Ženský s ě , p o o zřejmě nemá žádnou pozdější bulha skou a ian u. Jde osloho ě y říbenou esej, s ědčící oJoco o ých básnických zkušenos ech, a šak zá o eň au o z ládl pojedna o šech pods a ných ysech Bulha ky lido ých písních (sněkolika ci á y, če nými na áž- kami isk y ými odkazy na ně) způsobem, k e ý je blízký syn e izujícímu (neřku-li slo níko ému) heslu (Joco 1924: 74, 76): 30 Osobní složky členů, MÚA, . Slo anský ús a , ka on 14, Zah aniční členo é, i. č.57, slož- ka Joco Bo is. 31 Vlas ní ex je podepsán jen iniciálami Б.И., a šak obsahu čísla je jako au o u eden „Бор. Иоцов“ [!]. 32 Au o s í u čeno podle B.Joco : Da a bibliog a ická, ukopis, s.5, MÚA, . Slo anský ús a , ka on 14, Zah aniční členo é, i. č.57, složka Joco Bo is. 33 Au o s í u čeno podle B.Joco : Da a bibliog a ická, ukopis [op. ci ., pozn.32], s.3; od- bo né li e a uře je „Bogdan Jono “ pokládán za eálného au o a (s o .např.Тодоров 2000: 15; Ma hole a 2013: 391 [zde dokonce počeš ěné podobě „Bohdan Jono “]). 34 Cha ak e is ická je gnómická de inice ypického lido ého zás upce bulha ského ná oda na základě gende o é dicho omie (Joco 1924: 74): „Za ímco Bulha je ždy jen ‚u ajeným žha ým uhlem‘— Bulha ka má ždy o e řené s dce aza řená— ús a. Sálá íc žá u zjejí duše než z ěla. Je h da na s ou k ásu, ale doplňuje ji ždy obsahem ducho ním— hlubo- kou m a ní čis o ou.“ OPEN ACCESS 70 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 Bulha ka, dce a selského lidu, neupí á s ého pohledu kh ězdám, nýb ž ks é ma ce— če né půdě. […] Vs dci plane jí láska kži o u, kzemi, kčlo ěku. Di ně zní a píseň, jíž p osí, aby jí, až zemře, ys a ěli náh obek sč yřmi okny: chce jimi pozo o a i, jak kolem ži o , ěčně mladý ijása ý, dál bujaře kypí. Její lásku kzemi yč e e opě ně z oho, jak se aduje zkaždého dob ého božího o ečka. Z oho opě yplý á její úc a kčlo ěku, její znešená předs a a oněm, její odpouš ějící úsmě y ijemná sho í a os klidským nedos a kům. Nechce nikomu ublíži i, jakoby pa- mě li a s ále biblického: „Co nechceš, aby i jiní činili, nečiň y jim!“ Pohlédneme-li na ži o ní její pouť s ýšky, u idíme, že ji em jejího ži o a je ouha po olnos i; polednem sebeobě o ání p o odinu; eče em apo eóza ma eřs í. Jak zji a, ak izpoledne a če a zazní ají pesimis ické óny, zanikají šak nakonec poko né ezignaci anebo hluboké íře, že exis uje ješ ě yšší sp a edlnos osudech lid- ských. […] Na sm elném lůžku zpomíná na s é mládí, manželskou oddanos , ma eřskou obě a os — ces a jejího ži o a ine se před ní jak pe lo ý náh delník dob ých sku ků— asm a ním uspokojením žehná celé odině, žehná iži o u. Bezp os ředně za Joco o ou esejí ješ ě následuje překlad zbulha ské umělecké li e- a u y, k e ý měl snad za cíl předs a i jeden zpříkladných ypů bulha ské žensko- s i. Byla z olena symbolis ně-deko a i ní legenda Ca e na Achino a Nikolaje Rajno a (1889–1954), jehož hla ní p o agonis kou je bulha ská pano nice, choť Aspa ucho a (Rajno 1924), jíž dal emblema ickou ý a nou podobu I an Mile s ým sla ným se- cesním po é em z oku 1925. Nu no podo knou , že se jedná opřek api ou olbu, neboť Joco ů ex mohla příhodně ilus o a ukázka zbulha ského písňo ého olklo u. T agický ob az Achino y, jež ze záh obí jako příz ak yp á í os ém skonu na h anici, kdy musela sama přinés k a ou oběť bohům za budoucí mí Aspa u- cho y říše a ěčnou och anu celého ná oda, je šak monumen álním podobens ím nezlomné ži o ní síly Bulha ů, k eří ani nej ěžších ch ílích nepodléhají dekaden - ním náladám, sebe ažedně sží a é skepsi ade é ismu, a  om o smyslu Joco o u e - nopsychologickou skicu za šuje aséman icky poin uje. Poe icky působi ý překlad Ma ie Síso é je pak hodno ným činem li e á ním, u ádějícím do českého p os ředí ýznačného p ozaika, zjehož o by byly pozdějších le ech u áděny pouze pohádky (jednak y čis ě au o ské, jednak ako é, k e é byly adap acemi lido ých předloh). Ob a ného ecenzen a p oz azuje d uhá ju enilie No á kniha obohomils í, e e á oknize Jo dana I ano a Богимилски книги и легенди. Joco zde několika řádcích dokázal ys ihnou hla ní přínos publikace, jež měla s ůj ýznam ip o českou sla- is iku abulha is iku (Joco 1925b: 9): […] nenalézáme doposud ani jedné knihy, jež by nám posky la možnos sezná- mi i se co nejpřehledněji bezp os ředně se šemi známými ý o y nejs a šího slo anského hnu í. Díla bohomilského písemnic í (k e á au o neslučuje sapo- k y ickými) jsou buď ješ ě neznámá, nebo jsou ozp ýlena nej íc po ůzných us- kých, jihoslá ských [!] abulha ských časopisech az láš ních ydáních. Sháně i ma e iál p o boh[o]milskou li e a u u není ak snadné, ani děčné. Můžeme bý i elmi spokojeni ím, že p o . I ano o i se podařilo přemoci šecky ob íže audálo se mu seb a i celku apořádku nejdůleži ější zdoposud známých knih li e á ní OPEN ACCESS MARCEL čERNý 71 p odukce bohomilů a yda i je spolu scelou řadou legend bulha ského lidu, e k e ých lze s opo a i li y jejich učení. Tím íce se zasloužil zde p o . I ano , že p ní ze šech bada elů bulha ského hnu í ob á il co nejdůleži ější zře el na samu bohomilskou li e a u u. Zdá se, že y o ex y psal česky přímo Joco , byť súčas í nějakého edak o a. Zejména ecenze pak p oz azuje, že by jejím au o em mohl bý Bulha (např. ý azy e e ik či pa likeni; h ubka anali ickými; azby aspojení seb a i celku apořádku; p ameny, k e é yskají zděl; ca s í ďábla aj.). Záhadou zůs á á Joco o a mlu nice češ iny p o Bulha y, jež by se bý ala s ala p ůkopným činem. V.Todo o oau o o ých pa áliích s ydáním oho o díla e s udii Славистичният канон на Борис Йоцов napsal (Тодоров s. a.: s. p.): […] условната употреба на понятието „канон“ включва най-напред групата метатекстове, които Б.Йоцов сам изброява в един списък с публикации под наслова Из славянските литератури. […] Към същата група текстове би тряб- вало да се причисли и подготвяната от Б.Йоцов „популярна чехословашка граматика (с практически упражнения и малък речник) на български език в размер, по възможност, до 20 печатни коли, срещу хонорар 750 чехосл. ко- рони за една кола при 1500 издадени екземпляра“. Инициативата за напис- ването на този труд е на Посолството на Чехословашката република в София, която изпраща на Йоцов („според постигнатото устно споразумение“) офи- циално писмо от 19 ноември 1928 г. със следното уточнение: „Съчинението да е готово, по възможност, след шест месеца от датата на настоящото писмо.“ По неизвестни причини засега подобно съчинение на Б.Йоцов все още не еиздателски факт. Трудно е да се презюмира коя от договарящите се страни не изпълнява своите задължения, даже и ако припомним обстоятелството, че на 27 май 1930 г. Й.Пата пише на Ст. Чилингиров следното: „Също така ме ядосва работата с Йоцов. Зная и чувам, че д-р Йоцов много се сърди на нас, чехите, и затова не пише. Но не бива да се сърди! Ние правим каквото мо- жем. Едва сега министерството ми съобщи, че ще получа неговата граматика за рецензия. Ще се постарая да не закъснея, макар че имам много работа.“ Vladimí Sís dokončení a ydání mlu nice dokonce ohlásil českém isku, přičemž ýslo ně napsal, že au o již „ ydal objemnou g ama iku českého jazyka p o po řebu bulha skou“, publikace byla podpořena „naším zah aničním minis e s em“ aže kniha je na íc opa řena „obsažným přehledem české li e a u y akul u y ůbec“ (Sís 1930: 4). Jak se zdá, Sís předběhl chod předpokládaných událos í (čas o in o mo al o ěcech, onichž se doz ěděl jen zdoslechu), jež se nakonec ub aly nečekaným smě- em (snad důsledku meziná odní hospodářské k ize nebyly přislíbené peníze na- konec u olněny). Je řeba pá a , zda se ukopis, snej ě ší p a děpodobnos í již ho- o ého díla, nezacho al něk e ém bulha ském či českém a chi u. Není ůbec známo, že Joco sám inicio al bulha ské ydání spisů s ého uči ele ilozo a apsychologa F an iška K ejčího (1858–1934), konk é ně monog a ie Filoso ie posledních le před álkou (1918) apopula izační přednášky Filoso ické základy m a ní OPEN ACCESS 72 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 ýcho y (1920). Ob á il se na au o a česky P aze psaným dopisem (k á ce po osobní ná š ě ě) 27.září 1927,35 němž mj.nas ínil zájem jednoho ze so ijských naklada el- s í očeskou p odukci zoblas i ilozo ie: Velec ěný pane p o eso e! P omiň e laska ě, že Vás zase y ušuji. Zapomněl jsem o iž při ná š ě ě če a zep a i se Vás, zdali bys e do olil, abychom Vaše spisy Filoso ie posledních le před álkou aFiloso ické základy m a ní ýcho y přeložili do bulha š iny. So ijské naklada els í „Акация“, k e é ydá á z láš ní iloso ickou kniho nu, požádalo mě o o před několika ýdnů [!] apřed mým odjezdem do P ahy snažně p osilo, abych u ěc yřídil sVámi. Kdybys e k omu s olil, uze ád bych ěděl, jaké podmínky bude e klás . Překlad ykonám já sám. Unás očeské li e a uře a iloso ii málo ědí. Dou ám, jsem přes ědčen, že překlady budou mí i úspěch. Zájem Bulha sku  ěch o ěcech jes eliký. K ealizaci překladu šak nakonec zneznámých příčin nedošlo. Těžko předpoklá- da , že by K ejčího požada ky byly přem š ěné, spíše Joco nemohl při s ém p aco - ním nasazení yho ě podmínkám naklada els í— Joco neměl spřeklady zčeš iny mnoho zkušenos í a ukopis Filoso ie posledních le před álkou je značně ozsáhlý ( é- měř 500 s an) apřeklada elsky ná očný. Včeské sekundá ní li e a uře se obje ují indicie s ědčící oexis enci ješ ě několika dalších Joco o ých p ací, po nichž bude řeba dále pá a , zda neunikly pozo nos i bi- bliog a ů, anebo se nezacho aly  ukopise něk e ém za chi ů. Zhlediska ý oje ecepce české li e a u y na Balkáně je z láš ě pods a ná např.in o mace (opí ající se oblíže nespeci iko anou zp á u J.Pá y36), že Joco dokončil ab zy ydá bulha ský překlad ománu Te ézy No áko é Dě i čis ého ži ého (Podařil 2003: 89), edy au o ky jinak do bulha š iny doposud nepřekládané, nebo že je au o em s udie Яр. Връхлицки унас (náze je ci o án bez dalších upřesňujících de ailů e 2.s azku p o ek o á ního sbo níku Co daly naše země E opě alids u spod i ulem Ob ozený ná od ajeho země na o u e opském as ě o ém z oku 1940, konk é ně článku Český li na bulha skou ědu, hudbu, di adlo ali e a u u au o a e iden ně uží ajícího k ycího pseudonymu Bedřich Dušek [ci .dle 2. ydání Dušek 1999: 228]).37 Naopak neop á něně Joco o i bý á připiso áno (Урбан 1992: 107) spoluau o s í d oudílné lexikologické pří učky No ý kapesní slo ník jazyka českého abulha ského / Нов джебен речник на чески [!] и български език (Sís— I ano — Rusínský 1922), jejíž 35 Masa yků ús a aA chi AV ČR (dále MÚA), . F an išek K ejčí, sign. IIb, i. č.258, složka Joco Bo is. 36 Bohužel za ím nelze přesně u či , odkud Podařil u o in o maci přejal; Pá a Joco o i ěno- al glosu Ješ ě bulha ský hlas oTe éze No áko é (Pá a 1936e), níž si šímá zejména Joco o- ých ú ah oslo anských p oje ech učeské omancié ky, a šak obulha ských překladech jejího díla nep a í nic. 37 Je nápadné, že od éhož B.Duška pocházejí ješ ě další d a bulha is ické články  é o pu- blikaci— Češ í os ě o í p aco níci Bulha sku aÚčas Čechů  echnické p áci ap ůmyslo ém podnikání Bulha sku; zhledem k omu, že J.Pá a byl již pe sona non g a a, do olím si y- jádři hypo ézu, že by mohlo jí p á ě opseudonym Pá ů , popř. V.Síse. OPEN ACCESS MARCEL čERNý 73 2.díl (bulha sko-český) napsal „p o . Bo is I ano “ adokončil F an išek Rusínský. Vzhledem k omu, že Joco ani  ukopisné bibliog a ii, psané p o p ažský Slo anský ús a při příleži os i s ého z olení členem dopiso a elem I. (kul u ního) odbo u é o ědecké ins i uce na schůzi dne 27.lis opadu 1930,38 ani dokumen ech sou isejí- cích sjeho p ažskými dok o skými s udiemi en o slo ník neu ádí, domní ám se, že se zde jedná ozáměnu sjinou osobou, snad sa cheologem, muzejním p aco níkem akniho níkem, besa abským Bulha em Bo isem I ano em Djako ičem (1868–1937), k e ý s á il jeden ok (1894) P aze jako s ipendis a bulha ského minis e s a ná- odní os ě y; na íc je éměř jis é, že před okem 1922, kdy slo ník yšel, Joco so a znal češ inu na olik, aby se mohl podobného podniku zúčas ni , asJoco em do yčnou pří učku nespojuje ani Pá a, k e ý oní několik á psal. Zabsen ující bulha ské sekundá ní li e a u y bych upozo nil na heslo Geo giho Kons an ino a— nejen že Joco o y p áce ci o al (s o .bibliog a ii, 215, záznam č.514), ale zařadil sla is ů medailon s o og a ickým po é em ido s ého slo níku Творци на българската литература (Константинов 1941: 262–263); Kons an ino u ádí zajíma ý ak , že Joco o ou p ní publikací nebyla las ní poezie, jak by se mohlo zdá ( ecenzo aná bibliog a ie začíná ep e okem 1912 apoe ickou o bu au o a dokumen ují šechny záznamy až do oku 1920, 33–39, č.1–40), nýb ž již  oce 1910/1911 gymnaziální očence Годишник на Врачанската мъжка гимназия „Княз Борис“ ydaná ju enilní esej Иванко и Макбет, s o ná ající sla nou D ume o u a- gédii sneméně sla ným klasickým d ama em W.Shakespea a (Йоцов 1911).39 Z ex ů zniklých ješ ě za Joco o a ži o a je důleži ý ozho o sP.Ticholo em z egionálního pe iodika Вратчанско слово (Тихолов— Йоцов 1937; pod obný ko- men ář aci ace: Тодоров 1995: 48, 94) či ecenze na edici básní Ch. Angelo a časo- pise Училищен преглед (34, 1935, 7, 828; ci .Тодоров 1995: 46–47, 94). Podniknu a měla bý důkladná exce pce německojazyčných (obzo ný přehled E.Geo gie a ze začá ku č yřicá ých le jsem ci o al ýše), polských, uských ajihoslo anských (hla ně s b- ských a po álečném období éž makedonských, přede ším sou islos i sb a řími Miladino o ými) sla is ických pe iodik aodbo ných publikací. Jen namá kou bych upozo nil např.na ak , že P aze působící německý sla is a Ge ha d Gesemann se do olá á Joco o y s udie oP.Sla ejko o i e s é přednášce Penčo Sla ejko , publi- ko ané  očence Jah buch 1938 de Deu sch-Bulga ischen Gesellscha (Leipzig 1938).40 Řadu zp á oJoco o i lze naléz p ažském německy ycházejícím deníku P age P esse (např.d oj ecenzi na jeho edice bulha ského překladu s bské no ely Из мртвог дома apoezie L.Ka a elo a [Ljackij 1938]) a dalších p oslo ansky o ien- o aných německých pe iodikách. Ješ ě alespoň jeden příklad zJah büche ü Kul u und Geschich e de Sla en— Ka l T eime zde pod obně e e o al oJoco o ě ozp a ě Българска романтика у Прокопа Хохолоушек (T eime 1932: 217–223). 38 B.Joco : Da a bibliog a ická, ukopis [op. ci ., pozn.32], s.5. 39 Joco o u s uden skou p áci, ilus ující aný zájem okompa a i ní éma a, le mo zmiňuje iV.Todo o apřipojuje Joco o u au ocha ak e is iku „моя ученическа работа, печатана по разрешение на учителския съвет“ (Тодоров 1995: 5). 40 Ročenka je českých kniho nách bohužel p oza ímně nedos upná (exemplář sice las ní Ná odní kniho na ČR, ale k ůli ekons ukci není možné si jej ypůjči ). OPEN ACCESS 80 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 H onko á 1957: H onko á, Danuše: Pe Bez uč aBulha sko. Bulha sko e ýs a bě 6, 1957, č.9–10, s.18. H onko á 2001: dh [= H onko á, Danuše]: Joco Bo is. In: Do o ský, I. [e al.]: Slo ník balkánských spiso a elů. P aha 2001, s.243–245. Hýsek 1929: - h- [= Hýsek, Milosla ]: Bulha ská monog a ie oO oka u Mok ém. Ná odní lis y 69, 1929, č.25, 25.1., s.5. Joco 1924: Joco , Bo is: Žena ná odních písních bulha ských. Ženský s ě 28, 1924, č.5–6, 25.3., s.74–76. Joco 1925a: Joco , Bo is: O aka Halina <Mok ý> apolská li e a u a (S udie zdějin české li e a u y). (Kdějinám polského oman ismu Čechách). Dok o ská dise ace, FF UK, P aha 1925 [„Halina“ a„(Kdějinám polského oman ismu Čechách)“ je  ukopisu dopsáno pe em a„Mok ý“ je přešk nu o; o iginál ukopisu je uložen ÚDAUK, P aha, . FF, dise ace, č.1464]. Joco 1925b: Joco , Bo is: No á kniha obohomils í [ ec. Йордан Иванов: Богимилски книги и легенди. София 1925]. Ná odní lis y 65, 1925, č.210, 2.8., příl. Vzdělá ací příloha Ná odních lis ů, s.9. Joco 1941: Joco , Bo is: Březina očima bulha ského mysli ele (Březino a í a— K álo s í boží). Přel. Růžena Schwa zo á. In: Pa líček, Dob osla Milan— Chalupný, Emanuel— Cha á , Vincenc [edd.]: S a i el ch ámu. Pamá ník básníka mysli ele O oka a Březiny. VP aze 1941, s.236–245. Kulka 1925: Kulka, F an išek: Česká li e a u a Bulha sku. Ná odní lis y 65, 1925, č.2, 2.1., s.4. Ljackij 1938: lj [= Ljackij, Je genij Aleksand o ič]: Ljuben Ka a elo s Ke ke au zeichnungen… P age P esse 18, 1938, № 95, 7.4., S.8. M. 1924: M. [= ?]: No iny zBulha ska. Ná odní lis y 64, 1924, č.73, eč. yd., 14.3., s.1. Ma hole a 2013: Ma hole a, K asimi a: Ob az T.G.Masa yka Bulha sku při příleži os i jeho 80.na ozenin. In: Doubek, V a isla [e al.]: T.G.Masa yk aSlo ané / T.G.Masa yk and he Sla s. P áce His o ického ús a u AV ČR / Ope a Ins i u i His o ici P agae. Řada A, Monog aphia, s . 45. P aha 2013, s.375–397. Minko 1933: Minko , S e osla : Hudba. Přel. F an išek Bicek. Salon. Společnos , spo , di adlo, ilm, móda, ý a né umění 12, 1933, č.10, 15.10., s.20, 31–32. Mu a o 1927: Mu a o , Ča da : Rados ze ži o a. Přel. F an išek Bicek. Mo a sko-slezský deník 30, 1927, č.206, 26.7., s.1–2. Nu igiani 1967: Nu igiani, Gio gio: Vis i econosciu i 3. Roma 1967. Pá a 1925: Pá a, Jose : Očeské li e a uře p o bulha ské in e esen y… Ná odní lis y 65, 1925, č.97, 8.4., příl., s.11. Pá a 1926: Pá a, Jose : Bulha ská s udie oO . Březino i. Ná odní lis y 66, 1926, č.61, 2.3., příl., s.9. Pá a 1927a: Pá a, Jose : Kli e á ním s ykům česko-bulha ským. H s poznámek adokladů. Li e á ní ozhledy 11, 1926–1927, č.9, če en– če enec 1927, s.345–348. Pá a 1927b: Pá a, Jose : Da o áním básně Čecho y „B a řím Miladino ům“. Lis y ilologické 54, 1927, s.304. Pá a 1929a: Pá a, Jose : Др. Борис Йоцов: Отакар Мокри. I.Lis y ilologické 56, 1929, s.291–294. Pá a 1929b: Pá a, Jose : Др. Борис Йоцов: Отакар Мокри. I.Slo anský přehled 21, 1929, č.3, 15.3., s.210–211. Pá a 1930: Pá a, Jose : Др. Борис Йоцов: Нешо Бончев (1839–1878). (Z láš ní o isk z e ue „Učiliš en p egled“ 1928, s .37). Slo anský přehled 22, 1930, č.4, duben, s.302–303. Pá a 1931a: Pá a, Jose : OP okopu Chocholouško i ajeho bulha ské oman ice… Ná odní lis y 71, 1931, č.170, 21.6., příl. Knihy ač enáři, s.10. Pá a 1931b: Pá a, Jose : Сборник Българско- чехословашка взаимност. Под редакцията на проф. др. В.Н.Златарски и др. Б.Йоцов […] София 1930. Sla ia 10, 1931, s.412–419. Pá a 1934a: Pá a, Jose : Боян Пенев: История на новата българска литература… [Том I– III]. Slo anský přehled 26, 1934, č.2–3, 19.3., s.73–75. Pá a 1934b: Pá a, Jose : Ph.D . Bo is Joco . Pes ý ýden 9, 1934, č.20, 19.5., s.20. OPEN ACCESS MARCEL čERNý 81 Pá a 1935a: Pá a, Jose : Борис Йоцов: Братя Миладинови в Чехия.— „Kde domo můj“ унас. Slo anský přehled 27, 1935, č.2, 16.2., s.76–77. Pá a 1935b: Pá a, Jose : Pe Bez uč bulha š ině. Českoslo ensko-bulha ská zájemnos 2, 1935, č.1, březen, s.8–9. Pá a 1935c: Pá a, Jose : Kul u ní hlídka. Českoslo ensko-bulha ská zájemnos 2, 1935, č.3–4, p osinec, s.45–46. Pá a 1936a: Pá a, Jose : Ohlasy bulha ských os obozo acích bojů e slo anské poezii. Lido é no iny 44, 1936, č.356, 18.7., s.6. Pá a 1936b: Pá a, Jose : Zdomo a iciziny. Bo is Joco . Pes ý ýden 11, 1936, č.22, 30.5., s.4. Pá a 1936c: Pá a, Jose : No ým předsedou Bulha sko-českoslo enské zájemnos i So ii byl z olen uni . p o . d . Bo is Joco . Ná odní poli ika 54, 1936, č.74, an. yd., 14.3., s.4. Pá a 1936d: Pá a, Jose : Knašim kul u ním s ykům sBulha skem. Le em s ě em 10, 1935–1936, č.40, 14.7.1936, s.17. Pá a 1936e: Pá a, Jose : Ješ ě bulha ský hlas oTe éze No áko é. S áž českého ýchodu 4, 1936, č.23, 6.6., s.2–3. Pá a 1937: Pá a, Jose : Борис Йоцов: „Kde domo můj“ у нас.— Братя Миладинови в Чехия.— Станислав Виспяньски (1869–1907).— Харалан Ангелов: Стихотворения. Уредба, бележки и увод от Б.Йоцов.— Паисий Хилендарски: История славеноболгарская, преведена на новобългарски. С увод от проф. др. Б.Йоцов. Sla ia 15, 1937–1938, s.141–144. Pá a 1938a: Pá a, Jose : Борис Йоцов: Български страдания и борби за свобода в славянската поезия. Sla ia 15, 1937–1938, s.605–607. Pá a 1938b: Pá a, Jose : Poznámka obulha ských z azích ke Kollá o i. In: Ho ák, J. [ed.]: Slo anská zájemnos 1836–1936. Sbo ník p ací k100. ý očí ydání ozp a y Jana Kollá a oslo anské zájemnos i. P aha 1938, s.146–150. Pá a 1941: Jp. [= Pá a, Jose ]: Očeské li e a uře Bulha sku. Ná odní poli ika 59, 1941, č.359, an. yd., 28.12., s.5. Pa lo 1996a: Pa lo , I an: Přehled his o ického ý oje asoučasného dění li e á ně ědné bohemis iky Bulha sku. Přel. Vladimí Kři ánek. In: S ě o á li e á ně ědná bohemis ika I.His o ie asoučasný s a . Ma e iály z1.kong esu s ě o é li e á ně ědné bohemis iky. P aha, s.13–23. Pa lo 1996b: Pa lo , I an: Bulha ská li e á ně ědná bohemis ika jako ži o ní d áha a ědecké s ano isko. In: S ě o á li e á ně ědná bohemis ika I.His o ie asoučasný s a . Ma e iály z1.kong esu s ě o é li e á ně ědné bohemis iky. P aha, s.28–32. Pelikán 1974: Pelikán, Ja mil: Juliusz Słowacki wś ód Czechów (Za ys his o yczno- bibliog a iczny). Spisy UJEP B ně— Filoso ická akul a, č.194. B no 1974. Podařil 2003: Podařil, Jiří: Jose Pá a aLi omyšl. In: Do o ský, I. [e al.]: Sla is a Jose Pá a. B no— Bosko ice 2003, s.87–91. Poljano 1928: Poljano , Vladimi : Poslední komedie. Přel. F an išek Bicek. Českoslo enská epublika— P ažské no iny 249, 1928, č.43, 19.2., příl., s. p. P ocházka 1929: -š- [= P ocházka, F an išek S.]: Bulha ský li e á ní his o ik d . Bo is Joco … Z on 29, 1929, č.35, 9.5., s.492. Rajno 1924: Rajno , Nikolaj: Ca e na Achino a. (Zknihy „ idiny dá ného Bulha ska“.). Přel. M.S. [= Ma ie Síso á]. Ženský s ě 28, 1924, č.3–4, 25.2., s.45–47; č.5–6, 25.3., s.76–78. Redakce 1930: R. [= Redakce]: Bulha ský zájem oLužici. Česko-lužický ěs ník 11, 1930, č.9, 25.11., s.73. sh 1929: sh [= ?]: Zájezd slo anských ilologů do B na. Hold geniu Jose a Dob o ského. Lido é no iny 37, 1929, č.516, 13.10., s.2. Sís 1930: Vlad [= Sís, Vladimí ]: Česká g ama ika p o Bulha y. Ná odní lis y 70, 1930, č.210, 2.8., s.4. Sís 1931: Vlad [= Sís, Vladimí ]: Kul u ní ohlasy zBulha ska. Ozin enzi nění li e á ních s yků česko-bulha ských. Ná odní lis y 71, 1931, č.214, II. yd., 6.8., s.1–2. Sís 1934: s. [= Sís, Vladimí ]: Joco Bo is. In: O ů slo ník naučný no é doby. Doda ky III/1. Isl–Konku ence. VP aze 1934, s.225. Sís— I ano — Rusínský 1922: No ý kapesní slo ník jazyka českého abulha ského / Нов джебен речник на чески [!] и български OPEN ACCESS 82 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020 език. Díl I.Česko-bulha ský. Ses a il Vladimí Sís.— Díl II. Bulha sko-český. Ses a il p o . Bo is I ano , [dokončil p o . F an išek Rusínský]. VTřebíči 1922. Todo o 1996: Todo o , Veličko: Bulha ská bohemis ika— p ameny aino ace. Přel. Vladimí Kři ánek. In: S ě o á li e á ně ědná bohemis ika I.His o ie asoučasný s a . Ma e iály z1.kong esu s ě o é li e á ně ědné bohemis iky. P aha 1996, s.24–27. T eime 1932: T eime , Ka l: [ ec. Б.Йоцов: Българска романтика у Прокопа Хохолоушек]. Jah büche ü Kul u und Geschich e de Sla en 8, 1932, S.217–223. Tulacho á 1965: Tulacho á, Ma ie [ed.]: Dise ace p ažské uni e si y 1882–1953. I.Sbí ka p amenů apří uček kdějinám Uni e si y Ka lo y, s . 3.P aha 1965. U ban 1994: U ban, Zdeněk: S ědec í českých a chí ů oB.Joco o i. In: Řeháček, L.— U ban, Z. [edd.]: Les é udes balkaniques chéques IX. P aha 1994, s.57–66. U ban 1995: U ban, Zdeněk: Bo is Joco aSe bja. Rozhlad 45, 1995, č.12, s.454–455. Аноним 1926: Проф. Пата за една статия на Б.Йоцов. Златорог 7, 1926, № 4, c.202–203. Балабанова 2014: Балабанова, Христина: Славистичните текстове на Борис Йоцов като научно неусвоено пространство. Славянски диалози 11, 2014, № 15, c.48–56. Též [on-line]. <h ps://dialozi.uni-plo di . bg/?p=2547> [ci .31.8.2020]. Генов 1968: Генов, Кръстьо: Романтизмът вбългарската литература. София 1968. Георгиев 1976: Георгиев, Емил: Епопея на освободителната борба на българския народ вславянските литератури. София 1976. Дамянова 2019: Дамянова, Румяна: Защо да четем Борис Йоцов? Един научен проект. Език и литература, 2019, № 1–2, с. 9–18. Též [on-line]. <h p://www.ezik-i-li e a u a. eu/2019/1-2/1-EiL_1_2_2019_Rumyana_ Damyano a_web.pd > [ci .31.8.2020]. Здворжакова— Тодоров 1994: Здворжакова, Радка— Тодоров, Величко: Български представи за делото и личността на Т.Г.Масарик. In: Řeháček, L.— U ban, Z. [edd.]: Les é udes balkaniques chéques IX. P aha 1994, s.37–45. Йоцов 1911: Йоцов, Борис: „Иванко“ и„Макбет“. Годишник на Врачанската мъжка гимназия „Княз Борис“ за 1910/1911 г., 1911, с.36–57. Йоцов 1921: Б.И. [= Йоцов, Борис]: Йован Скерлич като литературен критик. Огнище 3, 1921, № 3–4, с. 84–92. Йоцов 1928: Йоцов, Борис: Отакар Мокри. Историко-литературна студия. Годишник на СУ— Историческо-филологически факултет 25, 1928–1929, № 3.София 1928, с.1–132. Йоцов 1929: Аноним [= Йоцов, Борис]: Hen yk Ba owski, K óles wo Se bów, Cho wa ów iSłowieńców (Ruch Słowiański, Lwów, .I, 1928). Македонски преглед 5, 1929, № 1, с.143–146. Йоцов 1930: Йонов, Богдан [= Йоцов, Борис]: Пенчо Славейков и Т.Г.Масарик. In: Михалчев, М. [ed.]: Юбилеен сборник в чест на Т.Г.Масарик. София 1930, с. 102–107. Йоцов 1931: Йоцов, Борис: [ ec. Боян Пенев: Първа българска повест Нещастна фамилия на В.Друмев. София 1929]. Sla ia 9, 1930–1931, s.633–638. Йоцов 1932: Йоцов, Борис: Иозеф Добровски в България. In: Sbo ník p ací I. sjezdu slo anských ilologů P aze 1929. Sekce III. P aha 1932, s.773–850, 1058–1060 [ ésumé]. Йоцов 1992: Йоцов, Борис: Славянството иЕвропа. Ред. И.Павлов, В.Пенчев. София 1992. Йоцов 2004: Йоцов, Борис: Не забравям аз красивата Прага. София 2004. Константинов 1941: Константинов, Георги: Творци на българската литература. София 1941. Нурижан 1941: Нурижан, Жорж: Български критици. София 1941. Павлов 1994: Павлов, Иван: Делото на проф. Борис Йоцов като мит (грях) и реалност. In: Řeháček, L.— U ban, Z. [edd.]: Les é udes balkaniques chéques IX. P aha 1994, s.47–55. Пата 1940: Пата, Йозеф: Особености на българската романтика. Светоглас / La Voix du Monde 4, 1940, № 5–6, с. 1–2. OPEN ACCESS MARCEL čERNý 83 Тихолов— Йоцов 1937: Тихолов, П.: Българската книга и език. Разговор с проф. Б.Йоцов. Вратчанско слово, 1937, № 84, 23.1., с. 1. Тодоров s. a.: Тодоров, В.: Славистичният канон на Борис Йоцов. Biblio heca Sla ica s.a. [on-line]. <h p://www.libsu.uni-so ia.bg/ sla ica/ZaJoco .h ml> [ci .31.8.2020]. Тодоров 1995: Тодоров, Величко: Ope a Sla ica или Назад към Борис Йоцов. Голяма чешка библиотека №1/1995. София 1995. Тодоров 2000: Тодоров, Величко: Българското случване на Томаш Гариг Масарик. In: „Световност, демокрация, малки народи“. Сборник материали от научна конференция, проведена на 10–11 ноември 2000 г., гр. София. София 2000, с. 13–23. Урбан 1992: Урбан, Зденек: Йоцов, Борис Иванов. In: Урбан, З.— Ржехачек, Л.: Прага и българската филология. Прев. Галина Белинска. София 1992, с. 106–107. Чолакова 2005: Чолакова, Жоржета: Плагиатът като рецепционен акт (Към въпроса за чешкия образ на българската литература). Научни трудове на ПУ „Паисий Хилендарски“ 43, 2005, сб. Б— Филология, кн. 1 [= Чешко-български колоквиум. Прага 23–24 май 2005 г.], с. 179–188. Ma cel Če ný (1974), ys udo al na FF UK P aze magis e ské obo y bohemis iku, s o ná ací sla- is iku abulha is iku (1992–1999), na něž na ázal dok o á em ze slo anských li e a u (2007). Od oku 2001 je zaměs nán jako odbo ný aod oku 2007 jako ědecký p aco ník Slo anského ús a u AV ČR, . . i. Od oku 2010 na íc působí na Ka edře jihoslo anských abalkanis ických s udií FF UK jako odbo ný asis en se specializací p o bulha skou li e a u u. Odbo ně se zabý á li e á ně ědnou bul- ha is ikou aso abis ikou, dějinami sla is iky ačesko-jinoslo anskými kul u ními z ahy. Publikuje zejména časopise p o slo anskou ilologii Sla ia aspolupodílel se na několika knižních publika- cích, např.Západoslo anské li e a u y českém p os ředí e 20.s ole í (2004), Úloha české in eligence e společenském ži o ě Bulha ska po jeho os obození (2008), Slo anské bájeslo í K.J.E bena (2009), P ažské s opy Jakuba Ba a-Ćišinského (2010), P ažské so abis ické s udie (I. 2013; II. 2016), Počá ky no odobých li e a u ame amo ózy oman ismu ujižních Slo anů, Rumunů aAlbánců (2015) nebo Ma ija Mesić ičeški islo ački su emenici (pisma 1846.— 1875.) (2016). V isku má monog a ii Sounáleži os í asoud žnos í k zájemnému pozná( á)ní spod i ulem Sondy zkul u ních z ahů mezi Čechy aBulha y do zniku ČSR, psanou společně sT.Go o skou-Henze aL.Solenko ou ( yjde počá kem oku 2021). K omě oho při- p a il ýbo z o by pozapomenu ého li e á a a ý a níka Emme icha Aloise H ušky „Ženo, jejíž klín yče pá á můj mozek!“ (2011) či obsáhlý soubo li e á něhis o ických s udií polonis y, sla is y akompa a is y Ka la K ejčího Li e a u y ažán y e opské dimenzi. Nejen česká li e a u a zo - ném poli kompa a is iky (2014) a o něž překládá zbulha ské li e a u y (Apok y ní z ířa a Dimi a Kena o a, 2012; Půlnoční his o ky. An ologie bulha ského diabolismu, 2014; Andělé Zla ého měs a Lidie Gălăbo y, 2018; Do příš í á y… An ologie mode ní bulha ské poezie, 2020). OPEN ACCESS